VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra cestovního ruchu. Tradice a perspektivy chataření a chalupaření. v České republice

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra cestovního ruchu

Tradice a perspektivy chataření a chalupaření v České republice bakalářská práce

Autor: Ţaneta Salusová Vedoucí práce: Mgr. Eva Horňáková Jihlava 2010

Anotace Cílem této bakalářské práce je charakterizovat vznik a vývoj chataření a chalupaření v České republice s přihlédnutím k významným historickým událostem a novým trendům v oblasti druhého bydlení. Výzkumná část se zabývá současným stavem chataření a chalupaření v České republice.

Klíčová slova domácí cestovní ruch, druhé bydlení, chalupa, chata, socialismus, tramping, veřejná a soukromá sféra, volný čas, vztah k přírodě

Annotation This bachelor thesis characterizes origin and development of the second houses in the Czech Republic. It takes into account historical events and new trends in the sphere of the second houses. Research part of the thesis focuses on the actual condition of the second houses in the Czech Republic.

Key words domestic tourism, second houses, cottage, weekend house, socialism, tramping, public and private sphere, leisure time, relation to nature

Ráda bych na tomto místě poděkovala vedoucí mé bakalářské práce, Mgr. Evě Horňákové za cenné připomínky a rady. Dále bych chtěla poděkovat své rodině, přátelům a kolegyním za materiální i psychickou podporu.

Prohlašuji, ţe předloţená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, ţe citace pouţitých pramenů je úplná, ţe jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále téţ „AZ―). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím uţitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ . Byl/a jsem seznámen/a s tím, ţe na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, ţe VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o uţití mé bakalářské práce a prohlašuji, ţe s o u h l a s í m s případným uţitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, ţe uţít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu vyuţití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne poţadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaloţených vysokou školou na vytvoření díla (aţ do jejich skutečné výše), z výdělku dosaţeného v souvislosti s uţitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne 21.05.2010 ...................................................... Podpis

ÚVOD A CÍL PRÁCE…………………………………………………………………8 1. CHATAŘENÍ A CHALUPAŘENÍ……………………………………………….. 10 1.1 Chataření a chalupaření v České republice a ve světě…………………………. 10 1.2 Pojmy, definice, legislativní úpravy……………………………………………... 11 1.3 Postavení chataření a chalupaření v cestovním ruchu………………………….12 2. VZNIK MODERNÍ SPOLEČNOSTI A CESTOVNÍ RUCH V 19. STOLETÍ.. 13 3. VZNIK PRVNÍ REPUBLIKY……………………………………………………. 14 3.1 Kořeny chataření…………………………………………………………………. 14 3.2 Shrnutí vývoje chataření do druhé světové války……………………………….17 4. POLITICKÁ SITUACE PO DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLCE…………………….. 18 4.1 Situace ve společnosti ve čtyřicátých aţ šedesátých letech…………………….. 18 4.2 Vznik chalupaření………………………………………………………………... 19 4.3 Poválečný vývoj chataření do šedesátých let 20. století………………………... 20 4.4 Politická situace v roce 1968……………………………………………………... 21 4.5 Vývoj chataření a chalupaření v letech 1968 – 1989…………………………… 21 5. MOTIVY CHATAŘENÍ A CHALUPAŘENÍ…………………………………… 24 6. POLITICKÁ SITUACE 1989…………………………………………………….. 25 6.1 Vývoj chataření a chalupaření po roce 1989……………………………………. 25 7. TYPOLOGIE REKREAČNÍCH LOKALIT PODLE DANY FIALOVÉ……... 27 8. PRAKTICKÁ ČÁST……………………………………………………………… 28 8.1 Zhodnocení praktické části………………………………………………………. 44 ZÁVĚR………………………………………………………………………………... 45

SEZNAM POUŢITÝCH ZDROJŮ…………………………………………………. 48 Literatura……………………………………………………………………………... 48 Elektronické zdroje…………………………………………………………………... 50 SEZNAM PŘÍLOH…………………………………………………………………... 53

Úvod a cíl práce Pro zpracování bakalářské práce jsem si zvolila téma „Tradice a perspektivy chataření a chalupaření v České republice―. Cílem této práce je zmapovat vznik a vývoj chataření a chalupaření na pozadí významných společenských, historických a politických událostí od 19. století po současnost. Nynější stav chataření a chalupaření je popsán v závěru teoretické práce a v plynule navazující praktické části. Chataření a chalupaření se stalo ve 20. století českým fenoménem, který zasáhl většinu obyvatelstva. Přes zdánlivou jednoduchost tento jev zasahuje do mnoha oborů, má multidisciplinární charakter, týká se sociologie, ekonomie, cestovního ruchu, vypovídá o ţivotním stylu obyvatelstva ve 20. století. Jedinečný je zejména vztah, který mají chataři a chalupáři ke svým objektům individuální rekreace. Tento vztah se v různých historických etapách dynamicky měnil a vyvíjel do těsné citové vazby. První kapitola je zaměřena na vysvětlení fenoménu chataření a chalupaření v České republice v evropském kontextu. Další se zabývají definováním základních pojmů a postavením chataření a chalupaření v cestovním ruchu. Následně práce pokračuje vlastním vývojem druhého bydlení od 19. století, které poloţilo základy turistiky, k 20. století a kořenům chataření a chalupaření. Jsou zde zmíněny spolky a hnutí, které se zaměřily na pobyt v přírodě. Blíţe je popsáno trampské hnutí, jeţ bylo významným mezníkem pro rozvoj chataření. Další kapitoly tvoří poválečný vývoj s přihlédnutím k politické situaci a jejím dopadem na společnost. Samostatná kapitola je věnována vzniku chalupaření v kontextu dobových událostí. Zmíněny jsou také ţivotní podmínky obyvatelstva a některé charakteristické rysy socialistické společnosti. Zvláštní kapitola je věnována motivům chataření a chalupaření, které do jisté míry vycházely z nedostatků tehdejšího ţivota. Závěr práce se zabývá vývojem druhého bydlení od roku 1989 do současnosti a současnými trendy chataření a chalupaření. Na závěry teoretické části práce navazuje plynule část praktická, která probíhala formou dotazníkového šetření. Cílem bylo zjistit, jestli je chataření a chalupaření doopravdy stále tak oblíbené či nikoli. Výzkum měl potvrdit nebo vyvrátit tuto myšlenku v praxi. Z tohoto důvodu jsem sestavila dotazník tak, aby ho mohl vyplnit kaţdý, to znamená, ţe i člověk, který ţádný objekt individuální rekreace nevlastní. Dotazník byl určen pro celou populaci. 8

Ve své práci jsem čerpala zejména ze sociologické, geografické a historické odborné literatury. Přestoţe je chataření a chalupaření všeobecně rozšířeným fenoménem, z hlediska sociologického nebyl do dnešní doby dostatečně zpracován. Výzkumem druhého bydlení se v České republice dlouhodobě zabývá katedra sociální geografie a regionálního rozvoje Univerzity Karlovy. Dále jsem vyuţila také dobové statistiky, které doplňují některé fakta z teoretické části práce, tyto statistiky jsem umístila do příloh spolu s obrázky typických chat a chalup. Co se týče statistik druhého bydlení, je tato tématika značně opomíjena. Naposledy k systematickému sčítání objektů individuální rekreace došlo při sčítání lidu v roce 1991.

9

1. Chataření a chalupaření 1.1 Chataření a chalupaření v České republice a ve světě Chataření a chalupaření se dotýká mnoha oborů, primárně na tento jev můţeme hledět z pozice cestovního ruchu, jako na způsob trávení volného času, zasahuje však také do sociologie – mluví se především o českém fenoménu chataření a chalupaření. Toto tzv. druhé bydlení svým vznikem a mohutnou expanzí reflektuje významné historické události a je také svědectvím o ţivotě ve dvacátém století. K chataření a chalupaření se vyslovují také architekti, urbanisté i ekologové. Tyto jednotlivé úhly pohledu od sebe nelze zcela oddělit, jelikoţ se navzájem doplňují, překrývají nebo si v některých případech dokonce odporují. Krátce bych chtěla také vysvětlit, proč je chataření a chalupaření fenoménem. Často se mylně interpretuje, ţe tyto objekty individuální rekreace jsou jen v České republice, coţ samozřejmě není pravda. Různorodé objekty druhého bydlení najdeme i ve světě (viz Tabulka 1.) Důvod proč jsou chaty a chalupy fenoménem právě u nás je ve vztahu majitel – chata, chalupa. Jak uvádí Ivan Bičík, Češi si vytvořili plně funkční druhé domovy, které vlastní a vyuţívají, čímţ se liší například od Rakušanů, jeţ je sice vlastní ale nevyuţívají nebo od skandinávských zemí, jejichţ objekty individuální rekreace odpovídají české charakteristice, ale nejsou zase vybavené. Ostatní státy mají jiné druhy individuální rekreace, jejichţ charakteristika však neodpovídá té české, např.: Německo, Francie (2001).

Z našeho českého pohledu se jiţ jedná o jiný druh „bydlení.―

Z hlediska pojmů individuální rekreace neboli druhého bydlení je velmi obtíţné určit, co do tohoto pojmu v kaţdém státě ještě patří a co jiţ ne. Terminologie totiţ není jednotná.

10

Tabulka 1: Objekty druhého bydlení ve světě (1991) (zdroj: Bičík, 2001)

Stát

USA Francie Španělsko Švédsko Česká republika Norsko Švýcarsko Velká Británie Slovensko

Počet objektů druhého bydlení

4 500 000 2 700 000 2 000 000 615 000 396 000 250 000 250 000 200 000 86 000

Hustota druhého bydlení (objektů na 1 km2) 0,9 5,0 4,0 1,4 5,0 0,8 6,1 0,8 2,0

Intenzita druhého bydlení (objektů na 1 000 obyv.) 71,4 47,4 50,8 71,5 38,4 58,1 36,8 3,5 17,6

1.2 Pojmy, definice, legislativní úpravy Definice chaty a chalupy nalezneme snad ve všech slovnících, mně osobně se zdála relevantní tato: „Rekreační chata, jeden z předmětů osobního vlastnictví, lehká jednoduchá stavba slouţící k přechodnému pobytu na konci týdne, po dobu dovolené jednotlivců a rodin.“ (Kvasil, 1985). Podobně definuje i chalupu: „Rekreační chalupa, obytná stavba, stará vesnická chalupa vyňatá z bytového fondu, pouţívaná po část roku pro rekreační účely městských obyvatel.“ (ibid). V praxi řada chalup z bytového fondu vyjmuta nebyla, přesto však slouţila jako rekreační. Nejdůleţitější rozdíl mezi chatou a chalupou je, ţe chalupa původně neslouţila k rekreačním účelům, ale k trvalému obývání nebo uţívání v případě hospodářských staveb. O chataření a chalupaření se často souhrnně mluví jako o druhém bydlení, do této kategorie však spadají i jiné objekty jako jsou třeba hausbóty. Češi si ze svých chat a chalup udělali druhý domov, který jim často kompenzoval nedostatky jejich vlastního prvního bydlení. Pro účely této práce budu pouţívat pojem druhého bydlení jen ve smyslu chat a chalup. Druhé bydlení můţeme definovat jako: „Objekty individuální rekreace jsou specifickým druhem ubytovacích zařízení slouţících k rekreačním účelům. Je pro ně charakteristická poměrně nízká ubytovací kapacita s omezeným druhem uţivatelů, jejich různorodost, častá vysoká koncentrace na malém území.“ (BIČÍK, 2001). 11

