Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta mezinárodních vztahů
DIPLOMOVÁ PRÁCE
2013
Bc. Vlastimil Jirouš
Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta mezinárodních vztahů
Obor: Podnikání a právo
Bc. Vlastimil Jirouš
TRESTNÍ ODPOVĚDNOST PRÁVNICKÝCH OSOB Diplomová práce
Vedoucí diplo mové práce: Mgr. Květoslav Žák Katedra podnikového a evropského práva Datum vypracování práce: prosinec 2013
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracoval samostatně, všechny použité prameny a literatura byly řádně citovány a práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu.
V Berouně dne 16. prosince 2013 …………….……………… podpis autora
PODĚKOVÁNÍ Na tomto místě bych rád poděkoval vedoucímu této práce, Mgr. Květoslavu Žákovi, a to především za cenné rady, trpělivost a ochotu. Poděkování si zaslouží i instituce, které mi poskytly cenné informace (Nejvyšší státní zastupitelství, Rejstřík trestů a Ministerstvo vnitra ČR), a má rodina.
II
Seznam tabulek Tabulka 1: Implementační lhůty jednotlivých rámcových rozhodnutí a směrnic ................... 19 Tabulka 2: Porovnání zavádění TOPO v ČR a vybraných státech ......................................... 30 Tabulka 3: Principy místní působnosti uplatněné v zákoně 418/2011 Sb. ............................. 36 Tabulka 4: Právnické osoby vyloučené z působnosti zákonů o TOPO .................................. 38 Tabulka 5: Způsob vymezení okruhu trestných činů v ČR a okolních zemích ....................... 42 Tabulka 6: Přičitatelnost trestného činu právnické osobě. ..................................................... 43 Tabulka 7: Přičitatelnost jednání právnické osobě ................................................................ 44
Seznam zkratek ČR
Česká republika
EU
Evropská unie
NOZ
nový občanský zákoník
ObčZ
občanský zákoník
ObchZ
obchodní zákoník
OECD
Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj
OSN
Organizace spojených národů
PO
právnická osoba
RT
zákon o rejstříku trestů
SFEU
Smlouva o fungování Evropské unie
TČ
trestný čin
TOPO
trestní odpovědnost právnických osob
TOPOZ
zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim
TŘ
trestní řád
TZ
trestní zákoník
ÚOHS
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
VeřZak
zákon o veřejných zakázkách
ŽZ
živnostenský zákon
III
OBSAH
ÚVOD ................................................................................................................................... 1 1.
Trestní odpovědnost právnických osob ........................................................................... 3 1.1
Úvod do problematiky trestní odpovědnosti právnických osob ................................. 4
1.2
Argumenty pro a proti zavádění trestní odpovědnosti právnických osob ................... 9
1.2.1
Nejčastější argumenty PRO ............................................................................ 10
1.2.2
Nejčastější argumenty PROTI ......................................................................... 12
1.3
2.
Zavádění trestní odpovědnosti právnických osob v ČR v porovnání se zahraničím . 16
1.3.1
Zavádění trestní odpovědnosti právnických osob v ČR ................................... 16
1.3.2
Porovnání s vybranými státy ........................................................................... 28
Trestní odpovědnost právnických osob de lege lata (současná úprava TOPO) ............... 33 2.1
Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob – analýza vybraných institutů ....... 33
2.2
Dopady zavedení trestní odpovědnosti právnických osob ....................................... 50
2.3
Sporné otázky ........................................................................................................ 56
ZÁVĚR ............................................................................................................................... 59 Seznam použité literatury a pramenů .................................................................................... 63 Seznam příloh ...................................................................................................................... 70 Přílohy .................................................................................................................................... i
IV
ÚVOD Prvního ledna 2012 byla do právního řádu ČR zavedena trestní odpovědnost právnických osob. Trestní odpovědnost je tématem velice kontroverzním, neboť mění základní zásady, na nichž bylo až dosud postaveno české trestní právo. Od zavedení trestní odpovědnosti právnických osob uplynuly již dva roky, a proto je možné vyhodnotit první dopady, které její zavedení na fungování právnických osob mělo. Toto téma jsem si vybral kvůli jeho kontroverznosti a možnému budoucímu potenciálu. Zároveň jsem chtěl zjistit, jaké výsledky a dopady zavedení trestní odpovědnosti právnických osob přinese. Záhadou pro mě bylo, zda jde jen o účelově přijatý institut, nebo o v praxi životaschopnou úpravu. Jelikož pracuji jako referent kontrolního oddělení na živnostenském úřadě a denně se setkávám s veřejnoprávní úpravou živnostenského podnikání i se správním trestáním, neunikly mi určité souvislosti, které zavedení trestní odpovědnosti právnických osob přineslo do oblasti veřejnoprávní úpravy podnikání. Je nesporné, že téma trestní odpovědnost právnických osob spadá do působnosti trestního práva, přesto se pokusím popsat i možné přesahy tohoto institutu, a to především do práva obchodního a správního. S právem obchodním souvisí trestní odpovědnost právnických osob především proto, že většinu právnických osob v České republice představují obchodní společnosti. Správní právo (konkrétně správní trestání) naopak dosud představovalo jedinou možnost, jak mohly být právnické osoby za své protiprávní jednání postihovány. Cílem práce je zhodnocení platné právní úpravy trestní odpovědnosti právnických osob v ČR. Zhodnocena bude koncepce TOPO přijatá v ČR, její legislativní provedení a motivy zákonodárce k samotnému přijetí TOPO. Pozornost bude věnována zejména přímým i nepřímým dopadům zavedení trestní odpovědnosti právnických osob na fungování právnických osob v naší ekonomice a dosavadním zkušenostem aplikační praxe s touto problematikou. Na závěr práce budou analyzovány některé sporné otázky, které přijetím trestní odpovědnosti právnických osob vyvstaly. Hlavním cílem práce je odpověď na otázku, jaké dopady na fungování právnických osob mělo zavedení trestní odpovědnosti právnických osob. Přínosem této práce oproti podobným pracím na toto téma je zejména analýza dat o více než jeden rok trvající aplikaci trestní odpovědnosti právnických osob.
1
Práce je rozdělena na dvě kapitoly, každá z kapitol je pak rozdělena na tři dílčí podkapitoly. 1 První kapitola (Trestní odpovědnost právnických osob) se věnuje pojmu trestní odpovědnost právnických osob2 obecněji a částečně i z pohledu de lege ferenda. Vysvětlen je pojem TOPO, její jednotlivé typy, popsána je historie tohoto institutu a zkušenosti s tímto institutem ve dvou hlavních typech právní kultury. Zmíněny jsou i nejčastější argumenty příznivců a odpůrců zavedení TOPO. Na závěr kapitoly jsou analyzovány důvody, které vedly k zavedení TOPO do právního řádu ČR, a legislativní proces. Koncepce, kterou zvolil český zákonodárce při přijímání TOPO, je porovnána s obdobnými legislativními projekty uplatněnými ve státech střední Evropy. Druhá kapitola (Trestní odpovědnost právnických osob de lege lata) vychází již z analýzy platné právní úpravy (de lege lata), představuje hlavní a nejdůležitější dílčí instituty TOPO. Některé z nich porovnává se zahraničními zákony. Stěžejní je podkapitola 2.2, v níž jsou uvedeny dopady zavedení trestní odpovědnosti právnických osob v ČR. Podkapitola 2.3 pak obsahuje některé sporné otázky, které se v souvislosti s (budoucí) aplikací trestní odpovědnosti právnických osob objevily. Odpovědi na výše položené otázky a závěrečné shrnutí obsahuje Závěr práce. Ve své práci budu vycházet z textů právních předpisů, mezinárodních smluv, důvodových zpráv, komentářů k zákonům a další odborné literatury (články, sborníky, monografie). Využita budou i statistická data, která se mi podařilo získat od příslušných institucí, zahraniční právní předpisy, internetové zdroje a další prameny. Při analýze právní úpravy využiji kromě tradičních metod výkladu práva (gramatický, logický, systematický a teleologický výklad) i výkladu komparativního a historického. Česká právní úprava TOPO bude porovnána s právními řády vybraných zemí střední Evropy. Historický výklad bude využit zejména v souvislosti s okolnostmi přijímání trestní odpovědnosti právnických osob v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR. Výklad bude veden jak v rovině de lege lata, tak de lege ferenda. Na několika místech budou zmíněny i náměty k možným budoucím novelizacím. Diplomová práce je psána ke stavu právní úpravy účinné k 15.12.2013.
1 2
Na tomto místě jsou zmíněny názvy jen některých podkapitol. Názvy všech podkapitol jsou uvedeny v obsahu). Zkráceně TOPO.
2
1. Trestní odpovědnost právnických osob Trestní odpovědnost právnických osob se v právním řádu České republiky objevila na přelomu let 2011 a 2012 v souvislosti s přijetím zákona č. 418/2011 Sb. 3 Prvního ledna 2012, kdy tento zákon nabyl účinnosti, došlo k zásadní změně trestního práva i života právnických osob. Ty mohou být nyní nově sankcionovány i v rovině trestního práva. Byla tak popřena zásada „societas delinquere non potest4“, na základě které byly v minulých staletích trestně odpovědné pouze fyzické osoby. Trestní odpovědnost se nyní dotýká i osob právnických. I když jde o institut, který je dnes obsažen v právních řádech prakticky všech států Evropy, je téma trestní odpovědnosti právnických osob dosud považováno za silně kontroverzní5. V České republice přispívá k těmto náladám také nejistota odborné veřejnosti. Není totiž možné předvídat, jak bude s trestní odpovědností právnických osob nakládáno v praxi. Ještě dříve, než přistoupím k bližšímu popisu dopadů zavedení trestní odpovědnosti právnických osob v ČR, považuji za nutné popsat institut trestní odpovědnosti právnických osob. Na následujících stranách se proto zaměřím na pojem „trestní odpovědnost právnických osob“, na historii tohoto institutu a na zkušenosti jiných států světa s tímto institutem. Jelikož jde o téma kontroverzní, nemohu nezmínit ani hlavní argumenty příznivců a odpůrců trestní odpovědnosti právnických osob. Dílčí podkapitola bude věnována také procesu zavádění trestní odpovědnosti právnických osob do právního řádu České republiky. Český zákon o trestní odpovědnosti právnických osob následně porovnám s obdobnými zákony přijatými v posledních 20 letech v okolních státech. Cílem této kapitoly bude představit čtenáři trestní odpovědnost právnických osob z hlediska teoretického. Na základě uvedených faktů bude možno dále analyzovat dopady zavedení trestní odpovědnosti právnických osob v České republice. Základní informace o využívání tohoto institutu v zahraničí pomohou k lepšímu pochopení všech souvislostí. Informace o schvalování zákona o trestní odpovědnosti právnických osob na půdě Parlamentu ČR bude možno využít k historickému výkladu.
3
Zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon o trestní odpovědnosti právnických osob“, zkráceně „TOPOZ“. 4 Česky: Korporace (právnické osoby) nemohou jednat protiprávně. 5 O kontroverznosti trestní odpovědnosti se ve svých článcích zmiňuje zejména Jelínek (např. v JELÍNEK, J., HERCZEG, J.: Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob. Komentář s judikaturou. 2. vydání. Praha: Leges, 2013, ISBN 978-8087576-43-4. Str. 11).
3
1.1 Úvod do problematiky trestní odpovědnosti právnických osob Pojem „trestní odpovědnost právnických osob“, který je užit v názvu této práce není možné definovat úplně jednoduše. Existuje totiž několik typů odpovědnosti právnických osob. Předně je možné mluvit o odpovědnosti právnických osob v rovině správního práva, neboli o správním trestání. Tento typ veřejnoprávní odpovědnosti právnických osob se v ČR uplatňuje již od poloviny 50. let 20. století6 a dosud představoval jedinou linii, po které bylo možno veřejnoprávně postihnout právnické osoby za jejich protiprávní jednání. 7 Naopak trestní právo bylo až do nabytí účinnosti zákona o trestní odpovědnosti právnických osob spjaté se zásadou individuální trestní odpovědnosti, podle níž mohla být pachatelem trestného činu pouze osoba fyzická. Je tedy zřejmé, že trestní odpovědnost právnických osob znamená, že i právnické osoby jsou subjektem, vůči kterému mohou být použity sankce, jimiž disponuje trestní právo. Jelínek8
dělí
deliktní
odpovědnost
právnických
osob
uplatňovanou
v zemích
kontinentálního typu právní kultury na „pravou trestní odpovědnost právnických osob, nepravou trestní odpovědnost právnických osob a jiný způsob regulace protiprávní činnosti právnických osob“. Přičemž je popisuje následovně. „Pravá trestní odpovědnost právnických osob – úprava trestní odpovědnosti je obsažena buď v trestním zákoně, nebo ve zvláštním zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob. Právnickým osobám jsou ukládány trestní sankce v trestním řízení. Nepravá trestní odpovědnost právnických osob – umožňuje ukládat právnickým osobám quasitrestní sankce, i když trestní odpovědnost v zákoně výslovně upravena není.“9 Příkladem jiného způsobu regulace protiprávní činnosti právnických osob je např. postup v rovině správního práva uplatňovaný v Německu10 nebo v Itálii. Jak v Německu, tak v Itálii jsou sice právnické osoby odpovědné „pouze“ za správní delikty, řízení však probíhá podle trestního řádu před trestními soudy.11 Z Jelínkova členění deliktní odpovědnosti právnických osob vyplývá, že se v zemích kontinentálního typu právní kultury objevuje trestní odpovědnost právnických osob ve dvou 6
MATES, P.: Základy správního práva trestního. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010. ISBN 978-80-7400-357-8. Str. 11. O tom, zda jsou právnické osoby skutečně schopny jednat v trestně právním smyslu, bude více uvedeno v podkapitolách 1.2 a 2.1. 8 JELÍNEK, J.: Trestní odpovědnost právnických osob. 1. vydání. Praha: Linde, 2007. ISBN 978-80-7201-683-9. Str. 22. 9 Tamtéž. 10 Tamtéž. 11 ZEDER, F.: Die Strafbarkeit von juristischen Personen in Europa: Ein Überblick. IN ZÁHORA, J., KERT, R. (ed.): Trestná zodpovědnost právnických osob, Zborník z medzinárodnej konferencie konanej dňa 12. Novembra 2009 (Bratislava vysoká škola práva, Universität Wien). 1. vydání. Bratislava: EUROKÓDEX, 2009. ISBN 978-80-89447-15-2. Str. 20. 7
4
podobách (pravá trestní odpovědnost právnických osob a nepravá trestní odpovědnost právnických osob). Příklady států, v nichž se uplatňuje pravá nebo nepravá TOPO uvedu záhy. Již nyní však mohu předeslat, že v Evropě v současné době převažují státy, které zavedly pravou trestní odpovědnost právnických osob. 12 Jedním z nich je také Česká republika. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob počítá ve shodě s Jelínkovým vymezením pravé TOPO s tím, že právnickým osobám budou za jejich trestné činy ukládány v trestním řízení trestní sankce. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob je totiž pojímán13 jako zvláštní zákon (lex specialis) ve vztahu k trestnímu zákoníku14 a k trestnímu řádu.15 Nestanoví-li TOPOZ něco jiného, použije se ve shodě s § 1 odst. 2. TOPOZ, trestní zákoník a na řízení proti právnickým osobám trestní řád, není-li to z povahy věci vyloučeno. Přijatý TOPOZ ve spojení s trestním zákoník tedy počítá s tím, že právnickým osobám budou za jejich trestné činy ukládány trestní sankce16 a řízení bude probíhat podle TOPOZ a trestního řádu, tedy před soudem. Trestní odpovědnost právnických osob zavedenou od roku 2012 v ČR lze na základě právě uvedeného podřadit i pod definici pravé TOPO podle Kratochvíla, který chápe pravou TOPO jako „odpovědnost právnických osob za jejich trestné činy, sankcionovanou soudními tresty“.17 Jak jsem již uvedl, většina evropských zemí zavedla pravou trestní odpovědnost, první z nich bylo v roce 1976 Nizozemí. 18 Postupně následovaly další. Část těchto zemí, např. Francie, Nizozemí, Norsko…, zavedla ustanovení upravující trestní odpovědnost právnických osob přímo do svého trestního zákoníku, jiné, jako např. ČR, Polsko, Maďarsko, Slovinsko a Rakousko, přijaly zvláštní zákony o trestní odpovědnosti právnických osob.19
12
Zeder uvádí, že v roce 2009 mělo 19 z celkem 33 zkoumaných evropských států zavedenu pravou TOPO, 4 patřily do právní kultury common law, 4 neměly zavedenu TOPO v žádné podobě a zbývajících 6 států mělo zavedeno buď nepravou TOPO, nebo využívalo modelu správního trestání (např. Německo). - ZEDER, F.: Die Strafbarkeit von juristischen Personen in Europa: Ein Überblick. IN ZÁHORA, J., KERT, R. (ed.): Trestná zodpovědnost právnických osob, Zborník z medzinárodnej konferencie konanej dňa 12. Novembra 2009 (Bratislava vysoká škola práva, Universität Wien). 1. vydání. Bratislava: EUROKÓDEX, 2009. ISBN 978-80-89447-15-2. Str. 20 až 22. 13 JELÍNEK, J., HERCZEG, J.: Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob. Komentář s judikaturou. 2. vydání. Praha: Leges, 2013, ISBN 978-80-87576-43-4. Str. 29. 14 Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zkratka TZ. 15 Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, dále jen „trestní řád“, zkratka TŘ. 16 TOPOZ zavádí ve svém § 15 výčet sankcí, které je možno uložit právnickým osobám. Podrobněji se jim budu věnovat v podkapitole 2.1. 17 KRATOCHVÍL, V.: Trestní odpovědnost právnických osob a jednání za jiného (stav de lege lata, de lege ferenda v České republice a Slovenské republice). Právny obzor: časopis Ústavu štátu a práva Slovenskej akadémie vied, Bratislava: Slovenská akadémia vied, 2002, Ročník 85, č. 4. ISSN 0032-6984. Str. 365-372. 18 ŠÁMAL, P. a kol.: Trestní odpovědnost právnických osob. Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2012. ISBN 978-807400-116-1. Str. 22. 19 JELÍNEK, J., HERCZEG, J.: Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob. Komentář s judikaturou. 2. vydání. Praha: Leges, 2013, ISBN 978-80-87576-43-4. Str. 16.
5
Nepravou trestní odpovědnost právnických osob je možné nalézt v právních řádech Švédska a Slovenska.20 Typický příkladem státu s nepravou trestní odpovědností PO bylo až do roku 2010 Španělsko.21 O zavedení pravé TOPO se hovoří také na Slovensku. Zdá se, že model nepravé trestní odpovědnosti právnických osob je spíše na ústupu. Jelikož se v ČR a ve většině zemí uplatňuje pravá trestní odpovědnost právnických osob a nepravá trestní odpovědnost právnických osob je spíše výjimečná, budu v dalších pasážích této práce používat pojem „trestní odpovědnost právnických osob“ ve smyslu pravá trestní odpovědnost právnických osob. Výše uvedené členění trestní odpovědnosti právnických osob však zmínění autoři užívali pouze v souvislosti s popisem právních řádů zemí kontinentálního typu právní kultury, nikoli například trestní odpovědnosti právnických osob v systému anglo-amerického práva. Důvodem je pravděpodobně skutečnost, že institut trestní odpovědnosti právnických osob má v zemích angloamerického právního systému mnohem delší tradici a je zde považován za samozřejmost. Právě vliv amerických a britských nadnárodních korporací byl pravděpodobně jedním z impulsů k rozvoji institutu trestní odpovědnosti právnických osob na evropském kontinentu. V kontinentální trestním právu, založeném na zásadách societas delinquere non potest a individuální trestní odpovědnosti fyzické osoby musí trestní odpovědnost právnických osob zákonitě působit nesourodě. I když byla v uplynulých čtyřech desetiletích22 trestní odpovědnost právnických osob rozvíjena také v kontinentální Evropě, představuje TOPO pro teorii i praxi stále relativně nový jev. Rozdíly v modelech trestní odpovědnosti právnických osob však neexistují jen mezi dvěma hlavními právními kulturami, ale i v rámci každé z nich. I proto lze narazit na rozdíly mezi úpravou anglickou a americkou. Kavěna23 dokonce řadí v některých ohledech anglickou právní úpravu TOPO blíže úpravě francouzské. Cílem diplomové práce je posoudit dopady zavedení TOPO v ČR, není proto nutné, abych se na tomto místě blíže věnoval úpravě TOPO v USA nebo ve Velké Británii.
20
ŠÁMAL, P. a kol.: Trestní odpovědnost právnických osob. Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2012. ISBN 978-807400-116-1. Str. 25. 21 ZÁHORA, J.: Zodpovednosť právnických osob za trestné činy v europskej dimenzii – komparatívny prehľad. IN JELÍNEK, J. a kol.: Trestní odpovědnost právnických osob v České republice - bilance a perspektivy. 1. vydání. Praha: Leges, 2013. ISBN 978-80-87576-58-8. Str. 23. 22 Nizozemsko zavedlo trestní odpovědnost právnických osob v roce 1976. 23 KAVĚNA, M.: Trestní odpovědnost právnických osob ve vybraných státech EU. [online], 2007-04-01 [cit. 2013-09-28]. Parlament České republiky, Parlamentní institut, studie č. 5.270. Dostupný z WWW <www.psp.cz /sqw/text/orig2.sqw?idd=20954>. Str. 5 a 6.
6
I přesto, že zásada societas delinquere non potest pochází už z římského práva a že k rozvoji trestní odpovědnosti právnických osob dochází až na konci 20. století, je možné nalézt určité zárodky TOPO v mnohem hlubší historii. Již ve starověku a středověku docházelo k trestnímu postihu různých kolektivních útvarů. Šlo např. o obce, cechy, spolky. Známé jsou např. případy, kdy byla na poli kanonického práva do klatby uvržena celá města. Od trestání kolektivů bylo postupně upuštěno. Od konce 18. století byla v Evropě pod vlivem osvícenství prosazována zásada individuální trestní odpovědnosti právnické osoby. 24 Právě na této zásadě byla vystavěna většina evropských trestních zákoníků. Naopak v Anglii představuje přelom 18. a 19. století začátek moderní trestní odpovědnosti právnických osob. Ve Spojených státech amerických se TOPO rozvíjela především v 2. polovině 19. století.25 Střetávání zásad, na nichž bylo za posledních dvě stě let vystavěno trestní právo v kontinentální Evropě, se zásadami typickými pro trestní odpovědnost právnických osob pocházejícími ze zemí common law se stalo námětem pro vědu trestního práva. V České republice byl tento střet po teoretické stránce vyřešen takto. Trestní odpovědnost právnických osob je považována za „doplněk trestní odpovědnosti osob fyzických“.26 Přičemž hlavní je stále trestní odpovědnost fyzické osoby. Stejný názor zastávají i Šámal a Dědič.27 Podle Jelínka28 je trestní odpovědnost právnických osob doplňkem trestní odpovědnosti fyzických osob proto, že podle TOPOZ právnické osoby odpovídají pouze za taxativně vyjmenované trestné činy (§ 7 TOPOZ). Jde celkem o 79 trestných činů. O doplňkové povaze zákona o trestní odpovědnosti právnických osob svědčí i to, že je v § 7 TOPOZ pouze odkazováno na skutkové podstaty trestných činů obsažené ve zvláštní části trestního zákoníku. „Základní zásada českého trestního práva, zásada individuální trestní odpovědnosti fyzické osoby, se mění na zásadu nezávislé souběžné trestní odpovědnosti fyzické a právnické osoby.“29 Tato nová zásada však platí jen u trestných činů uvedených v § 7 TOPOZ, u ostatních trestných činů platí stále zásada individuální trestní odpovědnosti fyzické osoby.30
24
ŠÁMAL, P. a kol.: Trestní odpovědnost právnických osob. Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2012. ISBN 978-807400-116-1. Str. 1. (Autor pasáže Musil, J.). 25 Tamtéž, str. 2 a 5. 26 JELÍNEK, J.: Nad českým zákonem o trestní odpovědnosti právnických osob. IN JELÍNEK, J. a kol.: Trestní odpovědnost právnických osob v České republice - bilance a perspektivy. 1. vydání. Praha: Leges, 2013. ISBN 978-80-87576-58-8. Str. 92. 27 ŠÁMAL, P. a kol.: Trestní odpovědnost právnických osob. Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2012. ISBN 978-807400-116-1. Str. 53. (Autoři pasáže Šámal, P. a DĚDIČ, J.). 28 JELÍNEK, J., HERCZEG, J.: Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob. Komentář s judikaturou. 2. vydání. Praha: Leges, 2013, ISBN 978-80-87576-43-4. Str. 25. 29 Tamtéž, str. 23 a 24. 30 Tamtéž, str. 24.
7
Na závěr úvodní podkapitoly mohu shrnout, že o pravé trestní odpovědnosti právnických osob lze hovořit tehdy, jsou-li právnické osoby za své trestné činy sankcionovány trestními sankcemi v řízení před (trestním) soudem. Pro pravou trestní odpovědnost je typické, že je upravena přímo v trestním zákoníku nebo ve zvláštním zákoně. V České republice byla trestní odpovědnost právnických osob zavedena na přelomu let 2011 a 2012 zvláštní zákonem. Česká republika se tak přiřadila k většině států kontinentální Evropy, které přijaly koncepci pravé trestní odpovědnosti. Alternativou k pravé trestní odpovědnosti právnických osob je nepravá trestní odpovědnost právnických osob nebo správní trestání. Moderní pojetí institutu trestní odpovědnosti právnických osob se do Evropy rozšířilo ze zemí angloamerického systému právní kultury, kde má zhruba dvě století dlouhou tradici. Česká republika se musela při zavádění trestní odpovědnosti právnických osob vyrovnat s tím, že dosavadní české trestní právo bylo vystavěno na zásadě individuální trestní odpovědnosti fyzické osoby. Po zavedení TOPO se u trestných činů uvedených v § 7 TOPOZ uplatňuje zásada nezávislé souběžné trestní odpovědnosti fyzických a právnických osob.
8
1.2 Argumenty pro a proti zavádění trestní odpovědnosti právnických osob V této podkapitole se zaměřím na nejčastější argumenty příznivců a odpůrců trestní odpovědnosti právnických osob. Cílem této podkapitoly bude zjistit, jaká je nejčastější argumentace příznivců/odpůrců zavedení TOPO a zda jsou tyto argumenty opravdu opodstatněné. Budu postupovat tak, že z odborné literatury31 vyberu několik nejčastějších argumentů hovořících pro zavedení TOPO a několik nejčastějších argumentů proti jejímu zavedení. Ke každému z těchto argumentů budou uvedeny také protiargumenty. Protože čtenář nemůže již na tomto místě znát všechny souvislosti, které by se mohly jednotlivých argumentů týkat, vrátím se k některým argumentům v závěru celé práce. Při závěrečném zhodnocení těchto argumentů již bude možné využít informací o dopadech zavedení trestní odpovědnosti právnických osob, o nichž se zmíním v podkapitole 2.2. Jelikož je cílem celé této práce zhodnocení dopadů zavedení trestní odpovědnosti právnických osob v ČR, objeví se závěrečné zhodnocení všech argumentů v závěru práce. K otázce legitimity trestní odpovědnosti právnických osob uvádí Maršálek, že se v pracích odborníků objevují navzájem neslučitelné, ale přitom dobře propracované argumentace. 32 Jelínek poznamenává, že „zastánci TOPO jsou spíše pragmatiky a zvažují více kriminálně politická
hlediska.
Odpůrci
TOPO
zastávají
stanoviska
právně
dogmatická.“33
Díky propracovanosti a vzájemné neslučitelnosti níže uvedených argumentů nebude možné uvést ke všem argumentům dost pádné protiargumenty. U každého čtenáře mohou proto převážit jiné argumenty. Lze souhlasit s Jelínkem, že určujícím hlediskem bude nejspíše to, zda se na problematiku vhodnosti zavedení TOPO dívá teoretik nebo praktik. V žádném případě však není možné argumenty proti zavedení TOPO předem odmítat jako čistě dogmatické a odtržené od praxe. Naopak ani jasná převaha argumentů pro zavedení TOPO nemusí být zárukou pro dostatečně efektivní fungování tohoto institutu v praxi. Dopady zavedení TOPO jsou velkou měrou dány především konkrétní volbou modelu trestní odpovědnosti zavedené do právního řádu příslušného státu. Nevhodně zvolená koncepce TOPO může být následně negativně vnímána nejen teoretiky, ale i praktiky.
