VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ DIPLOMOVÁ PRÁCE Bc. Barbora Poddaná

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ

DIPLOMOVÁ PRÁCE

2011

Bc. Barbora Poddaná

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE Fakulta mezinárodních vztahů Hlavní specializace: Mezinárodní politika a diplomacie

Ekonomická integrace imigrantů v Kanadě na prahu 21. století

Diplomová práce

Vypracovala: Bc. Barbora Poddaná Vedoucí diplomové práce: prof. PhDr. Vladimíra Dvořáková, CSc.

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma „Ekonomická integrace imigrantů v Kanadě na prahu 21. století“ vypracovala samostatně. Veškerou použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloženém seznamu literatury.

V Praze dne

Poděkování

Na tomto místě bych velmi ráda poděkovala prof. PhDr. Vladimíra Dvořákové, CSc., své vedoucí diplomové práce, jednak za její podporu při projektu Thinking Canada, díky němuž jsem mohla strávit tři měsíce v Kanadě a sbírat podněty a nápady ke své diplomové práci, ale také za její čas a cenné připomínky ke struktuře i obsahové stránce mé diplomové práce.

Stejně tak bych ráda poděkovala panu Donu Sparlingovi z Univerzity Jana Masaryka v Brně, který byl mentorem celé studijní cesty do Kanady, za jeho přínosné komentáře a poznatky a za to, že mi vůbec umožnil se studijní cesty zúčastnit.

Nakonec největší poděkování patří mému příteli, rodičům a celé mé rodině, kteří mě během mých studií podporovali, motivovali a věřili mi.


Seznam zkratek ACCC

Association of Canadian Community Colleges

BMJ

British Medical Journal

BNA

British North America Act

BT

Bridge training

CAD

Canadian Dollar

CICIC

Canadian Information Centre for International Credentials

CMC

Canadian Medical Council

CNCR

Canadian National Council of Refugees

CRMS

Canadian Residents Matching Service

CIC

Citizenship and Immigration Canada

EEA

Employment Equity Act

FCRO

Foreign Credentials Referral Office

HRSDC

Human Resources and Skills Development Canada

IEHP

International Education of Health Professionals

IOM

International Organisation for Migration

IRPA

Immigration and Refugees Protection Act

IRPP

Institute for Research on Public Policy

LINC

Language Instructions for Newcomers to Canada

LSIC

Longitudinal Survey of Immigrants in Canada

NDP

New Democratic Party

NOC

National Occupation Classification

OECD

Organisation for Economic Cooperation and Development

PCRC

Physician Credentials Registry of Canada

PNP

Provincial Nominee Program

USA

United States of America

USD

United States Dollar

VB

Velká Británie

5


Seznam tabulek

Tabulka č. 1: Imigrace do Kanady 1867 – 2009. Tabulka č. 2: Přijatí imigranti do Kanady podle regionů původu 1946 – 2000. Tabulka č. 3: Rozložení viditelných menšin v Kanadě 2006. Tabulka č. 4: Kritéria pro výběr imigrantů do kategorie Kvalifikovaných pracovníků, 2011. Tabulka č. 5: Zastoupení absolventů CIIP podle sektoru dle NOC. Tabulka č. 6: Počet přemosťovacích kurzů podle provincií (2008). Tabulka č. 7: Pracovní status přistěhovalců, kteří neabsolvovali přemosťovací program. Tabulka č. 8: Pracovní status přistěhovalců, kteří absolvovali přemosťovací program. Tabulka č. 9: Míra participace, zaměstnanosti a nezaměstnanosti v % u celkové pracovní síly a viditelných menšin v Kanadě, 2006. Tabulka č. 10: Míra nezaměstnanosti podle dosaženého vzdělání a délky pobytu v Kanadě, 2010. Tabulka č. 11: Míra zaměstnanosti a nezaměstnanosti podle dosaženého vzdělání a místa jeho získání. Tabulka č. 12: Mediánové (střední) platy ve stálých CAD z roku 2005, muži a ženy nedávní imigranti a narození v Kanadě, ve věku 25 – 54 let, s nebo bez univerzitního vzdělání, 1980 – 2005. Tabulka č. 13: Status přistěhovalců na pracovním trhu, míry zaměstnanosti a nezaměstnanosti podle imigrační kategorie, LSIC, 2001. Tabulka č. 14: Vzdělání – pracovní schopnosti odpovídající profesi, věk 25 – 64 let, postsekundární vzdělání, místo vzdělání a doba přistěhování do Kanady, 2006.

6


Seznam grafů

Graf č. 1: Zdrojové země imigrantů 1981 – 2009. Graf č. 2: Jednoduché schéma imigračních programů v Kanadě. Graf č. 3: Vývoj imigrace podle tříd, 1980 – 2009. Graf č. 4: Registrovaní klienti CIIP podle země.

Graf č. 5: Míra nezaměstnanosti v Kanadě podle sociálních skupin, 2006. Graf č. 6: Míra participace, míra zaměstnanosti a míra nezaměstnanosti v % u viditelných menšin v Kanadě, 2006.

7


Obsah Seznam zkratek .......................................................................................................................................... 5 Seznam tabulek .......................................................................................................................................... 6 Seznam grafů .............................................................................................................................................. 7 Obsah ......................................................................................................................................................... 8 Předmluva .................................................................................................................................................. 9 Úvod..........................................................................................................................................................10 1. Imigrace jako teoretický problém, obecně ekonomická integrace .....................................................14 1.1 Teoretická východiska .................................................................................................................... 14 Pojetí lidského kapitálu ........................................................................................................................... 14 Pojetí sociálního kapitálu ........................................................................................................................ 16 Kredencialismus ...................................................................................................................................... 18 1.2

Mezinárodní migrace ..................................................................................................................... 20

1.3

Únik mozků a plýtvání mozků ......................................................................................................... 25

1.4

Integrace a multikulturalismus ....................................................................................................... 28

1.5 Shrnutí ............................................................................................................................................ 36 2. Historický vývoj kanadské imigrační politiky: od anglo-konformity k pluralitní společnosti ..............38 2.1

Počátky imigrace v dnešní Kanadě ................................................................................................. 39

2.2 Vznik imigrační politiky................................................................................................................... 42 Období 1867 – 1895 a princip laissez-faire ............................................................................................. 42 Siftonova éra 1896 – 1914 ...................................................................................................................... 46 Období uzavřené imigrace 1915 – 1945 ................................................................................................. 50 Směrem k nové imigrační strategii a k pluralitě ...................................................................................... 53 Období od 1967 do 2001......................................................................................................................... 58 2.3 S novým miléniem přichází i nová strategie ................................................................................... 60 Možnosti imigrace do Kanady ................................................................................................................. 62 2.4 Shrnutí ............................................................................................................................................ 69 3. Problémy spojené s ekonomickou integrací imigrantů v Kanadě.......................................................71 3.1

Bariéry integrace v rámci pracovního trhu ..................................................................................... 72

3.2 Integrace přistěhovalců .................................................................................................................. 74 Kanadský program pro integraci imigrantů CIIP ..................................................................................... 77 3.3

Regulované profese ........................................................................................................................ 81

3.4

Příklad regulované profese - lékaři – imigranti .............................................................................. 86

3.5

Dopady integračních problémů ...................................................................................................... 89

3.6

Dlouhodobá studie o imigraci v Kanadě LSIC ................................................................................. 97

3.7 Shrnutí .......................................................................................................................................... 100 Závěr .......................................................................................................................................................102 Bibliografie ..............................................................................................................................................105

8


Předmluva Podněty k napsání této práce jsem získala při tříměsíčním pobytu v Kanadě v rámci společného projektu Evropské Komise a Evropské sítě pro kanadská studia nazvaném EU – Canada Study Tour: Thinking Canada v roce 2010. Studijní cesta měla za cíl hluboké poznání vztahů Evropské unie a Kanady, ale i Kanady jako takové. Účastníci měli možnost setkat se s mnohými kanadskými jak veřejnými, tak soukromými subjekty. Nicméně nejpřínosnější bylo v Kanadě být, žít nějakou dobu v daném prostředí, potkávat se s lidmi a poznávat jejich životní příběhy. Dnes a denně se v kanadských městech můžete potkat s lidmi, kteří mluví plynně několika jazyky a mají přinejmenším magisterské vzdělání, většinou doktorát – to samo o sobě není až tak zajímavé jako fakt, že je potkáte na neočekávaných místech. Muž, co vám prodává na ulici palačinku nebo co vás veze taxíkem, může být právě ten vzdělaný člověk, o kterém jsem prve hovořila. Čekali byste ho ale přece někde úplně jinde. Ne že bych se s ničím podobným nesetkala nikde jinde, ale tady to na mě dýchalo ze všech stran. To je přesně to, co mě v Kanadě šokovalo a co mě přimělo zkoumat tento fenomén dál, abych objevila, že se Kanada potýká se značnými problémy v oblasti ekonomické integrace imigrantů, kteří z různých důvodů nedosahují adekvátních pracovních pozic, ani výdělku a ani zaměstnanosti. Díky mé stáži ve Výzkumném institutu pro veřejnou politiku (Institute for Research on Public Policy – IRPP) jsem měla možnost setkat se s odborníky na téma imigrace a multikulturalismu v Kanadě, stejně tak jsem měla přístup k mnoha zajímavým zdrojům, bez kterých by tuto práci nikdy nemohla napsat, protože v českém prostředí takové zdroje k dispozici nejsou.

