VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra cestovního ruchu
Hipoturistika v Českém ráji a Libereckém kraji Bakalářská práce
Autor: Ivana Novotná Vedoucí práce: ak. mal. Vladimír Netolička Jihlava 2011
Anotace NOVOTNÁ, Ivana. Hipoturistika v Českém ráji a Libereckém kraji. Bakalářská práce. Vysoká škola polytechnická Jihlava. Katedra cestovního ruchu. Vedoucí práce: Ak. mal Vladimír Netolička. Stupeň odborné kvalifikace: Bakalář. Jihlava 2011. 77 stran. Tato bakalářská práce se zabývá jezdeckou turistikou na území turistického regionu Český ráj a v Libereckém kraji. Práce je rozdělena do čtyř částí. První část čtenáři představuje uvedené oblasti. V druhé části práce je popsán vzájemný vztah člověka a koně. Další část charakterizuje hipoturistiku a zmiňuje rozvoj jezdeckých stezek jak v České republice, tak ve světě. Ve čtvrté části autorka informuje o současné situaci z hlediska rozvoje jezdeckých stezek v Českém ráji a Libereckém kraji. Dále je zde popsán návrh první páteřní stezky Libereckého kraje a způsob realizace jeho části na území turistického regionu Český ráj. Klíčová slova Jezdecká páteřní stezka, Český ráj, Liberecký kraj, Čikvásky, Železnice
Annotation NOVOTNÁ, Ivana: Equestrial tourism in the tourist region of the Czech Paradise and the Liberec region. The bachelor thesis. The College of Polytechnics Jihlava. The department of Tourism. The work supervisor: Ak. mal. Vladimír Netolička. The degree of professional qualificiation: bachelor. Jihlava, 2011. 77 pages. This thesis deals with equestrian tourism in the tourist region of the Czech Paradise and the Liberec region. The thesis is divided into four parts. The first part introduces the above mentioned area to the reader. The second part describes the relationship of man and horse. The next part characterizes horse riding and describes the development of equestrian paths both in the Czech Republic and abroad. In the fourth part, the author informs about the current situation regarding the development of equestrian trails in the Czech Paradise and the Liberec region. Furthermore, the last part tells the story of the main riding route in the Liberec region focusing on the stage leading through the Czech Paradise turism region. Key words Main riding route, Czech Paradise, Liberec region, Čikvásky, Železnice
Poděkování: Ráda bych touto cestou poděkovala všem, kteří mně jakkoli pomáhali při vzniku této práce. Zejména bych chtěla poděkovat ak. mal. Vladimírovi Netoličkovi za odborné vedení, Ivetě Jelínkové, Petrovi Střelcovi a dalším členům občanského sdružení Jezdecké stezky Libereckého kraje za spolupráci a zkušené rady a neméně si vážím podpory, podnětných připomínek a námětů od svých přátel a známých.
Prohlášení Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ . Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že souhlasím s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užít své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne ................................................... Podpis
Obsah 1 Úvod a cíl práce
10
2 Liberecký kraj a turistický region Český ráj
12
2.1 Charakteristika, vymezení oblastí
12
2.1.1 Liberecký kraj
12
2.1.2 Turistický region Český ráj
14
2.1.3 Historie turismu v Českém ráji
16
2.1.4 Současnost v Českém ráji
18
3 Kůň a člověk – epochy vzájemného soužití
19
3.1 Historie využití koní
19
3.2 Současné využití koní
20
4 Hipoturistika 4.1 Charakteristika, vysvětlení pojmu
22 22
4.1.1 Venkovský cestovní ruch
22
4.1.2 Hipoturistika
22
4.2 Formy hipoturistiky
23
4.3 Materiálně technická základna hipoturistiky
25
4.3.1 Jezdecká infrastruktura
26
4.3.2 Stanice
27
4.3.3 Další objekty na jezdeckých stezkách
27
4.4 Výhody a rizika jezdeckých stezek
30
4.4.1 Výhody jezdeckých stezek
30
4.4.2 Ekonomický přínos
31
4.4.3 Rizika
31
5 Hipoturistika v ČR
32
6 Hipoturistika ve světě
33
7 Hipoturistika v Českém ráji a Libereckém kraji
36
7.1 Situace v Libereckém kraji
36
7.2 Situace v Českém ráji
36
8 Financování jezdecké turistiky v Libereckém kraji
38
8.1 Financování prostřednictvím dotací Evropské Unie 9 Jezdecká páteřní stezka Libereckého kraje 9.1 Úseky jezdecké páteřní stezky 10 Úsek Čikvásky-Železnice 10.1 Praktická příprava stezky
40 43 44 45 45
10.1.1 Terénní šetření návrhu trasy
45
10.1.2 Oslovení dotčených obcí a majitelů pozemků
46
10.1.3 Případné úpravy trasy
48
10.1.4 Vyznačení trasy v terénu
48
10.2 Podrobný popis stezky Železnice – Čikvásky
49
10.2.1 Jezdecké stanice
49
10.2.2 Kritická místa
50
10.2.3 Zajímavá místa v okolí stezky
51
11 Shrnutí
55
12 Závěr
57
13 Seznam použité literatury
61
14 Seznam internetových zdrojů
62
15 Seznam příloh
68
Seznam obrazových materiálů Mapa 1 – Administrativní členění Libereckého kraje [2]
12
Mapa 2 – Marketingové turistické regiony Libereckého kraje [4]
13
Mapa 3: První jezdecká páteřní stezka Libereckého kraje [56]
43
Mapa 4: Jezdecký úsek Čikvásky - Železnice [56]
45
Mapa 5: Kritická místa na stezce [56]
50
Obrázek 1: Přímé úvaziště [19]
27
Obrázek 2,3: České značení koňských stezek [19]
28
Obrázek 4: Německé značení koňských stezek [49]
28
Obrázek 5: Značení na lesních cestách v Německu [50]
28
Obrázek 6: Povolení k vstupu na koňskou stezku v Německu [49]
34
Obrázek 7: Parkoviště pro koně u hradu Kost [51]
37
Obrázek 8: Zřícenina hradu Bradlec [24]
51
Obrázek 9: Allainova věž [26]
52
Obrázek 10: Karlovo náměstí v Lomnici nad Popelkou [41]
53
Tabulka č. 1: Vymezení turistického regionu Český ráj [8]
14
Tabulka č. 2: Výměra zonace CHKO Český ráj [7]
15
Tabulka č. 3: Územní členění Českého ráje
15
1 Úvod a cíl práce „Jedeme na koni, protože tuto krajinu z auta poznat nelze, protože nemáme dost času projít ji pěšky, protože chceme být v ní a ne jen na jejich okrajích poznamenaných masovou turistikou a protože ji chceme vpíjet očima, dýchat její nefalšovaný vzduch. Jedině tak nám nikdo nemůže vyčítat, že jsme si pohrávali s hluchým ořechem romantiky, který lze jen obtížně rozlousknout.“ (Stern, 2002) Lidé jsou odnepaměti součástí přírody. Vztah lidí k přírodě se však neustále mění. Dříve byl člověk s přírodou v každodenním kontaktu a v jeho počátcích byl plně odkázán na její dary. Pro samotného člověka bylo velmi náročné v podmínkách přírody přežít. Východiskem mu byla domestikace divokých zvířat. Právě kůň lze považovat za jedno z nejdůležitějších zvířat v historii člověka. Stal se neocenitelným pomocníkem ve válce i v míru. Jeho vlastnictví bylo bráno jako symbol bohatství a síly. Jeho krása a rychlost se stala zas vděčným motivem pro umělce. Nic však netrvá věčně a i obdiv a pokora k tomuto tvoru a přírodě jako takové s rozvojem průmyslu a moderní civilizace načas utichli. Síla technických strojů úspěšně nahradila sílu koňskou. To na jednu stranu přineslo těmto tvorům značnou úlevu. Jejich přítomnost na straně druhé už nebyla tolik potřeba a tak se z příbytků lidí začali postupně vytrácet. V dnešní již přetechnizované společnosti získávají koně u člověka opět na významu. Nenachází však již uplatnění jako pomocníci při práci, ale jako forma zábavy a relaxace. Kůň se stává oblíbenou formou „útěku“ z každodenního shonu a přirozeným prostředkem návratu k přírodě. Málokterý milovník koní a přírody má však to štěstí, že mu životní podmínky dovolují vlastnit svého koně. Vlastnit koně znamená nejen zažívat krásné chvíle a projíždět se krajinou na jeho hřbetu, je to z větší části starost, časová a finanční. I přesto se tito lidé nemusí vzdávat svého snu a prostřednictvím služeb cestovního ruchu mohou alespoň na chvíli zažít to kouzlo krajiny pozorované skrz koňskou hřívu. Dnes již řada chovatelů koní nabízí veřejnosti projížďky a několikadenní výlety do přírody. Vzhledem k zvyšujícímu se zájmu o tento druh rekreace začalo mnoho z těchto 10
chovatelů nabízet klientům i ubytovací služby. Tak lze na koňském ranči strávit celou dovolenou a poznat toto prostředí i s úsilím a prací, které ho neodmyslitelně doprovází. Klienti tak nemusí jen nečinně přihlížet z povzdálí a čekat až před ně bude přiveden nachystaný kůň na výcvik či vyjížďku, ale sami se mohou zapojit do běžného života „na statku“. Pak i následný zážitek z výletu na koňském hřbetě bývá daleko silnější, pokud si jezdec svého koně předem sám vyčistí a ustrojí. Pro větší podporu tohoto druhu šetrného cestovního ruchu vznikají v současnosti po celé České republice koňské stezky. Není to však žádná novinka jelikož v některých zemích světa již takovéto stezky již dlouhá léta fungují. Nejenže se tak turistika na koni s vyznačením stezek v terénu a mapách dostane veřejnosti více do povědomí, zároveň se s vyznačením vhodných cest v terénu ulehčí příprava výletu s koňmi a minimalizuje se možnost bloudění a pohybu mimo vhodné cesty. Cestování na koni se tak přiblíží ještě více lidem, které tato forma turistiky sice láká, avšak nejsou až tak dobrodružné povahy, že by se vydali na cestu „do neznáma“. V současnosti je v České republice vybudováno na několik tisíc kilometrů značených jezdeckých stezek. Tyto stezky se ročně dále rozrůstají o další desítky kilometrů. Vzniká tak síť značených vhodných cest pro jezdecké putování krajinou spojující nejen kraje ale i Českou republiku se sousedními státy. Samozřejmostí na těchto stezkách je možnost ubytování s koněm či odpočívadla s úvazišti. Cílem této práce je seznámit čtenáře s jezdeckou turistikou - v současnosti se rozvíjející formou „zeleného“ cestovního ruchu. Vzhledem k tomu, že Liberecký kraj a zároveň velmi významná turistická destinace Český ráj jsou značenými koňskými stezkami zatím nepoznamenány, bude v textu zmíněna i pravděpodobná příčina tohoto „zaostání“ proti ostatním krajům v naší zemi. Zlom v této situace nabízí vznik první páteřní koňské stezky Libereckého kraje. Ta by měla vést od hranic s Královéhradeckým krajem malebnou zvlněnou krajinou okraje turistického regionu Český ráj a pokračovat dále na sever skrz Frýdlantský výběžek až k hranicím s Polskem. Mým úkolem je praktické vytvoření jednoho úseku této stezky nacházející v okolí mého bydliště, v kraji, který dobře znám a je mi velmi blízký.
11
2 Liberecký kraj a turistický region Český ráj 2.1 Charakteristika, vymezení oblastí 2.1.1 Liberecký kraj Liberecký kraj je svou rozlohou (3 163 km2) druhým nejmenším krajem v České republice. Kraj je umístěn na severu Čech a je obklopen Královéhradeckým krajem na východě, Středočeským krajem na jihu, Ústeckým krajem na západě, německou spolkovou zemí Sasko (Sachsen) na severozápadě a Dolnoslezským vojvodstvím (Województwo dolnośląskie) v Polsku na severovýchodě. Krajským a zároveň největším městem kraje je Liberec. [5] Kraj je administrativně rozdělen na 4 okresy (Česká lípa, Jablonec nad Nisou, Liberec a Semily) a 215 obcí (z toho 36 se statusem města). Detailnějším členěním kraje na správní obvody obcí s rozšířenou působností ukazuje následující mapa:
Mapa 1 – Administrativní členění Libereckého kraje
12
Pro potřeby cestovního ruchu byl Liberecký kraj rozdělen do marketingových turistických regionů. Tyto regiony nejsou rozděleny podle institucionálních hranic, ale zaměřují se na podobnost turistické nabídky. [3]
Mapa 2 – Marketingové turistické regiony Libereckého kraje
Krajina Libereckého kraje je značně členitá s větším zastoupením lesů. Z hlediska ochrany přírody se na území kraje nachází Krkonošský národní park a pět chráněných krajinných oblastí: CHKO Kokořínsko, CHKO Lužické hory, CHKO České středohoří, CHKO Jizerské hory a CHKO Český ráj. Dále se zde nachází 7 národních přírodních rezervací, 8 národních přírodních památek, 36 přírodních rezervací, 68 přírodních památek, 3 chráněné parky. Turistickou atraktivitu dopomáhá vytvářet hustá síť značených turistických tras pro pěší a cyklisty. [5]
13
2.1.2 Turistický region Český ráj Je unikátní krajinný celek rozkládající se na severovýchodě Čech. Přesnější lokace tohoto území je mezi čtveřicí větších měst Mladá Boleslav, Železný Brod, Nová Paka a Jičín. Ačkoli od sebe nejvzdálenější města leží přibližných 50 km, nachází se zde velká koncentrace zejména přírodních, ale i historických a kulturních zajímavostí. Český ráj je pojmenování pouze pro turistický region. Z hlediska administrativy a územního členění Česka je jeho zařazení, ačkoli poměrně malého území, komplikovanější. Turistický region se rozkládá při hranicích tří krajů - Středočeského, Královéhradeckého a Libereckého; na území 5 okresů a 2 regionů NUTS II. Oblast Českého ráje je z důvodu lepšího monitoringu rozdělena na tři zóny. Vymezené území 174 obcí (stav k 1. 1. 2000) bylo rozděleno podle vztahu k dané oblasti. Jak uvádí Agentura regionálního rozvoje s.r.o. ve své práci Návrh modelu řízení cestovního ruchu v turistické destinaci Český ráj: „První zóna (28 obcí) je jádrovým územím Českého ráje a nachází se v ní nejvýznamnější turistické atraktivity. Tato zóna také z velké míry koresponduje s územím Chráněné krajinné oblasti Český ráj. Druhá zóna (54 obcí) tvoří bezprostřední zázemí centrální části Českého ráje (např. administrativa, ubytovací kapacity apod.). Třetí okrajovou zónu (92 obcí) lze vymezit jako území, které sice leží mimo turistický region Český ráj, ale je s ním ve vzájemné interakci.“ Tuto informaci názorněji ilustruje tabulka: Tabulka č. 2: Vymezení turistického regionu Český ráj Území
Počet obcí
Počet obyvatel
1. zóna
28
42476
2. zóna
54
53841
3. zóna
92
82611
174
178928
Český ráj celkem
1
NUTS neboli Nomenklatura územních statistických jednotek, (zkratka z francouzského Nomenclature
des Unites Territoriales Statistique) jsou územní celky vytvořené pro statistické účely Eurostatu
14
(statistický úřad Evropské unie). NUTS II odpovídá českému ekvivalentu region a je jeho velikost odpovídá rozmezí počtu obyvatel od 800 000 do 3000 000. Česká republika je rozdělena na 8 NUTS II.
