MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA DIPLOMOVÁ PRÁCE. Bc. VLASTIMIL OBERREITER

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA

DIPLOMOVÁ PRÁCE

BRNO 2012

Bc. VLASTIMIL OBERREITER

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav techniky a automobilové dopravy

Abrazivní opotřebení strojů pro zpracování půdy Diplomová práce

Vedoucí práce: doc. Ing. Josef Filípek, CSc.

Brno 2012

Vypracoval: Bc. Vlastimil Oberreiter

Zadání

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci na téma Abrazivní opotřebení strojů pro zpracování půdy vypracoval(a) samostatně a pouţil(a) jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloţeném seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a můţe být pouţita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MZLU v Brně. dne ………………………………. podpis ……………………………

PODĚKOVÁNÍ Těmito slovy chci poděkovat vedoucímu diplomové práce panu doc. Ing. Josefu Filípkovi, CSc. za odborné vedení, metodickou pomoc poskytnutou v průběhu zpracování diplomové práce. Dále chci poděkovat Ing. Jaromíru Liškovi za poskytnutí cenných rad při zpracování dat a materiálové zabezpečení pro zkoušky, dále Ing. Zdeňku Chadimovi za umoţnění provést provozní zkoušku v jejich podniku a také panu Václavu Ivančikovi za spolupráci při provozní zkoušce.

ABSTRAKT Cílem této diplomové práce je sledování a porovnání velikosti abrazivního opotřebení vybraných druhů ocelí, které jsou různě tepelně zpracovány. Opotřebení je vyhodnoceno na základě hmotnostních úbytků při provozní a laboratorních zkouškách. První dvě části práce je věnovány problematice degradačních procesů působících na stroje a problematice abrazivního opotřebení. Další části práce jsou zaměřeny na jednotlivé provedené zkoušky. První se uskutečnila zkouška tvrdosti. Dále následovala provozní zkouška, kdy se zkoušené vzorky připevňovaly na dláto orebního tělesa. Laboratorní zkouška s vázanými částicemi se provedla na přístroji s brusným plátnem. Laboratorní zkouška s volnými částicemi se realizovala v Bondově bubnovém přístroji. Výsledky zkoušek jsou statisticky vyhodnoceny a graficky interpretovány. Ze zkoušek je patrné, ţe odolnost proti abrazivnímu opotřebení značně závisí na tvrdosti materiálu. Lze konstatovat, ţe čím bude tvrdost vyšší, tím bude opotřebení materiálu niţší. Na základě získaných dat je důleţité správně zvolit vhodný materiál, který je odolný proti abrazivnímu opotřebení, umoţňuje správnou činnost stroje a jeho provoz je ekonomický.

KLÍČOVÁ SLOVA Degradace, opotřebení, abrazivní opotřebení, stroje pro zpracování půdy, provozní zkouška, laboratorní zkouška, brusné plátno, Bondův bubnový přístroj

ABSTRACT The aim of this thesis is to monitor and compare the size of the abrasive wear of selected types of steel that are heat treated differently. Attrition is evaluated on the basis of weight, decreases in operating and laboratory tests. The first two parts of the work is devoted to the issue of degradation processes operating on the machine and abrasive wear problems. Other parts of the works focus on the individual tests carried out. The first test took place hardness. In addition, followed by operational test when the test sample fastened to the chisel plow body. Laboratory test of bound particles was performed on the unit with abrasive cloth. Laboratory test with loose particles have been carried out in Bond drum unit. Test results are statistically evaluated and graphically interpreted. The test shows that the resistance to abrasive wear is highly dependent on the hardness of the material. It can be stated that the higher the hardness, the wear of the material will be lower. Based on these data, it is important to choose a suitable material that is resistant to abrasive wear and allows the correct operation of the machine and its operation is economic.

KEYWORDS Degradation, wear, abrasive wear, tillage equipment, field test, laboratory test, abrasive cloth, Bond's drum machine

OBSAH Úvod ............................................................................................................................................................................8 Cíl práce .....................................................................................................................................................................9 1

Degradace strojů ....................................................................................................................................... 10 1.1

1.1.1

Adhezivní opotřebení .......................................................................................................... 10

1.1.2

Abrazivní opotřebení ........................................................................................................... 12

1.1.3

Erozivní opotřebení .............................................................................................................. 13

1.1.4

Kavitační opotřebení ............................................................................................................ 14

1.1.5

Únavové opotřebení ............................................................................................................. 15

1.1.6

Vibrační opotřebení .............................................................................................................. 16

1.2

2

Koroze .................................................................................................................................................. 17

1.2.1

Elektrochemická koroze kovů .......................................................................................... 17

1.2.2

Chemická koroze kovů ........................................................................................................ 17

1.2.3

Biologická koroze .................................................................................................................. 17

1.3

Otlačení ................................................................................................................................................ 18

1.4

Deformace .......................................................................................................................................... 18

1.5

Trhliny a lomy................................................................................................................................... 18

Abrazivní opotřebení strojů pro zpracování půdy...................................................................... 20 2.1

Faktory ovlivňující abrazivní opotřebení .............................................................................. 20

2.1.1

Vliv zatížení na proces abrazivního opotřebení ....................................................... 20

2.1.2

Vliv kluzné rychlosti na proces abrazivního opotřebení....................................... 21

2.1.3

Vliv doby provozu na proces abrazivního opotřebení ........................................... 22

2.1.4

Vliv tvrdosti abrazivních částic a materiálů ............................................................... 22

2.1.5

Vliv tvaru abrazivních částic ............................................................................................. 23

2.1.6

Vliv velikosti abrazivních částic....................................................................................... 23

2.1.7

Vliv vlastností půdy na abrazivní opotřebení ............................................................ 24

2.1.8

Vliv rázů na proces abrazivního opotřebení .............................................................. 24

2.2

3

Opotřebení ......................................................................................................................................... 10

Zkoušky odolnosti proti abrazivnímu opotřebení............................................................. 25

2.2.1

Provozní zkoušky abrazivního opotřebení ................................................................. 25

2.2.2

Laboratorní zkoušky abrazivního opotřebení ........................................................... 25

2.2.2.1

Přístroje s vázanými abrazivními částicemi .......................................................... 26

2.2.2.2

Přístroje s volnými abrazivními částicemi ............................................................. 26

2.2.2.3

Přístroje s vrstvou abraziva mezi dvěma stykovými povrchy ....................... 27

Experimentální část ................................................................................................................................. 28 3.1

Zkoušené materiály ........................................................................................................................ 28

3.1.1

Ocel 11 373............................................................................................................................... 28

3.1.2

Ocel Hardox 400 ..................................................................................................................... 28

3.1.3

Ocel 19 436............................................................................................................................... 28

3.1.4

Ocel 19 573............................................................................................................................... 29

3.1.5

Měření tvrdosti vzorků........................................................................................................ 29

3.2

Půdní analýza .................................................................................................................................... 30

3.2.1

Klasifikační systém půd ...................................................................................................... 30

3.2.2

Zrnitost....................................................................................................................................... 31

3.3

Provozní zkouška opotřebení .................................................................................................... 32

3.3.1 3.4

Laboratorní zkoušky opotřebení .............................................................................................. 33

3.4.1

3.5 4

Metodika provozní zkoušky .............................................................................................. 32 Metodika laboratorních zkoušek .................................................................................... 33

3.4.1.1

Bondův bubnový přístroj .............................................................................................. 34

3.4.1.2

Zkušební přístroj s brusným plátnem ...................................................................... 35

Použité vzorce .................................................................................................................................. 37

Výsledky experimentů ............................................................................................................................ 38 4.1

Výsledky měření tvrdosti ............................................................................................................. 38

4.2

Výsledky půdní analýzy ................................................................................................................ 39

4.3

Výsledky provozní zkoušky ........................................................................................................ 40

4.4

Výsledky laboratorní zkoušky na brusném plátně............................................................ 44

4.5

Výsledky laboratorní zkoušky z Bondova bubnového přístroje.................................. 45

4.6

Porovnání provozní zkoušky a laboratorních zkoušek ................................................... 46

5

Návrhy na zvýšení odolnosti proti opotřebení u strojů pro zpracování půdy ................ 47

6

Závěr............................................................................................................................................................... 48

7

Seznam literatury...................................................................................................................................... 50

8

Seznamy ........................................................................................................................................................ 52 8.1

Seznam tabulek ................................................................................................................................ 52

8.2

Seznam obrázků............................................................................................................................... 52

Seznam příloh ...................................................................................................................................................... 55

ÚVOD Pouţívání strojů pro zpracování půdy pří různých provozních podmínkách a vlastnostech půdy má za následek určité potíţe, které se snaţíme částečně nebo nejlépe úplně eliminovat. Proto je snaha o pouţívání dokonalejších materiálu, které jsou více odolné proti opotřebení a zefektivňují práci v zemědělství. Na stroje pro zpracování půdy během provozu působí celá škála vlivů, především se jedná o části stroje, které jsou v přímém kontaktu s půdou. Následkem je geometrická změna ploch pracovní součásti, které jsou způsobeny opotřebením. Dochází k postupnému zhoršování funkce stroje, coţ má za následek jeho znehodnocení a vyřazení z provozu. Tyto změny mají vliv na ţivotnost, spolehlivost a spotřebu energie. Ovlivňují také náklady na údrţbu a obnovu opotřebovaných částí. Opotřebení způsobuje více poruch na strojích pro zpracování půdy neţ jiné formy poškození, které jsou způsobeny lomy, trhlinami, korozí či deformacemi. Vzhledem ke vzrůstajícím potřebám lidstva je poţadováno zvyšování spolehlivosti a technické ţivotnosti strojů a zařízení. Dále je poţadavek na snadnou údrţbu, jednoduché a časově nenáročné opravy při náhodných poruchách a samozřejmě ekonomická náročnost těchto úkonů. Finanční náklady spojené s opotřebením se snaţíme co nejvíce sníţit. K moţnostem, které nám pomohou sníţit náklady způsobené opotřebením, patří správná volba konstrukce a materiálu, patřičná kvalifikace obsluhy stroje a dodrţování intervalů výměn součástí strojů, aby nedošlo k váţným poruchám či úplné destrukci. Proto se během fází konstruovaní, výroby a údrţby strojů vyuţívají poznatky tribologie. Tribologie je věda zabývající se vzájemným působením povrchů při jejich relativním pohybu a s tím souvisejícími ději [1].

8

CÍL PRÁCE Cílem této diplomové práce je vzájemné porovnání abrazivního opotřebení vybraných ocelí v provozních a laboratorních podmínkách a závislosti tohoto opotřebení na tvrdosti. Byly vybrány tyto oceli. Ocel 11 373 ve stavu tepelně nezpracováno, kaleno a kaleno a popuštěno na 600 ˚C. Otěruvzdorná ocel Hardox 400. Dále nástrojové oceli 19 436 a 19 573, které byly tepelně zpracovány. Získané výsledky z provozní zkoušky a laboratorních zkoušek budou vyhodnoceny a porovnány. Ze získaných výsledků budou stanoveny vlivy na velikost abrazivního opotřebení.

9

1 DEGRADACE STROJŮ Vznik poruch a omezení provozu strojů je zaviněno celou řadou vlivů a procesů, které působí a probíhají ve stroji. Tyto vlivy a procesy způsobují změny vlastností strojních součástí, které mohou být příčinnou poruch strojů. Souhrn těchto vlivů a procesů se nazývá mechanismus degradace strojů. Znalost podstaty mechanismu a projevů jednotlivých druhů degradace strojů je důleţité pro jejich správné technické a ekonomické eliminování čí úplné odstranění. Mechanismy degradace se zabývají různé vědní obory např. tribologie, fraktologie, aplikovaná chemie atd.. Kombinace vlastností strojů, jejich pracovního zatíţení a dalších vlivů má za následek vznik a rozvoj jednotlivých druhů degradace strojů [2]. Druhy degradace [2] Opotřebení Koroze

Otlačení Deformace Trhliny a lomy Ostatní poškození

1.1

Opotřebení Opotřebení je neţádoucí změna povrchu nebo rozměrů pevných těles. Tyto

změny způsobuje vzájemné působení funkčních povrchů nebo funkčního povrchu a média. Projevem opotřebení je odstraňování nebo přemísťování částic hmoty z funkčních povrchů mechanickými účinky, které mohou být doprovázeny elektrickými, elektrochemickými nebo chemickými vlivy. Procesy opotřebení se rozdělují na 6 základních druhů. Je to opotřebení adhezivní, abrazivní, erozivní, kavitační, únavové a vibrační. Během provozu strojů je moţné se setkat s působením více druhů opotřebení současně. Současně mohou působit další degradační procesy, které mohou modifikovat mechanismy opotřebení [3]. 1.1.1

Adhezivní opotřebení Adhezivní opotřebení vzniká při vzájemném pohybu třecí dvojice ploch, na které

působí velké síly. Charakteristické pro adhezivní opotřebení je velký součinitel tření. Při tomto pohybu dochází k vytrhávání a přenosu částic z třecích ploch. K vytrhávání částic 10

materiálu dochází, protoţe mezi styčnými plochami existují meziatomové síly, které se snaţí vytvářet pevnou vazbu a spojit obě styčné plochy dohromady. Neustále vzniká velké mnoţství adhezivních spojů, které neustále vznikají a zanikají. Při abrazivním opotřebením dochází k plastickým a elastickým deformacím povrchů, přecházející v rýhování a vytváření svarových spojů, následně končící zadřením nebo stavem poruchy [4].

