VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA. Katedra cestovního ruchu

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra cestovního ruchu

Interkulturní komunikace – specifika komunikace a chování v Japonsku Bakalářská práce

Autor: Alena Bratránková Vedoucí práce: Mgr. Anica Djokic, MBA Jihlava, 2014

Interkulturní komunikace – specifika komunikace a chování v Japonsku Bakalářská práce

Autor: Alena Bratránková

Copyright © 2014 Alena Bratránková

Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí mé bakalářské práce, paní Mgr. Anice Djokic, MBA, za odborné vedení a cenné rady, které mi kdykoliv ráda poskytla. Rovněţ bych chtěla poděkovat panu Romanu Watanebe a panu Karlu Starému, kteří mi ochotně zodpovídali moje zvídavé dotazy a také japonským návštěvníkům Hotelu Jehla ve Ţďáře nad Sázavou a všem ostatním, kteří mi poskytli taktéţ cenné informace pro psaní této práce nebo mě alespoň navedli tím správným směrem.

Prohlášení o původnosti práce a zpracování samostatně Prohlašuji, ţe předloţená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, ţe citace pouţitých pramenů je úplná, ţe jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále téţ „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím uţitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ . Byl/a jsem seznámen/a s tím, ţe na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, ţe VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o uţití mé bakalářské práce a prohlašuji, ţe s o u h l a s í m s případným uţitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, ţe uţít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu vyuţití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne poţadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaloţených vysokou školou na vytvoření díla (aţ do jejich skutečné výše), z výdělku dosaţeného v souvislosti s uţitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne ................................................... Podpis

Abstrakt BRATRÁNKOVÁ ALENA: Interkulturní komunikace - specifika komunikace a chování v Japonsku Bakalářská práce. Vysoká škola polytechnická Jihlava. Katedra cestovního ruchu. Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Anica Djokic, MBA. Stupeň odborné kvalifikace: Bakalář. Jihlava 2014. 66 stran. V mé bakalářské práci s názvem Interkulturní komunikace – specifika komunikace a chování v Japonsku se budu zabývat analýzou japonské kultury. V teoretické části vysvětlím základní pojmy a upřesním, co znamená pojem „interkulturní komunikace“. V druhé, praktické části, se zaměřím na detailní popis Japonska a japonské kultury a prozkoumám její vliv na komunikaci v business prostředí. Tato analýza by měla vést k hlubšímu porozumění dané kultuře.

Klíčová slova Kultura, komunikace, interkulturní komunikace, Česká Republika, Japonsko

Abstract BRATRÁNKOVÁ ALENA: Intercultural communication – the specifics of communication and behaviour in Japan Bachelor thesis. College of Polytechnics Jihlava. Department of tourism. Supervisor: Mgr. Anica Djokic, MBA. Degree of qualification: Bachelor. Jihlava 2014. 66 p. This bachelor thesis, titled Intercultural communication - the specifics of communication and behaviour in Japan, deals with the analysis of Japanese culture. The theoretical part will explain the basic terms and I will also specify what is meant by the term "intercultural communication". In the second practical part, I will focus on a detailed description of Japan and Japanese culture and I will examine its impact on communication in the business environment. This analysis should lead to a deeper understanding of the culture.

8

Key words Culture, communication, intercultural communication, Czech Republic, Japan

9

Obsah Zadání BP.......................................................................... Chyba! Záloţka není definována. Prohlášení o původnosti práce a zpracování samostatně ..........................................................6 Abstrakt..................................................................................................................................8 Klíčová slova ..........................................................................................................................8 Abstract ..................................................................................................................................8 Key words ..............................................................................................................................9 Předmluva ............................................................................................................................ 14 1

Úvod............................................................................................................................. 15

2

Metodika bakalářské práce ............................................................................................ 16 2.1

Cíl práce ................................................................................................................. 16

2.2

Rozloţení práce ...................................................................................................... 16

2.3

Metodologie ........................................................................................................... 16

TEORETICKÁ ČÁST .......................................................................................................... 18 3

Kultura ......................................................................................................................... 18 3.1

Kultura vs. etnikum vs. rasa .................................................................................... 18

3.2

Národní kultura ...................................................................................................... 19

3.3

Kulturní dimenze – typologie národních kultur ....................................................... 19

3.3.1 3.4 4

Hofstedeho typologie národních kultur ............................................................ 20

Kulturní šok ........................................................................................................... 21

Komunikace.................................................................................................................. 22 4.1

Komunikace slovní (verbální) ................................................................................. 22

4.2

Komunikace paraverbální ....................................................................................... 23 10

4.3

Komunikace neverbální .......................................................................................... 23

4.3.1

Kinezika .......................................................................................................... 23

4.3.2

Gestika ............................................................................................................ 23

4.3.3

Mimika............................................................................................................ 23

4.3.4

Haptika............................................................................................................ 23

4.3.5

Posturologie .................................................................................................... 24

4.3.6

Proxemika ....................................................................................................... 24

4.3.7

Ostatní............................................................................................................. 25

4.4

Komunikační paradox ............................................................................................ 25

4.5

Zásady efektivní komunikace ................................................................................. 25

4.5.1 5

Interkulturní komunikace .............................................................................................. 26 5.1

Pojem ..................................................................................................................... 26

5.2

Historie .................................................................................................................. 27

5.3

Význam mezikulturní komunikace ......................................................................... 28

5.4

Problémy - interkulturní rozdíly a komunikační bariéry .......................................... 28

5.4.1 5.5 6

„7C“ ................................................................................................................ 25

Komunikační kompetence ............................................................................... 29

Interkulturní business komunikace .......................................................................... 30

Česko-japonské obchodní vztahy .................................................................................. 30 6.1

Nejčastěji dováţené zboţí z Japonska ..................................................................... 32

PRAKTICKÁ ČÁST ............................................................................................................ 33 7

Japonsko ....................................................................................................................... 33 7.1

Základní informace................................................................................................. 33 11

7.2

Historie .................................................................................................................. 34

7.3

Geografie ............................................................................................................... 34

7.3.1 7.4

Podnebí .................................................................................................................. 35

7.5

Průmysl a zemědělství ............................................................................................ 35

7.6

Infrastruktura (Doprava) ......................................................................................... 36

7.7

Náboţenství............................................................................................................ 36

7.7.1

Šintoismus ....................................................................................................... 36

7.7.2

Buddhismus .................................................................................................... 37

7.8

Jazyk a písmo ......................................................................................................... 37

7.8.1 7.9

Vzdělání .......................................................................................................... 38

Tradice a umění ...................................................................................................... 38

7.9.1 8

Vodstvo ........................................................................................................... 35

Gastronomie .................................................................................................... 38

Výzkum ........................................................................................................................ 39 8.1

Dotazníkové šetření, rozhovory .............................................................................. 39

8.1.1

Roman Watanabe ............................................................................................ 39

8.1.2

Karel Starý ...................................................................................................... 43

8.2

Analýza kulturních specifik a neverbální komunikace ............................................ 46

8.2.1

Pojetí času ....................................................................................................... 46

8.2.2

Asijské hodnoty............................................................................................... 46

8.2.3

„Ztráta tváře“ .................................................................................................. 47

8.2.4

Kinetika, Mimika, Gestika ............................................................................... 47

8.2.5

Haptika............................................................................................................ 48 12

8.2.6

Proxemika ....................................................................................................... 48

8.2.7

Domlouvání schůzek ....................................................................................... 48

8.2.8

Pozdravy a oslovení......................................................................................... 49

8.2.9

Vizitky ............................................................................................................ 50

8.2.10 Dary ................................................................................................................ 50 8.2.11 Jednání a vyjednávání...................................................................................... 52 8.2.12 Stolování ......................................................................................................... 54 8.2.13 Vzhled a oblékání ............................................................................................ 55 8.2.14 Vztahy a komunikace ...................................................................................... 56 8.2.15 Orientace na vztahy ......................................................................................... 56 8.2.16 Soukromí......................................................................................................... 57 8.3

Hofstedeho typologie národních kultur – Japonsko ................................................. 57

9

Srovnání a doporučení na vylepšení interkulturní komunikace ...................................... 58

10

Instituce zabývající se japonsko - českými vztahy ......................................................... 59

10.1 Partnerská města..................................................................................................... 60 11

Závěr ............................................................................................................................ 62

12

Zdroje ........................................................................................................................... 63

12.1 Internetové zdroje ................................................................................................... 64 13

Seznam ilustrací............................................................................................................ 66

13

Předmluva „To effectively communicate, we must realize that we are all different in the way we perceive the world and use this understanding as a guide to our communicaton with others.“ Tony Robbins Ţijeme v 21. století, ve světě, který je hnán globálním vývojem, díky kterému máme vše takříkajíc „na dosah ruky“. Není nám cizí zahraniční spolupráce či cestování spojené s touhou poznávat a objevovat nové státy a národy. Nachází se zde však mnoho bariér, z nichţ tou největší bariérou je dle mého názoru schopnost komunikace. Nemyslím pouze dovednost dorozumět se daným jazykem té či oné země, ale především schopnost porozumět systému chování a komunikačních charakteristik a pravidel na takové úrovni, abychom se dokázali dorozumívat cíleně a efektivně bez vedlejších nedorozumění či nechtěného „faux pax“.

14

1 Úvod Úvodem mé bakalářské práce na téma „Interkulturní komunikace – specifika chování a komunikace v Japonsku“ bych chtěla vysvětlit, proč jsem si dané téma vybrala. Důvodů je zde několik. Prvním důvodem, jak jsem jiţ nastínila v předmluvě, je dle mého názoru významnost interkulturní komunikace v dnešním světě. Komunikace jako taková je mi velmi blízká a během cest do zahraničí se vţdy snaţím dopředu se seznámit s daným státem a připravit se tak, aby můj pobyt v zahraničí byl co moţná „nejpohodlnější“. Druhým důvodem byly zkušenosti, které jsem získala na pětiměsíčním studijním pobytu Erasmus, v krásném francouzském městě Troyes, které se nachází nedaleko Paříţe. Zde jsem měla moţnost setkat se s mnoha zajímavými lidmi z celého světa, poznat jejich kulturu, zvyky i způsoby chování. Největším kulturním šokem za celý můj studijní pobyt bylo však setkání s asijskými národy, nejen s Japonci, ale také s Číňany, Korejci, Indonésany a také se zástupci Taiwanu, se kterými jsem se dostala do přímého kontaktu hned po příjezdu. Jedna z mých spolubydlících, Tammy, byla Taiwanka, a i kdyţ jsem dopředu věděla mnohé o asiatech, neočekávala jsem, ţe z toho budu, upřímně, natolik zmatená. Po pár dnech jsem zjistila, ţe vůbec nevím, co si myslet, jak komunikovat, abych náhodou neurazila, jak se chovat, abychom navázali vztahy a vytvořily „rodinné prostředí“ i tak daleko od domova. Musím říct, ţe občas to bylo velmi sloţité, ale vše jsme překonali a já si přivezla spoustu nových zkušeností do ţivota a Tammy mi velmi pomáhala seznámit se s její kulturou a ochotně mi odpovídala na všechny mé dotazy. Nápomocným byl také předmět Asian studies, do kterého jsem se ve Francii zapsala. Naše učitelka, paní Bernier Udomlock, byla rozená Korejka, ale dokázala nám nastínit i prostředí v ostatních asijských zemích. Proč jsem si však nakonec vybrala Japonsko? Tuto otázku jsem si sama pokládala mnohokrát a došla jsem k závěru, ţe ze všech asijských států mi přijde Japonsko nejzajímavější, neustále tajemné, i kdyţ o něm i o interkulturní komunikaci bylo napsáno mnoho knih, pořád mi tato země připadá vzdálená, odlišná, jako by byla v „jiném vesmíru“. Kdyţ jsem si toto v duchu řekla, uvědomila jsem si ale, ţe Japonsko je jednou z nejsilnějších zemí na světě, silným obchodním partnerem mnoha států, rychle se vyvíjející zemí, kterou, podle mě, opravdu nechápeme a bylo by dobré jí porozumět, jelikoţ její postavení ve světě bude dle mého názoru silnější a silnější. 15

2 Metodika bakalářské práce 2.1 Cíl práce V rámci své bakalářské práce bych chtěla představit Japonsko, detailně prostudovat japonskou kulturu, analyzovat japonskou verbální i neverbální komunikaci a prozkoumat její vliv na komunikaci v business prostředí. Tato analýza by měla vést k hlubšímu porozumění dané kultuře. Na závěr doporučení, které by měly vést k usnadnění procesu komunikace v rámci podnikání v cestovním ruchu s danou kulturou.

2.2 Rozloţení práce Má práce bude rozloţená na dvě části – teoretickou a praktickou část. V té teoretické se zaměřím na definici základních pojmů, které souvisí s pojmem „interkulturní komunikace“ a pomohou nám lépe se orientovat. V praktické části se zaměřím na popis Japonska a jednotlivých vzorců chování, na které můţeme při komunikaci s Japonci narazit. Součástí praktické části budou také dotazníky, na které mi budou dotazovat manaţeři působící na japonském trhu, a která mi pomohou lépe porozumět dané problematice a zjistit „jaká je realita“. Celá práce by teda měla vést k pochopení, porozumění, zamyšlení a doufám, ţe i zlepšení mezinárodních vztahů mezi jednotlivými kulturami.

2.3 Metodologie Práce bude zpracována na základě běţně dostupné literatury, která se zabývá Japonskou tématikou, jak od českých tak i zahraničních autorů. Největším vodítkem pro mě budou knihy a cestopisy vydané lidmi, kteří si ţivot v Japonsku vyzkoušeli takříkajíc „na vlastní kůţi“ a také knihy napsané samotnými Japonci, kteří nám naopak mohou nejlépe zprostředkovat pohled na tamní ţivot. Všechny údaje z knih budu doplňovat o údaje z internetových portálů, o údaje poskytnuté Velvyslanectvím Japonska v České Republice a dalšími organizacemi zabývajícími se japonsko-českými vztahy a také samozřejmě informacemi získanými na základě vlastního průzkumu formou dotazníkového šetření a rozhovorů.

16

Spoustu zajímavých a doplňujících faktů, které vyuţiji v mé bakalářské práci, jsem získala v rámci třítýdenních praxích v cestovní kanceláři NOMÁD ve Ţďáře nad Sázavou, která se mimo netradičních, mohu říci aţ dobrodruţných zájezdů a expedicí, specializuje na Asii, tudíţ i na Japonsko. Několik věcí jsem se také dozvěděla v rámci mé současné semestrální praxe v Hotelu Jehla, taktéţ ve Ţďáru nad Sázavou, kdy jsem měla to štěstí, ţe se v hotelu, během trvání mé praxe, ubytovalo několik sympatických turistů z Japonska, kteří byli ochotni chvíli si se mnou popovídat a dali mi moţnost lépe vidět danou problematiku z jejich úhlu pohledu.

17

TEORETICKÁ ČÁST 3

Kultura

Klíčovým slovem pro interkulturní komunikaci je slovo kultura. Je obsaţeno jiţ v samotném názvu. Tento pojem můţe označovat více věcí, ale my se budeme zabývat kulturou jako nezbytnou součástí lidské společnosti. Kultura není pouze synonymum slova země či stát. Kultura není vymezena politickými hranicemi. V knize An Introduction to Intercultural Communication: Identities in a Global Community (2010) se můţeme dočíst, ţe „Kultura je komunita nebo populace dostatečně velká na to, aby zachovala sama sebe, a dostatečně velká na to, aby reprodukovala nové generace členů bez závislosti na lidech zvenčí.“ („A community or population sufficiently large enough to be self-sustaining, that is, large enough to produce new generations of members without relyin on outside people.“) Jak uvádí zdroj (3): Kultura ve svém nejširším pojetí vyjadřuje specifický lidský způsob organizace, realizace a rozvoje činnosti, objektivovaný ve výsledcích fyzické a duševní práce.