Z hlediska ochrany přírody byl Český ráj vyhláškou MŽP ČR č. 488/2004 Sb. o vymezení zón ochrany přírody Chráněné krajinné oblasti ze dne 2. 9. 2004 rozdělen do 4 zón odstupňované ochrany - zonace. Velikost jednotlivých zón lépe popisuje následující tabulka: Tabulka č. 2: Výměra zonace CHKO Český ráj: Zóna
Rozloha km2
Rozloha%
I. zóna
21, 9
12, 06
II. zóna
40, 2
22, 15
III. zóna
114, 7
63, 20
IV. zóna
4, 7
2, 59
181, 5
100, 00
Celkem Tabulka č. 3: Územní členění Českého ráje:
Název oblasti
Rozloha
CHKO Český ráj
181,523 km2
Geopark Český ráj
700 km2
Turistický region Český ráj
1 091 km2; Královéhradecký kraj (482 km2, 63 obcí), Liberecký kraj
(399 km2, 51 obcí),
Středočeský kraj
(210 km2, 12 obcí).
Zdejší krajina si během svého vzniku prošla širokou škálou geologických procesů. Výsledkem je velké množství vzácných unikátů, obohacujících společnost v oblasti paleontologie, mineralogie, archeologie. O geologickém významu této oblasti svědčí její zapsání do prestižního seznamu evropské sítě geoparků UNESCO v roce 2005. Území geoparku se rozkládá na ploše necelých 700 km2 a zahrnuje pod sebe celou oblast CHKO Český ráj. V současnosti se usiluje o zapsání Českého ráje na Seznam kulturního a přírodního dědictví UNESCO. [1, 6, 7, 8, 9]
15
2.1.3 Historie turismu v Českém ráji Český
ráj
lze
bezesporu
považovat za
jednu
z nejzajímavějších
a
turisty
nejnavštěvovanějších lokalit České republiky. Již od počátků turistiky byl zdejší kraj velmi vyhledávaným a oblíbeným místem. Tehdy se o největší propagaci tohoto místa zasloužily, r. 1840 vzniklé, Lázně Sedmihorky. O počátcích těchto lázní se kronikář nedaleké obce Karlovic, ing.Bohuslav Havrda, vyjádřil: „Lázeňské počátky byly velice skromné pro nedostatek provozních a ubytovacích prostorů i nedostatečného zařízení.“. „ V roce 1841 bylo v nových lázních léčeno pouze sedm osob, o rok později již padesát osm pacientů. V druhé polovině existence lázní vedených dr. Šlechtou dosáhla velmi slušné úrovně kolem 500 osob ročně.“[10] Lázně se s narůstajícím počtem hostů staly místem společenského a kulturního života. Dobrá pověst léčebného zařízení se rychle šířila a to zejména ve vyšších vrstvách. Jak uvádí ing. Bohuslav Havrda: „Lázně se těšily přízni nejen obyvatelstva rakouské monarchie, ale i vysoce postavených hostů z cizích zemí, z Ruska, Německa, ale i z Turecka a Švédska. Mimo německy mluvících hostů, pobývala v Sedmihorkách stále početnější část českých hostů, významných vlasteneckých osobností veřejného a kulturního života, které k sobě dr. Šlechta zval.“[10] Mezi nejzajímavější hosty patřili Jan Neruda, Eliška Krásnohorská, historik Jaroslav Goll, Josef Jiří Kolár, malíř Hanuš Schweiger, a mnoho dalších. Právě tito čeští vlastenci si okolní romantickou krajinu při svých procházkách během léčebných pobytů natolik oblíbili, že jí začali v sedmdesátých letech 19. století nazývat Českým rájem. Toto pojmenování krajiny se natolik ujalo, že se tak postupem času začalo říkat i vzdálenějšímu okolí Sedmihorek. Počátkem 20. století se Český ráj stal stěžejním cílem turistiky a horolezectví. Klub českých turistů (KČT) započal s budováním turistické infrastruktury. Byly vyznačeny turistické trasy, zbudováno zázemí v podobě chat a restaurací a zpřístupněny mnohé vyhlídky. [11]
16
Toto období se však také v českém státě neslo ve znamení vzrůstající industrializace a využívání přírodních zdrojů k hospodářskému užitku. I zájmy turistů byly nadřazeny před ochranou přírody. Dokládá to tehdejší velkoplošné odlesňování, které nabízelo turistům zajímavější pohled na skalní útvary, avšak zapříčinilo rozsáhlé eroze. Stále patrnější poškozování krajiny vedlo milovníky přírody k obavám o zachování nedotčenosti jedinečné scenérie Českého ráje. Výsledkem jejich houževnaté práce bylo vyhlášení Českého ráje chráněnou krajinnou oblastí roku 1955, první v celé České republice. Období socialismu můžeme popsat jako značný úpadek turismu ale i služeb a péče o přírodu s ním spojených. V Českém ráji byly zejména využívány do této doby vzniklé statky, které po své životnosti již nebyly nahrazovány. S jejich postupným opotřebováním se i zužovalo celkové turistické zázemí. Pokud přeci jen byla realizovaná nějaká opatření, v konečném důsledku měla na místo spíše negativní vliv. Znovuzavedení péče o turistickou síť nastalo až v 80. letech. Toho se však ujaly zejména dobrovolné sportovní spolky (TJ Český ráj, Horolezecký spolek). Významnější úlohu zde sehrála až v 90. letech správa CHKO za pomoci financí ze strukturálního fondu EU- PHARE. Jak uvádí Agentura regionálního rozvoje s.r.o, zpracovatel práce Koncept limitů únosnosti území z hlediska zatížení cestovním ruchem: „Péče se zaměřovala zejména na asanaci erozních ploch a poškozených úseků cest. Velký důraz byl kladen i na přístupy ke skalním věžím.“ [11] V 90. letech došlo v Českém ráji k rozsáhlému značení cyklostezek, jako reakce na rozvoj dnes již velmi populárního odvětví turistiky - cykloturistiky. Český ráj patřil mezi první oblasti v Čechách, které zareagovaly na tento trend a vytvořily systém cyklotras společně s mapovými podklady. [11]
17
2.1.4
Současnost v Českém ráji
Dnes je Český ráj tradičním cílem tuzemských i zahraničních rekreantů a turistů. Obliba místa neustále roste, mnoho návštěvníků se do těchto míst opakovaně vrací. Nabídka služeb návštěvníkům roste úměrně s jejich počtem. Počty návštěvníků však na některých místech nekontrolovatelně překračují únosnou hranici a narušují tak přírodní a sociálně-ekonomickou rovnováhu chráněné krajinné oblasti, zatímco jiná zůstávají turisty téměř bez povšimnutí. Právě hipoturistika, jako nově vznikající odvětví šetrného cestovního ruchu, by mohla být jedním z produktů, který by mohl přispět k rovnoměrnějšímu rozmístění návštěvníků v regionu a k přilákání turistů i do míst zatím návštěvníky neobjevených.
18
3 Kůň a člověk – epochy vzájemného soužití 3.1 Historie využití koní Život na naší planetě se vyvíjel tři miliardy let. První kůň se zde objevil v období třetihor, přibližně před 60 miliony lety. Sice tehdy zdaleka nevypadal tak, jak ho známe dnes, ale co si budeme povídat, než přišel čas na člověka, muselo uběhnout dalších dlouhých 58 milionu let a v tu dobu byl už kůň vývojově téměř ustálen. Člověk ve svých počátcích bral koně pouze jako potravu, snadno získaný úlovek, který pro něho nepředstavoval žádné nebezpečí. K velkému zlomu ve vztahu člověka a koně došlo jeho ochočením. Domestikace koně nastala až po psu, ovci a dalších dnes běžných zvířatech, jako je koza, vepř a tur. Nastala tedy jako bezmála poslední a to nejprve ve stepních oblastech Asie kolem roku 4000 př. n. l. a až později se rozšířila na evropské území. Kůň člověku svou silou, rychlostí, ale i bystrostí pomohl k rychlejšímu rozvoji lidské civilizace. Ačkoli byl kůň odedávna využíván k práci, lidé starověkých národů brzy zjistili jeho opravdovou hodnotu. Těmito národy nebyl využíván k těžkým zemědělským pracím ani k dopravě nákladů. To obstarával skot, osli a kříženci osla a koně, tedy mezci a muly. Kůň byl cenným jízdním nebo tažným zvířetem, ovšem stále sloužil výhradně k dopravě osob na lehkých vozících. Příkladem říše, která by se bez koní jen stěží obešla, byla Říše Římská. S rozrůstajícím se územím byl vyžadován rychlejší přenos zpráv a častější účast úředníků a vojevůdců na místech značně vzdálených. Rozvoj a zdokonalování silniční sítě zároveň s koňskou silou a rychlostí umožňoval denně přesun o skoro 150 km, což byl tehdy opravdu slušný výkon. Obratnost koně byla také využívána často k účelům válečným. Převaha bojovníka na koni před pěšákem byla tak značná, že vlastnictví ozbrojeného jezdectva často rozhodlo o vítězství. Bylo mnoho národů, které se s koňmi seznámili pozdě a většinou nedobrovolně, jako s drtivou silou, která přinášela zkázu. Velmi zajímavé a také velmi důležité bylo uplatnění koně v dopravě obchodní. Vedle vzácných a ušlechtilých koní, vyhledávaných jako cenné zboží, hráli v obchodě neméně důležitou roli i poměrně malí, nevzhlední, ale houževnatí pracovní koně. Na nich po celá tisíciletí závisel dálkový (mezinárodní) obchod. 19
Mezi nejznámější dálkovou trasu spojující evropský, asijský a africký kontinent byla hedvábná cesta. Od tichomoří po této cestě putovalo do Evropy nejen hedvábí, které jí dalo jméno, ale také koření, ušlechtilé kovy, drahokamy a novinky jako papír, porcelán, nebo kompas. Z Evropy se vyváželo hlavně zlato, jantar a purpur, zatímco z Afriky a Arábie se do Evropy dováželo kadidlo a jiné lákavé zboží. Takovéto putování se často táhlo mnoho let. A právě koně, využívané na rovnějších úsecích upravených cest, dopomohli alespoň z části k zrychlení transportu. I přes naše území vedly významné obchodní stezky spojující evropský kontinent od severu k jihu. Byla to stezka solná, nazývaná též zlatá a stezka jantarová. Mnohé z těchto cest fungují dodnes, neboť položily základ dnešním silnicím či železnicím. Například první železnice evropského kontinentu, koňka z Lince do Českých Budějovic, vedla převážně po trase solné stezky. [37, 38] Uživání koně vrcholí v 19. století. Po celém světě byli všestranně využíváni jak v armádě, zemědělství, tak v rodícím se průmyslu. Koně obstarávali veškerou dopravu, nákladní i osobní. Zajišťovali veškerý poštovní styk, například slávu amerického Pony expresu snad není třeba detailněji zmiňovat. Ve službách člověku dosáhli bezesporu vrcholu. A právě tehdy nastal zlom, kůň byl silou páry odsunut na okraj dějin. Armády se zbavily koní během druhé světové války a ze zemědělství začali koně mizet v době kolektivizace a rozvojem mechanizace. Jen v chudých zemích jsou ještě dnes koně v zemědělství využívány. [DOBRORUKA; KHOLOVÁ, 1992 ; MAHLER, 1995, 39, 40]
3.2 Současné využití koní Na konci 20. století tedy koně dosluhují jako pracovní zvířata. Dnes je možné se s nimi setkat ještě v lesnictví, kdy je jejich práce v zalesněném kopcovitém terénu jen těžce nahrazována stroji. Opravdová budoucnost koní však spočívá v rekreačně-sportovním využití. Právě ve sportu, v rekreaci a zábavě je kůň stále ještě nezastupitelný a nenahraditelný. Lidé byli odjakživa okouzleni rychlostí a tak je historie koňských sportů stará jako chov koní sám. Využití koní ve sportu je dnes velice rozmanité. V základu se tyto sporty dělí na skokové, neskokové a dostihy. Mezi skokové patří parkur, při němž kůň překonává 20
překážky výškové, šířkové a výškově-šířkové, dále sem patří honební jízdy, což jsou jízdy terénem za zvěří se psí smečkou při překonávání přírodních překážek a soutěž jezdecké všestrannosti neboli military, což je třídenní soutěž skládající se z drezury, terénní jízdy a parkuru. Mezi neskokové sporty patří drezura, jejímž cílem je kůň, který se uvolněně pohybuje ve všech chodech, v nichž provádí různé cviky (překroky, obraty, piruety,…) a jezdecké hry, což je například pushball, horseball, pólo nebo pólokros. U běžné veřejnost asi nejznámějším a nejoblíbenějším koňským sportem jsou dostihy. I ty se dělí na rovinové, překážkové a klusácké dostihy. Koňské sporty jsou často brány jako důležitá společenská událost. Jejich atraktivita je tak i důležitá z hlediska cestovního ruchu, jelikož přitahuje širokou veřejnost do míst jejich konání. Jako příklad se nabízí nedostižná a zcela specifická atmosféra jednoho z nejtěžších překážkových dostihů evropského kontinentu - Velké pardubické steeplechase, jehož jubilejní ročník v roce 2010 navštívilo rekordních 45 tisíc lidí. U veřejnosti je také velmi oblíbené zakončení jezdecké sezóny Hubertovou loveckou jízdou, neboli honem na lišku. V posledních letech stoupá u lidí obliba zdravého životního stylu. A mnoho lidí vidí právě v jízdě na koni v přírodě téměř ideální možnost spojení zdravého využití volného času a pobytu v přírodě. Prostřednictvím jízdy na koni lze i vybudovat pozitivní vztah ke zvířatům, krajině a k ochraně životního prostředí. Tento trend jezdecké turistiky se velmi kladně podepisuje na rozvoji cestovního ruchu na venkově. Popularita putování v sedle roste jak v řadách majitelů koní, tak ze strany jezdců, kteří vlastního koně nemají. Jízda na koni dnes láká i běžné turisty, kteří si odpočinkovou jízdou volnou přírodou zpestřují dovolenou. V této souvislosti vznikají po celé České republice jezdecké kluby, koňské stanice, neboli ubytovací zařízení zajišťující služby pro jezdce na koni a síť značených jezdeckých tras. [DOBRORUKA; KHOLOVÁ, 1992 ; MAHLER, 1995, 12, 13, 14, 15, 39, 40]
21
4 Hipoturistika 4.1 Charakteristika, vysvětlení pojmu 4.1.1 Venkovský cestovní ruch Venkovský cestovní ruch představuje souborné označení pro druh cestovního ruchu s vícedenním pobytem a s rekreačními aktivitami na venkově. Jde například o pěší turistiku, jízdu na kole či na koni, pozorování domácích zvířat a péče o ně, konzumace potravin vyprodukovaných na farmě. Jeho rozvoj souvisí s rozvojem venkova, budováním turistických tras a cyklostezek, s rozvojem farem a alternativního zemědělství. Zahrnuje různé formy šetrného cestovního ruchu, kam můžeme zařadit agroturistiku, ekoagroturistiku, ekoturistiku. [17, 44]