I tento pojem se však v průběhu let měnil a rozšiřoval: „Vţdyť například v České republice a do padesátých let byl pojem druhého bydlení spojován především s chatou obvykle svépomocně vystavěnou.“ (ibid). K legislativní úpravě rekreačních chalup došlo poměrně pozdě, aţ vyhláškou číslo 83/1976 o obecných technických poţadavcích na výstavbu. Rozlišuje tyto stavby pro individuální rekreaci: „rekreační chaty v krajině, rekreační chaty v zastavěném území venkovského sídelního útvaru a zahrádkářské chaty“. (Lex Data, 2007). Tato vyhláška definuje pojmy rekreační chaty a chalupy jako: „Rekreační chaty v zastavěném území sídelního útvaru se mohou budovat jako novostavby nebo jako stavební úpravy existujících staveb, které nejsou vyuţívány k trvalému bydlení.“ (ibid). Vyhláška číslo 83/1976 také stanovuje povinnou vzdálenost chat, zmiňuje se také o ochraně přírody a stanovuje minimální hygienické normy. Později byla přijata vyhláška číslo 137/1998 Sb., která stanovuje: „stavba pro individuální rekreaci (například rekreační domek, chata, rekreační chalupa, zahrádkářská chata) je jednoduchá stavba, která svými objemovými parametry, vzhledem a stavebním uspořádáním odpovídá poţadavkům na rodinnou rekreaci“. (Energetický informační systém, 2006). U rekreačních chat byla stanovena maximální zastavěná plocha na 50 m2. Dnes platí vyhláška číslo 268/2009 Sb., která jiţ nedefinuje jednotlivé pojmy, ale mluví o ubytovací jednotce – „jednotlivý pokoj nebo soubor místností, které svým stavebně technickým uspořádáním a vybavením splňují poţadavky na přechodné ubytování a jsou k tomuto účelu určeny“. (Tzb Info, c2001-2010 ).

1.3 Postavení chataření a chalupaření v cestovním ruchu Chataření a chalupaření patří do domácího cestovního ruchu, který měl dominantní postavení jiţ od roku 1918, například v roce 1937 zaujímal jen v samotných Čechách 80% (Petrů, 1999). Pro období do začátku druhé světové války je charakteristická sezónnost a pronikání cestovního ruchu mezi všechny vrstvy obyvatelstva. Průměrný počet přenocování se pohyboval okolo čtyř nocí. V letech 1945 – 1989, vlivem politického reţimu, se v rámci národního cestovního ruchu realizoval z více jak 90% pouze domácí cestovní ruch, zbylá procenta se týkala výjezdového cestovního ruchu (především do socialistických států). Kaţdým rokem se navíc zvětšoval objem účastníků cestovního ruchu. Zdenka Petrů uvádí tyto důvody: 12

„…růst příjmu obyvatelstva, celkový růst osobní spotřeby, růst fondu volného času, růst koncentrace osídlení, růst vybavenosti obyvatelstva osobními automobily a rekreačními objekty v osobním vlastnictví, neustále rostoucí účast společenských fondů na úhradě nákladů spojených s účastí obyvatelstva na cestovním ruchu“. (Petrů, 1999). Chataření a chalupaření patří do individuálního cestovního ruchu.

2. Vznik moderní společnosti a cestovní ruch v 19. století Vznik moderní společnosti byl následkem průmyslové revoluce v 18. století a postupné industrializace evropských zemí ve století následujícím. Průmyslová revoluce radikálně změnila výrobní prostředky, organizaci práce, zasáhla veškeré aspekty ţivota – sociální, politické, ekonomické, právní … Z hlediska časového proběhla tato revoluce velmi rychle a prudce, coţ si vyţádalo velké změny ve společnosti, které neměli vţdy pozitivní dopady: „…nástup strojů přinesl úpadek mnoha řemeslných dovedností, znamenal podřízení dělníka strojovému rytmu a vedl k extrémním formám dělby práce, které zvyšovaly produktivitu jen za cenu ubíjející monotonie primitivních pracovních úkonů“. (Keller, 2007). Revoluce osvobodila jednotlivce ze všech pevných vazeb jako je rodina, přátelé, církev, komunita. Tyto změny by se daly charakterizovat tím, ţe „…mizí relativní jednoduchost poměrů a společenských vztahů. Na místo lokálních vazeb a poměrně přehledných vztahů meziosobní závislosti vznikají sloţité, vysoce komplexní a abstraktní struktury moderní společnosti…“. (ibid). Nastává doba odcizení a individualizace, díky které se kaţdý jedinec mohl rozhodovat sám za sebe. Tradiční společnost, tradiční vazby byly ve velmi krátkém čase popřeny a byly nahrazeny velmi sloţitou abstraktní strukturou. V 19. století se vlivem socio-ekonomických změn a industrializace významně proměňuje i podoba cestovního ruchu, který proniká téměř do všech vrstev společnosti. Narůstá význam volného času, jehoţ definice je velmi komplikovaná a často je obtíţné určit, které činnosti do volného času patří, a které nikoli. Sociologický slovník ho vymezuje jako dobu, „kdy je jedinec skutečně oproštěn od cizího nátlaku“. (Jandourek, 2001). Do volného času se nezapočítává doba, ve které jedinec plní určité mimopracovní závazky, například péče o dítě. I cestovní ruch mění svoji podobu, ve Velké Británii vzniká první cestovní kancelář na světě, začíná se prosazovat organizovaný cestovní ruch. V českých zemích vznikají 13

různé spolky, jejichţ členové podnikají výlety do blízkého i vzdáleného okolí, prosazuje se zejména pěší turistika. Tyto turistické spolky reagují na nárůst zájmů o cestování a poznávání přírody. Jak uvádí Adam Dušek, v Čechách byl první turistickou organizací německý Wanderklub zaloţený roku 1861 v Karlových Varech.(2004) Prvním českým spolkem byla Pohorská jednota Radhošť (1884), o čtyři roky později vznikl spoluprací Sokola a Národní jednoty severočeské Klub českých turistů. Tato organizace se starala hlavně o materiálně technickou základnu turistiky. Velkou popularitu získala i tělocvičná jednota Sokol, která byla zaloţena jiţ roku 1861 a poznávání přírody se také věnovala. Spolky zaloţené v 19. století měly velký význam pro další rozvoj cestovního ruchu a částečně poloţily základy pozdějšího chataření.

3. Vznik první republiky Na podzim 1918 skončila první světová válka. V Čechách došlo velmi záhy, 28. října 1918, k vyhlášení samostatné Československé republiky. V českých zemích převzal moc Národní výbor, který publikoval téhoţ dne první zákon – „zákon o zřízení samostatného československého státu“. (Bělina, 1992). Souběţně fungovala i zahraniční prozatímní vláda. Uznání suverénního postavení Československé republiky bylo dosaţeno po konferencích v Paříţi (od ledna 1919) a otázka hranic byla řešena Versailleskou a Trianonskou smlouvou. Vznik první republiky představoval významný impuls pro rozvoj chataření.

3.1 Kořeny chataření Dočasné nebo sezónní příbytky, jakési předchůdce chat a chalup, slouţící k rekreačním účelům, se v českých podmínkách objevovaly jiţ od středověku. Králové, a po jejich vzoru i šlechta, si stavěli letní sídla jako je např.: Kratochvíle nebo letohrádek královny Anny, součástí větších objektů byly i rozmanité lovecké chaty. Tato rekreační sídla se týkala především nejbohatších vrstev obyvatelstva. Stejně tak tomu bylo u rekreačních domů v lázeňských městech Tyto formy rekreačního bydlení byly však pro ostatní obyvatelstvo finančně nedosaţitelné. Všechny jmenované příklady nebyly chatařením nebo chalupařením v dnešním slova smyslu, ale princip odpočinkové funkce byl v zásadě stejný.

14

Za přímého předchůdce chataření můţeme povaţovat tramping. Jeho počátky se obvykle datují do roku 1918 (i kdyţ první zmínky o trampech sahají uţ do doby první světové války). Toto hnutí čerpalo svoji filozofii z románů Jacka Londona – v jeho knize Cesta se poprvé objevil výraz „tramp―, který značil tuláka, dále z románů Karla Maye, osobnosti E. E. Thompsona Setona a z hnutí skautingu. Později bylo ovlivněno americkým westernovými filmy. Ernest E. Thompson Seton zaloţil roku 1902 v Americe hnutí Woodcraft Indians, které organizovalo pobyty v přírodě pro mládeţ, jeţ se nesly v duchu indiánské kultury a moudrosti. Sám Seton byl všestrannou osobností - spisovatel, lovec, přírodovědec i malíř, navíc řadu let pobýval v kanadské divočině. Hnutí lesní moudrosti, jak zní český překlad, se brzy rozšířilo do celého světa, ani Čechy nebyly výjimkou. Ve dvacátých a třicátých letech mělo Woodcraft Indians velkou řadu příznivců. V roce 1948 byla jeho činnost oficiálně ukončena, v dnešní době Liga lesní moudrosti opět funguje. Současně s trampingem se na našem území rozvíjel i skauting. Toto hnutí zaloţil Angličan Robert Baden-Powell, který jiţ znal Woodcraft Indians. Převzal myšlenku pobytu v přírodě, ale zbavil ji indiánských prvků a přidal své vojenské zkušenosti. Výsledkem bylo hnutí Skauting, které se stalo záhy celosvětově velmi populární. Českým zakladatelem skautingu byl Antonín B. Svojsík, který roku 1911 odjel do Anglie načerpat zkušenosti s tímto hnutím a po návratu téhoţ roku zaloţil organizaci Junák. Český skauting získal velmi rychle na popularitě a řada pozdějších trampů byla jeho členy. Od roku 1948 byl Junák nahrazen ideologicky přijatelnějším Pionýrem, jeho činnost byla natrvalo obnovena aţ po sametové revoluci. Motivy trampů byly velmi jednoduché: „Tehdejší organizace Sokol a Skaut mnoha mladým lidem nevyhovovaly. Sokol byl drahý, Skaut příliš organizovaný a Svaz dělnické tělocvičné jednoty proţíval krizi.“ (Berka, 1991). Mladí lidé touţili po dobrodruţství, romantice, navazování nových přátelství, objevování neznámých končin a tramping jim toto všechno umoţňoval. Hurikán Bob k motivům trampingu píše: „Abychom unavené tělo i mysl po celotýdenní práci osvěţili jinými myšlenkami, jeţ nemají nic společného s všednostmi ţivota; abychom přirozeným a nenuceným pohybem ve zdravém ovzduší se opět připravili ke svým ţivotním úkolům.“ (Hurikán, 1990). I kdyţ zní tyto motivy poněkud naivně, musíme si uvědomit, ţe se jednalo o mladé lidi plné ideálů.