OBR. 1 Schéma mechanismu adhezivního opotřebení [5]

OBR. 2 Adhezivní opotřebení přítlačného kotouče [6]

11

1.1.2

Abrazivní opotřebení Abrazivní opotřebení je velmi intenzivní degradační proces. První případ

abrazivní opotřebení vzniká vzájemným silovým působením funkčního povrchu součásti a tvrdých, většinou minerálních, částic. Dochází k oddělování a přemisťování částic materiálu z funkčního povrchu. Abrazivní částice mohou být volné nebo určitým způsobem vázány [3].

OBR. 3 Schéma mechanismu abrazivního opotřebení [5]

Druhý případ abrazivního opotřebení je způsoben přítomností tvrdých částic mezi dvěma funkčními povrchy, které se pohybují různou rychlostí. Vyskytuje se u kluzných dvojic, kde je moţnost vnikání abrazivních částic kvůli špatné těsnosti nebo během adhezivního opotřebení vznikají tvrdé otěrové částice, které abrazivně působí na funkční plochy [3].

OBR. 4 Schéma mechanismu abrazivního opotřebení [3]

12

Je uváděno, ţe 50% případů opotřebení je způsobeno abrazivním opotřebením. Dochází k rýhování řezání povrchu funkční plochy, kdy změny funkčního povrchu jsou různorodé a závislé na materiálových, konstrukčních a provozních faktorech [3].

OBR. 5 Abrazivní opotřebení plužní čepele [6]

1.1.3

Erozivní opotřebení Erozivní opotřebení je způsobeno naráţením tvrdších částic na funkční povrch.

Vlivem nárazu se kinetická energie částice mění na deformační práci. Proto dochází na povrchu k deformaci formou rýhování vedoucí k oddělování částic. Oddělování částic z funkčního povrchu můţe být způsobeno částicemi nesenými [4]: proudem kapaliny (vodní turbíny a čerpadla) proudem plynu (ventilátory, tryskače) proudem kapaliny, páry, kapek nebo plynu (parní turbiny, náběţné hrany letadel)

OBR. 6 Schéma mechanismu abrazivního opotřebení [4]

13

OBR. 7 Erozivní opotřebení ventilu [6]

1.1.4

Kavitační opotřebení Kavitační opotřebení je negativní jev, který se projevuje změnou kvality

funkčního povrchu vlivem kavitace. Dochází ke zvrásnění, zdrsnění, tvarovým změnám a vzniku trhlin. Kavitace se vyskytuje u strojů a zařízení, kde dochází k interakci funkčních ploch s proudícím médiem (vodní turbíny a čerpadla apod.). Kavitace se definuje jako fyzikální jev v kapalině, při kterém vznikají a zanikají kavitační bubliny. Při jejich zániku dochází tlakovými vlnami ke kavitačnímu porušování povrchu materiálu, porušuje se soudrţnost materiálu v povrchové vrstvě funkční plochy. Kavitační opotřebení je závislé na mnoha faktorech (druh kapaliny, obsah plynu v kapalině, tvaru bublin, stlačitelnost kapaliny atd.) [4].

OBR. 8 Schéma zániku bubliny [4]

14

OBR. 9 Kavitační opotřebení vodní turbíny [6]

1.1.5

Únavové opotřebení Únavové opotřebení je charakteristické postupnou kumulací poruch ve vrchní

vrstvě materiálu funkční plochy při opakovaném kontaktním zatíţení. Kontaktní únavové opotřebení je způsobeno silovým, cyklicky se opakujícím, stykem dvou těles. Toto opotřebení se projevuje převáţně u součástí se zaoblenými styčnými plochami, jako jsou valivá loţiska a ozubená kola. Kromě tlakového zatíţení zde ještě působí skluz a tření, které způsobují tahové a smykové namáhání a tím zvyšují opotřebování povrchů. Únavové opotřebení se většinou projevuje tvorbou důlků v povrchu materiálu. Zvláštním případem je odlupování tenké tvrzené vrstvy z měkčího podkladu, kdy vlivem kontaktních tlaků dochází ke vzniku podpovrchových trhlin. Postupem se začne tvrzená vrstva prolamovat a odlupovat. Experimentálně je prokázáno, ţe odolnost proti únavovému poškození roste lineárně s tvrdostí povrchu aţ do hodnot 68 HRC [2].

OBR. 10 Schéma mechanismu únavového opotřebení [2]

15

OBR. 11Únavové opotřebení valivého ložiska [6]

1.1.6

Vibrační opotřebení Vibrační opotřebení je způsobováno kmitavými pohyby funkčních ploch a jejich

zatěţování silami. Pohyb ploch je způsoben vibracemi nebo pruţnými deformacemi v uloţení namáhaných součásti. Běţná amplituda kmitů je 10-4 aţ 10-1 mm. Při takto malém pohybu nedochází k odstraňování otěrových částic. Tyto částice jsou neustále zatěţovány, pokud je přístup vzduchu, dochází k jejich oxidaci a zabarvování povrchů. K vibračnímu opotřebení můţe docházet jak u volně pohyblivých součástí (čepy a hřídele), tak u nalisovaných spojení (náboje kol a setrvačníků). Typickým výskytem vibračního opotřebení je u kříţového kloubu a dráţkovém spojení kloubů. Hlavní faktory ovlivňující vibrační opotřebení jsou [2]: Amplituda pohybu Frekvence pohybu Měrný tlak ve styku součástí Vlastnosti materiálů

OBR. 12 Schéma mechanismu vibračního opotřebení [2]

16

1.2

Koroze Koroze je neţádoucí a škodlivé rozrušování materiálů chemickými,

elektrochemickými a biologickými vlivy okolního prostředí. Koroze se projevuje různými způsoby. Můţe docházet k rovnoměrnému úbytku materiálu z povrchu, tvorbě důlků a skvrn, křehnutí, praskání a odlupování materiálu. Tyto projevy vedou ke změně geometrie povrchu, ale i k dalším projevům, jako hlučnost, sniţování výkonu a dalších negativních změn na strojích a zařízení. Korozi lze rozdělit na 3 základní typy [4]. 1.2.1

Elektrochemická koroze kovů Princip elektromechanické koroze je způsoben termodynamickou nestabilitou

kovů v korozním prostředí. Korozní děj probíhá v prostředí podobné elektrolytu (vodné roztoky solí, kyselin a zásad). Společně různé kovy a elektrolyt vytvářejí galvanický článek. V galvanickém článku vlivem chemických reakcí vzniká stejnosměrný proud, který teče od anody ke katodě. Anoda je tvořena méně ušlechtilým kovem a katoda ušlechtilejším kovem. V galvanickém článku se narušuje vţdy anoda z méně ušlechtilého kovu [4]. 1.2.2

Chemická koroze kovů Chemická koroze se nejčastěji vyskytuje při působení plynů (vzduch, spaliny

atd.) za vyšších teplot. Chemická koroze probíhá v nevodivém prostředí a jedná se o samovolnou interakci kovu s korozním prostředím, při které oxidace kovu a redukce oxidující sloţky probíhají současně. Její základní příčinou je termodynamická nestálost kovů v různých prostředích, spojená s přechodem kovu do stálejšího stavu zplodin koroze [4]. 1.2.3

Biologická koroze Biologické koroze znamená narušení povrchu kovů v důsledku metabolické

aktivity mikroorganismů. Tyto bakterie mohou být široce klasifikovaný, jako aerobní (vyţadují kyslík pro svou aktivitu) nebo anaerobní (kyslík je toxický pro bakterie) [7]. Mikroorganismy mohou přímo nebo nepřímo ovlivňovat celistvost materiálů pouţívaných v průmyslu. Většina kovů, včetně ţeleza, mědi, niklu, hliníku a jejich slitin, jsou více či méně náchylné k poškození. Pouze titan a jeho slitiny se jeví většinou odolné proti biologické korozi. Mikroorganismy potřebují vodu, zdroj energie pro svůj

17

metabolismus a ţiviny (uhlík, dusík, fosfor, stopové kovy, atd.) pro buněčnou obnovu a růst. Chápání těchto faktorů můţe někdy pomoci při obraně proti biologické korozi [8].

1.3

Otlačení Otlačení je stálá a neţádaná změna makroskopických rozměrů na povrchu

materiálu působením vnějších sil. K otlačení dochází, pokud síly působící na povrch překročí mez kluzu materiálu. Kolem místa působení sil dochází k přemísťování materiálu a tvorby valů, jelikoţ se technické kovy povaţují za objemově nestlačitelné. Pokud dojde k otlačení, můţe být vyvolány další formy degradace [2].

1.4

Deformace Deformace je neţádoucí změna geometrického tvaru součásti. K deformaci

dochází, pokud překročí napětí v kterémkoli bodě průřezu součásti mez kluzu materiálu. Deformace jsou způsobovány většinou vnějšími ohybovými a torzními momenty nebo vnitřními silami, které zůstanou po výrobním postupu nebo přehřátím během provozu [2].

1.5

Trhliny a lomy Trhlinou se rozumí porušení celistvosti materiálu v části průřezu. Jsou

způsobovány vnějším nebo vnitřním napětí, které překračuje mez pevnosti nebo mez únavy. Trhliny znehodnocují mechanické vlastnosti materiálu a mohou způsobit únavový lom [2]. Statické lomy vznikají nejčastěji rázovým nebo ohybovým působením vnějších síl, kterými se překročí mez pevnosti materiálu v některém průřezu. Lomová plocha statického lomu je zrnitá a drsná. Vzhled celé lomové plochy je stejný. Statické lomy způsobené namáháním v krutu mají lomovou plochu šroubovitou u houţevnatějších materiálů a jehlicovitě roztříštěnou u tvrdších materiálů [9]. Únavový lom je způsoben opakovaným cyklickým zatíţením. Je to progresivní a lokalizované poškození v důsledku kolísání mechanického napětí. V nejvíce namáhané oblasti se začnou tvořit trhliny, které se postupně rozšiřují průřezem, aţ dojde ke statickému lomu zbytkové části průřezu [10].

18

OBR. 13 Statický lom na ozubeném kole [6]

OBR. 14 Únavový lom hřídele [6]

19

2 ABRAZIVNÍ OPOTŘEBENÍ STROJŮ PRO ZPRACOVÁNÍ PŮDY Stroji pro zpracování půdy se provádí soubor operací a agrotechnických zásahů, kterými se upravuje půda do stavu, který umoţňuje pěstovaným rostlinám optimální podmínky pro vzcházení, růst a dosaţení optimálního výnosu [11]. Pracovní nástroje zemědělských strojů pro zpracování půdy (pluţní čepele, dláta, odhrnovačky, plazy, radličky kultivátorů, hroty bran) jsou při činnosti v půdě vystaveny intenzivnímu abrazivnímu opotřebení, dynamickému zatíţení a chemickému působení vnějšího prostředí. Rychlý úbytek materiálu a změna tvaru pracovního nástroje vyţadují vyšší náklady na provoz, renovaci a obnovu zařízení, ale také i na neţádoucí prostoje stroje. Abrazivní opotřebení je moţné sniţovat vhodnými technologiemi a výběrem materiálu na výrobu celého nástroje nebo na jeho části v místech s největším opotřebením [12].

2.1

Faktory ovlivňující abrazivní opotřebení

2.1.1

Vliv zatížení na proces abrazivního opotřebení Na základě provedených laboratorních experimentech s otevřeným systémem, u

kterých nedochází ke změně abrazivity částic, se předpokládá, ţe abrazivní opotřebení materiálů je přímo úměrné zatíţení (úměrnému tlaku). Proto se u laboratorních zkoušek volí konstantní zatíţení. Ovšem u některých materiálů za specifických podmínek se abrazivní opotřebení se vzrůstajícím tlakem sniţuje [3].