4.1.2 Hipoturistika Hipoturistika, neboli jezdecká turistika, je poměrně mladým odvětvím v oblasti cestovního ruchu, které v posledních letech začíná nabírat na významu. Jedná se o formu venkovského cestovního ruchu. Je také označována jako šetrná nebo také „zelená“ forma cestovního ruchu, tedy taková, která představuje takový rozvoj cestovního ruchu, který nenarušuje životní prostředí a přispívá k trvale udržitelnému rozvoji územních celků. Zjednodušeně by se dalo říci, že je jedná o kombinaci jízdy na koni a relaxace v přírodě, kde převažuje poznávací složka nad sportovně – technickou. [16, 17, 18] Cílem jezdecké turistiky je zejména harmonizace potřeb turistů s potřebami místního obyvatelstva a snaha o zachování přírody a kulturní unikátnosti místa. Z tohoto důvodu je hipoturistika zejména individuální záležitost, které se účastní většinou malé skupinky jezdců čítajících 5, nejvíce však 10 koní ve skupině. [16] U hipoturistiky lze rozlišovat tři charakteristické složky: –
technickou, při které se zdokonaluje vzájemné pouto člověka a koně. Je dosahována tréninkem a drezúrou koně, kde největší význam je kladen na ovladatelnost, poslušnost a výkonnost koně;
22
–
pohybovou neboli sportovní, kde je kladen důraz na pohyb jako aktivitu provozovanou ve volném čase;
–
poznávací, jejímž cílem je zprostředkovat jezdci zážitek nejen z navštívených míst, ale i z jízdy na koni jako takové. [16]
4.2. Formy hipoturistiky Formy hipoturistiky lze primárně rozdělit na formy základní a pomocné. Mezi pomocné formy patří převážně soutěžní disciplíny, jako jsou distanční jízdy a dostihy neboli koňské maratony a dále jezdecké hry, postavené na bázi westernových soutěží. Základní forma hipoturistiky se dále člení na nesoutěžní a soutěžní. Pod soutěžní formy patří výkonnostní odznaky a zápočtové cesty. Pro většinu lidí je ale dostupnější nesoutěžní jezdecká turistika, která se podle její délky trvání a náročnosti může rozdělit na další tři formy [Hollý, 2003; 16, 40]: Vycházky Tak jako tomu je u pěší turistiky, patří i zde vycházky k nejkratší nesoutěžní formě hipoturistiky. Pojem „vycházka“ na koni je v této souvislosti chápán jako vyjížďka do terénu nejdéle na 4 hodiny. Jezdec při vycházkách získává jistotu v sedle a pro koně jsou výborným druhem rehabilitace a odpočinku. Na vycházkách není vyžadována žádná speciální výstroj koně, jelikož se nepřekonává větší vzdálenost než 30 km. [Hollý, 2003; 16, 40]
Výlety a túry Jsou delší cesty v přírodě, které trvají zpravidla celý den. Jelikož se jedná o delší pobyt v terénu, je vhodné doplnit výstroj a výzbroj koní doplnit o lékárničku, pláštěnku, stájovou ohlávku a vazák. Délka výletů a túr je obvykle plánována na 30 až 70 kilometrů. [Hollý, 2003; 16, 40] Putování Nejdelší forma jezdecké turistiky je putování. Jedná se o několik celodenních výletů a túr za sebou. Příprava na takovéto putování již vyžaduje více zkušeností a je k němu potřeba zázemí služeb na trase. Může být provozováno řetězově nebo hvězdicově. 23
Hvězdicového putování je vázáno na jediné ubytování, do kterého se denně z túry vrací a kde se také nachází veškeré potřebné vybavení. Toto je velká výhoda oproti řetězovému putování, při kterém se denně mění místo přenocování a tudíž je potřeba si veškeré vybavení a náklad vozit stále s sebou. [Hollý, 2003; 16, 40]
4.3 Materiálně technická základna hipoturistiky Problematikou pohybu jezdců na koni v přírodě se významněji zabývá pouze silniční zákon č. 411/2005 Sb. upravující pohyb jezdců na zvířatech po veřejných komunikacích a dále zákon o lesích č.289/1995 Sb. Tento zákon je jedním z klíčových legislativních podkladů regulujících pohyb jezdců na koních v přírodě. Podle lesního zákona se jezdci mohou pohybovat pouze po lesních cestách a vyznačených trasách. Jezdecká trasa nesmí vést porostem. [19, 45, 46] Pohyb jezdců na koních v přírodě není tedy legislativou nijak zvlášť omezován. Přesto je v posledních letech zřizována síť jezdeckých stezek. Koňské stezky jsou určitým „nadstandardem“, který má výhody popisované v další kapitole této práce. Podle Ing. Mileny Andrlové, předsedkyní občanského sdružení Turistika na koni, zřízení stezek neznamená regulaci či omezení pohybu jezdců na koních, ale lze tak velmi často vyloučit případné kolize se zájmy ochrany přírody, zároveň tak lze vytvořit vhodné podmínky pro vzájemnou koexistenci s ostatními návštěvníky území. [19, 47] Materiálně technická základna hipoturistiky lze rozdělit na: •
Jezdeckou infrastrukturu, kterou lze zjednodušeně charakterizovat jalo vhodné cesty pro pohyb koní.
•
Stanice jezdecké turistiky, což jsou ubytovací služby a ostatní potřebné zázemí pro jezdce a koně.
•
Další objekty na jezdeckých stezkách, kam lze zahrnout ostatní potřebná zařízení pro funkčnost stezky, jako například úvaziště pro koně, směrové značky, popřípadě informační tabule.
24
4.3.1 Jezdecká infrastruktura Jak uvádí Hana Špičáková, autorka článku Hipoturistika, včera a dnes, tady a tam, je možné schéma sítě hipostezek hierarchicky rozdělit na tři úrovně podle jejich významu: Hlavní / Páteřní síť Základním prvkem sítě hipostezek jsou páteřní stezky. Ty zpravidla vedou přes celou zemi, případně území kraje, ve dvou základních směrech, horizontálním a vertikálním. Jejich význam je nadnárodní, jelikož se na hranicích napojují na již vybudované, nebo předpokládané hlavní hipostezky v jiných regionech a zemích. Cílem těchto stezek je do budoucna propojit celou Evropu. [16] Hlavní stezky jsou vhodné pro řetězovou formu putování na koni do vzdálených míst, kdy je pro jezdce velmi důležitá vytvořená doprovodná infrastruktura, která zajistí ubytování, stravu a veškerý komfort nejen pro něj ale i pro koně. Páteřní stezky často čítají stovky kilometrů. Na jezdeckých mapách jsou značeny červenou barvou, jejich odbočky či zkratky jsou pak znázorněny barvou modrou. Každá tato stezka je členěna na „denní“ úseky o délce 30 - 70 km, které jsou zakončeny koňskými stanicemi. [16] Regionální cesty Jak již název napovídá, jedná se o koňské stezky menšího významu. Jejich účelem je zejména propojení tras hlavních s lokálními centry, nebo pouze vzájemné propojení jednotlivých linií hlavní sítě. Velký význam mají zejména pro region, kde doplňují nabídku cestovního ruchu o formu turistiky s možností pobytu v přírodě a dotvářejí význam oblasti pro rekreační využití. Jejich délka je v desítkách kilometrů a v jezdeckých mapách jsou zaznamenány stejně jako lokální cesty a okruhy barvou zelenou či žlutou. [16] Lokální cesty a okruhy Tyto stezky lze rozdělit podle jejich nejčastějšího využívání na dva typy: •
Okružní cesty, které jsou zbudovány zejména v okolí jezdeckých center. Nejčastěji jsou využívány místními poskytovateli jezdeckých služeb pro pravidelnou sportovní jízdu. Proto i četnost a frekvence využití je u těchto stezek z daných nejvyšší. [16] 25
•
Motivační trasy za jiným než sportovním cílem. Často vedou v blízkosti historických a kulturních památek nebo přírodních zajímavostí. Mohou být odbočkou z trasy páteřní nebo regionální. Jsou využívány hlavně pro rekreační, či dokonce komerční účely. [16]
4.3.2 Stanice Stanice jezdecké turistiky je specifické zařízení sloužící k poskytování zázemí pro jezdce a koně. V mnoha krajích již existují evidence s popisy koňských stanic, jejich umístění na jezdecké stezce a služby, které jezdcům a koním poskytují. Tyto služby jsou různé úrovně ubytování, poskytování stravování, zázemí pro koně jako je sprchování koní, veterinář, kovář, krmení, vázané stání venku či uvnitř, ohrada, stáj, boxy, venkovní či krytá jízdárna a další. [16, 19] Ačkoli se úroveň a rozsah služeb stanic značně liší, v České republice zatím jednotná kategorizace koňských stanic neexistuje, existuje pouze podrobný systém popisu vybavení stanice. Jezdec si tak případně sám podle vlastních požadavků musí z těchto popisů zjistit, které služby stanic mu vyhovují či nikoliv. [19] Provozovateli stanic jsou nejčastěji majitelé stájí, farem, ale i penzionů a ubytovacích zařízení, kteří sice nechovají koně, ale mohou jim zajistit bezpečné přenocování. [19] V celém Libereckém kraji je zatím evidováno pouze 17 koňských stanic, nejhustší síť se nachází na Frýdlantsku.
4.3.3 Další objekty na jezdeckých stezkách Mezi další objekty, které zabezpečují jezdeckou stezku, patří odvodňovací a zabezpečovací systémy jako například různé příkopy, příčné svodnice či brody a mosty. [16] Tyto objekty však nejsou pro hipoturistiku charakteristické a tudíž se jimi dále nebudu podrobněji zabývat. Za detailnější zmínku však stojí následující zařízení: Úvaziště Je jednoduché dřevěné zařízení, sloužící ke krátkodobému přivázání koně na jezdecké stezce. Nejčastěji je zřizováno na místech určených k odpočinku, jako jsou přístřešky,
26
lavičky, altánky, tábořiště, místa na koupání, brody či „stání“ u restaurací, obchodů, ale také u pamětihodností – hradů, zámků nebo přírodních zajímavostí. Úvaziště jsou budována z masivního vakuově impregnovaného dřeva. Dokonce i na úvaziště pro koně se dnes vztahují normy Evropské Unie (dále jen EU) a podle těchto norem by mělo mít příčná břevna dlouhá 4 m umístěná ve výšce 1-1,2 m a podpěry zapuštěné do země do hloubky 0,8 - 1 m, tedy celková výše podpěr by měla být 2 m. Existují dva typy úvazišť a to přímé nebo rohové. Kůň se k úvazišti váže za otěže. Podmínkou pro vybudování úvaziště je místo dostatečně veliké (předpoklad 5 x 3 m) a bezproblémové z hlediska vlastnictví pozemku. [16, 19, 40]
Obrázek 1: Přímé úvaziště
Směrové značky Pro značení jezdeckých tras byla Klubem českých turistů (KČT) vytvořena oficiální celorepubliková metodika, která stanovuje přesná pravidla a parametry značení. [16] Tato pravidla a parametry značení jsou z většiny převzaty z metodiky značení pěších tras. Důvody, které měly na toto převzetí vliv, stručně shrnuje práce Hipotrasy, metodologie tvorby a pilotní hipostezka, vytvořená pro potřeby vzniku hipostezek ve Zlínském kraji [48]: -
na trati se jen málokdy cválá, kluše se spíše pro zpestření, proto rychlost pohybu vpřed je blízká spíše pěšímu turistovi než cykloturistovi nebo lyžaři; skupina turistů s koňmi s sebou často mívá soumary, čili koně s nákladem, a ti se také nemohou pohybovat v rychlejších chodech, 27
-
také četnost a výše umístění pěších značek odpovídá očekávání turistů na koni mnohem lépe než jiné druhy značení,
-
při dálkových pochodech jezdci často vedou koně za ruce, a stávají se z nich tedy pěší, umísťovat značku příliš vysoko by bylo tedy zbytečné,
-
jezdci sledují cestu pro koně, starají se, kam koně kladou nohy a hledí tedy v mírném úhlu před sebe tak, aby pohledem pokryli nejbližších několik metrů, značka umístěná vysoko by byla proto nežádoucí a snadno přehlédnutelná. [48]
Obrázek 2,3: České značení koňských stezek
Značka pro jezdeckou trasu má tvar čtverce o velikosti 10 x 10 cm, uvnitř kterého je kolečko příslušné barvy o průměru 6 cm (viz obrázek Průběžná značka). Pokud se jedná o trasu okružní, místo kruhu je použit jakýsi tvar obráceného písmene U. Osobně si myslím, že takovýto design jezdeckých značek je poněkud nešťastný. Jelikož je český systém tvorby jezdeckých stezek z velké části inspirovaný zahraničními státy, zejména Rakouskem a Německem, je velká škoda, že se nepřistoupilo i k podobnému designu směrových značek, jako mají tyto státy. Jejich značení je mnohem více názorné a ihned srozumitelné i pro malé dítě. Pro představu jsem na obrázcích uvedla české i německé značky pro koňské stezky.
Obrázek 4: Německé značení koňských stezek
Obrázek 5: Značení na lesních cestách v Německu
28
Značky s koňskou tématikou by nejen u ostatních uživatelů stezky nevyvolávaly otázky typu „Co to má přesně značit?“, ale jelikož by ihned věděli, pro koho je stezka určená, mohli by díky této informaci přizpůsobit pohyb na stezce a z případného kontaktu s koněm by nebyli překvapení. Tudíž i samotná značka se může stát prostředkem k větší bezpečnosti na trase. Umístění značek: -
Na 4 km trasy připadají cca 2 směrové tabulky, v obcích je nutné počítat s větší hustotou směrovek.
-
Značky a šipky jezdeckých tras se umisťují ve výšce cca 180 cm nad zemí. V případě souběhu se značenou trasou jiného přesunu je umísťujeme ve výši 10 cm nad každou pěší nebo lyžařskou značkou a 20 cm pod každou cykloznačkou.
-
Pro umísťování směrovek se často využívají sloupy el. osvětlení, stromy apod. pokud není opěrný bod k dispozici, využívá se obvykle dřevěný nebo ocelový směrovník.
Mimo oficiální značení jsou směrovky k soukromým podnikatelským cílům. Jejich umístění na trase je však žádoucí. Pro přehlednost je vhodné, aby se jednalo o směrovky shodného formátu se směrovkami pro pásové značení trasy. [16, 19, 40] Informační panely Informační panely poskytují jezdci i ostatním návštěvníkům více informací o stezce, případně síti tras v lokalitě. Jejich umístění je žádoucí na těchto místech: -
východiště tras,
-
křížení páteřní trasy s lokálními okruhy,
-
kulturní a přírodní zajímavosti, památky, předměty zvláštní ochrany,
-
body panoramatického rozhledu.