31
Výběr argumentů byl proveden z publikací: JELÍNEK, J.: Trestní odpovědnost právnických osob. 1. vydání. Praha: Linde, 2007. ISBN 978-80-7201-683-9. Str. 81 až 106. a ŠÁMAL, P. a kol.: Trestní odpovědnost právnických osob. Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2012. ISBN 978-80-7400-116-1. Str. 12 až 16. (Autor pasáže Musil, J.). 32 MARŠÁLEK P.: Přetrvávající problém legitimity trestní odpovědnosti právnických osob. IN JELÍNEK, J. a kol.: Trestní odpovědnost právnických osob v České republice - bilance a perspektivy. 1. vydání. Praha: Leges, 2013. ISBN 978-8087576-58-8. Str. 30. 33 JELÍNEK, J.: Trestní odpovědnost právnických osob. 1. vydání. Praha: Linde, 2007. ISBN 978-80-7201-683-9. Str. 81.
9
1.2.1 Nejčastější argumenty PRO Jedním z nejčastějších argumentů pro zavedení trestní odpovědnosti právnických osob je nutnost efektivního prosazování práva v době globalizace ekonomiky, kdy sílící reálná moc právnických osob a rozmach jejich protispolečenských aktivit představuje ohrožení hospodářské stability, lidských práv a životního prostředí.34 Není možné popřít, že od počátku 19. století, kdy se v Evropě zcela prosadila zásada individuální trestní odpovědnosti, se změnila hospodářská realita natolik, že dnes již některé nadnárodní korporace disponují většími prostředky než menší státy a zároveň působí prakticky ve všech zemích světa. Ochrana výše zmíněných hodnot není jen otázkou trestního práva, ale celého právního řádu. Je však nutné připustit, že právě trestní právo disponuje nejúčinnějšími nástroji, a to ať již v rovině důkazních prostředků, druhů sankcí nebo možnosti mezinárodní spolupráce. Bylo by si však možné představit i těmito nástroji obdobně vybavené správní trestání. V současné však době není v rovině správního trestání navázána obdobná mezinárodní spolupráce jako v oblasti trestního práva. V případech, kdy se orgánům činným v trestním řízení (typicky u trestných činů proti životnímu prostředí) nepodaří prokázat, která konkrétní fyzická osoba spáchala trestný čin, je často upozorňováno na nemožnost prosazení individuální trestní odpovědnosti. Částečně je možné s tímto argumentem souhlasit. 35 Na druhou stranu je nutné připomenout, že značnou část případů, kdy se nepodaří zjistit, která fyzická osoba konkrétně konala, je možné kvalifikovat jako správní delikt právnické osoby a uložit za něj citelnou pokutu. ČR prý je/byla k zavedení trestní odpovědnosti donucena závazky z mezinárodních smluv a z práva Evropské unie. Výčet mezinárodních smluv, které jsou v této souvislosti v literatuře uváděny, je obsahem přílohy č. 1. Z analýzy provedené v roce 2000 zvláštní komisí, která se měla vyslovit k otázce případného zavedení trestní odpovědnosti právnických osob v ČR, vyplývá, že „žádný v současné době platný mezinárodní, resp. supranacionální právní dokument nezavazuje Českou republiku k tomu, aby zavedla (pravou) trestní odpovědnost právnických osob. Takovou povinnost neobsahuje v současné době ani právo Evropské unie.“36 I když od vypracování této analýzy uběhlo více než deset let, je pravděpodobné, že tento závěr je stále platný. O správnosti tohoto předpokladu svědčí i to, že mezinárodní smlouvy nevyžadují přímo zavedení trestní odpovědnosti právnických osob, 34
JELÍNEK, J.: Trestní odpovědnost právnických osob. 1. vydání. Praha: Linde, 2007. ISBN 978-80-7201-683-9. Str. 81. Podrobněji se budu otázce přičitatelnosti jednání fyzické osoby právnické osobě věnovat v podkapitole 2.1 v pasáži věnované § 8 TOPOZ. 36 MUSIL, J., PRÁŠKOVÁ, H., FALDYNA, F.: Úvahy o trestní odpovědnosti právnických osob de lege ferenda. Trestní právo, 2001, č. 3. ISSN 1211-2860. Str. 7. 35
10
ale zavedení deliktní odpovědnosti právnických osob a neupřesňují, zda má jít o odpovědnost trestní nebo správní. V textech mezinárodních smluv je naopak obvykle vyžadováno, aby sankce ukládané právnickým osobám byly „účinné, přiměřené a odstrašující“ („effective, proportionate and dissuasive“, „wirksame, angemessene und abstreckende“). 37 Přesto je možno na obhajobu tohoto argumentu uvést, že v situaci, kdy byla Česká republika prakticky poslední zemí EU, která nepřijala žádný z modelů trestní odpovědnosti právnických osob, byl na její představitele jistě vyvíjen politický tlak, aby trestní odpovědnost právnických osob přijala také. Jednou z tendencí, která se uplatňuje v právním řádu ČR, je požadavek na zavedení rovnováhy mezi právy a povinnostmi fyzických a právnických osob. Právnické a fyzické osoby si nemohou být už ze samotné podstaty nikdy zcela rovny. Asi nikdy nenastane doba, kdy by si byly právnické a fyzické osoby rovny např. v politických právech nebo ve sféře práva rodinného. Z hlediska ekonomického však nejsou právnickým osobám dnes kladeny prakticky žádné překážky a mohou působit na trhu stejně jako osoby fyzické. Někdy jsou právnické osoby dokonce oproti fyzickým osobám zvýhodněny (např. bankovnictví atd.). Není tedy důvod, aby byly právnické osoby zproštěny trestní odpovědnosti. Na druhou stranu by mohly být tytéž sankce, které budou právnickým osobám ukládány po zavedení trestní odpovědnosti právnických osob, ukládány i prostřednictvím správního trestání. Velmi často se objevuje i argument poukazující na nedostatečnou úpravu deliktní odpovědnosti upravené mimotrestními normami, tedy normami upravujícími správní trestání právnických osob. Opravdu si není možné dělat iluze o současné úpravě správního trestání právnických osob. Existuje sice mnoho zákonů, které upravují skutkové podstaty správních deliktů právnických osob, naprosto však chybí obecná úprava správních deliktů právnických osob.38 Mnohdy je proto nutné použít per analogiam přestupkový zákon a subsidiárně správní řád. Podobně je kritizován i fakt, že v rámci správního trestání právnických osob vystupuje správní orgán současně jako žalobce i jako „soudce“. Neexistuje tak ani částečná kontradiktornost řízení jako je tomu v trestním řízení. Chybí i celá řada procesních institutů známá z trestního práva. Posledním častým argumentem pro zavedení TOPO je, že trestní právo disponuje širší paletou sankcí než právo správní. Pro správní právo jsou typické pokuty a zákaz činnosti. Trestní právo skutečně nabízí širší repertoár sankcí. Nově přijatý zákon o trestní odpovědnosti 37
ŠÁMAL, P. a kol.: Trestní odpovědnost právnických osob. Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2012. ISBN 978-807400-116-1. Str. 17. (Autor pasáže Musil, J.). 38 PRÁŠKOVÁ, H.: Základy odpovědnosti za správní delikty. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013. ISBN 978-80-7400-456-8. Str. 161.
11
právnických osob dokonce zavádí tresty, se kterými do té doby nepočítal ani trestní zákoník a které bude možné ukládat pouze právnickým osobám. 39 Dle mého názoru je však možné, aby některé ze sankcí uvedených v § 15 TOPOZ obsahovaly i zvláštní zákony upravující správní delikty právnických osob. Také se domnívám, že nejčastěji bude odsouzeným právnickým osobám ukládán peněžitý trest, a výhoda trestní odpovědnosti právnických osob spočívající v širší paletě sankcí, jež má soud k dispozici, bude značně relativizována.
1.2.2 Nejčastější argumenty PROTI Jak jsem uváděl výše, je pro argumentaci proti zavedení trestní odpovědnosti právnických osob typické, že vychází více z teoretických zásad. Přesto však není možné tyto argumenty zavrhovat, neboť střet dosavadních zásad se zásadami zavedenými po přijetí zákona o trestní odpovědnosti právnických osob bude muset být proveden nejen na teoretické půdě, ale také v právním myšlení zaměstnanců orgánů činných v trestním řízení. Ti byli totiž do roku 2012 zvyklí v praxi postupovat podle zásady „societas delinquere non potest“. První z řady argumentů proti zavedení trestní odpovědnosti právnických osob naráží na samu podstatu právnických osob. Odmítá právnické osoby jako potenciální pachatele trestných činů s odůvodněním, že právnické osoby jsou pouhým umělým konstruktem a nemají reálný základ. Tyto argumenty vycházejí ze Savignyho teorie fikce právnických osob. Roháč považuje tuto teorii za překonanou. Právnické osoby jsou nositeli práv a povinností a „reálně se podílejí na hospodářském životě.“40 Další dva podobné argumenty poukazují na to, že právnické osoby nemají způsobilost jednat v trestněprávním smyslu, nebo že nejsou schopné jednat zaviněně. K těmto dvěma argumentům bývá ještě doplňován argument, že právnické osoby nejsou schopné právně jednat vůbec. Posledně zmíněný argument bývá často vyvracen tím, že jak právo obchodní 41, tak právo občanské42 počítají s tím, že právnická osoba jedná svým statutárním orgánem. V této souvislosti může být zajímavé, že nový občanský zákoník 43 již nadále nepočítá s tím, že právnická osoba sama 39
Jde o tyto tresty: trest zrušení právnické osoby, zákaz plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži, zákaz přijímání dotací a subvencí, uveřejnění rozsudku - § 15 TOPOZ . 40 ROHÁČ, I.: Dovody „proti“ zavedeniu trestnej zodpovednosti právnickýc osob. IN JELÍNEK, J. a kol.: Trestní odpovědnost právnických osob v České republice - bilance a perspektivy. 1. vydání. Praha: Leges, 2013. ISBN 978-8087576-58-8. Str. 53. 41 § 13 odst. 1 věta druhá zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obchodní zákoník“, zkratka ObchZ). 42 § 20 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „občanský zákoník, zkratka ObčZ). 43 Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném k nabytí účinnosti (1.1.2014), dále jen „nový občanský zákoník“, zkratka NOZ.
12
jedná svým statutárním orgánem, ale přichází s konceptem, že za právnickou osobu vždy jedná její zástupce.44 K otázce způsobilosti právnické osoby jednat v trestně právním smyslu musím nejprve uvést, jaké náležitosti musí „jednání“ fyzických osob splňovat, aby jej bylo možné považovat za relevantní v trestněprávním smyslu. Jednání je jedním z obligatorních znaků objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu a je jej možné popsat např. jako projev vůle ve vnějším světě.45 Budu-li pohlížet na případnou způsobilost právnických osob jednat v trestněprávním smyslu z pohledu této definice, musím souhlasit s tím, že právnické osoby nejsou reálně schopny projevit vůli stejně jako osoby fyzické. Český zákonodárce46 při přípravě zákona o trestní odpovědnosti právnických osob uznal, že právnická osoba nemá vlastní vůli, a proto zavedl institut přičitatelnosti jednání fyzické osoby osobě právnické (více v podkapitole 2.1). Také námitce, že není možné, aby právnická osoba jednala zaviněně, je nutné dát zapravdu. Trestní právo fyzických osob dovozovalo zavinění z psychických stavů pachatele. Tento přístup není u právnických osob možný a je nutno vytvořit jiný systém posuzování případného zavinění právnických osob. 47 Trestání právnických osob má být podle odpůrců TOPO nespravedlivé, neboť postihuje i nevinné fyzické osoby, které neměly možnost ovlivnit jednání právnické osoby. Tento argument je v literatuře48 často vyvracen tím, že podobné důsledky mají i sankce ukládané právnickým osobám za správní delikty nebo že podobně je postiženo i okolí pachatele fyzické osoby. Na druhou stranu je nutné připustit, že okruh osob postižených trestem uloženým právnické osobě bude ve většině případů mnohem širší než u pachatele fyzické osoby. Může jít nejen o vlastníky právnické osoby, ale také o její zaměstnance, obchodní partnery, ale třeba i klienty atd. Dalším argumentem proti zavedení trestní odpovědnosti právnických osob je tvrzení, že trestní právo je prostředkem ultima ratio, který nastupuje až v krajním případě, kdy nepostačí postih pomocí ostatních právních prostředků/odvětví. Proto by mělo k postihu právnických osob postačovat správní trestání. To je prý efektivnější, rychlejší a hospodárnější.
44
§ 161 NOZ. ŘÍHA, J.: Tabulky a schémata z obecné části trestního práva hmotného. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012. ISBN 978-807400-263-2. Str. 37. 46 ŠÁMAL, P. a kol.: Trestní odpovědnost právnických osob. Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2012. ISBN 978-807400-116-1. Str. 180. (Autoři pasáže Šámal, P. a DĚDIČ, J.) 47 ŠÁMAL, P. a kol.: Trestní odpovědnost právnických osob. Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2012. ISBN 978-807400-116-1. Str. 15. (Autor pasáže Musil, J.) 48 NOVOTNÝ, O. a kol.: Trestní právo hmotné. 1. díl. 6. vydání. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010. ISBN 97880-7357-509-0. Str. 213. (Autor pasáže Šámal, P.) 45
13
Zaměstnanci správních orgánů jsou navíc v porovnání s orgány činnými v trestním řízení lépe znalí zvláštních právních předpisů a věcné stránky dané odborné problematiky. Trestní justice byla navíc již před zavedením TOPO značně přetížena a nebylo proto vhodné přidávat jí další úkoly. Rozeberu-li postupně zmíněné argumenty, prvním z nich je postavení trestního práva jako prostředku použitelného až v krajním případě. Tato zásada nazývaná také jako zásada subsidiarity trestní represe je výslovně vyjádřena v § 12 odst. 2 trestního zákoníku. Toto ustanovení platí subsidiárně i pro trestání právnických osob (§ 1 odst. 2 TOPOZ). Proto by měla být trestní odpovědnost právnické osoby uplatňována až tehdy, nepostačuje-li uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. V případě právnických osob půjde typicky právě o zvláštní zákony upravující skutkové podstaty správních deliktů – tedy o správní trestání. Postup správních orgánů při sankcionování právnických osob je sice rychlejší, hospodárnější a zároveň efektivnější než postup orgánů činných v trestním řízení, lze však namítat (ve shodě s argumentem uvedeným v podkapitole 1.2.1), že při správním trestání nejsou dostatečně zachována procesní práva subjektu, kterému mají být uloženy sankce. V případě právnických osob mohou některé sankce dosahovat i desítek až stovek milionů korun, a je proto nutné zajistit dostatečné procesní záruky spravedlivého procesu. Rozhodnutí správních orgánů jsou přezkoumatelná prostřednictvím správního soudnictví, které by mělo poskytovat dostatečnou ochranu proti nezákonným rozhodnutím. V závažných případech 49 je však nutné zachovávat práva podezřelého/obviněného již od prvních fází prošetřování (např. při sběru důkazů) a ne až zpětně při případném soudním přezkumu vydaného správního rozhodnutí. V tomto směru je mnohem vhodnější úprava trestního řádu. Již výše byla zmíněna praktická nemožnost mezinárodní spolupráce na úrovni správního trestání. Ke zmíněné přetíženosti trestní justice je možné konstatovat to, že je pouze na rozhodnutí státu (moci zákonodárné), kterými případy se mají orgány činné v trestním řízení zabývat a kterými ne. Pokud stát stanoví orgánům činným v trestním řízení určitý rozsah úkolů, měl by být schopen jejich plnění materiálně zabezpečit. Z právě uvedeného přehledu nejčastějších názorů pro i proti zavedení TOPO je možné shrnout, že hlavní názorové střety se odehrávají na dvou liniích. První z nich je linie právně dogmatická, upozorňující na nesoulad dosavadní obecné části trestního práva hmotného jako
49
A vzhledem k zásadě subsidiarity trestní represe by ani o jiné než závažné případy jít nemělo.
14
práva postihujícího výhradně fyzické osoby (jednání pachatele, zavinění pachatele) a teoretického pojetí právnické osoby v našem právu (založeném především na teoriích fikce). Druhou linií je vzájemné srovnávání trestního práva a správního trestání (vhodnost sankcí, efektivnost, zajištění práva na spravedlivý proces, mezinárodní spolupráce). V prvním střetu jsou argumenty odpůrců zavedení TOPO natolik pádné, že je uznávají i příznivci TOPO. Instituty jako jednání pachatele nebo zavinění tak, jak byly doposud v teorii trestního práva rozvíjeny, jsou spjaty výhradně s pachatelem fyzickou osobou a nelze je použít při konstrukci trestní odpovědnosti právnických osob. To ale nevylučuje zavedení trestní odpovědnosti právnických osob. Zákonodárce (by) musel pro účely TOPO vybudovat obecnou část trestního práva právnických osob na jiných teoretických základech. Více v podkapitole 2.1. Při střetu trestního postihu právnických osob a správního trestání právnických osob za správní delikty je správní trestání značně znevýhodněno tím, že dosud chybí obecná úprava správního trestání právnických osob. Výhody trestního práva dále spočívají v širší paletě nástrojů, které slouží k prošetřování trestných činů, v silnějším procesním postavení obviněného a v existenci mezinárodních smluv, které umožňují mezinárodní spolupráci. Tyto možnosti správní trestání nenabízí. Zdá se tedy, že silnější jsou argumenty pro zavedení TOPO. Nesmí se však zapomínat na zásadu subsidiarity trestní represe. Proto by mělo správní trestání právnických osob být stále primárním nástrojem pro postihování deliktů právnických osob. Trestní právo by mělo nastoupit až v závažnějších případech, kdy postih v rámci správního
trestání
nepostačuje.
Je
proto
nutné
nadále
upozorňovat
zákonodárce
na nedostatečnou úpravu správního trestání právnických osob. V souboji teoretických argumentů dokázali příznivci zavedení TOPO nalézt cestu, jak namítané dogmatické nedostatky při přípravě zákona o TOPO (i na základě zahraničních zkušeností) obejít a vystavět TOPO na úplně jiných základech, než na jakých je zavedena trestní odpovědnost fyzické osoby. Také v porovnání správního a trestního postihu právnických osob mají mírně navrch názory příznivců TOPO. Mohlo by se tedy zdát, že zavedení TOPO v ČR je krok správným směrem. Stále však chybí objasnění základního impulsu, který skutečně vedl k přijetí zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. Odpověď se pokusím nastínit na následujících stránkách.
15
1.3 Zavádění trestní odpovědnosti právnických osob v ČR v porovnání se zahraničím V této podkapitole stručně nastíním, jak probíhalo zavádění trestní odpovědnosti právnických osob do právního řádu České republiky. Zaměřím se především na to, co bylo skutečným důvodem k volbě koncepce pravé trestní odpovědnosti právnických osob, jaký byl základní impuls k přijetí zákona o TOPO a kde hledali jeho tvůrci hlavní inspiraci. V druhé části této podkapitoly porovnám postup států v okolí ČR při zavádění TOPO.
1.3.1 Zavádění trestní odpovědnosti právnických osob v ČR Z komentářů k zákonu o trestní odpovědnosti právnických osob50 vyplývá, že první vážně míněné úvahy o možnosti zavedení trestní odpovědnosti právnických osob se v České republice objevily kolem roku 2000 v souvislosti s činností specializované komise 51, která měla posoudit, zda je nutné, aby ČR přijala na základě mezinárodních závazků a práva EU trestní odpovědnost právnických osob. Jak již bylo zmíněno, komise dospěla k následujícím závěrům. V bodě 2.1 závěrečné zprávy uvádí, že „žádný v současné době platný mezinárodní, resp. supranacionální právní dokument nezavazuje Českou republiku k tomu, aby zavedla pravou trestní odpovědnost právnických osob. Takovou povinnost neobsahuje v současné době ani právo Evropské unie.“52 Celá zpráva dospěla ke dvěma závěrům. Podle prvního z nich je možné model trestní odpovědnosti právnických osob považovat za jednu z možných variant při reformě českého trestního práva. Druhý závěr připouští, že cestou správního trestání je možné dosáhnout shodných kriminálně politických cílů, a proto by úprava správního trestání, po jejím zdokonalení, mohla fungovat nadále bez nutnosti zavést TOPO.53 Ze zprávy této komise tedy nevyplývalo, jako cestou se ubere český zákonodárce. Bylo však prakticky jisté, že k jedné z variant (zavedení TOPO nebo zdokonalení správního trestání) pravděpodobně dojde.
50
Např. JELÍNEK, J., HERCZEG, J.: Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob. Komentář s judikaturou. 2. vydání. Praha: Leges, 2013, ISBN 978-80-87576-43-4. Str. 16. nebo ŠÁMAL, P. a kol.: Trestní odpovědnost právnických osob. Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2012. ISBN 978-80-7400-116-1. Str. 38. (Autoři pasáže Šámal, P. a Dědič, J.) 51 Členy této komise byli: Musil, J., Prášková, H. a Faldyna, F. 52 MUSIL, J., PRÁŠKOVÁ, H., FALDYNA, F.: Úvahy o trestní odpovědnosti právnických osob de lege ferenda. Trestní právo, 2001, č. 3. ISSN 1211-2860. Str. 7. 53 Tamtéž, str. 15.
16
Stalo se tak v roce 2004, kdy byl poslancům předložen vládní návrh zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim.54 Byl však již v 1. čtení zamítnut.55 Jelínek uvádí, že poslanci v rozpravě označili koncepci TOPO jako nadbytečnou a škodlivou. Prý může vést až ke kriminalizaci podnikání. V samotném textu návrhu zákona byla předmětem kritiky skutečnost, že se právnická osoba nemůže vyvinit za činy svých zaměstnanců. Pochybnosti vzbuzoval také počet trestných činů, za které měly být právnické osoby odpovědné. Návrh obsahoval výčet 130 trestných činů. Největší kritiku si vysloužily některé trestné činy, které jsou dnes zařazeny mezi trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti (např. znásilnění). 56 Po neúspěchu tohoto návrhu započaly práce na návrhu zákona o správní odpovědnosti právnických osob. V roce 2008 byl připraven věcný záměr správního trestání právnických osob. Byl však odmítnut již v připomínkovém řízení. 57 V listopadu 2009 přijala vláda ČR usnesení č. 145158, ve kterém se vyjádřila k „Analýze a mezinárodnímu srovnání právní úpravy problematiky odpovědnosti právnických osob za jednání, k jehož postihu zavazují mezinárodní smlouvy“. Na základě této analýzy59 měl být zpracován „návrh zákona umožňující postih právnických osob za trestné činy, pod
jejichž
skutkové
podstaty
jsou
podřaditelná
protiprávní
jednání
obsažená
v mezinárodních smlouvách a právních předpisech Evropských společenství/Evropské unie, vyžadujících odpovědnost právnických osob za ně, přičemž sankce budou právnické osobě ukládány trestním soudem v trestním řízení.“60 Návrh zákona měl tedy vycházet z koncepce pravé trestní odpovědnosti právnických osob. Analýza přináší přehled mezinárodních úmluv a právních předpisů EU, ze kterých vyplývá povinnost zavést trestní odpovědnost právnických osob. Podle autorů této analýzy byla v roce 2009 Česká republika zavázána 3 mezinárodními smlouvami k přijetí TOPO. Kvůli absenci TOPO nemohla ČR přistoupit
54
Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna, 2004, IV. volební období, Tisk č. 745/0. [online], 2004 [cit. 2013-0820]. Parlament České republiky, Parlamentní institut, studie č. 5.270. Dostupný z WWW
. Dále jen návrh zákona z roku 2004. 55 Pro zamítnutí návrhu hlasovalo 69 poslanců, proti zamítnutí návrhu 43 poslanců (prakticky jen ti z tehdy vládní ČSSD). Parlament ČR, Poslanecká sněmovna: Hlasování o návrhu zákona o TOPO v roce 2004. [online], 2004 [cit. 2013-08-20]. Parlament České republiky. Dostupný z WWW . 56 JELÍNEK, J., HERCZEG, J.: Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob. Komentář s judikaturou. 2. vydání. Praha: Leges, 2013, ISBN 978-80-87576-43-4. Str. 18. 57 Tamtéž, str. 19. 58 Vláda České republiky: Usnesení ze dne 30. listopadu 2009 č. 1451 k Analýze a mezinárodnímu srovnání právní úpravy problematiky odpovědnosti právnických osob za jednání, k jehož postihu zavazují mezinárodní smlouvy [online], 2009-1130 [cit. 2013-11-20]. Dostupný z WWW . 59 Analýza je součástí důvodové zprávy k návrhu zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, sněmovní tisk 285/0. 60 Vláda České republiky: Usnesení ze dne 30. listopadu 2009 č. 1451 k Analýze a mezinárodnímu srovnání právní úpravy problematiky odpovědnosti právnických osob za jednání, k jehož postihu zavazují mezinárodní smlouvy. Viz citace výše.
17
k dalším 10 mezinárodním úmluvám. S koncepcí TOPO prý počítalo 13 rámcových rozhodnutí nebo směrnic Evropských společenství/Evropské unie. Výčet těchto dokumentů je obsahem přílohy č. 1. V následující pasáži analýzy byl uveden výčet trestných činů, za něž mají být právnické osoby na základě mezinárodních závazků a práva EU postihovány. Šlo celkem o 62 trestných činů z prakticky všech hlav zvláštní části trestního zákoníku. Z celkových 13 hlav zvláštní části nebyly zastoupeny jen trestné činy proti životu a zdraví, trestné činy proti branné povinnosti a trestné činy vojenské. Zajímavé je, že v následně předloženém návrhu zákona o trestní odpovědnosti právnických osob (TOPOZ) jsou obsaženy všechny tyto trestné činy krom jediného – trestného činu podle § 185 TZ, kterým je již jednou zmiňované znásilnění. Důvodová zpráva k TOPOZ v odůvodnění znění § 7 TOPOZ sama přiznává, že se při stanovení výčtu trestných činů tvůrci zákona striktně omezili pouze na ty trestné činy, „u nichž zavedení deliktní odpovědnosti požadují mezinárodní smlouvy a právní předpisy ES/EU, tedy závazné právní dokumenty.“61 O vypuštění trestného činu znásilnění důvodová zpráva mlčí. V průběhu legislativního procesu k těmto 61 trestným činů přibylo dalších 18. Mezinárodní závazky ČR a závazky vůči EU jako impuls k zavedení TOPO v ČR O tom, jak výrazným impulsem k zavedení trestní odpovědnosti právnických osob byly závazky ČR vůči EU a z mezinárodních smluv, svědčí i důvodová zpráva. Do této důvodové zprávy byla jako příloha vtělena i tato analýza. Z celkového počtu 138 zabírá tato analýza celkem 82 stran. Zůstanu-li ještě u tématu mezinárodní závazky ČR a povinnosti vůči EU jako hlavní impuls k zavedení TOPO, nezbývá mi než prověřit argumenty uvedené ve výše zmíněné analýze. Vzhledem k omezenému prostoru, který zde mohu tomuto ověření věnovat, se omezím pouze na dvě zjištění. 1) Dokdy měla/y být rámcová rozhodnutí/směrnice implementována/y do právního řádu ČR? A za 2) Vyplývá skutečně ze tří úmluv, jimiž byla ČR již v roce 2009 vázána, skutečně povinnost zavést trestní odpovědnost právnických osob? Výsledky prvního zjištění mi pomohou určit, bylo-li opravdu nutné zavést TOPO ještě v roce 2011. Druhé zjištění potvrdí nebo vyvrátí argument uvedený v předmětné analýze.
61
Důvodová zpráva k zákonu o trestní odpovědnosti právnických osob, k odůvodnění znění § 7, sněmovní tisk 285/0, 6. volební období.