OBR. 15 Opotřebení oceli 12050 v závislosti na měrném tlaku a zrnitosti částic Al 2 o 3 [3]

20

2.1.2

Vliv kluzné rychlosti na proces abrazivního opotřebení Při experimentálních zkouškách na přístroji s brusným plátnem se došlo ke

zjištění, ţe velikost abrazivního opotřebení roste zhruba do rychlosti 2 m·s-1 ( tab. 1). TABULKA 1 Vliv kluzné rychlosti na abrazivní opotřebení [3]

Materiál Ocel 40 žíháno Ocel 45 tepelně zpracováno

Materiál podle ČSN 12 040 12 050

Tvrdost [HV] 178 645

Kluzná rychlost v m·s-1 0,0233-0,172 0,093-0,685 0,376-2,73 93,50% 100% 106,50% 96,70% 100% 103,30%

Při zkouškách hliníku, mosazi a Armco ţeleza na brusném plátně bylo dokázáno, ţe při zkouškách s menšími abrazivními částicemi opotřebení roste se zvyšující se rychlostí o 4 – 20 %. Při pouţití větších abrazivních částic bylo opotřebení zanedbatelné [3].

OBR. 16 Vliv kluzné rychlosti na abrazivní opotřebení [3]

21

2.1.3

Vliv doby provozu na proces abrazivního opotřebení Pokud nedochází k tvarové změně opotřebovávané součásti a značné změně

mechanismu opotřebení v otevřeném systému abrazivního opotřebení, je moţné říct, ţe opotřebení roste lineárně v závislosti s dobou provozu nebo délkou třecí dráhy. Jiná situace nastane v uzavřeném systému abrazivního opotřebení, kde dochází k opakovanému působení součásti a abrazivních částic. Proto dochází ke sniţování abrazivity částic a klesání rychlosti opotřebení [3]. 2.1.4

Vliv tvrdosti abrazivních částic a materiálů Obecně platí, ţe čím je menší tvrdost materiálu oproti tvrdosti abrazivních

částic, tím je niţší odolnost materiálu proti abrazivnímu opotřebení. Proto je snaha o dosaţení velmi tvrdých fází v materiálu, které se svou hodnotou tvrdosti blíţí nebo i přesahují tvrdost abrazivních částic [3]. TABULKA 2 Tvrdosti minerálních látek a fází ve slitinách železa [3]

Minerální látka sádrovec vápenec

Tvrdost [HV] 36 140

Minerální látka SiC diamand

Tvrdost [HV] 2600 10000

fluorit

190

B4C

3700

apatit sklo živec topaz Fáze ve slitině Fe ferit

540 500 600-750 1430 Tvrdost [HV] 70-200

hematit křemen pazourek korund Fáze ve slitině Fe austenit- Cr litina

470-650 900-1280 800-1100 1800-2000 Tvrdost [HV] 300-600

ferit nelegovaný

250-320

(Fe, Cr)3C

840-1100

perlit legovaný

300-460

(Fe, Cr)7C3

1200-1600

martenzit-ocel

850-890

Mo2C

1500

martenzit- Cr litina popuštěný martenzit austenit- Mn ocel

500-1000 280-700 200-500

VC TiC WC

3000 3000-3200 1780-2200

Ovšem je důleţité pochopit mikrostrukturu materiálu, z jakých fází se skládá, protoţe dva kovy o stejné změřené tvrdosti mohou mít různou odolnost proti abrazivnímu opotřebení [14].

22

2.1.5

Vliv tvaru abrazivních částic Uvaţuje se, ţe čím víc se tvar abrazivních částic liší od kulovitého, tím bude

jejich účinek na opotřebení větší. Během abrazivního procesu dochází také k ohlazovaní ploch či vylamovaní hrotů a hran abrazivních částic. Tvarové hodnocení parametrů abrazivních částic je velmi komplikované. Pouţívají se různé parametry, které se stanovují na základě měření částic. Například parametr SPQ bere v úvahu pouze hroty překračující kruţnici modelující průměrnou velikost částice [3]. 2.1.6

Vliv velikosti abrazivních částic Experimentálními studiemi závislosti velikosti abrazivních částic na opotřebení

se dokázala existentence kritické velikosti částic. Od nejmenších částic s růstem jejich velikosti výrazně roste i abrazivní opotřebení. Po dosaţení kritické velikosti částic intenzita opotřebení klesá. Tato kritická velikost je závislá na zatíţení, vlastnostech abrazivních částic a materiálu [3].

OBR. 17 Opotřebení žíhané nízkouhlíkové oceli v závislosti na velikosti abrazivních částic a zatížení [3]

23

2.1.7

Vliv vlastností půdy na abrazivní opotřebení Abrazivní opotřebení strojů pro zpracování půdy je zapříčiněno obsahem

minerálních abrazivních částic v půdě (křemen, ţivec, ţula atd.). Dalšími parametry, které ovlivňují abrazivní opotřebení je utuţení půdy a vlhkost půdy, která sniţuje abrazivní opotřebení, ale urychluje korozní procesy [15]. U minerálních částic závisí nejen na tvrdosti a velikosti částic, ale také na štěpitelnosti. Protoţe částice s menší tvrdosti, ale dobrou štěpitelností mohou mít stejné abrazivní účinky jako částice tvrdší [3].

OBR. 18 rychlost abrazivního otěru vybraných materiálů zkoušených 4 druhy abraziva [3]

2.1.8

Vliv rázů na proces abrazivního opotřebení Mechanismus kombinovaného procesu abrazivního opotřebení je sloţitý děj a

nelze do něj zahrnout pouze tvrdost materiálu a obsah uhlíku. Protoţe se zvyšujícím obsahem uhlíku se plastická deformace sniţuje a nahrazuje se křehkým lomem. Proto se křehké materiály působením rázů a abrazivnímu opotřebení intenzivně opotřebovávají [3].

24

2.2

Zkoušky odolnosti proti abrazivnímu opotřebení

2.2.1

Provozní zkoušky abrazivního opotřebení Při provozních zkouškách odolnosti materiálu proti abrazivnímu opotřebení jsou

vzorky vystavovány kromě abraze i další degradační procesy, proměnné zatíţení, okolní prostředí apod. Důleţitý poţadavek, který musí být během provozní zkoušky splněn, jsou stejné podmínky abrazivního opotřebení v provozu a provozní zkouška musí být relativně krátká v porovnání s celkovou ţivotností součásti. Výsledky provozních zkoušek jsou často těmito podmínkami a vlivy ovlivněny. Proto provozní zkoušky mají smysl pro konkrétní výrobní zařízení nebo pro zařízení pracující v podobných podmínkách. Provozní zkoušky probíhají na výrobním zařízení nebo na modifikovaných zkušebních vzorcích. Intenzita opotřebení se mění jak v čase, tak i místně. Proto je nutné pro vyhodnocování dat z provozních zkoušek pouţít statistických metod [3]. 2.2.2

Laboratorní zkoušky abrazivního opotřebení Tyto zkoušky zahrnují velkou skupinu testů na zkušebních zařízeních. Jedná se

jednoduché zkoušky opotřebení (přístroje s brusným plátnem) aţ po specifické přístroje modelující proces opotřebení při drcení (čelisťový drtič). Tyto zkoušky jsou celkem levné, jednoduše se řídí jejich parametry a časová náročnost není velká. Při laboratorních zkouškách je nutné brát v potaz stav abraziva (velikost, tvar a tvrdost abrazivních částic, směr a rychlost relativního pohybu a velikosti působících sil). Je snaha najít spojitost mezi provozními a laboratorními zkouškami. Problém ovšem spočívá v mechanismu opotřebení, absenci rázů a v rozdílných abrazivech [3]. Podle podmínek ve stykové oblasti mezi opotřebovávaným povrchem a abrazivními částicemi se laboratorní zařízení dělí na přístroje s [1]: S vázanými abrazivními částicemi S volnými abrazivními částicemi S vrstvou abrazivních částic mezi dvěma stykovými povrchy

25

2.2.2.1

Přístroje s vázanými abrazivními částicemi

U těchto přístrojů se nejvíce vyuţívá brusné plátno či brusný kotouč. Jejich výhodou je jednoduchost a spolehlivost s malým rozptylem. Vzorek se můţe pohybovat po stejném abrazivu nebo postupovat na nové nepoškozené. Zkouška na brusném plátně je normalizovaná podle ČSN 01 5084 [1].

OBR. 19 Schéma přístroje s brusným plátnem a brusným pásem [25]

2.2.2.2

Přístroje s volnými abrazivními částicemi

Mezi tyto přístroje patří zařízení s brusnou nádobou, pruţným kotoučem a bubnové přístroje. U těchto zkoušek je nevýhodou, ţe se během zkoušení mění parametry abrazivních částic [1].

OBR. 20 Schéma přístroje s brusnou nádobou [25]

26

OBR. 21 Schéma bubnového přístroje a přístroje s pružným kotoučem [25]

2.2.2.3

Přístroje s vrstvou abraziva mezi dvěma stykovými povrchy

U těchto přístrojů je problematické odstraňování rozrušených částic abraziva z oblasti stykových ploch a jejich nahrazování novými částicemi [3].

OBR. 22 Schéma přístroje s mezivrstvou abrazivních částic [25]

27

3 EXPERIMENTÁLNÍ ČÁST 3.1

Zkoušené materiály

Zkouška abrazivního opotřebení byla prováděna u čtyř různých typů ocelí. Tepelné zpracování zajistil Ing. Jaromír Liška. Jedná se o tyto oceli: Ocel 11 373 Hardox 400 Ocel 19 436 Ocel 19 573 3.1.1

Ocel 11 373 Nelegovaná ocel obvyklých vlastností vhodná ke svařování pro ocelové

konstrukce. Součásti konstrukcí a strojů menších tlouštěk i tavně svařované, namáhané staticky i mírně dynamicky [22]. Tato ocel byla zvolena jako etalon, protoţe i u dříve provedených měření byla tato ocel pouţita jako etalon. Ocel sice není určena k tepelnému zpracování, ale tepelným zpracováním se můţe změnit odolnost proti abrazivnímu opotřebení. Tato ocel byla zkoušena ve třech variantách tepelného zpracování: tepelně nezpracováno, kaleno, kaleno a popuštěno na 600 ˚C. Ohřev proběhl v kalícím přístroji Coderre v ochranné atmosféře methanol + dusík. Kalící teplota byla 830 °C. Náběh i s výdrţí cca 50 minut, samotná výdrţ 20 min. Ochlazení do oleje teplota 80 °C. Pro popuštěnou verzi byla pouţita popouštěcí elektrická Pec, popuštěno na 600 °C, výdrţ 45 min. 3.1.2

Ocel Hardox 400

HARDOX 400 je univerzální plech odolný proti opotřebení. Díky jeho vysoké pevnosti, dobré ohýbatelnosti a svařitelnosti můţe být tento plech pouţit v některých aplikacích pod velkým zatíţením. HARDOX 400 je nejrozšířenější v řadě otěruvzdorných plechů HARDOX. Vzhledem k vysoké úrovni houţevnatosti a bezproblémové svařitelnosti se často pouţívá jako otěruvzdorný a konstrukční plech současně [23]. 3.1.3

Ocel 19 436 Vysoce legovaná chromová ocel s velkou prokalitelností ke kalení v oleji a na

vzduchu, zvlášť vysoká odolnost proti opotřebení jak kovovými tak minerálními látkami, dobrá řezivost, velmi vysoká pevnost v tlaku, značně nízká houţevnatost zejména v příčném směru [22].