Splňovat musí parametry stejné jako informační tabule pro pěší. Obvykle se jedná o panely o rozměrech 1000 - 1 500 mm na šířku a okolo 700 - 1 000 mm na výšku. Postaveny jsou na dřevěných podpěrách zapuštěných do země do hloubky 1000 mm. Případně jsou na kovových U nosičích zabetonovaných do země. [16, 19, 40]
29
4.4 Výhody a rizika jezdeckých stezek 4.4.1 Výhody jezdeckých stezek •
předchází se škodám způsobeným jezdci, kteří by díky bloudění v neznámém terénu (nebo z neukázněnosti) zvolili jízdu porostem, přes zemědělské kultury nebo pastviny,
•
pro jezdce značená stezka představuje jistotu průchodnosti terénu, snazší orientaci, a větší informovanost o okolní krajině,
•
odpadá vznik konfliktů s majiteli pozemků, kteří by jezdcům mohli zakázat vstup na svůj majetek,
•
zajišťuje bezpečný pohyb jezdců a koní (vyloučení přechodů přes nebezpečná a neprostupná místa, vedení stezek zejména po polních a lesních cestách),
•
zvýšený komfort pro koně i jezdce (ubytování na stanicích, kruhové ohrady, úvaziště u odpočívadel),
•
významně zlepší podmínky pro místní majitele koní – provozovatele stanic; rozšíření nabídky o další zajímavé služby (výcvik koně i jezdce, projížďka kočárem, průvodce po koňské stezce),
•
významné prodloužení turistické sezóny (pro turistiku na koni je nejvhodnější jaro a podzim),
•
pouhý pobyt koní turistů na stanicích výrazně zvyšuje atraktivitu míst i pro ostatní hosty, především rodiny s dětmi,
•
při promyšleném vedení stezek setkání s koňmi oceňují i pěší turisté, fotografové a další milovníci romantiky a historie,
•
návštěvníkům – jezdcům je umožněno rozsáhlé pozorování zvěře v přírodě – zvěř se jezdce na koni nebojí. [16, 19, 35, 40]
30
4.4.2 Ekonomický přínos Ekonomický přínos představuje největší motivaci a zainteresovanost organizací i soukromých subjektů. Na hipoturistice profitují nejen jezdecké stanice ale i další poskytovatelé služeb zejména služeb stravovaní a občerstvení. Jezdci na koních mají navíc výdaje i za svého koně, jejich denní útrata je v porovnání například s cyklistou vyšší. Zajišťování stravy pro koně zvyšuje odbyt krmiva od místních zemědělců a k ustájení koní lze využít dosud nevyužité pastevní plochy. Peníze vložené do vybudování stezek tak budou k užitku celé společnosti, nejenom jezdcům na koních. Stále větší poptávka po prázdninových aktivitách na koni může významně pomoci při rozvoji ekonomiky chudších zemědělských regionů. [16, 35, 40]
4.4.3 •
Rizika riziko přenosu chorob koní (při nedůsledném dodržování veterinárních předpisů a zásad zoohygieny, schémat očkování a odčervení),
•
riziko zranění koně v náročnějším terénu (nedodržování bezpečnostních pravidel, pravidel pohybu na stezce, přeceňování vlastních sil nebo sil koně),
•
riziko dočasného poškození povrchu stezky v určitých situacích (větší množství projíždějících jezdců při deštivém počasí), dalším přecházením koní po vysychající půdě dochází k opětovnému zarovnání povrchu,
•
riziko vyplývající z možného střetu jezdce především s cyklistou,
•
riziko pohybu neukázněných turistů s koňmi. [19, 35, 40]
31
5
Hipoturistika v ČR
Hipoturistika je milovníky koní a přírody provozována již mnoho let. Avšak myšlenka organizovaného rozvoje hipoturistiky v České republice doprovázená rozvojem značených speciálních stezek pro koně s technickým zázemím vznikla v Jihočeském kraji až v roce 2003. Tento rok byl vypracován projekt pod názvem „ Turistika na koni“. Byl to jeden z mnoha projektů Jihočeského kraje, navazující na Program rozvoje Jihočeského kraje. V rámci projektu proběhlo ještě tentýž rok celostátní setkání zájemců o koňskou turistiku. Setkání bylo využito k prvnímu sběru kontaktů na majitele koní a stanic a k výměně zkušeností. Již v roce 2003 dochází na území Jihočeského kraje k realizaci menších projektů pro podporu rozvoje jezdecké turistiky v kraji, jako například mapování prvních stanic jezdecké turistiky nebo budování systému prvních úvazišť pro koně. Jihočeský projekt a z něj vzniklá základní metodika pro organizátory systémů jezdeckých stanic a stezek byl silnou inspirací a zároveň pomocí pro další české kraje. V letech 2006-2008 byla metodika a témata projektu převzata jako celostátní metodika také na Slovensku. Dnes již téměř všechny kraje úspěšně navázaly na cíl vybudování systému jezdeckých stanic a stezek. V současnosti dochází k jejich vzájemnému propojení na krajské ale i mezinárodní úrovni. Jen Jihočeský kraj nabízí na 1000 km jezdeckých stezek. Velmi hustá síť značených jezdeckých cest již existuje například i v kraji Pardubickém, Středočeském, Jihomoravském, Zlínském, Moravskoslezském a v kraji Vysočina. V ostatních krajích jsou stezky ve fázích plánování. Značení jezdeckých tras od roku 2005 zajišťuje Klub českých turistů. [19, 20, 21, 35, 36, 40]
32
6
Hipoturistika ve světě
V této kapitole jsou představeny státy, ve kterých má hipoturistika již dlouholetou tradici a tamní síť jezdeckých tras je léta součástí aktivní turistické infrastruktury. Tyto státy mají důkladně propracovaný jak systém stezek, tak i informační kanály, jako jsou například webové portály, či tištěné propagační materiály a mapy. Tato problematika je navíc sladěna s ostatními rekreačními aktivitami a potřebami ochrany přírody. Rakousko Rakouský systém koňských stezek lze považovat za velmi kvalitně propracovaný. Již několik let úspěšně funguje v Horním Rakousku. V Dolním Rakousku se systém teprve rozvíjí. Inspirativní je zejména systém kritérií pro popis kvality stanic jezdecké turistiky. Pokud bychom to porovnali s Českou republikou, tak u nás se zatím s žádnou klasifikací nepočítá, pouze se evidují počty stanic a jejich vybavení. Zahraniční zájemce se o možnostech této turistiky může dozvědět více na několika webových portálech, kde jsou k dispozici mapky a seznamy dostupných služeb, nebo mohou využít interaktivní mapový portál „Routen durch das Pferdeland“(Pferdeland Niederösterreich). K dispozici je i mnoho tištěných map. Značení jezdeckých stezek je vytvořeno z čtvercových hliníkových tabulek s emblémem koňské hlavy, které jsou doplněné stejnými tabulkami s údaji o směru a vzdálenosti. [16] Německo Nejlépe propracovanou problematiku jezdeckých stezek lze najít v jihovýchodní části Německa v okolí Norimberku. Zde se Spolky přátel přírody, instituce podpory cestovního ruchu a správy přírodních parků ze šesti regionů shodly na rozsáhlé iniciativě propojení jezdecké turistiky s ostatními volnočasovými aktivitami. Pro zájemce jsou informace dostupné na internetu, nebo jsou k dispozici podrobné mapy v měřítku 1:50 000. Každý jezdec, který využívá jezdecké stezky, musí mít zaplacen určitý vstupní poplatek, za který obdrží povolení ve formě žluté plastové desky s číslem správního obvodu. Tu musí mít na koni z obou stran viditelně připevněny po celou dobu jízdy.[49] 33
Kvalita systému koňských stezek v Německu a Rakousku je pravděpodobně dána tím, že hlavní iniciativa při tvorbě stezek a dalších produktů této turistiky pochází především od jednotlivých stanic. Pro zapojené subjekty do tohoto projektu je také vytvořen systém příspěvků, který se musí pravidelně hradit.
Obrázek 6: povolení k vstupu na koňskou stezku v Německu
V obou zemích jsou jezdecké stezky ve značném rozsahu vhodné i pro průjezd povozů, což ještě více rozšiřuje cílovou skupinu uživatelů stezky a služeb v jejím okolí. Velká Británie Ve Velké Británii je problematika budování jezdeckých tras velmi úzce svázaná s dlouholetou tradicí samotného jezdectví. Veškeré podněty pro vznik stezek pocházely a i nadále pochází od organizace The British Horse Society. Ke stavbě národní sítě stezek byly nejprve využity již existující strategické cesty napříč zemí. Ty se dále doplnily o spojky a soukromé jezdecké okruhy. Obecně lze britskou jezdeckou síť rozdělit na tři úrovně (The National Bridleroute Network): •
Národní síť, která spojuje strategická místa v zemi. Značena je bílým číslem na červeném podkladě.
•
Regionální cesty. Ty spojují stanice na jezdeckých obvodech s celonárodní sítí. Značeny jsou bílým číslem na modrém podkladě.
•
Okružní cesty. Jejich délka je nejčastěji v rozmezí 5 až 15 mil. Značení se může místně lišit. Tyto stezky jsou vytvořeny i pro pěší a cyklisty. [16]
34
Spojené Státy Americké Ve Spojených Státech Amerických je situace týkající se koňských stezek oproti evropským zemím značně odlišná. Jezdectví má v zemi hluboké kořeny a je zde stále velmi rozšířené. V mnoha zemích je kůň ještě stále běžně využíván k přepravě. Přispívá k tomu i velké množství volného prostoru v krajině. Jezdecká turistika je zde tedy něčím přirozeným, co zde již mnoho let funguje a není potřeba ji nově zavádět. Centrálně byly pouze přidány detailní předpisy, především z oblasti bezpečnosti jezdců a ochrany přírody. Pro zájemce je připraveno množství webových portálů, jako například Horse & Mule Trail Guide USA. [16] Austrálie Podobně jako ve Spojených Státech Amerických je i v Austrálii velkou výhodou pro jezdeckou turistiku značné množství volného prostoru. Ačkoli je tento kontinent rozlohou o trochu menší než Spojené Státy Americké, místní populace je více jak 10x nižší. To společně se skutečností, že jsou zde jedni z nejlepších koní na světě, nabízí širokou škálu možností výletů a pro zájemce nezapomenutelný zážitek jízdy nedotčenou krajinou. [42] Nejdůležitější institucí pro australské jezdectví je národní organizace The Australian Horse Riding Centres (dále jen AHRC). Ta má své zastoupení ve více jak 100 centrech po celé Austrálii. Jejím hlavním posláním je udržet a podporovat vysoký standard služeb jezdectví, tedy zajistit jak kvalitu vybavení, instruktorů a průvodců, ale i zdraví koní a všeobecné bezpečnosti. Členové AHRC musí splňovat přísné podmínky, podstupují časté kontroly a musí hradit členský příspěvek. Jsou pak zařazeny do veřejného seznamu ověřených členů AHRC, kde lze najít jak akreditované trenéry a průvodce, tak ubytování a další potřebné informace. [16, 19, 20, 40, 43]
35
7
Hipoturistika v Českém ráji a Libereckém kraji
7.1 Situace v Libereckém kraji Pokud přihlédneme k celorepublikové situaci značených jezdeckých stezek, patří Liberecký kraj k těm opozdilejším. Za účelem rozvoje jezdeckých stezek v Libereckém kraji bylo v dubnu roku 2006 zřízeno občanské sdružení Jezdecké stezky Libereckého kraje. Příznivcům sdružení se do současnosti podařilo zapsat 17 jezdeckých stanic různé úrovně a kvality služeb a vytvořit první návrhy vedení stezek. Rychlost, nebo spíše zdlouhavost rozvoje stezek je způsobena zejména časovou a finanční náročností, jelikož veškeré aktivity vychází od několika málo členů sdružení a vše je financováno pouze ze zdrojů občanského sdružení či osobních darů. I přes toto omezení byla na přelomu roku 2010/2011 vydána mapa doporučených jezdeckých tras na Frýdlantsku. Tyto trasy ještě nejsou vyznačeny v terénu, jelikož nejsou k dispozici všechna potřebná povolení majitelů pozemků. Na Frýdlantsku je obecně úsilí o vznik jezdeckých stezek z Libereckého kraje nejdále, pravděpodobně i díky odlehlosti území a vysoké nezaměstnanosti, která více motivuje k rozšiřování nabídky místních podnikatelů a přilákání turistů zejména z Německa a Polska. Nachází se zde nejhustší síť koňských stanic kraje a byla již i navázána přeshraniční spolupráce s polskou koňskou stanicí v obci Stara Kamienica nedaleko města Jelenia Gora. [22]
7.2 Situace v Českém ráji Český ráj je malebné území, které motivuje mnoho turistů k návštěvě. Zdálo by se, že právě toto území s vysokou koncentrací turistů bude patřit k těm prvním s vyznačenými jezdeckými stezkami. Opak je pravdou. Na území Českého ráje se nachází velké množství majitelů koní, kteří nabízí vyjížďky na koních jako služby turistům. Jedná se většinou o hodinové nenáročné okruhy i pro začátečníky s doprovodem. Nejdále v této problematice je o.s. Jezdecké stezky Královéhradeckého kraje, které má naplánovanou zatím neznačenou stezku od Vítězné u Dvora Králové do Pařezské Lhoty nedaleko Prachovských skal. Také u hradu Kost je zbudováno provizorní úvaziště.
36
Nutnost značení koňských cest na tomto území však pocítí teprve jezdec, který do Českého ráje přijede ze vzdálených míst a toto území velmi dobře nezná. Ač je toto území plné značených turistických stezek, nedá se z nich vyčíst, zda na trase nečíhají překážky pro koně nezdolatelné, jako například schody, žebříky, jednoduché mostky apod. Putování na koni v Českém ráji se tak může změnit na zoufalé hledání „cesty ven“. Zavedení značených jezdeckých stezek je v Českém ráji komplikováno i územním rozčleněním. Jak již v této práci bylo uvedeno, toto území se nachází na hranicích tří krajů, což komplikuje navazování spolupráce a získávání finanční pomoci. Jelikož se jedná i o chráněné krajinné území do plánování stezek zasahuje i správa CHKO.
Obrázek 7: parkoviště pro koně u hradu Kost
37
8 Financování jezdecké turistiky v Libereckém kraji Nedostatek finančních zdrojů potřebných na vznik jezdeckých stezek v Libereckém kraji je jeden z hlavních problémů a pravděpodobně i příčina, že doposud v Libereckém kraji nebyl vyznačen jediný metr hipostezky. Veškeré práce, které byly zatím udělány, vznikly ve volném čase příznivců jezdecké turistiky. Jedná se zejména o vyhledání vhodné trasy, které je však prováděno během běžných projížděk na koni po okolí. Následné práce se ale vyznačují nejen větší časovou náročností, ale i finančními výdaji spojenými například s kontaktováním majitelů pozemků a zasíláním dopisů, materiálem potřebným na vyznačení stezky a podobně. Tato práce už pro „koňáky“ není tolik atraktivní a dobrovolníků tak znatelně ubývá. Stanovení přesných nákladů na realizaci stezky je téměř nemožné. Je to velmi živý proces, při kterém se musí jednat s mnoha dotčenými subjekty. Každý takový subjekt má na projekt koňských stezek jiný názor. Mnohokrát je pak potřeba měnit plány. S nimi se mění nejen kilometry stezky a čas strávený prací, ale logicky i finanční náklady. Přesto lze náklady přibližně rozdělit na náklady spojené s přípravami stezky a na náklady spojené s vyznačením stezky. Náklady spojené s přípravami stezky Mezi tyto lze počítat výdaje spojené s vytipováním stezky, vyhledáním majitelů pozemků, odsouhlasením trasy s majiteli a zakreslením stezky do mapy. Stezka nemusí být vytipovávaná jen na koni, vhodná je i pěší chůze a doprava na kole či autem. Pokud
není
práce
vykonána
dobrovolníkem,
jsou
tyto
činnosti
provedeny
zaměstnancem na základě dohody o provedení práce. Odměna se pak přepočítává zpravidla na zpracované kilometry stezky. Výše odměny za 1 km stezky je pak cca 500,- Kč. [19] Náklady spojené s vyznačením stezky Mezi tyto se řadí základní vyznačení stezky a výroba a instalace směrovek a rozcestníků. 38
Nejlevnější způsob vyznačení stezky je malované značení. K němu jsou potřeba pouze šablony a barvy. První značení provádí vždy zaškolení značkaři Klubu českých turistů
(KČT). Následná údržba značení může být prováděna dobrovolníky, často jimi jsou majitelé nejbližších stanic. Vyznačení je provedeno na základě dohody o provedení práce. Odměna se odvíjí od náročnosti terénu ve výši kolem 400,- Kč za kilometr stezky. [19] Jak uvádí KČT: „Ve městech, vesnicích, na křižovatkách s jinou značenou trasou a na dalších turisticky významných místech je malované značení doplněno tabulkami a směrovkami. Z tabulky se dozvíte název místa, popř. jeho nadmořskou výšku, směrovky informují o kilometrových vzdálenostech k dalším cílům na trase.“ [52] Těchto je na trase potřeba méně. Jsou však nákladnější, jelikož jsou vyráběny z plechu nebo plastu. Instalaci provádí opět KČT na základě dohody o provedení práce. Na 1 km je dobré počítat v průměru se 100,- Kč. [19] Celkové náklady na realizaci stezky Celková výše uváděných nákladů na jeden kilometr stezky je přibližných 1000,- Kč. Pokud bychom to převedli na celkovou délku plánované páteřní stezky, která má 110 km, bylo by potřeba přibližně 110 000,- Kč na její realizaci. Tato částka však zahrnuje pouze nejnutnější výdaje pro existenci stezky. V částce nejsou zahrnuty náklady na stavbu odpočinkových míst a úvazišť, informačních tabulí a případné terénní úpravy (stavba mostku, zpevňování nebo rozšiřování cesty,...)