18
Konec implementačních lhůt příslušných rámcových rozhodnutí a směrnic ve vztahu k nutnosti rychlého zavedení TOPO v ČR Nabízí se myšlenka, že hlavním impulsem k rychlému zavedení trestní odpovědnosti právnických osob v ČR v roce 2011 bylo neplnění závazků z práva Evropské unie, za které mohly ČR hrozit sankce. Záminkou k rychlému zavedení TOPO tedy mohla být snaha vyhnout se hrozícím sankcím. Dle důvodové zprávy k zákonu TOPOZ vyplývá pro Českou povinnost zavést trestní odpovědnost právnických osob celkem ze 13 rámcových opatření a 2 směrnic. Z tabulky č. 1 je patrné, že v letech 2010 a 2011, kdy byl návrh zákona o trestní odpovědnosti právnických osob připravován, končila implementační lhůta dvěma směrnicím a dvěma rámcovým rozhodnutím. (V tabulce jsou zvýrazněny.) Tabulka 1: Implementační lhůty jednotlivých rámcových rozhodnutí a směrnic Číslo předpisu
Ze dne
Konec implementační lhůty
2000/383/SVV
29.5.2000
2001
2001/413/SVV
28.5.2001
2003
2002/475/SVV
13.6.2002
2002
2002/629/SVV
19.7.2002
2004
2002/946/SVV
28.11.2002
Prosinec 2004
2003/568/SVV
22.7.2003
Červenec 2005
2004/68/SVV
22.12.2003
Leden 2006
2004/757/SVV
25.10.2004
Květen 2006
2005/222/SVV
24.2.2005
Březen 2007
2008/841/SVV
14.10.2008
Květen 2010
Sm. 2008/99/ES
19.11.2008
Prosinec 2010
2008/913/SVV
28.11.2008
Listopad 2010
Sm. 2009/52/ES
18.6.2009
Červenec 2011
2006/783/SVV
6.10.2006
Listopad 2008
2005/214/SVV
24.2.2005
Březen 2007
Zdroj: vlastní zpracování, Právní předpisy dostupné na WWW .
Pro úplnost je nutné doplnit, že rámcová rozhodnutí (framework decision) byla až do přijetí Lisabonské smlouvy62 právním aktem Evropské unie v rámci III. pilíře, tedy v oblasti policejní a justiční spolupráce v trestních věcech. Rámcová rozhodnutí byla závazná 62
Lisabonská smlouva pozměňující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství, podepsaná v Lisabonu dne 13. prosince 2007, dále jen Lisabonská smlouva.
19
co do svého cíle a povinností členských států bylo implementovat tyto cíle do svého právního řádu. Šlo tedy o jakousi obdobu směrnic. 63 Na rozdíl od směrnic nemohly být členské státy sankcionovány Evropským soudním dvorem (na návrh Komise) za jejich neimplementování. České republice proto nehrozily žádné sankce za to, že do svého právního řádu řádně neimplementovala všechna ustanovení těchto rámcových rozhodnutí. Šlo například právě o povinnost zavést trestní odpovědnost právnických osob (každé rámcové rozhodnutí vyžadovalo TOPO jen za několik trestných činů). Příkladem, že Česká republika byla na neplnění povinnosti zavést TOPO upozorněna je např. zpráva Evropské komise ze dne 17. září 2007. V této zprávě byla hodnocena implementace rámcového rozhodnutí Rady EU 2000/383/SVV ze dne 29. května 2000 o zvýšené ochraně trestními a jinými sankcemi proti padělání ve spojitosti se zaváděním eura. (Implementační lhůta uplynula v roce 2001.) Česká republika byla upozorněna, že k naplnění čl. 8 a 9 tohoto rámcového rozhodnutí musí zavést trestní odpovědnost právnických osob. 64 Při bližším pohledu na anglickou verzi tohoto rámcového rozhodnutí však není povinnost zavést trestní odpovědnost právnických osob tak neotřesitelná. Podle znění čl. 9 odst. 1 „Each Member State shall take the necessary measures to ensure that a legal person held liable pursuant to Article 8(1) is punishable by effective, proportionate and dissuasive sanctions, which shall include criminal or non-criminal fines“.65 Zdá se, že by sankcemi mohly být i mimotrestní pokuty. Až do přijetí TOPOZ však ČR v žádném případě tyto články neimplementovala. Nemohla za to však být sankcionována 66. Výše jsem zmínil, že obdobné odstavce, vyžadující zavedení trestní odpovědnosti právnických osob, vyžadovala i zbývající rámcová rozhodnutí. I jejich implementace byla monitorována. A ČR musela být na neexistenci TOPO pravidelně upozorňována. Na rozdíl od neimplementovaných ustanovení směrnic však nemohla být postižena sankcí. Situace se však změnila po přijetí Lisabonské smlouvy v prosinci 2009. Byla zrušena pilířová struktura a oblast justiční spolupráce v trestních věcech, do které tato rámcová rozhodnutí spadají, je nyní ovládána stejnými pravidly jako zbývající právo EU. Proto jsou nyní i v této oblasti vydávány místo rámcových rozhodnutí směrnice. Významnější změnu z hlediska implementace rámcových rozhodnutí představuje to, že oblast bývalého 63
|Od účinnosti Lisabonské smlouvy jsou i v oblastech patřících do bývalého třetího pilíře přijímány směrnice. European Commission: Annexes to the Impact, Accompanying the dokument proposal for a directive of the European parlament and of the council on the protection of the euro and other currencies against counterfeiting by criminal law, and replacing council framework decision 2000/383/JHA [online]. 2013-02-05 [cit. 2013-11-20]. Dostupný z WWW . Str. 3. 65 EURLEX: Council framework decision of 29 May 2000 on increasing protection by criminal penalties and other sanctions against counterfeiting in connection with the introduction of the euro (2000/383/JHA) [online]. 2000-06-14 [cit. 2013-1120]. Dostupný z WWW . 66 Čl. 260 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské Unie ve znění Lisabonské smlouvy, dále jen SFEU, hovoří pouze o směrnicích, ne o rámcových rozhodnutích. 64
20
třetího pilíře nyní spadá do jurisdikce Soudního dvora EU. Z této změny vyplývá, že by po přijetí Lisabonské smlouvy byla možná žaloba Komise na členský stát (podle článků 258 až 260 SFEU), na základě které by mohla být za řádné neimplementování rámcového rozhodnutí členskému státu uložena sankce. Toto riziko však bylo zmírněno čl. 10 odst. 1 až 3 Protokolu č. 36 k SFEU67, který stanovil přechodné opatření. Pravomoci Evropské komise (čl. 258 SFEU) a Soudního dvora Evropské unie se v případě aktů Evropské unie přijatých v rámci policejní spolupráce a justiční spolupráce v trestních věcech, které byly přijaty před vstupem Lisabonské smlouvy v platnost, pět let nepoužijí. 68 Lisabonská smlouva vstoupila v platnost v prosinci 2009, členské státy tedy budou moci být sankcionovány za neimplementaci rámcových rozhodnutí nejdříve v prosinci 2014. Všechna rámcová rozhodnutí uvedená v tabulce č. 1 byla přijata před prosincem 2009, postih pro ČR v letech 2010 a 2011, kdy byl připravován TOPOZ reálně nehrozil. Po zanedbání všech těchto rámcových rozhodnutí zůstanou v tabulce pouze 2 směrnice. Jedna se zabývá ochranou životního prostředí a druhá neoprávněným zaměstnáváním příslušníků třetích zemí. První ze směrnic měla být implementována do prosince 2010, druhá do července 2011. Dle mého názoru by zpoždění v jejich implementaci „jen“ v řádu několika měsíců k postupu Komise podle čl. 258 nevedlo. Má hypotéza, že k nutnosti brzkého zavedení TOPO byla Česká republika motivována hrozícími sankcemi, se tedy nepotvrdila. K neformálním upozorněním (viz příklad rámcového rozhodnutí 2000/383/SVV) však nutně muselo docházet. Z rozdílové tabulky k návrhu zákona o TOPO však jednoznačně vyplývá, že autoři vycházeli při přípravě návrhu zákona právě z těchto rámcových rozhodnutí a směrnic.69 Povinnost zavést trestní odpovědnost právnických osob v mezinárodních úmluvách Ve výše zmíněné analýze, která je součástí důvodové zprávy k návrhu TOPOZ, jsou uvedeny 3 mezinárodní smlouvy „zavádějící kriminalizaci některých závažných forem protispolečenské činnosti a postih právnických osob za její spáchání“,70 kterými je České republika vázána. Konkrétně má jít o tyto úmluvy.
„Úmluva o boji proti podplácení zahraničních veřejných činitelů v mezinárodních podnikatelských transakcích (Paříž, 17. prosince 1997), která byla sjednána a je
67
Protokol (č. 36) k Smlouvě o fungování Evropské unie, Přechodná ustanovení. EURLEX: Konsolidované znění Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o fungování Evropské unie [online]. 2012-12-26 [cit. 2013-11-20]. Dostupný z WWW . 69 Rozdílová tabulka návrhu předpisu ČR s legislativou ES/EU, návrh zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim – sněmovní tisk 285/0, 6. volební období. 70 Důvodová zpráva k návrhu TOPOZ,sněmovní tisk 285/0, 6. volební období, str. 61. 68
21
monitorována v rámci OECD. Pro Českou republiku vstoupila v platnost dne 21. března 2000 (Sdělení MZV č. 25/2000 Sb.m.s.). Trestněprávní úmluva o korupci (Štrasburk, 27. ledna 1999, ETS no. 173), která byla sjednána a je monitorována v rámci Rady Evropy. Česká republika uložila ratifikační listinu dne 8. září 2000; úmluva vstoupila v platnost 1. července 2002 (Sdělení MZV č. 70/2002 Sb.m.s., ve znění sdělení MZV č. 43/2009 Sb.m.s.). Mezinárodní úmluva o potlačování financování terorismu, která byla přijata rezolucí VS OSN dne 9. prosince 1999. Česká republika uložila ratifikační listinu dne 27. prosince 2005. Pro Českou republiku vstoupila v platnost dne 26. ledna 2006 (Sdělení MZV č. 18/2006 Sb.m.s.).“71 Asi nejvýznamnější z právě uvedených úmluv je Úmluva o boji proti podplácení
zahraničních
veřejných
činitelů
v mezinárodních
podnikatelských
transakcích72
(Convention on Combating Bribery in Foreign Public Officials in International Business Transactions). Tato úmluva stanovuje ve svém čl. 2 povinnost každé smluvní strany „přijmout, v souladu se svými právními zásadami, taková opatření, která budou třeba pro stanovení trestní odpovědnosti právnických osob za podplácení zahraničního veřejného činitele.“73 V angličtině „to establish the lability of legal persons for the bribery…“. 74 OECD75, v jejímž rámci byla tato úmluva přijata, pravidelně monitoruje její aplikaci. Česká republika byla v souvislosti s plněním čl. 2 úmluvy opakovaně (v letech 2000 a 2006) upozorňována na neexistenci trestní odpovědnosti právnických osob. Autoři monitorovací zprávy byli zklamáni z neschválení návrhu zákona o TOPO v roce 2004 a doporučovali76 zavést TOPO pokud možno co nejdříve. 77 Naopak zpráva OECD z března 2013, tedy již z doby, kdy byl TOPOZ účinný, s povděkem kvituje zavedení TOPO. Dále uvádí, že během roku 2012 nebylo zahájeno žádné trestní stíhání proti právnické osobě za trestné činy v působnosti této úmluvy. 78
71
Tamtéž. Ministerstvo zahraničních věcí ČR: Sdělení ministerstva zahraničních věcí o přijetí Úmluvy o boji proti podplácení zahraničních veřejných činitelů v mezinárodních podnikatelských transakcích [online]. 2000-03-29 [cit. 2013-11-21]. Dostupný z WWW . 73 Čl. 2 Úmluvy o boji proti podplácení zahraničních veřejných činitelů v mezinárodních podnikatelských transakcích, (Sdělení MZV č. 25/2000 Sb.m.s.). 74 Tamtéž. 75 Organisation for Economic Co-operation and Development (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj). 76 „In the view of the lead examiners, the Czech Republic needs to treat the issue of liability of legal persons with much more urgency.“ 77 OECD, Directorate for financial andenterprise affairs: Czech republic: Phase 2, Report on the application of the convention on combating bribery of foreign public officials in international business transactions and the 1997 recommendation on combating bribery in international business transactions [online]. 2006-10-27 [cit. 2013-11-21]. Dostupný z WWW . Str. 39 a 42. 78 OECD: Phase 3 Report on implementing the oecd anti-bribery convention in the Czech republic [online]. 2013-03-01 [cit. 2013-11-21]. Dostupný z WWW . Str. 19 a 20. 72
22
Z textu čl. 18 Trestněprávní úmluvy o korupci (Criminal Law Convention on Corruption)79 vyplývá 80, že ČR je povinna přijmout taková legislativní a jiná opatření nezbytná k zajištění toho, aby právnické osoby mohly být činěny odpovědnými za trestné činy (následuje výčet) spáchané v jejich prospěch fyzickou osobou (dále je konkretizován vztah této fyzické osoby k osobě právnické). Český překlad uvedený ve sdělení Ministerstva zahraničních věcí publikovaný ve sbírce mezinárodních smluv pod číslem 70/2002 Sb. m. s. chybně uvádí, že má jít o trestné činy spáchané ve prospěch fyzické osoby. Po úpravě tohoto sdělení (43/2009 Sb. m. s.) je již český překlad ve shodě s anglickým zněním úmluvy. Přesto se však domnívám, že výklad čl. 18 nemusí vést výlučně k zavedení trestní odpovědnosti právnických osob, neboť se v textu mluví pouze o zavedení odpovědnosti právnických osob za trestné činy osob fyzických spáchané v jejich prospěch. Trestní odpovědnost fyzických osob za jimi spáchané trestné činy je nezpochybnitelná. Typ odpovědnosti osob právnických však není výslovně stanoven. Dovedu si proto představit i odpovědnost v rámci jiného právního odvětví, než je trestní právo. Uvažovat by se dalo i o postihu právnické osoby pomocí ochranného opatření podle § 101 TZ, tedy o zabrání věci a jiné majetkové hodnoty. S tímto trestním opatřením počítal trestní zákoník již před přijetím TOPOZ a až do roku 2012 šlo o jediný prostředek v rámci trestního práva, kterým mohla být postižena i PO. Hodnocením této úmluvy se zabývá Rada Evropy a Skupina států proti korupci (GRECO). Zpráva těchto dvou organizací z roku 2006 doporučuje zavést odpovědnost právnických osob v souladu s požadavky Trestněprávní úmluvy o korupci. Český právní řád prý není v souladu s čl. 18 této úmluvy, neboť nezná trestní odpovědnost právnických osob. Odpovědnost právnických osob sice v ČR existuje, nepočítá se však s postihem za korupci. 81 Ze zprávy nevyplývá striktní požadavek na zavedení TOPO. Je však nutné uznat, že vzhledem k neexistenci skutkových podstat postihujících korupci v odvětví správního práva se jeví cesta k zavedení účelného sankcionování právnických osob cestou trestního práva jako mnohem schůdnější. Jako třetí a poslední byla uvedena Mezinárodní úmluva o potlačování financování terorismu uzavřená na půdě Organizace spojených národů (18/2006 Sb. m. s., angl.
79
70/2002 Sb. m. s. ve znění 43/2009 Sb. m. s. „ Each Party shall adopt such legislative and other measures as may be necessary to ensure that legal persons can be held liable for the criminal offences of active bribery, trading in influence and money laundering established in accordance with this Convention, committed for their benefit by any natural person, acting either individually or as part of an organ of the legal person, who has a leading position within the legal person…“ 81 Rada Evropa, Skupina států proti korupci (GRECO): Druhé kole hodnocení. Hodnotící zpráva o České republice [online]. 2006-05-12 [cit. 2013-11-21]. Dostupný z WWW . Str. 23 a 26. 80
23
International Convetion for the Suppression of the Financing of Terrorism82). Jak z českého, tak z anglického znění čl. 5 této úmluvy vyplývá, že smluvní strany jsou povinny zavést nezbytná opatření k tomu, aby právnické osoby mohly být činěny odpovědnými za trestné činy (…) spáchané fyzickými osobami v řídících a kontrolních funkcích. Úmluva výslovně uvádí, že odpovědnost právnických osob může být jak trestněprávní, tak správněprávní nebo civilní. 83 Ze tří právě uvedených mezinárodních úmluv pouze jedna striktně vyžaduje zavedení trestní odpovědnosti právnických osob. Zbylé dvě připouštějí i odpovědnost v rámci správního práva. Jak jsem však již uváděl, v českém správním právu neexistují skutkové podstaty správních deliktů právnických osob, pod něž by mohla být subsumována všechna protiprávní jednání popsaná v těchto úmluvách. Trestní právo naopak tyto skutkové podstaty zná. Do přijetí zákona o trestní odpovědnosti právnických osob však pouze pro fyzické osoby. Jediná Úmluva o boji proti podplácení zahraničních veřejných činitelů v mezinárodních podnikatelských transakcích vyžaduje zavedení TOPO a Česká republika byla na neexistenci tohoto institutu ve své právním řádu opakovaně upozorňována. Za zmínku ovšem stojí skutečnost, že například implementace této úmluvy v Německu, kde se uplatňuje určitý typ správní odpovědnosti právnických osob, je OECD výborně hodnocena. 84 I když jsou v Německu právnické osoby odpovědné pouze v odvětví správního práva, připomíná postup německých soudů při aplikaci správního trestání spíše české trestní řízení. Česká republika byla tedy v období příprav návrhu TOPOZ zavázána k přijetí koncepce TOPO. Na neplnění těchto svých mezinárodních závazků byla opakovaně upozorňována. Dle mého názoru je však sporné, zda z důvodu splnění závazků z mezinárodní smlouvy, k jejíž aplikaci bude docházet spíše výjimečně, bylo nutné zavést takto revoluční změnu právního řádu, která postihne stovky tisíc subjektů. (Dokonce i Šámal, jeden z hlavních autorů TOPOZ, zdůrazňuje, že „v žádném z mezinárodních dokumentů nebo právních předpisů ES/EU není obsažen kategorický požadavek na zavedení trestněprávních (kriminálních) sankcí sensu stricto, tj. sankcí stanovených trestním zákonem a ukládaných 82
Organizace spojených národů: International Convention for the Suppression of the Financing of Terrorism [online]. 199912-09 [cit. 2013-11-21]. Dostupný z WWW . 83 Čl. 5 odst. 2 Mezinárodní úmluvy o potlačování financování terorismu: „Each State Party, in accordance with its domestic legal principles, shall take the necessary measures to enable a legal entity located in its territory or organized under its laws to be held liable when a person responsible for the management or control of that legal entity has, in that capacity, committed an offence set forth in article 2. Such liability may be criminal, civil or administrative.“ 84 OECD: Phase 3 Report on implementing the OECD Anti-bribery convention in Germany [online]. 2011 [cit. 2013-11-21]. Dostupný z WWW Str. 28.
24
trestním soudem v trestním řízení.“85) Výhodnější se mohla jevit varianta zavést zvláštní zákon o TOPO, který by se týkal jen několika (zhruba deseti) trestných činů (těch, jejichž postih je v mezinárodních úmluvách a v právu EU vyžadován nejvíce). K aplikaci tohoto zákona by prakticky nedocházelo a Česká republika by tak splnila své mezinárodní závazky. Návrh zákona o TOPO v legislativním procesu
Varianta zavést TOPO nakonec zvítězila a návrh zákona o trestní odpovědnost právnických osob a řízení proti nim byl jako tisk 285/086 předložen dne 15. března 2011 Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky. Schvalování návrhu tohoto zákona však nebylo jednoduché.87 V průběhu projednávání návrhu zákona se objevilo několik pozměňovacích návrhů. Většina z nich se týkala rozšíření výčtu trestných činů, za něž může být právnická osoba trestně odpovědná. O některých změnách původního návrhu podrobněji v podkapitole 2.1. Návrh zákona o TOPO byl schválen dne 27. září 2011. Pro schválení zákona hlasovalo 122 poslankyň a poslanců, proti pouze 25 (především z KSČM).88 V Senátu byl návrh zákona projednáván jako tisk 221. Zde byl 27. října 2011 schválen ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Třetího listopadu 2011, tedy necelé 2 měsíce před plánovaným nabytím účinnosti (1.1.2012), byl zákon doručen prezidentovi republiky k podpisu. Prezident (Václav Klaus) však zákon nepodepsal a vrátil jej zpět Poslanecké sněmovně. Využil tak svého práva podle čl. 50 odst. 1 Ústavy ČR. 89 Prezident ve svém stanovisku,90 jímž vrátil Poslanecké sněmovně návrh zákona o TOPO, uvádí tři hlavní důvody, které ho vedly k odmítnutí návrhu. Za prvé považuje zavedení TOPO za alibismus ze strany státu, který není schopen odhalit konkrétní viníky trestných činů. Dále obhajuje princip individuální trestní odpovědnosti fyzické osoby, který spojuje s individuální svobodou jednotlivce. Odmítá jakékoli zavádění kolektivní viny. Třetím a posledním argumentem má být špatné zpracování samotného návrhu zákona, především v části upravující trestní řízení. Chybějící pravidla by musela doplnit až praxe. Soudy by tak dostaly prostor k dotváření práva, který by mít neměly. 85
ŠÁMAL, P.: K některým obecným otázkám trestní odpovědnosti právnických osob. IN VANDUCHOVÁ, M., HOŘÁK, J. (ed.): Na křižovatkách práva. Pocta Janu Musilovi k 70. narozeninám. Praha: C. H. Beck, 2011. ISBN 978-80-7400-388-2. Str. 258. 86 Poslanecká sněmovna parlamentu ČR. 6. volební období, sněmovní tisk č. 285/0. 87 Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna: Legislativní proces návrhu zákona o TOPO [online], 2011-12-22 [cit. 2012-09-20]. Dostupný z WWW . 88 Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna: Hlasování o návrhu zákona o TOPO [online], 2011-09-27 [cit. 201209-20]. Dostupný z WWW . 89 Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů, dále jen Ústava. 90 Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna: Sněmovní tisk č. 258/4, 6. volební období. Stanovisko prezidenta [online], 2011-12-01 [cit. 2012-09-20]. Dostupný z WWW .
25
Podle čl. 50 odst. 2 Ústavy bylo v tuto chvíli k přijetí zákona o TOPO nutné, aby byl schválen nadpoloviční většinou všech poslanců. Hlasování proběhlo 6. prosince 2011. Pro přijetí návrh se vyslovilo 130 poslanců. Prezidentovo veto bylo přehlasováno a zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim byl schválen. Ve sbírce zákonů byl publikován až 22. prosince 2011, teda 9 dní před nabytím účinnosti, pod číslem 418/2011 Sb. Spolu s ním byl schválen i zákon 420/2011 Sb.,91 který v souvislosti s přijetí zákona o TOPO změnil více než 40 jiných zákonů. Vzhledem k významu změn, které zavedení trestní odpovědnosti právnických osob přineslo v oboru trestního práva, i s přihlédnutím k počtu a významu zákonů, které byly v souvislosti s přijetí TOPO změněny, je legisvakanční lhůta absurdně krátká. Část této lhůty navíc běžela v době vánočních svátků. Podle Herczega „takový přístup nesvědčí ani o úctě k právu, ani o elementární snaze dosáhnout toho, aby se veřejnost mohla s principy právní úpravy seznámit v dostatečném časovém předstihu“.92 Opět se tak nabízí představa, že hlavním cílem zákonodárce při přijímání tohoto zákona nebylo zavést pravidla, která by mohla působit jako prevence trestné činnosti, což by měl být jeden z hlavních cílů trestního práva, ale splnění závazků ČR vůči mezinárodním organizacím a EU. Fakt, že zákonodárce ponechal přímým i nepřímým adresátům k seznámení se s textem zákona jen 9 dnů, o ničem jiném nesvědčí. Jelikož zákon v § 8 TOPOZ 93 umožňuje právnickým osobám zavést preventivní opatření, která by mohla sloužit k obhajobě právnické osoby v případě protiprávního jednání jejího zaměstnance, bylo nereálné, aby právnická osoba během těchto 9 dnů taková preventivní opatření připravila. Bylo by proto velmi zajímavé, kdyby se před soudy objevil případ, v němž by bylo právnické osobě přičítáno jednání jejího zaměstnance ze začátku ledna 2012. Domnívám se, že by podmínka, že lze po právnických osobách spravedlivě vyžadovat (takto brzy) preventivní opatření, splněna nebyla. I když se dopadům zavedení trestní odpovědnosti právnických osob v ČR budu věnovat až v podkapitole 2.2, musím na tomto místě zmínit i názor, který se po zavedení TOPO objevil mezi mnoha praktiky. Jeden z advokátů označil argumentaci vlády při přijímání TOPO (např. že je TOPO nástrojem proti korupci či že má kultivovat
91
Zákon č. 420/2011 Sb., o změně některých zákonů v souvislosti s přijetím zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „změnový zákon 420“. 92 JELÍNEK, J., HERCZEG, J.: Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob. Komentář s judikaturou. 2. vydání. Praha: Leges, 2013, ISBN 978-80-87576-43-4. (Autorem komentáře k § 48 je Herczeg, J.). Str. 251. 93 § 8 odst. 2 TOPOZ (úryvek): (2) Právnické osobě lze přičítat spáchání trestného činu uvedeného v § 7, jestliže byl spáchán b) zaměstnancem uvedeným v odstavci 1 písm. d) na podkladě rozhodnutí, schválení nebo pokynu orgánů právnické osoby nebo osob uvedených v odstavci 1 písm. a) až c) anebo proto, že orgány právnické osoby nebo osoby uvedené v odstavci 1 písm. a) až c) neprovedly taková opatření, která měly provést podle jiného právního předpisu nebo která po nich lze spravedlivě požadovat, zejména neprovedly povinnou nebo potřebnou kontrolu nad činností zaměstnanců nebo jiných osob, jimž jsou nadřízeny, anebo neučinily nezbytná opatření k zamezení nebo odvrácení následků spáchaného trestného činu.
26
podnikatelské prostředí) za účelovou a nepravdivou. Podle jeho mínění je zřejmé, že k přijetí TOPO vedly mezinárodní závazky ČR. 94 „Klíčovým problémem, který si nová právní úprava od počátku bohužel nese s sebou, se stala především naprostá koncepční neujasněnost tohoto zcela zásadního kroku, a to zejména ohledně výchozí otázky, jaký byl vlastně základní cíl a smysl prosazení převratné změny.“95 Vlastní závěry uvedu až v závěru práce, ale již z pohledu na strukturu důvodové zprávy je zřejmé, že tomuto názoru je nutné věnovat pozornost. Faktem však je, že od roku 2012 existuje v právním řádu České republiky pravá trestní odpovědnost právnických osob. A to i přesto, že legislativní proces neodpovídal významu změny, kterou tento zákon přinesl. Orgány činné v trestním řízení budou nuceny samy nalézt míru, v jaké budou tento zákon a samotnou TOPO uplatňovat. Výhodou by pro ně mohly být zahraniční zkušenosti. Český zákon o TOPO je totiž podle vyjádření jeho autorů96 výrazně inspirován zahraničními úpravami a nemělo by tedy být obtížné nalézt v nich prakticky shodné dílčí instituty. Zahraniční zkušenosti by mohly výrazně usnadnit aplikaci zákona.
94
KOUKAL, P.: Trestní odpovědnost obchodních společností v „roce jedna“ z pohledu compliance [online], 2013-02-06 [cit. 2013-06-23]. Epravo.cz. Dostupný z WWW . 95 Tamtéž. 96 ŠÁMAL, P.: K některým obecným otázkám trestní odpovědnosti právnických osob. IN VANDUCHOVÁ, M., HOŘÁK, J. (ed.): Na křižovatkách práva. Pocta Janu Musilovi k 70. narozeninám. Praha: C. H. Beck, 2011. ISBN 978-80-7400-388-2. Str. 260.