28

Tepelné zpracování této oceli byl následující. Ohřev proběhl v kalícím přístroji Coderre v ochranné atmosféře methanol + dusík. Kalící teplota byla 940 °C. Náběh i s výdrţí cca 60 minut, samotná výdrţ 30 min (dle hmotnosti výrobků v peci). Ochlazení do oleje teplota 80 °C. Popuštěno na tvrdost 61 HRC, při teplotě 170 °C, výdrţ 45min. 3.1.4

Ocel 19 573 Chrom - molybden - vanadová ocel s velkou prokalitelností ke kalení v oleji a na

vzduchu, zvlášť vysoká odolnost proti opotřebení (vyšší neţ u 19 436), dobrá řezivost, velmi vysoká pevnost v tlaku, menší houţevnatost (ale vyšší neţ u 19 436) [22]. Tepelné zpracování oceli 19573 bylo následující. Ohřev proběhl ve vakuu za pouţití přístroje Schmetz. Třístupňový náběh na teplotu 650 °C- 850 °C – 1060 °C (náběhy i výdrţe celkem 4-5 hodin, protoţe se vzorky kalily s velkými formami, tak aby došlo k prohřátí velkých kusů). Kaleno proudem dusíku při tlaku 0,6 MPa, teplota dusíku na přívodu byla 20 °C. Popuštěno 3x na teploty 510 °C, 530 °C, 480 °C. Výdrţe do prohřátí velkých kusů. TABULKA 3 Chemické složení zkoušených ocelí [3]

Obsah prvků [%]

Označení Ocel

C

11 373

max. 0,17

Hardox 400 19 436

0,14-0,22

19 573

3.1.5

Mn

Si

Cr

Mo

Ni

B

P

S

_

0,004

max. 0,045 _

max. 0,045 _

V

max: 0,7 0,16

0,3-1,4

0,25-0,6

1,91

max. 1,6 0,29

max. 0,007 0,25-0,5

11,2

_

_

0,49

_

_

_

1,5

0,29

0,3

12,4

1

_

1,75

_

_

_

Měření tvrdosti vzorků Tvrdost se definuje jako odpor kladený materiálem proti vnikání cizích těles.

Hodnoty tvrdosti se udávají bezrozměrně pouze s udáním způsobu měření nebo stupnice [18]. Pro měření vzorků pouţitých na provozní a laboratorní zkoušky byla pouţita zkouška tvrdosti podle Rockwella, metodou HRC, mimo vzorků z oceli 11 373 tepelně nezpracováno, jelikoţ je to materiál velmi měkký a hodnoty tvrdosti nelze změřit metodou HRC, proto se měřila metodou HRB. Pro kaţdý vzorek byla provedena 3

29

měření, ze kterých se spočítala průměrná hodnota. Dále se tyto hodnoty převedly podle tabulek na hodnoty tvrdosti podle Vickerse HV. Tvrdost podle Rockwella se měří na Rockwellově tvrdoměru jako rozdíl hloubky vtisku vnikajícího tělesa mezi dvěma stupni zatíţení (předběţného a celkového). Účelem předběţného zatíţení je odstranit z měřené plochy povrchové nepřesnosti. Pro metodu HRC má diamantový kuţel vrcholový úhel 120° a poloměr kulové části 0,2 mm. Pro metodu HRB je pouţita ocelová kulička o průměru 1,5875 mm. Diamantový kuţel nebo ocelová kulička dotýkající se povrchu zkoušeného předmětu se nejprve předběţně zatíţí silou (počáteční poloha pro měření hloubky vtisku). Potom se zvyšuje zatěţovací síla tak, aby se za 3 aţ 6 sekund dosáhlo zatíţení předepsané normou. Pak se zatěţující síla opět zmenšuje aţ na původní hodnotu a v tomto stavu se zjistí přírůstek h hloubky vtisku, který nastal proti výchozí poloze. Zkouška tvrdosti podle Rockwella je rychlá, snadná a vpichy jsou velmi malé. Pro naše měření HRC bylo pouţito zatíţení 150 kp (1471,5 N) a u HRB 100 kp (981 N) [19].

OBR. 23 Princip zkoušky podle Rockwella HRB [19]

OBR. 24 Princip zkoušky podle Rockwella HRC [19]

3.2

Půdní analýza

3.2.1

Klasifikační systém půd Klasifikační systémy půd dělí půdy do skupin (skupiny půdních typů, půdní typy

atd.) podle charakteristických znaků daných morfogenetickým vývojem půd. Hlavním znakem morfogenetického vývoje půd je formace diagnostických horizontů a jejich sled 30

v půdním profilu. Při zařazení do klasifikačních jednotek se uplatňují také některé chemické vlastnosti půd, stupeň antropogenního narušení, geologický substrát. V ČR nyní platí Taxonomický klasifikační systém půd ČR [20]. 3.2.2

Zrnitost Zrnitost půdy se označuje také jako textura a popisuje míru rozloţení

jednotlivých frakcí částic v půdě. Zrnitostní sloţení spolu s dalšími faktory určuje řadu fyzikálních a chemických parametrů půdy. Z pohledu technologických vlastností půdy, má zrnitost velký vliv na soudrţnost a konzistenci půdy, které jsou ukazateli pro zpracovatelnost, orební odpor, únosnost, pevnost a další vlastnosti půdy. Pro klasifikaci zrnitosti půdy je v ČR pouţívána Novákova klasifikační stupnice nebo hodnocení dle trojúhelníkového zrnitostního diagramu [21].

OBR. 25 Klasifikační stupnice podle Nováka [21]

OBR. 26 Trojúhelníkový zrnitostní diagram [21]

31

3.3

Provozní zkouška opotřebení

3.3.1

Metodika provozní zkoušky Pro zkoušku bylo pouţito 36 zkušebních vzorků ze čtyř různých ocelí, jeden typ

oceli byl tepelně upraven na 2 varianty. Rozměr vzorků byl 76 x 38 x 8. V horní části byl vytvořen otvor o průměru 13 mm a vytvořeno částečné zapuštění pro radlicový šroub. K přišroubování byl pouţit radlicový šroub M12 x 45. Vzorky se umísťovaly pomocí šroubu na horní otvor dláta orebního tělesa (viz. Obr. 27).

OBR. 27 Umístění zkušebního vzorku

Měření bylo provedeno v zemědělském podniku Bikos spol. s r.o. v období od 24. 10. do 5. 11. 2011 na pozemku s názvem Královky (rozloha 105 ha). Pro provozní zkoušku byl pouţit sedmiradličný polonešený oboustranný pluh Lemken VariDiamant 10 s traktorem CASE Magnum 250. Parametry traktoru: Počet válců/objem: 6/8300cm3 Jmenovitý výkon: 185kW/252k Maximální výkon: 210kW/285k Maximální krouticí moment při 1400 min-1: 1271Nm Typ převodovky: Full Powershift s Powershuttle Parametry pluhu: Počet orebních těles 7 Pracovní záběr 210-385 cm Hmotnost 3215 kg Zkušební vzorky byly rozřazeny do tří skupin po 12 kusech, od kaţdé varianty materiálu jsou ve skupině 2 kusy. Rozmístění vzorků ve skupinách bylo takové, aby se 32

vzorky jednotlivých variant nacházely v kaţdé třetině pluhu, jak na levé, tak i pravé straně. S kaţdou skupinou byly provedeny tři jednodenní měření, kdy se kaţdý vzorek z původní pozice posunul po kaţdém měření o dvě orební tělesa dozadu. S těmito vzorky se tedy provedly tři jednodenní měření. Před měřením byly vzorky zváţeny s přesností na 0,01g. Po denním cyklu orby byly vzorky odmontovány a nahrazeny vzorky z další skupiny, provedlo se očištění a následné zváţení. Velikost opotřebení zkušebních vzorků bylo vyhodnoceno na základě hmotnostních úbytků během zkoušek dle vztahu:

H Ui

H0

Hi

[g]

HUi……. úbytek hmotnosti při i-tém měření [g] H0……... hmotnost nového vzorku [g] Hi……… hmotnost vzorku při i-tém měření [g]

3.4

Laboratorní zkoušky opotřebení

3.4.1

Metodika laboratorních zkoušek Abrazivní opotřebení materiálů se nejběţněji zkoumá na přístrojích s vázanými

částicemi, volnými částicemi nebo vrstvou volných částic mezi dvěma stykovými plochami. U laboratorních zkoušek dochází k malým hmotnostním úbytkům materiálu, proto je důleţité dodrţovat postup měření a vzorky před měřením řádně očistit [3]. Laboratorní zkoušky se provedly na přístroji s vázanými a volnými částicemi. Pouţily se zkušební vzorky ze stejně upravených materiálu, které se pouţili na provozní zkoušku. Velikost opotřebení zkušebních vzorků bylo vyhodnoceno na základě hmotnostních úbytků během zkoušek dle vztahu:

H Ui

H0

Hi

[g]

HUi……. úbytek hmotnosti při i-tém měření [g] H0……... hmotnost nového vzorku [g] Hi……… hmotnost vzorku při i-tém měření [g] Měření bylo provedeno v areálu MENDELU v Brně – Lesná v lednu a únoru roku 2012 za pokojové teploty a normálního atmosférického tlaku. 33

3.4.1.1

Bondův bubnový přístroj

Laboratorní zkouška opotřebení ve volném abrazivu byla provedena v Bondově bubnovém přístroji. Osm zkušebních vzorků je uchyceno pomocí matic a šroubů k rotoru, který má otáčky 64,4 s-1. Rotor je uloţen ve zkušebním bubnu, který se otáčí stejným směrem otáčkami 7,3 s-1. [24]

OBR. 28 Schéma Bondova bubnového přístroje [24]

OBR. 29 Zkouška v Bondově přístroji [25]

34

Pro tuto zkoušku byl pouţit jako abrazivní materiál Bratčický betonářský písek. Ke zkoušce se pouţilo 5ks vzorků od kaţdého druhu materiálu stejného tepelného zpracování, jako u provozní zkoušky. Doba trvání zkoušky byla 60 minut. S kaţdým vzorkem bylo provedeno jedno měření. Před kaţdou zkouškou byla vyměněna abrazivní náplň za novou, která činí 1000 cm3. Vzorky se po kaţdé zkoušce důkladně očistily a zváţili s přesností 0,001g. 3.4.1.2

Zkušební přístroj s brusným plátnem

Laboratorní zkouška opotřebení s vázaným abrazivem byla prováděna na přístroji s brusným plátnem podle normy ČSN 01 5084. Zkušební přístroj s brusným plátnem se skládá z rovnoměrně otáčející se vodorovné desky, na které je upevněno brusné plátno. Zkušební vzorek je uchycen v drţáku a je přitlačován závaţím k brusnému plátnu. Rozměr zkušebního vzorku je 10 x 10 x 10mm. Během zkoušky se horizontální kotouč s brusným plátnem otáčí a zároveň se testované těleso posunuje od středu k okraji brusného plátna. Po stanovené délce 50 metrů třecí dráhy koncový spínač stroj zastaví. Vzorek se očistí a zváţí na elektronických vahách, poté je stanoven hmotnostní úbytek. Pokud velikost dráhy dosáhne 250 metrů, je pouţívané brusné plátno nahrazeno novým plátnem. Kaţdý druh materiálu byl zastoupen 1ks vzorku, se kterým se provedlo pět měření [16].

OBR. 30 Schéma přístroje s brusným plátnem [17]

35

Technické data přístroje: [16] délka třecí dráhy: 50 m průměr otáčející se desky: 480 mm max. kluzná rychlost zkušebního tělesa: 0,5 m.s-1 měrný tlak: 0,32 N.mm-2 radiální posuv zkušebního tělesa: 3 mm.ot-1 brusné plátno: korundové, zrnitost 120.

OBR. 31 Přístroj s brusným plátnem [25]

36

Použité vzorce

3.5

Průměr _

x

n i 1

xi

n

kde: xi - hodnota znaku, ni - rozsah souboru. Rozptyl n

_

x) 2

( xi s x2

1

n

Směrodatná odchylka

sx

s x2

Variační koeficient

vx

sx _

100

x Poměrné opotřebení metalon mvzorek

Poměrná tvrdost HV vzorek HV etalon

37

4 VÝSLEDKY EXPERIMENTŮ 4.1

Výsledky měření tvrdosti Naměřené hodnoty tvrdosti pro jednotlivé vzorky pouţité pro provozní zkoušku

jsou uvedeny v (Příl. 1). Průměrné hodnoty tvrdosti jednotlivých materiálu jsou v následující tabulce a graficky znázorněny v (Příl. 2). Grafické znázornění poměrné tvrdosti je v (Příl. 5). TABULKA 4 Průměrné hodnoty tvrdosti vzorků

Materiál ocel Hardox 400 ocel 11 373 ocel 19 436 ocel 19 573 11 373 kaleno 11 373 kaleno + popuštěno na 600 ˚C

Tvrdost

Směrodatná

Tvrdost

Poměrná

HV

tvrdost [-]

0,81 5,52 0,83 0,57 6,42

Variační koeficient [%] 2,4 6,5 1,4 1,0 16,7

HRC

odchylka

34 85 HRB 61 58 38

336 165 742 670 372

2,04 1,00 4,50 4,06 2,25

25

1,99

7,8

269

1,63

Z naměřených hodnot vyplývá, ţe průměrná tvrdost u vzorků z oceli 11 373 kalených je 2,25krát větší a u vzorků z oceli 11 373 kaleno a popuštěno na 600 ˚C je 1,63krát větší neţ u vzorků z oceli 11 373 tepelně nezpracovaných. Z toho plyne, ţe tvrdost materiálu je moţno ovlivnit tepelným zpracováním. U vzorků z oceli 19 436 je tvrdost dokonce 4,5krát větší.