39
8.1 Financování prostřednictvím dotací Evropské Unie Jednou z možností, jak získat potřebné finanční zdroje je využít dotací Evropské Unie (dále jen EU). Velkou nevýhodou je však nutné předfinancování projektu a velké množství přísných podmínek. Pro rozvoj hipostezek lze využít zdroje z Programu rozvoje venkova ČR na období 2007 – 2013 (dále jen PRV). Tento program je nástrojem pro získání podpory poskytované Evropskou unií z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EAFRD). Řídícím orgánem PRV je Ministerstvo zemědělství ČR. Základní struktura Programu má 4 osy: 1. Osa je zaměřena na podporu konkurenceschopnosti zemědělství a lesnictví a posílení dynamiky podnikání v zemědělské výrobě a v navazujícím potravinářství. 2. Osa je zaměřena na zlepšování životního prostředí a krajiny. 3. Osa podporuje rozvoj životních podmínek ve venkovských oblastech a diverzifikaci ekonomických aktivit na venkově (tvorba pracovních příležitostí, podpora využívání obnovitelných zdrojů energie). 4. Osa podporuje především zlepšení kvality života ve venkovských oblastech, posílení ekonomického potenciálu a zhodnocení přírodního a kulturního dědictví venkova, spolu s posílením řídících a administrativních schopností na venkově. Tato osa je vhodná pro financování hipoturistiky. Proto se dále budu zabývat pouze touto osou. K efektivnějšímu využití dotací z osy IV byly na většině území České republiky vytvořeny tzv. místní akční skupiny (MAS). Tyto subjekty sdružují obce, místní podnikatele i nejrůznější neziskové organizace. Pracovníci MAS jsou důkladně proškoleni v problematice dotací EU. MAS přebírají odpovědnost a připravují a schvalují opatření, které pak samy přímo provádějí. MAS rovněž navazují kontakty s partnery zabývající se rozvojem venkova, a tím dochází ke spolupráci na regionální, národní i mezinárodní úrovni. Jejich úkolem je také žadatelům poskytovat potřebné poradenství, tak aby bylo co největší procento žádostí schváleno.
40
Pokud bychom tedy chtěli využít tohoto programu, je vhodné zjistit, zda na daném území nějaká MAS působí. Její pracovníci vždy rádi poradí co a jak je potřeba, zda je daná aktivita vhodná pro čerpání dotací a pomohou se zorientovat ve velkém množství informací. Osa IV se dále dělí na několik opatření. Pro vznik jezdeckých stezek je uzpůsobeno Opatření III.1.3 - Podpora cestovního ruchu. Opatření je zaměřeno na rozvoj aktivit v rámci rozvoje venkovské ekonomiky směrem k činnostem v cestovním ruchu (především venkovské turistice), zejména na využití potenciálu zemědělských farem v oblasti agroturistiky. Jedna část opatření je určena také právě na vybudování pěších a lyžařských tras a stezek, vinařských stezek, hippostezek a dalších tematických stezek mimo území lesů. Žadatel o dotaci pro stavbu jezdeckých stezek: -
Musí být buď nestátní nezisková organizace, zájmové sdružení právnických osob, nebo fyzická a právnická osoba, která podniká v zemědělské výrobě, nebo nezemědělský podnikatelský subjekt, pokud má kratší než dvouletou historii podnikání v oblasti cestovního ruchu ke dni podání Žádosti o dotaci.
-
Nesmí být obec, svazek obcí, státní podnik, zahraniční fyzická osoba, která nemá trvalé bydliště na území ČR, ani zahraniční právnická osoba, která nemá sídlo na území ČR.
Podmínky pro projektový záměr Aby byl projekt úspěšně schválen je potřeba dodržet velké množství přísných podmínek. Při jejich nedodržení se příjemce dotace vystavuje sankcím. K nejdůležitějším patří: -
Projekt je realizován na území působnosti MAS.
-
Délka realizace projektu je maximálně 24 měsíců.
-
Lhůta vázanosti projektu na účel je 5 let od data podpisu Dohody. To znamená, že po dobu 5 let musí projekt nepřetržitě fungovat.
-
Příjemce dotace zajistí vykazování údajů potřebných pro monitoring projektu po jeho realizaci po dobu vázanosti projektu na účel. 41
-
Je nutné předložit všechny povinné přílohy při podání Žádosti o dotaci, pro podpisu Dohody, při podání Žádosti o proplacení výdajů a po proplacení projektu.
-
Stezky a trasy musí být veřejně přístupné a jejich užívání nesmí být zpoplatněno.
-
Budovaná stezka/trasa musí vést nadpoloviční většinou své délky mimo lesní pozemky.
Je tedy vhodné mít před podáním žádosti vyřešené majetkoprávní vztahy na stezce. Ty mohou realizaci značně pozdržet nebo pozměnit tak, že by již nebylo možné stanovené podmínky splnit. Výdaje způsobilé ke spolufinancování Žadatel o dotaci si může nechat proplatit 90 % způsobilých výdajů v režimu de minimis2. Minimální výše způsobilých výdajů, ze kterých je stanovena dotace, je 50 000 Kč na projekt. Maximální způsobilé výdaje, ze kterých je stanovena dotace, jsou 1 500 000 Kč na projekt. Mezi tyto způsobilé výdaje patří například: - tvorba hipostezek (směrové tabule, informační tabule, značení, odpočinková místa podél stezek, budování a zpevnění mostků, lávek a povrchů, vyhlídky, zábradlí, vaziště pro koně a veškeré další stavební výdaje související s danou stezkou), - nákup a výsadba doprovodné zeleně související s projektem, - nákup pozemků v souvislosti s projektem do 10 % ze způsobilých výdajů, ze kterých je stanovena dotace na projekt (částka způsobilých výdajů vyplývá ze znaleckého posudku, který žadatel předkládá jako povinnou přílohu), - projektová dokumentace: zpracování projektu dle závazné osnovy, studie proveditelnosti, marketingová studie, zadávací řízení, - technická dokumentace: projektová dokumentace ke stavebnímu řízení, odborné posudky ve vztahu k životnímu prostředí, výkaz výměr a položkový rozpočet, stavební dozor. [30, 31, 32, 33, 34] 2
režim de minimis je limitní hodnota čerpání dotací, kdy žadatel může žádat o dotaci pouze tehdy, pokud
mu v minulých 3 letech nebyly poskytnuty jiné dotace ve výši 100 000 euro. [55]
42
9 Jezdecká páteřní stezka Libereckého kraje Jak je již psáno výše, v Libereckém kraji bychom zatím stěží hledali značené jezdecké stezky. Tato situace znamená, že je nejprve nutné vytvoření páteřních/hlavních tras spojující kraje popřípadě státy a až poté je možno na tyto hlavní stezky napojovat stezky vedlejší a okruhy. Páteřní stezky by měli krajem vést pokud možno vertikálním a horizontálním směrem. Z tohoto důvodu občanské združení Jezdecké stezky Libereckého kraje (dále jen sdružení) usiluje o vznik první páteřní stezky Libereckého kraje spojující jižní hranice kraje se severem. Tato stezka je již naplánovaná. Jak je možno vidět na mapce, tato stezka by měla vést od města Železnice v Královéhradeckém kraji až po hranice s Polskem.
Mapa 3: První jezdecká páteřní stezka Libereckého kraje
43
9.1. Úseky jezdecké páteřní stezky První páteřní trasa spojující kraj by měla být dlouhá cca 110 km. Jelikož se jedná o poměrně velkou vzdálenost, byla tato trasa rozdělena dále na čtyři úseky. Úseky byly zvoleny zejména podle působností Místních akčních skupin (dále jen MAS). Ty mohou sdružení pomoci při získavání finančního zdroje z Programu rozvoje venkova ČR na období 2007 – 2013. Práce na tvorbě těchto úseků probíhají odděleně, vede je i jiná osoba, která se úkolu dobrovolně ujala. Není však pro urychlení práce vyloučena ani vzájemná spolupráce. Zmiňovanými úseky jsou: 1. Úsek Ves (hranice s Polskem) – Hejnice Tento úsek dlouhý cca 30 km spadá pod působnost MAS Frýdlantko. Spojuje jezdecké stanice Dvůr Hlaváč, Ludvíkov Horse & Holiday a stanici U Jelena. 2. Úsek Hejnice – Buřany Tento úsek dlouhý cca 35 km nespadá pod žádnou působnost MAS. Jedná se z velké části o neosídlené území CHKO Jizerské hory. Trasa spojuje jezdeckou stanici U Jelena a stanici Kašparka. 3. Úsek Buřany- Čikvásky Tento úsek dlouhý cca 30 km spadá pod působnost MAS „Přijďte pobejt“. Trasa spojuje jezdecké stanice Kašparka, Ranč Kocanda a stanici Čikvásky. 4. Úsek Čikvásky- Železnice Tento úsek dlouhý cca 15 km, spadá pod působnost MAS Brána do Českého ráje. Trasa propojuje stanici Čikvásky a Ranč Na Kamenci.
44
10 Úsek Čikvásky – Železnice Úsek páteřní jezdecké stezky z Čikvásek do Železnice je poslední část páteřní stezky nacházející se na okrajovém území turistického regionu Český ráj. Trasa končí na území Královéhradeckého kraje, kde se dále napojuje na plánovanou stezku o. s. Jezdecké stezky Královéhradeckého kraje, která směřuje do samého srdce Českého ráje. Autorem trasy z Buřan do Železnice je pan Petr Střelec, majitel stanice Kašparka v Buřanech, který tuto trasu jezdí při návštěvách Ranče na Kamenci v Železnici. Jelikož se však sám zabývá vyznačením stezky v úseku Buřany-Čikvásky a poslední úsek stezky se nachází v okolí mého bydliště, tedy v místech, které velmi dobře znám, ujala jsem se této realizace osobně.
10.1 Praktická příprava stezky Při tvorbě jezdecké stezky je využíván ověřený postup vzniklý při realizaci již existujících jezdeckých stezek v České republice. Tento postup zahrnuje:
10.1.1 Terénní šetření návrhu trasy Jedná se o vyhledání vhodné trasy pro jízdu na koních v terénu, tak aby byla zajištěna bezpečnost nejen jezdce a koně, ale i všech zúčastněných. Zároveň se
Mapa 4: Jezdecký úsek Čikvásky - Železnice
dbá na to, aby byla stezka pro jezdce atraktivní, vedla malebnou krajinou či nedaleko kulturních památek. Součástí tohoto šetření se vytipovávají i místa, kde by bylo vhodné zbudovat odpočívadla s úvazišti. Toto primární terénní šetření bylo na trase Buřany-Železnice prováděno roky nevědomky panem Střelcem, kterému šlo pouze o návštěvu Ranče na Kamenci. Pro 45
další práci stačilo zaznamenat trasu podle jeho instrukcí do map. Jelikož však pana Střelce znám jako člověka doslova „bez zábran“, raději jsem si terén ještě sama prošla. Z mého pohledu nebezpečná místa jsem se poté snažila nahradit bezpečnějšími cestami. Úpravy jsem řešila i po nahlédnutí do evidence katastru nemovitostí. Záměrně jsem se snažila vyhýbat také pozemkům, kde je vlastnictví v rukou více osob. Je totiž nejen ekonomičtější oslovovat kvůli jedné parcele jednu osobu, ale je i reálnější šance na schválení.
10.1.2 Oslovení dotčených obcí a majitelů pozemků Poté co je trasa naplánovaná, je nutné získat pro její vyznačení v terénu povolení dotčených obcí, majitelů pozemků a pokud se jedná o chráněné území i pověřených institucí. Seznam dotčených obcí: Železnice, Kyje, Bradlecká Lhota, Nová Ves nad Popelkou, Lomnice nad Popelkou, Košťálov. Větší instituce a obce je vždy vhodné navštívit osobně. Oslovení soukromých vlastníků probíhá zpravidla prostřednictvím dopisu. V dopisu je vlastníkům problematika stručně vysvětlena a jeho přílohou bývají mapy se zakreslením průběhu trasy na daném pozemku a souhlas s vedením stezky. Ukázka dopisu použitého pro oslovení dotčených subjektů na úseku ČikváskyŽeleznice: Vážená paní, vážený pane, jmenuji se Ivana Novotná a dovoluji si Vás oslovit jménem občanského sdružení Jezdecké stezky Libereckého kraje. Jak již název napovídá, jedná se o občanské sdružení příznivců koní a turistiky na koni, které usiluje o vznik značených jezdeckých stezek v Libereckém kraji. Na rozdíl od jiných krajů České republiky kde jsou tyto stezky již několik let otevřeny v Libereckém kraji tyto jezdecké stezky stále chybí. Cílem sdružení je navržení sítě páteřních jezdeckých tras v Libereckém kraji a jejich následné napojení na již existující nebo plánované stezky sousedních států a krajů. Stezky zpravidla vedou krajinou po méně frekventovaných polních a lesních cestách či okrajích luk. Zázemí
46
jezdcům a koním je zajišťováno po trase na koňských stanicích přibližně 20-30 km vzdálených od sebe. Občanské sdružení má nyní vytipovánu páteřní stezku, tedy hlavní stezku, vedoucí od města Železnice v Královéhradeckém kraji přes Košťálov, kolem Mříčné a dále na sever přes Jablonec nad Jizerou, Hejnice až k hranicím s Polskem. Žádná stezka však nemůže být vedena a vyznačena přes soukromý pozemek bez souhlasu majitele. Vzhledem k tomu, že navrhovaná trasa prochází také přes Váš pozemek, obracím se na Vás s prosbou o spolupráci. Zároveň je nutné Vás ujistit, že v souvislosti s užíváním jezdecké stezky nevzniká žádné závažné poškození terénu, navíc na rozdíl od pěších turistů či cykloturistů jsou stanovena pravidla pohybu po stezce, která musí jezdci dodržovat. Z jezdecké turistiky mohou mít prospěch obce, ale i soukromé subjekty. Rovněž u této formy turistiky nemůžeme předpokládat masové využívání jako je tomu například u cykloturistiky. Stezky primárně napomáhají jezdcům v orientaci v neznámém terénu, aby nedocházelo k bloudění a scházení z cest. Tímto bych Vás chtěla požádat o souhlas s vybudováním a vyznačením jezdecké stezky na Vašem pozemku. V případě Vašeho kladného stanoviska mi prosím zašlete podepsaný přiložený souhlas. Souhlas lze samozřejmě kdykoli odvolat. Vítány jsou i záporné odpovědi a jakékoli náměty související s touto problematikou. Odpovědi, prosím, zasílejte na adresu uvedenou níže. V případě jakýkoliv dotazů či otázek k jezdecké turistice se můžete obrátit přímo na mě, či na některého z jednatelů. Přílohou tohoto dopisu je katastrální mapa s průběhem trasy po Vašem pozemku a souhlas s vyznačením jezdecké stezky. Předem děkuji za Vaši odpověď. S pozdravem, Ivana Novotná
Adresa: Smetanova 908 512 51 Lomnice nad Popelkou Mobil: +420 728 550 551 E-mail:
[email protected] Jednatelé Jindřich Berounský, mob. 724 134 370 Otakar Fortelko, mob. 605 263 878
47
Ačkoli vím, že to není vždy možné, upřednostňovala bych osobní schůzku i u soukromých majitelů. Obrovskou výhodou přímého kontaktu je okamžitá odezva. Člověk tak ihned zná stanovisko dotčeného subjektu a může popřípadě ihned začít pracovat na úpravách. Oslovování prostřednictvím dopisů je sice organizačně jednodušší, avšak záleží jen na dobré vůli příjemce, zda na dopis odpoví. Z osobní zkušenosti vím, že návratnost je minimální. Stalo se mi také, že adresy majitelů pozemků uváděné v evidenci katastru nemovitostí byly již neplatné. V takovémto případě je daný subjekt téměř nedohledatelný.