15

Prvním trampům, kteří vyráţeli o volných nedělích do přírody za Prahou se říkalo „divocí skauti―, jelikoţ nebyli nijak organizováni a dříve patřili k organizaci Junák. Velmi záhy z města vyjíţděli vlakem celé party, „tlupy―. Jednalo se v hlavně o lidi z niţších sociálních vrstev, především dělníky, kteří byli nespokojeni se svým ţivotem v přeplněné Praze. Brzy začali trampové spontánně zakládat osady, ve kterých si stavěli miniaturní chaty slouţící nejprve jen k přespání. Trampové se věnovali široké škále sportovních aktivit: vodácká turistika, tenis, volejbal, ping pong… Pořádali kaţdoroční sportovní soutěţe. Jejich činnost se nesoustředila jen na sportovní aktivity, vydávali si dokonce svůj vlastní časopis, skládali si vlastní písně. Trampové měli svou vlastní autentickou kulturu, od ostatních lidí se lišili nejen svým vzhledem, ale i mluvou a zvyky. Jako dopravní prostředek se vyuţíval výlučně vlak, který byl pro přepravu většího mnoţství lidí ideální, pravidelná autobusová síť ještě nefungovala a automobily byly dosaţitelné jen pro nejbohatší vrstvu obyvatelstva. Vlak byl relativně levný a jiţ v roce 1918 vedl do cílových míst trampů – např. Posázaví, Berounsko. Trampové byli ovlivněni americkými filmy, takţe první české chaty byly inspirovány kanadskými sruby. Tyto chaty byli zpočátku velmi primitivní a postavené jen z materiálu, který se dal najít v lese, svou polohou byly nenápadné a nijak nenarušovaly ráz krajiny. Typická trampská chata byla z kulatiny, měla ţádná nebo jen miniaturní okna, v interiéru se nacházelo místo na přespání a roh na vaření. Podmínkou pravé trampské chaty byla veranda. První a dodnes legendární osadou byla Ztracená naděje, která byla později zatopena kvůli Štěchovické přehradě. Tento osud potkala i řadu dalších osad. Později se tramping natrvalo rozdělil: jedna část se dál toulala krajinou a druhá se vlivem zaloţení rodiny usadila natrvalo v osadách. Souběţně s trampingem začaly v přírodě pobývat i bohaté vrstvy obyvatelstva, které si nechávaly stavět objekty ve stylu moderní prvorepublikové architektury. Po vzniku Československa hledali architekti nový styl, který by byl charakteristický pro právě vzniklou republiku, zlomem byl rok 1925, kdy nastal definitivní odklon od secese a přiklonění se k novému funkcionalismu. Pobyt v přírodě začal být od 20. let mezi bohatými lidmi velmi populární, tito lidé si v okolí velkých měst - Prahy (konkrétně například Dobřichovice nebo Roztoky), Hradce Králové nebo Brna nechali od prominentních architektů navrhnout rekreační domy ve funkcionalistickém stylu. Tyto 16

objekty se svým vzhledem podobaly spíše městským vilám, často byly postavené na vyvýšeném podstavci. Prvorepublikový funkcionalismus se vyznačoval poměrně velkou barevností, charakteristické byly kombinace zelené a ţluté nebo zelené a červené. Tyto vily byly obývané jen v sezóně a jsou cenným svědectvím o architektuře této doby. Další moţností rekreačního bydlení byly také letní byty pronajímané vesničany, které vyuţívala hlavně střední vrstva obyvatelstva. Pronajímaly se buď jednotlivé pokoje nebo popřípadě celé byty. Je zajímavé, ţe na rozdíl od chataření, letní byty neprodělaly útlum v období druhé světové války. Hlavními faktory byly větší klid před policií a lepší moţnost získávání potravin. Po druhé světové válce došlo k postupnému útlumu těchto pronájmů vlivem expandujícího chataření a chalupaření.

3.2 Shrnutí vývoje chataření do druhé světové války Chataření se do druhé světové války velmi rychle rozšířilo, zejména díky trampskému hnutí. Důleţitou roli hrála i pozemková reforma, jeţ rozparcelovala větší lesní pozemky. Dalšími faktory byla vzrůstající obliba pobytů v přírodě a činnost řady turistických a tělovýchovných spolků, které budovaly materiálně technickou základnu. Obecně byly předválečné chaty budovány v blízkém okolí velkých měst, důvodem byla nízká mobilita obyvatelstva. Tento fenomén se objevil nejdříve v Praze a posléze se rozšířil do dalších velkých měst, jedná se především o Brno, Hradec Králové, později Plzeň a Ostravu. První rekreační chaty byly stavěny v údolí tří řek: Vltava, Sázava a Berounka, tvořící tzv. „zlatý kříţ― chataření. Rozmachu chataření pomohla výrazně i ţeleznice, jejíţ tratě kopírovaly navštěvovaná údolí a zajišťovaly tak dopravní spojení pro první trampy a chataře. Paralelně se ke skromným trampským chatám začaly stavět i víkendové domy městského typu. 1. září 1939 vypukla druh světová válka, která přerušila plynulý tok vývoje, došlo k výraznému zastavení jak výstavby, tak uţívání chat. V určitých případech slouţily chaty jako úkryt stíhaných lidí nebo odbojových skupin.

17

4. Politická situace po druhé světové válce 8. května 1945 skončila druhá světová válka, v Československu byla jiţ předtím ustanovena prozatímní vláda, jejímţ předsedou byl Zdeněk Fierlinger. Nová vláda přijala tzv. Košický vládní program, který měl za úkol reformovat politický systém. Zákony představovaly dekrety prezidenta republiky, které znárodnily strategické průmyslové podniky a uzákonily odsun Němců a Maďarů z Československa. V prozatímní vládě obsadili komunisté důleţité úřady, jejich postavení se ještě více upevnilo po vyhraných květnových volbách v roce 1946. Demokratické síly se v následujících dvou letech pokoušely bojovat vůči stále razantnější komunistické straně a v únoru 1948 pohrozily demisí, kterou prezident Beneš pod nátlakem komunistů přijal. Nakonec 25. února 1948 komunisté obsadili všechna místa ve vládě, byla tím zrušena pluralita politických stran a nastává tím doba stalinismu.

4.1 Situace ve společnosti ve čtyřicátých aţ šedesátých letech Politické události měly velký dopad na společnost. Nastává doba tvrdých represí, řada lidí, která se odmítla přizpůsobit, nebo byla-li jejich činnost shledána nepřijatelnou, byla zatčena, mučena, odsouzena k nuceným pracím nebo dokonce popravena. Tím v poválečné společnosti narůstá význam domova, který je ale velmi obtíţné identifikovat. Sociologický slovník ho definuje jako: „Souhrn bliţních, se kterými jedinec strávil na jednom místě delší období svého ţivota, přičemţ má k těmto lidem i místu hluboký citový vztah.“ (Jandourek, 2001). Domov se dá ztotoţnit s lidmi, bytem, domem, krajinou nebo vlastí, je tedy velmi obtíţné ho nějak uchopit. Komunistický reţim se snaţil o proměnu funkce domova. Dříve byl domov chápán jako útočiště, místo, kde člověk můţe být sám sebou. V padesátých letech se význam chápání tohoto slova radikálně mění: „… domov se stává přijatelný, jen pokud se vnějšímu světu otevře a přijme ho do sebe jako svou součást a sám se změní v jeho součást“. (Macura, 2008). Tímto chápáním měli být zrušeny hranice mezi vnějším světem a domovem, i doma se měl člověk věnovat budování socialismu, domov měl být naprosto pohlcen veřejnou sférou. Tento tlak se mimo jiné projevil horečnou výstavbou chat v druhé polovině padesátých let. Politický reţim přešel od kapitalismu k centrálně plánované ekonomice, bylo tím zrušeno soukromé vlastnictví, coţ mělo velký vliv na morálku ve společnosti. 18

„Odstranění soukromého vlastnictví výrobních prostředků však vedlo k oddělení veřejných a soukromých oblastí ţivota v rozsahu, jaký nemá v moderní společnosti obdoby.“ (Holý, 2001). Zrušením soukromého vlastnictví se vládnoucí garnitura pokusila vytvořit jednu velkou homogenní společnost, dohlíţelo se na veškeré aspekty ţivota. Vlivem těchto změn v české společnosti nastal zvláštní jev, jehoţ projevem bylo i chataření a chalupaření. Nastalo přísné oddělení veřejné a soukromé sféry ţivota, které mělo významný vliv na chování lidí. Jako příklad můţeme uvést duální postoj ke lţi, ve veřejné oblasti – vůči státu, podniku bylo lhaní a podvádění společensky přijatelné (okřídlený výrok: „kdo nekrade, okrádá rodinu―), ale v soukromé to bylo naprosto nepřípustné (Holý 2001). V šedesátých letech docházelo k postupné stabilizaci situace ve společnosti, skončilo období velkých politických procesů a do jisté míry byly zmírněny represe. Objevuje se také nový jev, který je typický i pro další desetiletí: rezignace na aktivní zasahování do veřejné sféry. „Počet osob, které aktivně rozhodovali, zůstával příliš malý, aby překonal představu veřejné sféry jako prostoru, ve kterém je jednotlivec předmětem manipulace, nátlaku a násilí, privátní sféra byla naopak vnímána jako místo, kde člověk jedná svobodně, omezován je pouze konvencemi zvyklostí, ekonomickými moţnostmi nebo morálkou.“ (ibid). Lidé se uţ o politiku přestali zajímat (výjimkou byl rok 1968), uchylovali se do soukromé sféry, která se pro ně stala prioritou. Toto vnímání se ještě více prohloubilo po roce 1968, někdy se také mluví o vnitřní emigraci nebo o pokusu o intimizaci ţivota. Lidé nemohli utéci z reality všedního ţivota fyzicky, tak utíkali alespoň psychicky. Uzavírali se do kruhu své rodiny a nejbliţších přátel. Tento postoj trval aţ do roku 1989 a byl často disidenty kritizován.

4.2 Vznik chalupaření Na rozvoj chalupaření měly tedy významný vliv politické události koncem čtyřicátých a začátkem padesátých let – odsun německy mluvícího obyvatelstva, kolektivizace zemědělství a následná migrace venkovského obyvatelstva do měst a v neposlední řadě tvrdé politické represe. Zejména v pohraničních oblastech se uvolnilo velké mnoţství domů, často velmi starých. Výše zmíněné události paradoxně napomohly rozvoji chalupaření. Vlivem Benešových dekretů se takřka přes noc vylidnilo pohraniční území, německy mluvící obyvatelstvo totiţ tvořilo zhruba 30% tehdejší populace.

19

Další roli hrál proces kolektivizace, který začal jiţ v roce 1948, jednalo se o zabrání soukromé zemědělské půdy a její integrace pod druţstva. V mnoha případech probíhala násilím nebo formou nátlaku a zejména mladí lidé, kteří přišli o svou půdu, a nechtěli vstoupit do druţstva tím ztratili poslední pouto k rodnému místu a odcházeli do měst. Dalším důvodem opouštění vesnic byla automatizace zemědělství, která připravila řadu lidí o práci. Všichni tito lidé po sobě také nechali své domy, statky nebo celá hospodářská stavení. Na vesnicích prakticky zůstávali jen starší lidé v produktivním věku a senioři. Proto jsou někdy chalupáři povaţováni za zachránce venkova (Kučera, 2008). Podoba vesnic se neměnila jen z demografického hlediska, ale byla nově budována i střediska, ve kterých měli být zajištěny stejné sluţby jako ve městě. Ty obce, které byly shledány za nevhodné k přebudování na střediskové, měly závaţné finanční problémy a postupně upadaly. Tento proces potlačoval autenticitu a integritu venkova. V této době přicházejí v padesátých letech první chalupáři, kteří zde v následujících desetiletích stráví kaţdý víkend, kaţdou dovolenou. Znovu osídlení venkovského území neprobíhalo rovnoměrně, některé turisticky atraktivní lokality Sudet se zalidnily téměř okamţitě, např.: jiţní Morava. Klidnější situace byla v obcích, ve kterých se domy uvolňovaly postupně. Bohuţel některé domy, které se nacházely příliš blízko hranicím, byly ponechány svému osudu, zbourány nebo se do nich nastěhovala pohraniční stráţ.