38

4.2

Výsledky půdní analýzy Z půdní mapy ČR uvedené v (Příl. 3) se na pozemku pro provozní zkoušky jedná

o kambizem mesobazickou a hnědozem oglejenou. Kambizemě se vytvářejí hlavně ve svaţitých podmínkách pahorkatin, vrchovin a hornatin, v menší míře v rovinatém reliéfu. Tyto půdy vznikají z magmatických, metamorfických a sedimentárních hornin. Vznik těchto půd z pestrého spektra substrátů podmiňuje jejich velkou rozmanitost z hlediska zrnitosti a skeletovitosti. Hnědozemě se vyskytují hlavně v rovinatém či mírně zvlněném reliéfu ze spraší, prachovic a polygenetických hlín [26]. Z půdního rozboru vzorku půdy provedeného ústavem půdoznalství Mendelovy univerzity bylo zjištěno toto zastoupení jednotlivých frakcí. TABULKA 5 Procentuální zastoupení frakcí v půdě

Velikost částic Procentuální zastoupení [mm] [%] 2,00-0,25 7,18 0,25-0,05 29,14 0,05-0,01 30,52 0,01-0,001 19,4 < 0,001 13,76 < 0,01 33,16 2,00-0,05 36,32 0,05-0,002 45,42 < 0,002 18,26

Podle vyhodnocení vzorku panem Ing. Jiřím Jandákem, CSc. z ústavu agrochemie, půdoznalství, mikrobiologie a výţivy rostlin se jedná o půdní druh hlinitá půda a zrnitostní třída hlína. Z hodnot zanesených do trojúhelníkového zrnitostního diagramu (Příl. 4) je rovněţ patrné, ţe se jedná o třídu zrnitosti- hlína. Z Novákovy klasifikační stupnice také plyne, ţe se jedná o půdní druh- hlinitá půda.

39

4.3

Výsledky provozní zkoušky Hmotnostní úbytky vzorků jsou uvedeny v (Příl. 6, Příl. 7, Příl. 8). Grafické

vyhodnocení úbytků hmotnosti vzorků v závislosti na ujeté dráze je uvedeno v (Příl. 9, Příl. 10, Příl. 11, Příl. 12). Statistické vyhodnocení hodnot získaných po prvním měření kaţdého vzorku je zobrazeno v této tabulce. TABULKA 6 Statistické vyhodnocení 1. měření provozní zkoušky na dráze 15000m

Materiál ocel 11 373 ocel 11 373 kaleno ocel 11 373 kal. + popuštěno na 600 ˚C Hardox 400 ocel 19 573

1. měření Průměrný Směrodatná Variační úbytek [g] odchylka [g] koeficient [%] 18,73 2,95 15,74 13,67 0,19 1,42 14,37

3,44

23,93

15,83 4,27

3,28 1,75

20,70 40,89

Z výsledků je patrné, ţe největší opotřebení mají vzorky z oceli 11 373, které mají průměrné opotřebení 11,01 % z původní hmotnosti. Materiál s druhým největším opotřebením byla ocel Hardox 400, která měla opotřebení 9,59 % z původní hmotnosti. Další v pořadí byla ocel 11 373 kalená a popuštěná na 600 ˚C, která měla opotřebení 8,45 %. Následuje ocel 11 373 kalená, u této oceli ovšem došlo ke ztrátě 4 ks vzorků z celkového počtu 6 ks během provozní zkoušky, coţ je nejspíš způsobeno křehkou martenzitickou strukturou v kombinaci s rázy působící na pluh. Nejmenší opotřebení měly vzorky z oceli 19 573, u kterých bylo opotřebení 2,56 % z původní hmotnosti. Poslední ocel 19 436 měla ještě niţší opotřebení (3,41g na 15000m dráhy), ale první měření provozní zkoušky přečkal pouze jeden vzorek z důvodu nízké houţevnatosti této oceli, s tímto vzorkem se dále neprováděla provozní zkouška.

40

Statistické zhodnocení dat vzorků po druhém měření je v následující tabulce. TABULKA 7 Statistické vyhodnocení 2. měření provozní zkoušky na dráze 20000m

Materiál ocel 11 373 ocel 11 373 kal. + popuštěno na 600 ˚C Hardox 400 ocel 19 573

2. měření Průměrný Směrodatná Variační úbytek [g] odchylka [g] koeficient [%] 36,74 9,24 25,15 33,67

2,45

7,27

30,15 5,28

2,11 0,52

7,01 9,76

Z těchto výsledků je opět patrné, ţe největší opotřebení mají vzorky z oceli 11 373, které mají průměrné opotřebení 24,12 % z hmotnosti před 2. měřením. Materiál s druhým největším opotřebením byla ocel 11 373 kalená a popuštěná na 600 ˚C, která měla opotřebení 21,55 % z původní hmotnosti před 2. zkouškou. Další v pořadí byla ocel Hardox 400, která měla opotřebení 20,05 % z hmotnosti před měřením. Nejmenší opotřebení měly vzorky z oceli 19 573, u kterých bylo opotřebení 3,24 % z hmotnosti před druhým měřením, u této oceli se ovšem projevila menší houţevnatost materiálu a došlo ke ztrátě 3 ks vzorků během zkoušky. Statistické výsledky z třetího měření jsou uvedeny v této tabulce. TABULKA 8 Statistické vyhodnocení 3. měření provozní zkoušky na dráze 20000m

Materiál ocel 11 373 ocel 11 373 kal. + popuštěno na 600 ˚C Hardox 400 ocel 19 573

3. měření Průměrný Směrodatná Variační úbytek [g] odchylka [g] koeficient [%] 55,94 14,45 25,83 45,64

9,13

19,99

37,73 10,08

17,69 1,24

46,89 12,29

Z těchto výsledků je také patrné, ţe největší opotřebení mají opět vzorky z oceli 11 373, které mají průměrné opotřebení 50,37 % z hmotnosti před 3. měřením, u tohoto materiálu došlo ke ztrátě jednoho vzorku. Materiál s druhým největším opotřebením byla ocel 11 373 kalená a popuštěná na 600 ˚C, která měla 38,56 % z původní hmotnosti před 3. zkouškou. Další v pořadí byla ocel Hardox 400, která měla opotřebení 32,36 % 41

z hmotnosti před měřením. Nejmenší opotřebení měly vzorky z oceli 19 573, u kterých bylo opotřebení je 6,43 % z hmotnosti před třetím měřením. Toto třetí měření bylo zčásti ovlivněno změnou geometrického tvaru vzorků. V této tabulce je celkové zhodnocení opotřebení jednotlivých materiálů přepočteno na 20000m ujeté dráhy. Nejsou zde zařazeny oceli 19 436 a 11 373 kaleno, jelikoţ u nich došlo jiţ během první zkoušky ke ztrátě většiny vzorků z důvodů jejich mechanických vlastností. TABULKA 9 Statistické vyhodnocení celé provozní zkoušky na dráze 20000m

Materiál ocel 11 373 ocel 11 373 kal. + popuštěno na 600 ˚C Hardox 400 ocel 19 573

Průměrný úbytek na dráze 20000m [g] 38,23

Směrodatná

Variační

odchylka [g] koeficient [%] 15,88

41,53

32,82

12,41

37,82

29,66 6,69

12,58 2,65

42,43 39,64

Z grafické závislosti v (Příl. 13) je patrné, ţe korelační závislost mezi opotřebením a tvrdostí [HV] je velmi těsná (konkrétně -0,997). Z výsledků je moţno konstatovat, ţe se vzrůstající tvrdostí vzorků se zvětšuje odolnost proti abrazivnímu opotřebení. V následujícím grafu je zobrazen průběh průměrného opotřebení pro jednotlivé materiály během provozní zkoušky.

Závislost průměrného opotřebení na dráze

120

19 573

Úbytek [g]

100

Hardox 400

80

11 373

11 373 kal.+popušť.

60 40 20 0

0

10000

20000

30000 40000 Ujetá vzdálenost [m]

OBR. 32 GRAF závislosti průměrného opotřebení na dráze

42

50000

60000

V tomto grafu je zobrazeno procentuální opotřebení, kde vzorky z oceli 11 373 jsou povaţovány jako etalon, tedy jejich úbytek představuje 100 %.

Procentuální opotřebení při provozní zkoušce 120 11 373 100

11 373 kal.+popušť.

Hardox 400 Opotřebení [%]

80

60

40 19 573

20

0 OBR. 33 Procentuální opotřebení při provozní zkoušce

Porovnáme-li tyto výsledky s výsledky uváděnými Filípkem a Březinem [27], kteří pouţili při provozní zkoušce také vzorky z oceli 11 373 jako etalon, zjistíme, ţe vzorky z oceli Hardox 400 mají přibliţně stejné procentuální opotřebení jako materiál DILLIDUR 500 (nízkolegovaný otěruvzdorný plech), který pouţili. Další materiály, které měli přibliţně stejné procentuální opotřebení, byly vzorky z oceli 19 573 a návarový materiál WOKA Durit NiA.

43

4.4

Výsledky laboratorní zkoušky na brusném plátně Hmotnostní úbytky zkušebních vzorků v průběhu zkoušky jsou v (Příl. 14). V

(Příl. 15) jsou uvedeny procentuální hodnoty opotřebení vztaţené ke vzorku s nejvyšším opotřebením (ocel 11 373), kterých dosáhly jednotlivé zkušební vzorky. Grafické zobrazení poměrného opotřebení vůči vzorku z oceli 11 373 je v příloze (Příl. 16). Statistické zhodnocení dat je v následující tabulce. TABULKA 10 Výsledné hodnoty zkoušky na brusném plátně

Materiál

Tvrdost HV

Průměrný Směrodatná

ocel Hardox 400 ocel 11 373 ocel 19 436 ocel 19 573 11 373 kalená 11 373 kaleno + popuštěno na 600 ˚C

318 175 742 670 395

0,159 0,251 0,060 0,043 0,186

0,009 0,013 0,007 0,002 0,014

Variační koeficient [%] 5,94 5,15 11,75 5,57 7,34

258

0,206

0,013

6,48

úbytek [g] odchylka [g]

Poměrné opotřebení [-] 1,58 1,00 4,20 5,78 1,35 1,22

Z výsledků je patrné, ţe ocel 19 573 s nejmenším úbytkem má 5,78krát menší opotřebení, neţ ocel 11 373 s největším úbytkem. Z grafické závislosti opotřebení na tvrdosti HV (Příl. 17) je patrné, ţe korelační závislost je -0,963, která značí velmi těsnou závislost. Ze získaných výsledků je moţno říct, ţe čím je větší tvrdost materiálu, tím je menší opotřebení, coţ je patrné také z (Příl. 18).

44

4.5

Výsledky laboratorní zkoušky z Bondova bubnového přístroje Pro tuto zkoušku byl pouţit betonářský písek z lokality Bratčice se zrnostním

sloţením uvedeným v následující tabulce. TABULKA 11 Zrnitostní složení písku

Velikost částic 10,00-2,00

2,00-0,25

0,25-0,05

0,05-0,01

pod 0,01

22,3

67,06

7,45

1,21

1,98

[mm] Zastoupení [%]

Hodnoty hmotnostních úbytků jsou uvedeny v (Příl. 19). Grafické zobrazení úbytků je v (Příl. 20). Statistické vyhodnocení dat je níţe v tabulce. TABULKA 12 Statistické vyhodnocení zkoušky v Bondově bubnovém přístroji

Materiál 11 373 - kalená 11 373 kaleno + popuštěno na 600 oC 11 373 ocel Hardox 400 ocel 19 436 ocel 19 573

Průměrný Směrodatná úbytek odchylka [mg] [mg] 38 9,40

Variační koeficient [%] 24,74

Tvrdost HV 395

44

10,03

22,69

258

48 42 14 13

12,06 9,88 1,79 1,10

25,22 23,52 12,78 8,43

175 318 742 670

Nejmenší opotřebení u oceli 19 573 je3,7krát menší, neţ u oceli 11 373. Z bodového grafu závislosti opotřebení na tvrdosti HV v (Příl. 21) je zřejmé, ţe korelační závislost je velmi těsná (-0,986). Z toho opět plyne, ţe s vyšší tvrdostí klesá opotřebení.