10.1.3 Případné úpravy trasy Je samozřejmě na svobodné vůli majitelů pozemků či dalších dotčených subjektů zda vyznačení jezdecké stezky na jejich území povolí. Pokud se tak však nestane, nezbývá nic jiného než začít znovu vyhledávat místo nepovoleného úseku jinou alternativu trasy a proces opakovat, dokud se nezískají všechny potřebné souhlasy. Stejná situace nastává i v případě, že se majitele nedokáže dohledat. Zdálo by se, že jelikož většina stezky vede po veřejných cestách, neměl by být problém podle zákona č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích tudy stezku vést i přes nevoli majitele pozemku s tím, že se značení dá až za pozemkem, tam kde je to již od jiného majitele dovoleno. To by byla samozřejmě krajní možnost, stále by ale dříve nebo později nastal problém se zakreslením takové trasy do map, kdy by jejich zveřejnění nebylo možné.
10.1.4 Vyznačení trasy v terénu Pokud již jsou všechny potřebné souhlasy s vyznačením stezky k dispozici, je možné začít s vlastním značením v terénu. Značení probíhá ve spolupráci s Klubem českých turistů (dále jen KČT) a je možné dvěma způsoby. Buď je možné celou práci za finanční obnos přenechat KČT, nebo si zapůjčit pouze šablony, nechat se zaškolit KČT a práci si udělat ve svém osobním čase. Druhá varianta je samozřejmě levnější. O.s. Jezdecké stezky Libereckého kraje spolupracuje se značkařem KČT Miroslavem Těšinou, který je ochotný sdružení tyto šablony zapůjčit a pomoci s metodikou značení.
48
Značení je zde ale ještě otázka budoucnosti. Přestože se přípravou stezky intenzivně zabývám poměrně delší dobu, je schválena cca pouze 1/3 pozemků a to zejména pozemků v obecním vlastnictví.
10.2 Podrobný popis stezky Železnice – Čikvásky 9.2.1 Jezdecké stanice Ranč Na Kamenci Je celoročně fungující poměrně rozlehlé rekreační zařízení s nádechem westernové romantiky. Hosté si mohou vybrat ubytování ve vlastních zařízeních, v turistických chatkách s vlastním spacákem, nebo v rodinných chatkách s povlečenými lůžkovinami, či v pokojích ve zděných budovách. Sociální zařízení pro chatky je v buňce, v budovách je WC a umyvadla, umývárny se sprchami a další WC jsou v hlavní budově. Stravování je zajištěno v restauraci se Šiml barem, kde je k dispozici i karambol, pool nebo fotbálek. Prostorná jídelna je vhodná i k pořádání různých větších akcí jako jsou diskotéky, svatby, firemní akce, rauty, školení, ale i klubové kynologické akce včetně výstav psů. V areálu se dále nachází dětské hřiště a hřiště na plážový volejbal a půjčovna kol. Zařízení je zaměřeno na rodinnou rekreaci majitelů a chovatelů domácích mazlíčků, které lze mít i na chatce nebo v pokoji. Pro pejsky jsou k dispozici i kotce. Pro koně jsou k dispozici nově vybudované stáje. Ranč také nabízí projížďky na koních či týdenní výuku jízdy. [53]
Čikvásky Je jezdecká stanice nabízející hostům sezónní ubytování v podsadových stanech (3x 2 lůžka), nebo ve stanech vlastních. Mimo sezónu je možné zajistit ubytování v blízkém okolí. Koně jsou ustájeni venku v ohradě s přístřeškem. Mezi další služby stanice patří výuka jízdy na koni a základní péče o něj, vyjížďky na koni do přírody a hiporehabilitace. [54]
49
10.2.2 Kritická místa Za
kritická
místa
jsou
považována
potenciálně problematická místa na trase, na které je nutné předem upozornit. Takováto místa
jsou
například
brod,
nebezpečná
křižovatka a frekventovaná silnice, úzká lávka, kolizní místo s cyklisty apod. Tato místa
budou
zakreslena
do
mapy
a
reprezentovaná symboly. Jezdec vyjíždějící z Ranče na Kamenci do Čikvásek by měl mít na paměti několik problematických míst na trase. A v závislosti na jeho jezdeckých schopnostech na nich přizpůsobit jízdu tak, aby nedošlo k úrazu. Již po 0,5. kilometru za Rančem Na Kamenci na jezdce čeká krátký, zato však prudký přechod přes kopec. Na 2., 4. a 5. kilometru je potřeba dbát zvýšené
opatrnosti
při
přechodu
přes
železniční trať, aby nedošlo k zaklínění kopyt koně do mezer u kolejnic. Tratě jinak nejsou frekventované. Během cesty je také nutné přejít několik hlavních silnic, z nichž nejfrekventovanější jsou na 4. a 12. kilometru ve směru od Ranče Na Kamenci.
Mapa 5: Kritická místa na stezce
50
10.2.3 Zajímavá místa v okolí stezky Město Železnice První zmínka o tomto malém městě pochází z 12. století, kdy zde vedle staré Hradecká cesty vznikla nová osada. Název města byl odvozen od železářství, které se zde v minulosti uskutečňovalo. Město je také známé jako město lázeňské. Podnět k založení lázní byl dán nalezišti rašeliny v okolí na počátku 20. století. Od roku 1953 zde byly léčeny děti s poruchami hybnosti. Lázně Železnice jsou první lázně ve střední Evropě, které se také specializovaly na léčbu dětské mozkové obrny a na stavy po úrazech mozku. V současnosti jsou lázně uzavřeny. Oko návštěvníka jistě potěší návštěva náměstí, jež po požáru roku 1826 dostalo jednotný empírový ráz s klasicistními vlivy. Po celém městě jsou pak k zhlédnutí početné roubené chalupy z konce 18. století. [23]
Obrázek 8: Zřícenina hradu Bradlec
Zřícenina hradu Bradlec Zřícenina hradu Bradlec se nachází 3 km SV od Železnice a 1 km od obce Bradlecká Lhota. Hrad se nacházel na dvou čedičových vrcholech (547 m n. m.). Dnes jsou zde k vidění jen zbytky tří stěn věže a fragmenty zdí a obrysů budov.
51
Hrad byl téměř vždy v majetku významných českých rodů, pravděpodobně jej vlastnil i císař Karel IV. Historie hradu je velmi bohatá avšak končí stejně jako historie okolních hradů v 17. století, kdy jich bylo velké množství na rozkaz panovníka pobořeno. Zřícenina je volně přístupná na vlastní nebezpečí. [24] Kyje Je malá, ale stylová vesnička s krásnou ukázkou místní lidové architektury. V obci je k vidění několik roubených stavení s vyřezávanými lomenicemi, výklenková kaple z druhé poloviny 18. století a dřevěná zvonička. [25] Allainova věž Tato
stavba
sloužila
Rohanům,
tehdejším
držitelům
lomnického panství, jako honosný lovecký posed. Věž byla dokončena stavitelem v novogotickém stylu roku 1862. Své jméno získala po Allainovi, knížeti z Rohanů. Ten tragicky zahynul při koňských dostizích. Nedaleko této stavby se nachází silný pramen vody. [26]
Obrázek 9: Allainova věž
Vrch Tábor (678 m) Na toto v minulosti významné poutní místo vede od Lomnice nad Popelkou křížová cesta z roku 1898. Cesta začíná symbolicky u studánky Křížovka, kde se nachází plastika s vyobrazením Krista uzdravujícího Lazara. Také na cihlových kapličkách křížové cesty jsou tematické litinové reliéfy. Vrch Tábor se v minulosti nazýval Chlum. Současné pojmenování vzniklo podle táborů lidu v době husitské. Na vrcholu se nachází barokní kostelík Proměnění Páně z roku 1704. V současnosti je vrch Tábor oblíbených turistickým cílem. Ačkoli byla místní restaurace s rozhlednou po dlouhá léta uzavřena, dnes již vše opět funguje a tak se návštěvník opět může nechat unášet nádhernými výhledy do širého okolí. Rozhledna je otevřena non-stop. Vstup je přes turnikety. [27]
52
Lomnice nad Popelkou Nejstarší zmínku o městě najdeme v Dalimilově kronice z r. 1232. V počátku 19. stol. zde započala tradiční výroba proslulých lomnických sucharů, oplatek a kulatek. Ve městě je také rozšířen textilní, strojírenský a dřevozpracující průmysl. V současné době město nabízí svým návštěvníkům bohaté sportovní a kulturní vyžití (Tylovo divadlo, Kino, Zámek, Městské muzeum a galerie, Loutkové divadlo, Sportovní hala, Zimní stadion, Letní stadion, Horolezecká stěna, Lyžařský areál v Popelkách s volně přístupným vyhlídkovým ochozem na skokanském můstku K - 70, Sportovní letiště, Koupaliště, Lázeňský dům ad.). Místní nejstarší dochovanou stavbu ukrývá zdejší hřbitov, je jí dřevěná zvonice z roku 1652. Při návštěvě města nelze opomenou Karlovské náměstí nacházející se cca 200 metrů od centra. Karlovské náměstí bylo v minulosti využíváno jako dobytčí tržiště. Tato městská část byla roku 1995 vyhlášena památkovou rezervací lidové architektury. Karlov je směs odlišných přízemních roubených domků s podsíněmi a bohatě vyřezávanými štíty (lomenicemi), které představují vrchol místního podkrkonošského dřevěného barokního urbanismu. [28]
Obrázek 20: Karlovo náměstí v Lomnici nad Popelkou
53
Zřícenina hradu Kumburk Počátky hradu jsou datovány do 14. Století, kdy si na kopci nedaleko Nové Paky postavili páni z Vartemberka hrad původně zvaný Goldenberk či Kolmburk, dnes Kumburk. Původní podoba hradu však není kvůli následným mohutným přestavbám známa. Hrad Kumburk je zajímavý svým dělostřeleckým opevněním z poloviny 15. století, které představuje jeden z vrcholných projevů snah o aktivní dělostřeleckou obranu v té době. Hrad má i velmi bohatou a zajímavou historii. Na počátku 17. století byla na hradě otcem uvězněna Eliška Kateřina Smiřická, protože udržovala milostné styky s panským kovářem. Tímto milostným románkem je inspirována známá lidová píseň Znám já jeden krásný zámek nedaleko Jičína. Od roku 1621 zdědil Kumburk Albrecht z Valdštejna, který uplatňoval dědické nároky po své matce, rozené Smiřické. Po jeho zavraždění se zde střídali méně významní majitelé, zejména cizí šlechta a po roce 1658 byl Kumburk na rozkaz panovníka pobořen, aby se nestal oporou nepřátelských švédských vojsk. [29]
54
11 Shrnutí Jezdecká turistika je v naší zemi ještě mladé odvětví cestovního ruchu, které si však svojí atraktivitou rok od roku nachází stále více příznivců. Ve svých počátcích to byla volnočasová aktivita jen pro úzký okruh nadšenců, kteří měli vlastního koně, značné jezdecké zkušenosti a „pevnou náturu“. Při jezdeckých túrách bylo běžné dlouhé bloudění krajinou a prodírání se špatně přístupným terénem, hledání vhodného místa k odpočinku nebo k utěšení hladových žaludků a o spaní pod širákem ani nemluvě. Mnoho z těchto skalních „koňáků“ nedá na túry „ na slepo“ dopustit a právě kvůli adrenalinu z nejistoty a nezapomenutelným zážitkům tyto výlety uskutečňují. Tvorba značených hipostezek a doprovodného zázemí však otevírá dveře k putování na koni i dalším příznivcům, kterým už z jakéhokoli důvodu chybí buď „pevná nátura“, zkušenosti, nebo samotný kůň. I tito lidé tak mohou zažít pocit z celodenní svobodné jízdy krajinou přinášející jedinečné prožitky. Jezdecké stezky jsou obvykle vedeny přírodní krajinou a vyhýbají se větším městům. Jsou tak velmi vhodným způsobem rozvoje cestovního ruchu i pro jinak chudé zemědělské oblasti. Rozvojem systému hipostezek se rozšiřuje nabídka služeb poskytovatelům vyjížděk na koních o delší, i vícedenní túry. Což se kladně projevuje na jejich tržbách. Rozrůstá se klientela ubytovacích a stravovacích zařízení působících v blízkosti stezky. A i ostatní podnikatelé v sektoru služeb mohou získat další zákazníky. Jezdecká turistika ovšem není masová záležitost. A tedy i výše uvedené je nutné posuzovat v tomto kontextu. Lidé toužící provozovat tento druh turistiky jsou zpravidla méně nároční a neutratí tolik finančních prostředků v porovnání s lidmi preferujícími jiné typy dovolené. Jejich priorita není vlastní pohodlí a pasivní odpočinek, ale hledání nových zážitků a návrat k přírodě. Poskytováním služeb koňské turistiky zatím určitě není otázkou velkého zbohatnutí. Samotným poskytovatelům je jejich práce často více životním stylem a záliba a služby turistům určitým přilepšením.