4.3 Poválečný vývoj chataření do šedesátých let 20. století Oproti nově vznikajícímu chalupaření poválečná výstavba nových chat byla na určitý čas „zbrţděna― kvůli nespravedlivé měnové reformě z roku 1953, ve které řada lidí přišla takřka o ţivotní úspory. Nicméně koncem 50. let nastává opět horečná stavební činnost. Toto období je provázeno dvěma ambivalentními jevy: na jednu stranu se nové chaty stavějí ve větší vzdálenosti od měst, na druhou jsou budovány i chaty na předválečných místech tzn. v blízkosti velkých měst – hlavně Praha, Ostrava, Brno. Vznikají tím chatové kolonie, ve kterých bývá jeden objekt vedle druhého, jelikoţ dochází k unifikaci jednotlivých pozemků. Z hlediska stavebního se výrazně pouţívá beton a poprvé se objevují ploty jako reakce na ztrátu osobního vlastnictví, měly jasně oddělit prostor druhého bydlení od zbytku světa. Poválečné chaty svým uspořádáním, velikostí a rozmístěním nemají s nenápadností a romantikou trampských chat jiţ nic společného. Také dříve přátelské vztahy chatařů doznaly změny. „Jednotný svět 20

víkendových obyvatel přírody se rozpadá do několika nezávislých či protichůdných proudů.“ (Zapletalová, 2007). Starousedlíci (bývalí trampové) se s novými chataři odmítali bavit, měli svůj vlastní svět, nadále se druţili jen mezi sebou a novousedlíci neměli potřebu se s nikým komunikovat, uzavírali se do kruhu své rodiny. S příchodem nových chatařů, jejichţ pozemky k výstavbě byly sjednocovány, se situace také změnila. Původní novousedlíci častokrát našli cestu k bývalým trampům a spojili se proti „těm novým.― Samozřejmě situace se mohla v různých osadách lišit, roli hrála také generační výměna chatařů.

4.4 Politická situace v roce 1968 Na atmosféru ve společnosti měl velký vliv rok 1968, který do jisté míry prohloubil pohnutky k chataření a chalupaření. V šedesátých letech v Československu docházelo k uvolňování politických poměrů např.: kritika stalinismu. Na počátku roku 1968 byl zvolen Alexander Dubček jako první tajemník ÚV KSČ, který začal spolupracovat s proreformními komunisty. V dubnu ústřední vedení KSČ přijalo tzv. Akční program KSČ, který měl zavést některé demokratické reformy, jako například svobodu tisku. Tato naděje na liberalizaci zasáhla celou společnost např.: manifest 2000 slov. Moskevské vedení opakovaně upozorňovalo československou vládu na nepřijatelnost reforem a nakonec svolalo vojska Varšavské smlouvy, která v noci z 20. na 21. srpna obsadila Československo. Proreformní komunisté byli odvoláni, reformy zrušeny a nastala doba normalizace, která měla stabilizovat situaci ve společnosti.

4.5 Vývoj chataření a chalupaření v letech 1968 – 1989 Koncem šedesátých let jiţ bylo druhé bydlení v české populaci silně zakořeněno. Přesto však v případě chalupaření mělo dojít k ještě větší expanzi. Jana Duffková uvádí, ţe v šedesátých letech se naplnily tři základní podmínky pro rozvoj druhého bydlení: prostor, prostředky finanční a prostředky dopravní (2006). Zejména od druhé poloviny šedesátých let stoupá ţivotní úroveň obyvatelstva, stoupá počet automobilů, roste disponibilní příjem obyvatelstva. Vliv na chataření a chalupaření měla také výstavba panelových sídlišť ve městech probíhající od padesátých do sedmdesátých let, ke které se přikročilo kvůli rostoucímu počtu obyvatel ve městech. První sídliště se začala stavět ve městech s těţkým 21

průmyslem a nájemníky byli hlavně dělníci a horníci, jednalo se převáţně o menší obytné soubory. Od šedesátých let se stavěla dnes jiţ nejrozšířenější a nejznámější sídliště, vyuţívající panelovou technologii. Novými obyvateli se stávali hlavně mladí lidé zakládající rodinu nebo jiţ mající děti. Komunistická sídliště se radikálně rozešla se stávající městskou zástavbou, byla neobvyklá a lidé především nebyli zvyklí ţít pod jednou střechou s tolika neznámými lidmi. Navíc se v plánech nemyslelo na ostatní infrastrukturu; na vybudování dostatečného mnoţství pozemních komunikací, na obchody a sluţby v místech tak vysoké koncentrace lidí … Lidé měli často pocit, ţe přicházejí ještě více o své soukromí, jelikoţ věděli o sousedech nad i pod jejich bytem, vadila jim velká vzdálenost od centra města. Proto také byl typickým majitelem chaty/chalupy člověk z „paneláku.― Není náhodou, ţe tito chataři a chalupáři si pořizovali rekreační objekty právě v době po nastěhování, kdy si na nové bydlení nemohli zvyknout. Bylo by však chybou myslet si, ţe majitelé objektů individuální rekreace byli jen tito lidé. Ve městech se stále udrţovalo několika generační bydlení, které také přimělo lidi k pořízení chaty nebo chalupy. V sedmdesátých letech nastal nebývalý rozmach chalupaření, důvodů bylo hned několik. Především byly přijaty dva zákony zakazující výstavbu chat na zemědělské a lesní půdě. Chalupaření navíc v těchto letech bylo značně populární a v této souvislosti se mluví dokonce o módě. Chalupu vlastnili známí umělci, měla tedy jakýsi punc prestiţe, který zlepšoval společenský status. Sehnat tehdy vhodný objekt bylo velmi náročné. Dalším faktorem byl vysoký přírůstek obyvatelstva, který byl podporován státem. Rodiče také chtěli pro své děti alespoň kousek čistého ţivotního prostředí, které se ve městech značně zhoršovalo. Chalupy byly navíc vzhledem k rozšíření osobních automobilů osidlovány i ve velkých vzdálenostech od měst. Velkou roli hrál i nárůst volného času, od roku 1968 byly volné soboty. Cestovní ruch za socialismu byl cíleně redukován. Moţnost cestování na „západ― byla značně omezována, muselo se zaţádat o tzv. výjezdní doloţku a získat devizový příslib. Získat výjezdní doloţku trvalo minimálně několik týdnů, ţadatel se prověřoval a dokument musel být podepsána řadou osob. Devizový příslib byl další nutnou podmínkou k vycestování do zahraničí. Jednalo se o povolení směnit československou měnu za devizové prostředky. Je tedy jasné, ţe výrazný podíl na národním cestovním ruchu měl stále domácí cestovní ruch, jak uvádí Böhm – přes 90%., z toho se 89% odehrávalo mimo hromadná ubytovací zařízení (1980). Co se týče domácího cestovního 22

ruchu, kromě chataření a chalupaření, byla nabídka nedostačující. Coţ vyplývá i z pojetí cestovního ruchu, který nebyl chápán jako lukrativní ekonomické odvětví, ale byla spíše vyzdviţena a umocněna jeho sociální sloţka, byl de facto popřen jeho trţní princip, coţ dokazovali jeho formy jako dovolená ROH nebo podniková rekreace. Volný cestovní ruch se vyznačoval chátráním ubytovacích zařízení a nedostatečnou výstavbou nových. Fungující zařízení byla malého standardu a většinou s omezeným rozsahem sluţeb, důvodem byli nedostatečné investice. Kromě individuálního cestovního ruchu se za posledních dvacet let reţimu rozvíjel i vázaný cestovní ruch, který měl dvojnásobnou kapacitu oproti volnému cestovnímu ruchu. Podniky měly dostatek peněz k investicím do materiálně technické základny, která se skládala z konfiskovaných a nově vystavených rekreačních objektů. Koncem osmdesátých let měly podniky dokonce trojnásobný počet lůţek neţ hotely. Ze všech forem však nejvíce jasně převládal individuální cestovní ruch, který se z největší části skládal z pobytů na chatách a chalupách, ať jiţ vlastních nebo půjčených. V sedmdesátých a osmdesátých letech můţeme mluvit o chataření a chalupaření jako o ţivotním stylu obyvatelstva. Lidé tomuto zvláštnímu jevu podřizovali většinu svého mimo víkendového ţivota, mysleli na něj v práci, doma, usilovně přemýšleli, co ještě vylepšit, co se musí sehnat … Zapletalová uvádí, ţe chata/chalupa byla v tomto období odrazem schopnosti majitele shánět různé potřebné věci, byla to věc jeho prestiţe (2007). Situaci v sedmdesátých a osmdesátých letech do jisté míry nejlépe vystihuje výrok: „Dvacet let po roce 1968 byly snahy o ekonomickou a politickou transformaci socialistického systému a kampaň za dodrţování lidských práv záleţitostí pouze malé skupinky intelektuálů. Ačkoli ilegální publikace vyjadřující politické cíle této skupiny obíhaly mezi větším mnoţstvím čtenářů neţ kdy předtím…, pro drtivou většinu obyvatelstva zůstávaly prioritou víkendové chaty, auta a rodinní zvířecí mazlíčci spíše neţ snahy změnit strukturu společnosti.“ (Holý, 2001). Iniciativy, které se snaţily změnit politický systém, byly vůči většinové konzumní společnosti nevýraznou minoritou, o které většina věděla, ale otevřeně nepodporovala aţ do konce osmdesátých let, kdy se situace změnila.