45

4.6

Porovnání provozní zkoušky a laboratorních zkoušek Závislost mezi jednotlivými zkouškami se posuzuje z bodových diagramů v

(Příl. 22, Příl. 23). Korelační závislost mezi jednotlivými provedenými zkouškami je uvedena v následující tabulce. TABULKA 13Korelační koeficienty

Provozní zkouška Brusné plátno Bondův přístroj Tvrdost HV

Provozní zkouška

Brusné plátno

Bondův přístroj

Tvrdost HV

x

0,983

0,994

-0,997

x x x

x x x

0,968 x x

-0,963 -0,986 x

Ze získaných dat je patrné, ţe největší korelační závislost je mezi výsledky z provozní zkoušky a tvrdosti podle Vickerse (konkrétně -0,997). Nejmenší korelační závislost je mezi zkouškou na brusném plátně a tvrdostí podle Vickerse (konkrétně -0,963). Závislost mezi provozní zkouškou a zkouškou v Bondově přístroji je značná (konkrétně -0,994), jelikoţ u obou zkoušek je pouţito volného abraziva. Naopak niţší závislost je mezi provozní zkouškou a zkouškou na brusném plátně (konkrétně -0,983), protoţe je pouţito volného a vázaného abraziva.

46

5 NÁVRHY NA ZVÝŠENÍ ODOLNOSTI PROTI OPOTŘEBENÍ U STROJŮ PRO ZPRACOVÁNÍ PŮDY Největší podíl na degradaci strojů pro zpracování půdy má abrazivní opotřebení a kombinace abrazivního opotřebení se silovými rázy. Proto se snaţíme pouţívat takové materiály, které mají velkou odolnost proti abrazivnímu opotřebení a rázům, ale jsou ekonomické z finančního hlediska. Ideální by byl materiál s vysokou houţevnatosti a tvrdostí za nízkou cenu. Většina firem dodávající techniku pro zpracování půdy disponuje špičkovým technologickým a vývojovým zázemím. Jejich produkty po tepelném zpracování mohou dosahovat tvrdosti aţ 54 HRC při zachování vysoké houţevnatosti [28]. V současnosti jsou pouţívány pluţní čepele z kované a lité oceli. Pouţívají se lité čepele z vysokopevnostní, otěruvzdorné oceli nízkolegované chromem, molybdenem, niklem a wolframem a čepele kované ze zušlechtěné oceli 13 340.6, která je nízkolegovaná manganem a křemíkem. Pluţní čepele pod názvem Mölbro, Gouvy, Kverneland a Lemken jsou tepelně zpracované na průměrnou tvrdost 45 HRC [12]. Zvyšování odolnosti proti abrazivnímu opotřebení pomocí návarových materiálů by bylo vhodné pouze u součástí, které nejsou tak zatíţeny např. secí botky, pracovní části různých sklízečů. U vysoce zatíţených součástek, jako jsou pluţní čepele, u kterých je opotřebení značné, by se návarová vrstva musela obměňovat velmi často. Tudíţ by musel být podnik vybaven kvalitním vybavením pro rychlou renovaci opotřebovaných částí. Zde vzniká otázka, zda je ekonomičtější renovace či výměna za novou součást. Pouţití některých nástrojových ocelí pro výrobu pracovních částí strojů pro zpracování půdy by bylo z hlediska odolnosti proti opotřebení dobré, ale cena těchto součástek by byla velmi vysoká a tudíţ by to bylo neekonomické. Další moţností volby materiálu pro stroje na zpracování půdy je Hadfieldova manganová austenitická ocel, která můţe tvářením za studena dosáhnout zpevnění povrchu. Zvýšení tvrdosti povrchu se také přisuzuje přeměně metastabilního austenitu na martenzit v průběhu plastické deformace. Ocel proto vykazuje dobrou odolnost proti opotřebení při velkém zatíţení povrchu, které se také vyskytují při orbě [27].

47

Ovšem tato ocel je nemagnetická a případná ztráta části pracovního stroje muţe způsobit problémy některým sklízecím strojům, které mají lapače zaloţené na principu magnetických vlastností běţných ocelí.

6 ZÁVĚR Opotřebení je definováno jako trvale neţádoucí změna povrchu materiálu součásti mechanickými vlivy, které mohou být doprovázeny fyzikálními, chemickými nebo i elektrickými jevy. Uvádí se, ţe abrazivní opotřebení má na svědomí aţ 50 % poruch strojů a jejich součástí. Převládajícím druhem opotřebení v zemědělství je opotřebení abrazivní případně v kombinaci s rázy. Hlavní náplní této diplomové práce bylo sledování a vyhodnocení velikosti abrazivního opotřebení u vzorků z vybraných druhů ocelí, které byly různě tepelně upraveny. Opotřebení bylo vyhodnoceno na základě hmotnostních úbytků při provozní a laboratorní zkoušce. Provozní zkouška opotřebení se konala v zemědělském podniku Bikos s.r.o. Velká Bíteš. Velikost opotřebení byla dána změnou hmotnosti vzorků tzv. hmotnostními úbytky v průběhu měření. Metodika měření spočívala v tom, ţe se vzorek připevnil na čepel orebního tělesa a probíhala orba. S kaţdým vzorkem se provedly 3 jednodenní měření. Po ukončení denního cyklu měření se sledované vzorky odmontovaly a nahradily dalšími vzorky, poté se vzorky pečlivě očistily a následně zváţily na elektronických vahách. Před kaţdým dalším měřením se vzorek posunul o dvě čepele dále proti původní pozici z předchozího měření. Získané údaje byly zaznamenány, zpracovány a vyhodnoceny. V provozní zkoušce bylo zjištěno toto pořadí odolnosti proti opotřebení u zkušebních vzorků v tomto pořadí. Nejmenší odolnost byla u vzorků z oceli 11 373. Další byly vzorky z oceli 11 373 kaleno a popuštěno na 600 ˚C následovány vzorky z oceli Hardox 400. Největší odolnost měly vzorky z oceli 19 573. Vzorky z oceli 19 436 a oceli 11 373 kaleno měly sice dobrou odolnost, ale kvůli nízké houţevnatosti došlo jiţ během prvního měření ke ztrátě většiny vzorků. Výsledky provozní zkoušky dokázaly, ţe odolnost proti abrazivnímu opotřebení do značné míry záleţí na tvrdosti opotřebovávaného materiálu. Lze tedy konstatovat, ţe čím bude tvrdost materiálu vyšší, tím bude odolnost proti abrazivnímu opotřebení větší.

48

Laboratorní zkoušky opotřebení se provedly na přístrojích s volnými a vázanými částicemi. Opotřebení s volnými částicemi bylo realizováno v Bondově bubnovém přístroji. Jako abrazivo bylo pouţit stavební písek z lokality Bratčice. Opotřebení s vázanými částicemi bylo realizováno na přístroji s brusným plátnem. Velikost opotřebení byla dána změnou hmotnosti vzorků tzv. hmotnostními úbytky v průběhu měření. Po uplynutí časového intervalu u Bondova bubnového přístroje nebo stanovené dráhy u přístroje s brusným plátnem byla zkouška zastavena, zkušební vzorky byly očištěny a poté zváţeny na elektronických vahách. Získané údaje byly zaznamenány, zpracovány a vyhodnoceny. Ze zkoušky na brusném plátně byly zjištěny tyto výsledky odolnosti proti abrazivnímu opotřebení. Nejmenší odolnost měly vzorky z oceli 11 373. Větší odolnost měly vzorky v tomto pořadí. Vzorky z oceli 11 373 kaleno a popuštěno na 600 ˚C, dále ocel 11 373 kaleno, ocel Hardox 400 a ocel 19 436. Nejvyšší byla odolnost proti abrazivnímu opotřebení u vzorků z oceli 19 573. V Bondově bubnovém přístroji byly zjištěny tyto výsledky odolnosti proti abrazivnímu opotřebení. Nejmenší odolnost měly vzorky z oceli 11 373. Dále bylo toto pořadí. Vzorky z oceli 11 373 kaleno a popuštěno na 600 ˚C, vzorky z oceli Hardox 400, vzorky z oceli 11 373 kaleno a vzorky z oceli 19 436. Největší odolnost měly vzorky z oceli 19 573. Výsledky provozní zkoušky prokázaly, ţe odolnost do značné míry záleţí na tvrdosti materiálu, ze kterého jsou vyrobeny pracovní části, a shodují se s výsledky z Bondova bubnového přístroje a z přístroje s brusným plátnem. Tvrdost křemene, který je obsaţen v půdě, se pohybuje mezi 900-1280 HV. Lze tedy říct, ţe čím se bude tvrdost ocelí blíţit k hodnotám tvrdosti křemene, tím bude odolnost proti abrazivnímu opotřebení větší. Porovnání provozní zkoušky a laboratorních zkoušek určilo, ţe provozní zkoušce se více přibliţuje laboratorní zkouška s volnými částicemi v Bondově bubnovém přístroji. Výsledky potvrdily značný vliv vlastností oceli, sloţení oceli a tepelného zpracování na odolnost proti abrazivnímu opotřebení. Z tohoto lze vyvodit důleţitost správné volby materiálu, které odolávají degradačním procesům. Toto rozhodnutí můţe mít výrazný vliv nejen na ţivotnost součásti a celého zařízení, ale i na ekonomiku provozu. 49

7 SEZNAM LITERATURY [1] BLAŠKOVIČ, Pavel, Jozef BALLA a Marián DZIMKO. Tribológia. 1. vyd. Bratislava: Alfa, 1990, 360 s. Edícia strojárskej literatúry. ISBN 80-050-0633-0. [2] POŠTA, Josef, Milan DVOŘÁK a Petr VESELÝ. Degradace strojních součástí: monografie. Vyd. 1. Praha: Česká zemědělská univerzita, Technická fakulta, 2002, 67 s. ISBN 80-213-0967-9. [3] SUCHÁNEK, Jan, Vladimír KUKLÍK a Eva ZDRAVECKÁ. Abrazívní opotřebení materiálů. Praha: [České vysoké učení technické], 2007, 162 s. ISBN 978-80-01-036594 (BROţ.). [4] STODOLA, Jiří, Františka PEŠLOVÁ a Jan KRMELA. Opotřebení strojních součástí: monografie. Vyd. 1. Brno: Univerzita obrany, 2008, 195 s. ISBN 978-807231-552-9 (BROţ.). [5] Povrchy a jejich úpravy. [online]. s. 6 [cit. 2012-04-03]. Dostupné z: http://tzs.kmm.zcu.cz/povrchy.pdf [6] POŠTA, Josef. DEGRADACE STROJNÍCH SOUČÁSTÍ [online]. [cit. 2012-04-03]. Dostupné z: http://degradace.tf.czu.cz/ [7] Different Types of Corrosion. WEBCORR, the Corrosion Clinic. [online]. [cit. 2012-04-03]. Dostupné z: http://www.corrosionclinic.com/types_of_corrosion/microbiologically_influenced_biol ogical_microbial_corrosion.htm [8] JACK, Thomas R. Biological Corrosion Failures. [online]. [cit. 2012-04-03]. Dostupné z: http://www.asminternational.org/portal/site/www/AsmStore/ProductDetails/?vgnextoid =b67b7e0e64e18110VgnVCM100000701e010aRCRD [9] KULOVANÁ, Eliška. Renovace strojních součástí. [online]. [cit. 2012-04-03]. Dostupné z: http://www.agroweb.cz/Renovace-strojnich-soucasti__s46x9970.html [10] Fatigue Failures. METALLURGICAL CONSULTANTS. [online]. [cit. 2012-0403]. Dostupné z: http://www.materialsengineer.com/CA-fatigue.htm [11] Mechanizace zpracování půdy. [online]. [cit. 2012-04-03]. Dostupné z: http://kzt.zf.jcu.cz/vyuka2/frid/zpracovanipudy.pdf [12] HORÁČEK, Jaroslav. MATERIÁLOVÉ ÚPRAVY PLUŢNÍCH ČEPELÍ. [online]. [cit. 2012-04-03]. Dostupné z: http://stary.agroweb.cz/projekt/clanek.asp?cid=9456 [13] KAŠPAROVÁ, ZAHÁLKA a HOUDKOVÁ. HODNOCENÍ ABRAZIVNÍ A ADHEZIVNÍ ODOLNOSTI MATERIÁLU. [online]. [cit. 2012-04-03]. Dostupné z: http://www.metal2012.com/files/proceedings/metal_09/Lists/Papers/054.pdf [14] MILLER, Robert F. Hardness vs. Wear. [online]. [cit. 2012-04-03]. Dostupné z: http://www.cladtechnologies.com/Articles/Hardness%20vs.%20Wear/hardness.htm