27
1.3.2 Porovnání s vybranými státy Cílem této dílčí podkapitoly bude zodpovědět otázku, jak moc je česká koncepce TOPO shodná s koncepcemi zvolenými v zahraničí. Kvůli omezenému rozsahu není možné srovnávat českou právní úpravu se všemi státy Evropy. Pro srovnání s Českou republikou jsem proto vybral 6 zemí střední Evropy, které přijaly TOPO v relativně nedávné době. 97 Jde o Slovinsko, Maďarsko, Polsko, Chorvatsko, Rakousko a Švýcarsko. Většina těchto států (kromě Švýcarska) byla součástí Rakousko – Uherska, a může proto částečně čerpat z obdobných historických základů. Všechny jmenované státy (opět s výjimkou Švýcarska) jsou součástí Evropské unie a měly by proto implementovat výše zmíněná rámcová rozhodnutí a směrnice. Při srovnávání české úpravy se zahraničními se zaměřím na několik tematických celků. Přičemž jen první část srovnání bude uvedena v této podkapitole, zbývající části uvedu v podkapitole 2.1. Postupně porovnám obecné údaje o podobě trestní odpovědnosti právnických osob v jednotlivých zemích a vybraná jednotlivá ustanovení příslušných zákonů (v podkapitole 2.1). Důvodem k rozdělení komparace do dvou podkapitol je lepší provázanost s popisem české právní úpravy TOPO. Při komparaci využiji nejen zahraničních právních předpisů, ale také článků českých a zahraničních autorů. Podobně jako Bohuslav98 se i já seznámím s hodnoceními TOPO v jednotlivých zemích na základě hodnotících zpráv OECD k aplikaci Úmluvy o boji proti podplácení zahraničních veřejných činitelů v mezinárodních podnikatelských transakcích. Hlavní otázkou, kterou si v této podkapitole položím, je: Postupovaly státy v okolí ČR při zavádění trestní odpovědnosti stejně jako náš zákonodárce? Při hledání odpovědi na tuto otázku se zaměřím zvláště na to, zda byl přijat zvláštní zákon o TOPO, zda jde o pravou nebo nepravou TOPO, kdy nabyla TOPO účinnosti a jak dlouhá byla v jednotlivých státech legisvakanční lhůta. Závěr této kapitoly bude doplněn základní popisem koncepce TOPO přijaté na Slovensku. Slovensko je doposud zástupcem nepravé trestní odpovědnosti právnických osob.
97
Vybráno na základě přehledu států, které přijaly TOPO uvedeného v ŠÁMAL, P. a kol.: Trestní odpovědnost právnických osob. Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2012. ISBN 978-80-7400-116-1. Str. 23 a 24. 98 BOHUSLAV, L.: Jaké zkušenosti mají s trestní odpovědností právnických osob vybrané státy EU? [online], 2013-05-30 [cit. 2013-10-28]. Pravniradce.ihned.cz. Dostupný z WWW .
28
Ještě dříve, než začnu popisovat právní úpravu TOPO v okolních zemích, připomenu, že Česká republika přijala TOPO zvláštní zákonem č. 418/2011 Sb. Tento zákon zavádí pravou TOPO. Účinnosti nabyl 1.1.2012 po legisvakační lhůtě dlouhé 9 dnů. Prvním ze států v abecedním pořadí je Chorvatsko. Do chorvatského právního řádu byla pravá TOPO zavedena zákonem o odgovornosti pravnih osoba za kaznena djela (Narodne novine br. 151/03).99 Podle čl. 37 zákona činila legisvakanční lhůta 6 měsíců. Maďarsko přijalo trestní odpovědnost právnických osob zákonem číslo CIV z roku 100
2001.
Opět se jedná o pravou TOPO. Zákon nabyl účinnosti vstupem Maďarska do
Evropské unie (podle § 29 zákona CIV). Legisvakanční lhůta tedy trvala zhruba dva a půl roku. Také Polsko přijalo pravou trestní odpovědnost právnických osob. Stalo se tak v roce 2002 zákonem Dz. U. 2002 Nr. 197.101 Legisvakanční lhůta činila podle čl. 48 dvanáct měsíců. K právě jmenovaným zemí s pravou TOPO se v roce 2005 přidalo také Rakousko, které přijalo zákon Nr. 151/2005. 102 Zajímavé je, že stejně jako v ČR a v Maďarsku byl zákon publikován až těsně před vánočními svátky. Některá ustanovení rakouského zákona (§ 28) proto nabyla účinnosti již po týdnu (1.1.2006), jiná až po 2 letech (1.1.2008). Pravou trestní odpovědnost právnických osob mají od roku 1999 také ve Slovinsku. Zavedena byla zákonem číslo 59/1999103 z července roku 1999. Zákon nabyl účinnosti (čl. 44) po 90 dnech, tedy v říjnu 1999. Poslední zemí, které se budu při tomto a dalším srovnávání věnovat, je Švýcarsko. Švýcarsko sice také zavedlo pravou TOPO. Na rozdíl od výše zmíněných států však nepřijalo
99
Zakon o odgovornosti pravnih osoba za kaznena djela (Chorvatsko). Dostupný z WWW . 100 Zákon 2001. évi CIV. Törvény a jogi személlyel szemben alkalmazható büntetőjogi intézkedésekről(Maďarsko). Dostupný z WWW , dále jen zákon CIV. 101 Zákon USTAWA z dnia 28 października 2002 r. o odpowiedzialności podmiotów zbiorowych za czyny zabronione pod groźbą kary (Polsko). Dostupný z WWW . 102 Zákon Bundesgesetz über die Verantwortlichkeit von Verbänden für Straftaten (Verbandsverantwortlichkeitsgesetz – VbVG), (Rakousko). Dostupný z WWW . 103 Zákon št. 59/1999 Zakon o odgovornosti pravnih oseb za kazniva dejanja (Slovinsko). Dostupný z WWW .
29
zvláštní zákon. Novelou švýcarského trestního zákoníku z roku 1937 byly v prosinci 2002 s účinností od 1. října 2003 vloženy dva nové paragrafy (§ 102 a § 102a).104 Tabulka 2: Porovnání zavádění TOPO v ČR a vybraných státech ČR
Chorvatsko
Maďarsko
Polsko
Rakousko
Slovinsko
Švýcarsko
Zvláštní
Zvláštní
Zvláštní
Zvláštní
Zvláštní
Zvláštní
Novela
zákon
zákon
zákon
zákon
zákon
zákon
trestního zákoníku
Pravá TOPO Účinnost
Pravá
Pravá
Pravá
Pravá
Pravá
Pravá
TOPO
TOPO
TOPO
TOPO
TOPO
TOPO
2004
1.5.2004
2003
1.1.2006
Říjen 1999
1.10.2003
90 dnů
10 měsíců
1.1.2012
1.1.2008
Legisvakance
Týden
9 dnů
6 měsíců
30 měsíců
12 měsíců
24 měsíců
Zdroj: Vlastní zpracování, příslušné zákony jednotlivých států.
Právě uvedené poznatky jsem shrnul v tabulce č. 2. Na první pohled je patrné, že pro všechny srovnávané státy je společná koncepce pravé trestní odpovědnosti právnických osob. Až na Švýcarsko postupovaly všechny uvedené státy stejně jako Česká republika, tedy cestou přijetí zvláštního zákona upravujícího TOPO. Pominu-li několik paragrafů rakouského zákona o TOPO, které nabyly účinnosti již po týdnu od publikování zákona, nemůže délka legisvakanční lhůty v ČR v porovnání s ostatními srovnávanými státy obstát. Mohu tedy shrnout, že se český zákonodárce rámcově držel ve stejných kolejích jako zákonodárci v okolních zemích. Státy v okolí České republiky postupovaly zhruba stejně jako ČR. Přijaly tedy zvláštní zákon upravující pravou TOPO. Slovenská právní úprava Slovensko bývá uváděno jako příklad státu s nepravou trestní odpovědností právnických osob. I přesto a možná právě proto považuji za nutné slovenskou úpravu alespoň v krátkosti popsat. Slovensko totiž vychází z obdobných právních a historických tradic jako ČR a právní řády obou těchto zemí mají stále mnoho společného.
104
POŠÍKOVÁ, L.: Trestní odpovědnost právnických osob ve švýcarské právní úpravě. IN JELÍNEK, J. a kol.: Trestní odpovědnost právnických osob v České republice - bilance a perspektivy. 1. vydání. Praha: Leges, 2013. ISBN 978-8087576-58-8. Str. 347.
30
První návrh zákona zavádějícího TOPO se objevil v roce 2004. Vycházel z koncepce pravé TOPO a stejně jako český návrh zákona z tohoto roku nebyl schválen. V dalších letech se objevilo celkem 5 dalších návrhů na přijetí TOPO. První z nich počítaly s pravou TOPO, poslední dva pak s nepravou TOPO.105 Inspirací byla tehdejší španělská úprava nepravé TOPO. Poslední z návrhů (2010) byl nakonec úspěšný. Zajímavé je, že zhruba ve stejné době (v letech 2008 a 2009), kdy se na Slovensku objevily návrhy nepravé TOPO, se v ČR uvažovalo o sankcionování právnických osob pomocí správního práva. Kratochvíl tehdy upozorňoval, že slovenská cesta je jednodušší a v praxi lépe realizovatelná a doporučoval, aby se i český zákonodárce inspiroval slovenským návrhem a zavedl nepravou TOPO.106 Nepravá
TOPO
č. 224/2010 Z.z.,
107
byla
do
slovenského
právního
řádu
zavedena
zákonem
kterým byl s účinností od 1. září 2010 novelizován trestní zákon
(300/2005 Z.z.). Právnické osobě je možné uložit v trestním řízení vedeném proti fyzické osobě quasi-trestní sankce, konkrétně ochranná opatření. Do trestního zákona byla zavedena pouze dvě ochranná opatření – zabavení peněžní částky (§ 83a) a zabavení majetku (§ 83b).108 Oba tyto paragrafy stanovují pozitivní i negativní podmínky uložení jednotlivých ochranných opatření. Vyžadována je především souvislost trestného činu (spáchaného fyzickou osobou) s výkonem oprávnění zastupovat právnickou osobu, s výkonem oprávnění přijímat rozhodnutí jménem právnické osoby, s výkonem oprávnění vykonávat kontrolu v rámci právnické osoby nebo se zanedbáním dohledu nebo náležité péče v právnické osobě. Hlavním motivem k přijetí této podoby TOPO byly opět mezinárodní závazky. Rozdíl mezi ochrannými opatřeními spočívá v tom, že zabavení peněžní částky může soud uložit fakultativně, zatímco k zabavení majetku dochází obligatorně, samozřejmě za splnění zákonných podmínek.109 I když již od zavedení nepravé TOPO uběhly více než tři roky, „praxe tuto úpravu nikdy nepřijala a v zásadě se s ní nikdy neztotožnila“.110 TOPO nebyla na Slovensku 105
MEDELSKÝ, J.: Trestná zodpovědnost právnických osob v slovenskom pravnom poradku. [online], 2011 [cit. 2013-1128]. COFOLA 2011: the Conference Proceedings, 1. edition. Brno: Masaryk University. Dostupný z WWW . Str. 3. 106 KRATOCHVÍL, V.: České a slovenské řešení trestní odpovědnosti právnických osob v roce 2009. IN ZÁHORA, J., KERT, R. (ed.): Trestná zodpovědnost právnických osob. Zborník z medzinárodnej konferencie konanej dňa 12. Novembra 2009 (Bratislava vysoká škola práva, Universität Wien). 1. vydání. Bratislava: EUROKÓDEX, 2009. ISBN 978-80-8944715-2. Str. 131. 107 Trestný zákon (Slovensko). Dostupný z WWW . 108 KOČAN, Š.: Genéza terstnej zodpovednosti právnických osob v podmienkach Slovenskej republiky. IN JELÍNEK, J. a kol.: Trestní odpovědnost právnických osob v České republice - bilance a perspektivy. 1. vydání. Praha: Leges, 2013. ISBN 978-80-87576-58-8. Str. 317. 109 KLÁTIK, J.: Posobnost slovenského Trestného zákona na ukladače ochranných opatrení proti právnickým osobám. IN JELÍNEK, J. a kol.: Trestní odpovědnost právnických osob v České republice - bilance a perspektivy. 1. vydání. Praha: Leges, 2013. ISBN 978-80-87576-58-8. Str. 322. 110 KORDÍK, M.: Nepravá trestná zodpovědnost právnických osob podľa súčasnej úpravy v Slovenskej republike a základ pravej trestnej zodpovednosti podľa pripravovaného návrhu zákona v SR. IN JELÍNEK, J. a kol.: Trestní odpovědnost
31
uplatněna ani jednou.111 Také hodnotící zprávy OECD považovaly neexistenci pravé TOPO za nedostatek. Z těchto důvodů se v současné době na Slovensku připravuje návrh zákona, kterým by měla být zavedena pravá TOPO.112 Vzorem při jeho přípravě je především česká a rakouská úprava.113 Zdá se tedy, že model nepravé trestní odpovědnosti právnických osob je v Evropě pokládán spíše za slepou kolej vývoje právní úpravy, neboť ještě dříve, než o zavedení pravé TOPO začali uvažovat na Slovensku, zavedlo pravou TOPO i Španělsko. Shrnutí podkapitoly Česká republika přijala prostřednictvím zákona č. 418/2011 Sb. pravou trestní odpovědnost právnických osob. Diskuze o TOPO probíhala přes deset let, kdy mezi sebou soupeřily koncepce pravé TOPO (návrhy z let 2004 a 2010) a možnost postihu právnických osob prostředky správního práva (věcný záměr zákona z roku 2008). Zvítězila koncepce pravé TOPO. I když potkaly návrh zákona o TOPO v roce 2011 v legislativním procesu mnohé nesnáze, byl přijat ještě na konci tohoto roku s účinností od prvního ledna 2012. Skutečným impulsem k přijetí tohoto zákona nebyla společenská potřeba volající po účinném trestním postihu právnických osob, ale závazky ČR vůči mezinárodním organizacím a Evropské unii. Jelikož byla ČR posledním státem v EU, který dosud nepřijal žádnou z variant TOPO, byl na ni vyvíjen silný mezinárodní tlak. Dle mého názoru šlo zákonodárci především o splnění těchto závazků a ne o smysluplnou aplikaci tak převratného institutu, jakým TOPO je. Jinak není možné vysvětlit stanovení pouze 9denní legisvakanční lhůty. Státy v okolí ČR postupovaly podobně jako ČR. Zvolily si tedy koncepci pravé TOPO, kterou většina z nich upravila ve zvláštním zákoně. Z tohoto pohledu se tedy jeví základní parametry českého zákona o TOPO jako plně slučitelné se současnými evropskými trendy. Lze však pochybovat, že aplikace zákona o TOPO bude v prvních letech příliš úspěšná. Domnívám se, že hlavním důvodem počátečních rozpaků při aplikaci TOPO bude právě nedostatečné uvedení cíle zákona a krátká legisvakanční lhůta.
právnických osob v České republice - bilance a perspektivy. 1. vydání. Praha: Leges, 2013. ISBN 978-80-87576-58-8. Str. 333. 111 ŠIMOVČEK, I., STRÉMY, T.: Trestná alebo správná zodpovědnost právnických osob. IN JELÍNEK, J. a kol.: Trestní odpovědnost právnických osob v České republice - bilance a perspektivy. 1. vydání. Praha: Leges, 2013. ISBN 978-8087576-58-8. Str. 44. 112 KORDÍK, M.: Nepravá trestná zodpovědnost právnických osob podľa súčasnej úpravy v Slovenskej republike a základ pravej trestnej zodpovednosti podľa pripravovaného návrhu zákona v SR. IN JELÍNEK, J. a kol.: Trestní odpovědnost právnických osob v České republice - bilance a perspektivy. 1. vydání. Praha: Leges, 2013. ISBN 978-80-87576-58-8. Str. 333. 113 ŠIMOVČEK, I., STRÉMY, T.: Trestná alebo správná zodpovědnost právnických osob. IN JELÍNEK, J. a kol.: Trestní odpovědnost právnických osob v České republice - bilance a perspektivy. 1. vydání. Praha: Leges, 2013. ISBN 978-8087576-58-8. Str. 44.
32
2. Trestní odpovědnost právnických osob de lege lata (současná úprava TOPO) Zatímco v první kapitole byl popsán samotný institut trestní odpovědnost právnických osob, jeho jednotlivé typy a jejich zastoupení v jednotlivých státech, bude obsahem druhé kapitoly trestní odpovědnost právnických osob de lege lata, tedy současná platná právní úprava TOPO. Popsána a částečně analyzována budou vybraná ustanovení zákona o TOPO. Část těchto ustanovení bude také porovnána se zahraničními úpravami TOPO. V dalších částech této kapitoly budou popsány některé dopady přijetí zákona o TOPO v České republice a hlavní sporné otázky, které se během posledních dvou let objevily.
2.1 Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob – analýza vybraných institutů Cílem této podkapitoly je analýza vybraných institutů (ustanovení) zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (418/2011 Sb.). 114 Půjde o nejdůležitější instituty, na kterých je celá koncepce TOPO v ČR vystavěna. V kapitole 1 bylo zmíněno, že je po přijetí zákona o TOPO české trestní právo nově ovládáno „zásadou souběžné nezávislé trestní odpovědnosti fyzické a právnické osoby“115 a také to, že dosavadní konstrukce aplikované v teorii trestního práva při konstrukci jednotlivých znaků skutkové podstaty trestné činu páchaného fyzickou osobou (např. objektivní stránka, subjekt, subjektivní stránka) nemohou být při trestním postihu právnických osob využity. Je tedy třeba vytvořit nové instituty, na nichž bude vystavěna trestní odpovědnost právnických osob. Právě na tyto nové instituty se zaměřím v této podkapitole. Pozornost bude věnována pouze hmotněprávní úpravě. K analýze využiji nejen znění zákona, ale i důvodové zprávy, komentáře k TOPOZ116 a články z odborné literatury. Kde to bude vhodné, pokusím se porovnat českou právní úpravu s úpravami zahraničními. 114
Ve všech případech, kde nebude v této kapitole u citovaného paragrafu uvedeno označení zákona, jde o paragrafy zákona č. 418/2011 Sb. 115 JELÍNEK, J.: Nad českým zákonem o trestní odpovědnosti právnických osob. IN JELÍNEK, J. a kol.: Trestní odpovědnost právnických osob v České republice - bilance a perspektivy. 1. vydání. Praha: Leges, 2013. ISBN 978-80-87576-58-8. Str. 94. 116 Dosud byly vydány tyto komentáře k zákonu o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim: ŠÁMAL, P. a kol.: Trestní odpovědnost právnických osob. Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2012. ISBN 978-807400-116-1.
33
Postavení zákona č. 418/2011 Sb. v právním řádu ČR a jeho členění Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim je pramenem trestního práva. Často117 je přirovnáván k zákonu o soudnictví ve věcech mládeže.118 Oba tyto zákony upravují dílčí otázky trestního práva hmotného i procesního, které souvisejí s trestním postihem určité skupiny subjektů/pachatelů. V případě zákona o soudnictví ve věcech mládeže jde o mladistvé a děti, v případě zákona o TOPO jde o právnické osoby. Důvodem k existenci těchto zvláštní zákonů je nevhodnost obecně použitelných norem obsažených v trestním zákoníku a v trestním řádu pro účely aplikace trestního práva na tyto subjekty. Na základě pravidla lex specialit derogat legi generali mají při aplikaci přednost před obecnými pravidly trestního zákoníku a trestního řádu speciální ustanovení obsažená v těchto dvou zvláštních zákonech. V případech, kdy však nestanoví tyto zákony jinak a kdy to není z povahy věci vyloučeno, budou aplikována obecná ustanovení trestního zákoníku a trestního řádu (§ 1 odst. 2 TOPOZ). Při aplikaci zákona o TOPO je tedy nutné počítat se subsidiaritou trestního zákoníku a trestního řádu. Zákon o TOPO byl stejně jako zákon o soudnictví ve věcech mládeže zařazen mezi „trestní zákony“ ve smyslu § 110 TZ. Ze znění § 1 odst. 1 TOPOZ vyplývá, že zákon o TOPO upravuje podmínky trestní odpovědnosti právnických osob, tresty a ochranná opatření, které lze za spáchání stanovených trestných činů právnickým osobám uložit, a postup v řízení proti právnickým osobám. Obsaženy je tedy hmotněprávní i procesní úprava (v obou případech pouze dílčí, viz subsidiarita TZ a TŘ). Zákon má celkem 6 částí. První část (Obecná ustanovení, § 1 až § 6) vymezuje předmět úpravy, vztah k jiným zákonům a působnost tohoto zákona. Druhá část (Základy trestní odpovědnosti právnických osob, § 7 až § 13) obsahuje základy konstrukce trestní odpovědnosti právnických osob. V části třetí (§ 14 až § 27) jsou upraveny jednotlivé tresty a ochranná opatření. V navazující čtvrté části zákona (§ 28 až § 41) lze nalézt zvláštní ustanovení o řízení proti právnickým osobám, tedy procesní úpravu. Většina části páté (§ 42 až § 47), která v původním znění zákona upravovala zvláštní ustanovení o řízení
JELÍNEK, J., HERCZEG, J.: Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob. Komentář s judikaturou. 2. vydání. Praha: Leges, 2013, ISBN 978-80-87576-43-4. FENYK, J., SMEJKAL, L.: Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim: komentář. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012. ISBN 978-80-7357-720-9. FOREJT, P., HABARTA, P., TREŠLOVÁ, L.: Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim: s komentářem. Praha: Linde, 2012. ISBN 978-80-7201-875-8. 117 Např. JELÍNEK, J., HERCZEG, J.: Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob. Komentář s judikaturou. 2. vydání. Praha: Leges, 2013, ISBN 978-80-87576-43-4. Str. 29. nebo ŠÁMAL, P. a kol.: Trestní odpovědnost právnických osob. Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2012. ISBN 978-80-7400-116-1. Str. 51. 118 Zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákon o soudnictví ve věcech mládeže.
34
o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, byla v průběhu roku 2013 zrušena. Poslední, šestou část zákona tvoří pouze jediný paragraf (§ 48) stanovující datum nabytí účinnosti. Z komentáře k TOPOZ vydaného autory návrhu zákona vyplývá, že „základní účelem zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim je ochrana nejdůležitějších právních statků naší společnosti, zejména ochrana práv a oprávněných zájmů fyzických a právnických osob a dalších subjektů, jakož i právem chráněných zájmů společnosti a státu, včetně ústavního zřízení České republiky, před trestnými činy taxativně uvedenými v § 7 spáchanými trestně odpovědnými právnickými osobami.“119 Vůči takto stanovenému účelu zákona není možné na první pohled nic namítat. Jde vlastně o základní účel samotného trestního práva jako takového, v tomto případě konkretizovaný na ochranu před trestnými činy spáchanými právnickými osobami. Poněkud překvapivě může působit fakt, že podobné vyjádření o cíli nebo účelu zákona o TOPO vůbec neobsahuje důvodová zpráva k tomuto zákonu. O účelu jednotlivých mezinárodních smluv či rámcových rozhodnutí, stejně jako o zavedení TOPO za účelem splnění mezinárodních závazků ČR, se v důvodové zprávě naopak hovoří dokonce několikrát. Tento fakt opět svědčí o hlavním motivu k přijetí TOPO. Působnost zákona Působnost zákona představuje vymezení okruhu společenských vztahů, na něž se vztahují normy uvedené v zákoně. Teorie trestního práva obvykle rozeznává působnost místní, časovou, osobní a někdy i věcnou. 120 Vzhledem k postavení zákona o TOPO v systému českého trestního práva (zvláštní zákon) nemusí tento zákon obsahovat úplnou úpravu své působnosti, neboť se subsidiárně použijí příslušná ustanovení trestního zákoníku. Zákon o TOPO upravuje pouze částečně působnost místní (§ 2 až § 5), osobní (§ 6) a věcnou (§ 7). O časové působnosti se nezmiňuje. Právě chybějící ustanovení o časové působnosti se stalo předmětem polemiky mezi Jelínkem a Šámalem. Jelínek kritizuje absenci ustanovení o časové působnosti, popřípadě postrádá pravidlo, které by konkretizovalo, co se rozumí dobou spáchání trestného činu.121 Podle trestního zákoníku (§ 2 odst. 4 TZ) je dobou spáchání trestného činu doba dokončení jednání. Šámal naopak tuto kritiku odmítá, s tím, že podle § 1 119
ŠÁMAL, P. a kol.: Trestní odpovědnost právnických osob. Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2012. ISBN 978-807400-116-1. Str. 52. 120 NOVOTNÝ, O. a kol.: Trestní právo hmotné. 1. díl. 6. vydání. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010. ISBN 97880-7357-509-0. Str. 91: 121 JELÍNEK, J., HERCZEG, J.: Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob. Komentář s judikaturou. 2. vydání. Praha: Leges, 2013, ISBN 978-80-87576-43-4. Str. 40 a 41.
35
odst. 2 se pravidlo o době spáchání trestného činu obsažené v trestním zákoníku použije subsidiárně.122 Na obranu Jelínkova názoru by bylo možno uvést, že pravidlo pracující s pojmem „doba dokončení jednání“ není možné ve vztahu k právnickým osobám použít, neboť právnické osoby nejsou schopny jednat v trestněprávním smyslu. Na druhou stranu však koncepce přičítání jednání fyzické osoby osobě právnické (§ 8) vychází z jednání fyzické osoby, proto se domnívám, že je možné subsidiárně aplikovat přímo ustanovení trestního zákoníku o době spáchání trestného činu. Z hlediska časové působnosti zákona o TOPO je ještě nutné zmínit, že právnické osoby není možné stíhat za útoky učiněné před 1.1.2012 a to ani v tom případě, že fyzická osoba, jejíž jednání je právnické osobě přičítáno, byla za jednání učiněné před 1.1.2012 trestně odpovědná.123 Úpravě místní působnosti zákona o TOPO jsou věnovány paragrafy 2 až 5. Důvodová zpráva uvádí, že „při vymezení působnosti zákona bylo vycházeno jednak z požadavků mezinárodních dokumentů, jednak z toho, aby bylo vůbec možné reálně právnickou osobu v České republice postihnout.“124 Zohledněny byly také odlišnosti dané povahou právnických osob (způsoby jejich vzniku, existence a zániku). Jinak je místní působnost TOPOZ vystavěna na obdobných zásadách jako v trestním zákoníku.125 Tabulka 3: Principy místní působnosti uplatněné v zákoně 418/2011 Sb. Zásada Teritoriality
§ §2
Popis Trestný čin spáchaný na území ČR právnickou osobou se vztahem k ČR (sídlo, podnik, organizační složka, činnost, majetek).
Personality
§3
Trestný čin spáchaný v cizině právnickou osobou se sídlem v ČR.
Ochrany a univerzality
§ 4 odst. 1 Vyjmenované trestné činy spáchané v cizině právnickou osobou se sídlem mimo ČR. § 4 odst. 2 Ostatní trestné činy spáchané v cizině právnickou osobou se sídlem mimo ČR, pokud byly spáchány ve prospěch právnické osoby se sídlem na území ČR.
Subsidiární univerzality
§5
I další trestné činy, stanoví-li tak mezinárodní smlouva.
Zdroj: Převzato z ŘÍHA, J.: Tabulky a schémata z obecné části trestního práva hmotného. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012. ISBN 978-80-7400-263-2. Str. 87. 122
ŠÁMAL, P. a kol.: Trestní odpovědnost právnických osob. Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2012. ISBN 978-807400-116-1. Str. 89 v poznámce pod čarou. 123 SÝKORA, M.: Působnost zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. IN JELÍNEK, J. a kol.: Trestní odpovědnost právnických osob v České republice - bilance a perspektivy. 1. vydání. Praha: Leges, 2013. ISBN 97880-87576-58-8. Str. 130. 124 Důvodová zpráva k zákonu o TOPO, Sněmovní tisk 285/0, str. 39. 125 Tamtéž.