9


Úvod Kanada již několik let za sebou přijímá stabilně okolo 250 000 imigrantů ročně. Můžeme říci, že se jedná o tradičně imigrační zemi, která se díky své rozmanité populaci postupně vyvinula v multikulturní společnost. V dnešním globalizovaném světě je migrace obyvatelstva naprosto přirozeným vyústěním dění okolo nás a většina zemí se na tyto změny bude muset připravit. Kanada je zastáncem aktivní imigrační politiky, kdy využívá imigraci k uspokojení poptávky po pracovní síle, k řízené změně demografických trendů a k osidlování svého rozlehlého území. Bývá častou inspirací pro země, které chtějí vyřešit problémy plynoucí z neočekávaného či nežádoucího přílivu obyvatelstva. Otázkou ale zůstává, zda existuje pádný důvod, proč si Kanadu brát jako vzor. Má skutečně tak úspěšnou imigrační politiku, jak se zdá a je doktrína multikulturalismu a aktivní imigrační politika skutečně tím nejlepším řešením pro všechny dnešní moderní společnosti přijímací cizince? Cílem této práce je detailně prozkoumat současné postavení hospodářských imigrantů na kanadském trhu práce, zohlednit historický vývoj imigrační politiky a předložit argumenty, které potvrdí, případně vyvrátí následující hypotézu. Kanadská společnost je doslova pulzující, zvláště pak ve velkých městech jakým je například Toronto nebo Montreal. Nicméně i tato na první pohled atraktivní vizáž má své stinné stránky, které plynou z tak diverzifikované a rozmanité společnosti. Přestože oficiální politika multikulturalismu staví všechny obyvatele na stejnou úroveň se stejnými právy a postavením, skutečnost se může mnohdy lišit. Kanada si vybírá přistěhovalce na základě všeobecného bodového systému, kdy jednotlivým uchazečům přiděluje body za dosažené vzdělání, jazykové znalosti, zkušenosti apod. Ve většině případů jsou na konci vybráni velmi kvalifikovaní a vzdělaní lidé, kteří disponují značným lidským kapitálem,

10


ale často nedosáhnou na stejné možnosti jako rodilí Kanaďané a nedostanou příležitost pracovat v oboru, ve kterém vynikají. Tato mezera v imigrační politice způsobuje nedostatečnou ekonomickou integraci přistěhovalců a to nejen v případě znevýhodněných skupin, jakými jsou viditelné menšiny nebo ženy. Kanadská společnost výrazně upřednostňuje vzdělání a profesní osvědčení získané v Kanadě před tím zahraničním, čímž mnohdy brání přenositelnosti lidského kapitálu, který by mohla využít ve svůj prospěch. Ve výsledku přistěhovalci mnohdy vykonávají nekvalifikovanou práci a v globálu se plýtvá lidským kapitálem. Můžeme tedy říci, že imigrační model maximalizace lidského kapitálu není tím nejefektivnějším v dlouhodobém měřítku. V úvodní části práce se zaměřím nejprve na teoretická východiska a koncepty, ze kterých práce vychází, k pochopení dalších aplikací a postupů. Budu vycházet z pojetí lidského a sociálního kapitálu a pojetí kredencialismu, které budou opěrnými body pro další analýzu pracovního trhu v Kanadě v dalších částech práce. Stejně tak zmíním několik základních teorií a přístupů k mezinárodní migraci, koncepty integrace a doktrínu multikulturalismu včetně současných kritik. Tato kapitola mi umožní nahlédnout do otázky přenositelnosti lidského kapitálu a aktuálnosti multikulturalismu v Kanadě i ve světě. Druhá část práce bude věnována historickému vývoji imigrační politiky, k lepšímu porozumění jejího současného stavu. Nelze zhodnotit imigrační strategii, aniž bychom zohlednili historické skutečností, které jsou její nedílnou součástí. Otázkou zůstává, zdali je selektivní bodový systém s cílem maximalizace lidského kapitálu ideálním řešením pro nynější kanadskou společnost? Ve třetí a klíčové kapitole, která je věnována konkrétním aspektům ekonomické integrace přistěhovalců se pokusím definovat hlavní bariéry integrace přistěhovalců, kterými jsou jazyková neznalost, nedostatek kanadské zkušenosti či neuznání zahraničních

11


diplomů. Poté uvedu krátký přehled integračních programů, které by měly tyto bariéry pomáhat překonat, a nakonec budu sledovat dopady těchto překážek z hlediska zaměstnanosti, platového ohodnocení a přístupu k zaměstnání. Jako výzkumnou metodu jsem zvolila analytické zkoumání dostupných materiálů, které jsou uvedeny na konci v pramenech a literatuře. Vycházela jsem především z dostupných statistik Kanadského statistického úřadu (Statistics Canada), zákonů, odborných studií a novinových článků. Významnými zdroji pro teorie migrace a teorie různých forem kapitálu byly práce jak Bourdieua1, tak Catlese2 i Masseyho3. K části o pohybu lidského kapitálu ve formě jeho úniku a plýtvání, je k dispozici řada velmi kritických materiálů, jako například práce Labontého4 nebo Hungera5. Tradičním obhájcem multikulturalismu v Kanadě je Will Kymlicka, proti němu se staví mnoho autorů, nejenom kanadských, kteří multikulturalismus kritizují a dokonce zpochybňují (Joppke6, Day7). Ke kapitole o dějinách Kanady a vývoji imigrační politiky jsem čerpala z prací Rovné8, tradičně Knowles9, ale i Abu Laban10 a Li11. Ve třetí kapitole vycházím 1

BOURDIEU, P. Teorie jednání. Karolinum, 1998.

2

CASTLES, S., MILLER, M. J. The Age of Migration: International Population MOvements in the Modern World. The Guilford Press, New York, 1993. 3 MASSEY, D. International migration : prospects and policies in a global market . Oxford Univeristy Press, 2004. [online] 4 LABONTE, R., PACKER, C., KLASSEN, N. The Perverse Subsidy: Canada and the Brain Drain of the Health Professionals From Subsaharan Africa. IPRR, Policy Options, 07/08, 2006. [online] 5 HUNGER, U. The “Brain Gain” Hypothesis: Third-World Elites in Industrialized Countries and socioeconomic Development in their Home Country. The Center for Comparative Immigration Studies CCIS, University of California, San Diego, 2002. [online] 6 JOPPKE, Ch. The Retreat of Multiculturalism in the Liberal State: Theory and Policy. The British Journal of Sociology, Volumen 55, Isuue 2. 2004. [online] 7 DAY, Richard J. F. Multiculturalism and the history of Canadian Diversity. University of Toronto Press, 2000. 8 JINDRA, M., ROVNÁ, L. Dějiny Kanady. Lidové noviny, 2000. 9

KNOWLES, V. Strangers at our Gates – Canadian Immigration and Immigration Policy, 1540 – 1997. Dundurn Toronto Press, 1997. 10 ABU-LABAN, Yasmeen & GABRIEL, Christina. Selling Diversity – immigration, multiculturalism, employment equity, and globalization. Broadview Press, 2002.