3.1 Kultura vs. etnikum vs. rasa Tyto tři pojmy jsou často zaměňovány a měli bychom si tedy na začátku přesně objasnit jaký mezi nimi je či není rozdíl. Rasa je definována jako skupina jednotlivců sdílejících stejnou genetickou výbavu, kterou zahrnuje fyzický vzhled, a co je kontroverznější, i jejich schopnosti. Etnická skupina označuje skupinu lidí, kteří mají společné dědictví, které sdílejí mezi sebou po generace. Etnikum je definováno jako skupina jedinců (často jedné rasové skupiny, ale není to podmínkou) se společnou tradicí, jazykem, uměním, postoji a dalšími jinými znaky. Kultura představuje hmotné projevy vytvořené etnickými skupinami – jazyk, umění, náboţenství, společenský řád a úspěchy a vymoţenosti dané skupiny (přeloţeno z: Arthur Kemp, 2013) Především poslední dva pojmy – etnická skupina a kultura - jsou na sobě navzájem závislé a ve skutečnosti jeden z druhého vychází. 18

Jednoduše můţeme tedy říct, ţe: 

rasa je biologické dělení (barva kůţe, očí, vlasů, …). Je to způsob jaký vizuálně vnímáme danou skupinu lidí.



Etnikum je většinou skupina lidí stejné rasy se společným původem.



Kultura je sdílení stejných hodnot, idejí, víry, apod. určitou skupinou.

3.2 Národní kultura Národ je historicky vzniklé společenství, které si v průběhu vlastního specifického vývoje vytvořilo vlastní kulturu. Národní kultura je tedy dána historickým vývojem, jedná se o hodnotově-normativní a symbolický systém moderní společnosti. Národní kultura určuje dílčí kultury. Význam národa a národní kultury se zvyšuje i díky nejvýznamnějšímu symbolickému systému – jazyku. (Bočánková, 2009) Národní kulturu lze definovat jako kulturu, kterou v průběhu historie vyvinulo velké mnoţství lidí, kteří se jako příslušníci určitého národa narodili nebo se tak cítí a definují si ji jako závaznou a „bytí určující“. Národní kultura ztělesňuje něco jako kolektivní vědomí obyvatel, přesněji tradované hodnoty, normy, pravidla chování (zvyky, zákon, obyčej), eticko-morální systémy a z toho odvozené obrazy světa a člověka. Národní kultury nejsou ţádným strnulým a statickým útvarem, naopak jsou v permanentním vývoji. (NOVÝ, I., SCHROLL-MACHL, S., 2007, str. 92) Hlavním určujícím rysem národních kultur jsou hodnoty. Hodnoty v psychologickém a sociologickém chápání jsou vnímány jako regulační mechanismy lidského chování, jeţ jsou pro určitou společnost charakteristické a projevují se v jejích sdílených normách, postojích, názorech a preferencích. (Průcha, 2010, str. 34)

3.3 Kulturní dimenze – typologie národních kultur Společenské vědy, jako například sociologie, kulturní antropologie či psychologie, zabývající se problematikou kulturních aspektů, stále hledají určitá kritéria, podle nichţ by se mohlo srozumitelně a zřetelně ukázat na hlavní odlišnosti jednotlivých národních kultur. K největšímu vývoji v tomto směru došlo v polovině minulého století především s nástupem globalizačních tendencí (zakládání mezinárodních společenství, atd.), rozvíjejícím se mezinárodním obchodem a interkulturním kontaktem jako takovým. 19

Uvědomování si komunikačních bariér a jiných problémů vedlo odborníky k vytvoření několika přístupů, zkoumání způsobu chování, jednání a myšlení příslušníků různých kultur. V odborné literatuře je moţné setkat se přinejmenším se třemi základními přístupy, která mají obdobná východiska: Kulturní dimenze podle Gerta Hofstedeho, Kulturní dimenze podle Fonse Tromenaarse a Kulturní standardy podle Alexandra Thomase.

3.3.1 Hofstedeho typologie národních kultur Geert Hofsdtede, nizozemský vědec a odborník v oblasti sociální psychologie, zkoumající rozdíly a interakce mezi různými národními a organizačními kulturami, se narodil roku 1928 v holandském městě Haarlem. V polovině 60. let pracoval ve firmě IBM Europe (International Business Machines Corporation), kde zkoumal postoje a vzorce chování zaměstnanců, a později svůj průzkum aplikoval i v dceřiných pobočkách firmy IBM v zahraničí. Konkrétně zkoumal charakteristické postoje chování v Evropě, Japonsku a Číně. Postupně vyvinul typologii národních kultur, která se stala základním kamenem a jednotným systémem pro další výzkum v oblasti interkulturních vztahů. Hofstede vycházel z vlastností národních kultur a zkonstruoval typologii dimenzí národních kultur, které vyjadřují neobecnější úroveň kulturních rozdílů mezi zeměmi a upozorňují na ty, které ve své podstatě nejenţe vedou k odlišnému pojetí základních parametrů ţivota lidí, ale ovlivňují zejména oblasti práce a managementu. Jedná se o tyto kulturní dimenze (Průcha, 2010): 1.

Mocenský odstup (power distanc) Vyjadřuje vztah lidí určité kultury k autoritě. Tedy to v jaké míře obyvatelé, instituce a organizace v určité zemi očekávají a akceptují, ţe moc je rozdělena nerovnoměrně. Tato dimenze vystihuje sociální distanci mezi lidmi nestejného společenského postavení, např. mezi vedoucími pracovníky a podřízenými zaměstnanci, mezi učiteli a ţáky.

2.

Individualismus vs. kolektivismus Tato dimenze vyjadřuje rozsah závislosti jednotlivce na kolektivu (rodině, firmě aj.) a míru volnosti pro jeho vlastní iniciativnost. Kolektivismus je typický pro společnosti, ve kterých jsou lidé od svého narození silně integrováni do silných a soudrţných sociálních skupin. Individualistické společnosti jsou protikladem, jsou to takové společenství, v nichţ vazby jednotlivců na kolektivy jsou poměrně volné. 20

3.

Maskulinita vs. feminita Maskulinita vyjadřuje zastoupení a vliv „muţského prvku“ v hodnotách určité společnosti (např. průbojnost, soutěţivost). Maskulinita se vztahuje na kultury, v nichţ jsou rodové role zřetelně odlišeny a feminita na kultury, v nichţ se rodové role překrývají. Tato dimenze odráţí např. rovnoprávnost v postavení ţen v zaměstnání.

4.

Vyhýbání se nejistotě Rozsah, v němţ se příslušníci kultury cítí ohroţeni nejistými č neznámými situacemi. Tato dimenze vyjadřuje, nakolik lidem určité kultury vadí např. podstupovat riziko různých změn v zaměstnání, ve společnost vůbec, respektive zda se těmto změnám přinášejícím nejistotu snaţí raději vyhýbat.

5.

Dlouhodobá vs. krátkodobá orientace V krátkodobě orientované společnosti je rozhodující důraz kladen na současnost a minulost a aktivity, které s těmito časovým úseky souvisejí. Krátkodobá orientace je zaměřena na blízké cíle, na okamţité výsledky a zisk. V dlouhodobě orientovaných společnostech je větší připravenost angaţovat se v činnostech, které efekt přinesou aţ v delším časovém horizontu. Vyjadřuje pěstování vlastností lidí vztaţených k budoucím odměnám, k vytrvalosti, k ochotě podřizovat se ve prospěch dlouhodobých cílů.

3.4 Kulturní šok Šok kulturní – psych. i soc. otřes způsobený překvapivým, nečekaným nebo neuvěřitelným zjištěním, které bylo vyvoláno bezprostředním kontaktem jednotlivce, soc. skupiny nebo celé společnosti s cizí, neznámou, dosud neinteriorizovanou kulturou. (MAŘÍKOVÁ, H., PETRUSEK, M., VODÁKOVÁ, A. 2000, str. 112) Kulturní šok je reakcí na přechod z jednoho kulturního prostředí do druhého. Nelze se mu zcela vyhnout. Je to dlouhodobý proces trvající několik dní, případě i týdnů či měsíců, který se musí pomalu, „krok po kroku“, překonávat.

21

4 Komunikace Jak uvádí NOVÝ, I., SCHROLL-MACHL, S. ve své knize, pojem komunikace pochází z latinského „communicare“, coţ znamená někomu něco dát, sdílet něco s někým, vyměňovat informace. Je to tedy proces přenosu informací a vlastních myšlenek či názorů. V případě komunikace mezi lidmi navzájem mluvíme o tzv. sociální komunikaci, která se většinou dělí do tří základních skupin: 1. ÚSTNÍ forma - diskuze, rozhovory, dotazování, výuka. 2. PÍSEMNÁ forma – dopis, email, zpráva, zápis či poznámka. 3. VIZUÁLNÍ forma – graf, tabulka, fotografie, videozáznam. Pro uskutečnění procesu komunikace jsou důleţité určité nástroje nebo prostředky. Jde především o verbální prostředky komunikace – řeč a písmo – ale i neverbální prostředky komunikace, jako jsou mimika, gesta, apod. Všechny tyto nástroje hrají v interkulturní komunikaci významnou roli. Z hlediska pouţívaných nástrojů můţeme komunikaci rozdělit na: 1. VERBÁLNÍ (ústní, písemnou) 2. PARAVERBÁLNÍ 3. NEVERBÁLNÍ

4.1 Komunikace slovní (verbální) Verbální komunikace je komunikace prostřednictvím jazyka a řeči. Člověk je pro verbální komunikaci vybaven nejen fyziologicky, ale také vrozenou schopností naučit se jazyk. Jazyk a řeč úzce souvisejí s intelektuálními schopnostmi a silně ovlivňují i lidské myšlení. Základem slovní komunikace je určitý jazykový kód, který je prochází prosem tzv. „kódování a dekódování“. Kaţdý jazyk můţeme dále dělit na spisovný a nespisovný. Nelze však pokaţdé říct, ţe spisovný jazyk je ten správný. Záleţí na situaci a také dalších okolnostech, např. co se chce mluvčí dozvědět. Budu-li třeba ţádat o vyplnění dotazníku skupinu mladých lidí na diskotéce, pouţití spisovného jazyka by nebylo asi tou nejvhodnější volbou. Důleţitým aspektem slovního dorozumívání, které působí na kvalitu a efektivitu, je také mnoţství a vhodné pouţívání cizích slov.

22

4.2 Komunikace paraverbální Paraverbální komunikací rozumíme „vzhled“ mluveného projevu. Tedy tempo řeči, kladení pauz, mezi jednotlivými větami a oddíly, tak abychom docílili správného pochopení textu a případného zamyšlení. Dále sem řadíme hlasitost, přízvuk či intonaci. Z těchto jevů můţeme v diskuzi vyvodit spoustu věcí, příkladem můţeme zjistit v jakém emočním rozpoloţení je mluvčí, zda je nervózní či nejistý, atd.

4.3 Komunikace neverbální Podstatu celkové komunikace však netvoří slova, jak si mnozí myslí, ale způsob jakým „hovoří naše tělo“. Svoje myšlenky, názory či postoje vyjadřujeme prostřednictvím následujících „mimoslovních“ sdělení.

4.3.1 Kinezika Kinezika je podoblast nonverbální komunikace, která se zabývá pohybem mluvčího. Pohyb mluvčího vychází nejenom z vrozených dispozic, ale i z momentální nálady a zdravotního stavu.

4.3.2 Gestika Gestika je nauka o tom, co vyjadřují pohyby paţí. Lidé by měli gestikulovat od pasu nahoru k ramenům. Gesta podtrhují a dokreslují slovní obsah.

4.3.3 Mimika Mimika je sdělování pomocí obličejových svalů, tedy výrazem tváře. Všechny emoce lze mimicky vyjádřit. Největší pozornost poutá oční pohled a ústa. Pokud se mluvčí během rozhovoru nedívá do očí, vyvolává dojem, ţe lţe nebo ţe se stydí. V některých asijských zemích je naopak pohled do očí povaţován za nedostatek respektu, proto se mladší starším nebo podřízení nadřízeným do očí nedívají.

4.3.4 Haptika Haptika je sdělování doteky. Je to tedy způsob dorozumívání, při kterém se část těla jedné osoby dotkne části těla jiné osoby. Ve formální komunikaci je základním dotekem podání 23

ruky. Velkou roli hraje, zda se jedná o přímý či nepřímý dotek a také zda je to projev přátelství (pohlazení, polibek, pochvalné poplácání po rameni, …) nebo naopak znak nepřátelství (pohlavek).

4.3.5 Posturologie Posturologie je vědní disciplína zabývající se pozicí těla. Za posturologii můţeme povaţovat celkový postoj těla, ale také pohyb jednotlivých častí těla (špiček chodidel, hlavy). Fyzický postoj naznačuje nejen, co se odehrává v dané osobě, ale také např. jaký postoj osoba zaujímá vzhledem k okolní situaci.

4.3.6 Proxemika Proxemika se zabývá vzdálenostmi lidí při komunikaci. V rámci horizontálních vzdáleností rozlišujeme 4 zóny: 1. Intimní zóna (přibliţně do 30 cm) je určena pro partnery, pro matku s dítětem. Ve formální komunikaci bychom ji neměli překročit. 2. Osobní zóna (do 150 cm). V rámci osobní zóny probíhá většina jednání, spoluţáci sedící v jedné lavici jsou v osobní zóně, atd. Lidé, kteří jsou vůči sobě v osobní zóně, se navzájem znají, řeší společně nějaký úkol, mají nějaký společný cíl. 3. Společenská zóna (do 5 m). Příklad lidí, kteří jsou vůči sobě ve společenské zóně, je učitel vůči ţákům ve výuce. Vzájemně se také znají, ale není mezi tak blízký vztah jako v případě osobní zóny. Většinou se jedná o lidi s jinou rolí, jiným postavením. 4. Veřejná zóna (nad 5 m). Jako příklad lidí, kteří se vůči někomu dostanou do veřejné zóny, můţeme uvést chodce, kteří jsou ve stejném okamţiku např. na náměstí. Neznají se, nepojí je ţádný vztah. Důleţitou roli hrají i vzdálenosti vertikální. Pro rozhovor, ve kterém chceme dospět ke kompromisu, uzavřít dohodu či prodiskutovat závaţnou problematiku jako rovnocenní partneři, je důleţité, aby oba partneři měli oči přibliţně ve stejné výšce. Při většině jednání komunikační partneři sedí, čímţ se vertikální rozdíly stírají, navíc výšku ţidlí lze nastavit. Pokud se potkají dva různě vysocí lidé, ten vyšší by měl poodstoupit o krok vzad, změní se tak úhly pohledu a rozdíl se opticky zdá menší.

24

4.3.7 Ostatní Kromě těchto základních jevů zkoumáme v rámci nonverbální komunikace také chronemika – způsob zacházení člověka s časem (dochvilnost, hospodaření s časem) nebo drivika, coţ je analýza stylu řízení automobilu.

4.4 Komunikační paradox Komunikační paradox nastává ve chvíli, kdy verbálně sdělujeme něco jiného neţ neverbálně. Příklad: Kolegyně v práci vypráví o nemoci manţela, říká, ţe to nic není, ţe bude v pořádku. Přitom brečí, hlas a ruce se jí chvějí. Posluchač si z rozhovoru zapamatuje to, co je sdělováno neverbálně.