36
Přehled zásad místní působnost zákona o TOPO je uveden v tabulce č. 3. Z popisu jednotlivých paragrafů v pravém sloupci tabulky č. 3 je patrná silná provázanost působnosti zákona se vztahem právnické osoby k ČR. Zjevná je tak snaha zákonodárce o reálnost případného trestního postihu, tak jak uváděla důvodová zpráva. Proto je nutné, aby za trestné činy spáchané na území ČR byly odpovědné jen ty právnické osoby, které je možno účinně postihnout díky tomu, že na území ČR přímo sídlí, nebo zde mají alespoň umístěn svůj podnik, organizační složku, anebo zde alespoň vykonávají činnost nebo zde mají svůj majetek. Zákon o TOPO naopak nezná tzv. pasivní zásadu personality, která se uplatňuje v trestním zákoníku. (Trestné činy spáchané v cizině proti občanům ČR.) Právnické osoby sídlící v ČR je možno podle TOPOZ postihnout i v případě, že trestný čin spáchaly v cizině (§ 3). Podle § 4 odst. 1 se pak posuzují některé trestné činy proti měně a teroristický útok i podle zákonů ČR i v případě, že byl spáchán v cizině právnickou osobou, která nemá sídlo v ČR. Podle § 4 odst. 2 se podle zákona ČR posuzuje i trestný čin spáchaný v cizině právnickou osobou, která nemá sídlo v ČR, byl-li čin spáchán ve prospěch právnické osoby se sídlem na území ČR. Místní působnost může být rozšířena nebo naopak zúžena, stanoví-li tak mezinárodní smlouva (§ 5). Působnost osobní je upravena v § 6. V něm jsou taxativně vymezeny dva druhy právnických osob, na něž se zákon o TOPO nevztahuje. Jde o Českou republiku a územní samosprávné celky při výkonu veřejné moci. Pro zajímavost je možno uvést, že návrh zákona o TOPO z roku 2004 vylučoval z působnosti zákona i Českou národní banku. A ještě mnohem širší okruh vyloučených osob (Česká národní banka, státní organizace, právnické osoby zřízené zákonem a právnické osoby zřízené při výkonu veřejné moci) se objevil v původním
návrhu
zákona
o
TOPO
předloženém
Ministerstvem
spravedlnosti
do připomínkového řízení. 126 Jak široký je okruh osob vyloučených z působnosti zákona o TOPO v okolních státech, uvádí tabulka č. 4. Z tabulky č. 4 vyplývá, že až na Maďarsko a Rakousko, které z působnosti zákonů o TOPO vyloučily širší okruh právnických osob, mají ostatní státy podobnou úpravu jako ČR. TOPO se tedy nevztahuje na stát a územní samosprávné celky při výkonu veřejné moci.
126
ŠÁMAL, P. a kol.: Trestní odpovědnost právnických osob. Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2012. ISBN 978-807400-116-1. Str. 126.
37
Tabulka 4: Právnické osoby vyloučené z působnosti zákonů o TOPO Stát
Paragraf127
Výčet osob vyloučených z působnosti zákona
ČR
§ 6 odst. 1
ČR (stát) a územní samosprávné celky při výkonu veřejné moci
Chorvatsko
Čl. 6
Maďarsko
§ 1 odst. 2
Polsko
Čl. 2
Stát a jednotku místní a regionální samosprávy při výkonu veřejné moci. Maďarská vláda, zahraniční vlády, mezinárodní organizace, (několik dalších jednotlivých institucí) a statutární orgány veřejné správy, státní správy a samosprávy při provádění úloh veřejné správy. Ministerstvo financí, 128 územní samosprávné celky a jejich svazky.
Rakousko
§ 1 odst. 3
Slovinsko
Čl. 2
Švýcarsko
Čl. 102 odst. 4
Federace, země, obce a jiné PO, pokud provádějí zákony, v určitých případech pak také církve a náboženské společnosti. Stát a územní samosprávné celky. Zákon obsahuje pozitivní výčet subjektů, na které se TOPO vztahuje. Z kategorie PO veřejného práva jsou však vyloučeny územní samosprávné celky.
Zdroj: Vlastní zpracování na základě právních předpisů jednotlivých států.
Přitom ani samotné vynětí státu a územních samosprávných celků z působnosti zákona o TOPO, není přijímáno úplně bez výhrad. Často je argumentováno tím, že tak dochází k neodůvodněnému zvýhodnění státu oproti ostatním právnickým osobám. Zatímco trestní odpovědnost územních samosprávných celků nemůže vzniknout při výkonu veřejné moci, nemůže být Česká republika trestně odpovědná v žádném případě. Tedy i v těch případech, kdy např. činí právní úkonu se svým majetkem. Pod právní subjektivitu České republiky navíc spadají všechny organizační složky státu, tedy ministerstva a mnohé další úřady. Jelínek uvádí příklad popsaný ve francouzské literatuře,129 který názorně dokazuje, že vynětí státu z působnosti zákona o TOPO nemusí být vždy spravedlivé. V příkladu je porovnána situace jídelen, v nichž byl spáchán stejný trestný čin. Jednu provozuje ministerstvo, jinou jednotka územní samosprávy. Trestně odpovědný by mohl být (za splnění dalších podmínek) pouze územní samosprávný celek, stát nikoli. 130 U autorů zákona však nakonec zvítězily argumenty pro vyloučení státu (stát by trestal sám sebe, rozsudek proti České republice by byl vyhlašován jménem České republiky). 131 127
Jde o paragrafy a články zákonů upravujících TOPO v příslušných zemích. V polském znění „Skarbu państva“. Jelínek uvádí překlad Fond národního majetku. – JELÍNEK, J., HERCZEG, J.: Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob. Komentář s judikaturou. 2. vydání. Praha: Leges, 2013, ISBN 978-80-87576-434. Str. 54. 129 Jde o monografii PLANQUE, J.-C.: La Détermanation de la personne morale pénalement resposable. Paris: L´Harmattan 2003. 130 JELÍNEK, J., HERCZEG, J.: Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob. Komentář s judikaturou. 2. vydání. Praha: Leges, 2013, ISBN 978-80-87576-43-4. Str. 56. 131 ŠÁMAL, P. a kol.: Trestní odpovědnost právnických osob. Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2012. ISBN 978-807400-116-1. Str. 128 a 129. 128
38
Územními samosprávnými celky jsou podle čl. 99 Ústavy obce a kraje. Jejich činnosti je možné rozdělit na samostatnou a přenesenou působnost. V případě přenesené působnosti, kdy územní samosprávné celky vykonávají státní správu, je podle Kopeckého jasně vyloučena jejich trestní odpovědnost (§ 6 odst. písm. b) TOPOZ).132 V oblasti samostatné působnosti je však již nutno zvažovat, zda daná činnost spadá do oblasti výkonu veřejné moci. Příkladem samostatné působnosti, který výkonem veřejné moci zcela jistě není, je hospodaření územních samosprávných celků s jejich majetkem. 133 „Trestní odpovědnost územních samosprávných celků přichází do úvahy pojmově v záležitostech, na které bude nahlíženo jako na výkon jejich samostatné působnosti, nejedná-li se o činnosti, které mají povahu výkonu veřejné moci.“134 Vyloučení České republiky a územních samosprávných celků z působnosti zákona o TOPO však nebrání trestnímu postihu právnických osob, v nichž má stát nebo územní samosprávný celek majetkovou účast (§ 6 odst. 2 TOPOZ). Překážkou není ani 100% podíl na vlastnictví právnických osob. Poněkud nelogicky se pak jeví požadavek hodnotící zprávy OECD, ve kterém je ČR doporučováno, aby zavedla trestní odpovědnost na všechny státem vlastněné a kontrolované osoby. 135 Domnívám se, že díky existenci § 6 odst. 2 TOPOZ tento požadavek již nyní česká úprava splňuje. Je nutné si uvědomit, že kromě státu a územních samosprávných celků při výkonu veřejné moci jsou z působnosti zákona o TOPO vyloučeny ještě cizí státy a mezinárodní organizace. Důvodem je zásada suverenity uznávaná v mezinárodním právu. 136 Podle této zásady nepřipadá v úvahu, že by jeden stát vynášel trestní rozsudky nad státem jiným. Doposud byly uváděny příklady právnických osob, na které se zákon o TOPO nevztahuje. Stejně tak důležitá je však otázka, na které právnické osoby naopak hrozba trestní odpovědnost dopadá. I když česká právní úprava neobsahuje definici pojmu právnická osoba a jejich třídění uvedené v § 18 odst. 2 ObčZ je považováno za nahodilé, 137 nevznikají
132
KOPECKÝ, M.: K otázkám (ne)odpovědnosti územních samosprávných celků. IN JELÍNEK, J. a kol.: Trestní odpovědnost právnických osob v České republice - bilance a perspektivy. 1. vydání. Praha: Leges, 2013. ISBN 978-8087576-58-8. Str. 138 až 140. 133 Tamtéž, str. 138. 134 Tamtéž, str. 140. 135 OECD: Phase 3 Report on implementing the OECD Anti-bribery convention in the Czech republic. [online], 2011 [cit. 2013-11-28]. OECD. Dostupný z WWW . Str. 20. 136 SÝKORA, M.: Působnost zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. IN JELÍNEK, J. a kol.: Trestní odpovědnost právnických osob v České republice - bilance a perspektivy. 1. vydání. Praha: Leges, 2013. ISBN 97880-87576-58-8. Str. 134. 137 ŠVESTKA, J. a kol.: Občanské právo hmotné 1. 5. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2009. ISBN 978-80-7357-468-0. Str. 187.
39
v českém právním řádu výraznější obtíže při určování, zda daný útvar je či není právnickou osobou. Trestně odpovědná je tak celá řada nejrůznějších právnických osob. Šámal a Dědič uvádějí výčet 61 různých typů právnických osob.138 Ve výčtu se samozřejmě objevují jednotlivé typy obchodních společností, územní samosprávné celky (viz výše), ale třeba i politické strany, politická hnutí, církve a náboženské společnosti, školské právnické osoby, státní fondy nebo profesní komory. Domnívám se, že hlavními subjekty TOPO budou v praxi obchodní společnosti a družstva. Ze zákona o TOPO však nejsou vyloučeny ani zahraniční právnické osoby (např. obchodní společnosti sídlící v zahraničí). V některých právních řádech však panují spory o to, zda např. osobní obchodní společnosti mohou být považovány za právnické osoby (typicky v Německu). Souhlasím s názorem, že je-li takový subjekt srovnatelný s českou právnickou osobou, je nutné aplikovat TOPOZ.139 Německou Offene Gesellschaft lze snadno přirovnat k české veřejné obchodní společnosti, a proto je nutné aplikovat zákon o TOPO i na ni. Výčet trestných činů (věcná působnost) V § 7 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, je uveden výčet trestných činů, za jejichž spáchání může být dovozována trestní odpovědnost právnických osob. Celkem se jedná o 79 přečinů a zločinů.140 Zajímavý je zpětný pohled na vývoj počtu trestných činů, za které může být právnická osoba trestně odpovědná. Návrh zákona o TOPO z roku 2004 obsahoval výčet 130 trestných činů a právě rozsah případné TOPO byl jedním z důvodů zamítnutí tohoto návrhu. Největší odpor vzbudil trestný čin znásilnění. Analýza mezinárodních smluv a práva ES/EU, která je součástí důvodové zprávy, hovoří o závazku ČR zavést TOPO u 62 trestných činů. Mezi nimi je výslovně zmíněno i znásilnění. V samotném návrhu zákona předloženém v roce 2011 Poslanecké sněmovně však znásilnění chybí. Důvodová zpráva nevysvětluje, proč autoři předlohy zákona nezařadili do výčtu i znásilnění, a to i přesto, že k tomu měla být ČR zavázána. K původně navrženým 61 trestným činům v průběhu legislativního procesu přibylo dalších 18. Šlo především o trestné činy z kategorie trestných činů hospodářských a proti majetku. Původní návrh např. vůbec nepočítal s postihem právnických osob za daňové trestné
138
ŠÁMAL, P. a kol.: Trestní odpovědnost právnických osob. Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2012. ISBN 978-807400-116-1. Str. 56 až 59. 139 ŠÁMAL, P. a kol.: Trestní odpovědnost právnických osob. Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2012. ISBN 978-807400-116-1. Str. 60. 140 Jelínek ve svých pracích opakovaně chybně uvádí počet 84. V § 7 je však uvedeno pouze 79 trestných činů. K chybě při jejich počítání vedlo pravděpodobně to, že u 5 trestných činů (z kategorie proti měně) je opakovaně odkazováno na § 238 trestního zákoníku. Ve výčtu je tedy skutečně 84 číselně označených paragrafů.
40
činy (§ 240 až § 245 TZ) nebo s postihem trestných činů souvisejících s hospodářskou soutěží. Právě navrhované rozšíření působnosti zákona o TOPO i na trestný čin podle § 248 (Porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže) vzbudilo ještě v průběhu legislativního procesu silný odpor Úřadu na ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS). Ten se ve svém stanovisku z 20. září 2011 obával, že po zařazení § 248 TZ do zákona o TOPO, budou na vyšetřování trestných činů podle tohoto paragrafu pracovat orgány činné v trestním řízení. Působnost v oblasti porušení pravidel hospodářské soutěže se tak rozdělí mezi ÚOHS a orgány činné v trestním řízení. ÚOHS je specializovaný orgán, a proto pravděpodobně dojde ke snížení efektivity postihu.141 Zákonodárci respektovali tuto připomínku a § 248 TZ do znění zákona o TOPO nepřidali. 142 Schválené znění § 7 nakonec obsahovalo 79 trestných činů. Kromě tří hlav (TČ proti životu a zdraví, TČ proti branné povinnosti a TČ vojenské) jsou zastoupeny všechny hlavy zvláštní části trestního zákoníku. Varianta, že trestné činy, za jejichž spáchání může být právnická osoba trestně odpovědná, jsou uvedeny v taxativním výčtu, není jedinou možností. Jelínek uvádí přehled možností, jak může být rozsah kriminalizace právnických osob stanoven. Kromě taxativního výčtu (viz § 7 TOPOZ), může být využita formulace, že PO odpovídají za všechny trestné činy, nebo za všechny trestné činy, kde to jejich (TČ) připouští povaha.143 Poslední možnost, odkazující se na povahu trestného činu, je nutno kvůli principu nulám crimen sine lege certa odmítnout.144 Zbývají tedy dvě varianty – taxativní výčet a všechny trestné činy uvedené v trestním zákoníku. Tabulka č. 5 uvádí, kterou z těchto dvou variant zvolily státy v okolí ČR. Z tabulky vyplývá, že v okolních zemích jsou obě možné legislativní techniky zastoupeny rovnoměrně. Nevýhodou taxativních výčtů je především nutnost neustále doplňovat další a další trestné činy tak, jak bude docházet k novelizacím trestního zákoníku.
141
ÚOHS, Odbor vnějších vztahů ÚOHS: Stanovisko Úřadu na ochranu hospodářské soutěže: Trestní odpovědnost právnických osob a její dopady na regulaci hospodářské soutěže (11/081/HS035) [online], 2011-09-21 [cit. 2012-10-01]. Compet.cz. Dostupný z WWW . 142 Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna: Záznam z jednání Poslanecké sněmovny. [online], 2011-09-27 [cit. 2013-11-13]. www.psp.cz. Dostupný z WWW . Ministr Pospíšil vysvětluje, proč doporučuje/nedoporučuje jednotlivé pozměňovací návrhy k zákonu o TOPO. Týkají se mimo jiné i působnosti ÚOHS. 143 JELÍNEK, J., HERCZEG, J.: Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob. Komentář s judikaturou. 2. vydání. Praha: Leges, 2013, ISBN 978-80-87576-43-4. Str. 61. 144 JELÍNEK, J., HERCZEG, J.: Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob. Komentář s judikaturou. 2. vydání. Praha: Leges, 2013, ISBN 978-80-87576-43-4. Str. 62.
41
Tabulka 5: Způsob vymezení okruhu trestných činů v ČR a okolních zemích Stát
Způsob
ČR
Taxativní výčet.
Chorvatsko
Všechny TČ.
Maďarsko
Všechny TČ.145
Polsko
Taxativní výčet. 146
Rakousko
Všechny TČ.
Slovinsko
Taxativní výčet.
Švýcarsko
Taxativní výčet.
Zdroj: Vlastní zpracování na základě právních předpisů jednotlivých států.
§ 8 TOPOZ – přičitatelnost protiprávních jednání Nejdůležitějším paragrafem celého zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim je § 8 (viz příloha č. 2). Právě v tomto paragrafu jsou položeny základy celé trestní odpovědnosti právnických osob. Již v kapitole 1 bylo uvedeno, že při konstrukci trestní odpovědnosti právnických osob nelze použít pravidla, která vytvořila teorie trestního práva při konstrukci skutkové podstaty trestného činu páchaného fyzickou osobou. U právnické osoby tak nelze převzít pojmy jednání (projev vůle ve vnějším světě) a zavinění (dovozovány z psychických stavů fyzické osoby). I přesto, že právní řád ČR obecně počítá s tím, že právnické osoby mohou jednat (např. v oblasti obchodního nebo správního práva), nemohou jednat zaviněně. Odpovědnost za zavinění (nullum crimen sine culpa) je ale jednou ze základních zásad trestního práva. „Zavinění právnické osoby je proto vybudováno novým zákonem o trestní odpovědnosti právnických osob na teorii přičitatelnosti určitého jednání fyzické osoby jednající za právnickou osobu této právnické osobě. Přesněji řečeno, jedná se o fikci zavinění, která nemá nic společného se zaviněním fyzické osoby. Takto konstruovanou odpovědnost založenou na přičitatelnosti trestného činu právnické osobě je třeba považovat za zvláštní odpovědnost za zavinění u právnické osoby odlišnou od pojmu viny (zavinění) u fyzické osoby.“147 Tato konstrukce je hojně využívána i v předpisech Rady Evropy, Evropské unie
145
KÖHALMI, L.: The Punishability of Legal Person in Hungarian Criminal Law. IN TOMÁŠEK, M. (ed.): European law and national criminal legislation. Beroun: IFEC, 2007. Sborník; č. 33. ISBN 978-80-85889-88-8. Str. 248. 146 KUDRNA, J.: Trestní odpovědnost právnických osob v polském právu. IN VANDUCHOVÁ, M., HOŘÁK, J. (ed.): Na křižovatkách práva. Pocta Janu Musilovi k 70. narozeninám. Praha: C. H. Beck, 2011. ISBN 978-80-7400-388-2. Str. 193. 147 JELÍNEK, J., HERCZEG, J.: Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob. Komentář s judikaturou. 2. vydání. Praha: Leges, 2013, ISBN 978-80-87576-43-4. Str. 76.
42
a v právních řádech evropských států.148 „Právnická osoba tedy sama trestný čin nepáchá, ale právnické osobě se pouze přičítá za podmínek uvedených v § 8 odst. 2 spáchání trestného činu, je-li spáchán osobami uvedenými v § 8 odst. 1 písm. a), b), c) nebo d).“149 Většina těchto podmínek je znázorněna v tabulce č. 6. Tabulka 6: Přičitatelnost trestného činu právnické osobě. Protiprávní čin.
§ 7 TOPOZ
Protiprávní čin spáchán…
(alternativně)
jménem právnické osoby
v jejím zájmu
v rámci její činnosti
Protiprávní čin je spáchán osobou uvedenou v § 8 odst. 1 písm. a), b), c) nebo d) TOPOZ. Písm. a)
statutární orgán nebo člen statutárního orgánu, anebo jiná osoba, která je oprávněna jménem nebo za právnickou osobu jednat
Písm. b)
ten, kdo u této právnické osoby vykonává řídící nebo kontrolní činnost, i když není osobou uvedenou v písmenu a
Písm. c)
ten, kdo vykonává rozhodující vliv na řízení této právnické osoby, jestliže jeho jednání bylo alespoň jednou z podmínek vzniku následku zakládajícího trestní odpovědnost právnické osoby
Písm. d)
zaměstnanec
nebo
osoba
v
obdobném
postavení
(dále
jen
„zaměstnanec“) při plnění pracovních úkolů, i když není osobou uvedenou v písmenech a) až c)
Trestný čin je právnické osobě přičitatelný podle § 8 odst. 2, 3 nebo 4 TOPOZ. Zdroj: Vlastní zpracování na základě ŠÁMAL, P. a kol.: Trestní odpovědnost právnických osob. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012. ISBN 978-80-7400-116-1. Str. 183.
První podmínkou je, že čin, který spáchala fyzická osoba, je protiprávní. Zároveň je nutné, aby fyzická osoba při páchání tohoto činu jednala jménem právnické osoby, v jejím zájmu nebo v rámci její činnosti. Jde o alternativní výčet, proto postačí pouze jeden z těchto znaků, tedy buď jménem, nebo ve prospěch atd. Podle § 8 odst. 2 mohou být právnické osobě přičítány pouze činy uvedené v § 7 TOPOZ. Fyzická osoba se proto musí dopustit trestného činu uvedeného v § 7 TOPOZ. Zcela zásadní je pak otázka: Jednání jakých fyzických osob má být právnické osobě přičítáno? V § 8 jsou uvedeny celkem 4 skupiny fyzických osob, které se liší vzájemným vztahem k řízení právnické osoby. Na základě tohoto jejich vztahu jsou pak stanoveny podmínky přičítání. 148
BOHUSLAV, L.: Přičitatelnost trestného činu právnické osobě. IN JELÍNEK, J. a kol.: Trestní odpovědnost právnických osob v České republice - bilance a perspektivy. 1. vydání. Praha: Leges, 2013. ISBN 978-80-87576-58-8. Str. 146. 149 ŠÁMAL, P. a kol.: Trestní odpovědnost právnických osob. Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2012. ISBN 978-807400-116-1. Str. 178.
43
Tabulka 7: Přičitatelnost jednání právnické osobě a)
b) c)
d)
Jednání fyzické osoby Statutárního orgánu, jeho člena, jiné osoby oprávněné jménem PO nebo za ni jednat Vykonávající řídící nebo kontrolní činnost Vykonávající rozhodující vliv na řízení PO Zaměstnancem nebo osobou v obdobném postavení
Další podmínky
Jestliže její jednání bylo alespoň jednou z podmínek následku Při plnění pracovních úkolů
Přičitatelnost PO Vždy
§ 8/1a 2a
Vždy
8/1b 2a 8/1c 2a
Vždy
Pokud tak taková osoba činila: 1) Na podkladě rozhodnutí, schválení nebo pokynu osoby a) až c), nebo 2) Protože osoby a) až c) neprovedly taková opatření, která měly provést podle jiného právního předpisu nebo která po nich lze spravedlivě požadovat
8/1d 2b
Zdroj: Převzato z ŘÍHA, J.: Tabulky a schémata z obecné části trestního práva hmotného. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012. ISBN 978-80-7400-263-2. Str. 88.
Z tabulky č. 7 je zřejmé, že v případě jednání fyzických osob uvedených v § 8 odst. 1 písm. a) a b), tedy statutárním orgánem nebo jeho členy, osobou oprávněnou jménem právnické osoby nebo za ni jednat či fyzickými osobami vykonávajícími kontrolní činnost, nejsou k přičitatelnosti trestného činu právnické osobě žádné další podmínky. U fyzických osob vykonávajících rozhodující vliv na řízení právnické osoby je navíc vyžadováno, aby jejich jednání bylo alespoň jednou z podmínek následku. Právě jednání těchto 3 kategorií fyzických osob - § 8 odst. 1 písm. a) až c) TOPOZ (Bohuslav150 je zjednodušeně nazývá orgány právnické osoby) vede k přičitatelnosti trestného činu právnické osobě bez dalšího (s výjimkou jedné podmínky u osob v písm. c). Bohuslav tedy považuje tuto odpovědnost za de facto objektivní a mluví o automatické presumpci viny.151 Naopak Šámal s Dědičem zásadně odmítají, „že by trestní odpovědnost právnické osoby byla odpovědností objektivní“152. Zdá se ale, že konstrukce užitá v § 8 odst. 1 a) až c) a § 2 písm. a) TOPOZ nedává právnickým osobám příliš velký prostor k jejich obhajobě. K tomuto problému se vrátím v podkapitole 2.3.
150
BOHUSLAV, L.: Přičitatelnost trestného činu právnické osobě. IN JELÍNEK, J. a kol.: Trestní odpovědnost právnických osob v České republice - bilance a perspektivy. 1. vydání. Praha: Leges, 2013. ISBN 978-80-87576-58-8. Str. 148 a 149. 151 Tamtéž. 152 ŠÁMAL, P. a kol.: Trestní odpovědnost právnických osob. Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2012. ISBN 978-807400-116-1. Str. 175.
44
Z posledního řádku tabulky č. 7 naopak plyne, že v případě trestných činů spáchaných jejich zaměstnanci mají právnické osoby pro svou případnou obhajobu mnohem větší manévrovací prostor. Předně musí být trestný čin spáchán zaměstnancem při plnění jeho pracovních úkolů. Tím bude splněna i podmínka, že fyzická osoba jednala jménem, v zájmu nebo v rámci činnosti právnické osoby. Díky podmínce, že musí jít o plnění pracovních úkolů zaměstnance, bude vyloučen postih právnické osoby za excesy jejích zaměstnanců. Zákon navíc vyžaduje, aby trestný čin fyzické osoby byl učiněn na základě rozhodnutí, schválení nebo pokynu osoby uvedené v § 1 písm. a) až c), nebo proto, že osoby a) až c) neprovedly taková opatření, která měly provést podle jiného právního předpisu nebo která po nich lze spravedlivě požadovat. Jde zde tedy kladen důraz na managment 153 právnických osob. Trestně odpovědná může být právnická osoba na základě jednání svého zaměstnance pouze tehdy, bylo-li jednání zaměstnance schváleno managmentem PO, nebo byla-li ze strany managmentu zanedbána preventivní opatření. Domnívám se, že zákon nabízí právnickým osobám dostatek příležitostí, jak se bránit potrestání za trestné činy jejich zaměstnanců. Například prováděním preventivních opatření. (K preventivním opatřením se vrátím v podkapitole 2.2). Právě hrozící trestní postih za trestné činy zaměstnanců právnických osob byl jedním z hlavních důvodů odmítnutí návrhu zákona o TOPO v roce 2004. Jelikož se domnívám, že zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim bude nejčastěji aplikován na obchodní společnosti, pokusím se uvést souvislosti mezi § 8 TOPOZ a obchodním právem. Jinými slovy, ke kategoriím osob uvedených v § 8 dost. 1 se pokusím přiřadit některé instituty obchodního práva. § 8 odst. 1 písm. a) TOPOZ mluví o statutárním orgánu, jeho členu, anebo o jiné osobě, která je oprávněna jménem nebo za právnickou osobu jednat. Kdo je statutárním orgánem obchodní společnosti stanovuje obchodní zákoník (§ 85 ObchZ, § 101 ObchZ, § 133 ObchZ a § 191 ObchZ). U osobních obchodních společností může být členem statutárního orgánu také právnická osoba (je společníkem v.o.s. nebo komplementářem k.s.). Mohlo by proto dojít k tomu, že právnické osobě A, která je společníkem a členem statutárního orgánu právnické osoby B, by byl přičítán trestný čin spáchaný jejím zaměstnancem (osoby A). Mohla by být následně dovozen trestní postih i právnické osoby B? Domnívám se, že nikoli, protože konstrukce přičitatelnosti hovoří pouze o přičítání jednání osoby fyzické osobě právnické. Obstojí však tento argument i v případech, kdy za právnickou
153
Zde ve smyslu osob uvedených v § 8 odst. 1 písm. a) až c) TOPOZ.
45
osobu jedná jako její zástupce jiná právnická osoba? Zástupce (PO X) musí jednat jménem zastupované právnické osoby (PO Y), proto by i zaměstnanec zástupce (PO X) musel jednat jménem osoby zastoupené (PO Y). Proto by se případný trestný čin spáchaný zaměstnancem PO X přímo přičítal i PO Y (jako jednání osoby podle § 8 odst. 1 písm.) a) TOPOZ). Nemělo by být jednání zaměstnance PO X zároveň přičítáno i PO Y (podle § 8 odst. 1 písm. d)? Je vůbec možné, aby bylo jednání zaměstnance jedné právnické osoby přičítáno dvěma právnickým osobám? Podobný příklad může nastat i u zaměstnance agentury práce, který byl agenturou vyslán k práci v jiné právnické osobě. Zákon o TOPO počítá se zastoupením smluvním (i prokura § 14 ObchZ, mandátní smlouva § 566 ObchZ…) i zákonným zastoupením. Za právnickou osobu je naopak oprávněn jednat např. likvidátor, osoba pověřená při provozování podniku určitou činností (§ 15 ObchZ) či nezmocněný jednatel (§ 16 ObchZ). 154 Výkonem řídící nebo kontrolní činnosti (§ 8 odst. 1 písm. b) TOPOZ) jsou v obchodních společnostech pověřeny především jejich kontrolní orgány. Řídící činností může statutární orgán obchodní společnosti pověřit zcela nebo zčásti někoho jiného (§ 66d ObchZ). Šámal s Dědičem upozorňují, že „řídící a kontrolní činnost vykonávají i všichni vedoucí zaměstnanci dané právnické osoby“. 155 Rozhodující vliv na činnost právnické osoby může být vykonáván i v rámci koncernů (§ 66a až § 66c ObchZ). Za zaměstnance nebo osobu v obdobném postavení je pokládána i osoba pracující v rámci „švarc“ systému. 156 Zákon o TOPO myslí i na situace, kdy právnická osoba byla prohlášena za neplatnou, popřípadě na jednání, k nimž došlo před vznikem právnické osoby. I v těchto případech je podle § 8 odst. 4 možno přičíst spáchání trestného činu takové právnické osobě. Jde tedy o případy podle § 68a ObchZ. Zásadní pravidla obsahuje § 8 také v odst. 3 a 4. Podle prvního z nich trestní odpovědnosti právnické osoby nebrání, nepodaří-li se zjistit, která konkrétní fyzická osoba jednala způsobem uvedeným v odst. 1 a 2. Právě toto ustanovení má být jednou z hlavních výhod zákona o TOPO. Umožňuje postihnout právnickou osobu i v případech, kdy orgány v trestním řízení nebyly schopny vypátrat konkrétního viníka (právnickou osobu). 154
ŠÁMAL, P. a kol.: Trestní odpovědnost právnických osob. Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2012. ISBN 978-807400-116-1. Str. 198. 155 ŠÁMAL, P. a kol.: Trestní odpovědnost právnických osob. Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2012. ISBN 978-807400-116-1. Str. 201. 156 BOHUSLAV, L.: Přičitatelnost trestného činu právnické osobě. IN JELÍNEK, J. a kol.: Trestní odpovědnost právnických osob v České republice - bilance a perspektivy. 1. vydání. Praha: Leges, 2013. ISBN 978-80-87576-58-8. Str. 148.