55
Nejstarší hipostezky v České republice mají teprve osm let. Díky inspiraci a zkušeností z fungujících zahraničních projektů to však stačilo na vytvoření základní sítě tras a doprovodného zázemí téměř po celém našem území. Samozřejmě, že toto snažení není u konce a i nadále se stezky rozšiřují. Je také potřeba více zdokonalit a po vzoru zkušených států propracovat celkový systém, aby byla zajištěna stálá kvalita stezek a koňských stanic a vlastní propagace. Liberecký kraj se v porovnání s jinými kraji v problematice jezdeckých stezek značně odlišuje. Ne však zrovna v pozitivním smyslu. Jako jeden z mála krajů nemůže příznivcům hipoturistiky nabídnout jedinou značenou stezku pro koně. To může některé zájemce od prožití dovolené na koni na tomto území odradit. Což by byla vzhledem ke zdejší malebné zvlněné krajině a velké koncentraci zajímavých míst velká škoda. Nelze však tvrdit, že by situace zde byla až tak vzdálená celorepublikovému stavu. I zde existuje vcelku dostačující síť koňských stanic a jejich počet stále roste. Rozvoj hipostezek na tomto území je však velmi vleklý, zejména z důvodu nedostatku finančních zdrojů, nízkého počtu dobrovolníků a jejich času. V kraji je již naplánována páteřní stezka procházející kraj od jihu na sever. S jejím vyznačením v terénu a zakreslením do map bude položen základ rozvoji dalších vedlejších hipotras. Věřím, že další rozvoj po načerpání zkušeností z budování páteřní stezky bude podstatně rychlejší. S ucelenou nabídkou hipostezek se kraj stane pro turisty na koni zajímavější a vyhledávanější. Turista tak nebude muset jako dnes všechny potřebné informace vyhledávat osobně, vydávat se na túry „na slepo“ a spoléhat se na doporučení zkušenějších, pokud vůbec bude mít to štěstí a „zkušenějšího“ cestou potká. Vzpomínky na prožitou bezproblémovou dovolenou tak budou příjemnější a mohou se stát motivací pro další návštěvy kraje. A pokud se spokojený turista o zážitky podělí ve svém okolí, může tím přilákat další klienty cestovního ruchu.
56
12 Závěr V Libereckém kraji se v současné době nachází na 17 registrovaných koňských stanic. Přestože kraj patří k těm menším v naší zemi, není tento počet stanic stále dostačující. Vzhledem k okolnostem ale i to lze považovat za velký úspěch a počátek dalšího rozmachu hipoturistiky. Tvorbě jezdeckých stezek se tu věnuje zatím pouze o. s. Jezdecké stezky Libereckého kraje. Jeho finanční zdroje jsou však velmi omezené a veškeré práce se tak odvíjí od nadšení dobrovolníků. V případě koňských stanic nebyla situace tak komplikovaná. Lidé „od koní“ se často velmi dobře znají, i když jsou od sebe na desítky kilometrů vzdálení. S nadsázkou lze říci, že se stačilo o myšlence jezdeckých stanic zmínit jednomu chovateli koní a další opravdoví zájemci už si potřebné informace zjistili sami. Zatím bohužel není v silách sdružení oslovovat individuálně ostatní majitele koní. Vzhledem k značnému počtu majitelů koní v Libereckém kraji je však potenciál vzniku dalších stanic velmi velký. Vytvoření jezdecké infrastruktury je o poznání problematičtější. Jedná se totiž o časově a finančně náročnou práci. Vhodná koňská stezka se musí nejen vytipovat a vyznačit v terénu, ale tato práce zahrnuje i zdlouhavé „papírování“ a projednávání s dotčenými subjekty. V současné době sdružení pracuje na vyznačení první páteřní hipostezky Libereckého kraje. Její směr je již naplánován. Trasa je koncipována tak, aby spojovala dolní a horní hranici kraje a stala se tak základem pro další budoucí návrhy stezek. Při plánování stezky se dbalo na několik hledisek. Elementární cíl stezky je její schůdnost a bezpečnost pro všechny uživatele. Pokud toto hledisko nelze dostatečně splnit, je nutné na případné nebezpečí včas upozornit. A to ať v samotném terénu, nebo alespoň v mapách nebo průvodcích. Dále je vhodné, aby stezka vedla co nejvíce atraktivní krajinou. Co je však atraktivní pro běžné turisty, nemusí být stejně zajímavé pro jezdce. Jezdec na koni tolik neocení, ač třeba velmi zajímavá, ale rušná a turisty přetížená místa. Daleko více ocení klid, samotu a volná prostranství s výhledy do okolní krajiny. Z kulturních zajímavostí jsou ideální hlavně malé vesničky, odlehlé zříceniny hradů, nebo jiné menší ale historicky zajímavé stavby.
57
První páteřní stezka v Libereckém kraji je rozdělena na čtyři pracovní úseky. O realizaci každého úseku se stará jiná pověřená osoba. Sama jsem se o. s. Jezdecké stezky Libereckého kraje nabídla, stát se pověřenou osobou posledního úseku hipostezky. Jedná se o jednodenní cca 15 km dlouhý úsek vedoucí od města Železnice po vesnici Čikvásky. Trasa se nachází v okolí mého bydliště, Lomnice nad Popelkou. Okolí a tedy i místa kde povede stezka dobře znám osobně, což mi celkově usnadnilo práci při realizaci. Úsek z Železnice do Čikvásek je poslední část stezky, vedoucí v turistickém regionu Český ráj. Je koncipován tak, aby se do budoucna napojoval na plánované stezky Královéhradeckého kraje. Při vytipování bylo tedy potřeba navázat spolupráci s organizacemi zabývajícími se hipostezkami v Královéhradeckém kraji a uzpůsobit trasu v jejím zakončení i jejich představám. Trasa vede z Ranče na Kamenci, který leží na okraji města Železnice. Toto místo lze označit jako výchozí bod páteřní stezky Libereckého kraje vedoucí na sever a zároveň i jako vstupní bránu pro koňské putování do samotného srdce Českého ráje, rozléhající se západním směrem. Cílovým místem je koňská stanice Čikvásky. Obě místa nabízí jezdcům dostačující zázemí pro putování na koni. Majitelé těchto rančů se vždy snaží vyjít klientům vstříc. Přesto je lepší o své návštěvě informovat stanice předem. Úsek cesty z Železnice do Čikvásek je naplánován tak, aby byl pro jezdec co nejvíce zajímavý a vedl málo frekventovanými cestami. Trasa kopcovitým terénem nabízí množství jedinečných výhledů do širé krajiny. Jsou zde výhledy jak na panoráma Českého ráje, tak na naše nejvyšší hory, Krkonoše. Pro milovníky památek a historie vede cesta přes několik vesniček bohatých na tradiční místní lidovou architekturu. V blízkosti stezky je také možné navštívit dvě zříceniny hradů, Kumburk a Bradlec. Mnoho zajímavostí nabízí i město Lomnice nad Popelkou. Základ trasy byl položen panem Petrem Střelcem, který místem jezdívá na návštěvy na Ranč na Kamenci do Železnice. Jelikož je to ale „ostřílený koňák“ s celoživotními zkušenostmi a s koněm, který by pro něj zkusil vlézt i na strom, jeho trasa občas vedla pro mnohé nezdolatelným terénem. Další úpravy trasy nastaly po nahlédnutí do katastru nemovitostí. Schválit vedení stezky po pozemku, který má například 7 spoluvlastníků,
58
kteří navíc bydlí ve všech koutech České republiky, je nadlidský čin. Také jsou někteří, co s vedením stezky zarputile nesouhlasí a i tehdy začíná práce téměř od začátku. Během oslovování majitelů pozemků na trase Železnice-Čikvásky jsem neměla víceméně žádný problém se získáním povolení od dotčených obcí. Obce projekt jezdeckých stezek uvítaly a často mi i pomáhaly při dohledání některých pozemků či doporučily jinou variantu trasy. Oslovování fyzických osob je podstatně náročnější. Většinu z těchto osob je časově a finančně dosti nevýhodné navštívit osobně. Oslovují se tedy formou dopisu a je jen jejich dobrá vůle, zda na něj vůbec zareagují. Z mé zkušenosti je návratnost minimální. Je také otázka, zda je adresa na katastru nemovitostí ještě aktuální. Někteří majitelé pozemků jsou tak prakticky nedohledatelní. Již brzy jsem prozřela z počátečního nadšení a smířila se s tím, že realizace koňské stezky je opravdu doslova „běh na dlouhou trať“. Ač se vznikem stezky intenzivně zabývám již poměrně dlouhou dobu, z celkové délky stezky je schválena pouze přibližně třetina pozemků. Většina schválených pozemků patří právě obcím. Aby mohl být úsek hipostezky vyznačen v terénu, je potřeba povolení všech dotčených subjektů. Tato činnost je tedy bohužel stále ještě otázka budoucnosti. Velkým otazníkem je i zafinancování stezky. Ačkoli na některých úkonech lze ušetřit dobrovolnou prací, nejde to všude. První vyznačení v terénu je prováděno školenými značkaři Klubu českých turistů a i další náklady jako materiál či tisk map a průvodců jen těžko někdo udělá dobrovolně. Jednou z možností získání potřebných financí je využití dotací EU, konkrétněji programu rozvoje venkova ČR. I zde je však nutné předfinancování projektu. Navíc podmínky pro úspěšné získání dotace jsou velmi obsáhlé a za jejich nedodržení v intervalu 5 let hrozí příjemci dotace značné sankce. Jelikož je vznik hipostezek živý proces, kde se situace mění s téměř každým osloveným subjektem, je na místě zvážit, zda podstoupit toto riziko. Vhodné je tedy nejprve vyřešit majetkoprávní vztahy na stezce a až poté požádat o dotaci. Od tohoto je ale první páteřní stezka Libereckého kraje ještě velmi vzdálená. Pro využití tohoto zdroje však nezbývá moc času. Program rozvoje venkova ČR je uzpůsoben pouze pro podporu projektů na období 2007-2013.
59
Situaci by mohla pomoci vyřešit podpora kraje. Ten byl již mnohokrát žádán o subvenci, avšak až nedávno změnil své stanovisko a projekt hipostezek je ochoten podpořit. Proto věřím, že v blízké budoucnosti bude i Liberecký kraj moci hipoturistiku zařadit do své turistické nabídky. A nejen jako prázdný pojem, ale jako důkladně propracovaný systém zázemí pro putování na koni. Jezdecká turistika jistě není pro každého. Je to specifická forma trávení volného času aktivně, ve volné přírodě a většinu času mimo civilizaci. Přesto se ji poslední dobou dostává více a více pozornosti u veřejnosti a i obliba trávení dovolené v koňském sedle roste. Pravděpodobně je to způsobeno i vznikem systému koňských stezek ve většině regionů České republiky. Ten je samozřejmě i v rámci možností propagován a tím se dostává do povědomí veřejnosti. Snad se brzy k těmto územím připojí i Liberecký kraj a nezůstane v průvodcích pro koňskou turistiku prázdným místem na mapě.
60
13
Seznam použité literatury
ANDRLOVÁ, Milena. Na koni křížem krážem po Česku. 1.vydání. Praha : Fragment, 2008. 128 s. ISBN 978-80-253-0569-0. DOBRORUKA, Luděk J.; KHOLOVÁ, Helena. Zkrocený vládce stepi. Praha : Panorama, 1992. 255 s. ISBN 80-7038-229-5. HOLLÝ, Karol. Jezdecká turistika. Ostrava : Montanex, 2003. 112 s. ISBN 80-7225104-X. MAHLER, Zdeněk . Člověk a kůň. České Budějovice : DONA, 1995. 183 s. ISBN 8085463-52-0. STERN, Horst. Jak si vysloužit ostruhy. Praha : Nakladatelství Brázda,s.r.o., 2002. 199 s. ISBN 80-209-0305-4.
61
14 Seznam internetových zdrojů [1]
Český statistický úřad [online]. 13.5. 2009 [cit. 2011-04-26]. Turistické regiony a oblasti. Dostupné z WWW:
.
[2]
Český statistický úřad [online]. 2009 [cit. 2011-04-26]. Administrativní členění kraje. Dostupné z WWW: .
[3]
Czechtourism [online]. 2009 [cit. 2011-04-26]. Turistické regiony v České republice. Dostupné z WWW: .
[4]
Liberecký kraj [online]. 2009 [cit. 2011-04-26]. Marketingové turistické regiony Libereckého kraje . Dostupné z WWW: .
[5]
Wikipedia [online]. 2011 [cit. 2011-04-26]. Liberecký kraj. Dostupné z WWW: .
[6]
Český ráj [online]. 1992-2011 [cit. 2011-04-26]. Turistický region . Dostupné z WWW: .
[7]
Český ráj [online]. 2003 [cit. 2011-04-26]. Plán péče o Chráněnou krajinnou oblast Český ráj. Dostupné z WWW: .
[8]
Český ráj [online]. 2002 [cit. 2011-04-26]. Návrh modelu řízení cestovního ruchu v turistické destinaci Český ráj. Dostupné z WWW: <www.ceskyraj.info/filemanager/files/file.php?file=1214>.
[9]
Hruboskalsko [online]. 2002 [cit. 2011-04-26]. Nařízení vlády, kterým se vyhlašuje CHKO Český ráj - odůvodnění (18.10.2002). Dostupné z WWW: .
[10]
Karlovice [online]. 2001-2011 [cit. 2011-04-26]. Vodoléčebné lázně Sedmihorky . Dostupné z WWW: .
62
[11]
Český ráj [online]. 2002 [cit. 2011-04-26]. Koncept limitů únosnosti území z hlediska zatížení cestovním ruchem . Dostupné z WWW: <www.ceskyraj.info/filemanager/files/file.php?file=1215>.
[12]
Koniny [online]. 2010 [cit. 2011-04-26]. Hubertova jízda . Dostupné z WWW: .
[13]
Wikipedia [online]. 2011 [cit. 2011-04-26]. Kůň. Dostupné z WWW: .
[14]
Gymcheb [online]. 2006 [cit. 2011-05-04]. Využití koní. Dostupné z WWW: .
[15]
Kone.eshry.cz/ [online]. 2007 [cit. 2011-05-04]. Koně. Dostupné z WWW: .
[16]
ŠPIČÁKOVÁ, Hana. Utok.cz [online]. 2009 [cit. 2011-05-04]. HIPOTURISTIKA, VČERA A DNES, TADY A TAM. Dostupné z WWW: <www.utok.cz/sites/default/files/data/USERS/u24/Clanek_Hipo_uvod.pdf>.
[17]
Ministerstvo pro místní rozvoj [online]. Praha : 2007 [cit. 2011-05-04]. Venkovský cestovní ruch. Dostupné z WWW: .
[18]
Otavská plavba [online]. 2010 [cit. 2011-05-04]. Hipoturistika. Dostupné z WWW: .
[19]
ANDRLOVÁ, Ing.Milena. Npsumava.cz [online]. 2007 [cit. 2011-05-04]. TURISTIKA NA KONI V BIOSFÉRICKÉ REZERVACI ŠUMAVA. Dostupné z WWW: <www.npsumava.cz/storage/hipoturistika1.pdf>.
[20]
Turistika na koni [online]. 2004 [cit. 2011-05-04]. Turistika na koni. Dostupné z WWW: .
[21]
Ministerstvo zemědělství [online]. Brno : 2008 [cit. 2011-05-04]. Jezdecká turistika a rozvoj venkova. Dostupné z WWW: . 63
[22]
JELÍNKOVÁ, Iveta. Jezdecké stezky Libereckého kraje [online]. 2006, 04.05.2011 18:20:09 [cit. 2011-05-04]. Dostupné z WWW: .
[23]
Český ráj [online]. 1992-2011 [cit. 2011-05-08]. Železnice. Dostupné z WWW: .
[24]
Severní čechy. info [online]. 2008 [cit. 2011-05-08]. Zřícenina hradu Bradlec. Dostupné z WWW: .
[25]
Obec Kyje [online]. 2007 [cit. 2011-05-08]. Obec Kyje u Jičína. Dostupné z WWW: .
[26]
Český ráj [online]. 1992-2011 [cit. 2011-05-08]. Allainova věž. Dostupné z WWW: .