12


především ze statistických údajů, které analyzuji a hodnotím. Zásadním zdrojem informací byla Dlouhodobá studie o imigrantech v Kanadě12, která zkoumala ve třech vlnách život přistěhovalců od jejich příjezdu do země až po dobu, co v Kanadě žili již 4 roky. Přestože je studie velmi obsáhlá, není kompletní a je mnohdy až příliš stručná a obecná, že nezachází do detailů, o které jsem se v této práci snažila. Dalšími významnými zdroji byly studie a odborné články z řad kanadských i amerických think tanků a výzkumných ústavů, které se věnují otázkám imigrace, integrace a multikulturalismu (Reitz13, Boyd14, Esmail15, Seidle16). Často jsem se inspirovala i v novinových článcích, které nastiňují jiné skutečnosti než oficiální zprávy a studie. Nakonec nutno podotknout, že v České republice existuje minimum zdrojů k tomuto tématu, proto téměř všechny materiály jsem zkoumala přímo v Kanadě nebo je přivezla do České republiky. I proto si tato práce klade za cíl být zdrojem informací k danému tématu v lokálním prostředí.

11

LI, Peter S. Destination Canada – Immigration Debates and Issues. Oxford University Press, 2003. STATISTICS CANADA. Dlouhodobá studie o přistěhovalcích v Kanadě – Longitudinal Survey on Immigrants in Canada. 2001 – 2007. [online], [cit. 12. 10. 2011]. Dostupné na WWW: 12

13

BOYD, M., THOMAS, D. Match or Mismatch? The Labour Market Performances of Foreign-Born Engineers. Population Research & Policy Review, 2001, 20: 107-133. [online] a další díla viz. Bibliografie. 14 ESMAIL, N. Canada's Physician Shortage: Effects, Projections, and Solutions. Fraser Alert, Fraser Institute, 2006 a další díla viz. Bibliografie. 15 REITZ, J. CLOSING THE GAPS BETWEEN SKILLED IMMIGRATION AND CANADIAN LABOUR MARKETS: EMERGING POLICY ISSUES AND PRIORITIES. University of Toronto, 2007. [online] a další díla viz. Bibliografie. 16 SEIDLE, Leslie F. Testing the Limits of Minority, Accommodation in Québec – The Bouchard – Taylor Commission, IRPP, 2005 a další díla viz. Bibliografie.

13


1. Imigrace jako teoretický problém, obecně ekonomická integrace

1.1 Teoretická východiska Pojetí lidského kapitálu Pojem lidského kapitálu vzniká již v 18. století prostřednictvím úvah Adama Smithe17, který věřil, že ekonomická aktivita není poháněna pouze masou pracovníků, ale i dovednostmi a znalostmi všech členů společnosti.18 Prosazoval, že soubor těchto individuálních dovedností je určitou formou kapitálu. Trvalo to však až do 60. let 20. století, než ostatní začali brát tuto jeho tehdy kontroverzní myšlenku za všeobecně uznávanou. Nejznámějším pojetím lidského kapitálu v moderní době se stalo to od ekonoma Garyho Beckera z roku 1964 v jeho knize s názvem Human Capital: A Theoretical and Empirical Analysis, with Special Reference to Education. Becker zde říká, že lidský kapitál je prostředek produkce, do kterého můžeme investovat (vzděláním, školením) a od kterého očekáváme nějakou návratnost. Také tvrdí, že je nahraditelný, ne však přenositelný, protože je vázán na jednotlivce. Becker předpokládá, že imigranti, kteří jsou vybíráni na základě svého vysokého lidského kapitálu, se lépe integrují do pracovního trhu v nové zemi, a tak nejen oni, ale i stát bude schopen maximalizovat svůj užitek z migrace.19

17

Adam Smith (1723 – 1790) byl skotský ekonom a filosof, zakladatel moderní ekonomie. OECD. Human Capital: How what you know shapes your life. OECD Publishing, 2007. S 28 19 FIŘTOVÁ, M. Tvorba aktivní imigrační politiky: případová studie Kanady. Disertační práce, 2007. S. 16 18

14


Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (Organisation for Economic Cooperation and Development – OECD) definuje lidský kapitál jako soubor dovedností, znalostí, schopností a vlastností jedince, které usnadňují vytváření osobního, sociálního a ekonomického blaha.20 Ač by se toto pojetí mohlo jevit bezproblémově, pochyby nastávají, jakmile dojde na přenositelnost neboli transferabilitu lidského kapitálu ze země původu do přijímací země. Jednotlivé země se od sebe liší jazykem, kulturou, společenskými zvyklostmi nebo třeba institucionální architekturou. To, co je v jedné zemi uznáváno, jinde nemusí být ani zohledňováno, ať už jde o dosažené vzdělání, aplikaci nabytých zkušeností nebo společenskou integraci. V některých případech lidský kapitál skutečně nemusí být přenositelný. Tyto rozdíly a odchylky jsou měřitelné například pomocí platových rozdílů v zemi původu a v přijímací zemi, míry nezaměstnanosti nebo dosaženého pracovního statutu. Mělo by platit, že čím nižší je míra přenositelnosti lidského kapitálu, tím horší výsledky by imigranti ve srovnání s domácím obyvatelstvem vykazovali.21 Stejně tak platí, že čím déle by imigrant žil v nové zemi, tím by se víc přizpůsoboval a zvyšoval tak svůj „nový“ lidský kapitál, již přizpůsobený přijímací společnosti a postupně by tak smazával předchozí rozdíly vůči domácím obyvatelům. Všechny tyto tři aspekty budu zkoumat a porovnávat ve třetí části této práce a pokusím se dokázat, jestli v případě Kanady můžeme hovořit o tranferabilitě lidského kapitálu či nikoliv. V této souvislosti je ale třeba zvážit další aspekty, jako například motivaci pro migraci. Existují tři základní skupiny imigrantů podle motivace22, v první řadě jsou to tzv. rodinní imigranti, kteří migrují za účelem rodinného sjednocení, dále jsou to

20

OECD. Analýza vzdělávací politiky 2001. Ústav pro informace a vzdělávání, Praha, 2002. FIŘTOVÁ, M. (2007). S. 16 22 Většina imigračních systémů rozlišuje právě tři třídy/skupiny imigrantů podle jejich motivace – rodinná, hospodářská/ekonomická a uprchlíci/azylová. 21

15


uprchlíci23 a poslední skupinou jsou hospodářští, někdy též ekonomičtí migranti24, kteří migrují za účelem zlepšení své ekonomické situace. Pokud se tedy jedná o uprchlíka, pak je pochopitelné, že ten dopředu neuvažuje nad tím, jak by si mohl vylepšit či obohatit svůj lidský kapitál před příchodem do přijímací země. Pokud se ale jedná o hospodářského migranta, který se o migraci rozhoduje na základě svého současného a možného budoucího příjmu a vybírá si pro sebe nejlepší možnost, nejedná se o krátkodobou záležitost a člověk má čas si alespoň částečně svůj lidský kapitál přizpůsobit (studiem jazyka, informováním se o tamní kultuře, zvycích atd.). Pokud bychom brali v úvahu tyto charakteristiky, pak by nejspíš platilo, že uprchlíci budou vykazovat mnohem větší rozdíly v příjmech či v míře nezaměstnanosti oproti hospodářským imigrantům, u kterých bude začlenění a celková ekonomická integrace mnohem rychlejší. Tato otázka bude blíže prozkoumána ve třetí kapitole. Celkové pojetí lidského kapitálu je samozřejmě mnohem složitější, nicméně nepřísluší této práci zacházet příliš do detailů, proto se dopustím částečného zjednodušení modelu, když při srovnávání a analýze budu uvažovat pouze výše zmíněné aspekty. Pojetí sociálního kapitálu Na tomto místě bych ještě ráda zmínila další typ kapitálu, kterým člověk může disponovat, a který je úzce navázán na kapitál lidský. Jedná se o kapitál sociální. Ten představuje všechny očekávané budoucí zisky odvozené nikoliv z práce, nýbrž ze vztahů s druhými lidmi, ze sítí více méně institucionalizovaných vztahů nebo společných známostí.25 Lidé se mohou o migraci rozhodovat i na základě těchto vazeb, což je zřejmě