46
Na rizika spojená s tímto ustanovením upozorňuje Jelínek. Vychází z pravidla, že subjektivní stránka trestného činu (úmyslné nebo nedbalostní zavinění) právnické osoby je automaticky přebírána na základě zavinění jednající fyzické osoby. Vzniká tak „otázka, podle jakých kritérií se v těchto případech budu dovozovat příslušná forma zavinění právnické osoby“.157 Problémem se posuzování, zda má jít o úmyslné nebo nedbalostní zavinění, stane poměrně často, neboť většina trestných činů uvedených v § 7 TOPOZ vyžaduje úmyslné zavinění. Podle § 8 odst. 4 písm. d) TOPOZ pak nebrání trestní odpovědnosti právnických osob ani skutečnost, že jednající fyzická osoba není za takový trestný čin odpovědná. Jedním z nejdůležitějších ustanovení zákona o TOPO je pak § 9 odst. 3, podle něhož není trestní odpovědností právnické osoby dotčena trestní odpovědnost fyzické osoby uvedené v § 8 odst. 1 a naopak. Jde tedy o zakotvení nezávislé trestní odpovědnosti osoby fyzické a osoby právnické. Nezávislost trestní odpovědnosti se odráží i v procesní rovině. V této souvislosti je vhodné zmínit, že v sousedním Polsku byla původně uzákoněna varianta, která počítala s tím, že řízení proti právnické osobě je možné zahájit až poté, co bylo rozhodnuto o vině osoby fyzické. Tato koncepce byla v roce 2003 shledána polským ústavním soudem v rozporu s právem na obhajobu a se zásadou presumpce neviny. Polsko poté přijalo koncept souběžného trestního řízení. 158 Novinkou v trestním právu je i zavedení přechodu trestní odpovědnosti právnické osoby na její právní nástupce (§ 10). Cílem tohoto ustanovení je předejít případům, že se původní právnická osoba přemění na osoby jiné a unikne tak trestnímu postihu. Došlo-li by například k rozdělení osoby A na osoby B a C, byly by trestně odpovědné obě tyto osoby. Soud by však u každé z nich přihlédl k tomu, jaká část výnosů ze spáchaného trestného činu přešla na kterou z nich (§ 10 odst. 2). Znění § 10 se výrazně odlišuje od návrhu zákona o TOPO z roku 2004. Tento původní návrh vycházel ze slovinského vzoru a k přechodu trestní odpovědnosti na právního nástupce vyžadoval (§ 7 návrhu), aby právní nástupce nejpozději v okamžiku vzniku právního nástupnictví věděl nebo mohl vědět, že se právnická osoba před vznikem právního nástupnictví dopustila trestného činu. 159 Naopak současné znění
157
JELÍNEK, J., HERCZEG, J.: Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob. Komentář s judikaturou. 2. vydání. Praha: Leges, 2013, ISBN 978-80-87576-43-4. Str. 77. 158 KUDRNA, J.: Trestní odpovědnost právnických osob v polském právu. IN VANDUCHOVÁ, M., HOŘÁK, J. (ed.): Na křižovatkách práva. Pocta Janu Musilovi k 70. narozeninám. Praha: C. H. Beck, 2011. ISBN 978-80-7400-388-2. Str. 201 až 204. 159 Poslanecká sněmovna: Důvodová zpráva k návrhu zákona o TOPO z roku 2004 k § 7. Sněmovní tisk 745/0, 4. volební období.
47
§ 10 vychází z rakouského vzoru, podle kterého přechází objektivně.160 Na straně právního nástupce se tedy nevyžaduje povědomost o tom, že se jeho právní předchůdce dopustil trestného činu. Další otázkou řešenou teoretiky je, zda pod pojem „všichni právní nástupci“ je nutné zahrnout jen universální nebo i singulární právní nástupce. Šámal161 i Fenyk162 odmítají, že by trestní odpovědnost měla přecházet i na singulární právní nástupce, tedy např. na zákazníky právnické osoby. Zajímavá je také otázka, zda může trestní odpovědnost právnické osoby přejít na jejího právního nástupce, kterým bude osoba fyzická. K tomuto přechodu by teoreticky mohlo dojít např. při přechodu jmění na společníka (§ 337 zákona o přeměnách163). Podle Šámala je „z povahy věci vyloučeno, aby trestní odpovědnost právnické osoby přešla na člověka (fyzickou osobu), neboť odpovědnost fyzických osob se řídí výlučně trestním zákoníkem.“164 Připouští však, že z takovéto fyzické osoby může v případě převodu jmění na právnickou osobu přejít zároveň i trestní odpovědnost. 165 Vidrna upozorňuje na souvislost § 10 s § 8 a pozastavuje se nad tím, jak může být na právním nástupci vyžadováno provádění preventivních opatření vůči zaměstnanci jeho právního předchůdce. 166 Tento advokát varuje, že „další riziko pro právnické osoby spočívá v možnosti dodatečného trestního postihu právnické osoby v důsledku dřívějšího jednání takové fyzické osoby, která již v rámci této právnické osoby aktuálně nijak nepůsobí.“167 Sankce ukládané právnickým osobám Posledním institutem zákona o TOPO, kterému se chci věnovat, je sankcionování právnických osob. Zákon o TOPO uvádí v § 15 8 druhů trestů a jedno ochranné opatření. Novinkou oproti sankcionování fyzických osob upravenému v trestním zákoníku jsou hned 4 z nich. Nelze je proto uložit fyzické osobě. Jde o zrušení právnické osoby, zákaz plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo veřejné soutěži, zákaz přijímání 160
ŠÁMAL, P.: K přechodu trestní odpovědnosti právnické osoby na její právní nástupce. IN JELÍNEK, J. a kol.: Trestní odpovědnost právnických osob v České republice - bilance a perspektivy. 1. vydání. Praha: Leges, 2013. ISBN 978-8087576-58-8. Str. 177. Podobně i FOREJT, P., HABARTA, P., TREŠLOVÁ, L.: Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim: s komentářem. Praha: Linde, 2012. ISBN 978-80-7201-875-8. Str. 101. 161 ŠÁMAL, P.: K přechodu trestní odpovědnosti právnické osoby na její právní nástupce. IN JELÍNEK, J. a kol.: Trestní odpovědnost právnických osob v České republice - bilance a perspektivy. 1. vydání. Praha: Leges, 2013. ISBN 978-8087576-58-8. Str. 175. 162 FENYK, J., SMEJKAL, L.: Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim: komentář. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012. ISBN 978-80-7357-720-9. Str. 48. 163 Zákon č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, ve znění pozdějších předpisů. 164 ŠÁMAL, P.: K přechodu trestní odpovědnosti právnické osoby na její právní nástupce. IN JELÍNEK, J. a kol.: Trestní odpovědnost právnických osob v České republice - bilance a perspektivy. 1. vydání. Praha: Leges, 2013. ISBN 978-8087576-58-8. Str. 179. 165 Tamtéž. 166 VIDRNA, J.: Dědicové trestně odpovědné právnické osoby[online], 2012-11-15 [cit. 2013-01-10]. Epravo.cz. Dostupný z WWW < http://www.epravo.cz/top/clanky/dedicove-trestne-odpovedne-pravnicke-osoby-92815.html>. 167 VIDRNA,J.: Rizika „bývalých“ fyzických osob [online], 2012-04-24 [cit. 2013-01-10]. Epravo.cz. Dostupný z WWW .
48
dotací a subvencí a uveřejnění rozsudku. Česká republika tedy zavedla tzv. pluralitu sankcí. Jelínek uvádí, že v Evropě existují při sankcionování právnických osob 2 hlavní proudy. Část států zná při sankcionování právnických osob pouze peněžité sankce (např. Rakousko nebo Švýcarsko). Pro druhou skupinu států je typická výše zmíněná pluralita trestů. ČR patří ke druhé z nich.168 V průběhu legislativního procesu se objevil návrh, aby dva z těchto nových typů sankcí (zrušení PO a uveřejnění rozsudku) byly z textu zákona vypuštěny. 169 Ministerstvo spravedlnosti však tento pozměňovací návrh nepodpořilo, neboť se zavedením těchto druhů trestů počítají rámcová rozhodnutí ES. 170 Z německého průzkumu o efektivnosti sankcí ukládaných za korupci plyne, že jako nejúčinnější (pro pachatele nejcitelnější) jsou vyloučení ze soutěží a ztráta licencí. 171 Domnívám, že právě tyto tresty budou s peněžitým trestem ukládány nejčastěji. K některým souvislostem sankcionování právnických osob se vrátím v podkapitole 2.3.
168
JELÍNEK, J., HERCZEG, J.: Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob. Komentář s judikaturou. 2. vydání. Praha: Leges, 2013, ISBN 978-80-87576-43-4. Str. 122. 169 Parlament ČR, Poslanecká sněmovna. Tisk 258/2. 6. volební období. Dostupný z WWW . 170 Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna: Záznam z jednání Poslanecké sněmovny. [online], 2011-09-27 [cit. 2013-11-13]. www.psp.cz. Dostupný z WWW . 171 SHÖBERLEIN, J., BIERMANN, S., WEGNER, S.: Motivating Business to Counter Corruption. A global Survey on AntiCorruption Incentives and Sanctions. [online], 2012 [cit. 2013-12-03]. HUMBOLT-VIADRINA School of Governance. Dostupný z WWW . Str. 6 a 7.
49
2.2 Dopady zavedení trestní odpovědnosti právnických osob V této podkapitole budou popsány některé dopady zavedení trestní odpovědnosti právnických osob v České republice. Při pátrání po výsledcích takřka dvouleté aplikace zákona o TOPO jsem vycházel z dostupných statistických údajů a publikovaných článků teoretiků i odborníků z praxe. Pokusím se zodpovědět otázku, jaké největší změny přineslo zavedení právnickým osobám zavedení TOPO. Odpovědi uvedu v závěru celé práce. Změnový zákon Na úvod podkapitoly o dopadech zavedení trestní odpovědnosti právnických osob nezačnu překvapivě výčtem dopadů zákona o TOPO, ale poněkud nečekaně popisem změn, které přinesl úplně jiný zákon. Jde o změnový zákon č. 420/2011 Sb. Tento zákon v souvislosti s přijetím zákona o TOPO změnil od 1.1.2012 celkem 49 zákonů. Jejich výčet je obsahem přílohy č. 3. Část z těchto zákonů patří mezi nejdůležitější v celém právním řádu. Důvodová zpráva k změnovému zákonu uvádí, že v souvislosti s přijetí zákona o trestní odpovědnosti právnických osob se mění posuzování „bezúhonnosti“ či „důvěryhodnosti“, a bylo proto nutné uvést vymezení těchto pojmů ve zvláštních zákonech do souladu s reálnou možností odsouzení právnické osoby. 172 Druhým a možná ještě důležitějším důvodem změn bylo zavedení rejstříku trestů i pro právnické osoby. Zvláštní zákony tak musely upravit otázku vyžadování informací z rejstříku trestů.173 Ve většině ze 49 změněných zákonů byla upravena ustanovení o podmínkách bezúhonnosti (v případě zákonů upravujících kapitálový trh ustanovení o podmínkách důvěryhodnosti). V případě dalších zákonů reagoval zákonodárce na zavedení nového trestu – trestu zrušení právnické osoby a doplnil do zákonů upravujících příslušný typ právnických osob tuto možnost jejich zrušení. Upraven byl také vztah mezi rejstříkem trestů právnických osob a obchodním rejstříkem. Posledním typem změn byly změny zákonů upravujících rejstříky právnických osob. Povinností osob/orgánů vedoucích tyto rejstříky bude zkoumat, zda proti osobě, která má být z rejstříku vymazána, není vedeno trestní řízení.
172
Parlament ČR. Poslanecká sněmovna: Důvodová zpráva k zákonu č. 420/2011 Sb. Sněmovní tisk 286/0. 6. volební období. [online], 2011 [cit. 2013-11-23]. www.psp.cz Dostupný z WWW . 173 Tamtéž.
50
Největší změny zaznamenal zákon o rejstříku trestů174 a živnostenský zákon. 175 Nepříliš rozsáhlá, avšak pro praxi důležitá byla změna zákona o veřejných zakázkách. 176 O změnách těchto zákonů se zmíním dále. První aplikace zákona o TOPO Bylo předem zřejmé, že o tom, jak se zákon o TOPO osvědčí, rozhodne jeho aplikace orgány činnými v trestním řízení. Autor práce se na jaře 2013 obrátil na Nejvyšší státní zastupitelství s žádostí o informace podle zákona 106.177 Otázky zněly: v kolika případech bylo od přijetí zákona o TOPO zahájeno proti právnické osobě trestní stíhání, zda již byla na některou právnickou osobu podána obžaloba a o stíhání pro které trestné činy šlo. Z odpovědi Nejvyššího státního zastupitelství178 (příloha č. 4) vyplývá, že od 1.1.2012 do 26.3.2013 bylo zahájeno trestní stíhání proti 26 právnickým osobám, z nichž proti 4 již byla podána obžaloba. Žádná právnická osoba ještě nebyla odsouzena. Nejčastěji byly právnické osoby stíhány za trestné činy daňové (§ 240 a § 241 TZ, celkem v 10 případech) a za podvody 5x (§ 209, § 211 a § 212 TZ). Objevily se také případy porušení autorského práva (§ 270 TZ), korupce (§ 322 TZ), vydírání (§ 175 TZ) a trestných činů v oblasti veřejných zakázek (§ 256 TZ). Z hlediska jednotlivých hlav zvláštní části trestního zákoníku byly nejvíce zastoupeny trestné činy hospodářské (celkem 17 případů z 27). Zajímavé je, že právě daňové trestné činy byly do návrhu zákona o TOPO přidány až v rámci legislativního procesu a důvodová zpráva je tedy neuváděla mezi trestnými činy, k jejichž postihování je ČR vázána mezinárodními smlouvami nebo právem EU. V analýze mezinárodních závazků ČR uváděné trestné činy byly stíhány v jen ve 12 (resp. 15179) případech z 27. Lze tedy shrnout, že za jeden a čtvrt roku se v ČR objevilo jen několik desítek případů trestního stíhání právnických osob. Malý počet případů v prvních letech aplikace institutu TOPO byl i v zahraničí častým jevem180 a je vzhledem k významu změny, která zavedením 174
Zákon č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákon o rejstříku trestů, zkratka RT. Zákon 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, dále jen živnostenský zákon, zkratka ŽZ. 176 Zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákon o veřejných zakázkách, zkratka VeřZak. 177 Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákon 106. 178 Č.j. 1 SIN18/2013 z 10.4.2013. 179 Připočtu-li k TČ podvodu podle § 209 TZ i zvláštní skutkové podstaty podvodu (§ 210, § 211 a § 212 TZ). 180 Stejně jako Bohuslav v BOHUSLAV, L.: Jaké zkušenosti mají s trestní odpovědností právnických osob vybrané státy EU? [online], 2013-05-30 [cit. 2013-10-28]. Pravniradce.ihned.cz. Dostupný z WWW využiji hodnotících zpráv OECD dostupných z OECD: Country reports on the implementation of the OECD Anti-Bribery Convention [online], 2013 [cit. 2013-12-04]. OECD. Dostupný z WWW . 175
51
TOPO nastala, pochopitelný. Již z takto malého počtu případů aplikace zákona o TOPO je zřejmé, že právnické osoby budou trestně stíhány zejména za hospodářskou kriminalitu. Rejstřík trestných činů právnických osob Případy první aplikace zákona o TOPO jsou sice významné z hlediska trestního práva, ale pro většinu subjektů v ČR zůstaly pravděpodobně bez povšimnutí. Reálného života právnických osob se zatím příliš nedotýkají. Naopak fungování tisíců právnických osob zasáhlo zavedení rejstříku trestů právnických osob. Rejstřík trestů obsahuje od roku 2012 evidenci fyzických i právnických osob pravomocně odsouzených soudy v trestním řízení (§ 2 odst. 1 TR). Podle § 2 odst. 5 TR jsou údaje uváděné v rejstříku trestů právnických osob veřejně přístupné. Důvodová zpráva k změnovému zákonu 420 uváděla, že náklady na rozšíření evidence rejstříku trestů i na právnické osoby budou činit zhruba 5 mil. Kč. 181 Žádná právnická osoba nebyla dosud v ČR pravomocně odsouzena, proto by neměly mít všechny právnické osoby čistý trestní rejstřík. Přesto bylo od roku 2012 vydáno několik desítek tisíc výpisů z rejstříku trestů právnických osob.182 Vzhledem k tomu, že mnohé zvláštní zákony vyžadují předložení výpisu z rejstříku trestů právnických osob, vznikaly tak tisícům právnických osob zbytečné výdaje. S vydáním výpisu je spojen poplatek ve výši 100 Kč.183 Alespoň částečnou útěchou pro právnické osoby může být skutečnost, že výpis z rejstříku trestů je od května 2012 možno získat i na kontaktních místech Czech Point. 184 Situaci, kdy jsou právnické osoby nuceny platit za vydání výpisu z rejstříku trestů, ve kterém dosud nemá žádná právnická osoba žádný záznam, pokládám za absurdní. Jistě bylo možné odložit účinnost novely zavádějící povinnost prokazovat bezúhonnost výpisem z rejstříku trestů PO o několik měsíců. Právnické osoby, zejména ty podnikající, se z povinností prokazovat svou bezúhonnost pomocí výpisu z trestního rejstříku setkají nejčastěji při ucházení se o veřejnou zakázku, při komunikaci s živnostenskými úřady či při žádosti o dotace. Těchto situací bude
Maďarsko (2004 až 2011) 31 případů, Polsko (2006 až 2011) 47 případů, Rakousko (2006 až 2010) 300 až 350 případů. 181 Parlament ČR. Poslanecká sněmovna: Důvodová zpráva k zákonu č. 420/2011 Sb. Sněmovní tisk 286/0. 6. volební období. [online], 2011 [cit. 2013-11-23]. www.psp.cz Dostupný z WWW . 182 Viz přílohy č. 5 a 6, kde jsou uvedeny odpovědi, které obdržel autor od Rejstříku trestů a Ministerstva vnitra na základě žádosti o informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Rejstřík trestů uváděl, že od začátku roku 2013 bylo vydáno 43 737 výpisů z rejstříku trestů právnických osob. Od května 2012 bylo těchto výpisů prostřednictvím systému Czech Point vydáno 28 803. 183 Ministerstvo vnitra ČR: Czech Point. Výpisy z rejstříku trestů právnické osoby. [online], 2013-12-10 [cit. 2013-12-10]. Czechpoint.cz. Dostupný z WWW . 184 Portál veřejné zprávy: Vydání výpisu z evidence Rejstříku trestů právnických osob fyzickým osobám [online], 2013-10-29 [cit. 2013-11-23]. Portal.gov.cz. Dostupný z WWW .
52
mnohem více (viz příloha č. 3), podrobněji se však zaměřím na oblast veřejných zakázek a živnostenského podnikání. Zákon 420/2011 Sb. novelizoval s účinností od 1.1.2012 § 53 odst. 1 písm. a) a b) zákona o veřejných zakázkách. V tomto paragrafu jsou stanoveny základní kvalifikační předpoklady, které musí dodavatel splňovat. Nově musí podmínky bezúhonnosti splňovat i sama právnická osoba, nejen její statutární orgán jako dosud. Jelikož zákon 420/2011 Sb. neobsahuje žádná přechodná ustanovení, bylo nutné, aby uchazeči o veřejnou zakázku prokazovali svoji bezúhonnost výpisem z trestního rejstříku právnických osob již od 1.1.2012.185 Neexistence přechodných ustanovení znamenala, že nebylo jasné, zda mají bezúhonnost zpětně prokazovat i uchazeči účastnící se již zahájených řízení. Stav právní nejistoty ukončilo již 9.1.2012 stanovisko ÚOHS a Ministerstva pro místní rozvoj, v němž bylo stanoveno, že povinnost prokazovat bezúhonnost se týká jen řízení zahájených po účinnosti novely. 186 Zákon 420/2011 Sb. novelizoval také živnostenský zákon. Konkrétně § 8 ŽZ upravující překážky provozování živnosti a § 46 ŽZ. Ministerstvo průmyslu a obchodu, do jehož věcné působnosti spadá činnost živnostenských úřadů, vydalo pro živnostenské úřady několik metodických informací. Zajímavé je sledovat, jak se postupně vyvíjel přístup ministerstva k vyžadování výpisů z trestního rejstříku právnických osob. (Živnostenské rejstříky si výpisy z rejstříku trestů opatřují samy. Podnikatelé je proto nemusejí dokládat.) V první metodické informaci z 3.1.2012187 jsou živnostenské úřady vyzývány, aby si o výpisy PO žádaly rejstřík trestů prostřednictvím datové schránky. Již o 10 dní později188 jsou však informovány o skutečnosti, že evidence odsouzených právnických osob fakticky neexistuje a že dokud nebude spuštěn elektronický přístup do rejstříku trestů, není účelné ani hospodárné vyžadování výpisů z rejstříku trestů PO ve smyslu § 8 dost. 5 ŽZ. V poslední metodické informaci189 na toto téma jsou již živnostenské úřady informovány o skutečnosti, že je již registr živnostenského podnikání v případě českých PO propojen s rejstříkem trestů. Komunikace s rejstříkem trestů prostřednictvím datové schránky je nutná jen v případě
185
DVOŘÁK, D.: Novela zákona o veřejných zakázkách v souvislosti s přijetím zákona o trestní odpovědnosti právnických osob [online], 2012-01-10 [cit. 2013-11-23]. Epravo.cz. Dostupný z WWW . 186 KOVAŘÍK, M.: Nenápadné novely zákona o veřejných zakázkách zkraje roku 2012. [online], 2012-01-10 [cit. 2013-1123]. Sdružení Indoc. Dostupný z WWW . 187 Ministerstvo průmyslu a obchodu: Metodická informace č. 1 – novela živnostenského zákona v souvislosti s přijetím zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim ze dne 3.1.2012. 188 Ministerstvo průmyslu a obchodu: Metodická informace č. 3 – postupy k vyžádání výpisů z evidence rejstříku trestů právnických osob ze dne 13.1.2012. 189 Ministerstvo průmyslu a obchodu: Metodická informace č. 6 – postup k vyžádání výpisů z evidence Rejstříku trestů právnických osob ze dne 11.5.2012.
53
zahraničních PO. Právě požadavek ŽZ, aby právnické osoby se sídlem v jiném státě EU musely kromě českého výpisu prokazovat svoji bezúhonnost i výpisem ze země, v níž mají sídlo, se stal předmětem kritiky. V EU totiž existují státy, které sice zavedly TOPO, ale neznají institut výpisů z rejstříku trestů.190 Preventivní opatření Paragraf 8 odst. 2 písm. b) TOPOZ stanovil možnost, jak se právnická osoba může vyhnout přičtení trestného činu, který spáchal její zaměstnanec. Právnické osobě se nebude přičítat trestný čin jejího zaměstnance, provedly-li orgány této právnické osoby taková preventivní opatření (k zabránění spáchání trestného činu jejich zaměstnanci), která vyžadují zvláštní právní předpisy nebo která po ní lze spravedlivě požadovat. Zákon demonstrativně uvádí např. provádění kontrol nad činností zaměstnanců nebo přijetí opatření k odvrácení následků trestného činu. Zákon o TOPO však neobsahuje přehled konkrétních opatření, která by měla být provedena. Nevznikl ani žádný oficiální návod. Koukal191 v této souvislosti poukazuje na výrazné rozdíly mezi postupem českých a britských zákonodárců. V roce 2010 schválila Velká Británie Bribery Act.192 Tento zákon obsahuje protikorupční opatření a počítá i s TOPO. Na základě čl. 9 tohoto zákona má britské ministerstvo spravedlnosti povinnost vydat k tomuto zákonu oficiální metodiku o preventivních opatřeních. Jelikož se práce na přípravě této metodiky zpozdily, bylo datum nabytí účinnosti zákona o 3 měsíce posunuto.193 Legisvakanční lhůta byla v ČR naopak příliš krátká, chyběly metodiky a výraznější informační kampaň. Proto se většina právnických osob staví k prevenci případného trestního postihu spíše indiferentně. Výjimkou jsou pouze finanční instituce. 194 Jaká preventivní opatření by tedy měly právnické osoby provést? Všeobecně je přijímán fakt, že příprava preventivních opatření je úkolem oddělení Corporate Compliance. Konkrétní případy opatření je však možné nalézt jen velmi zřídka. V odborné
190
BLAŽEK, K.: Malá chyba velkého významu. [online], 2012-07-23 [cit. 2013-11-22]. E15.cz. Dostupný z WWW . 191 KOUKAL, P.: Trestní odpovědnost obchodních společností v „roce jedna“ z pohledu compliance [online], 2013-02-06 [cit. 2013-06-23]. Epravo.cz. Dostupný z WWW . 192 Bribery Act 2010 (UK). Dostupný z WWW . 193 KOUKAL, P.: Trestní odpovědnost obchodních společností v „roce jedna“ z pohledu compliance [online], 2013-02-06 [cit. 2013-06-23]. Epravo.cz. Dostupný z WWW . 194 KOUKAL, P.: Trestní odpovědnost obchodních společností v „roce jedna“ z pohledu compliance [online], 2013-02-06 [cit. 2013-06-23]. Epravo.cz. Dostupný z WWW .
54
literatuře jsou uváděna preventivní opatření využívaná především ve Velké Británii a v USA. Z praxe těchto zemí vychází i Navrátilová195 a uvádí, že „po právnických osobách lze spravedlivě požadovat např. vzdělávání podřízených subjektů, preventivní kontrolu jednotlivých interních postupů a jejich preventivní přizpůsobení, pravidelný kriminologický rozbor daného korporátního prostředí, kontrolu nad činností svých zaměstnanců, implementace detekčních mechanismů, vyšetřování detekovaných trestných činů na odborné úrovni, přijímání opatření, která brání dokonání trestných činů či zamezení škodlivému následku trestných činů, pravidelnou analýzu jednotlivých situací za účelem adaptace interních mechanismů k větší efektivitě, obecně vzdělávací analyticko-dozorčí činnost, a to zejména díky činnosti specializovaného oddělení (Compliance) složeného z právně vzdělaných odborníků“.196 Z obdobných principů vychází i britská metodika,197 ta navíc obsahuje i případové studie. Touto metodikou se pravděpodobně nechali inspirovat i Fenyk a Stejskal. 198 Obě publikace uvádějí tyto principy. Proportionate procedures
Zásada přiměřenosti
Top-level commitment
Plná angažovanost vedení PO
Risk Assessment
Systém vyhodnocování rizik
Due diligence
Kvalitní
nástroje
kontroly,
dohledu
a organizace Communication (including training)
Fungující komunikace a školení
Monitorin and review199
Dostatečná kontrola200
I přesto, že v zahraničí je provádění obdobných preventivních opatření běžnou záležitostí, domnívám se, že nějaký čas potrvá, než se stanou součástí běžného chodu všech právnických osob. Jasno do této problematiky přinese až judikatura.