4.5 Zásady efektivní komunikace Efektivní komunikace je komunikace, při níţ za vzájemného respektování partnerů dochází k účelné výměně informací mezi subjekty, které jsou schopny tyto informace věcně a správně kódovat a dekódovat. (NOVÝ, I., SCHROLL-MACHL, S. 2007) Aktivní naslouchání je prvním krokem k porozumění. Další důleţitou součástí efektivní komunikace je zpětná vazba, která pomáhá ve zlepšování kvality dalších rozhovorů.

4.5.1 „7C“ Tak jako v marketingu máme zásadu „4P“ můţeme v rámci komunikace hovořit o principu „7C“, které nám zajistí právě efektivní komunikaci. Jedná se o tyto zásady [11]: 1. Clear – komunikujte jasně (Co chci sdělit? Co je účelem komunikace). 2. Concise – komunikujte stručně a výstiţně. 3. Concrete – komunikujte konkrétně. 4. Correct – komunikujte správně (tzn. srozumitelně, bez překlepů. Vyvarujte se nedorozumění.) 5. Coherent – komunikujte souvisle (logicky). 6. Complete – komunikujte úplně (tzn. poskytujte úplné informace). 7. Courtneous – komunikujte zdvořile (tj. vstřícně, otevřeně a upřímně).

25

5 Interkulturní komunikace Novodobý fenomén, jenţ je důsledkem prudkého globálního rozvoje civilizace a který se dennodenně realizuje v nespočetném mnoţství sociálním kontaktů (mezinárodní obchod, politika, diplomacie, vzdělávání a v neposlední řadě cestovní ruch). Tento jev je v pozitivní z hlediska poznávání a spolupráce mezi členy různých národních kultur a společenství, avšak přináší s sebou i problém, za kterým se skrývá moţné nedorozumění, nesprávní formulace slov či nepochopení dané interpretace, coţ můţe vést ke střetu či dokonce válečnému konfliktu.

5.1 Pojem Jestliţe chceme definovat pojem interkulturní komunikace, musíme si uvědomit, v jakém významu s termínem operujeme. Můţe se jednat o: 1. PROCES verbálního a neverbálního sdělování probíhající kaţdodenně v reálném ţivotě společnosti v různých místech a sociálních situacích. Tento proces probíhá spontánně a většinou bez záměrného úsilí komunikujících partnerů k optimalizaci jeho průběhu a efektů. 2. VĚDECKÁ TEORIE A VÝZKUM zabývající se reálnými procesy interkulturního procesu. Studuje nejen obsah komunikace, ale také začleněné subjekty, podmínky a překáţky související s průběhem komunikace a efekty které vznikají mezikulturním působením. 3. EDUKAČNÍ A PODPŮRNÉ AKTIVITY, které slouţí k optimalizaci procesů interkulturní komunikace a vychází z poznatků výzkumu dané kultury. Tyto aktivity nabízejí mnoţství rad, instrukcí a doporučení, které jsou určeny k pozdější aplikaci v rámci mezikulturní komunikace. Potíţe v rozlišování daných významů jsou způsobené tím, ţe tyto tři rozdílné věci jsou nejen v češtině, ale také v anglickém jazyce, označováni stejným termínem: Interkulturní komunikace, anglicky Intercultural communication, znamená současně (1) jak proces komunikování, (2) tak označuje vědeckou disciplínu, respektive obor výzkumu zabývající se tímto procesem, a (3) kromě toho také edukaci tohoto procesu. Interkulturní nebo také mezikulturní komunikace je označení pro dorozumívání se mezi odlišnými kulturami. Pojem označuje především komunikaci „tváří v tvář“. 26

Interkulturní komunikace (intercultural communication) je termín označující procesy interakce a sdělování probíhající v nejrůznějších typech situací, při nichţ jsou komunikujícími partnery příslušníci jazykově a/nebo kulturně odlišných etnik, národů, rasových či náboţenských společenství. Tato komunikace je determinována specifičnostmi jazyků, kultur, mentalit a hodnotových systémů komunikujících partnerů. (Průcha, 2010)

5.2 Historie Jak bylo jiţ řečeno, interkulturní komunikace je jev mladý a rozvíjejí se. Avšak uţ ve starověku si lidé uvědomovali rozdíly mezi rasami. Za příklad můţeme dát starověké Řeky, kteří pociťovali především jazykovou odlišnost od jiných etnik. (Všichni cizinci, s nimiţ přicházeli

do

kontaktu,

byli

povaţováni

za „barbary“,

protoţe

mluvili

Řekům

nesrozumitelnými a směšně znějícími jazyky (ty byly připodobňovány ke zvukům vydávanými zvířaty)). (Průcha, 2010) Dále můţeme ve starověku nalézt případy, kdy byla určitá skupiny, resp. její jazyk zesměšňován příslušníky jiného národa. Podívejme se třeba na divadelní hry římského dramatika Tita M. Plauta, v jehoţ komediích spatřujeme vtipy a naráţky zesměšňující Kartagiňany. Ani starověcí Řekové nebyly, co se týče pouţívání etnofaulismů, tedy hanlivých či výsměšných označených pro jiný národ, pozadu: „Kdyţ chtěli Řekové Římany pokořit, nazývávali je Opikoi … Uráţka patrně tkvěla v tom, ţe naznačovala nedostatek vzdělání, přestoţe se jednalo o původní výpůjčku z latiny pouţívanou jako označení negramotnosti.“ (Ostler, 2007, s. 307) V současné době můţeme vidět vzrůstající zájem o prvky interkulturní komunikace a to nejen v českém prostředí. V zahraničí existuje velký počet vědců, lingvistů, etnologů a dalších, kteří se zkoumáním specifik komunikace daných národů zabývají. Velmi rozvinuté je zkoumání interkulturní komunikace v USA, kde je začleněno téţ jako předmět či obor studia na mnoha univerzitách. Odborníci v této disciplíně jsou druţeni v několika organizacích, zejména National Communication Association (NCA) a Society for Intercultural Education, Training and Research (SIETAR). (Průcha, 2010) Teorie a výzkumy interkulturní komunikace se intenzivně rozvíjejí také ve Velké Británii, Německu, Rusku, Francii či Švýcarsku.

27

Za zmínku stojí i Slovensko, kde na Ekonomické fakultě Univerzity Mateja Bela v Banské Bystrici mohou studenti v rámci studijního oboru „Interkultúrna komunikácia v cestovnom ruchu“ tuto problematiku studovat.

5.3 Význam mezikulturní komunikace Významnost interkulturní komunikace neustále roste díky prudkému celosvětovému rozvoji a vzrůstajícím globalizačním tendencím v mnoha oblastech lidské společnosti, jak jsem jiţ uvedla v předmluvě. Komunikace mezi národy se realizuje kaţdodenně v nespočetném mnoţství mezinárodních, obchodních politických, diplomatických, vzdělávacích či turistických kontaktů. Jeto fenomén na jedné straně pozitivní, vedoucí k uţitečným efektům – vţdyť jeho prostřednictvím se dorozumívají, vzájemně poznávají a spolupracují lidé různých zemí, národů, kulturních společenství. Avšak na druhé straně je to také fenomén problematický či někdy aţ poškozující – důsledky nesprávně vedené a interpretované interkulturní komunikace mohou vést ke konfliktům, někdy dokonce aţ k válečným střetům. (Průcha, 2010)

5.4 Problémy - interkulturní rozdíly a komunikační bariéry V interkulturní komunikaci existují bariéry, které komplikují a ztěţují porozumění a jednání mezi komunikujícími z různých kultur. Jak velká je překáţka v komunikaci, záleţí na odlišnosti kultury a na jazyku komunikace. Čím odlišnější jsou kultury, tím je vyšší komunikační bariéra. Co se týče jazyka komunikace, překáţka můţe vzniknout při neznalosti, či pouze malé znalosti jazyka partnera, se kterým probíhá komunikace. (Šroněk, 2010) Mezi hlavní bariéry můţeme zařadit (Jandt, 2010): 

úzkost – nervozita (např. strach z toho, ţe druhé osobě neporozumím).



Předpoklad podobností – mínění, ţe jiná kultura je podobná té mojí, můţe způsobit ignoraci důleţitých rozdílností.



Etnocentrismus – tendence negativně posuzovat odlišné kultury z pohledu vlastní kultury. Příslušníci určité kultury povaţují právě tu svoji kulturu za centrum – dochází ke srovnávání kultur („my“ a „oni“).

28



Stereotypy a předsudky – standardizované vnímání jiných národů, tzn., ţe jim přisuzujeme specifické rysy a charakteristiky a podle toho posuzujeme dané obyvatele. Stereotypy mohou být negativní i pozitivní, avšak předsudek je čistě negativní postoj k cizí kultuře.



Neverbální komunikace – ta je úzce spjata s chybnou interpretací. Většinu toho, co chceme sdělit, sdělujeme prostřednictvím neverbální komunikace. Ta je odlišná v kaţdé kultuře, to co v jedné zemi znamená respekt, v druhé můţe znamenat pohrdání či dokonce neslušné gesto. Díky neznalosti těchto specifických odlišností dochází ke spoustě nepříjemných situací, jelikoţ my si dané projevy „vyloţíme“ jinak.



Jazykové problémy – ty jsou dle mého názoru těmi nejvíce zřetelnými. „Jazyk je jednou z nejvýraznějších překáţek v interkulturní komunikaci. Bez znalosti cizího jazyka nelze interkulturní komunikaci uskutečňovat. Při komunikaci mezi různými kulturami je velmi obtíţné najít společnou řeč, při které se nám pouţitá slova v mysli „dekódují“ se stejným subjektivním významem. Člověk s dokonale technicky zvládnutým jiným jazykem přesto nemusí porozumět kultuře národa a tím mohou vznikat komunikační bariéry. Ale ani mluvčí stejného jazyka nemusí přesně pochopit významy slov. i kdyţ některé kultury mluví stejným jazykem, nemusí si porozumět.“ (Ivanová, Špirudová, Kutnohorská, 2005)

5.4.1 Komunikační kompetence Kompetence jsou obecně vlastnosti jedince, které podmiňují jeho profesní výkony i sociální styk. V posledních letech se na mezinárodní úrovni dospělo k názoru, ţe právě hlavním problémem, související především s jazykovými problémy, a jednou z klíčových kompetencí je komunikační kompetence: „Komunikační kompetence je schopnost jedince pouţívat v sociálním stylu (pracovním, zájmovém, intimním, aj.) různé dovednosti umoţňující uskutečňovat za určitým účelem akty verbální komunikace (mluvení, naslouchání, psaní, čtení) a s nimi spojené také dovednosti neverbální komunikace.“ (Průcha, 2010)

29

5.5 Interkulturní business komunikace Je nesporné, ţe mezinárodní obchod a mezinárodní podnikání jsou oblasti praxe, v nichţ se interkulturní komunikace uplatňuje v širokém měřítku. V současné situaci globálního trhu, kdy se obchoduje a podniká nejen mezi zeměmi téhoţ kontinentu, ale i mezi různými kontinenty, neobyčejně zintenzivnili mezinárodní kontakty, a tím i aktivity interkulturní komunikace. K tomu přispěl i vznik a růst nadnárodních institucí a firem s mezinárodním managementem, jakoţ i podniků s kulturně a jazykově odlišnými zaměstnanci. (Průcha, 2010) Interkulturní business komunikaci a její význam a důleţitost pro „všechny“ si také můţeme uvědomit v následujících větách (Šroněk, 2001): „Mezinárodní obchod je oblastí, v níţ působí stále větší počet subjektů, přičemţ jejich sloţení je velmi různorodě. Jsou mezi nimi takové subjekty, pro nějţ jsou zahraniční operace běţnou součástí dalších podnikatelských aktivit, nebo organizace specializované pouze na zahraničně-obchodní činnosti; firmy, pro které je vývoz nebo dovoz příleţitostnou záleţitostí; velcí, střední a malí, zkušení i nezkušení.“ „Kaţdý, kdo prodává výrobek, poskytuje sluţby, investuje nebo jinak podniká v jiné zemi, by měl vedle technických, odborných, obchodních, platebních a dalších znalostí ovládat něco navíc. Je tím míněná kultura země, v níţ hodlá uskutečnit své záměry … Je dobré seznámit se s kulturními kořeny jiných lidí. Znalosti o jiných kulturách mohou mít pro mezinárodní podnikatelskou činnost značný význam.“

6 Česko-japonské obchodní vztahy Ekonomické vztahy Japonska a České republiky se rozvíjejí v mnoha rovinách a jsou čím dál tím intenzivnější. Dá se říci, ţe Česká republika zaţívá jakýsi japonský „boom“, jehoţ důvodem je výrazné zintenzivnění spolupráce mezi Japonskem a Českem na poli ekonomiky a obchodu. Zejména se pak jedná o obrovský příliv japonských přímých zahraničních investic (FDI). Dle serveru Bussines info je Japonsko pro Českou republiku 18. nejdůleţitějším obchodním partnerem (24. nejdůleţitějším, co se týče vývozu, a 13. nejdůleţitější v oblasti dovozu). S tímto faktem jde „ruku v ruce“ vzrůstající počet japonských firem v ČR. Obchodní zastoupení zde mají všechny celosvětově proslulé japonské značky, jako jsou například 30

Canon, Fujitsu, Honda, JVC, Konica, Minolta, Mitsubishi, Nssan, Panasonic, Toyota a mnoho dalších. Co však vlastně přivádí japonské podnikatele do České republiky, která je v porovnání s ostatními zeměmi malá, politicky nevýrazná a ekonomicky „neprosperující“ a ke všemu natolik zeměpisně vzdálená od Japonska? Jasnou odpověď nelze podat. Japonští investoři si na našem státě pochvalují mnoho faktorů, mezi které patří: 

výhodná geografická poloha v centru Evropy (většina produkce japonských továren je určena pro export a z ČR je to všude po Evropě poměrně blízko),



politická a ekonomická stabilita (členství v NATO, EU),



kvalifikovaná pracovní síla (plynoucí z dlouhodobé tradice průmyslu v naší zemi),



stále ještě poměrně nízké mzdové náklady (zejména ve srovnání se západní Evropou),



skvělá práce CzechInvestu (na začátku 21. století, kdy se obchod nejvíce rozvíjel, byl CzechInvest jednou z nejlepší invenčních agentur České republiky a v jeho prospěch hrála i jedna z poboček postavená přímo v Japonsku)



investiční prostřední pro zahraniční investory, tzv. investiční pobídky.

Dalším důvodem proč na našem trhu přibývá tolik japonských firem je právě japonské soudrţnost – podpora skupinové jednoty, kterou jsem rozebírala v analýze. Zjednodušeně můţeme říct, ţe pokud se rozhodně některá z japonských firem investovat v Česku, brzy ji budou následovat další investoři, protoţe japonské firmy mají vybudovanou ustálenou a velmi sloţitou síť dodavatelsko-odběratelských vztahů a nerady je mění. Jsou to více méně sdruţené podniky. Tento fakt si můţeme představit na příkladu firmy Toyota, jejíţ rozhodnutí – zahájit podnikání na území našeho státu, s sebou přineslo další investory v podobě subdodavatelů – společnosti Denso a Tokai Rika. (Zdroj: Japonské informační a kulturní centrum, Praha: Informační bulletin:Deset let česko-japonských vztahů.) Se zintenzivněním obchodních vztahů přibývá v našem státu Japonců, kteří ţádají o pobytové povolení – podle údajů Českého statistického úřadu z roku 2012 se přihlásilo k dlouhodobému pobytu na našem území 1 529 lidí japonské národnosti. To je více neţ dvojnásobek neţ například před 10 lety. Tomuto faktu se přizpůsobuje i náš stát. Na několika univerzitách lze studovat japonštinu, existují obory přímo zaměřené na tuto zemi – japanologie, v Praze funguje dokonce i japonská škola.