23

5. Motivy chataření a chalupaření Pohnutky k výstavbě chaty nebo pořízení chalupy byly u obou jevů do značné míry shodné, proto jsem je v této kapitole sloučila. První chataři touţili hlavně utéct z města a zaţít dobrodruţství, po roce 1948 přibyly i další důvody. Jedním z hlavních bylo čisté ţivotní prostředí, touha opustit špinavé a hlučné město. Představa venkova byla často v myslích městských obyvatel představou ideální krajiny. Část chatařů a chalupářů proţila své dětství na venkově a chtěli tuto zkušenost předat dál svým dětem. Roli hraje také to, ţe člověk byl od nepaměti spojen s půdou a industrializace tento vztah do jisté míry popřela. Ţivotní prostředí v České republice se zejména od sedmdesátých let výrazně zhoršovalo. Týkalo se to nejenom ovzduší, ale i půdy a vodních toků. Československo patřilo k největším evropským znečišťovatelům ovzduší vlivem spalování fosilních paliv. Vláda se sice ochranou ţivotního prostředí začala zabývat jiţ na počátku sedmdesátých let, např. vznikla Rada pro ţivotní prostředí (1971), přijatá opatření však nebyla důsledně prosazována, coţ mělo významný dopad na zdraví obyvatelstva. Ve velkém mnoţství se začaly objevovat civilizační choroby: vzrostl počet onemocnění srdce nebo dýchacích cest. Jak uvádí Ministerstvo ţivotního prostředí České republiky, přibylo také alergiků a astmatiků, například v roce 1989 bylo zjištěno desetinásobné zvýšení alergie na pyl u dětí neţ v roce 1980 (1990). Vlastnictví rekreačního objektu byla také jedna z mála moţností legálního vlastnictví. Ve státě, kde všechno bylo všech, kde došlo k uplatnění socialistických ideálů, naplňovala chata/chalupa touhu něco vlastnit. Byla to velmi dobrá investice do budoucnosti, coţ se potvrdilo po pádu ţelezné opony. Dalším motivem byla potřeba něco dělat, touha realizovat se, lidé si úmyslně měnili sociální role, stávali se z nich zedníci, tesaři, truhláři. Řada lidí si tak nahrazovala nedostatečnou moţnost seberealizace v běţném ţivotě. Velmi často se stávalo, ţe místo odpočinku se lidé z víkendu vraceli více vyčerpáni neţ z práce. Chaty a chalupy byly také oblíbené z toho důvodu, ţe se lidé oprostili od tlaku doby, v prvních domovech byli stále pod něčím dozorem, nemohli se uvolnit, proto byla individuální rekreace tak lákavá. Tyto objekty se nestávají jen druhým bydlením, ale i druhými domovy, jejichţ význam byl mnohdy větší neţ u prvního domova. Lidé si často vytvořili ke svým chatám, chalupám pevné citové vazby. 24

6. Politická situace 1989 Na začátku osmdesátých let byl v Sovětském svazu zvolen Michail Gorbačov jako generální tajemník KSSS, jenţ se snaţil o restrukturalizaci centrálně plánované ekonomiky. V Československu v druhé polovině osmdesátých let rostl význam opozičních organizací – VONS, Charta 77 a v neposlední řadě vznikala také studentská hnutí a iniciativy, které se snaţily o uvolnění poměrů – vznikaly nezávislé studentské časopisy, organizovaly otevřené diskuze … Poslední dva roky komunistického reţimu došlo také k řadě především studentských demonstrací, jeţ vyústily v 17. listopad, který spustil tzv. sametovou revoluci. Demonstrace pokračovaly aţ do konce roku 1989, kdy byl zvolen prezidentem Václav Havel. V roce 1992 došlo k přípravám na rozdělení federativní republiky a 1.1. 1993 vznikly dva samostatné suverénní státy.

6.1 Vývoj chataření a chalupaření po roce 1989 Řada odborníků se domnívala, ţe chataření a chalupaření v devadesátých letech postupně zanikne, jelikoţ z velké části pominuly důvody pro druhé bydlení. V devadesátých letech doopravdy nastal určitý útlum, lidé vyuţili moţnost vycestovat svobodně do zahraničí. Po roce 1989 se objevují ambivalentní tendence: lidé začali svobodně podnikat, neměli tolik volného času, čímţ se sníţila délka pobytu, ale na druhou stranu díky moderním technologiím mohla část vlastníků pobývat na chatě/chalupě více neţ kdy jindy (zejména práce nefixovaná na místo výkonu). S transformací centrální ekonomiky na trţní vzrostla i hodnota chat a chalup a všeobecný růst cen donutil některé majitele k prodeji svých chat a chalup, koncem devadesátých let dokonce nabídka převyšovala poptávku. Někteří majitelé rekreačních objektů v atraktivních lokalitách se rozhodli je pronajímat. Přesto však větší část objektů individuální rekreace zůstala ve vlastnictví původních majitelů nebo jejich dětí, hlavní důvod bude pravděpodobně citové pouto k místu, kde strávili tolik let. Tento stav vyvrací myšlenku, ţe hlavní motivy k chataření a chalupaření jsou spojeny především s totalitním reţimem, protoţe pokud by tomu tak bylo, druhé bydlení by jiţ dávno zaniklo. Od roku 2000 zaţívalo druhé bydlení určitou přeměnu, svědčil o tom zájem o výstavbu luxusních individuálních rekreačních apartmánů v atraktivních lokalitách. Nejvíce se staví v Krkonoších, Orlických horách a v oblasti západočeských lázní. 25

„Podle průzkumu, který ve spolupráci s KPMG Česká republika realizovala společnost Arllen Development, bylo na přelomu loňského léta a podzimu ve výstavbě celkem téměř 50 projektů druhého bydlení s celkovým počtem 1 676 bytových jednotek a poptávka ještě stále převyšuje nabídku (byty jsou často prodané ještě před dokončením stavby).“ (Boušová, 2007). Charakteristické pro tyto objekty je to, ţe jsou paradoxně draţší neţ bydlení první. S tímto je také spojen určitý luxus, který zákazník očekává. Nejde jiţ o svépomocně vystavěné chaty pouze s nejnutnějším zařízením. Vlivem hospodářské krize však za poslední tři roky i tento trend poklesl. V současné době prodej chat a chalup stagnuje, lidé je prodávají, jen pokud jsou k tomu donuceni okolnostmi nebo v případě úmrtí majitele, jestliţe dědicové nemají o uţívání rekreačního objektu zájem (Trnková, 2009). Po změně společenských poměrů se objevily nové tendence: přeměna druhého bydlení na první. Tento trend je však závislý na několika faktorech: 1. Objekt musí být uzpůsoben pro trvalé bydlení 2. V okolí musí být zajištěna infrastruktura a sluţby – obchody, dobré dopravní spojení do města, školy, mateřské školky 3. Rekreační objekt se musí nalézat v blízkosti města, hraničních bývá 100 km od trvalého bydliště (ibid) Přeměna druhého bydlení na trvalé má výhody zejména finanční, zvláště pokud jiţ člověk objekt vlastní. Avšak i pořízení rekreačního objektu vyjde v porovnání s klasickým domem levněji. Lidé oceňují i klidné a čisté prostředí. Tuto moţnost vyuţívají hlavně rodiny s malými dětmi, senioři a lidé, kteří mohou pracovat z domova. Do budoucnosti se odhaduje, ţe: „vlastnictví rekreačních objektů bude stále více sociálně – selektivním jevem“. (Bičík, 2001). Celkovým zdraţením na objekty individuální rekreace nedosáhnou všechny vrstvy obyvatelstva, jako tomu bylo v předchozích desetiletích. Podle mého mínění však chataření a chalupaření přinejmenším do další generace přetrvá, vycházím z výsledků mého průzkumu, který ukázal, ţe i mladí lidé druhé bydlení vyuţívají. Chataření a chalupaření je do jisté míry zkušenost, která se předává z generace na generaci za různorodých vnějších podmínek. Přestoţe největší rozmach proţilo za socialismu od šedesátých let 20. století za

26

specifických politických podmínek, ukazuje se, ţe i v dnešní době má druhé bydlení své místo v trávení volného času obyvatelstva.

7. Typologie rekreačních lokalit podle Dany Fialové (Bičík, 2001) Dana Fialová rozlišuje v okolí Prahy 4 typy lokalit. 1. objekty individuální rekreace nacházející se v extravilánu obce, pochází původně z trampských osad před druhou světovou válkou, tudíţ nemají ploty a původní charakter objektu byl stuhovitý, jsou rozmístěny v lese nebo u vody 2. nachází se převáţně v extravilánu obce, jsou tvořeny jak staršími objekty srubového typu tak i mladšího ze šedesátých aţ sedmdesátých let, mají jasné ploty a jsou rozmístěny také u vody nebo v lese 3. nachází se na pomezí intravilánu a extravilánu, často u pozemní komunikace, jedná se o velké objekty se zahradou, je to ideální kandidát na trvalé bydlení 4. nachází se v intravilánu obce, jejich podoba vychází z původně jednotného vzhledu Dana Fialová dále rozlišuje objekty individuální rekrace podle uţívání během roku. Tato typologie platí pro objekty v blízkosti velkých měst. 1. úplné druhé bydlení – víkendy, dovolená 2. přechodné stádium – celý týden v sezóně 3. trvalé bydlení Ačkoli je tato typologie zaměřena na zázemí Prahy, dle mého mínění má určitou všeobecnou platnost, zejména v oblastech s vyšší koncentrací rekreačních objektů druhého bydlení.

27

8. Praktická část Výzkumná práce probíhala formou dotazníků, celkem jsem jich vytiskla 125 a vrátilo se mi jich 113, coţ znamená návratnost okolo 90%. Zbylé dotazníky jsem získala přes internet – rozesílání po emailu a umístěním na sever vyplnto.cz. Převáţnou část vytištěných dotazníků jsem dala do firmy Aqua clubu Orca v Jihlavě, další část jsem umístila do školní cestovní kanceláře a do firmy Sakutus v Draţicích. Aţ na uţivatele ze serveru vyplňto.cz jsem téměř u všech znala město, ve kterém bydlí, ač tato otázka v dotazníku nebyla. Rozdáním dotazníků na tato místa jsem si soukromě zjistila, ţe přes 80% respondentů bydlelo v sídlech do 60 000 obyvatel, coţ je velmi zajímavý fakt. O chataření a chalupaření se totiţ nejčastěji mluví v souvislosti s velkými městy nad 100 000 obyvatel a se zhoršeným ţivotním prostředím. Moji respondenti pocházeli buď přímo z vesnice, nebo z měst, která se nevyznačovala velkým zalidněním. Cílem výzkumu bylo zjistit, jestli lidé stále jezdí na chaty a chalupy, jakou frekvencí a jakými činnostmi se jejich pobyt vyznačuje. Svůj výzkum jsem také částečně porovnala s výsledky sčítání lidu v roce 1991 a s výzkumy provedenými na katedře sociální geografie a regionálního rozvoje Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, která se druhým bydlením zabývá jiţ řadu let. Dále jsem porovnávala se statistikami Ministerstva pro místní rozvoj a agenturou Czech Tourism.

28

Ze 150 lidí odpovědělo 67% kladně a jen 33% záporně, coţ svědčí o opravdu silné pozici chataření a chalupaření a jak ukáţi mé další výsledky nezáleţí na tom, jestli objekt respondent nebo jeho rodina přímo vlastní. Ze zpravodaje ministerstva pro místní rozvoj vyplývá, ţe 13,2% domácností vlastní objekt druhého bydlení (2009). Podíl vlastního rekreačního zařízení na krátkých cestách (max. tři noci) v tuzemsku v roce 2008 činil 26,2% a podíl na dlouhých cestách byl 18,6% (Czech Tourism, 2009). Podobná čísla nalezneme i za rok 2007 a 2006. Celkově domácí cestovní ruch vzrůstá jiţ od roku 2005 (Ministerstvo pro místní rozvoj, 2005).