23

Uprchlík je osoba nucená opustit svou vlast proto, že má odůvodněný strach z pronásledování ve své zemi z důvodů např. rasových, náboženských, národnostních, nebo proto že prchá před tamním válečným konfliktem, přírodní katastrofou. (podle Úmluva o právním postavení uprchlíků, OSN) 24 Ekonomický migrant je osoba, která dobrovolně odchází do jiného státu v očekávání zlepšení své ekonomické situace, vzdělání nebo z rodinných důvodů apod. 25 FIŘTOVÁ, M. (2007). S. 17

16


nejčastější v případě migrace v rámci rodinné třídy. Roli může hrát jak přítomnost přátel či rodinných příslušníků v dané zemi, tak předchozí pobyty, studium, domluvené zaměstnání, nebo i osobnostní a profesní charakteristiky partnera. Tyto vztahy, které jsou vytvořeny většinou v rámci nějaké komunity, napomáhají k lepší integraci jedince a k jeho adaptaci. Týká se to samozřejmě i zaměstnání, většinou platí, že noví přistěhovalci s nízkým lidským kapitálem, nebo řekněme nižším vzděláním a menší kvalifikací, hledají práci v rámci svých komunit a to právě na základě těchto vztahů a vazeb. Oproti tomu vysoce kvalifikovaný imigrant je schopen se z těchto vazeb „vymanit“, lépe řečeno se na ně nevázat a najít si práci sám mimo svojí komunitu. Výhodou této formy kapitálu je, že ho lze přeměnit na lidský kapitál, kupříkladu tím, že si člověk sežene práci díky svým kontaktům a následně získá zkušenost a praxi, což už se řadí do kategorie schopností a dovedností neboli lidského kapitálu. Americký sociolog Robert Putnam napsal klíčovou práci Bowling Alone: America‘s Declining Social Capital26 na téma vztahu sociálního kapitálu a sociální koheze americké společnosti. Zdůraznil v ní zejména roli tzv. svazujícího kapitálu (bonding capital) a tzv. přemosťujícího kapitálu (bridging capital). Svazující kapitál vzniká v úzkých kontaktech mezi lidmi, jedná se o silná pouta mezi rodinou, přáteli či členy etnické skupiny. Tento druh kapitálu udržuje homogenitu, upevňuje identitu, vytváří vzájemnou loajalitu a solidaritu. Přemosťující kapitál naopak představuje horizontální dobrovolné vazby na základě společných zájmů, a to i přes propast rozdílů v etnicitě, náboženství a sociálněekonomickém statutu apod.27 Tento typ sociálních sítí se jeví jako cenný v kanadské nebo jakékoli jiné multikulturní společnosti, která čelí problému rostoucí vzájemné izolace

26

PUTNAM, R. Bowling Alone: America's Declining Social Capital. Journals of Democracy 6:1, Jan 1995, 65-78. [online], Dostupné na WWW: 27 FIŘTOVÁ, M. (2007). S. 18

17


etnických a náboženských menšin. Naproti tomu převládající první typ vztahů svazujícího kapitálu, je podle Fiřtové28 vnímán jako rostoucí hrozba segregované a nesourodé společnosti a jeden z hlavních argumentů právě proti politice multikulturalismu. Stejně tak ale Fiřtová uvádí, že začlenění teorie sociálního kapitálu do interpretace migračních a integračních procesů by pomohla objasnit socioekonomické chování a postavení imigrantů, protože rodinné vazby nejsou zanedbatelné při rozhodování imigranta, jeho adaptaci v nové zemi ani při přeměně jeho sociálního kapitálu na lidský29. Kredencialismus V 70. letech vznikly tři nové teorie kritizující dosavadní pojetí lidského kapitálu – byly to teorie signálu, teorie filtru a teorie kredencialismu30. Ani jedna z těchto teorií nepovažuje počáteční vzdělání za investici, která by přispívala ke zmnožení hodnoty lidského kapitálu. Za zakladatele teorie kredencialismu neboli společnosti osvědčení se považuje Randall Collins se svou knihou The Credential Society31 z roku 1979. Podle Němcové zde Collins „rozpracoval myšlenku, že racionalizace vzdělávání, zkoušky a osvědčení o jejich složení, jsou jen jednou ze strategií monopolizace vyššího sociálního postavení mocnými a nahrazují tak v moderní společnosti aristokratický původ, který obnášel moc a úctu. Collins navíc tvrdí, že diplom je především osvědčením o schopnosti být loajální k normám i organizaci“32. Pojem kredencialismus je odvozen z anglického slova credentials, které označuje obecně diplomy, certifikáty apod. a vysvětluje moderní chápání a váhu těchto diplomů či atestací prokazujících vzdělání či praxi. V češtině přesný 28

FIŘTOVÁ, M. (2007). S. 18 Ibid. 30 Národní ústav pro vzdělávání. NUOV. Zpravodaj VÚOŠ, 2000, č. 1. [online]. S. 3. 31 COLLINS, R. The Credential Society, University of California, 1979. Knihu se mi v českém prostředí bohužel nepodařilo získat. 32 NĚMCOVÁ, K. Soukromé vysoké školy očima veřejnosti. Diplomová práce, 2009. S. 7. 29

18


ekvivalent neexistuje, proto se ujal tento anglicismus název. V industrializovaných zemí stále roste poptávka po vysoce kvalifikovaných pracovnících a ti, kteří mají nižší kvalifikaci, často čelí obtížím s nalezením práce. Dnes v těchto zemích začíná být standardem vysokoškolské vzdělání a mnozí zaměstnavatelé lpí pouze na daném diplomu či certifikátu, který jim potvrzuje, že uchazeč má požadované vzdělání a kvalifikaci, a často pak ani nepovažují za nutné prověřit skutečné znalosti a dovednosti. Důkaz o dosaženém vzdělání ve chvíli příjímání nového pracovníka tedy slouží jako signál i jako filtr, protože se od masy oddělí relativně vhodní uchazeči, kteří by měli mít výkonové předpoklady pro danou práci.33 Obdobně pak teorie kredencialismus říká, „že při rozhodování o přijetí pracovníka je významně přihlíženo k získaným certifikátům, protože ty vypovídají o schopnosti vzdělávat se, o schopnosti uplatnit se, o určitých kvalitách osobnosti nezbytných pro dosažení dobrých výsledků vzdělávání, o disciplinovanosti apod., tedy o rysech, které svědčí ve prospěch budoucího zaměstnance“34. Tento trend se dnes stává čím dál tím aktuálnějším v mnoha zemích a mladí lidé jsou potom svým způsobem tlačeni k tomu, aby co nejvíce potažmo nejdéle studovali, získávali co nejvíce různých diplomů o jazykových znalostech, absolvovaných kurzech apod., aby byli dobře vybaveni, až se budou ucházet o zaměstnání. Vzhledem k velkému zájmu o vysokoškolské vzdělání vzniká celá řada soukromých vzdělávacích institucí, které nemusejí být vždy stejně kvalitní jako státní instituce, snižuje se tedy kvalita dostupného vzdělání a vysokoškolské diplomy se postupně devalorizují. Z toho může vyvstat otázka, proč si tedy společnost na těchto dokumentech tolik zakládá? O kredencialismu budu v této práci hovořit ještě ve třetí kapitole, kdy se pokusím poukázat na to, že kanadská společnost je možná až příliš zaměřena na diplomy a 33 34

Národní ústav pro vzdělávání. NUOV. Zpravodaj VÚOŠ, 2000, č. 1. [online]. S. 4. NUOV (2000). S. 4.

19


certifikáty osvědčující něčí schopnosti a znalosti. Kanadští přistěhovalci získávají tato osvědčení v zahraničí a Kanada je většinou odmítá uznat a vyžaduje po imigrantech další certifikáty tentokrát získané v Kanadě. Někdy používáme také termín meritokracie, který označuje oceňování osob na základě získaných certifikátů, diplomů a jeho zásluh, ne na základě jeho osobnosti a identity35. Jak uvidíte v dalších částech práce, uznávání zahraničních credentials je v Kanadě ožehavým tématem. Tím, že neexistuje český ekvivalent anglického slova credentials, ve zbytku práce budu používat označení kvalifikace, někdy též diplomy, čímž se ale neomezuji pouze na vysokoškolské diplomy, ale myslím tím také výuční listy a jiná odborná osvědčení.