31

6.1 Nejčastěji dováţené zboţí z Japonska V následující tabulce můţete vidět, které zboţí je do naší republiky nejčastěji dováţeno z Japonska. Údaje jsou vyčísleny na první čtvrtletí roku 2014, tj. leden, únor a březen, a jsou v tabulce seřazeny sestupně – od toho nejvíce dováţeného zboţí směrem dolů. V tabulce je také zveřejněno prvních deset nejčastěji dováţených produktů. Poptávka po sluţbách je v Japonsku velmi nízká. Nejčastěji se jedná o nabídky na spoluúčast na dokončení vývoje výrobků, atp. například v oblasti softwaru.

Kód zboţí 85

Název zboţí Přístr. el. záznamu reprodukce zvuku TV obrazu

Kód

Stat. hodnota CZK

země

(tis.) JP

2 626 632

JP

2 547 475

Reaktory kotle přístroje nástroje 84 mechanické 82

Nástroje náčiní výrobky noţířské z kovu obec

JP

820 809

90

Přístroje optické foto kinem lékař chirurg ap.

JP

685 830

87

Vozidla motorová traktory kola aj vozidla

JP

614 699

39

Plasty a výrobky z nich

JP

232 947

73

Výrobky ze ţeleza nebo oceli

JP

218 589

40

Kaučuk a výrobky z něj

JP

212 532

72

Ţelezo a ocel

JP

113 287

37

Výrobky fotografické a kinematografické

JP

87 260

Tabulka 1: Deset nejčastěji dováţených produktů z Japonska (Zdroj:Český statistický úřad, 2014.)

32

PRAKTICKÁ ČÁST 7 Japonsko Na úvod své praktické části, která se jiţ bude zabývat zkoumáním jednotlivých charakteristik komunikace, bych ráda představila samotné Japonsko, jeţ je samo o sobě unikátní zemí, které je pro mnohé z nás velikým tajemstvím.

7.1 Základní informace Nihonkoku/Nippokoku neboli Japonsko je císařský ostrovní stát ve východní Asii. Název země znamená v doslovném překladu „Země vycházejícího slunce“ (日: ni, slunce, 本: hon, původ, 国: koku, země). Japonsko je tvořeno pásem více neţ 3000 ostrovů a ostrůvků, který se táhne podél východního pobřeţí Asie. Uprostřed souostroví leţí největší ostrov Honshu, která sám o sobě představuje 60% území země. Zde se také nacházejí dvě historicky poslední hlavní města – Kyoto a současné hlavní město Tokio.

Rozloha:

377 899 km2

Počet obyvatel:

127,51 miliónů

Hustota osídlení:

343 obyv./km2 etnicky homogenní země (zhruba 98,5% tvoří Japonci).

Národností sloţení:

Zbytek obyvatelstva je tvořen následujícími menšinami: Korejci, Číňany, Filipínci, Američany, Brazilci a Peruánci.

Státní zřízení:

konstituční monarchie v čele s císařem (v současné době je na trůně Císař Akihito).

Úřední jazyk:

japonština

Měna:

Japonský jen (JPY)

Tabulka 2: Základní informace o Japonsku (Zdroj: Vlastní zdroj, 2014.)

33

7.2 Historie Dějiny Japonska i samotný původ obyvatel jsou doposud nevysvětlenými otázkami. Osidlování souostroví probíhalo v několika vlnách. Archeologické výzkumy naznačují, ţe první lidé přišli na území dnešního Hokkaidá přes pevninské mosty v době ledové okolo roku 30 000 př. n. l. Avšak existují zde objevy, které potvrzují, ţe někteří obyvatel přišli po moři z jihovýchodní Asie během migrace směrem k Tichému oceánu. Z těchto migrantů se vyvinula první kultura Dţómon, která stojí za zrodem japonské keramiky. Nálezy předmětů se datují mezi roky 10 000 – 7 500 př. n. l., coţ z japonské keramiky dělá nejstarší na světě. Nejstarší záznamy v čínských kronikách potvrzují kontakty s obyvateli japonských ostrovů jiţ v 1. stol. př. n. l. Za opravdový počátek historické éry se však povaţuje příchod poselstva od krále Songa, kolem roku 538-554 n. l., z korejského království, který tehdejšího císaře Kimmeie seznámil s buddhismem. Celé 7. a 8. století probíhalo ve znamení obrovského nadšení pro „vše čínské“, z Číny bylo převzato mnoho systémů, avšak Japonci si brzy začali uvědomovat, ţe je na čase vydat ne dál „vlastní cestou“. Zcela se oprostili od Číny a uzavřeli stát od zbytku světa. Zde nastává éra Heian, která se označuje za „zlatý věk“ Japonska. Během této doby se vyvíjela podstatná část kultury, jazyka i písma. Vznikla také spousta stěţejních literárních a uměleckých děl. Gradující vývoj si země udrţela aţ do 12. století, kdy však byla díky šógunům, vojenským vládcům, soupeřícím o moc, rozdrobena na několik menších částí. Ty se podařilo sjednotit roku 1590 Hidejoši Tojotomi. Postupně se začali obnovovat styky s okolními státy. V druhé polovině 19. století začal „boom“ v ekonomickém a technickém rozvoji země. Poté co odcestovala za studii do USA první skupina mladých Japonců a fascinováni západní technologií začali měnit Japonsko ve světovou mocnost. I přes sloţité a hrůzné období První a Druhé světové války se země postavila zpět na „vlastní nohy“ a během 80. let pokračovala v silném hospodářském růstu, který přeměnil Japonsko na druhou nejsilnější světovou ekonomiku.

7.3 Geografie Převáţná část země je hornatá. Skoro tři pětiny území jsou pokryty horami. Nejvyšším a nejznámějším pohořím jsou tzv. Japonské Alpy, rozprostírající se na ostrově Honšú. Nejvyšší horou dnes jiţ vyhaslá sopka Fudţi (Fuji-san), která dosahuje výšky 3 776 m n. m.. 34

Japonsko se nachází na místě, kde se střetávají čtyři litosférické desky (Severo-americká, Euroasijská, Tichomořská a Filipínská deska). Díky tomuto je země geologicky velmi aktivní, o čemţ svědčí nejen horké minerální prameny vyvěrající ze země, ale také četná zemětřesení, tsunami či kouřící sopky (pozn. na území je přes 60 činných sopek).

7.3.1 Vodstvo Západní pobřeţí je omýváno Japonským mořem a Korejský průliv ho odděluje od pobřeţí Koreje. Japonské ostrovy Rjúkjú z východu ohraničují Východočínské moře a na jihu sahají aţ k Taiwanu. Východní pobřeţí je obklopeno Tichým oceánem. V Japonsku najdeme nespočetné mnoţství větších či menších jezer a lagun, řekami však země neoplývá. Japonskem protékají pouze krátké řeky, které mají velký spád a jejich břehy jsou velmi nestálé.

7.4 Podnebí Japonsko protínají čtyři klimatická pásma – subarktický, mírný, subtropický a tropický pás. Většina země se však těší teplému, mírnému, deštivému podnebí. V zimě a v létě postihují Japonsko monzuny, které v zimě na západním pobřeţí zapříčiňují sněhové sráţky a v létě se projevují během období dešťů. Od července do září se v zemi můţeme setkat také s mnoţstvím tajfunů, které s sebou přináší prudký pokles tlaku, vytrvalý déšť, silný vítr i přívalové vlny.

7.5 Průmysl a zemědělství Jako „hospodářský zázrak“ můţeme označit vývoj technologií v průmyslové výrobě, která zajišťuje 1/4 bohatství země a zaměstnává 25% aktivního obyvatelstva. Jedním z jejích hlavním pilířů je automobilový průmysl. Racionalizace výroby a automatizace výroby umoţnila Japonsku předstihnout velemoci výrobců aut, jakými jsou např. Spojené státy americké. I kdyţ země trpí nedostatkem surovin, svoje postavení si dobyla nejen způsobem výroby, ale taky kreativním náhledem a originálním designem. Kopcovitý terén brání hustšímu osídlení, a proto jsou osidlovány především pobřeţní roviny. Členitý povrh, omezuje taktéţ výnosy ze zemědělství, proto Japonci maximálně vyuţívají

35

zbylé plochy, aby dosáhli, co moţná největšího, zisku. Doslova obdělávají a pěstují plodiny i na sebemenší ploše. � Na zemědělství připadá necelé 1% HDP. Jeho specifickým rysem je „rodinný charakter“. Hlavní plodinou je rýţe, jejíţ pěstování však přeţívá pouze díky státním subvencím. I přesto patří Japonsko bezesporu mezi ekonomické velemoci světa.

7.6 Infrastruktura (Doprava) Většina měst je spojena ţeleznicemi, na kterých jezdí kromě osobních vlaků i vysokorychlostní vlaky Shinkansen. Tyto dopravní prostředky poskytují veškerý komfort, zajišťují rychlý transport (průměrná rychlost je průměrně 300 km/h) a také poskytují pravidelnou a velmi frekventovanou přepravu. Na některých spojích jezdí tyto vlaky aţ 6krát za hodinu. Zajímavostí je, ţe tyto vlaky začaly být vyuţívány jiţ v roce 1964, tedy 17 let před francouzskými vysokorychlostními vlaky TGV. V oblasti silniční infrastruktury vykonalo Japonsko zázraky. V hornatém terénu dokázali vybudovat doslova umělecká díla. Jak jiţ bylo řečeno, v této zemi vládne technika a technologie, a ta je vyuţívána i v oblasti infrastruktury. Např. automatizovaný systém vybírání mýtného, které patří k těm nejdraţším na světě. V mnoha městech jsou také neustále vyuţívané „jinrikishi“ zkráceně „rikši“. Název tohoto dopravního prostředku je sloţen ze slov „člověk, síla, vozidlo“ a jedná se tedy o jednoduché vozíky, pro max. dvě osoby, které jsou taţeny člověkem. Ten se pohybuje buď pěšky, na kole a v dnešní době se můţeme setkat také s vyuţitím motocyklu.

7.7 Náboţenství Hlavními dvěma náboţenskými směry v Japonsku jsou šintoismus a buddhismus. K těmto náboţenstvím se obrací většina obyvatel a neexistují mezi nimi striktní hranic. Člověk se můţe např. narodit v šintoistické rodině a zemřít jako buddhista. Ve spoustě případů mají také náboţenství společné rituály.

7.7.1 Šintoismus Šintoismus je nejstarším náboţenstvím, které vzniklo na území Japonska, vycházející z uctívání bohů (kami), které jsou viděni spíše jako nadpřirozená duchovní síla, 36

kterou v sobě mají určité předměty a přírodní výtvory (stromy, prameny, vodopády, apod.). Posvátnost jim můţe propůjčit jejich krása, neobvyklost, tvar či uţitečnost. Šintoismus vzdává dík přírodě a je orientován na radostné stránky ţivota. Slova jako smrt jsou tabu a jejich šíření je povaţováno za „znečisťující“. Z tohoto náboţenství pramení, alespoň z části, mnoho japonských obyčejů. Jeho zajímavostí je, ţe nikdy nebyl vytlačen ani pohlcen ostatními náboţenstvími, která se do Japonska dostala, a zachoval si tedy svoji původní formu.

7.7.2 Buddhismus Buddhismus vznikl v Indii a do Japonska se dostal v 6. století našeho letopočtu z Koreje. Přitaţlivost toho náboţenství pro Japonce tkvěla především v uctívání Buddhy, jakoţto magického ochránce s větší mocí, neţ měla šintoistická kami. V průběhu staletí se vyvinuly z buddhismu různé odnoţe, sekty, které mají svoji vlastní filozofii a jsou postaveny na odlišných myšlenkách. Nejznámější odnoţí je Zen buddhismus, který se do Japonska dostal ve 12. století. Je zaloţen na meditaci a rozjímání. Nejznámějším symbolem Zenu je zenová zahrada, oproštěná od všech zbytečných okras, umoţňující klid pro rozjímání a přemýšlení o sobě samém.

7.8 Jazyk a písmo Jak jiţ bylo řečeno japonština je úředním jazykem. Je to aglutinační jazyk geneticky nezařaditelný, avšak do slovní zásoby byla slova přejímána z čínštiny uţ od 5. století. Japonské písmo patří k nejsloţitějším na světě. K zápisu se pouţívá kombinaci tří grafických neboli znakových systémů – čínských znaků zvaných kandţi a dvou slabičných abeced (hiragany a katakany). Obě abecedy vznikly zjednodušením čínských znaků. Nejvíce vyuţívaná, především v překladu, je katakana. Japonština se tradičně píše do sloupců zprava do leva, avšak se setkáváme jiţ s klasickým psaným do řádků. Nejpouţívanějším cizím jazykem je anglický jazyk. Na školách je vyučována americká angličtina, ale obecně je znalost jazyku na velmi nízké úrovni. Také výslovnost je obtíţná pro porozumění, většina slov se zkracuje ještě více neţ je tomu zvykem např. ve Spojených státech a také dochází k častému splynutí písmen „r“ a „l“.

37

7.8.1 Vzdělání Vzdělání je v Japonsku samozřejmostí, nutností a velmi nákladnou záleţitostí pro kaţdou rodinu. Povinné je pouze základní vzdělání, avšak téměř 94% japonské populace má maturitu a 42% navíc absolvuje nástavbové dvou aţ tříleté studium nutné pro specializaci. Japonci jsou pilní studenti a uvědomují si přímou úměru mezi kvalitou školy a úrovní budoucího zaměstnání. Diplomy, vysvědčení, tedy vzdělání, to je prakticky jedna z hlavních věcí, která rozhoduje o dalším ţivotě japonského občana. Musíme si však uvědomit, ţe chodit do japonské školy s sebou nese řadu přísných pravidel a ţe to jsou léta plná „těţké práce“.

7.9 Tradice a umění Tradice jsou v Japonsku hluboko zakořeněné a není zvláštní či neobvyklé, kdyţ například před klášterem potkáte mnicha, který na vás na drobný příspěvek provede rituál, který vás očistí od všeho zlého. Rituály jsou spojeny nerozlučně s kaţdodenním ţivotem obyvatel a vychází právě z tradičního ţivota. Se zvyky a obyčeji je spjato také umění, v Japonsku citelné na kaţdém kroku. To téměř nezměnilo v průběhu tisíciletí svoji podobu. Zachovala se nejen konkrétní díla, ale také precizní technika vyţadující trpělivost a cit. Vezměme si za příklad Ikebanu, aranţování květin, Origami, typickou japonskou architekturu nebo divadlo, které má v zemi pevné zázemí. I bojové umění či sumó je samo o sobě dovedností, tancem, který v kaţdém vyvolá řadu emocí. Nesmíme také opomenout čajové obřady, které jsou důkazem, ţe i z prostého „čajového dýchánku“ můţeme vykouzlit nezapomenutelný záţitek.

7.9.1 Gastronomie Japonskou kuchyni můţeme dle mého názoru také zařadit do umění. Je velmi originální a ve všech směrech se liší od té evropské. Mezi nejznámější pochoutky patří bezesporu suši – váleček rýţe ochucené octem, doplněný čerstvou rybou, zeleninou nebo mořskou řasou. Příprava suši vyţaduje preciznost a japonští „mistři sushi“ se několik let učí, jak ho správně připravit. „Pastvou pro oči“ je také návštěva rjótei, luxusní japonské restaurace. Jedná se o samostatné místnosti, oddělené průsvitným papírek, které mají většinou výhled do zahrady. Zde se podávají tradiční jídla, pečlivě naaranţována na spoustě misek a talířů, přičemţ je sladěna 38

nejen barva nádobí, ale také barva jednotlivých pokrmů. Obsluhující jsou oblečení v kimonu, typickém japonském oděvu, a posezení můţe být zpestřeno třeba i hrou na hudební nástroj.