29

Nejvíce respondentů (36%) odpovědělo, ţe jezdí na chatu/chalupu vícekrát neţ 5x ročně, 25% respondentů uvedlo frekvenci 3x-5x ročně, 18% napsalo 2x ročně a 21% jezdí na chatu/chalupu alespoň 1x za rok. Samozřejmě, ţe frekvence pobytu je do jisté míry podmíněna vlastnictvím rekreačního objektu. 3x a více jezdí dohromady 61% respondentů, coţ vypovídá z větší části na vlastníky objektů individuální rekreace, kterých je podle otázky čtvrté 56%. Zbytek 5% rekreační objekt nevlastní přesto se jeho pobyt vyznačuje poměrně vysokou frekvencí.

30

Odpověď první zvolilo 17% respondentů, 6-15 let uvedlo 29% respondentů a volby do a přes 25 let mají shodně po 27%, coţ je velmi zajímavé vzhledem k poměrně mladé věkové struktuře (viz otázka 14.), ve které tvoří dohromady 61% respondentů lidé do 36 let, coţ znamená, ţe na chaty a chalupy museli začít jezdit jiţ se svými rodiči a tuto zkušenost si přenesli do dospělosti.

31

56% respondentů odpovědělo, ţe rekreační objekt, na který jezdí, je ve vlastníctví rodiny a 44% respondetů nevlastní ţádnou chatu/chalupu. Zajímavým faktem je, ţe do dnešní doby nebyly přesně objekty individuální rekreace spočítány, naposledy se jejich součtem zabýval Český statistický úřad při sčítání lidu v roce 1991, při kterém bylo zjištěno 396 000 objektů individuální rekreace, skutečný počet se však odhaduje na 500 000 (Bičík, 2001).

32

66% respondentů vlastnilo chatu/chalupu jiţ před rokem 1989, to potvrzuje, ţe Češi si své rekreační objekty nechávají. Druhé číslo pak ukazuje na koupi těchto objektů po roce 1989.

33

Převáţná většina respondentů nevlastnící rekreační objekty vyuţívá chaty a chalupy svých známých nebo přátel (65%). Na druhém místě (23%) skončila přímá nabídka majitelů chat a chalup, která je velmi rozšířená a snadno dostupná i z internetu. Shodně po 6% získala cestovní kancelář a moţnost jinak, u které se nejvíce opakovaly podnikové chaty. Malé procento u cestovních kanceláří svědčí o tom, ţe si lidé raději objekt půjčí od přátel, známých nebo kontaktují přímo majitele dotyčného objektu., přestoţe je na našem trhu dostatek cestovních kanceláří specializujících se na domácí cestovní ruch. Podnikové chaty, které mají svůj původ v době socialismu do jisté míry překvapily svou shodnou pozicí s cestovními kancelářemi.

34

U této otázky se samozřejmě lišily odpovědi dle toho, jestli respondent rekreační objekt vlastní či nikoli. U otázky čtvrté odpovědělo 56% respondentů, ţe vlastní chatu či chalupu ale jen 25% na ní jezdí celoročně. Největší podíl získalo samozřejmě období červenec aţ srpen (45%), dále duben aţ červen (18%), 7% respondentů jezdí v období říjen – prosinec a 5% v lednu aţ březnu. Toto rozloţení ukazuje jasnou preferenci letní sezóny, která můţe znamenat přetíţení v lokalitě s vysokou koncentrací objektů individuální rekreace.

35

Odpovědi ohledně trávení času byly celkem vyrovnané, nejvíce (29%) získal odpočinek, poté následovala zábava (20%), sport (17%), údrţba chaty/chalupy (15%). 9% respondetů na chatě/chalupě pracuje, 8% se věnuje svým koníčkům a 2% tráví čas jinak, nejčastěji se objevovaly odpovědi typu: výlety do okolí, cykloturistika a návštěva zbytku rodiny. Jasná preference odpočinkových aktivit ukazuje na změnu trávení volného času. Zatímco za socialismu řada chatařů a chalupářů fyzicky pracovala a zlepšovala svá druhá obydlí, v dnešní době se upřednostňuje relaxace. Samozřejmě, ţe i tento závěr můţe být snadno zpochybněn, jelikoţ pro řadu lidí je fyzická práce odpočinkem.

36

Otázka dovolená dopadla velmi vyrovnaně, 52% respondetů uvedlo, ţe na chatě/chalupě netráví pravidelně svou dovolenou a 48% odpovědělo kladně, z čehoţ vyplývá, ţe lidé na rekreačních objektech tráví svůj volný čas, ale dovolenou tráví téměř kaţdý druhý na jiném místě. Z těchto výsledků můţeme usuzovat, ţe pro lidi je chataření a chalupaření spíše ţivotním stylem neţ formou cestovního ruchu. Jana Duffková dává dovolenou na chatě do souvislosti s velikostí trvalého bydliště, čím větší město, tím větší pravděpodobnost, ţe člověk stráví dovolenou na chatě/chalupě (2003). Toto tvrzení je logické, neboť uţ první chataři pocházeli z velkých měst, kde mají lidé větší potřebu přírody.

37

46% respondentů uvedlo jiné důvody a nejčastěji se objevovaly dva typy odpovědí: kombinuji tuzemskou a zahraniční dovolenou, jako důvod byly často uváděny také malé děti a blízký vztah k přírodě nebo chatě/chalupě. 29% respondentů uvedlo, ţe preferuje tuzemskou dovolenou a 23% přiznalo finanční důvody, jen 2% odpověděla, ţe je zahraniční dovolená neláká. Tyto výsledky dle mého mínění odpovídají skutečné situaci, mnoho lidí má dovolenou na chatě/chalupě jako protiváhu k zahraniční dovolené. Navíc řada mých respondentů má malé děti, s nimiţ je snaţší zůstat v tuzemsku, odpadá tím dlouhá cesta do destinace, do určité míry finanční náklady, zdravotní rizika…

38

Touto otázkou jsem měla v úmyslu zjistit věrnost respondentů k objektům individuální rekreace. Většina (69%) podle očekávání odpověděla, ţe jezdí převáţně na jednu chatu/chalupu a 31% uvedlo, ţe objekty střídá.

39

61% respondentů potvrdilo status druhého bydlení jako rodinné rekreace, 39% lidí uvedlo, ţe na chatu/chalupu jezdí nejčastěji s přáteli. Další moţnosti, který dotazník nabízel (sám/sama, s jinými lidmi), zůstaly nevyuţity. Objekty individuální rekreace jsou vhodným typem dovolené pro rodiny s malými dětmi a seniory.

40

Převaha ţen (65%) v mém výzkumu je dána umístěním většiny dotazníků do Aqua clubu Orca, jejíţ klientela je tvořena převáţně ţenami, zbytek (35%) tvořili muţi. Nicméně v tomto výzkumu pohlaví nehrálo roli.

41

Nejméně procent jsem měla ve věkové skupině do 18-ti let (2%) a 6% zastoupila věková skupina 61 a více let. 10% respondentů se nacházelo v rozmezí 48-60 let, 22% bylo ve věku 26-36 let, 23% zastupovala skupina 37-47 let a největší zastoupení bylo v rozmezí 19-25 let a to 37%. Tato mladá věková struktura má velkou vypovídací hodnotu z hlediska perspektiv chataření a chalupaření, jelikoţ je to další generace, která tráví volný čas v objektech individuální rekreace.

42

3% respondentů měla základní vzdělání, střední vzdělání s výučním listem uvedlo 19%, střední vzdělání s maturitní zkouškou mělo největší podíl – 55%, vyšší odbornou školu uvedlo 5% a 18% respondentů vystudovalo vysokou školu nebo univerzitu.

43

8.1 Zhodnocení praktické části Z výsledků mého dotazníkového šetření vyplynulo, ţe chataření a chalupaření stále zaujímá významné místo v trávení volného času respondentů. Uspokojivá je také frekvence pobytu, dohromady 61% lidí uvedlo, ţe jezdí na chatu/chalupu více jak 3x ročně. Výzkum také potvrdil, ţe druhé bydlení je dlouhodobou záleţitostí, celkem 54% respondentů jezdí na chaty a chalupy více jak šestnáct let, v kontrastu s poměrně mladou věkovou strukturou, můţeme mluvit o perspektivní pozici tohoto českého fenoménu. Velmi těsně dopadla otázka na vlastnictví rekreačního objektu, z tohoto výsledku můţeme usuzovat, ţe nevlastnění objektu není překáţkou v trávení volného času na chatách a chalupách, jak ostatně dokázaly výsledky u šesté otázky. S trochou nadsázky by se dalo říci, ţe pokud někdo nevlastní rekreační objekt, alespoň zná někoho, kdo nějaký má a zapůjčí mu ho. Výzkum také potvrdil původní tezi z teoretické části, ţe majitelé si své rekreační objekty v převáţné většině nechávají. Výsledky prokázaly víceméně sezónní vyuţívání rekreačních objektů, z velké části to můţe být dáno tím, ţe řada chat není uzpůsobená k pobytu v zimních měsících. Dále bylo zjištěno, ţe na chatách/chalupách se provozují hlavně odpočinkové činnosti pasivního i aktivního charakteru. Téměř polovina respondentů tráví na chatě a chalupě pravidelně svou dovolenou, kterou ještě doplňuje o zahraniční. Z toho vyplývá, ţe druhá polovina respodentů tráví v objektech individuální rekreace „pouze― svůj volný čas. Dále výzkum potvrdil, ţe chaty a chalupy jsou převáţně rodinnou rekreací. Cílem tohoto výzkumu bylo zjistit současnou pozici chataření a chalupaření, výsledky dopadly jednoznačně ve prospěch druhého bydlení. Ukázalo se, ţe lidé mají ke svým objektům nebo k této formě cestovního ruchu, určité pouto, které nezměnila ani významná reforma společenských poměrů. Druhým nejdůleţitějším přínosem tohoto výzkumu byli mladí lidé, kteří druhé bydlení také vyuţívají, právě oni naznačují dobré vyhlídky chataření a chalupaření do budoucnosti. Uvědomuji si nedostatky svého výzkumu, který by si zaslouţil širší záběr a větší vzorek populace. V dotazníku chyběli některé otázky jako: jestli chataři a chalupáři své objekty pronajímají, jestli by se chtěli do rekreačních objektů trvale nastěhovat a z jakých důvodů… V dotazníku jsem také pro jednoduchost sloučila chaty a chalupy, jelikoţ jsem potřebovala zjistit současný stav druhého bydlení bez ohledu na druh rekreačního objektu. 44