1.2 Mezinárodní migrace Migrací označujeme přemisťování, stěhování, změnu místa pobytu osob. Migrace provází lidstvo od samého počátku, kdy se lidé přemisťovali do lepších lovišť nebo za lepšími klimatickými podmínkami. Dnes je migrace považována za jednu z největších globálních výzev, která akceleruje globalizaci a zároveň je jí urychlována a podporována. Podle Mezinárodní organizace pro migraci (International Organization for Migration IOM) žije dnes 192 mil. osob (3 % celosvětové populace) mimo zemi svého narození36. V minulosti jasně převládala migrace z Evropy směrem do méně rozvinutých zemí, především v době kolonialismu. Od 60. let 20. století se trend obrátil a největší migrační toky směřují z rozvojových zemí Afriky, Asie nebo jižní Ameriky do Evropy a jiných industrializovaných zemí jako například Kanady a Spojených států amerických. Můžeme tedy říct, že fenomén mezinárodní migrace se stává jedním ze základních rysů téměř všech 35

FLERAS, Augie, ELLIOTT, J. L. Engaging Diversity – Multiculturalism in Canada. Nelson Thompson Learning, 2002. S. 271. 36 Mezinárodní organizace pro migraci. About migration, IOM. [online] [cit. 20. 11. 2011]. Dostupné na WWW: < http://www.iom.int/jahia/Jahia/about-migration/lang/en>

20


industrializovaných zemí současnosti. Tyto země se pak snaží vytvářet migrační modely a odhadovat budoucí migrační toky - jak jejich objem, tak i zemi/ě jejich původu či jejich vliv na přijímací společnost. Stejně tak by se ale tyto země měly snažit o pochopení všech dimenzí mezinárodní migrace, které zahrnují pracovní migraci, sjednocení rodin, bezpečnost, práva migrantů nebo jejich integraci v nové společnosti. Čím dál tím významnější se totiž podle IOM stávají tzv. migrantské sítě, které jsou tvořeny lidmi z podobných regionů nebo s podobnými etnickými kořeny či vazbami a navzájem si pomáhají v nové zemi. Jsou také motivací pro samotnou migraci a pomáhají s obchodními i politickými vazbami mezi jednotlivými zeměmi. Tento koncept tak úzce souvisí s již zmíněným sociálním kapitálem. Vzhledem k tomu, že neexistuje jednotné pojetí migrace, které by pojímalo celou problematiku, ale je jich celá řada a rozbor jednotlivých teorií a migračních modelů by vydal na další samostatnou práci, zmíním je pouze okrajově. V první řadě, co se týká terminologie, rozlišujeme externí neboli mezinárodní formu migrace a interní neboli vnitrostátní migraci. Externí pohyb můžeme dělit na emigraci – pohyb ze země a imigraci – pohyb do země. Interní pohyby osob můžeme nejčastěji vidět u různých etnických konfliktů či občanských válek, kdy se lidé přesouvají z ohnisek konfliktů do klidových oblastí. Migraci můžeme také dělit na dobrovolnou a nucenou, která se týká utečenců, vyhnanců apod. Dělíme ji také podle motivů, které k ní vedou, na nejobecnější rovině jsou to motivy rodinné, hospodářské či azylové. Obdobně potom dělíme přistěhovalce na imigranty v rámci tzv. rodinné, hospodářské a azylové kategorie, někdy též třídy (immigrant class)37. Teorie migrace vznikaly postupem času, jsou proto ovlivněny dobou, ve které vznikaly a reagují na problémy dané doby.

37

Více informací o rozdělení na straně 16.

21


První takovou teorií je tzv. neoklasická ekonomická teorie, která vychází z rozlišování tzv. push a pull faktorů. Podle této teorie existují určité faktory, které migranty nutí opustit zemi původu – push faktory (špatné životní podmínky, demografický růst, nedostatek pracovních příležitostí, politické represe) a jiné je zase do určitých zemí přitahují – pull faktory (poptávka po práci, dostupnost pozemků, politické svobody příznivé ekonomické příležitosti)38. Neoklasikové vycházejí z toho, že si člověk sám racionálně posoudí a zváží, co mu migrace přinese a co ho bude stát. Pokud očekává vyšší příjmy a vyšší životní úroveň, rozhodne se pro migraci. Dalším přístupem k migraci je prolínání mikro a makro struktur. Tento tzv. makro přístup zkoumá příčiny migrace z hlediska makroekonomických ukazatelů. Motivem k migraci může podle ní být vyšší úroveň příjmů, větší nabídka pracovních příležitostí apod. Tato teorie zahrnuje také politickou ekonomii, mezistátní vztahy, zákony a institucionální struktury zemí39. Hovoří dokonce o ekonomické rovnováze a zastavení migračního proudu, což by mělo nastat ve chvíli, kdy se budou přesouvat lidé ze země, kde je hojná pracovní síla a nízké mzdy do země, kde jsou vyšší mzdy a méně hojná pracovní síla. Z důvodu vlivu hojnosti pracovní síly na výši mezd tím totiž dojde k situaci, že se zvýší mzdy v zemích, odkud odchází pracovní síla a sníží se v přijímacích zemích, kam přichází40. S tím souvisí i tzv. mikro přístup, který zůstává u jedince a jeho racionálních kalkulací výdajů a užitku v určitém časovém horizontu zaměřených na maximalizaci zisku. Proti zaměření na jedince se staví nové ekonomické přístupy, které přidávají do rozhodovacího procesu rodiny a domácnosti a tudíž finální rozhodnutí o migraci je kolektivní. Tento přístup je dnes v mnohých případech velmi realistický, protože stále 38

LEE, E. S. A Theory of Migration. Demography, Vol. 3, No. 1 (1966), s. 47-57. [online] CASTLES, S., MILLER, M. J. The Age of Migration: International Population MOvements in the Modern World. The Guilford Press, New York, 1993. S. 23. 40 VOJTKOVÁ, M. Teorie mezinárodní migrace. Socioweb, 2005. [online] 39

22


přibývá případů, kdy se rodina kolektivně rozhodne, že „vyšlou do světa“ jednoho člena rodiny, který jim pak posílá finanční prostředky získané v zahraničí – tzv. remitence. Pokud by migrovala celá rodina, neprofitovala by tolik, protože ne všichni by se mohli uplatnit v nové zemi jako ten jeden „vyslanec“ a náklady by převýšily zisky. Podle IOM byly za uplynulý rok rozeslány 440 mld. USD v remitencích. Remitence každoročně exponenciálně rostou, v roce 2000 bylo rozesláno 132 mld. USD a za deset let se téměř zečtyřnásobily. Nejčastějšími zdrojovými zeměmi jsou USA, Saudská Arábie, Švýcarsko a Rusko a nejčastějšími příjemci jsou Indie, Čína, Mexiko, Filipíny a Francie41. S rodinou souvisí ještě tzv. teorie sítí (Network theory), která v podstatě využívá teorie sociálního kapitálu k popisu jeho vlivu na migraci. Tyto příbuzenské nebo přátelské vazby zmíněné výše zvyšují pravděpodobnost migračního pohybu i jeho růstu, protože snižují náklady a riziko a nepřímo tak roste i očekávaný zisk z migrace. Lidé v komunitách a v rámci rodiny si navzájem pomáhají s těžkostmi, které migrace obnáší a postupem času vytváří vlastní ekonomickou i sociální infrastrukturu. Příkladem můžou být různé obchody, restaurace, komunity sdružené kolem kostela apod. Podle Hollifielda(2005) a Massey (1993) platí, že když počet migrantů a vazeb překročí určitou kritickou mez, jsou náklady na každou další migraci i rizika, která migrant podstupuje, nižší, což podněcuje další migraci a opět rozšiřuje sítě, snižuje náklady i rizika atd.42 Další teorií, kterou bych ráda zmínila, je tzv. teorie dvojího pracovního trhu (Dual Labour Market theory)43, která vychází z rozdělení pracovního trhu vyspělé země na primární a sekundární sektor. Primární je tvořen vysoce kvalifikovanými odborníky a 41