[27]
Český ráj [online]. 1992-2011 [cit. 2011-05-08]. Lomnickem na Tábor. Dostupné z WWW: .
[28]
Lomnice nad Popelkou : Oficiální web města [online]. 2008 [cit. 2011-05-08]. Okruh č.1 - Kulturní a církevní památky v Lomnici nad Popelkou. Dostupné z WWW: .
[29]
Severní čechy . info [online]. 2008 [cit. 2011-05-08]. Zřícenina hradu Kumburk. Dostupné z WWW: .
[30]
MAS : Brána do Českého ráje [online]. 2009 [cit. 2011-05-08]. Samostatná příloha 9 Přehled podmínek pro Fiche opatření. Dostupné z WWW: .
[31]
MAS : Přijďte pobejt [online]. 2011 [cit. 2011-05-08]. Fiche opatření.
64
Dostupné z WWW: . [32]
MAS : Přijďte pobejt [online]. 2006 [cit. 2011-05-08]. Co je Leader. Dostupné z WWW: .
[33]
Eagri : Dotace [online]. 2009-2010 [cit. 2011-05-08]. Osa IV Leader. Dostupné z WWW: .
[34]
Státní zemědělský investiční fond [online]. Praha : květen 2007 [cit. 2011-05-08]. PROGRAM ROZVOJE VENKOVA ČESKÉ REPUBLIKY NA OBDOBÍ 2007 – 2013. Dostupné z WWW: .
[35]
Staj-pulpecen.webnode.cz [online]. 2008 [cit. 2011-05-08]. Jezdecká turistika a rozvoj venkova?. Dostupné z WWW: .
[36]
AbcTuristiky.cz [online]. 2004-2009 [cit. 2011-05-09]. Jezdecké stezky. Dostupné z WWW: .
[37]
Wikipedie [online]. 2004, 14. 1. 2011 [cit. 2011-05-09]. Koněspřežná dráha České Budějovice - Linec. Dostupné z WWW: .
[38]
Český Krumlov [online]. 2007 [cit. 2011-05-09]. Solná stezka. Dostupné z WWW: .
[39]
NAKLÁDALOVÁ, Mgr.Lucia. Sociální a environmentálni souvislosti chovu koní a jezdectví v kulturn í krajině brněnské aglomerace. Brno, 5. května 2006. 91 s. Diplomová práce. MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ. Dostupné z WWW: .
65
[40]
HAUSVATEROVÁ, Martina. Hipoturistika v kraji Vysočina. Jihlava, 2009. 65 s. Bakalářská práce. Vysoká škola polytechnická Jihlava.
[41]
Severní čechy . info [online]. 2008 [cit. 2011-05-09]. Památková rezervace Karlov. Dostupné z WWW: .
[42]
EQUINETOURISM.CO.UK : UK & Worldwide [online]. 2004-2010 [cit. 201105-09]. Australia Horse Riding Holidays. Dostupné z WWW: .
[43]
Horseriding.org.au [online]. 2003 [cit. 2011-05-09]. Australian Horse Riding Centres. Dostupné z WWW: .
[44]
Utok.cz [online]. 2010 [cit. 2011-05-09]. Venkovský cestovní ruch. Dostupné z WWW: .
[45]
Česko. Platná právní norma: Zákon č.289/1995 Sb. : Zákon Parlamentu České republiky o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon). In Věstník Ministerstva životního prostředí. 1995, 39, s. 44.
[46]
Česko. Sbírka zákonů č.411/2005. In Sbírka zákonů, Česká republika. 2005, 2005, 142, s. 32.
[47]
Turistika na koni [online]. 2006-2011 [cit. 2011-05-09]. Kontakty. Dostupné z WWW: .
[48]
Hyjé : koně Zlínského kraje [online]. 2007 [cit. 2011-05-09]. Hipotrasy metodologie tvorby a pilotní hipostezka . Dostupné z WWW: <www.hyje.cz/kontakty/15173/element/56801/download>.
[49]
Bielefeld.de [online]. 1999-2011 [cit. 2011-05-09]. Reiten in Bielefeld. Dostupné z WWW: .
[50]
Sachcen.de [online]. 1999 [cit. 2011-05-09]. Reitwegekennzeichnung. Dostupné z WWW: .
66
[51]
JELÍNKOVÁ, Iveta. Jezdecké stezky Libereckého kraje [online]. 15.1.2010 [cit. 2011-05-10]. Úvaziště pro koně. Dostupné z WWW: .
[52]
Klub českých turistů [online]. 2005-2011 [cit. 2011-05-12]. Pěší značení. Dostupné z WWW: .
[53]
Ranč Na Kamenci [online]. 2003 [cit. 2011-05-12]. O nás. Dostupné z WWW: .
[54]
Jezdecká stanice Čikvásky [online]. 2005 [cit. 2011-05-12]. Dostupné z WWW: .
[55]
ZÁDĚRA, Filip . Eprávo.cz [online]. 24.8.2006 [cit. 2011-05-12]. 42764. Režim veřejných podpor. Dostupné z WWW: .
[56]
Mapy.cz [online]. 1996-2011 [cit. 2011-05-12]. Dostupné z WWW: <www.mapy.cz>.
[57]
Nahlížení do katasrtu nemovitostí [online]. 2004-2011 [cit. 2011-05-13]. Dostupné z WWW: .
67
15 Seznam příloh Příloha A Seznam pozemků na úseku Železnice-Čikvásky [57]
69
Příloha B Souhlas s vyznačením jezdecké stezky [vlastní zdroj]
73
Příloha C Katastrální mapa přikládaná k žádosti o vyznačení stezky [57]
74
Příloha D Plná moc [vlastní zdroj]
75
Příloha E Mapa doporučených stezek Frýdlantska [vlastní zdroj]
76
Příloha E 2 Mapa doporučených stezek Frýdlantska- zadní strana
77
68
Příloha A
Seznam pozemků na úseku Železnice-Čikvásky
Katastrální území: Železnice 796123 Parcelní číslo: 1304; Výměra [m2]: 1513;
Způsob využití: ostatní komunikace
Parcelní číslo: 1305; Výměra [m2]: 2824;
Způsob využití: ostatní komunikace
Parcelní číslo: 562; Výměra [m2]: 1529;
Druh pozemku: trvalý travní porost
Parcelní číslo: 565/1; Výměra [m2]: 296589; Druh pozemku: lesní pozemek Parcelní číslo: 1307; Výměra [m2]: 450;
Způsob využití: ostatní komunikace
Katastrální území:Bradlecká Lhota 608998 Parcelní číslo: 663; Výměra [m2]: 126;
Způsob využití: ostatní komunikace
Parcelní číslo: 666; Výměra [m2]: 288;
Způsob využití: ostatní komunikace
Kyje u Jičína 678406 Parcelní číslo:574/2; Výměra [m2]: 826;
Způsob využití: ostatní komunikace
Parcelní číslo: 598; Výměra [m2]: 6264;
Způsob využití: silnice
Parcelní číslo:570/1; Výměra [m2]: 1856;
Způsob využití: ostatní komunikace
Katastrální území:Ploužnice pod Táborem 686786 Parcelní číslo:247/2; Výměra [m2]: 3414;
Způsob využití: ostatní komunikace
Parcelní číslo: 248; Výměra [m2]: 396;
Způsob využití: ostatní komunikace
Katastrální území:Nová Ves nad Popelkou 705802 Parcelní číslo:3376/1; Výměra [m2]: 5065; Způsob využití: ostatní komunikace Parcelní číslo:3376/2; Výměra [m2]:
97; Způsob využití: ostatní komunikace
Parcelní číslo:3376/3; Výměra [m2]: 221; Způsob využití: ostatní komunikace Parcelní číslo:3378/2; Výměra [m2]: 284; Způsob využití: ostatní komunikace Parcelní číslo: 3379; Výměra [m2]: 1870; Způsob využití: ostatní komunikace Parcelní číslo:3005/4; Výměra [m2]: 283; Způsob využití: ostatní komunikace Parcelní číslo:3005/5; Výměra [m2]: 259; Způsob využití: ostatní komunikace Parcelní číslo:3375/1; Výměra [m2]: 617; Způsob využití: ostatní komunikace Parcelní číslo:3094/2; Výměra [m2]: 253; Způsob využití: ostatní komunikace 69
Parcelní číslo: 3373;
Výměra [m2]: 550; Způsob využití: ostatní komunikace
Parcelní číslo:3102/2; Výměra [m2]: 259; Způsob využití: ostatní komunikace Parcelní číslo: 3368; Výměra [m2]: 698; Způsob využití: ostatní komunikace Parcelní číslo:3356/1; Výměra [m2]: 528; Způsob využití: ostatní komunikace Parcelní číslo:3356/2; Výměra [m2]: 5146; Způsob využití: ostatní komunikace Parcelní číslo:3362/1; Výměra [m2]:12321; Způsob využití: ostatní komunikace Parcelní číslo: 3352; Výměra [m2]: 223; Způsob využití: ostatní komunikace Parcelní číslo: 3359; Výměra [m2]: 288; Způsob využití: ostatní komunikace Katastrální území:Lomnice nad Popelkou 686751 Parcelní číslo:1174/2; Výměra [m2]: 246; Druh pozemku: trvalý travní porost Parcelní číslo:2306/6; Výměra [m2]: 15; Způsob využití: statní komunikace Parcelní číslo:2306/7; Výměra [m2]: 86; Způsob využití: ostatní komunikace Parcelní číslo:2306/4; Výměra [m2]: 479; Způsob využití: ostatní komunikace Parcelní číslo:2306/3; Výměra [m2]: 178; Způsob využití: ostatní komunikace Parcelní číslo:2306/2; Výměra [m2]: 172; Způsob využití: ostatní komunikace Parcelní číslo:2306/1; Výměra [m2]: 21; Způsob využití: ostatní komunikace Parcelní číslo:1168/5; Výměra [m2]: 102; Způsob využití: les jiný než hospodářský Parcelní číslo:1168/4; Výměra [m2]: 76; Způsob využití: les jiný než hospodářský Parcelní číslo:1168/3; Výměra [m2]: 30; Způsob využití: les jiný než hospodářský Parcelní číslo:1168/1; Výměra [m2]: 2360; Způsob využití: les jiný než hospodářský Parcelní číslo: 2265; Výměra [m2]: 1684; Druh pozemku: orná půda Parcelní číslo: 1121; Výměra [m2]:21761; Způsob využití: les jiný než hospodářský Parcelní číslo:1019/7; Výměra [m2]: 4311; Způsob využití: zeleň Parcelní číslo:1019/5; Výměra [m2]: 8019; Způsob využití: ostatní komunikace Parcelní číslo:2271/2; Výměra [m2]: 6887; Způsob využití: silnice Parcelní číslo:1024/3; Výměra [m2]: 1297; Způsob využití: ostatní komunikace Parcelní číslo: 364/2; Výměra [m2]:
72; Způsob využití: ostatní komunikace
Parcelní číslo:
361; Výměra [m2]:
86; Způsob využití: ostatní komunikace
Parcelní číslo:
357; Výměra [m2]:
61; Způsob využití: ostatní komunikace
Parcelní číslo:
354; Výměra [m2]:
76; Druh pozemku: lesní pozemek 70
Parcelní číslo:
349; Výměra [m2]: 288; Způsob využití: ostatní komunikace
Parcelní číslo:
299; Výměra [m2]: 216; Druh pozemku: lesní pozemek
Katastrální území:Želechy 686794 Parcelní číslo:398/18; Výměra [m2]: 2884; Způsob využití: silnice Parcelní číslo: 415/5; Výměra [m2]: 4990; Způsob využití: silnice Parcelní číslo: 44/2; Výměra [m2]:
72; Druh pozemku: trvalý travní porost
Parcelní číslo: 43/2; Výměra [m2]:
22; Způsob využití: ostatní komunikace
Parcelní číslo: 43/1; Výměra [m2]: 152; Způsob využití: neplodná půda Parcelní číslo:
54; Výměra [m2]: 209; Způsob využití: ostatní komunikace
Parcelní číslo:
395; Výměra [m2]:
Parcelní číslo:
392; Výměra [m2]: 108; Způsob využití: ostatní komunikace
Parcelní číslo:
389; Výměra [m2]:
Parcelní číslo:
386; Výměra [m2]: 209; Druh pozemku: lesní pozemek
Parcelní číslo:
385; Výměra [m2]: 227; Druh pozemku: lesní pozemek
Parcelní číslo:
378; Výměra [m2]:
Parcelní číslo: 376/4; Výměra [m2]:
68; Způsob využití: ostatní komunikace
90; Způsob využití: ostatní komunikace
85; Způsob využití: ostatní komunikace 5; Způsob využití: vodní nádrž umělá
Parcelní číslo: 376/2; Výměra [m2]: 128; Způsob využití: vodní nádrž umělá Parcelní číslo:
373; Výměra [m2]: 115; Druh pozemku: lesní pozemek
Parcelní číslo:
370; Výměra [m2]: 129; Způsob využití: ostatní komunikace
Parcelní číslo:
367; Výměra [m2]:
97; Způsob využití: ostatní komunikace
Katastrální území:Košťálov 670936 Parcelní číslo: 1007; Výměra [m2]: 1874; Druh pozemku: lesní pozemek Parcelní číslo: 1976; Výměra [m2]: 1284; Způsob využití: ostatní komunikace Parcelní číslo: 1975/1; Výměra [m2]: 1086; Způsob využití: ostatní komunikace Parcelní číslo: 1097; Výměra [m2]: 1200; Způsob využití: manipulační plocha Parcelní číslo: 2281/1; Výměra [m2]: 2932; Způsob využití: ostatní komunikace Parcelní číslo:1099/14; Výměra [m2]: 632; Způsob využití: ostatní komunikace Parcelní číslo:1099/7; Výměra [m2]: 1189; Způsob využití: ostatní komunikace Parcelní číslo:1971/1; Výměra [m2]: 940; Způsob využití: ostatní komunikace 71
Parcelní číslo:1971/9; Výměra [m2]: 2347; Způsob využití: ostatní komunikace Parcelní číslo:1935/1; Výměra [m2]: 5193; Způsob využití: ostatní komunikace Parcelní číslo:1932/1; Výměra [m2]: 232; Způsob využití: ostatní komunikace Parcelní číslo: 2000; Výměra [m2]: 465; Způsob využití: silnice Parcelní číslo: 1999; Výměra [m2]: 851; Způsob využití: silnice Parcelní číslo:1993/1; Výměra [m2]: 19030; Způsob využití: silnice Parcelní číslo: 1925; Výměra [m2]: 1341; Způsob využití: ostatní komunikace Katastrální území:Čikvásky 670928 Parcelní číslo:
542; Výměra [m2]: 543; Způsob využití: ostatní komunikace
Parcelní číslo: 543/4; Výměra [m2]: 4153; Způsob využití: ostatní komunikace Parcelní číslo:
546; Výměra [m2]: 406; Způsob využití: ostatní komunikace
Parcelní číslo: 540/1; Výměra [m2]: 3093; Způsob využití: silnice Parcelní číslo: 564/1; Výměra [m2]: 6973; Způsob využití: silnice
72
Příloha B
Souhlas s vyznačením jezdecké stezky
73
Příloha C
Katastrální mapa přikládaná k žádosti o vyznačení stezky
74
Příloha D
Plná moc
75
Příloha E 1 Mapa doporučených stezek Frýdlantska- přední strana
76
Příloha E 2
Mapa doporučených stezek Frýdlantska- zadní strana
77