8 Výzkum Jak jsem jiţ uvedla v metodologii (viz str. 17) svůj výzkum jsem prováděla na základě sběru dat z několika zdrojů – odborné knihy, tematická literatura, cestopisy, informace poskytnuté Velvyslanectvím a ostatními informačními centry, vše doplněno o osobní zkušenosti, rozhovory a dotazníkové šetření. Na konec výzkumu jsem zařadila také hodnoty pro Japonsko podle Hofstedeho typologie národních kultur.

8.1 Dotazníkové šetření, rozhovory 8.1.1 Roman Watanabe Pan Roman Watanabe je jednatel české společnosti ZONER software, a.s. a jiţ několik let ţije v Japonsku. Dále působí také jako manaţer obchodu pro všechny asijské země, má tedy s interkulturní komunikací i samotným obchodem bohaté zkušenosti, o které se mnou velmi rád podělil. Oslovila jsem ho, jelikoţ firma ZONER je jednou ze čtyř českých firem, které mají své dceřiné pobočky přímo v Japonsku a operují zde. Tato firma se zabývá vývojem a distribucí software, poskytováním internetových sluţeb a e-komerce řešení, vydávání a distribucí knih. Hlavním úkolem je softwarové divize je vývoj a distribuce známého programu Zoner Photo Studio. Z důvodu pobytu pana Watanabeho v zahraničí jsem jako formu dotazování zvolila komunikaci prostřednictvím emailové pošty, které díky časovému posunu i pracovní vytíţenosti vyhovovala především jemu. Komunikace probíhala bez potíţí. V rámci komunikace jsem zaslala i dotazník, jehoţ otázky i odpovědi na ně můţete vidět zde 1: 1. Jak dlouho pracujete ve firmě ZONER software, a.s.? RW: Od roku 1999, čili 15 let.

1

Pozn.: Odpovědi byly upraveny jak po stránce gramatické tak, i stylistické. I kdyţ pan Watanabe pracuje pro českou společnost, mluví především japonsky a anglicky a to se podepsalo na úrovni českého jazyka.

39

2. Na jaké pozici pracujete? RW: Má současná pozice je jednatel japonské pobočky ZONER L.L.C. a zároveň působím i jako manaţer pro všechny asijské země. 3. Jaké bylo Vaše první setkání s asijskou kulturou? RW: Prostřednictvím tradiční kultury, zejména bojových umění, o které se zajímám. 4. V jakém jazyce komunikujete (japonština, angličtina, popř. jiný jazyk)? RW: Japonština, komunikuji plynule japonsky. 5. Vyuţíváte pomoci tlumočníka? RW: Ve výjimečných situacích. 6. Jakou formou nejčastěji komunikujete s obchodními partnery společnosti ZONER? (Seřazeno od té nejvyuţívanější formy po tu nejméně vyuţívanou.) A. E-mail B. Osobní kontakt C. Telefon D. Fax E. Jiné formy komunikace. Uveďte: není. 7. Jsou zde charakteristické znaky komunikace, které Vám usnadňují vyjednávání s japonským obchodníkem (gesta, mimika, atp.)? RW: Ano, rozhodně. Zdrţenlivost u mluvení, důrazné předchozí zváţení, ROZHODNĚ nepouţívání gest a mimik. Na druhé straně Japonci se klanějí, takţe na to je potřeba určitý fyzický odstup, řekněme 1 metr. 8. Mají Japonci nějaké způsoby chování, které se Vám líbí a které obdivujete? RW: Ano, je jich mnoho. Elegantnost, rozváţnost, úcta k jinému, velmi uctivé a tolerantní chování, váţení si člověka atd.

40

9. Je známo, ţe Japonci jsou hrdi na své tradice a lpí na jejich dodrţování. Odráţí se toto i v obchodním jednání? RW: Ano, určitým způsobem ano. I to „dnešní moderní“ Japonsko je vlastně zaloţené na starých a tradičních hodnotách a charakteru Japonců. 10. Tvrdí se, ţe Japonci jsou opatrní v uzavírání smluv a dohod. Vše si pečlivě předem naplánují, promyslí, vyhodnotí klady a zápory, v ničem se neukvapují a jsou velmi opatrní. Orientují se na dlouhodobé zisky a chtějí mít jistotu. Setkal jste se s někdy během obchodního jednání s nečekanou změnou, na kterou by Japonci okamţitě zareagovali a dalo by se říci „improvizovali by“? Respektive mě zajímá, zda se dokáţou přizpůsobit náhlé změně situace? RW: Ano, rozhodně zvaţují i náhlou situaci neboli jsou ochotni reagovat okamţitě. To pečlivé zvaţování je sice pravda, ale, no, neplatí to vţdy. Mou osobní zkušeností je, ţe jsem záměrně zdrţoval své rozhodnutí, a udivilo mne, ţe oni byli nervózní a ptali se mě, proč jsem se ještě nerozhodl, kdyţ je to tak důleţité rozhodnutí, ţe v takových případech je se potřeba rozhodovat se co moţná nejrychleji, vlastně okamţitě. Byl jsem opravdu překvapen. 11. Co se týče postavení ţen ve firmách - jsou vedoucí pozice obsazovány především muţi nebo ţeny? RW: Muţi. 12. Jak shledávají Japonci ţenu v rámci vyjednávacího procesu? RW: Normálně, ale není to běţné. Z 90%, moţná i více, nejsou ţeny obsazovány do rozhodujících funkcí. Ale doba se postupně mění. 13. Přiřaďte prosím následující charakteristiky k národu, pro který jsou příznačnější (Japonci, Češi, Typické pro oba národy, Nepříznačné pro oba národy): A. Dochvilnost (Daná osoba přijde na smluvenou schůzku na dohodnutý čas, nikdy neodevzdává úkoly po termínu.) RW: Japonci. B. Pečlivost (Myslí se tím kvalita a preciznost zpracování zadaných úkolů, kontrola údajů, smysl pro organizaci.) 41

RW: Japonci. C. Cílevědomost (Osoba má daný cíl („ví, co chce“) a kaţdý krok, kaţdá činnost, vede k dosaţení tohoto cíle. Neohlíţí se na věci kolem, tento cíl je prioritou.) RW: Typické pro oba národy. D. Striktnost (Přesné, direktivní dodrţování pravidel.) RW: Japonci. E. Lpění na materiálních hodnotách. (Nejdůleţitější jsou peníze, nové auto, apod.) RW: Tohle nedokáţu přesně definovat, ale dnešní moderní Japonsko je hodně materiální. 14. Zjišťoval jste si před odjezdem do Japonska něco o kultuře, zvycích či samotných obyvatelích? (Vybrané 2 odpovědi, ze čtyř nabízených moţností. Dalšími dvěma moţnostmi byly: „Ne, informace jsem získával aţ v průběhu pobytu a samotné komunikace s Japonci.“ A „Ne, Japonsko mě vţdy zajímalo a měl jsem tedy dostatečné informace.“) RW: „Ano, zúčastnil jsem se specializovaného kurzu, školení, přednášky.“ A „Ano, samostudiem jsem zjišťoval potřebné informace (četba knih, dokumenty, internet, atd.)“ 15. Vzpomenete si na nejzajímavější postřeh a zkušenost či kuriózní záţitek, který jste získal za dobu svého působení v Japonsku? RW: Japonsko je krajina velkých rozdílů, mam na mysli aţ protikladu. Jeden kuriózní případ jsem uţ uváděl v otázce č. 10, další zajímavý případ jenom to, ţe například Japonsko je jednou z nejvyspělejších zemí světa, dokonce číslo 1 v motorkách, a tak se občas divím, kdyţ vidím policistu řítícího se na asi 30 let staré motorce, s kterou by zřejmě asi nikoho nedoběhl (nedojel). To jen tak na zpestření rozmanitosti Japonska. 16. Nakonec se zeptám, zda v chování či komunikaci s japonskou kulturou, shledáváte některé rysy nepříjemnými či aţ „odpuzujícími“? RW: Ano určitě. Kaţdá země neboli národ má svoje PRO a svoje PROTI. To platí i o Japonsku.

42

8.1.2 Karel Starý Pan Karel Starý je nejen spoluzakladatel a majitel Ţďárské cestovní kanceláře NOMÁD, ale je to především nadšený cestovatel a průvodce. Pana Karla znám osobně jiţ druhým rokem díky třítýdenní povinné praxi, kterou jsem absolvovala právě v dříve jmenované CK. Cestovní kancelář NOMÁD je, mimo jiné, specialistou na Asii a sám pan Starý tento kontinent i samotné Japonsko navštívil mnohokrát a mohl by o této čarovné zemi vyprávět hodiny a hodiny. Své poznatky z cest vyuţívá nejen v práci, ale také své záţitky a zkušenosti předává

zájemcům

a

dalším

zaníceným

cestovatelům

na

přednáškách,

diskuzí

i prostřednictvím článků na cestovatelských serverech. Komunikace probíhala bez potíţí a odpovědi na dotazované otázky můţete vidět zde: 1. Co Vás poprvé přivedlo do Japonska a kolikrát uţ jste tuto zemi navštívil? RW: Náhodná příleţitost. Asi 25 krát. 2. Jaké bylo Vaše vůbec první setkání s asijskou kulturou obecně? RW: V „terénu“ právě v Japonsku, alespoň co se týče Dálného východu a JV Asie. Jinak to bylo cca před 20 lety v Sýrii, Jordánsku, Íránu, Pákistánu a Indii. Od té doby těch moţností v různých částech Asie výrazně přibylo. 3. V jakém jazyce jste během svých cest v Japonsku komunikoval (japonština, angličtina, popř. jiný jazyk)? RW: Výhradně angličtina, doplněná občas nějakými japonskými frázemi. 4. Jaká je vlastně úroveň anglického jazyka v této zemi? RW: Poměrně dost nízká (a to i ve srovnání s českým národem), ale postupně se trochu zlepšuje. Situace je relativně dobrá v turistických oblastech a velkých městech Tokio, Kjóto, Ósaka, Jokohama, Hirošima. Mnohem horší je to v Tohoku a Kjúšú a nejhorší na Hokkaidó. 5. Jaké vlastnosti podle Vás charakterizují Japonce? RW: Spolehlivost, poctivost, vytrvalost, snaţivost, niţší schopnost improvizace, nedostatek

smyslu

pro

humor

(alespoň 43

toho

našeho

středoevropského).

Zvláštní paradox dialektické jednoty protikladů, kdy Japonci dokáţí jít do hloubky, zenově minimalisticky sledovat kaţdý detail v umanuté touze po dokonalosti a zároveň umí být překvapivě povrchní, bezcitní a neupřímní. 6. Mají Japonci nějaké způsoby chování, které se Vám líbí a které obdivujete? RW: Kromě jiţ výše uvedených i velmi nízkou aţ nulovou náchylnost k porušování pravidel a ke korupčnímu aţ zlodějskému chování. Ztracené věci člověk často objeví na nejbliţších ztrátách a nálezech. 7. Jaké je postavení ţen v japonském světě, ať uţ v podnikání či běţném ţivotě? RW: Emancipace v zemi v posledních několika desetiletích proběhla mnohem rychleji a bouřlivěji neţ v USA a Evropě. Dnes je pozice ţen jiţ prakticky srovnatelná s pozicí v západním světě, někdy je i vyhraněnější (vagóny či bary výhradně pro ţeny apod.) 8. Přiřaďte

prosím

následující

charakteristiky

k národu,

pro

který

jsou

příznačnější (Japonci, Češi, Typické pro oba národy, Nepříznačné pro oba národy): A. Dochvilnost (Daná osoba přijde na smluvenou schůzku na dohodnutý čas, nikdy neodevzdává úkoly po termínu.) RW: Japonci. B. Pečlivost (Myslí se tím kvalita a preciznost zpracování zadaných úkolů, kontrola údajů, smysl pro organizaci.) RW: Většinou Japonci. Smysl pro organizaci srovnatelný u obou národů, moţná bych Čechy hodnotil i výše, ale jak kdy a jak v čem. C. Cílevědomost (Osoba má daný cíl („ví, co chce“) a kaţdý krok, kaţdá činnost, vede k dosaţení tohoto cíle. Neohlíţí se na věci kolem, tento cíl je prioritou.) RW: Japonci. D. Striktnost (Přesné, direktivní dodrţování pravidel.) RW: Japonci.

44

E. Lpění na materiálních hodnotách. (Nejdůleţitější jsou peníze, nové auto, apod.) RW: Typické pro oba národy. 9. Co byste doporučil lidem, kteří se chystají do Japonska vycestovat – ať uţ za prací či poznáním, a rádi by se na tuto cestu nějakým způsobem připravili? RW: Ať nejsou hluční, na veřejnosti netelefonují, hlasitě se nesmějí apod. Hodně a často ať se myjí a převlékají, i kdyţ je venku pekelně horko a vlhko (Japonci běţně povaţují bílé gaidţiny za „smraďochy“). Ať nesmrkají na veřejnosti do kapesníku a hlavně ať si ho pak nestrkají zpět do kapsy (odporné posmrkávání či srkání u jídla, ale vůbec nevadí). Ať se vyvarují kulturních a civilizačních faux-pas (nezapomínat na přezouvání, důkladné mytí před vstupem do lázně apod.) Ať si uvědomí, ţe není moudré se před cestou do Japonska tetovat, protoţe tetování je spojováno s podsvětím a uzavírá dveře do společnosti a na řadu míst (třeba do veřejných lázní apod.). Prostě ať si nastudují něco o zemi, do níţ jedou, a chovají se podle toho. 10. Vzpomenete si na nejzajímavější postřeh a zkušenost či kuriózní záţitek, který jste si přivezl z cestování po Japonsku? Nebo jinak - co Vás nejvíce překvapilo na japonské kultuře? RW: V Japonsku neexistuje pravidlo, ţe kdyţ jde muţ se ţenou do společnosti, ţe za ni cokoli platí (ani na prvním rande ne). Oba si do posledního jenu (cca dvacetihaléře) útratu vyúčtují, popř. rozdělí napůl. Zde má emancipace ţen před Českem i Evropou jiţ výrazný náskok, byť je otázkou, zda ho právě v tomto směru budou chtít české feministky dohánět. Jednou se mi stalo, ţe si japonská kamarádka zapomněla peněţenku a večeři jsem jí platil. Ten večer si vůbec neuţila, tvářila se ztrápeně a navzdory mému uklidňování mi asi desetkrát během něj vysvětlovala jak je jí tato situace trapná. Po čase, kdy jsem na tuto situaci dávno zapomněl, jsme šli opět na večeři, resp. na pivo. Po pátém pivu se najednou rozhodla zaplatit za oba s vítězoslavným výrazem, ţe dluh z minula je tímto splacen a nyní uţ budeme pít kaţdý za své… Tím jsem se dostal k dalšímu zajímavému fenoménu, a to je konzumace piva japonskými dívkami a ţenami. Japonky pivo milují a není nic neobvyklého, kdyţ za večer vypijí třeba 6-8 půllitrů. Sám jsem poznal několik takových. Jedinou záhadou pro mě bylo, kam takové mnoţství tekutiny dokáţí do těch svých malých, štíhlých, cca 40kg těl umístit. 45

11. Nakonec se zeptám, zda v chování či komunikaci s japonskou kulturou, shledáváte některé rysy nepříjemnými či aţ „odpuzujícími“? RW: V tuto chvíli si ţádné takové nevybavuji. Navzdory jisté povrchnosti, neupřímnosti úsměvů a hraného vřelého chování se v japonské společnosti obecně cítím daleko příjemněji, kultivovaněji a civilizovaněji neţ v té české.