WORLD BANK. Migration and Remittances Factbook 2011. [online] HOLLIFIELD, James F. The Emerging Migration State. International Migration Review, Vol. 38, No. 3. Developments in the Study of International Migration (Fall, 2004), s. 885-912. [online]. S. 885 43 MASSEY, D. S., ARANGO, J. HUGO, G. KOUAOUCI, A. PELLEGRINO, A. TAYLOR, J. E. Theories of International Migration: A Review and Appraisal. Population and Development Review, Vol. 19, No. 3 (Sep., 1993), s. 431-466. [online]. 42

23


zaměstnání v tomto sektoru vyžadují vzdělání, dovednosti a specializované školení. Tato zaměstnání jsou většinou poměrně stabilní. Sekundární pracovní sektor je naproti tomu tvořen nekvalifikovanými pracovníky. Obecně není příliš atraktivní, protože má nízké mzdy, špatné pracovní podmínky a je nestabilní. Podle této teorie je mezinárodní migrace důsledkem neustálé poptávky po pracovní síle ve vyspělých průmyslových zemích. Příčinami tedy nejsou už push faktory v zemích původu, ale pull faktory v cílových zemích. Poslední teorií, která se zdá být relevantní k tématu práce je tzv. teorie kumulativní příčiny (Cumulative causation). Podle ní mění každý akt migrace společenský kontext, ve kterém se o migraci rozhoduje, a to často takovým způsobem, že další migrace se pak stává pravděpodobnější44. Jde o to, že jak v zemi původu, tak v přijímací zemi dochází k ekonomickým, sociálním i kulturním změnám, které posléze mění další souvislosti. Existují například typy zaměstnání, které vykonávají většinou imigranti. Příkladem mohou být řidiči dopravních prostředků městské hromadné dopravy v Londýně, pečovatelky o seniory v Itálii apod. Tato zaměstnání se postupem času stanou „typickými“ pro imigranty obecně a dostanou jakousi nálepku „práce vhodná pro imigranty“ nebo spíš „práce nevhodná pro domácí obyvatele“, což následně vede k další poptávce po imigrantech. Tento jev nazýváme „social labeling“. Mezinárodní migrace může mít jak pozitivní, tak negativní dopady. Mnoho zemí v minulosti podporovalo a dnes se také kladně staví k imigraci, zejména pak k té hospodářské neboli pracovní. Využívá zahraniční pracovní síly, ať už krátkodobě či dlouhodobě k zvýšení produktivity země a ke stimulaci ekonomiky. Některé země jsou na imigraci doslova postavené jako například USA, Austrálie nebo Kanada. Tyto země od

44

VOJTKOVÁ, M. Teorie mezinárodní migrace. Socioweb, 2005. [online]

24


svých počátků závisely na přílivu imigrantů ze zahraničí. Dnes mají tyto země etnicky různorodé a multikulturní prostředí, které je atraktivní a svým životním stylem a úrovní přitahuje další a další nové obyvatele. Pokud by existovala pouze hospodářská migrace, která by byla dobře vedená, zřejmě by z ní měly užitek všechny zúčastněné strany, nicméně toto rozhodně není případ současnosti. Mnoho zemí se potýká s azylovou migrací, s vnitrostátními i mezistátními uprchlíky a vysídlenci a s rodinnými migranty, kteří ne vždycky jsou schopni se dobře integrovat do nové společnosti.

1.3 Únik mozků a plýtvání mozků Jedním z dalších negativních jevů mezinárodní migrace, která je dnes mnohem snadnější a rychlejší díky globalizované společnosti, je tzv. brain drain45 neboli odliv lidského kapitálu / odliv mozků. Dnešní ekonomičtí migranti se nerozhodují pouze na základě výše platů, svou roli hraje také možnost rozvoje jejich znalostí, dovedností, kariéry nebo množství pracovních příležitostí a uplatnění. Pokud vysoce kvalifikovaný pracovník, řekněme třeba vědec, žije na Filipínách, kde není oceněn, ohodnocen a ani nemá přístup k výzkumným technologiím, jak by si přál, s radostí přijme nabídku výzkumného ústavu například v Kanadě, který mu nabídne veškeré možnosti pro jeho seberealizaci. Zatímco pro jednotlivce může být migrace v tomto případě pozitivní, pro země jako takové to představuje značnou ztrátu. Především ztrátu toho, co stát investoval do vzdělání či školení daného jednotlivce a ztrátu z jeho potencionálního přispění do ekonomiky dané země.46 Labonté hovoří o tzv. zvrácené podpoře (perverse subsidy), kdy chudí lidé z rozvojových

45

Tento termín prvně užila britská organizace Royal Society (nejstarší akademie věd ve Velké Británii), když chtěli popsat emigraci vědců a techniků z poválečné Evropy do severní Ameriky. Podle encyklopedie Britannica termín brain drain znamená odchod vzdělaných osob nebo profesionálů z jedné země, ekonomického sektoru či oboru jinam, většinou za lepšími finančními a životními podmínkami. 46 STALKER, P. Workers without Frontiers: Impact of Globalization on International Migration. Lynne Rienner Publishing, 2000. S. 107

25


zemí Afriky nebo Asie platí vzdělání lidem, kteří později emigrují do bohatších zemí, jako je Kanada, které pak těží z jejich znalostí47. Podle nejnovější studie British Medical Journal48, kde byly zkoumány finanční náklady na emigraci lékařů z devíti zemí subsaharské Afriky s největším výskytem viru HIV49 do čtyř hlavních přijímacích zemí (Kanada, USA, Austrálie a Velká Británie), vyšlo najevo, že zkoumané africké země utrpěly ztrátu 2,17 mld. USD za všechny jejich lékaře pracující v zahraničí, oproti tomu všechny čtyři zkoumané přijímací země ušetřily 4,5 mld. USD. Například Kanada celkově ušetřila 384 mil. USD za neuskutečněné investice do vzdělání těchto lékařů50. Nutno podotknout, že i Kanada se potýká s únikem lidského kapitálu, především směrem do USA, ale ve většině případů je spíš tou zemí, která ho nabývá. S tím souvisí další termín spojený s pohybem lidského kapitálu, a tím je tzv. brain gain neboli nabytí / zisk mozků. Podle Uwe Hungera z Univeristy v Munsteru jsou oba tyto fenomény, jak brain drain, tak brain gain, jedněmi z hlavních příčin zaostávání zemí Třetího světa. Lidský kapitál odchází ze zemí, kde je potřeba, do industrializovaných zemí, kde není patřičně ohodnocen51. Zároveň Hunger uvádí řadu argumentů, proč by emigrace elit z rozvojových zemí mohla být pozitivní. V první řadě se jedná o argument lidského kapitálu, poté argument finančního kapitálu a nakonec argument sociálního kapitálu. První argument tvrdí, že elity, které emigrují z rozvojových zemí, mají vysoký lidský kapitál, který ještě navýší při svém pobytu v industrializovaných zemích a v případě reemigrace neboli návratu do své země původu přispějí k rozvoji tamní společnosti a ke zvýšení 47

LABONTE, R., PACKER, C., KLASSEN, N. The Perverse Subsidy: Canada and the Brain Drain of the Health Professionals From Subsaharan Africa. IPRR, Policy Options, 07/08, 2006. [online] 48 British Medical Journal – BMJ – britský lékařský měsíčník publikujícíc od roku 1992. 49 Etiopie, Jihoafrická republika, Keňa, Malawi, Nigérie, Tanzanie, Uganda, Zambie, Zimbabwe 50 British Medical Journal. The financial cost of doctors emigrating from sub-Saharan Africa: human capital analysis. BMJ, 2011. [online] 51 HUNGER, U. The “Brain Gain” Hypothesis: Third-World Elites in Industrialized Countries and socioeconomic Development in their Home Country. The Center for Comparative Immigration Studies CCIS, University of California, San Diego, 2002. [online]