Závěr Cílem této práce bylo popsat a vysvětlit vznik a vývoj chataření a chalupaření v České republice, dále zjistit současný stav druhého bydlení a potvrdit ho nebo vyvrátit vlastním výzkumem. Chataření a chalupaření bylo zkoumáno z více hledisek, přičemţ ţádné z nich nebylo určeno jako hlavní. Roli hrála spíše jejich kombinace a význam v jednotlivých etapách vývoje. První důvod rozvoje sahá aţ do 19. století, ve kterém se utvářela moderní společnost, jeţ s sebou přinesla dalekosáhlé změny - rušení tradičních vazeb, urbanizace měst, růst volného času obyvatelstva, nárůst městské populace, organizovaný cestovní ruch nebo vznik prvních turistických spolků. Vztah k přírodě se dále rozvíjel i v prvních desetiletích 20. století. Zejména z finančních důvodů proţíval expanzi domácí cestovní ruch, který se realizoval v mnoha různých formách, zejména pěší, vodní a horská turistika. Důleţitou roli hrál tramping, který zaloţil tradici chataření. Pobyt v přírodě byl však populární i mezi dalšími vrstvami obyvatelstva, o čemţ svědčí letní byty nebo prvorepublikové chaty městského typu. Do začátku druhé světové války se jiţ chataření masově rozšířilo a po válce se lidé k pobytům v přírodě opět vrátili. Důsledky politických rozhodnutí (odsun Němců, kolektivizace) daly vzniknout chalupaření a podnítily další rozvoj chataření. Od padesátých let tendence trávení volného času na chatách a chalupách neustále rostla. Komunistický reţim nikdy druhé bydlení otevřeně nepodporoval, ale dalo by se říci, ţe ho tiše toleroval. Socialismus odstranil veškeré osobní vlastnictví a vytvářel tlak na kolektivní ţivot jedince, kterému nezbyl ţádný osobní prostor. Tímto došlo k striktnímu rozdělení ţivota na veřejnou a soukromou sféru. V soukromé sféře vzrostl význam rodiny, do jejíhoţ kruhu se člověk uzavíral. Objekty druhého bydlení umoţňovaly lidem určitou míru svobody a realizace, které se jim nedostávalo ve veřejné sféře. Významnou roli hrála i nedostatečná nabídka tuzemských rekreačních zařízení a omezené moţnosti výjezdového cestovního ruchu. V šedesátých letech byly hlavními faktory rozvoje zvyšování disponibilního příjmu obyvatelstva, růst volného času a rozšíření osobních automobilů. V dalším desetiletí hrálo roli zhoršující se ţivotní prostředí ve městech a velký přírůstek obyvatelstva podporovaný ze strany státu. V této době dosáhlo chalupaření nesmírné popularity mezi všemi vrstvami obyvatelstva, stalo se dokonce módní záleţitostí. V osmdesátých letech, co se týče ţivotního stylu obyvatelstva, 45

dosáhlo chataření a chalupaření svého vrcholu. Lidé svým chatám a chalupám podrobili celý svůj volný a dokonce i pracovní čas. Po změně politických poměrů doznalo i druhé bydlení výrazné změny. Za prvé se v devadesátých letech významně sníţila frekvence pobytu. Někteří majitelé své objekty prodali nebo v případě atraktivních lokalit je začali pronajímat. Přes růst cen a problémy s financováním dvou domovů si většina majitelů své objekty nechala. Od roku 2000 se objevil nový trend v oblasti druhého bydlení a to výstavba luxusních apartmánů v atraktivních lokalitách, který rozšířil význam slova objekt individuální rekreace v českých podmínkách. Další vývoj těchto drahých apartmánů je však vzhledem k hospodářské krizi nejistý. Významným mezníkem pro další vývoj chat a chalup byl rok 2005, od kterého narůstá podíl domácího cestovního ruchu. Tato práce měla také naznačit perspektivy druhého bydlení, jeţ jsou v následujících letech více neţ příznivé. Jedním z důvodů je všeobecná obliba a silná tradice tohoto fenoménu a také skutečnost, ţe chataření a chalupaření je do jisté míry přenesená zkušenost a pokud bude mladá generace tuto zkušenost mít, tak druhé bydlení nezanikne. S všeobecným růstem cen a nároky na vyšší ţivotní standard se však odhaduje, ţe vlastnictví chat a chalup se bude týkat jen solventnější sociální skupiny. Co se týče chataření a chalupaření a jeho významu pro domácí cestovní ruch, stojí na okraji zájmu oficiálních institucí, jelikoţ se jedná o individuální rekreaci, nevztahují se na ní ţádné grantové podpory nebo marketingové kampaně. Přesto podpora domácího cestovního ruchu má za následek, jako druhotný efekt, i zvýšení objemu lidí trávících dovolenou nebo volný čas na chatách a chalupách. Ze strany státu je domácí cestovní ruch cíleně podporován marketingovou organizací Czech Tourism. Za další faktory rozvoje domácího cestovního ruchu, který od roku 2005 stoupá, můţeme označit částečnou nasycenost zahraničními dovolenými a hospodářskou krizi. Jak ukázalo dotazníkové šetření, řada lidí zahraniční dovolenou kombinuje s tuzemskou, coţ je v souladu s nynějším trendem mít více dovolených v průběhu roku. Praktická část formou dotazníkového šetření ukázala, ţe pozice dnešního chataření a chalupaření je velmi dobrá, coţ potvrzují i vybrané statistiky. Příznivým jevem je to, ţe objekty individuální rekreace vyuţívají i ne-vlastníci těchto objektů. Další pozitivní skutečností je, ţe i mladí lidé objekty individuální rekreace vyuţívají. Z výzkumu dále vyplynulo, ţe chataření a chalupaření je dlouhodobá záleţitost, ten kdo začal jezdit jiţ 46

v mladém věku, přenáší si tuto zkušenost i do dospělosti. Tradiční dobou pro pobyt je období od července do září a nejčastějšími činnostmi jsou odpočinkové aktivity. Výzkum také potvrdil, ţe respondenti si své chaty a chalupy po roce 1989 většinou ponechali. Vzhledem k těmto výsledkům se domnívám, ţe minimálně na příští desetiletí má chataření a chalupaření velmi nadějné vyhlídky.

47

Seznam pouţitých zdrojů Literatura: BĚLINA, Pavel, et al. Dějiny zemí koruny české 2. : Od nástupu osvícenství po naši dobu. Vydání první. Praha : Paseka, 1992. 308 s. ISBN 8085192306. BERKA, Miroslav. Posázavský Pacifik : Historie ţeleznice a trampingu na Zlaté řece. PhDr. Helena Petrusková. Vydání první. Praha : Nakladatelství dopravy a spojů, 1991. 192 s. ISBN 807030135x. BIČÍK, Ivan. Druhé bydlení v Česku. Vydání první. Praha : Univerzita Karlova, 2001. 167 s. ISBN 8023870025. BLAŢEK, Bohuslav. Venkovy: anamnéza, diagnoza, terapie. Vydání první. Šlapanice : ERA, 2004. 184 s. ISBN 808651790X. BÖHM, Antonín; MADAR, Zdeněk. Cestovní ruch a ţivotní prostředí. Vydání první. Praha : Merkur, 1980. 219 s. ČECHUROVÁ, Jana; ŠTAIF, Jiří. K novověkým sociálním dějinám českých zemí VI. : Sociální dějiny dnes. Vydání první. Praha : Karolinum, 2004. 251 s. ISBN 8024607239. Federální statistický úřad, Český statistický úřad, Slovenský štatistický úřad. Statistická ročenka Československé socialistické republiky 1981. Vydání první. Praha : SNTLNakladatelství technické literatury, 1981. 696 s. Federální statistický úřad. Historická statistická ročenka ČSSR. Vydání první. Praha : SNTL-Nakladatelství technické literatury, 1985. 912 s. GIDDENS, Anthony. Důsledky modernity. Vydání druhé. Praha : Sociologické nakladatelství, 2003. 200 s. ISBN 8086429156. HOLÝ, Ladislav. Malý český člověk a velký český národ : Národní identita a postkomunistická transformace společnosti. Vydání první. Praha : Sociologické nakladatelství, 2001. 209 s. ISBN 8085850974.

48

HURIKÁN, Bob . Dějiny trampingu. Vydání druhé. Praha : Novinář, 1990. 272 s. ISBN 8070774320. JANDOUREK, Jan. Sociologický slovník. Vydání první. Praha : Portál, 2001. 285 s. ISBN 8071785350. KALINOVÁ, Lenka. Společenské proměny v čase socialistického experimentu : K sociálním dějinám v letech 1945 - 1969. Vydání první. Praha : Academia, 2007. 363 s. ISBN 9788020015365. KELLER, Jan. Dějiny klasické sociologie. Vydání druhé. Praha : Sociologické nakladatelství, 2007. 532 s. ISBN 9788086429526. KELLER, Jan. Teorie modernizace. Vydání první. Praha : Sociologické nakladatelství, 2007. 194 s. ISBN 9788086429663. KVASIL, Bohumil, et al. Malá československá encyklopedie : Svazek 2., D-Ch. Vydání první. Praha : Academia, 1985. 969 s. LIBROVÁ, Hana. Láska ke krajině?. Vydání první. Brno : Blok, 1988. 168 s. MACURA, Vladimír. Šťastný věk (a jiné studie o socialistické kultuře). Vydání první. Praha : Academia, 2008. 352 s. ISBN 9788020016690. Ministerstvo ţivotního prostředí České republiky. Ţivotní prostředí České republiky : Vývoj a stav do konce roku 1989. Vydání první. Praha : Academia, 1990. 284 s. ISBN 8020002928. MUSIL, Jiří , et al. Lidé a sídliště. Vydání první. Praha : Svoboda, 1985. 333 s. OLIVOVÁ, Věra. Dějiny první republiky. Vydání první. Praha : Karolinum, 2000. 355 s. ISBN 8071847917. OTÁHAL, Milan; VANĚK, Miroslav. Sto studentských revolucí : Studenti v období pádu komunismu-ţivotopisná vyprávění. Praha : Lidové noviny, 1999. 859 s. ISBN 8071063371.

49

PETRŮ, Zdenka. Základy ekonomiky cestovního ruchu. Vydání první. Praha : IDEA SERVIS, 1999. 108 s. ISBN 8085970295. SRB, Vladimír. Demografická příručka. Vydání první. Praha : Svoboda, 1967. 262 s. VANĚK, Miroslav, et al. Ostrůvky svobody : Kulturní a občanské aktivity mladé generace v 80. letech v Československu. Praha : Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2002. 350 s. ISBN 8072201247. ZAPLETALOVÁ, Veronika. Chatařství: architektura lidských snů a moţností. Vydání první. Brno : ERA, 2007. 414 s. ISBN 9788073660864.

Elektronické zdroje: BOUŠOVÁ, Kateřina. Www.penize.cz [online]. 16.3. 2007 [cit. 2010-05-10]. Češi si druhé bydlení pořizují kvůli odpočinku, cizinci jako investici. Dostupné z WWW: . Czech Tourism. Czech Tourism [online]. 27.10.2009 [cit. 2010-05-16]. Domácí a výjezdový cestovní ruch 2008. Dostupné z WWW: . ČT24. čt24 [online]. 26.9.2009 [cit. 2010-05-15]. Trampové a paďouři, Rosa na kolejích. Dostupné z WWW: . DUFFKOVÁ, Jana. www.janaduff.estranky.cz [online]. 15.5. 2006 [cit. 2010-05-10]. O tom, jak a proč vzniklo a (zatím) nezaniklo chataření a chalupaření v Čechách. Dostupné z WWW: . DUFFKOVÁ, Jana. Jana-duffkova.rubicus.com [online]. 2008 [cit. 2010-05-15]. Domov. Dostupné z WWW: .

50

DUFFKOVÁ, Jana. Jana-duffkova.rubicus.com [online]. 2000 [cit. 2010-05-15]. Současná struktura mimopracovního času a její změny za posledních deset let. Dostupné z WWW : . DUFFKOVÁ, Jana. Jana-duffkova.rubicus.com [online]. 2003 [cit. 2010-05-16]. Česká dovolená

na

konci

20.

století.