8.2 Analýza kulturních specifik a neverbální komunikace Postoje a etiketa jsou součástí Japonska, a přestoţe se určité zvyky a poměry za staletí poměrně uvolnili, určitá pravidla jsou dodnes pro Japonce svatá. Cizincům jsou Japonci schopni prominout některé nepřístojnosti a chyby, avšak je lepší a působivější se tomuto vyvarovat. Dříve neţ se však začneme rozebírat jednotlivá kulturní specifika, musíme si říct, ţe podstatnou sloţkou ţivota v japonské společnosti je harmonie. Harmonie je takříkajíc „klíčem“ k ţivotu kaţdého Japonce a dýchá na vás na kaţdém kroku. Uţ malé děti ve školách se učí, jak ţít v souladu se vším a spolupracovat s ostatními. Harmonie je hlavní filozofií nejen v rodinách či společnosti obecně, ale také v prostředí podniků.

8.2.1 Pojetí času Japonci vnímají čas odlišně. Naše kultura vnímá čas jako pomyslnou „úšečku“ (začátek konec, před naším letopočtem, po našem letopočtu, rok 2013,2014,2015, apod.). Ta japonská vidí čas jako přímku nebo lépe řečeno kruţnici. Nekonečnou linii, které nikde nekončí ani nezačíná. Z toho pramení spousta věcí a především fakt, ţe pro Japonce je podstatný detail, určitý okamţik, jeden bod na dané kruţnici. Od toho se odvíjí i mnoho znaků japonského chování, zejména vnímání příčinnosti a odpovědnosti za své činy (nadneseně to mohu vysvětlit tak, ţe „minulé činy nijak nesouvisí s tím, co děláme teď“).

8.2.2 Asijské hodnoty Za asijské hodnoty jsou povaţovány: 

skromnost, oddanost, snaha o dosaţení harmonie, obava ze „ztráty tváře“, důleţitost známostí, úsilí řešit problémy dosaţením konsensu, postavení ve společnosti.



Vyhovění přání druhých. Věří, ţe je jejich povinností splnit ţádosti ostatních. 46

8.2.3 „Ztráta tváře“ Ztráta tváře tu bude několikrát zmiňována, a proto se patří, vysvětlit si hned na začátku, co si pod tímto termínem máme představit. Zachovat si „pravou tvář“ je velmi důleţité, je to symbol lidské důstojnosti. Je to odraz toho jak si stojíme v „očích druhých“. Ke "ztrátě tváře" můţe dojít kdykoliv. Můţe ji pocítit člověk, který byl vystaven osobní uráţce, v jehoţ přítomnosti bylo proneseno něco nevhodného ať formou poznámky, nebo komentáře, dále jestliţe se nebere zřetel na jeho postavení, nebo je-li nucen vzdát se hodnot, k nimţ má zvláštní vztah. Někdy stačí pocítit, ţe skupina nedrţí pospolu. Funguje to také naopak – ke „ztrátě tváře“ můţe dojít, i pokud člověk veřejně kritizuje, uráţí nebo uvádí někoho v rozpaky. I kdyţ věří se také v to, ţe pokud se člověk dostatečně modlí, vzdává dík a chválu, jeho „tvář“ mu můţe být navrácena zpět 2.

8.2.4 Kinetika, Mimika, Gestika Kinetika neboli řeč těla není natolik nápadná a „diskutabilní“ jako např. v jiných asijských státech. Obecně vzato za neslušné se bere na někoho mířit nohami – jako „nečistou“ částí těla. Důleţitý je také rovný postoj. Vzpřímené drţení těla se rovná autoritě a respektu. S výraznou gestikulací a mimikou se také nesetkáme a hlasitá řeč je zvláštní aţ směšná. Vyhněte se proto velkých, dramatických pohybů paţí, neobvyklých výrazů ve tváři. Dalším gestem, které je námi vnímáno jako pozitivní, je úsměv. Nejen v kultuře Japonců, ale také mezi Korejci či Vietnamci je úsměv či náznak úsměvu symbolem nejistoty, rozpaků, stresu, zmatku či omluvy. Co se týče gest jako takových, neslušností je samozřejmě na veřejnosti i v soukromém ţivotě ukazovat gesta typu „zdviţený prostředníček“, která jsou Japonci vnímání naprosto stejně jako u nás. Výjimku tvoří pouze znamení „OK“ (palec a ukazováček na jedné ruce tvoří krouţek, písmeno „O“). Toto gesto neznamená „dobře“ nebo „ chutnalo mi“ (při jídle) jako u nás a většině evropských států, ale je symbolem peněz.

2

V minulosti často docházelo po "ztrátě tváře" k rituálním sebevraţdám. Vyšším vrstvám bylo

vyhrazeno harakiri neboli rituální rozříznutí břicha. Dnešní důsledky vidíme pouze v psychickém stavu „postiţeného“. 47

I kdyţ je non-verbální komunikace v Japonsku méně emotivní místní obyvatelé věří, ţe prostými gesty lze říci více neţ slovy.

8.2.5 Haptika Fyzický kontakt je v Japonsku naprosto normální, nenucené a přirozené. S doteky jako takovými je to sloţitější. Na veřejnosti se můţe stát, a nesmí vás to ani překvapit, ţe se někdo dotkne vaší ruky. V jednání, především při představování, je naopak neslušné podat někomu ruku „na pozdrav“. Zajímavostí můţe být také, ţe polibky na veřejnosti a polibky na tvář (např. jak to vídáme u francouzského pozdravu, pro který jsou typické dva polibky na líce, ať uţ mezi muţem a ţenou, ţenou a ţenou i muţem a muţem) jsou neslušné a povaţovány za čistě sexuální a soukromou věc. Avšak na druhou stranu společné veřejné lázně, kde jsou lidé nazí, jsou naprosto běţné a ukazovat takto nahé tělo není ani nemravné, ani pohoršující a je symbolem určité čistoty, lidskosti a podstaty bytí.

8.2.6 Proxemika Osobní prostor je v takto hustě osídlení zemi „nedostatkovým zboţím“ a je mnohem menší, neţ na co jsme zvyklí u nás. Obecně vzato by se měl udrţovat odstup jednoho metru.

8.2.7 Domlouvání schůzek Japoncům vévodí dlouhé termín, pomalé rozhodování a to se odráţí i ve společném plánování schůzek. Ty se zpravidla domlouvají několik týdnů dopředu, a pokud je to moţné, domlouvají se e-mailem či telefonicky. Jak jsme se jiţ dozvěděli z rozhovoru s panem Watanabem, kontakt prostřednictvím emailové pošty či telefonického spojené patří mezi ty nejčastěji vyuţívané v Japonsku. Za důleţité body v rámci procesu plánování schůzek můţeme povaţovat: 

přesnost – detail (pro spoustu lidí je nepředstavitelné jak dokáţou Japonci plánovat vše do detailu. Souvisí s pojetím času.)



Dále jasné a stručné informace,



a budoucí dochvilnosti, kterou budou vaši japonští kolegové očekávat.

48

8.2.8 Pozdravy a oslovení Zdravení je velmi formální. Při pozdravu je důleţité nejen respektovat určité zásady, ale také projevit dostatek respektu a úcty k tomu druhému vzhledem k jeho postavení. Pokud je to moţné, počkejte, aţ budete představen třetí osobou. Jak jiţ bylo/bude několikrát řečeno vystupovat z davu a být individualistický je povaţováno za krajně nezdvořilé. Tradiční formou pozdravu je oboustranná úklona (podávání rukou, jak je tomu zvykem v mnoha evropských státech, je v Japonsku neobvyklé). Při správném klanění jsou ruce volně svěšené podél těla a klaní se od pasu nahoru. V této pozici se setrvá několik vteřin. Hloubka úklonu závisí na vztahu k dané osobě, na pracovní pozici, kterou daná osoba reprezentuje, od čehoţ se odvíjí míra respektu k dané osobě, a také samozřejmě vše závisí na situaci. Jak jste samozřejmě správně odvodili, čím větší úklon tím větší úctu prokazujeme. Také ten výše postavený má právo klanět se o několik vteřin méně, tudíţ ten níţe postavený by měl vţdy vyčkat do momentu neţ „nadřízený“ dokončí svoji úkolu. Pokud se však nemůţe ze zdravotních či jiných důvodů nemůţeme uklonit, či jako cizinec jsme neznalí v pravidlech uklánění, respektuje se i úklon hlavou. Běţné a tolerované, především ze strany cizinců, kteří nejsou obeznámeni s předchozími pravidly, jsou také jednoduché úklony hlavou. 8.2.8.1 Japonská hierarchie Jak jsem jiţ naznačila, proto abyste správně pozdravili obchodního partnera, je třeba znát i jeho postavení. Všeobecně Japonci si jsou velmi dobře vědomi svého pracovního i společenského statutu a věku. Tzn., ţe kaţdý má určené svoje místo v hierarchii. Také mají v úctě seniory. Kořeny této solidarity jsou v náboţenství, které se obrací k uctívání předků (šintoismus). Zajímavostí je, ţe v Japonsku najdeme dva druhy slovníku – pokud mluvíme se společensky či sluţebně „vyšším“ člověkem a naopak. Autoritou jsou i např. o rok starší kolegové. 8.2.8.2 Jména Pokud se japonská jména píší, uvádí se na prvním místě příjmení a poté křestní jméno. Při hovoru se toto pořadí běţně prohazuje. Při oslovování se pouţívá příjmení a i mezi přáteli se navzájem oslovují příjmením. 49

Pokud mluvíme k někomu dospělému, výše postavenému či mluvíme-li o třetí osobě, pouţíváme koncovku „-san“ (pan, paní, slečna). Kupříkladu pan Novák by byl osloven jako „Novák-san“. Chceme-li mluvit o dětech či teenagerech na konec jména připojíme koncovku „-čan“ u dívek a „-kun“ u chlapců.

8.2.9 Vizitky Ještě před samotným jednáním, v průběhu představování, probíhá výměna kontaktů, která s sebou přináší další pravidla. Vizitky neboli „menši“ jsou zde hojně vyuţívány a jsou dobrou „vizitkou“ daného člověka, a to doslova. Věnuje se pozornost nejen tomu, jakým způsobem jsou předávány, přebírány, uchovávány, ale také jejich vzhledu. Investuje se většinou do kvalitní výroby karet – pevný papír, okrasný font. Ještě před samotným předáním se ujistěte, ţe kartička obsahuje vše potřebné. Především titul je důleţitý. Dle něj se usuzuje také váš společenský status. Pokud moţno pro japonský obchodní styk přeloţte z jedné strany text do japonštiny. Váš partner to bude doslova očekávat. Od Japonce však můţete obdrţet vizitku psanou pouze v jeho rodném jazyce, ale není to obvyklé. Pokud chcete navštívenku předat, pevně ji uchopte do obou rukou (dejte pozor, abyste ruce měly čisté, Japonci si potrpí na čistotu), vyslovte své jméno, lehce se ukloňte a pak pravou rukou kartičku předejte. V ten samý moment přeberte od protějšku levou rukou jeho vizitku. Pozor, při předávání musí být „japonská“ strana, tedy strana, kde jsou vaše kontaktní údaje přeloţené v daný jazyk, otočená nahoru. S vizitkou zacházejte opatrně a ihned ji neschovávejte. Ponechte si ji před sebou, např. na desce stolu. Strčit ji okamţitě do kapsy nebo ji vůbec nepředat/nepřebrat je povaţování za zneuctění a nedostatečný respekt. Po ukončení jednání uloţte vizitku opatrně do „vizitkáře“ nebo do sloţek.

8.2.10 Dary Dávání darů je velkým tématem. Je rituální a smysluplné. Potřebu obdarovávat můţeme u Japonců vidět jak během cestování (nedovolí, aby se vrátili zpět bez suvenýru pro rodinu, přátele či kolegy), ale také ve světě obchodu. Na první obchodní schůzce je tradicí si vyměnit malý dárek, pozornost.

50

Co je vhodné dát jako dar? Dobré nápady: 

tradiční speciality země, ze které pocházíme (kvalitní čokoláda, kvalitní čaj, apod.);



produkty typické pro danou zemi;



květiny (vyvarujte se však jistým druhům a barvám).

Špatnými a nevhodnými nápady jsou naopak: 

lilie, kamélie, chryzantémy nebo lotosové květy coby pohřební květiny;



noţe, které údajně ničí přátelství a vztahy;



hrnkové rostliny, protoţe podporují nemoc (pozn.: Přijatelnými rostlinami v květináči jsou pouze bonsaje.).

Rady: 

Propagační materiály vaší firmy nejsou povaţovány za dar.



Nedávejte bílé květiny všeho druhu, neboť jsou také spojeny s pohřby. Obecně bílá barva je smuteční. Zato červená barva je radostná a slavnostní.



Na rozdíl od našich zvyků, lze dávat věci v lichých počtech, vyvarujte se však číslu 9 a především 4. Čtyřka, která se v japonštině vyslovuje podobně jako slovo „smrt“, přináší smůlu, tudíţ nedávejte od ničeho 4 kusy.



Především nevybírejte nic příliš drahého či luxusního, aby obdarovaný necítil zavázán vám váš dar oplatit!

Mnohem důleţitější neţ samotná věc, je způsob prezentace daru. Vzhled je důleţitý z toho důvodu, ţe Japonci milují umění a jsou jím rádi obklopováni. Dárky se většinou rozbalují v soukromí, ale pokud by došlo na rozbalování před lidmi, musí se dát pozor, aby balicí papír nebyl poškozen. Avšak jak jsem řekla, dárky se otevírají v soukromí, aby se předešlo tomu, ţe na příjemci, potaţmo Japonci, bude vidět, ţe je s dárkem nespokojený, nelíbí se mu, a tím zklame dárce. 3

3

Souvisí se ztrátou tváře, viz str. 49.