26


lidského kapitálu obecně. Zadruhé můžeme říci, že vzdělaní lidé z rozvojových zemí mají tendence dosahovat vyšších pracovních pozic a tudíž akumulovat finanční kapitál, kterým mohou zejména pomocí remitencí, pomoci k rozvoji své země původu. A nakonec je zde argument sociálního kapitálu, který říká, že emigranti v případě návratu do své země původu, můžou hrát roli spojovacího můstku, protože jsou schopni zprostředkovat kontakty mezi rozvinutou a rozvíjející se zemí. Ať už to jsou kontakty v obchodní, politické nebo vědecké oblasti, vždy budou velmi přínosné pro celkový rozvoj země52. Závěrem Hunger píše, že každá ztráta lidského kapitálu může být i jeho ziskem v podobě navrátivší se diaspory a že je důležité najít způsob, jak lidi přitáhnout zpátky a vytěžit z nich maximum. Důležitou roli zde hrají transnacionální korporace, které při expanzi do rozvojových zemí vyhledávají odborníky se znalostí lokální kultury a jazyka, proto se často zasazují o tzv. obrácený brain drain, kdy přesouvají kvalifikované imigranty zpět do jejich země původu53. Hunger ale uvádí, že ve většině případů se bohužel tito lidé do svých zemí původu sami od sebe nevrací a proto je emigrace elit zatím stále hodnocená jako nezvratná ztráta pro rozvojové země54. Na tomto místě je ještě třeba zmínit jeden fenomén související s pohybem lidského kapitálu nebo s migrací a tím je tzv. brain waste neboli plýtvání mozky. Kanada je tou zemí, která lidský kapitál z rozvojových zemí nabývá, ale nevyužívá ho, tak jak by měla a dochází spíš k jeho nevyužití, čili plýtvání. Někteří ekonomové tuto ztrátu odhadují na 3 mld. USD ročně55. Tradičním příkladem může být vysoce kvalifikovaný absolvent z nějaké rozvojové země v Africe nebo v jihovýchodní Asii, který na základě svého dosaženého

52

HUNGER, U. (2002). S. 5. STALKER, P. Workers without Frontiers: Impact of Globalization on International Migration. Lynne Rienner Publishing, 2000. S. 113 54 HUNGER, U. (2002). S. 5. 55 REITZ, Jeffrey G. "Taxi Driver Syndrome," Literary Review of Canada, 2011. [online] 53

27


vzdělání, jazykových znalostí atd.56 úspěšně absolvuje imigrační proceduru a je přijat do Kanady. Kvůli nedostatku kanadské zkušenosti57 či neuznání vysokoškolského vzdělání ze země původu ale nedosáhne na odpovídající pracovní pozici a skončí v práci s nižší kvalifikací, anebo zůstane nezaměstnaný. Část přistěhovalců tak nemá možnost přispívat do ekonomiky přijímací země vykonáváním práce, na kterou má kvalifikaci a lidským kapitálem se tak plýtvá. Tomuto stěžejnímu problému ekonomické integrace přistěhovalců v Kanadě je věnována značná část třetí kapitoly.

1.4 Integrace a multikulturalismus Imigrační politika státu má na starosti spravovat přeshraniční pohyb osob směrem do daného státu. Zaměřuje se většinou na osoby, které chtějí v dané zemi pracovat nebo se v ní usadit, ale liší se stát od státu v závislosti na geografickém umístění země či historických souvislostech. Imigrační politika, která je zaměřená na cílené přijímání mladých, kvalifikovaných cizinců, kteří se chtějí trvale usadit v jiné zemi, se nazývá aktivní. Tento přístup může být řešením problémů spojených se stárnutím, nízkým přírůstkem obyvatelstva či nedostatkem pracovní síly v produktivním věku. V současné době roste počet zemí, které zavádějí aktivní imigrační politiku a inspiraci hledají často u Kanady, jakožto u země považované za úspěšnou v této oblasti. I Česká republika se inspirovala kanadským, resp. quebeckým systémem a v roce 2001 uvedla pilotní projekt „Legální migrace – otevřená šance: Aktivní výběr kvalifikovaných zahraničních

56

Selektivní kritéria jsou uvedena na konci druhé kapitoly. Kanadské Ministerstvo pro přistěhovalectví a občanství hovoří o tzv. kanadské zkušenosti, tím má na mysli pracovní zkušenost v Kanadě nebo studium v Kanadě. Pokud člověk nedisponuje ani jedním, doporučuje se dobrovolnictví, díky kterému získá přistěhovalec alespoň nějakou kanadskou zkušenost, která je vyžadována kanadskými zaměstnavateli. 57

28


pracovníků“, jehož cílem je přivést do České republiky zahraniční odborníky, kteří se zde chtějí usadit se svými rodinami58. Každý stát má svou strategii integrace cizinců usnadňujících jejich začlenění do přijímací společnosti, obzvlášť pak ty země, které cíleně přijímají přistěhovalce. Integrací myslíme stabilní vztahy mezi jednotlivými částmi systému, kdy jsou viditelné hranice, které systém oddělují od jeho okolí. V takovém stavu je systém považovaný za integrovaný59. Jindy zase můžeme integraci vidět jako soubor politik, které se staví proti principů segregace nebo separace a naopak vedou k začlenění menšin do hlavního proudu jako rovných. Integrací můžeme také rozumět proces spojení, kdy se rozdíly rozplynou a vytvoří jednu společnou entitu. Důležité ale je, že zde je možnost adaptace a přijetí menšiny bez toho, aby ta musela obětovat svou kulturní identitu60. Úspěšná integrace je naprosto zásadním klíčem pro fungování imigračního systému a potažmo celé země. Možné formy integrace jsou asimilace, akulturace či začlenění v rámci multikulturní společnosti. Koncept asimilace je odvozen od biologického procesu, kdy je živina pohlcená živým organismem. V sociologickém kontextu se asimilace skládá z mnoha dynamických procesů, kde menšina postupně ztrácí svou osobitost tím, že se absorbuje do dominantní společnosti61. V politickém kontextu asimilace znamená specifické úřední nařízení pro transformaci a inkorporaci menšinové populace do hlavního proudu. Podle Flerase (2002) může asimilace být také důsledkem činností a politik s absorpčním efektem, jejíž celkové dopady jsou různé podle toho, na jaké úrovni změny 58

MPSV rozšiřuje pilotní projekt „Aktivní výběr kvalifikovaných zahraničních pracovníků“. Tisková zpráva, Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2004. [online] 59 BOSSWICK, W., HECKMANN, F. Integration of migrants: Contribution of local and regional authorities. European Foundation for the Improvement of Living and Working Condition, 2006. [online] 60 FLERAS, Augie, ELLIOTT, J. L. Engaging Diversity – Multiculturalism in Canada. Nelson Thompson Learning, 2002. S. 270. 61 FLERAS, Augie, ELLIOTT, J. L. Engaging Diversity – Multiculturalism in Canada. Nelson Thompson Learning, 2002. S. 263.

29


probíhají (jednotlivec, skupina, kulturní, sociální atd.). Asimilace imigrantů je procesem, kdy se přistěhovalci naprosto začlení do nové země a společnosti přijetím jejích specifik. Míra asimilace se dá i měřit, ukazatelé se liší podle autorů. Nejčastěji to jsou socioekonomický status, znalost druhého jazyka, geografické rozmístění, smíšená manželství, počet dětí62. Podle Brownové existují tři teorie asimilace – klasická asimilace, model rasové/etnické nevýhody a segmentovaný asimilační model63. Klasický asimilační model souvisí s tzv. akulturací, která vysvětluje proces sociologických a psychologických změn, které nastanou, když se setkají dvě odlišné kultury64. Přístupů k akulturaci existuje hned několik a autoři se různí v jejich počtu. Uvedu čtyři hlavní přístupy podle Berryho65, které se u ostatních autorů většinou opakují. (1)V první řadě se jedná o asimilaci, kdy jak jsem již zmínila výše, se jedinec vzdává své vlastní kultury a přejímá kulturu většiny. (2) Dále je to separace, kdy jedinec odmítá přijmout dominantní kulturu, aby si mohl zachovat svou vlastní, čímž ale často dochází k vytváření etnických enkláv. (3) Integrace je ideálním stavem, kdy je jedinec schopen zachovat si svou vlastní kulturu a zároveň přijmout normy a hodnoty nové přijímací společnosti. Integrace může vyústit v bikulturalismus. (4) Posledním přístupem k akulturaci je marginalizace, která se objeví, jakmile jedinec odmítá jak svou původní, tak novou kulturu, a ocitá se tak na samém okraji společnosti. Akulturace je dlouhodobým procesem, který se postupem času může měnit a nabírat na intenzitě.