195
NAVRÁTILOVÁ, J.: Přičitatelnost v zahraniční judikatuře. IN JELÍNEK, J. a kol.: Trestní odpovědnost právnických osob v České republice - bilance a perspektivy. 1. vydání. Praha: Leges, 2013. ISBN 978-80-87576-58-8. Str. 162. 196 Tamtéž, str. 162. 197 MINISTRY OF JUSTICE (UK): Bribery Act 2010 GUIDANCE about procedures which relevant commercial organisations can put into place to prevent persons associated with them from bribing (section 9 of the Bribery Act 2010). Dostupný z WWW . 198 , J., SMEJKAL, L.: Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim: komentář. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012. ISBN 978-80-7357-720-9. Str. 146 až 154. 199 MINISTRY OF JUSTICE (UK): Bribery Act 2010 GUIDANCE about procedures which relevant commercial organisations can put into place to prevent persons associated with them from bribing (section 9 of the Bribery Act 2010). Dostupný z WWW . Str. 21 až 31. 200 FENYK, J., SMEJKAL, L.: Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim: komentář. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012. ISBN 978-80-7357-720-9. Str. 146 až 154.
55
2.3 Sporné otázky V této krátké podkapitole se zaměřím na některé sporné otázky související s problematikou TOPO. Při jejich výběru jsem vycházel spíše ze článků praktikujících právníků (advokátů a státních zástupců). Domnívám se, že některé z těchto sporných otázek mohou při budoucí aplikaci zákona o TOPO způsobit značné problémy. Mohly by vést dokonce k jeho novelizacím. Vztah TOPO ke správnímu trestání Zavedení TOPO přišlo správní právo o svůj monopol v oblasti sankcionování právnických osob. Právnické osoby jsou nyní odpovědné za správní delikty, ale také za trestné činy. I přesto, že ne ke všem trestným činům uvedeným v § 7 existují odpovídající správní delikty, bude v některých případech nutné rozhodnout, zda dané protiprávní činy je možno posuzovat „pouze“ jako správní delikty, nebo jako trestné činy. Při odlišování správních deliktů a trestných činů PO bude nutné vycházet jednak ze závažnosti deliktu a také ze zásady, že trestní právo je nástrojem ultima ratio a mělo by být proto použito přiměřeně. 201 Prášková popisuje vztah mezi správním deliktem PO a trestným činem PO tak, že trestní odpovědnost je speciální a správní odpovědnost se užije subsidiárně.202 Toto tvrzení je v souladu se zásadou subsidiarity trestní represe vyjádřenou v § 12 odst. 2 TZ. Souhlasím s Práškovou,203 že zejména v prvních letech aplikace TOPO bude pro zaměstnance správních orgánů obtížné posoudit, zda protiprávní jednání je správním deliktem nebo trestným činem. Ústavnost zákona o TOPO I přesto, že Ústavnímu soudu ČR, tedy jediné instituci, která může podávat závazný výklad ústavního pořádku ČR, nebyl doposud předložen žádný návrh na přezkum ústavnosti zákona o TOPO, objevují se názory upozorňující na některé jeho nedostatky. Například Vidrna204 pochybuje o souladu konstrukce uvedené v § 8 TOPOZ s ústavním pořádkem. Domnívá se, že právnickým osobám může být upřeno právo 201
PRÁŠKOVÁ, H.: Základy odpovědnosti za správní delikty. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013. ISBN 978-80-7400-456-8. Str. 170 a 172. 202 PRÁŠKOVÁ, H.: Vztah trestných činů právnické osoby a správních deliktů právnické osoby. IN JELÍNEK, J. a kol.: Trestní odpovědnost právnických osob v České republice - bilance a perspektivy. 1. vydání. Praha: Leges, 2013. ISBN 97880-87576-58-8. Str. 184. 203 Tamtéž, str. 190. 204 VIDRNA, J.: Je zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim zcela v souladu s ústavním pořádkem ČR? Trestní právo, 2012, č. 11. ISSN 1211-2860. Str. 13 až 19.
56
na obhajobu (čl. 40 odst. 3 Listiny205) a že je dále popřena zásada presumpce neviny (čl. 40 dost. 2 Listiny). K tomuto názoru ho přiměla nemožnost právnické osoby vyhnout se přičtení trestní odpovědnosti za trestný čin spáchaný orgánem této PO. Podobně jako Bohuslav (viz 2.1) hovoří o objektivní odpovědnosti. „Zákonodárce zcela rezignoval na potřebu zkoumat pozici stíhané PO ve vztahu k deliktnímu jednání, jeho fyzickému pachateli a ve vztahu ke všem podmínkám, které toto deliktní jednání buď umožnily, nebo usnadnily.“206 Právě tyto okolnosti včetně zavedených preventivních opatření by měly podle Vidrny tvořit prostor pro obhajobu právnické osoby. K popření presumpce neviny prý vede společná aplikace § 8 TOPOZ a § 160 odst. 1 TŘ (zahájení trestního stíhání). Důvodné podezření, nutné k zahájení trestního stíhání, ve spojení s objektivní odpovědností za trestné činy spáchané orgány PO a s praktickou nemožností obhajoby se tak prý prakticky rovná odsuzujícímu rozsudku.207 Myslím, že právě uvedená kritika § 8 TOPOZ má své opodstatnění a mohla by se stát návodem, jak by se mohly první odsouzené právnické osoby bránit před Ústavním soudem (v řízení o ústavní stížnosti). Posledním nedostatkem § 8 TOPOZ je podle Vidrny faktická nerovnost postavení fyzických osob uvedených v § 8 odst. 1 písm. a) až c) TOPOZ, kterou zákon o TOPO ve vztahu k případné obhajobě právnických osob nijak nezohledňuje. Vidrna uvádí jako příklad jednatele velké s.r.o. v porovnání s mistrem, který v dílně dohlíží na práci 3 dělníků (vykonává řídící a kontrolní činnost). Domnívám se, že by zákonodárce měl umožnit soudům, aby mohly zohlednit postavení konkrétních fyzických osob uvedených v § 8 odst. 1 písm. a) až c) TOPOZ v rámci právnické osoby.208 Z hlediska souladu s ústavním pořádkem považuji za problematickou také pasáž zákona o TOPO upravující ukládání trestů. Konkrétně jde o § 14 odst. 1 TOPOZ, podle něhož má soud přihlédnout ke strategickému významu právnické osoby pro národní hospodářství. I když je z jasné, jaký byl účel zákonodárce, vzbuzuje toto ustanovení pochybnosti o souladu se zásadou rovnosti před zákonem. 209 Zákon nikde neobsahuje vodítko pro posuzování strategického významu právnické osoby pro národní hospodářství, podle Jelínka jde o ustanovení neurčité, a proto odporující zásadě nullum crimen sine lege certa.210
205
Usnesení předsednictva České národní rady ze dne 16. prosince 1992 o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součásti ústavního pořádku České republiky č. 2/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen Listina. 206 VIDRNA, J.: Je zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim zcela v souladu s ústavním pořádkem ČR? Trestní právo, 2012, č. 11. ISSN 1211-2860. Str. 13 až 19. 207 Tamtéž. 208 Tamtéž. 209 JELÍNEK, J., HERCZEG, J.: Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob. Komentář s judikaturou. 2. vydání. Praha: Leges, 2013, ISBN 978-80-87576-43-4. Str. 115. 210 Tamtéž, str. 115.
57
„Globální“ trestní odpovědnost právnických osob K dokreslení problematiky TOPO je nutné uvést i její globální souvislosti. Ve svém článku tak učinil Klement.211 Na světě neexistuje žádný nadnárodní – globální systém trestání právnických osob/korporací. Každý stát (pokud vůbec) zavedl jinou podobu TOPO a v řízení proti nim postupuje podle jiných procesních pravidel. Státy sice mohou využít mezistátní pomoci, ale i tak je systém trestání značně neefektivní. Klement uvádí případy, kdy nadnárodní korporace čelily obvinění za korupční jednání v několika zemích zároveň. Pro samotné korporace bylo proto výhodnější pokusit se spolupracovat s orgány významných států (především Velké Británie a USA) a dohodnout se s nimi na uzavření smíru (propracovanější obdoba české dohody o vině a trestu). K těmto smírům skutečně docházelo a korporace za své trestné činy zaplatily výrazné pokuty. Ostatní státy však tyto smíry neuznaly a zahájily v téže věci trestní řízení. Snahou korporací, ale i USA a Velké Británie je tedy vzájemně spolupracovat a zvyšovat tak váhu jimi uzavřených smírů. Proto bude nadále vzrůstat význam americké212 a britské213 legislativy postihující korupci. S USA a Velkou Británií již uzavřela podobnou dohodu i jedna společnost podezřelá z korupce vládních činitelů v ČR. Na ČR se však tato dohoda nevztahovala. 214 Je patrné, že nadnárodní korporace budou usilovat o silnější prosazování zásady ne bis in idem. Pro jednotlivé státy je naopak lákavý peněžitý trest. Domnívám se, že by proto bylo lepší ustanovit např. v rámci OECD nadnárodní systém, který by postihoval např. právě významné korupční kauzy. O významu trestných činů (především v oblasti hospodářské soutěže a korupce) páchaných nadnárodními korporacemi svědčí i to, že v USA již bylo uloženo několik pokut přesahujících 100 mil. USD.215 Bude-li jednou skutečně nastaven nadnárodní systém trestání právnických osob, bude jistě založen právě na předpisech USA a Velké Británie. V globálním měřítku se tak český zákon o TOPO a jeho budoucí případná aplikace jeví v úplně jiném světle. Takřka zanedbatelně. Inspirací z právní úpravy a praxe USA a Velké Británie by podle Klementa mohla pravomoc státních zastupitelství přímo ovlivňovat (v řízení o odklonech) budoucí podobu preventivních opatření obviněné právnické osoby.216
211
KLEMENT, P.: Globální pohled na trestání korporací. Státní zastupitelství, 2013, č. 4. ISSN 1214-3758. Str. 16 až 20. USA: Foreign Corrupt Practices Act (1977). 213 UK: Bribery Act (2010). 214 KLEMENT, P.: Globální pohled na trestání korporací. Státní zastupitelství, 2013, č. 4. ISSN 1214-3758. Str. 16 až 20. 215 NAVRÁTILOVÁ, J.: Přičitatelnost v zahraniční judikatuře. IN JELÍNEK, J. a kol.: Trestní odpovědnost právnických osob v České republice - bilance a perspektivy. 1. vydání. Praha: Leges, 2013. ISBN 978-80-87576-58-8. Str. 167 a 168. 216 KLEMENT, P.: Globální pohled na trestání korporací. Státní zastupitelství, 2013, č. 4. ISSN 1214-3758. Str. 16 až 20. 212
58
ZÁVĚR V této práci jsem se zabýval trestní odpovědností právnických osob a především pak tím, jaké dopady přineslo její zavedení v ČR. Na následujících stranách uvedu své závěry a odpovědi na otázky položené v úvodu práce. V první kapitole práce v podkapitole 1.1 jsem se věnoval pojmu trestní odpovědnost právnických osob. Trestní odpovědnost právnických osob zavedenou do právního řádu ČR zákonem o TOPO je možno označit jako pravou TOPO. Právnické osoby jsou podle tohoto zákona odpovědné za trestné činy, za jejichž spáchání jim budou ukládány trestní sankce v řízení před (trestní) soudem. Pravá TOPO je jedním ze tří modelů odpovědnosti právnických osob. Další dva typy, odpovědnost právnických osob cestou správního trestání a nepravá TOPO, jsou v evropských státech poměrně výjimečné. Koncept nepravé trestní odpovědnost právnických osob, který se dosud uplatňuje na Slovensku, je postupně opouštěn. V podkapitole 1.2 jsem uváděl nejčastější argumenty zastánců a odpůrci zavádění TOPO. Argumenty zastánců vycházely především z kriminálně politických faktů (rostoucí význam právnických osob v globalizované ekonomice) a dále pak ze závazků České republiky zavést na základě mezinárodních smluv a práva EU trestní odpovědnost právnických osob. Odpůrci TOPO oponovali především právně dogmatickými argumenty, např. tím, že právnické osoby jsou jen fikce nebo tím, že právnické osoby nemohou jednat zaviněně. Polemika byla vedena také o to, zda může být rovnocenného cíle, tedy dostatečně efektivního trestání právnických osob za jejich protiprávní činy, dosaženo i prostřednictvím správního práva trestního. Domnívám se, že střet argumentů pro a proti zavedení trestní odpovědnosti právnických osob vyznívá spíše pro její příznivce. Tedy za předpokladu, že nějaká forma trestní odpovědnosti právnických osob musí být přijata. K tomuto názoru mě vedla především skutečnost, že mezinárodní smlouvy, jimiž je ČR vázána, skutečně vyžadují, aby nějaká forma odpovědnosti právnických osob za protiprávní činy v nich uvedené byla přijata. V případě ČR by přicházelo v úvahu pouze správní trestání právnických osob nebo TOPO. Správní trestání právnických osob dodnes nemá zákonem upraveny obecné instituty. Navíc většina mezinárodních smluv upravuje ty oblasti protiprávní činnosti, které správní právo nezná. Naopak trestní právo s trestáním fyzických osob za tyto trestné činy počítá. Zavedení trestní odpovědnosti právnických osob se tak jeví jako jednodušší varianta. (Ke zdokonalení úpravy správního trestání však stejně bude muset jednoho dne dojít). Další výhodou trestního postihu oproti správnímu trestání je lepší procesní postavení obviněné právnické osoby, 59
účinnější důkazní prostředky, ale hlavně možnost mezinárodní spolupráce. Tu správní právo prakticky nezná. Jelikož se autorům návrhu zákona o TOPO a dalším teoretikům podařilo při konstrukci trestní odpovědnosti (především díky teorii přičitatelnosti) díky zkušenostem ze zahraničí překonat některé teoretické problémy, odpadají i námitky odpůrců TOPO, že právnická osoba nemůže jednat zaviněně apod. Zavedení pravé TOPO je dle mého názoru z teoretického hlediska v delším časovém horizontu správným krokem. Uvítal bych jej však pouze v situaci, kdy by potřeby společnosti tento institut vyžadovaly a kdy by s ním byla veřejnost s dostatečným předstihem seznámena. Z podkapitoly 1.3 však vyplývá, že prakticky jediným důvodem k přijetí zákona o TOPO bylo plnění závazků z mezinárodních smluv a závazků vůči EU. Právě absence dalších významnějších motivů a cílů bude přinášet při aplikaci zákona potíže. Zavádět takto převratnou změnu právního řádu jen kvůli splnění jedné či několika mezinárodních úmluv, zvláště v situaci, kdy některé tyto úmluvy nevyžadují striktně zavedení trestní odpovědnosti, považuji za nešťastné řešení. Zvláště za situace, kdy je ze strany mezinárodních organizací na Českou republiku činěn pouze politický tlak a ČR nehrozí žádné sankce. Právní předpisy EU sice zavedení TOPO prakticky vyžadují, nepotvrdila se však má původní domněnka, že krátká legisvakanční lhůta zákona o TOPO byla vyvolána obavami ze sankcí za pozdní a nesprávnou implementaci právních předpisů EU. Za těchto okolností je 9denní legisvakanční lhůta důkazem o bezohlednosti zákonodárce, který nemyslí na adresáty normy. A to nejen na právnické osoby, které by mohly být na základě zákona o TOPO trestně odpovědné, ale ani na orgány, které by měly zákon aplikovat. Ze srovnání zákona o TOPO s obdobnými zákony zemí střední Evropy vyplývá, že český zákon o TOPO se příliš neodlišuje od zahraničních úprav. „Délka“ legisvakanční lhůty je však naprosto unikátní. V podkapitole 2.1 byla rozebrána klíčová ustanovení zákona o TOPO. Domnívám se, že hlavní problémy při aplikaci přinesou § 8 a § 10. Problematická je zejména přičitatelnost trestného činu spáchaného orgánem právnické osoby, ke které dochází bez dalšího a právnická osoba nemá příležitost namítat provedená preventivní opatření či postavení jednotlivé řídící osoby v rámci struktury právnické osoby. Podle § 10 přechází TOPO na všechny její (univerzální) právní nástupce. Nevyžaduje se, aby právní nástupce věděl o spáchaném trestném činu. Rizikem pro právnické osoby je jejich trestní postih za trestné činy jejich bývalých zaměstnanců. V podkapitole 2.2 jsou uvedeny některé dopady, které přineslo zavedení TOPO. Předně bylo v souvislosti s přijetím TOPO změnovým zákonem 420 novelizováno více než 60
40 právních předpisů. V mnoha právních oblastech se tak změnily podmínky bezúhonnosti, které nyní musí splňovat i právnická osoba. K prokazování bezúhonnosti právnických osob jsou vyžadovány výpisy z rejstříku trestů právnických osob. Povinnost prokazovat svoji bezúhonnost pomocí těchto výpisů vznikla právnickým osobám již ode dne účinnosti zákona o TOPO. Vzhledem k tomu, že je vydání výpisu z rejstříku trestů spojeno s poplatkem, vznikají tak právnickým osobám i státu zbytečné výdaje. Od roku 2012 bylo vydáno již několik desítek tisíc výpisů z rejstříku trestů právnických osob. Za situace, kdy dosud nebyla žádná právnická osoba pravomocně odsouzena, jde opět o zjevnou bezohlednost a nekoncepčnost zákonodárce, který nestanovil žádná přechodná ustanovení. Podnikajících právnických osob se zavedení jejich bezúhonnosti dotkne např. v oblastech živnostenského podnikání a veřejných zakázek. K samotné aplikaci zákona o TOPO došlo od ledna 2012 do března 2013 celkem v 26 případech (trestní stíhání PO). Ve 4 případech byla podána obžaloba. Tento počet případů odpovídá zkušenostem z prvních let aplikace TOPO v okolních státech. V porovnání s některými je dokonce vyšší. Právnické osoby jsou nejčastěji stíhány pro daňové trestné činy. Posledním v práci zmíněným dopadem zavedení TOPO je skutečnost, že by právnické osoby měly dobrovolně přijímat preventivní opatření, která by měla zamezit tomu, aby jejich zaměstnanci páchali trestné činy. Existence preventivních opatření, která lze po právnické osobě spravedlivě vyžadovat, pak může vést k tomu, že právnické osobě nebude přičítán trestný čin jejího zaměstnance. V ČR však nevznikla žádná oficiální metodika obsahující výčet preventivních opatření. V podkapitole 2.3 jsou uvedeny některé sporné otázky související s institutem TOPO. Jde o vztah TOPO a správního trestání právnických osob nebo o možný nesoulad zákona o TOPO s ústavním pořádkem ČR. Poslední pasáž se týká globální trestní odpovědnosti právnických osob. Domnívám se, že by bylo vhodné zřídit v rámci některé z mezinárodních organizací soudní orgán, který by postihoval nejzávažnější trestné činy páchané nadnárodními korporacemi. Jednotlivé členské státy by pak nemohly trestně stíhat již jednou odsouzené právnické osoby (podle zásady ne bis in idem). Česká právní úprava TOPO odpovídá současným evropským trendům. Jde o pravou trestní odpovědnost zavedenou speciálním zákonem. Rozsah trestní odpovědnosti vychází z mezinárodních úmluv a z práva EU. Jednotlivé dílčí instituty (teorie nezávislé trestní 61
odpovědnosti fyzické a právnické osoby, teorie přičitatelnosti, přechod trestní odpovědnosti na právního nástupce, vyloučení státu a územních samosprávných ceků z působnosti zákona) odpovídají právním úpravám okolních států střední Evropy. Hlavními nedostatky zákona o TOPO jsou okolnosti, za jakých vznikal, a motivy, které k jeho vzniku vedly. Zákon sice vychází ze všech moderních trendů a teorií, v době jeho přijímání však neexistovala dostatečná společenská potřeba/poptávka volající po jeho zavedení. Hlavním motivem zákonodárce bylo jednoznačně splnění závazků ČR vůči mezinárodním organizacím a EU. A ne boj proti korupci či ochrana společnosti před závažnou kriminalitou páchanou právnickými osobami, jak je někdy uváděno. Kdyby tomu tak skutečně bylo, doprovázela by vznik zákona rozsáhlá informační kampaň, byly by připraveny nejrůznější potřebné metodiky a rozhodně by byla stanovena delší legisvakanční lhůta než 9 dní. Nezřetelný cíl zákona o TOPO pravděpodobně zpomalí jeho budoucí aplikaci. Hlavními dopady zavedení TOPO na fungování právnických osob jsou prozatím spíše povinnosti vyplývající pro ně ze změn provedených zákonem 420/2011 Sb. Především povinnost prokazovat bezúhonnost výpisem z rejstříku trestů právnických osob. V této práci se z důvodu jejího rozsahu nemohly objevit všechny související skutečnosti. Při dalším zpracování tohoto tématu by bylo možné rozšířit pasáže obsahující komparativní výklad. Komparace by mohly být provedeny i u jednotlivých dopadů (např. případy aplikace TOPO v prvních letech po jejím zavedení, úprava trestních rejstříků v jednotlivých zemích). Velký prostor by mohl být také konkrétním preventivním opatřením. Na základě zahraniční judikatury by mohly být uvedeny případové studie.
62
Seznam použité literatury a pramenů Literatura: BOHUSLAV, L.: Přičitatelnost trestného činu právnické osobě. IN JELÍNEK, J. a kol.: Trestní odpovědnost právnických osob v České republice - bilance a perspektivy. 1. vydání. Praha: Leges, 2013. ISBN 978-80-87576-58-8. FENYK, J., SMEJKAL, L.: Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim: komentář. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012. ISBN 978-80-7357-720-9. FOREJT, P., HABARTA, P., TREŠLOVÁ, L.: Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim: s komentářem. Praha: Linde, 2012. ISBN 978-80-7201-875-8. JELÍNEK, J. a kol.: Trestní odpovědnost právnických osob v České republice - bilance a perspektivy. 1. vydání. Praha: Leges, 2013. ISBN 978-80-87576-58-8. JELÍNEK, J., HERCZEG, J.: Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob. Komentář s judikaturou. 2. vydání. Praha: Leges, 2013, ISBN 978-80-87576-43-4. JELÍNEK, J.: Nad českým zákonem o trestní odpovědnosti právnických osob. IN JELÍNEK, J. a kol.: Trestní odpovědnost právnických osob v České republice - bilance a perspektivy. 1. vydání. Praha: Leges, 2013. ISBN 978-80-87576-58-8. JELÍNEK, J.: Nad českým zákonem o trestní odpovědnosti právnických osob. IN JELÍNEK, J. a kol.: Trestní odpovědnost právnických osob v České republice - bilance a perspektivy. 1. vydání. Praha: Leges, 2013. ISBN 978-80-87576-58-8. JELÍNEK, J.: Trestní odpovědnost právnických osob. 1. vydání. Praha: Linde, 2007. ISBN 978-807201-683-9. KLÁTIK, J.: Posobnost slovenského Trestného zákona na ukladače ochranných opatrení proti právnickým osobám. IN JELÍNEK, J. a kol.: Trestní odpovědnost právnických osob v České republice - bilance a perspektivy. 1. vydání. Praha: Leges, 2013. ISBN 978-80-87576-58-8. KLEMENT, P.: Globální pohled na trestání korporací. Státní zastupitelství, 2013, č. 4. ISSN 12143758. KOČAN, Š.: Genéza terstnej zodpovednosti právnických osob v podmienkach Slovenskej republiky. IN JELÍNEK, J. a kol.: Trestní odpovědnost právnických osob v České republice - bilance a perspektivy. 1. vydání. Praha: Leges, 2013. ISBN 978-80-87576-58-8. KÖHALMI, L.: The Punishability of Legal Person in Hungarian Criminal Law. IN TOMÁŠEK, M. (ed.): European law and national criminal legislation. Beroun: IFEC, 2007. Sborník; č. 33. ISBN 97880-85889-88-8. KOPECKÝ, M.: K otázkám (ne)odpovědnosti územních samosprávných celků. IN JELÍNEK, J. a kol.: Trestní odpovědnost právnických osob v České republice - bilance a perspektivy. 1. vydání. Praha: Leges, 2013. ISBN 978-80-87576-58-8. KORDÍK, M.: Nepravá trestná zodpovědnost právnických osob podľa súčasnej úpravy v Slovenskej republike a základ pravej trestnej zodpovednosti podľa pripravovaného návrhu zákona v SR. IN JELÍNEK, J. a kol.: Trestní odpovědnost právnických osob v České republice - bilance a perspektivy. 1. vydání. Praha: Leges, 2013. ISBN 978-80-87576-58-8.
63
KRATOCHVÍL, V.: České a slovenské řešení trestní odpovědnosti právnických osob v roce 2009. IN ZÁHORA, J., KERT, R. (ed.): Trestná zodpovědnost právnických osob. Zborník z medzinárodnej konferencie konanej dňa 12. Novembra 2009 (Bratislava vysoká škola práva, Universität Wien). 1. vydání. Bratislava: EUROKÓDEX, 2009. ISBN 978-80-89447-15-2. KRATOCHVÍL, V.: Trestní odpovědnost právnických osob a jednání za jiného (stav de lege lata, de lege ferenda v České republice a Slovenské republice). Právny obzor: časopis Ústavu štátu a práva Slovenskej akadémie vied, Bratislava: Slovenská akadémia vied, 2002, Ročník 85, č. 4. ISSN 00326984. KUDRNA, J.: Trestní odpovědnost právnických osob v polském právu. IN VANDUCHOVÁ, M., HOŘÁK, J. (ed.): Na křižovatkách práva. Pocta Janu Musilovi k 70. narozeninám. Praha: C. H. Beck, 2011. ISBN 978-80-7400-388-2. MARŠÁLEK P.: Přetrvávající problém legitimity trestní odpovědnosti právnických osob. IN JELÍNEK, J. a kol.: Trestní odpovědnost právnických osob v České republice - bilance a perspektivy. 1. vydání. Praha: Leges, 2013. ISBN 978-80-87576-58-8. MATES, P.: Základy správního práva trestního. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010. ISBN 978-807400-357-8. MUSIL, J., PRÁŠKOVÁ, H., FALDYNA, F.: Úvahy o trestní odpovědnosti právnických osob de lege ferenda. Trestní právo, 2001, č. 3. ISSN 1211-2860. NAVRÁTILOVÁ, J.: Přičitatelnost v zahraniční judikatuře. IN JELÍNEK, J. a kol.: Trestní odpovědnost právnických osob v České republice - bilance a perspektivy. 1. vydání. Praha: Leges, 2013. ISBN 978-80-87576-58-8. NOVOTNÝ, O. a kol.: Trestní právo hmotné. 1. díl. 6. vydání. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010. ISBN 978-80-7357-509-0. POŠÍKOVÁ, L.: Trestní odpovědnost právnických osob ve švýcarské právní úpravě. IN JELÍNEK, J. a kol.: Trestní odpovědnost právnických osob v České republice - bilance a perspektivy. 1. vydání. Praha: Leges, 2013. ISBN 978-80-87576-58-8. PRÁŠKOVÁ, H.: Vztah trestných činů právnické osoby a správních deliktů právnické osoby. IN JELÍNEK, J. a kol.: Trestní odpovědnost právnických osob v České republice - bilance a perspektivy. 1. vydání. Praha: Leges, 2013. ISBN 978-80-87576-58-8. PRÁŠKOVÁ, H.: Základy odpovědnosti za správní delikty. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013. ISBN 978-80-7400-456-8. ROHÁČ, I.: Dovody „proti“ zavedeniu trestnej zodpovednosti právnickýc osob. IN JELÍNEK, J. a kol.: Trestní odpovědnost právnických osob v České republice - bilance a perspektivy. 1. vydání. Praha: Leges, 2013. ISBN 978-80-87576-58-8. ŘÍHA, J.: Tabulky a schémata z obecné části trestního práva hmotného. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012. ISBN 978-80-7400-263-2. SÝKORA, M.: Působnost zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. IN JELÍNEK, J. a kol.: Trestní odpovědnost právnických osob v České republice - bilance a perspektivy. 1. vydání. Praha: Leges, 2013. ISBN 978-80-87576-58-8. ŠÁMAL, P. a kol.: Trestní odpovědnost právnických osob. Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2012. ISBN 978-80-7400-116-1.