51

8.2.11 Jednání a vyjednávání „Sto dní práce, jeden den radosti.“ - takto by se dal vyjádřit japonský postoj k obchodu. Byznys je, jako asi vše v této zemi, směsicí tradic a moderního pojetí. Japonci milují disciplínu a jsou povaţováni za nejpracovitější národ na světě. Práci dokáţou věnovat i celý ţivot. Struktura obchodu je zcela odlišná od západních zvyklostí. Hlavním cílem obchodování je samozřejmě stanovit společný cíl či dohodu, na kterou přistoupí obě strany, ale cesta jak tohoto cíle dosáhnout je jiná. Na nic se nejde „zpříma“. Důleţitým bodem vyjednávání je tedy pochopit názory protistrany, coţ můţe být právě v Japonsku problém. Japonci vystupují zdvořile skromně, rozhodně, neukvapují se a je pro ně charakteristické skrývání emocí. Jak jsem řekla jiţ v úvodní části o Japonsku, jazyk je stále překáţkou. Pokud vyjednáváme v anglickém jazyce, musíme si dávat pozor na to, ţe Japonci mají pro spoustu věcí vlastní překlad. Např. slovo „ano“ neznamená „souhlas“, jak bychom si mysleli my, ale spíše ujištění v tom, ţe nám dotyční rozumí. Dalším dobrým příkladem je anglické slovo „difficult“ („obtíţné“). Pokud vám na váš plán odpoví někdo „difficult“ znamená to „ne“ Na jednání přijděte včas. Dá se tolerovat zpoţdění maximálně 5 minut. I kdyţ komunikujete pouze s jednou osobou, očekávejte, ţe ve většině případů bude na schůzi více neţ jedna osoba. Při jednání bude u stolu daný zasedací pořádek. Nejstarší osoba bude sedět nejdéle od dveří. Ostatní lidé budou sedět směrem od ní od toho nejvýše postaveného aţ k „juniorovi, ten bude sedět nejblíţe ke dveřím. Vy budete sedět naproti osobě, se kterou vyjednáváte. Předání prospektů a informačních materiálů o podniku, produktech či sluţbách je nejen vhodné, ale také doporučované Neţ dospějete během jednání k vašemu cíli – tedy uzavření smlouvy, potrvá to několik dní, dokonce i měsíců. Vaši obchodní partneři se s vámi musejí nejprve seznámit a navázat s vámi osobní kontakt, poznat vás, poté vám teprve začnou důvěřovat natolik, aby s vámi uzavřeli obchod. Tudíţ věnujte na začátku kaţdého jednání dostatečný čas tomu, aby vás poznali, tím poloţíte základy dalšímu vyjednávání. Pokud v rámci vyjednávání či schůzky pronáší váš japonský protějšek „svoji řeč“ nedivte se jeho „nic neříkajícího“ výrazu. Většina Japonců si dokáţe zachovat dokonale netečný výraz, 52

kdyţ mluví. Naopak pokud mluvíte vy, poslušně naslouchají a v tomto momentu lze jich vypozorovat některé rysy a určitě charakteristiky v jejich chování. Pokud zavřou oči, směle pokračujte, soustředí se. Mračení povaţujte za jasné znamení nesouhlasu. Dalšími výrazy, při kterých byste měli být obezřetní, jsou: výrazné nadechování skrz „zaťaté“ zuby či škrábání hlavy či obočí. Ještě jednou však upozorňuji, ţe se jedná o drobná nenápadná znamení. Pokud při podávání ţádost či návrhu uslyšíme jemné syknutí, je to varovný signál, který nařizuje ustoupit či slevit z našeho návrhu. Původní verzi totiţ nelze vyhovět. V době stresu, problémů nebo i bezdůvodně, kdykoliv v průběhu jednání, se Japonci často uchylují k mlčení, aby uvolnili napětí v místnosti a umoţnit lidem i sami sobě klid a čas k přemýšlení. Bohuţel mnozí lidé na Západě jsou velmi nepříjemné ticho v jednání a cítí potřebu vyplnit ticho další diskuzí. Buďte trpělivý. Nikdy neztraťte nervy a nezvyšujte hlas během jednání. Samotnému uzavřením kontraktu předchází několik schůzek a je zajímavé, ţe si pro vás váš japonský protějšek můţe připravit úkol z „meetingu“ na „meeting“ (na další schůzi), jehoţ prostřednictvím si zkontroluje, zda jste schopni plnit závazky. Jeho ţádosti nikdy neodmítněte, bez ohledu na to zda by vás to obtěţovalo či se vám to zdálo dokonce nesmyslné. Rozhodování je prováděno ve skupině. Pokud se japonští partneři shodnou uzavřít s vámi smlouvu podepíší písemnou smlouvu, ale tu však neshledávají jako finální, a tak často dochází k jejímu opětovnému projednávání. 8.2.11.1 Nelze říkat "ne" Japonci se vyvarují konfliktům a stěţí říkají „ne“. Pokud poloţíte Japonci otázku, na kterou by musel odpovědět záporně, dočkáte se přívalu nic neříkajících citoslovcí. Existuje dokonce 17 způsobů, jak zdvořile říci ne. Je tedy lepší, kdyţ poloţíte otázku, na kterou mohou odpovědět ano. Například „Zdá se vám to nepřijatelné?“. Naproti tomu se pokládá za zdvořilé neustále v rozhovoru přitakávat, kdyţ druhý vypráví. Nelze jen mlčky sedět a naslouchat, ať si Japonec myslí cokoli, ten druhý se to nedozví, neboť je slušností hlasitě projevovat zájem.

53

8.2.11.2 Ţeny v obchodním světě Obchodováním v Japonsku se zabývají především muţi. Ţeny mají v obchodním světě podřadné postavení a jejich „společenské role jsou dány opět tradicemi. Ţeny by se měly podle japonskému stylu ţivota starat pouze o děti, domácnost a samozřejmě manţela – ţivitele. I kdyţ na rozdíl od evropských zvyklostí, kde je také muţ spatřován jako hlava rodiny, která by se měla postarat o celou rodinu, v Japonsku jsou to právě ţeny, které od pradávna spravovali rodinou kasu a dokonce muţi dostávali pouze určitou formu „kapesného“. Ale aby to nevyznělo, ţe ţeny jsou vnímány pouze jako jakési „sluţky“ musím dodat, ţe Japonci jsou ke svým manţelkám i ţenám obecně velice zdvořilí a galantní a v dnešní moderní době zaznamenáváme i patrné známky ţenské emancipace ve světě businessu, tudíţ se můţeme setkat s více a více ţenami manaţerkami či ředitelkami.

8.2.12 Stolování Je časté a velmi pravděpodobné, ţe budete během jednání pozváni na večeři4. Spousta obchodních vztahů se utuţuje v restauracích, barech či podnicích s karaoke muzikou a si pokládají za zdvořilost pozvat partnera „do společnosti“. Samozřejmostí, tak jako u jednání, je přijít včas na domluvené místo. I kdyţ by mnoho lidí mohlo takové posezení v baru povaţovat za neformální, očekává se formální oděv (skoro jako do práce). Počkejte, aţ budete usazeni na své místo u stolu. Zasedací pořádek se řídí podle protokolu, který je nutné následovat. Čestný host nebo nejstarší osoba sedí vţdy ve středu, nejdále od dveří. Pokud se setkáte s typickým seděním u stolu „v kleče“, sundejte si boty a usaďte se tak, ţe dámy poloţí nohy na stranu (lýtka spojená k sobě) nebo kleknou s patami pod hýţděmi. Pánové mohou sedět se zkříţenými nohami. Samotná večeře se řídí mnoha pravidly. Začíná se přípitkem. Nápoje jako takové jsou velmi důleţitou součástí japonské společnosti (např. pití japonského čaje a čajové obřady). Podle japonské etikety si stolovníci nalévají pití navzájem a před začátkem i na konci jídla pronesou děkovné fráze („Itadakimasu“ „Pokorně přijímám“ a „Gočisósama dešta“ „Byl jsem pohoštěn“).

4

Další zvyklostí jsou společné koupele v japonských lázních,

54

Velkým prohřeškem je pokládáno přebírání jídla ze společné misky na vlastní talíř, pomocí svých hůlek, nikoliv speciálních, k tomu určených. Druhým velkým „faux pax“ je „nahrnování“ jídla z misky přímo úst či napichování jídla na hůlky, jako by to byla vidlička, jelikoţ zapichování dřevěné hůlky do rýţe se spjato s pohřebními rituály. Ani míchání jídla není obvyklé. Třetí věcí, která je u jídla tabu, je míření hůlkami na jiné osoby. Pokud pijete nebo mluvíte, odloţte hůlky na místo k tomu určené. Stejně tak pokud dojíte, hůlky nenechávejte na talíři, ale opět je odloţte. Pokud uslyšíte u stolu někoho srkat, nelekejte se. Japonci s chutí srkají, vychutnávají si tak daný pokrm. Konverzace u stolu je většinou omezená. Hlavní je poţitek z jídla. I kdyţ v rámci obchodních jednání můţe být část obědu či večeře věnována diskuzi o práci, firmě i obchodě samotném. Rada na závěr. Pokud je menu dopředu sestavené, nemáte si tedy moţnost vybrat, co si k večeři dáte, snaţte se ochutnat od všeho trochu, byť by vám to nechutnalo. Je přijatelné zeptat se během jídla, co vlastně jíme či co pokrm obsahuje. Japonská kuchyně je samozřejmě naprosto odlišná od té naší.

8.2.13 Vzhled a oblékání Obchodní oděv by měl být zpravidla konzervativní. Muţi by měli nosit tmavé barvy, klasické obleky jsou nejvhodnější. Ţeny by se měly oblékat slušně, nevyzývavě. Nejvhodnější jsou jednoduché černé šaty či sukně po kolena s košilí a sako. Kalhoty jsou v business světě pro ţeny nepřípustné. Pozornost by měla být věnována i doplňkům - v tomto případě se řídíme heslem „čím méně, tím lépe“. Neformální oděv je naprosto nepřípustný. Obuv by měla být jednoduchá, a co je nejdůleţitější, měla by se dát rychle a snadno vyzout – souvisí se spoustou dalších pravidel a zvyklostí (viz. další odstavec). Tzv. „slip-ons“ neboli nazouvací boty jsou nejlepší volbou. Dámy by měly zvolit pouze nízký podpatek. To platí především pro cizinky, které mohou být vyšší neţ průměrný Japonec 5. Mělo by se zabránit tomu, aby ţena byla vyšší neţ muţ. Japonci lpí na čistotě a hygieně. Váţnou chybou je tedy vstoupit na toaletu v nesprávných pantoflích. Ano i na toaletách, jak veřejných tak soukromých, najdete speciální obuv, do které 5

Podle několika zdrojů měří průměrný Japonce 170 cm nebo něco v rozmezí 165 – 173 cm. Japonky naopak měří pouze něco málo mezi 153 – 158 cm.

55

je nutno přezout. Pokud „přezuvky“ před stupem na toaletu nenajdete, znamená to, ţe WC je obsazené. Samostatnou kapitolou je nošení roušek, které nejsou ničím neobvyklým, avšak pro Evropana kuriózním doplňkem. Na jaře se nosí především z důvodu zvýšení pylů v ovzduší, ale hlavím důvodem jejich nošení je asijská ohleduplnost. Tyto roušky se totiţ pouţívají, pokud má jejich nositel pocit, ţe je nemocný a mohl by tak nakazit své okolí.

8.2.14 Vztahy a komunikace „Ruku v ruce“ s obchodními vztahy jsou i vztahy osobní. Výhodou je, pokud s Japoncem obchodujete na základě doporučení někoho, kdo zná obě strany. Zjednodušuje to komunikaci, vede to k důvěře a porozumění. Avšak díky tomu, ţe japonská kultura je z větší části zaloţena na zdvořilosti, konverzace probíhají v klidném duchu, a to i s cizinci. „Právo“ velí uctivě komunikovat a zahraniční návštěvníci se setkají vţdy a všude s pohostinností a vřelostí. Jeden z dobrých způsobů, jak si udrţovat „přátelství“, je např. posílat blahopřání k důleţitým událostem jako jsou narozeniny, výročí, narození dítěte, apod., dále sezónní pohlednice k Novému roku či dalším svátkům nebo pouhé pozdravy. Dobrá korespondence je znakem toho, ţe máte „jistou úroveň“.

8.2.15 Orientace na vztahy Japonská společnost vidí největší sílu v jednotnosti, ve skupině, jako je rodina, škola či pracovní tým (jak jsem jiţ uvedla, souvisí to s udrţováním harmonie v ţivotě). Skupinová mentalita je důsledkem snahy o „vyhlazování nerovností“ mezi lidmi. Pokud se chce jedinec prosadit je to znak sobeckosti. Oblíbeným rčením je „Deru kugi wa utareru.“ – „Hřebík, který vyčnívá, bude zatlučen.“. Dalšími známými úslovími jsou: 

„Kočka, která často mňouká, chytí málo myší.“



„Nikdo z nás není tak chytrý jako my všichni dohromady.“



„Tvá silná stránka bývá počátkem tvé zkázy.“

56

8.2.16 Soukromí Jak jsem jiţ řekla v odstavci Vyjednávání, je neslušné dívat se někomu zpříma do očí a s tím se nesetkáte ani v metru či na ulici - způsobeno tím, ţe v tak přeplněném Japonsku, získávají místní obyvatelé trochu „soukromí“, chvilku sami pro sebe. Dalším faktem je, ţe si nepouští nikoho do obydlí. Pouze ve vzácném případě jsou cizinci zváni do japonského domu. Pokud ano, povaţujte to za ohromnou čest. Před vstupem do domu si zujte boty a odloţte je na speciální rohoţ (pozor, špičky bot nesmí směřovat od dveří, jimiţ se chystáte projít) a dodrţujte ostatní pravidla.

8.3 Hofstedeho typologie národních kultur – Japonsko 1. Mocenský odstup (power distanc) V této dimenzi se zabýváme přístupem k autoritě. Japonsko má skóre 54, to znamená, ţe hierarchie se v japonské společnosti nachází. Japonci jsou si vědomi svého postavení a jednají podle toho. Nicméně to není ještě natolik vyhnané do „krajnosti“ jako u jiných asijských států. I kdyţ většina cizinců, především ve světě obchodů, kdy je rozhodování závislé na nejvýše postavených, vidí tuto zemi jako silně přihlíţející k autoritám. Vezměme si například otázku individualismu, kde se uţ malí Japonci ve školách učí, ţe se rodíme rovni sami sobě. 2. Individualismus vs. kolektivismus Dosaţené skóre je rovno číslu 46. Japonská společnost vykazuje mnoho znaků kolektivistické společnosti, na které jsem poukázala ve výzkumu (např. kolektivní rozhodování, harmonické souznění mezi lidmi, atd.). Na druhou stranu, zase tento kolektivismus není natolik silný jako v ostatních státech jako je např. Korea nebo Čína. 3. Maskulinita vs. feminita Vysoká hodnota 95 poukazuje na silný podíl maskulinity ve společnosti. Japonsko je dokonce jednou ze zemí s největším zastoupením „muţského prvku“. Prvky maskulinity vidíme výrazně ve světě obchodu, především v japonské průbojnosti a ctiţádosti. Soutěţivost se však moc neshoduje s individualistickými prvky v kultuře. Dalším zřejmým znakem maskulinity v Japonsku je známý japonský workoholismus.

57

4. Vyhýbání se nejistotě Japonští obyvatelé se velmi vyhýbají situacím, kde by se cítili nejistí a vyplývá to i z čísla 92, které odpovídá termínu „uncertainty avoidance“ v Hofstedeho grafu pro Japonsko. Tato země je například velmi ohroţována přírodním katastrofami od zemětřesení aţ po tsunami a v těchto podmínkách se Japonci naučili předcházet moţným problémům a potíţím, které jsou spojeni s ţivelnými pohromami. Nebo se je alespoň naučili

sníţit.

Navíc

celý ţivot

v této

zemi

je

protkám jistou

„předvídatelností“. Co se týče podniků, ty se snaţí a věnují spoustu času sníţení či zamezení rizikových faktorů, které by ovlivnili jejich budoucí podnikání. 5. Dlouhodobá vs. krátkodobá orientace I kdyţ Japonci ţijí okamţikem, jsou dlouhodobě orientovaných společnosti, která se ve všech činnostech angaţuje tak, aby zajistila přínosy v delším časovém horizontu. „Lidé věří, ţe píle jim přinese nějakou budoucí odměnu.“ (Hodnoty v rámci výzkumu dlouhodobé a krátkodobé orientace dosahovaly hodnoty 80.)

9 Srovnání a doporučení na vylepšení interkulturní komunikace Český národ je od toho japonského naprosto odlišný. Co nám přijde jako normální a běţné je v Japonsku nezdvořilé a nepřijatelné. I kdyţ se v naší kultuře vyskytuje mnoho pravidel a zavedených konvencí, Češi jako takový jsou líní je dodrţovat. Rádi si udělají čas sami pro sebe a obecně jsou silní individualisti. Také jsou více emotivní a komunikativnější. Na druhou stranu, Japonci sice nejednají pro mnoho z nás srozumitelně či zřetelně, ale mluví narovinu a upřímně, jelikoţ se bojí „ztráty tváře“. Naproti tomu Češi, alespoň dle mého názoru, říkají vše „na půl“, „chodí kolem horké kaše“ a nakonec vše řeknou za zády. K práci jako takové mají také laxnější přístup neţ Japonci a uznávání autorit je u některých velmi sloţitý počin. Dle mého pracují jen proto, ţe musí a u Japonců vidím jistý smysl práce, „práce pro společnost“. Z toho plyne česká nespokojenost a stres, se kterým se neumíme vyrovnat tak jako Japonci a harmonický ţivot je tomu našemu vzdálený. Ale abych „nepěla chválu“ na Japonce, náš národ je mnohem otevřenější světu a menší lpění na tradicích nás myslím posouvá více k modernímu ţivotu. Pokud bychom se snaţili proniknout do ţivota Japonců, bylo by to pro nás samozřejmě sloţité, asi jako pro kaţdého cizince v cizím státě, snaţícího se proniknout na „místní trh“. 58

Samozřejmě nikdo neočekává, ţe budeme mluvit nebo číst plynule japonštinou nebo budeme oznámeni s kulturními zvyky a nuancemi, a drobné chyby jsou povoleny, avšak úplná neznalost se neomlouvá a svědčí o tom, ţe nemáte zájem obchodovat. Návrhy na zlepšení interkulturní komunikace, které bych navrhla, jsou následující: 

zaprvé bychom měli více vnímat kulturní rozdíly a měly bychom si přiznat, ţe tyto odlišnosti existují. Hlavním faktem současných problému je totiţ všeobecná nevědomost.