50

[15] SKALICKÝ. Zkoušky odolnosti pluţních čepelí. [online]. [cit. 2012-04-03]. Dostupné z: http://www.naschov.cz/Zkousky-odolnosti-pluznichcepeli__s46x16428.html [16] DOUBEK, Petr. Laboratorní a provozní zkoušky opotřebení nástrojů pro zpracování půdy. Diplomová práce. MENDELOVA UNIVERZITA. Vedoucí práce doc. Ing. Josef Filípek, CSc. [17] CHOTĚBORSKÝ A KOL. Abrazívní opotřebení návarových materiálů na bázi FeCr-C. [online]. [cit. 2012-04-03]. Dostupné z: http://www.konstrukce.cz/UserFiles/files/K/2009/abraz_01.pdf [18] BUREŠ, Jiří. Převodník tvrdosti. [online]. [cit. 2012-04-03]. Dostupné z: http://www.converter.cz/tabulky/tvrdost-online.htm [19] BUREŠ, Jiří. Zkouška tvrdosti dle Rockwella. [online]. [cit. 2012-04-03]. Dostupné z: http://www.converter.cz/jednotky/tvrdost-rockwell.htm [20] SÁŇKA, Milan a Jan MATERNA. Indikátory kvality zemědělských a lesních půd ČR [online]. [cit. 2012-04-03]. Dostupné z: http://www.mzp.cz/osv/edice.nsf/CEFFC9BDDD360E2EC1256FAF0040EEF6/$file/indikatory _el.pdf

[21] Zrnitostní (granulometrické) sloţení. ÚSTAV INŢENÝRSTVÍ OCHRANY ŢIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ, Fakulta technologická, Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně. [online]. [cit. 2012-04-03]. Dostupné z: http://ucebnice.remediace.cz/default.asp?oid=03010400000&fid=151 [22] JKZ BUČOVICE A. S. [online]. [cit. 2012-04-03]. Dostupné z: http://www.jkz.cz/ [23] Oceli HARDOX, WELDOX a jejich svařování. [online]. [cit. 2012-04-03]. Dostupné z: http://www.svarbazar.cz/phprs/view.php?cisloclanku=2008061801 [24] ČERNÝ, Michal. Degradace nízkolegovaných ocelí v abrazivním a korozivním prostředí. [online]. [cit. 2012-04-03]. Dostupné z: http://dl.uk.fme.vutbr.cz/zobraz_soubor.php?id=99

[25] FILÍPEK, Josef a Michal ČERNÝ. ANIMACE LABORATORNÍCH ZKOUŠEK ABRAZIVNÍHO OPOTŘEBENÍ. [26] Taxonomický klasifikační systém půd ČR [online]. [cit. 2012-04-03]. Dostupné z: http://klasifikace.pedologie.czu.cz/index.php?action=showHomePage [27] FILÍPEK, Josef a Roman BŘEZINA. Vliv struktury a podmínek zkoušky na velikost abrazivního opotřebení. ISBN 1211-8516 [28] OPaLL-AGRI s.r.o. KOLEKTIV PRACOVNÍKŮ SPOLEČNOSTI OPALL-AGRI S.R.O. [online]. [cit. 2012-04-03]. Dostupné z: http://www.opall-agri.cz/1521/o-firme/

51

8 SEZNAMY 8.1 Seznam tabulek Tabulka 1 Vliv kluzné rychlosti na abrazivní opotřebení [3] ........................................................... 21 Tabulka 2 Tvrdosti minerálních látek a fází ve slitinách železa [3]............................................... 22 Tabulka 3 Chemické složení zkoušených ocelí [3]................................................................................ 29 Tabulka 4 Průměrné hodnoty tvrdosti vzorků....................................................................................... 38 Tabulka 5 Procentuální zastoupení frakcí v půdě................................................................................. 39 Tabulka 6 Statistické vyhodnocení 1. měření provozní zkoušky na dráze 15000m .............. 40 Tabulka 7 Statistické vyhodnocení 2. měření provozní zkoušky na dráze 20000m .............. 41 Tabulka 8 Statistické vyhodnocení 3. měření provozní zkoušky na dráze 20000m .............. 41 Tabulka 9 Statistické vyhodnocení celé provozní zkoušky na dráze 20000m.......................... 42 Tabulka 10 Výsledné hodnoty zkoušky na brusném plátně ............................................................. 44 Tabulka 11 Zrnitostní složení písku ........................................................................................................... 45 Tabulka 12 Statistické vyhodnocení zkoušky v Bondově bubnovém přístroji ......................... 45 Tabulka 13Korelační koeficienty ................................................................................................................. 46

8.2

Seznam obrázků

Obr. 1 Schéma mechanismu adhezivního opotřebení [5] .................................................................. 11 Obr. 2 Adhezivní opotřebení přítlačného kotouče [6] ........................................................................ 11 Obr. 3 Schéma mechanismu abrazivního opotřebení [5]................................................................... 12 Obr. 4 Schéma mechanismu abrazivního opotřebení [3]................................................................... 12 Obr. 5 Abrazivní opotřebení plužní čepele [6] ....................................................................................... 13 Obr. 6 Schéma mechanismu abrazivního opotřebení [4]................................................................... 13 Obr. 7 Erozivní opotřebení ventilu [6]....................................................................................................... 14 Obr. 8 Schéma zániku bubliny [4] ................................................................................................................ 14 Obr. 9 Kavitační opotřebení vodní turbíny [6] ....................................................................................... 15 Obr. 10 Schéma mechanismu únavového opotřebení [2].................................................................. 15 Obr. 11Únavové opotřebení valivého ložiska [6] .................................................................................. 16 Obr. 12 Schéma mechanismu vibračního opotřebení [2] .................................................................. 16 Obr. 13 Statický lom na ozubeném kole [6] ............................................................................................. 19 Obr. 14 Únavový lom hřídele [6] .................................................................................................................. 19 Obr. 15 Opotřebení oceli 12050 v závislosti na měrném tlaku a zrnitosti částic Al2o3 [3] .. 20 Obr. 16 Vliv kluzné rychlosti na abrazivní opotřebení [3] ................................................................ 21 Obr. 17 Opotřebení žíhané nízkouhlíkové oceli v závislosti na velikosti abrazivních částic a zatížení [3] ............................................................................................................................................................. 23 Obr. 18 rychlost abrazivního otěru vybraných materiálů zkoušených 4 druhy abraziva [3] .................................................................................................................................................................................... 24 Obr. 19 Schéma přístroje s brusným plátnem a brusným pásem [25]......................................... 26 Obr. 20 Schéma přístroje s brusnou nádobou [25] .............................................................................. 26 Obr. 21 Schéma bubnového přístroje a přístroje s pružným kotoučem [25] ............................ 27 Obr. 22 Schéma přístroje s mezivrstvou abrazivních částic [25] ................................................... 27 Obr. 23 Princip zkoušky podle Rockwella HRB [19]............................................................................ 30 Obr. 24 Princip zkoušky podle Rockwella HRC [19] ............................................................................ 30 Obr. 25 Klasifikační stupnice podle Nováka [21] .................................................................................. 31 Obr. 26 Trojúhelníkový zrnitostní diagram [21] ................................................................................... 31 Obr. 27 Umístění zkušebního vzorku ......................................................................................................... 32 Obr. 28 Schéma Bondova bubnového přístroje [24] ........................................................................... 34 Obr. 29 Zkouška v Bondově přístroji [25] ................................................................................................ 34 Obr. 30 Schéma přístroje s brusným plátnem [17] .............................................................................. 35 Obr. 31 Přístroj s brusným plátnem [25].................................................................................................. 36 52

Obr. 32 Graf závislosti průměrného opotřebení na dráze ................................................................. 42 Obr. 33 Procentuální opotřebení při provozní zkoušce ..................................................................... 43

53

PŘÍLOHY

54

SEZNAM PŘÍLOH Příloha 1 Tabulka naměřený hodnot tvrdostí pro vzorky pro provozní zkoušku ................... 56 Příloha 2 Graf průměrné tvrdosti vzorků pro provozní zkoušku ................................................... 57 Příloha 3 Půdní mapa ČR – pozemek pro provozní zkoušku............................................................ 57 Příloha 4 Zrnitostní složení vzorku půdy ................................................................................................. 58 Příloha 5 Graf poměrné tvrdosti .................................................................................................................. 58 Příloha 6 Tabulka naměřených a dopočítaných hodnot po 1. měření .......................................... 59 Příloha 7 Tabulka naměřených a dopočítaných hodnot po 2. měření .......................................... 60 Příloha 8 Tabulka naměřených a dopočítaných hodnot po 3. měření .......................................... 61 Příloha 9 Graf závislosti opotřebení na dráze pro ocel 11 373 ....................................................... 62 Příloha 10 Graf závislosti opotřebení na dráze pro ocel 11 373 kaleno a popuštěno na 600˚C ........................................................................................................................................................................ 63 Příloha 11 Graf závislosti opotřebení na dráze pro ocel Hardox 400 ........................................... 64 Příloha 12 Graf závislosti opotřebení na dráze pro ocel 19 573..................................................... 65 Příloha 13 Závislost provozního opotřebení na tvrdosti HV ............................................................ 66 Příloha 14Hmotnosti vzorků během zkoušky na brusném plátně................................................. 66 Příloha 15 Procentuální opotřebení na brusném plátně.................................................................... 67 Příloha 16 Poměrné opotřebení vůči vzorku z oceli 11 373 na brusném plátně ..................... 67 Příloha 17 Závislost mezi opotřebením na brusném plátně a tvrdostí HV ................................ 68 Příloha 18 Vztah mezi opotřebením na brusném plátně a tvrdostí HV ....................................... 68 Příloha 19 Naměřená data v Bondově bubnovém přístroji .............................................................. 69 Příloha 20 Průměrný úbytek v Bondově bubnovém přístroji.......................................................... 69 Příloha 21 Závislost mezi opotřebením v Bondově přístroji a tvrdostí HV ............................... 70 Příloha 22 Závislost mezi opotřebením na brusném plátně a provozním opotřebením ...... 70 Příloha 23 Závislost provozního opotřebení na opotřebení v Bondově přístroji .................... 71 Příloha 24 Vzorek použitý při provozní zkoušce .................................................................................. 71 Příloha 25 Umístění zkušebních vzorků na orebním tělese ............................................................. 72 Příloha 26 Orební těleso .................................................................................................................................. 72 Příloha 27 Vzorek po provozní zkoušce.................................................................................................... 73 Příloha 28 Pluh LEMKEN Vari Diamand ................................................................................................... 73 Příloha 29Orební souprava při práci.......................................................................................................... 74 Příloha 30 Orební souprava při práci......................................................................................................... 74

55

PŘÍLOHA 1 Tabulka naměřený hodnot tvrdostí pro vzorky pro provozní zkoušku

Tvrdost HRC 2. 3. měření měření 33,5 39,0

Materiál

vzorek č.

Ocel

7

1. měření 35,0

11 373

8

46,5

49,5

45,0

47,0

kaleno

9

45,0

46,5

41,5

44,3

10

34,5

36,2

36,5

35,7

11

41,0

45,0

34,5

40,2

12

27,0

28,0

27,2

27,4

Ocel

19

26,8

30,0

26,5

27,8

11 373

20

28,0

25,2

26,9

26,7

kaleno

21

23,0

23,0

22,2

22,7

a

22

26,0

23,1

22,1

23,7

popuštěno

23

22,5

25,9

24,2

24,2

na 600˚C

24

26,5

28,9

27,6

27,7

Ocel Hardox 400

2

34,5

34,0

34,1

34,2

3

35,2

34,6

34,2

34,7

4

32,8

33,0

34,1

33,3

5

32,5

32,8

33,4

32,9

6

35,4

35,0

35,6

35,3

7

32,5

34,2

35,4

34,0

Ocel

0

60,2

59,8

61,0

60,3

19 436

3

60,0

59,9

59,7

59,9

4

61,5

62,3

62,4

62,1

5

61,8

61,5

63,0

62,1

6

60,4

61,0

61,5

61,0

7

60,7

59,8

63,3

61,3

Ocel

2

58,6

58,2

58,0

58,3

19 573

3

57,4

57,0

57,6

57,3

4

58,6

59,4

59,0

59,0

5

56,9

57,5

58,0

57,5

6

58,3

58,7

57,8

58,3

7

59,0

57,8

58,6

58,5

Materiál

vzorek č.