Dostupné

z

WWW:


duffkova.rubicus.com/sociologie-zivotniho-stylu/state-a-jine-texty/>. DUŠEK, Adam. Fenomén chalupaření [online]. Brno : Masarykova univerzita, 2004. 88 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Dostupné z WWW: . Energetický informační systém [online]. 2006 [cit. 2010-05-17]. Vyhláška č. 137/1998 Sb. Dostupné z WWW: . Klub českých turistů [online]. c2009 [cit. 2010-05-15]. Dostupné z WWW: . KUČERA, Vladimír. Ct24 [online]. 8.2.2008 [cit. 2010-05-15]. Utečeme na chalupu. Dostupné z WWW: . Lex Data: C. H. Beck [online]. 2007 [cit. 2010-05-15]. VYHLÁŠKA ze dne 18. června 1976 federálního ministerstva pro technický a investiční rozvoj o obecných technických poţadavcích na výstavbu. Dostupné z WWW: . Liga lesní moudrosti [online]. c2005 [cit. 2010-05-15]. Dostupné z WWW: . Ministerstvo pro místní rozvoj. Ministerstvo pro místní rozvoj [online]. 7.11. 2005, 8.11. 2005 [cit. 2010-05-16]. Češi stále více cestují po své vlasti. Dostupné z WWW: . 51

Ministerstvo pro místní rozvoj. Ministerstvo pro místní rozvoj [online]. 2008, 18.3.2008 [cit. 2010-05-16]. Statistiky cestovního ruchu 2007. Dostupné z WWW: . Ministerstvo pro místní rozvoj. Ministerstvo pro místní rozvoj [online]. listopad 2009 [cit. 2010-05-16]. Zpravodaj o vývoji a predikcích CR - listopad 2009 . Dostupné z WWW:


ruchu-ve-svete-a-CR/Analyza-cestovniho-ruchu-CR--podle--OKEC-a-CZ-NACE>. Ministerstvo pro místní rozvoj. Ministerstvo pro místní rozvoj [online]. 2009 [cit. 201005-16].

Domácí

a

výjezdový

cestovní

ruch

.

Dostupné

z

WWW:

. Radio Praha [online]. 20.8.2003 [cit. 2010-05-17]. České chatařství je uţité umění moderní doby. Dostupné z WWW: . SMÉKALOVÁ, Martina. Fenomén chataření a chalupaření v České republice [online]. Brno : Masarykova univerzita, 2009. 36 s. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Fakulta

sociálních

studií.

Dostupné

z

WWW:

. TRNKOVÁ, Jitka. Www.lidovky.cz [online]. 19. 5. 2009 [cit. 2010-05-10]. Krize, nekrize, Češi jsou chataři. Dostupné z WWW: . TRYPESOVÁ, Petra Chalupářská subkultura v Albrechticích v Jizerských horách (1950-1989). In Sborník archivu ministerstva vnitra 2/2004. Praha : Ministerstvo vnitra České

republiky,

2004

[cit.

2010-05-12].

Dostupné

z

WWW:

. Tzb info [online]. c2001-2010 [cit. 2010-05-17]. Vyhláška č. 268/2009 Sb. o technických poţadavcích na stavby. Dostupné z WWW: .

52

Seznam příloh Příloha A: Dotazník Dotazník: vlastní zdroj Příloha B: Tabulky Tabulka 1: SRB, Vladimír. Demografická příručka. Vydání první. Praha : Svoboda, 1967. 262 s. Tabulka 2: Federální statistický úřad. Historická statistická ročenka ČSSR. Vydání první. Praha : SNTL-Nakladatelství technické literatury, 1985. 912 s. Tabulka 3: Federální statistický úřad, Český statistický úřad, Slovenský štatistický úřad. Statistická ročenka Československé socialistické republiky 1981. Vydání první. Praha : SNTL-Nakladatelství technické literatury, 1981. 696 s. Tabulka 4: SRB, Vladimír. Demografická příručka. Vydání první. Praha : Svoboda, 1967. 262 s. Tabulka 5: Federální statistický úřad, Český statistický úřad, Slovenský štatistický úřad. Statistická ročenka Československé socialistické republiky 1981. Vydání první. Praha : SNTL-Nakladatelství technické literatury, 1981. 696 s. Tabulka 6: SRB, Vladimír. Demografická příručka. Vydání první. Praha : Svoboda, 1967. 262 s. Příloha C: Obrázky Obrázek 1: Toulavci neznačených cest [online]. 2005[cit. 2010-05-17]. Studánky. Dostupné z WWW: . Obrázek 2: Svatojánské proudy [online]. 1999 [cit. 2010-05-17]. Chaty a sruby. Dostupné z WWW: . Obrázek 3: Radio Praha [online]. 20.8.2003 [cit. 2010-05-17]. České chatařství je uţité umění moderní doby. Dostupné z WWW: .

53

Obrázek 4: Agrodruţstvo Roštění [online]. c2007 [cit. 2010-05-17]. Rekreační chata Rusava. Dostupné z WWW: . Obrázek 5: Czech Eden [online]. c2006 [cit. 2010-05-17]. Chalupa Libunec. Dostupné z WWW: . Obrázek 6: Chalupa Svratouch [online]. c2009 [cit. 2010-05-17]. Chalupa Svratouch. Dostupné z WWW: .

54

Příloha A

Dotazník

Dobrý den, jsem studentkou Vysoké školy polytechnické v Jihlavě, obor cestovní ruch. Pracuji na bakalářské práci na téma: Tradice a perspektivy chataření a chalupaření v České republice. Prosím Vás tedy o vyplnění tohoto dotazníku, který je zaměřen na současný stav chataření a chalupaření v České republice. Průzkum je zcela anonymní. Předem děkuji za Váš čas a ochotu.

1. Jezdíte na chatu/chalupu? a) ano b) ne 2. Jak často jezdíte na chatu/chalupu? a) 1 x ročně b) 2 x ročně c) 3 x – 5 x ročně d) vícekrát Kolikrát? ………………… 3. Jak dlouho jezdíte na chatu/chalupu? a) 0 - 5 let b) 6 - 15 let c) 16 - 25 let d) 25 a více let 4. Je tato chata/chalupa ve Vašem osobním vlastnictví nebo ve vlastnictví Vaší rodiny? a) ano b) ne 5. Pokud ano, vlastnili jste Vy nebo Vaše rodina tuto chatu/chalupu jiţ před rokem 1989? a) ano b) ne 6. Pokud ne, jakým způsobem si chatu/chalupu vybíráte? a) chatu/chalupu vlastní mí známí, přátelé b) vyuţívám nabídky cestovní kanceláře c) vyuţívám přímé nabídky majitelů chat/chalup d) jinak Jak? ………………. 7. Kdy jezdíte na chatu/chalupu? (je moţné více odpovědí) a) leden – březen b) duben – červen c) červenec – září d) říjen – prosinec e) celoročně

Příloha A 8. Jak trávíte čas na chatě/chalupě? (je moţné více odpovědí) a) odpočinek b) práce c) zábava d) sport e) práce na údrţbě chaty/chalupy f) věnuji se svým koníčkům g) jinak Jak? ……………… 9. Trávíte pravidelně na chatě/chalupě svou dovolenou? a) ano b) ne 10. Pokud ano, proč? a) finanční důvody b) zahraniční dovolená mě neláká c) preferuji tuzemskou dovolenou d) jiné důvody Jaké? ……………………… 11. Jezdíte převáţně na jednu chatu/chalupu nebo je střídáte? a) střídám b) jezdím převáţně jen na jednu chatu/chalupu 12. S kým na chatu/chalupu nejčastěji jezdíte? a) s rodinou b) s přáteli c) sám/sama d) s jinými lidmi Jakými? …………. 13. Jste a) muţ b) ţena 14. Váš věk a) 0-18 let b) 19-25 c) 26-36 d) 37-47 e) 48-60 f) 61 a více 15. Vaše nejvyšší dosaţené vzdělání a) základní vzdělání b) střední vzdělání s výučním listem c) střední vzdělání s maturitní zkouškou d) vyšší odborná škola e) vysoká škola/univerzita

Dotazník

Příloha B

Tabulky Tab. 1: Národnost obyvatelstva v českých krajích

Rok 1921 1930 1937 1950 1960

česká slovenská 6 758 983 15 732 7 304 588 44 451 7 459 623 65 000 8 362 373 267 438 8 928 733 421 640

Národnost ruská, ukrajinská polská maďarská německá 13 343 103 521 7 049 3 061 369 22 657 92 689 11 427 3 149 820 22 973 97 022 11 578 3 185 555 19 582 71 118 13 441 159 798 22 878 77 858 18 172 155 743

Tab. 2: Počet osobních automobilů v Československu v letech 1922 - 1937

Počet osobních automobilů 5 316 12 695 17 262 25 111 32 127 41 020 48 623 67 385 85 034 91 864

Rok 1922 1925 1926 1928 1929 1930 1931 1933 1936 1937

Tab. 3: Počet osobních automobilů v České socialistické republice v letech 1970 – 1980

Rok 1970 1973 1974 1975 1976 1977 1978 1979 1980

Osobní automobily 667 065 931 361 1 032 796 1 165 623 1 293 553 1 405 212 1 524 230 1 633 879 1 737 979

Příloha B

Tabulky

Tab. 4: Počet obyvatelstva podle velikostních skupin obcí podle sčítání 1921 – 1961

Velikostní skupina obcí 0-200 200-499 500-999 1 000-1 999 2 000-4 999 5 000-9 999 10 000-19 999 20 000-49 999 50 000-99 999 100 000 + CELKEM

Počet obyvatelů v tisících v českých krajích 1921 1930 1950 1961 — — 515 282 1 941 1 996 1 328 1 084 1 961 1 833 1 256 1 310 1 617 1 602 994 1 163 1 528 1 732 1 134 1 322 789 777 635 799 588 650 525 702 542 664 684 743 — 66 296 476 1 044 1 354 1 529 1 691 10 010 10 674 8 896 9 572

Tab. 5: Počet obyvatelstva podle velikostních skupin obcí v roce 1980

Velikostní skupina obce podle počtu trvale bydlících obyvatel 0-199 200-499 500-999 1 000-1 999 2 000-4 999 5 000-9 999 10 000-19 999 20 000-49 999 50 000-99 999 100 000 + CELKEM

Počet obyvatel 74 671 527 517 959 466 974 277 1 181 097 946 427 1 105 857 1 147 974 1 233 097 2 148 563 10 288 946

Příloha B

Tabulky Tab. 6: Počet zemřelých podle příčin smrti v českých krajích

Příčiny smrti novotvary alergie, ţlázy cévní nemoci nemoci dýchadel

1937 16 527 2 645 30 318 16 151

1955 17 695 1 719 32 006 6 366

Počet zemřelých 1960 1961 20 045 20 508 2 103 2 339 32 637 33 109 7 671 7 779

1963 21 834 2 702 34 437 8 132

1964 22 797 2 834 34 653 8 568

Příloha C

Obrázky

Obr. 1: Trampská chata – Studánky

Příloha C

Obrázky

Obr. 2: Klasický trampský srub 1933

Příloha C

Obrázky

Obr. 3: Prvorepubliková chata

Obr. 4: Typická chata s podezdívkou

Příloha C

Obrázky

Obr. 5: Typická venkovská chalupa

Příloha C

Obrázky

Obr. 6: Chalupa Svratouch na Vysočině