Měli bychom se naučit s těmito zkušenostmi pracovat, naučit se je chápat. Nemusíme se jim stoprocentně přizpůsobovat, stačí si danou kulturu pouze prostudovat.



Čeští manaţeři by měli pracovat aktivněji a k práci by měli mít pozitivnější přístup.



Neměly by se spoléhat na „gentlemenské dohody“, kdy platí to, co se pouze řekne. „Co je psáno, to je dáno“ a v Japonsku to platí dvojnásob.



Pro zlepšení celkové komunikace je také důleţité, aby v konverzaci s Japonci byly Češi struční, jasní a cílení. Tzn., podávali detailní informace, které oni vyţadují.



Na základě výzkumu bych všem, kteří chtějí podnikat na asijském trhu, doporučila, aby věnovali zvýšenou pozornost navázaní pevnějších pout s Japonci a nedávali najevo zájem pouze o obchod a zisk. Ano je to důvod jejich počínání, ale Japonce by svým striktním, cílevědomým chováním mohli v mnoha situacích odradit.



Firmám bych navrhovala investovat do kurzů či literatury, které se na interkulturní komunikaci budou zaměřovat.



V neposlední řadě by se měla zlepšit jazyková vybavenost obou národů.

10 Instituce zabývající se japonsko - českými vztahy Interkulturní komunikace úzce souvisí nejen s navazováním obchodních či kulturních vztahů, ale také s navazováním mezinárodních a politických vztahů. K prvnímu oficiálnímu navázání diplomatického styku mezi Japonskem a tehdejším Československem došlo roku 1920 (12. 1. 1920 japonská strana prostřednictvím svého velvyslance v Paříţi, K. Macuiho, informovala tamního čs. „chargé d´affaires“ (diplomata) o udělení „agrément“ pro Karla Perglera, prvního čs. velvyslance v Japonsku. Zdroj: Velvyslanectví Japonska v ČR), a předcházela mu dlouhodobá intenzivní spolupráce. Dalšímu významnému kroku došlo aţ o několik let déle, v roce 2002, kdy se České republice uskutečnila historicky první oficiální návštěva japonského císařského páru – císaře Akihito a jeho ţeny císařovny Mičiko. 59

Od té doby prošel vývoj česko-japonských vztahů několika fázemi, které se od sebe navzájem podstatně lišili. V současné době se nacházíme asi v nejpříznivější době, kdy spolupráce s Japonskem dosáhla určité míry „intenzity“. Mezi přední organizace zabývající se mezinárodními vztahy uvedu Japonské Velvyslanectví zde v Praze a Velvyslanectví České Republiky v Tokiu, Japonsko. Jejich úkolem je reprezentovat daný stát za hranicemi, podávat informace o daném státu a především rozvíjet mezinárodní spolupráci. Mezi další organizace můţeme zařadit například Česko-japonská společnost v Praze, Chebu a Plzni, které přibliţuje místnímu obyvatelstvu japonskou kulturu a která pořádá pravidelní kurzy jazyku, bojových umění, kaligrafie, ikebany či přednášky o samotném ţivotě Japonců, Japonský akademický klub v Brně, v Japonsku sídlící Společnost japonsko-českého přátelství a v Tokiu má také svoji pobočku CzechTourism, jehoţ primárním cílem je propagace našeho státu v rámci cestovního ruchu. Toto byl jen stručný výčet institucí, které podporují a rozvíjejí mezinárodní česko-japonské a japonsko-české vztahy a usnadňují nám vzájemnou komunikaci.

10.1 Partnerská města Ne méně zajímavým projektem je projekt s názvem Podpora zapojení měst a obcí ČR do zahraniční rozvojové spolupráce, jehoţ cílem je navazování kontaktů s městy po celém světě za účelem participace. Tato města jsou si ve většině případů něčím podobná, ať uţ přírodním bohatstvím nebo průmyslovou výrobou. V současné době probíhá spolupráce mezi čtyřmi českými a čtyřmi Japonskými městy: 

Praha – Kjóto Deklarace o partnerských vztazích mezi hl. m. Prahou a městem Kjóto byla podepsána 15. 4. 1996. Města se zavázala mezi sebou spolupracovat v oblasti kultury, městské správy a samosprávy a ochrany historických památek. I přes geografickou vzdálenost jsou si města blízká především svojí dlouholetou a bohatou historií, kulturním tradicemi a dynamických rozvojem cestovního ruchu.

60



Karlovy Vary – Kusatsu Karlovy Vary jsou vyhlášenými českými lázněmi, stejně tak jako lázně v Kusatsu. Toto město leţí 160 km od Tokia a pyšní se nejen nejznámějšími, ale také nejstaršími balneoprovozy, zvanými Sainokawara, v Japonsku. Navázání kontaktu proběhlo v roce 1989 paní Masumi Schmidt Muraki ţijící v Mnichově.



Plzeň – Takasaki Toto významné obchodní centrum, pyšnící se např. vlastním symfonickým orchestrem nebo jedinečnou výrobou panenky Darumy, leţí nedaleko Tokia. Cesta do předměstí Tokia vám nezabere šinkansenem více jak 50 minut. Přátelství mezi těmito městy vzniklo na základě dlouholetých technickohospodářských styků plzeňského pivovaru a společnosti Kirin Beer v Takasaki. V důsledku toho byla podepsána smlouva o partnerství 1. 8. 1990.

Před pár lety probíhala také spolupráce s Japonským městem Tsukiyono, leţícího přibliţně 400 km od Tokia, a Uherským Brodem. Tato spolupráce však bohuţel skončila kvůli spojení města s dalšími třemi japonskými městy, která si ponechala vlastní druţební města.

61

11 Závěr Ve své práci jsem se zaměřila na analýzu specifik chování a komunikace v Japonsku. Myslím si, ţe kaţdý kdo navštívil tuto zemi, mi můţe potvrdit, ţe tato země je jak „svět za zrcadlem“. Okna se neotvírají dovnitř, ale zasouvají do sebe, barva smutku je bílá, automobily jezdí vlevo, dveře se zamykají opačným směrem, mokrý deštník se staví na drţadlo, ne na špičku, tak jako u nás, aby oschl, dokonce i zápalkou škrtají od sebe místo k sobě. Tyto paradoxy a protiklady jsou pro nás matoucí. Jak řekl Percival Lowell, americký podnikatel, matematik, astronom a diplomat: „Na co my z našeho stanoviska nahlíţíme určitým způsobem, k tomu se oni z toho svého stejně intuitivně stavějí naprosto opačně. … Náš způsob myšlení, jejţ povaţujeme za přirozený, u nich nenachází pochopení.“ Zpravování této problematiky mě velmi bavilo a přineslo do mého ţivota spoustu zajímavých a překvapivých faktů, které v budoucím ţivotě i povolání budou přínosné nejen pro mě, ale také doufám pro ostatní, kterým jsem permanentně předávala výsledky mého výzkumu i těm, kteří si moji bakalářskou práci přečtou. Doufám, ţe se mi podařilo zachytit jednotlivé charakteristiky v interkulturní komunikaci, především v obchodním prostředí. Během mého zkoumání jsem narazila na spoustu zajímavostí a s pomocí knih a respondentů jsem dokázala přijít „na kloub“ mnoha charakteristikám, které jsem jako Evropanka naprosto nechápala. Na závěr bych chtěla jenom dodat, ţe interkulturní komunikace jako taková, je obor v našem státě málo prozkoumaný a často i opomíjený. Na interkulturní rozdíly a problémy mezikulturní komunikace by se měl klást větší důraz. S výukou toho, jak bychom se těmto odlišnostem měly přizpůsobit, by se dle mého názoru mělo začít jiţ na základní škole. Jelikoţ přímo úměrně se vzrůstajícím počtem cizinců s dlouhodobým pobytem v naší zemi, i s vývojem cestovního ruchu, roste i význam tohoto celosvětového fenoménu.

62

12 Zdroje [1]

BOUZEK, J. Jak se domluvit s jinými? 1. vyd. Praha: Triton. 2008. 175 s. ISBN: 978-80-7387-043-0

[2]

CVETOV V. J. Japonské otazníky. 1.vyd. Praha: Nakladatelství Svoboda. 1989. 330 s. ISBN: 25-017-89

[3]

EDWARDS, T. Kulturální teorie. Klasické a současné přístupy. 1.vyd. Praha: Portál, s.r.o. 2010. 368 s. ISBN: 978-80-7367-685-8

[4]

HOFSTEDE, G., HOFSTEDE G. J. Kultury a organizace. Software lidské mysli. Spolupráce mezi kulturami a její důleţitost pro přeţití. 1.vyd. Praha: Linde. 2007. 335 s. ISBN: 80-86131-70-X

[5]

IVANOVÁ,

K.,

ŠPIRUDOVÁ,

L.,

KUTNOHORSKÁ,

J.

Multikulturní

ošetřovatelství. 6.vyd. Praha: Grada. 2005. 248 s. ISBN: 80-247-1212-1 [6]

JANDT, F. E. An introduction to intercultural communication: Identities in a global community. 1.vyd. United States of America: SAGE Publications, Inc. 2010. 374 s. ISBN 978-1-4129-7010-5

[7]

JANOŠ, J. Země vycházejícího slunce. Země Světa: Japonsko. Říjen, 2010. Praha: GeoBohemia, s.r.o.. 72 s. ISSN: 1213-8193

[8]

KEMP, A. March of the Titans: The Complete History of the White Race: Volume I: The Rise of Europe. 1. vyd. United Kingdom: Ostara Publications. 2013. ISBN: 9781480242296

[9]

KOVAL, J. Japonsko. Společník cestovatele.

1.vyd. Praha: IKAR. 2007. 408 s.

ISBN: 978-80-249-0739-0 [10]

MACFARLANE, A. Japonsko za zrcadlem. 1.vyd. Zlín: Kniha Zlín. 2013. 242 s. ISBN: 978-80-87162-65-1

[11]

MAŘÍKOVÁ, H., PETRUSEK, M., VODÁKOVÁ, A. Sociologické pojmosloví. 1.vyd. Praha: SLON (Sociologické nakladatelství). 2000. 175 s. ISBN: 80-8585029-X

63

[12]

NOVÝ, I., SCHROLL-MACHL, S. Interkulturní komunikace v řízení a podnikání: česko-německá. 1.vyd. Praha: Management Press, s.r.o. 2007. 158 s. ISBN: 987-807261-158-4

[13]

NOVÝ, I., SCHROLL-MACHL, S. Spolupráce přes hranici kultur. 1. vyd. Praha: Management Press, s.r.o. 2005. 320 s. ISBN: 80-7261-121-6

[14]

PRŮCHA, J. Interkulturní komunikace. 1. vyd. Praha: GRADA. 2010. 200 s. ISBN: 978-80-247-30-69-1

[15]

ŠRONĚK, I. Kultura v mezinárodním podnikání. 1.vyd. Praha: Grada Publishing. 2001. 167 s. ISBN: 80-247-2987-9

[16]

WINKELHÖFEROVI J. a V. Sto pohledů na Japonsko. 3.vyd. Praha: Orbis. 1973. 352 s. ISBN: 11-117-72

12.1 Internetové zdroje [1]

Slovník pojmů.

Národní

kultura.

[cit.

2014-03-04].

Dostupné na

WWW:

http://www.studiummba.cz/slovnik-pojmu/narodni-kultura/ [2]

Úvod. Zahraniční obchod. Teritoriální informace – země. Japonsko. Základní informace

o

teritoriu.

[cit.

Dostupné

2014-03-16].

na

WWW:

http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/japonsko-zakladni-informace-o-teritoriu18631.html [3]

Úvod.

Náboţenství.

Šintoismus.

[cit.

2014-03-16].

Dostupné

na

WWW:

2014-03-16].

Dostupné

na

WWW:

http://www.japonsko.info/sintoismus.php [4]

Úvod.

Náboţenství.

Buddhismus.

[cit.

http://www.japonsko.info/buddhismus.php [5]

Země. Asie. Japonsko. Historie Japonska. [cit. 2014-03-16]. Dostupné na WWW: http://www.hedvabnastezka.cz/zeme/asie/japonsko/historie-japonska/

[4]

Trţilová, J. Japonské učení je skutečně mučení. Koktejl. Červen, 2010. Praha: Czech Press

Group.

[cit.

2014-03-18].

Dostupné

na

WWW:

http://www.czech-

press.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=2601%3Ajaponske-uenije-skut 64

[5]

Úvodní strana. Zahraniční vztahy. Partnerská města. Kusatsu,Japonsko. [cit. 2014-0409]. Dostupné na WWW: http://www.mmkv.cz/index.asp?menu=80

[6]

Město. O městě. Partnerská města. [cit. 2014-04-09]. Dostupné na WWW: http://www.ub.cz/pages.aspx?rp=5&id=43&expandMenu=16

[7]

Úvod. Občan. O městě. Partnerská města. Takasaki, Japonsko. [cit. 2014-04-09]. Dostupné

na

WWW:

http://www.plzen.eu/obcan/o-meste/partnerska-

mesta/chap_29371/partnerska-mesta-2.aspx [8]

Hlavní strana. Partnerská města. [cit. 2014-04-09]. Dostupné na WWW: http://zahranicnivztahy.praha.eu/jnp/cz/partnerska_mesta/index.html

[9]

Hlavní stránka. Struční historie partnerských styků města. Partnerská města. [cit. 2014-04-09]. Dostupné na WWW: http://www.zamberk.cz/index.php?IdS=540

[10]

Úvod. Kontakt ZONER software, a.s. – softwarová divize. [cit. 2014-04-09]. Dostupné na WWW: http://www.zoner.cz/zoner/default.aspx

[11]

Hlavní strana. Podnikám. Komunikační dovednosti. Naučte se díky „7C“ komunikovat správně. [cit. 2014-04-11].

Dostupné na WWW:

http://www.ipodnikatel.cz/Komunikacni-dovednosti/naucte-se-diky-q7cqkomunikovat-spravne.html [12]

Resources. Global Etiquette. Japan – Language, Culture, Customs and Etiquette. [cit. 2014-04-11].

Dostupné na WWW:

http://www.kwintessential.co.uk/resources/global-etiquette/japan-countryprofiles.html [13]

Japan Business Etiquette, Culture & Manners [cit. 2014-04-11]. Dostupné na WWW: http://www.cyborlink.com/besite/japan.htm

[14]

Cestování. Země,státy, oblasti. Asie. Japonsko. [cit. 2014-04-11]. Dostupné na WWW: http://www.chovani.eu/japonsko/c132

[15]

The Hofstede Centre. Cultural tools. Country comparision. Japan. [cit. 2014-04-14] Dostupné na WWW: http://geert-hofstede.com/japan.html

65

13 Seznam ilustrací Tabulka 1: Deset nejčastěji dováţených produktů z Japonska .............................................. 32 Tabulka 2: Základní informace o Japonsku .......................................................................... 33

66