Ocel

1

1. měření 88,4

11 373

2

92,4

93,8

85,2

90,5

3

75,8

78,6

79,5

78,0

4

91,4

91,7

92,3

91,8

5

76,2

78,6

82,7

79,2

6

88,6

80,5

82,8

84,0

Tvrdost HRB 2. 3. měření měření 90,5 87,2

56

Ø

Celkový průměr HRC

Směrodatná

Variační koeficient [%]

Tvrdost

38

6,42

16,70

372

25

1,99

7,81

269

34

0,81

2,38

336

61

0,83

1,35

742

58

0,57

0,99

670

Celkový průměr HRB

Směrodatná

Variační koeficient [%]

Tvrdost

85

5,38

6,30

165

odchylka

HV

35,8

Ø

odchylka

HV

88,7

PŘÍLOHA 2 Graf průměrné tvrdosti vzorků pro provozní zkoušku

Průměrná tvrdost materiálů pro provozní zkoušku 800

19 436 19 573

700

Tvrdost [HV]

600 500 400 11 373 kal.+popuštěno

300 200

Hardox 400

11 373 kaleno

11 373

100 0

PŘÍLOHA 3 Půdní mapa ČR – pozemek pro provozní zkoušku

57

PŘÍLOHA 4 Zrnitostní složení vzorku půdy

PŘÍLOHA 5 Graf poměrné tvrdosti

Poměrná tvrdost 5,00 19 436

4,50 19 573 4,00

Poměrná tvrdost [-]

3,50 3,00 2,50

11 373 kaleno 11 373 kal. + popusť.

2,00

Hardox 400

1,50 11 373 1,00 0,50 0,00

58

PŘÍLOHA 6 Tabulka naměřených a dopočítaných hodnot po 1. měření

1. měření m0

Zoraná plocha

Ujetá vzdálenost

m1

vzorek č.

g

ha

m

g

g

2

165,24

0,73

18214

151,45

13,79

3

164,93

0,73

18214

150,75

14,18

4

164,96

0,57

14286

148,82

16,14

5

164,83

0,57

14286

147,31

17,52

6

165,05

0,44

10893

153,15

11,90

7

165,38

0,44

10893

150,72

14,66

0

166,66

0,73

18214

vada

3

166,76

0,73

18214

vada

4

166,95

0,57

14286

163,70

5

166,65

0,57

14286

vada

6

166,79

0,44

10893

vada

7

166,81

0,44

10893

vada

2

166,80

0,73

18214

163,30

3,50

3

166,98

0,73

18214

164,60

2,38

4

166,73

0,57

14286

162,58

4,15

5

167,16

0,57

14286

160,68

6,48

6

166,68

0,44

10893

164,22

2,46

7

166,93

0,44

10893

162,41

4,52

1

170,67

0,73

18214

151,24

19,43

2

170,05

0,73

18214

150,77

19,28

3

170,11

0,57

14286

149,54

20,57

4

169,67

0,57

14286

148,67

21,00

5

169,80

0,44

10893

158,55

11,25

6

170,27

0,44

10893

154,77

15,50

ocel 11 373

19

170,11

0,73

18214

159,77

10,34

kalená

20

170,32

0,73

18214

151,34

18,98

a

21

169,95

0,57

14286

153,99

15,96

popuštěná

22

170,16

0,57

14286

151,83

18,33

na

23

169,87

0,44

10893

161,12

8,75

600 ˚C

24

169,72

0,44

10893

159,56

10,16

7

170,15

0,73

18214

vada

8

170,42

0,73

18214

vada

9

169,85

0,57

14286

157,02

12,83

10

170,26

0,57

14286

157,06

13,20

11

169,67

0,44

10893

vada

12

169,92

0,44

10893

vada

Hardox 400

ocel 19 436

ocel 19 573

ocel 11 373

ocel 11 373

kalená

59

Hmotnostní úbytek

3,25

PŘÍLOHA 7 Tabulka naměřených a dopočítaných hodnot po 2. měření

2. měření m1

Zoraná plocha

Ujetá vzdálenost

m2

vzorek č.

g

ha

m

g

g

2

151,45

0,94

23393

116,63

34,82

3

150,75

0,94

23393

116,84

33,91

4

148,82

0,94

23393

114,73

34,09

5

147,31

0,94

23393

111,47

35,84

6

153,15

0,82

20536

124,53

28,62

7

150,72

0,82

20536

115,30

35,42

2

163,30

0,94

23393

vada

3

164,60

0,94

23393

vada

4

162,58

0,94

23393

vada

5

160,68

0,94

23393

155,23

5,45

6

164,22

0,82

20536

158,14

6,08

7

162,41

0,82

20536

157,01

5,40

1

151,24

0,94

23393

103,56

47,68

2

150,77

0,94

23393

101,42

49,35

3

149,54

0,94

23393

102,14

47,40

4

148,67

0,94

23393

94,63

54,04

5

158,55

0,82

20536

139,91

18,64

6

154,77

0,82

20536

121,29

33,48

ocel 11 373

19

159,77

0,94

23393

115,49

44,28

kalená

20

151,34

0,94

23393

112,96

38,38

a

21

153,99

0,94

23393

112,86

41,13

popuštěná

22

151,83

0,94

23393

111,81

40,02

na

23

161,12

0,82

20536

128,62

32,50

600 ˚C

24

159,56

0,82

20536

128,41

31,15

Hardox 400

ocel 19 573

ocel 11 373

60

Hmotnostní úbytek

PŘÍLOHA 8 Tabulka naměřených a dopočítaných hodnot po 3. měření

3. měření m2

Zoraná plocha

Ujetá vzdálenost

m3

vzorek č.

g

ha

m

g

g

2

116,63

0,75

18750

91,98

24,65

3

116,84

0,75

18750

51,12

65,72

4

114,73

0,75

18750

87,34

27,39

5

111,47

0,75

18750

88,41

23,06

6

124,53

0,89

22321

65,23

59,30

7

115,30

0,89

22321

89,62

25,68

2

vada

3

vada

4

vada

5

155,23

0,75

18750

144,58

10,65

6

158,14

0,89

22321

146,45

11,69

7

157,01

0,89

22321

147,63

9,38

1

103,56

0,75

18750

67,16

36,40

2

101,42

0,75

18750

28,29

73,13

3

102,14

0,75

18750

63,47

38,67

4

94,63

0,75

18750

vada

5

139,91

0,89

22321

72,63

67,28

6

121,29

0,89

22321

52,84

68,45

ocel 11 373

19

115,49

0,75

18750

80,09

35,40

kalená

20

112,96

0,75

18750

71,83

41,13

a

21

112,86

0,75

18750

74,19

38,67

popuštěná

22

111,81

0,75

18750

52,36

59,45

na

23

128,62

0,89

22321

87,34

41,28

600 ˚C

24

128,41

0,89

22321

71,96

56,45

Hardox 400

ocel 19 573

ocel 11 373

61

Hmotnostní úbytek

PŘÍLOHA 9 Graf závislosti opotřebení na dráze pro ocel 11 373

62

PŘÍLOHA 10 Graf závislosti opotřebení na dráze pro ocel 11 373 kaleno a popuštěno na 600˚C

63

PŘÍLOHA 11 Graf závislosti opotřebení na dráze pro ocel Hardox 400

64

PŘÍLOHA 12 Graf závislosti opotřebení na dráze pro ocel 19 573

65

PŘÍLOHA 13 Závislost provozního opotřebení na tvrdosti HV

Závislost provozního opotřebení na tvrdosti HV 45,00

Průměrné opotřebení na 20000m [g]

40,00 ocel 11 373

35,00 30,00

ocel 11 373 kalená a popuštěna na 600˚C ocel Hardox 400

Korelace -0,997

25,00 20,00 15,00 10,00

ocel 19 573

5,00 0,00 0

100

200

300

400

500

600

700

800

Tvrdost HV PŘÍLOHA 14Hmotnosti vzorků během zkoušky na brusném plátně

Materiál ocel Hardox 400 ocel 11 373 ocel 19 436 ocel 19 573 11 373 kalená 11 373 kaleno + popuštěno na 600˚C

m0 6,110 6,751 6,480 6,528 4,726

Hmotnost vzorku po broušení [g] m1 m2 m3 m4 5,937 5,789 5,634 5,482 6,481 6,225 5,987 5,752 6,427 6,373 6,301 6,238 6,485 6,443 6,398 6,358 4,545 4,338 4,167 3,992

m5 5,315 5,496 6,181 6,311 3,795

4,751

4,558

3,720

4,332

66

4,132

3,938

PŘÍLOHA 15 Procentuální opotřebení na brusném plátně

Procentuální opotřebení vůči oceli 11 373 ocel 11 373 100,0

ocel 11 373 kal.+ popušť. ocel 11 373 kaleno

90,0

Opotřebení [%]

80,0 70,0

Ocel Hardox 400

60,0 50,0 40,0 30,0

ocel 19 436

20,0

ocel 19 573

10,0 0,0 PŘÍLOHA 16 Poměrné opotřebení vůči vzorku z oceli 11 373 na brusném plátně

Poměrné opotřebení Ψ 7 19 573 6

5 19 436 4 Ψ [-] 3

2 11 373

11 373 kal.+popuštěno 11 373 kaleno

1

0

67

Hardox 400

PŘÍLOHA 17 Závislost mezi opotřebením na brusném plátně a tvrdostí HV

Závislost opotřebení na tvrdost HV 0,300 Poměrné ppotřebení [-]

11 373 0,250 0,200

11 373 kal.+popušť.

0,150

regresní přímka

11 373 kalená Hardox 400

Korelace -0,963

0,100 19436

0,050 19 573

0,000 0

100

200

300

400

500

600

700

800

Tvrdost HV

PŘÍLOHA 18 Vztah mezi opotřebením na brusném plátně a tvrdostí HV

Vztah mezi opotřebením a tvrdostí 800

0,3 19 436

Tvrdost HV 700

11 373

Opotřebení

19 573 0,25

11 373 kal.+popuštěno 11 373 kaleno

Tvrdost HV

500

0,2

Hardox 400 400

0,15

300 0,1 200 0,05 100

0

0

68

Opotřebení [g]

600

PŘÍLOHA 19 Naměřená data v Bondově bubnovém přístroji

Materiál 11 373 - kalená 11 373 kaleno + popuštěno na 600 oC 11 373 ocel Hardox 400 ocel 19 436 ocel 19 573

vzorek 1 46

Hmotnostní úbytek [mg] vzorek 2 vzorek 3 vzorek 4 36 32 51

vzorek 5 25

31

59

38

41

52

29 45 17 14

46 33 13 11

64 51 15 13

43 28 13 14

57 53 12 13

PŘÍLOHA 20 Průměrný úbytek v Bondově bubnovém přístroji

Průměrný úbytek v Bondově přístroji 50

11 373 kal.+popuštěno

45

Hardox 400

Průměrný úbytek [mg]

40

11 373 kalená

35 30 25 20

15

19 573

19 436

10 5 0

69

11 373

PŘÍLOHA 21 Závislost mezi opotřebením v Bondově přístroji a tvrdostí HV

Závislost opotřebení na tvrdosti HV

60

Opotřebení [mg]

50

11 373 kal.+popušť.

11 373

Hardox 400

40

regresní přímka

11 373 kaleno

korelace -0,986

30

20 19 436 10

19 573

0 0

100

200

300

400

500

600

700

800

Tvrdost HV PŘÍLOHA 22 Závislost mezi opotřebením na brusném plátně a provozním opotřebením

Závislost opotřebení při orbě na opotřebení na brusném plátně 45,00 40,00

11 373

Opotřebení orba [g]

35,00

11 373 kal.+popušť.

Hardox 400 30,00 25,00 20,00

korelace 0,983

15,00 10,00 5,00 0,00 0,000

19 573

0,050

0,100

0,150

0,200

Opotřebení brusné plátno [g]

70

0,250

0,300

PŘÍLOHA 23 Závislost provozního opotřebení na opotřebení v Bondově přístroji

Závislost opotřebení při orbě na opotřebení v Bondově přístroji 45,00 40,00

11 373 kal.+popušť.

Opotřebení orba [g]

35,00

11 373

30,00 Hardox 400

25,00 20,00 15,00 10,00

19 573

5,00 0,00 0

10

20

30

40

Opotřebení Bondův přístroj [mg] PŘÍLOHA 24 Vzorek použitý při provozní zkoušce

71

50

60

PŘÍLOHA 25 Umístění zkušebních vzorků na orebním tělese

PŘÍLOHA 26 Orební těleso

72

PŘÍLOHA 27 Vzorek po provozní zkoušce

PŘÍLOHA 28 Pluh LEMKEN Vari Diamand

73

PŘÍLOHA 29Orební souprava při práci

PŘÍLOHA 30 Orební souprava při práci

74