64
ŠÁMAL, P.: K některým obecným otázkám trestní odpovědnosti právnických osob. IN VANDUCHOVÁ, M., HOŘÁK, J. (ed.): Na křižovatkách práva. Pocta Janu Musilovi k 70. narozeninám. Praha: C. H. Beck, 2011. ISBN 978-80-7400-388-2. ŠÁMAL, P.: K přechodu trestní odpovědnosti právnické osoby na její právní nástupce. IN JELÍNEK, J. a kol.: Trestní odpovědnost právnických osob v České republice - bilance a perspektivy. 1. vydání. Praha: Leges, 2013. ISBN 978-80-87576-58-8. ŠIMOVČEK, I., STRÉMY, T.: Trestná alebo správná zodpovědnost právnických osob. IN JELÍNEK, J. a kol.: Trestní odpovědnost právnických osob v České republice - bilance a perspektivy. 1. vydání. Praha: Leges, 2013. ISBN 978-80-87576-58-8. ŠVESTKA, J. a kol.: Občanské právo hmotné 1. 5. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2009. ISBN 97880-7357-468-0. VIDRNA, J.: Je zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim zcela v souladu s ústavním pořádkem ČR? Trestní právo, 2012, č. 11. ISSN 1211-2860. ZÁHORA, J.: Zodpovednosť právnických osob za trestné činy v europskej dimenzii – komparatívny prehľad. IN JELÍNEK, J. a kol.: Trestní odpovědnost právnických osob v České republice - bilance a perspektivy. 1. vydání. Praha: Leges, 2013. ISBN 978-80-87576-58-8. ZEDER, F.: Die Strafbarkeit von juristischen Personen in Europa: Ein Überblick. IN ZÁHORA, J., KERT, R. (ed.): Trestná zodpovědnost právnických osob, Zborník z medzinárodnej konferencie konanej dňa 12. Novembra 2009 (Bratislava vysoká škola práva, Universität Wien). 1. vydání. Bratislava: EUROKÓDEX, 2009. ISBN 978-80-89447-15-2.
Internetové zdroje BLAŽEK, K.: Malá chyba velkého významu. [online], 2012-07-23 [cit. 2013-11-22]. E15.cz. Dostupný z WWW . BOHUSLAV, L.: Jaké zkušenosti mají s trestní odpovědností právnických osob vybrané státy EU? [online], 2013-05-30 [cit. 2013-10-28]. Pravniradce.ihned.cz. Dostupný z WWW . Bribery Act 2010 (UK). Dostupný z WWW . DVOŘÁK, D.: Novela zákona o veřejných zakázkách v souvislosti s přijetím zákona o trestní odpovědnosti právnických osob [online], 2012-01-10 [cit. 2013-11-23]. Epravo.cz. Dostupný z WWW . EURLEX. Právní předpisy ES/EU. Dostupné na WWW . EURLEX: COUNCIL FRAMEWORK DECISION of 29 May 2000 on increasing protection by criminal penalties and other sanctions against counterfeiting in connection with the introduction of the euro (2000/383/JHA) [online]. 2000-06-14 [cit. 2013-11-20]. Dostupný z WWW .
65
EURLEX: Konsolidované znění Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o fungování Evropské unie [online]. 2012-12-26 [cit. 2013-11-20]. Dostupný z WWW . European Commission: Annexes to the Impact, Accompanying the dokument proposal for a directive of the European parlament and of the council on the protection of the euro and other currencies against counterfeiting by criminal law, and replacing council framework decision 2000/383/JHA [online]. 2013-02-05 [cit. 2013-11-20]. Dostupný z WWW . KAVĚNA, M.: Trestní odpovědnost právnických osob ve vybraných státech EU. [online], 2007-04-01 [cit. 2013-09-28]. Parlament České republiky, Parlamentní institut, studie č. 5.270. Dostupný z WWW <www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=20954>. KOUKAL, P.: Trestní odpovědnost obchodních společností v „roce jedna“ z pohledu compliance [online], 2013-02-06 [cit. 2013-06-23]. Epravo.cz. Dostupný z WWW . KOVAŘÍK, M.: Nenápadné novely zákona o veřejných zakázkách zkraje roku 2012. [online], 201201-10 [cit. 2013-11-23]. Indoc. Dostupný z WWW . MEDELSKÝ, J.: Trestná zodpovědnost právnických osob v slovenskom pravnom poradku. [online], 2011 [cit. 2013-11-28]. COFOLA 2011: the Conference Proceedings, 1. edition. Brno: Masaryk University. Dostupný z WWW . Ministerstvo zahraničních věcí ČR: Sdělení ministerstva zahraničních věcí o přijetí Úmluvy o boji proti podplácení zahraničních veřejných činitelů v mezinárodních podnikatelských transakcích [online]. 2000-03-29 [cit. 2013-11-21]. Dostupný z WWW . MINISTRY OF JUSTICE (UK): Bribery Act 2010 GUIDANCE about procedures which relevant commercial organisations can put into place to prevent persons associated with them from bribing (section 9 of the Bribery Act 2010). Dostupný z WWW . OECD, Directorate for financial andenterprise affairs: Czech republic: Phase 2, Report on the application of the convention on combating bribery of foreign public officials in international business transactions and the 1997 recommendation on combating bribery in international business transactions [online]. 2006-10-27 [cit. 2013-11-21]. Dostupný z WWW . OECD: Country reports on the implementation of the OECD Anti-Bribery Convention [online], 2013 [cit. 2013-12-04]. OECD. Dostupný z WWW . OECD: PHASE 3 Report on implementing the OECD Anti-bribery convention in Germany [online]. 2011-03-01 [cit. 2013-11-21]. Dostupný z WWW . OECD: PHASE 3 Report on implementing the oecd anti-bribery convention in the Czech republic [online]. 2013-03-01 [cit. 2013-11-21]. Dostupný z WWW .
66
OECD: PHASE 3 REPORT ON IMPLEMENTING THE OECD ANTI-BRIBERY CONVENTION IN POLAND [online]. 2013 [cit. 2013-11-29]. OECD. Dostupný z WWW . OECD: PHASE 3 REPORT ON IMPLEMENTING THE OECD ANTI-BRIBERY CONVENTION IN HUNGARY [online]. 2012 [cit. 2013-11-29]. OECD. Dostupný z WWW . OECD: PHASE 3 REPORT ON IMPLEMENTING THE OECD ANTI-BRIBERY CONVENTION IN AUSTRIA [online]. 2012 [cit. 2013-11-29]. OECD. Dostupný z WWW . OSN: International Convention for the Suppression of the Financing of Terrorism [online]. 1999-1209 [cit. 2013-11-21]. Dostupný z WWW . Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna, 2004, IV. volební období, Tisk č. 745/0. [online], 2004 [cit. 2013-08-20]. Parlament České republiky, Parlamentní institut, studie č. 5.270. Dostupný z WWW . Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna: Hlasování o návrhu zákona o TOPO [online], 2011-09-27 [cit. 2012-09-20]. Dostupný z WWW . Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna: Legislativní proces návrhu zákona o TOPO [online], 2011-12-22 [cit. 2012-09-20]. Dostupný z WWW . Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna: Sněmovní tisk č. 258/4, 6. volební období. Stanovisko prezidenta [online], 2011-12-01 [cit. 2012-09-20]. Dostupný z WWW . Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna: Záznam z jednání Poslanecké sněmovny. [online], 2011-09-27 [cit. 2013-11-13]. www.psp.cz. Dostupný z WWW . Parlament ČR, Poslanecká sněmovna. Tisk 258/2. 6. volební období. Dostupný z WWW . Parlament ČR. Poslanecká sněmovna: Důvodová zpráva k zákonu č. 420/2011 Sb. Sněmovní tisk 286/0. 6. volební období. [online], 2011 [cit. 2013-11-23]. www.psp.cz Dostupný z WWW . Portál veřejné zprávy: Vydání výpisu z evidence Rejstříku trestů právnických osob fyzickým osobám [online], 2013-10-29 [cit. 2013-11-23]. Portal.gov.cz. Dostupný z WWW . Rada Evropa, Skupina států proti korupci (GRECO): Druhé kole hodnocení. Hodnotící zpráva o České republice [online]. 2006-05-12 [cit. 2013-11-21]. Dostupný z WWW . SHÖBERLEIN, J., BIERMANN, S., WEGNER, S.: Motivating Business to Counter Corruption. A global Survey on Anti-Corruption Incentives and Sanctions. [online], 2012 [cit. 2013-12-03]. HUMBOLT-VIADRINA School of Governance. Dostupný z WWW .
67
ÚOHS, Odbor vnějších vztahů ÚOHS: Stanovisko Úřadu na ochranu hospodářské soutěže: Trestní odpovědnost právnických osob a její dopady na regulaci hospodářské soutěže (11/081/HS035) [online], 2011-09-21 [cit. 2012-10-01]. Compet.cz. Dostupný z WWW . VIDRNA, J.: Dědicové trestně odpovědné právnické osoby[online], 2012-11-15 [cit. 2013-01-10]. Epravo.cz. Dostupný z WWW < http://www.epravo.cz/top/clanky/dedicove-trestne-odpovednepravnicke-osoby-92815.html>. VIDRNA,J.: Rizika „bývalých“ fyzických osob [online], 2012-04-24 [cit. 2013-01-10]. Epravo.cz. Dostupný z WWW . Vláda ČR: Usnesení ze dne 30. listopadu 2009 č. 1451 k Analýze a mezinárodnímu srovnání právní úpravy problematiky odpovědnosti právnických osob za jednání, k jehož postihu zavazují mezinárodní smlouvy [online], 2009-11-30 [cit. 2013-11-20]. Dostupný z WWW . Zákon 2001. évi CIV. Törvény a jogi személlyel szemben alkalmazható büntetőjogi intézkedésekről(Maďarsko). Dostupný z WWW . Zákon Bundesgesetz über die Verantwortlichkeit von Verbänden für Straftaten (Verbandsverantwortlichkeitsgesetz – VbVG), (Rakousko). Dostupný z WWW . Zakon o odgovornosti pravnih osoba za kaznena djela (Chorvatsko). Dostupný z WWW . Zákon št. 59/1999 Zakon o odgovornosti pravnih oseb za kazniva dejanja (Slovinsko). Dostupný z WWW . Zákon USTAWA z dnia 28 października 2002 r. o odpowiedzialności podmiotów zbiorowych za czyny zabronione pod groźbą kary (Polsko). Dostupný z WWW .
Právní předpisy Usnesení předsednictva České národní rady ze dne 16. prosince 1992 o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky č. 2/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů.
68
Zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákon o rejstříku trestů. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 420/2011 Sb., o změně některých zákonů v souvislosti s přijetím zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném k nabytí účinnosti.
Ostatní zdroje Ministerstvo průmyslu a obchodu: Metodická informace č. 1 – novela živnostenského zákona v souvislosti s přijetím zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim ze dne 3.1.2012. (omezený přístup) Ministerstvo průmyslu a obchodu: Metodická informace č. 3 – postupy k vyžádání výpisů z evidence rejstříku trestů právnických osob ze dne 13.1.2012. (omezený přístup) Ministerstvo průmyslu a obchodu: Metodická informace č. 6 – postup k vyžádání výpisů z evidence Rejstříku trestů právnických osob ze dne 11.5.2012. (omezený přístup) Odpovědi Nejvyššího státní zastupitelství, Rejstříku trestů a Ministerstva vnitra na žádosti o informace podle zákona č. 106/1999 Sb. (viz přílohy) Sněmovní tisk 285
6. volební období.
Sněmovní tisk 286
6. volební období.
Sněmovní tisk 745
4. volební období.
69
Seznam příloh Příloha 1 Seznam mezinárodních smluv a rámcových rozhodnutí ............................................ i Příloha 2- § 8 TOPOZ ............................................................................................................ ii Příloha 3 Přehled zákonů, které byly změněny zákonem č. 420/2011 Sb. .............................. iii Příloha 4 Odpověď na žádost o informace – Nejvyšší státní zastupitelství .............................. v Příloha 5 Odpověď na žádost o poskytnutí informace – Rejstřík trestů ................................ viii Příloha 6 Odpověď na žádost o informace - Czech Point ....................................................... ix
70
Přílohy Příloha 1 Seznam mezinárodních smluv a rámcových rozhodnutí217 Úmluva o boji proti podplácení zahraničních veřejných činitelů v mezinárodních podnikatelských transakcích (Paříž, 17. prosince 1997), která byla sjednána a je monitorována v rámci OECD. Pro Českou republiku vstoupila v platnost dne 21. března 2000 (Sdělení MZV č. 25/2000 Sb.m.s.). Trestněprávní úmluva o korupci (Štrasburk, 27. ledna 1999, ETS no. 173), která byla sjednána a je monitorována v rámci Rady Evropy. Česká republika uložila ratifikační listinu dne 8. září 2000; úmluva vstoupila v platnost 1. července 2002 (Sdělení MZV č. 70/2002 Sb.m.s., ve znění sdělení MZV č. 43/2009 Sb.m.s.). Mezinárodní úmluva o potlačování financování terorismu, která byla přijata rezolucí VS OSN dne 9. prosince 1999. Česká republika uložila ratifikační listinu dne 27. prosince 2005. Pro Českou republiku vstoupila v platnost dne 26. ledna 2006 (Sdělení MZV č. 18/2006 Sb.m.s.). Rámcové rozhodnutí Rady EU 2000/383/SVV ze dne 29. května 2000 o zvýšené ochraně trestními a jinými sankcemi proti padělání ve spojitosti se zaváděním eura (čl. 1, 8, 9); Rámcové rozhodnutí Rady EU 2001/413/SVV ze dne 28. května 2001 o potírání podvodů a padělání bezhotovostních platebních prostředků (čl. 1, 7, 8, 9); Rámcové rozhodnutí Rady EU 2002/475/SVV ze dne 13. června 2002 o boji proti terorismu (čl. 7, 8, 9) ve spojení s Rámcovým rozhodnutím Rady 2008/919/SVV ze dne 28. listopadu 2008, kterým se mění Rámcové rozhodnutí 2002/475/SVV o boji proti terorismu; Rámcové rozhodnutí Rady EU 2002/629/SVV ze dne 19. července 2002 o potírání obchodování s lidmi (čl. 4, 5, 6); Rámcové rozhodnutí Rady EU 2002/946/SVV ze dne 28. listopadu 2002 o posílení trestního rámce s cílem zabránit napomáhání k nepovolenému vstupu, tranzitu a pobytu (čl. 2, 3, 4); Rámcové rozhodnutí Rady EU 2003/568/SVV ze dne 22. července 2003 o boji s korupcí v soukromém sektoru (čl. 1, 5, 6, 7); Rámcové rozhodnutí Rady EU 2004/68/SVV ze dne 22. prosince 2003 o boji proti pohlavnímu vykořisťování dětí a dětské pornografii (čl. 1, 6, 7, 8); Rámcové rozhodnutí Rady EU 2004/757/SVV ze dne 25. října 2004, kterým se stanoví minimální ustanovení týkající se znaků skutkových podstat trestných činů a sankcí v oblasti nedovoleného obchodu s drogami (čl. 1, 6, 7); Rámcové rozhodnutí Rady EU 2005/222/SVV ze dne 24. února 2005 o útocích proti informačním systémům (čl. 1, 8, 9, 10); Rámcové rozhodnutí Rady 2008/841/SVV ze dne 24. října 2008 o boji proti organizované trestné činnosti (čl. 5, 6); Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/99/ES ze dne 19. listopadu 2008 o trestněprávní ochraně životního prostředí (čl. 6, 7); Rámcové rozhodnutí Rady 2008/913/SVV ze dne 28. listopadu 2008 o boji proti některým formám a projevům rasismu a xenofobie prostřednictvím trestního práva (čl. 5, 6); Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/52/ES ze dne 18. června 2009 o minimálních normách pro sankce a opatření vůči zaměstnavatelům neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí. Rámcové rozhodnutí Rady 2006/783/SVV ze dne 6. října 2006 o uplatňování zásady vzájemného uznávání příkazů ke konfiskaci; (Úř. věst. L 328, 24. 11. 2006, s. 0059-0078); celex č. 32006F0783. Rámcové rozhodnutí Rady 2005/214/SVV ze dne 24. února 2005 o uplatňování zásady vzájemného uznávání peněžitých trestů a pokut; (Úř. věst. L 076, 22. 3. 2005, s. 0016-003); celex č. 32005F0214.
217
Zdroj: Důvodová zpráva k návrhu zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Tisk 285/0. 6. volební období.
i
Příloha 2- § 8 TOPOZ § 8 Trestní odpovědnost právnické osoby (1) Trestným činem spáchaným právnickou osobou je protiprávní čin spáchaný jejím jménem nebo v jejím zájmu nebo v rámci její činnosti, jednal-li tak a) statutární orgán nebo člen statutárního orgánu, anebo jiná osoba, která je oprávněna jménem nebo za právnickou osobu jednat, b) ten, kdo u této právnické osoby vykonává řídící nebo kontrolní činnost, i když není osobou uvedenou v písmenu a), c) ten, kdo vykonává rozhodující vliv na řízení této právnické osoby, jestliže jeho jednání bylo alespoň jednou z podmínek vzniku následku zakládajícího trestní odpovědnost právnické osoby, nebo d) zaměstnanec nebo osoba v obdobném postavení (dále jen „zaměstnanec“) při plnění pracovních úkolů, i když není osobou uvedenou v písmenech a) až c), jestliže jí ho lze přičítat podle odstavce 2. (2) Právnické osobě lze přičítat spáchání trestného činu uvedeného v § 7, jestliže byl spáchán a) jednáním orgánů právnické osoby nebo osob uvedených v odstavci 1 písm. a) až c), nebo b) zaměstnancem uvedeným v odstavci 1 písm. d) na podkladě rozhodnutí, schválení nebo pokynu orgánů právnické osoby nebo osob uvedených v odstavci 1 písm. a) až c) anebo proto, že orgány právnické osoby nebo osoby uvedené v odstavci 1 písm. a) až c) neprovedly taková opatření, která měly provést podle jiného právního předpisu nebo která po nich lze spravedlivě požadovat, zejména neprovedly povinnou nebo potřebnou kontrolu nad činností zaměstnanců nebo jiných osob, jimž jsou nadřízeny, anebo neučinily nezbytná opatření k zamezení nebo odvrácení následků spáchaného trestného činu. (3) Trestní odpovědnosti právnické osoby nebrání, nepodaří-li se zjistit, která konkrétní fyzická osoba jednala způsobem uvedeným v odstavcích 1 a 2. (4) Ustanovení odstavců 1 a 2 se užijí i tehdy, jestliže a) k jednání uvedenému v odstavcích 1 a 2 došlo před vznikem právnické osoby, b) právnická osoba vznikla, ale soud rozhodl o neplatnosti právnické osoby, c) právní úkon, který měl založit oprávnění k jednání za právnickou osobu, je neplatný nebo neúčinný, nebo d) jednající fyzická osoba není za takový trestný čin trestně odpovědná.
ii
Příloha 3 Přehled zákonů, které byly změněny zákonem č. 420/2011 Sb.218
Občanský soudní řád
99/1963 Sb.
Občanský zákoník
40/1964 Sb.
O sdružování občanů
83/1990 Sb.
O loteriích a jiných podobných hrách
202/1990 Sb.
O sdružování v politických stranách a politických hnutích
424/1991 Sb.
O živnostenském podnikání
455/1991 Sb.
Obchodní zákoník
513/1991 Sb.
O bankách
21/1992 Sb.
O komoditních burzách
229/1992 Sb.
O daních z příjmů
586/1992 Sb.
O penzijním připojištění se státním příspěvkem
42/1994 Sb.
O rejstříku trestů
269/1994 Sb.
O spořitelních a úvěrních družstvech
87/1995 Sb.
Devizový zákon
219/1995 Sb.
O vysokých školách
111/1998 Sb.
O sociálně-právní ochraně dětí
359/1999 Sb.
O právu autorském
121/2000 Sb.
O podpoře regionálního rozvoje
248/2000 Sb.
Energetický zákon
458/2000 Sb.
O veřejných sbírkách
117/2001 Sb.
O provozování rozhlasového a televizního vysílání
231/2001 Sb.
O církvích a náboženských společnostech
3/2002 Sb.
O zbraních
119/2002 Sb.
O podpoře výzkumu a vývoje
130/2002 Sb.
O dobrovolnické službě
198/2002 Sb.
O úřednících územních samosprávných celků
312/2002 Sb.
O zoologických zahradách
162/2003 Sb.
O výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení
279/2003 Sb.
O spotřebních daních
353/2003 Sb.
O pojišťovacích zprostředkovatelích a likvidátorech pojistných událostí 38/2004 Sb. 218
Kvůli úspoře prostoru nejsou uváděny u některých zákonů jejich celé oficiální názvy, ale jen jejich obecnější pojmenování.
iii
O obchodování s ohroženými druhy
100/2004 Sb.
O kolektivním investování
189/2004 Sb.
O podnikání na kapitálovém trhu
256/2004 Sb.
O zaměstnanosti
435/2004 Sb.
Školský zákon
561/2004 Sb.
O pedagogických pracovnících
563/2004 Sb.
O elektronických komunikacích
127/2005 Sb.
O ochraně utajovaných informací
412/2005 Sb.
O sociálních službách
108/2006 Sb.
O veřejných zakázkách
137/2006 Sb.
Stavební zákon
183/2006 Sb.
O nakládání s bezpečnostním materiálem
310/2006 Sb.
O insolvenčních správcích
312/2006 Sb.
O stabilizaci veřejných rozpočtů
261/2007 Sb.
O některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu 253/2008 Sb. Trestní zákoník
40/2009 Sb.
O auditorech
93/2009 Sb.
O pojišťovnictví
227/2009 Sb.
O platebním styku
284/2009 Sb.
iv
Příloha 4 Odpověď na žádost o informace – Nejvyšší státní zastupitelství
Nejvyšší státní zastupitelství ____________________________________________________
660 55 Brno, Jezuitská 4 tel.: +420 542 512 111, fax : +420 542 512 227 e-mail: [email protected] datová schránka: 5smaetu
1 SIN 18/2013 Brno 10. 4. 2013 Pan Bc. Vlastimil Jirouš Kundratice 27 Košťálov 514 01 JILEMNICE ----------------------------Žádost o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb. Vážený pane, Nejvyšší státní zastupitelství Vám poskytuje informace, o které jste požádal 2. 4. 2013. Přiložené tabulky dokumentují stav za celý rok 2012 a dále za dobu od 1. 1. 2013 do 26. 3. 2013. První sloupec každé z tabulek obsahuje název státního zastupitelství, u kterého je příslušná trestní věc vedena. Ve druhém sloupci je právní kvalifikace a počet obviněných právnických osob. Třetí sloupec obsahuje údaje téhož druhu týkající se trestně stíhaných fyzických osob; je-li stíhána právnická osoba, je ve většině případů vedeno trestní stíhání též proti jedné nebo více fyzickým osobám. V posledním sloupci je uvedeno vyřízení věci na státním zastupitelství, pokud již bylo přípravné řízení skončeno. Například údaj „Obžaloba 1x PO, 2x FO“ znamená, že byla podána obžaloba na 1 právnickou osobu a 2 fyzické osoby. Vysvětlivky k tabulce za rok 2012 platí i pro tabulku s údaji za rok 2013. V souvislosti s poskytováním informací o trestním stíhání právnických osob Nejvyšší státní zastupitelství vždy připomíná, že aplikace zákona č. 418/2011 Sb. je možná jen, pokud byl trestný čin spáchán od počátku účinnosti tohoto zákona. Proto jednotlivé věci napadají postupně.
S pozdravem
Mgr. Pavel Pukovec náměstek nejvyššího státního zástupce
v
Rok 2012 Státní zastupitelství
Obžaloba (jiné vyřízení)
Kvalifikace PO (tr. zákoník) § 209/1,4b 1x § 241/1a 1x
Kvalifikace FO (tr. zákoník) § 209/1, 4b 1x § 241/1a 2x
OSZ Frýdek-Místek
§ 256/1, 2a)§24/1a) § 329/1a),§ 24/1a) 1x §256/1, §24/1c) 1x
OSZ Chomutov
§254/1
1x
§158/1a),§128a/1,2a) 1x §256/1,2a),§329/1a) 8x § 24/1c), §256/1 3x § 329/1c) 12x §329/1a) 1x §240/1,254/1 1x
OSZ Jablonec nad Nisou OSZ Praha-západ
§209/1,3
1x
§175/1,2b),c)
1x
OSZ Praha-západ
§175/1,2b)
1x
Usnesení podle § 174/2e) tr.ř.PO §23,§175/1,2b),§23, Obžaloba §178/1,3 6x 7x FO §24/1a),§175/1,2b)§178/1, 1x PO 3 1x
OSZ Žďár nad Sázavou MSZ Brno
§270/1
1x
není FO
§270/1
2x
§270/1
1x
KSZ Brno, pob.Zlín KSZ Ostrava KSZ Ostrava
§240/1,2a),c) 2x §212/1,6a) 1x §212/1,4,§260/1,3 1x
§240/1,2a),3 není FO §212/1,4,§260/1,3
2x
ObSZ Praha 1 ObSZ Praha 1
Obžaloba 1x PO, 2x FO Tr. příkaz 2x FO Zastaveno ObS 1x PO
Obžaloba 1x PO, 1x FO
§211/1,4 1x §211/1,4,§209/1,3 2x §175/1,2b),c) 4x §279/1,§175/1,2b),c) 1x
vi
1x
Usnesení podle §307/1 tr.ř. Usnesení podle §179g/1 tr.ř podmíněné odložení podání návrhu na potrestání 3x Obžaloba na PO Soudu podán návrh na schválení dohody o vině a trestu s FO
KSZ Ostrava, pob Olomouc VSZ Praha CELKEM: 14 věcí za rok 2012
§240/1,3
§240/1,3
2x
§240/1,3 1x Právnické osoby: 18
3x
§240/1,3 5x Fyzické osoby: 56
4 obžaloby: PO 4 FO 10
Vysvětlivky: ObSZ = obvodní státní zastupitelství ObS = obvodní soud OSZ = okresní státní zastupitelství MSZ = městské státní zastupitelství KSZ, pob…. = krajské státní zastupitelství, pobočka… VSZ = vrchní státní zastupitelství PO = právnická osoba FO = fyzická osoba Tr. činy podle § 158 odst. 1 písm. a), § 128a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr.z. (OSZ Frýdek-Místek, fyzická osoba) - ustanovení zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů
1. 1. 2013 - 26. 3. 2013 Státní zastupitelství OSZ Frýdek-Místek KSZ Brno
Kvalifikace-PO (tr. zákoník) §295/1 1x
Kvalifikace-FO (tr. zákoník) §295/1 1x
§332/1,2a),b) 2x
KSZ Brno, pobočka Zlín MSZ Brno
§ 240/1,2a) 1x §240/1,2a),c) 2x §211/1,4 1x
§329/1,2,3a), §331/1,2,3b) § 332/1,2a),b) 3x §240/1,2a),3 5x
Obžaloba (jiné vyřízení)
návrh na potrestání podle §179c tr.ř.
1x OSZ Nový Jičín §240/1 CELKEM: Právnické osoby: Fyzické osoby: 5 věcí 8 9
vii
Příloha 5 Odpověď na žádost o poskytnutí informace – Rejstřík trestů
viii
Příloha 6 Odpověď na žádost o informace - Czech Point
Vážený pane Jirouši, reaguji na Vaši žádost o poskytnutí informace ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů ze dne 23.11.2013 a níže uvádím požadované údaje. Rejstřík trestů právníckých osob Měsíc Počet výpisů 2012-05 1270 2012-06 1022 2012-07 1012 2012-08 1075 2012-09 1105 2012-10 1325 2012-11 1345 2012-12 1074 2013-01 1628 2013-02 1452 2013-03 1596 2013-04 1740 2013-05 1928 2013-06 1746 2013-07 2012 2013-08 1922 2013-09 1869 2013-10 1968 2013-11 1714
Výpisy z Rejstříku trestů právnických osob jsou poskytovány od května roku 2012. S pozdravem Ing. Michal Souček Odbor koncepce, architektury a projektů IKT MINISTERSTVO VNITRA ČR náměstí Hrdinů 1634/3 140 21 Praha 4
Celkem 28 803 výpisů z rejstříku trestů právnických osob.
ix