62

VIDGOR, J. Measuring Immigrant Assimilation in the United States. Civis Report, No. 53 May 2008. [online] 63 BROWN, S., BEAN, F. D. NEW IMMIGRANTS, NEW MODELS OF ASSIMILATION. Prepared for a Special Issue on “The Second Generation,” Migration Information Source, Migration Policy Institute, Washington, DC. August 2006. S. 4. [online] 64 BERRY, J. W., SAM, D. L. Acculturation : When Individuals and Groups of Different Cultural Backgrounds Meet, Perspectives on Psychological Science 5(4). 472-481. 2010. [online] 65 BERRY, J. W. Lead Article: Immigration, Acculturation annd Adaptation. Queen´s University, Ontario, Canada. Applied Psychology: An international review, 1997. 46 (1). 5-68. S. 7. [online]

30


Dalším asimilačním modelem je model rasové / etnické nevýhody, který poukazuje na to, že určité skupiny imigrantů mají větší problémy s integrací než jiné a že znalost jazyka nové země, její kultury a zvyků nutně nemusí vést ke strukturální asimilaci. Pokud přistěhovalci z určitých etnických menšin čelí institucionálním a jiným překážkám při integraci na trhu práce, jejich socioekonomické příležitosti jsou relativní a teprve až druhá a třetí generace dosáhnou kompletní asimilace66. Nakonec model segmentované asimilace říká, že některé skupiny imigrantů se nezačlení ani ve třetí generaci. Jedná se zejména o skupiny, které se nemohou zbavit svých odlišností, jakými je například barva pleti. Ne že by se tyto skupiny neasimilovaly vůbec, ale jejich cesta je „hrbolatá“, čelí četným překážkám limitujícím jejich možnosti zaměstnání, které mohou vést ke stagnující či snižující se mobilitě. Tyto znevýhodněné skupiny mohou i úplně odmítnout asimilaci a upřednostní postoje či chování, které označujeme ve své podstatě za opoziční. V četných případech ale volí cestu částečné akulturace, kdy inspirují své děti k přijetí alespoň určitých specifik dané společnosti67. S asimilací se setkáváme především v USA, v této souvislosti užíváme termín melting pot – tavící kotel, někdy též tyglík68, který poukazuje na smývání rozdílů a vytváření jediné společné americké identity. Obdobně na tom byla i Francie, která prosazovala, aby se všichni přistěhovalci cítili jako Francouzi a jak se říká, táhli tak za jeden provaz. Francie však od této strategie upustila a přidala se k Britům, Němcům a Nizozemcům, kteří se přiklonili spíš k modelu multikulturní společnosti opírající se o ideu kulturního pluralismu. Tento koncept představuje možná řešení pro etnicky různorodou společnost, která si chce zachovat kultury a tradice všech svých současných obyvatel i

66

BROWN, S. (2006). S. 5. [online] BROWN, S. (2006). S. 7. [online] 68 Užívá BARŠA, BARŠOVÁ. 67

31


budoucích přistěhovalců69. Kanada byla první zemí na světě, která v roce 1971 přijala tento koncept jako oficiální politiku a dodnes je často dávána za příklad, i když čelí i mnohým kritikám. Podle Elliota a Flerese existuje několik možných definic, jak pojmout multikulturalismus. (1) Deskriptivní definice multikulturalismu říká, že je to stav, kdy vedle sebe koexistují etnicky různorodé skupiny. (2) Preskriptivní definice ho zase vidí jako soubor ideálů, které propagují diverzitu jako normální, nezbytnou a přijatelnou. (3) Politická definice zase říká, že je to rámec ospravedlňující vládní kroky v tématech spojených s diverzitou. (4) A praktická definice ho vidí jako něco, co využívají menšiny k tomu, aby prosazovaly své zájmy, bojovaly za omezené zdroje nebo aby vyčítaly společnosti její neúspěch v prosazování principů multikulturalismu70. Bývalý kanadský premiér Brian Mulroney71, jehož progresivně – konzervativní vláda přišla s myšlenkou obchodního potenciálu multikulturalismu, na toto téma v roce 1986 poznamenal: „Naše multikulturní podstata nám dává výhodu v mezinárodním prodeji. Kanaďané, kteří mají kulturní vazby s dalšími částmi světa a obchodní kontakty na různých místech, jsou naší největší zbraní v obchodních a investičních strategiích pro náš ekonomický růst. My, jako národ, se potřebujeme pevně chopit příležitosti nabízené multikulturní identitou a spojit prosperitu s globálním obchodem, investicemi a novým domácím podnikatelským duchem.“72 Jak vidíme, multikulturalismus může být strategií a zároveň odpovědí na mnoho otázek. V dnešním globalizovaném světě je nicméně čím dál tím více skloňovaným, protože lidé po celém světě migrují a přesouvají se ze svých zemí původu do přijímacích zemí s různými záměry a cíli a státy se k tomuto fenoménu musí nějakým způsobem 69

BOSSWICK, W., HECKMANN, F. (2006) FLERAS, A., ELLIOTT, J. L. (2002). S. 15. 71 Kanadským premiérem v letech 1984 - 1993 72 ABU LABAN, Y. (2002). S. 111. 70

32


postavit. Nejčastěji migrují lidé z rozvojových do industrializovaných zemí. Lidé jsou etnicky velmi různorodí a mají mnohdy naprosto odlišné kulturní zázemí, zvyklosti, tradice a způsob života. Je zřejmé, že integrace takového spektra lidí je náročná a tudíž státy musí hledat cesty, jak dosáhnout poklidného soužití dané společnosti. Pokud člověk chce, vždy se může přizpůsobit a převzít kulturu nové země, ale pokud nechce, tak v rámci koncepce multikulturní společnosti by k tomu neměl být nucen a je zcela na něm, zdali si ponechá všechna specifika svého etnika či původní země a přispěje tak do kulturní mozaiky či nikoliv. V zákoně o multikulturalismu z roku 198873 se Kanada zavazuje k ochraně kulturní a rasové rozmanitosti jako základních rysů kanadské identity. Zákon klade důraz na hodnotu a důstojnost všech kanadských občanů bez ohledu na jejich etnický nebo rasový původ, jazyk nebo náboženství. Zároveň se tu uznávají práva původních obyvatel a status obou kanadských oficiálních jazyků. Kanada si je tímto vědoma potenciálu všech jejích obyvatel a vyzývá je k aktivní účasti na společenském, ekonomickém i kulturním dění a životě v zemi. Všichni jsou si před zákonem rovni a mají stejné příležitosti bez ohledu na jejich původ a kořeny. Jako Kanaďané lidé sdílí hodnoty demokracie a jinak je na nich, jestli se budou chtít vyčleňovat v rámci nějaké skupiny. Kanadský multikulturalismus má za sebou dlouhou cestu vývoje, vždyť kanadská společnost se pomalu utvářela z příchozích britských a francouzských osadníků, takže nejdříve byla bikulturní74 a bilingvní75. Později když začala přijímat cizince z dalších zemí, stala se tedy multikulturní ve smyslu mísení mnoha kultur, ale udržela se bilingvismus neboli dvojjazyčnost s francouzštinou a angličtinou jako dvěma oficiálními jazyky 73

Canadian Multiculturalism Act, 1988. [online] Bikulturalita odkazuje na existenci dvou sobě rovných kultur vedle sebe. 75 Bilingvismus odkazuje na rovnost dvou oficiálních jazyků v zemi. Kanada je oficiálně bilingvní zemí, kde angličtina a francouzština jsou dvěma oficiálními jazyky státu. 74

33


Kanady. Detailnější historický vývoj je popsán ve druhé kapitole spolu s historií imigračních politik v Kanadě, ale ráda bych na tomto místě představila několik současných debat o multikulturalismu jak v Kanadě, tak ve světě často polemizujících a kritizujících tento koncept. Jak bylo řečeno, tak některé evropské země přijímají multikulturalismus za svou politiku integrace přistěhovalců, v posledních letech je ale evidentní odklon od tohoto konceptu z důvodu neúspěchu. Můžeme se tedy ptát, zdali je koncept multikulturalismu přenositelný a lze jej využít v různých společnost, anebo jestli je výtvorem původem přistěhovaleckých společností jakými jsou Kanada či Austrálie a nelze ho aplikovat jinde? Je v těchto tradičních přijímacích zemích tak úspěšný, že by si z nich ostatní státy měly brát příklad či došlo také k selhání celého konceptu? Během loňského a letošního roku se v tisku objevovalo nesčetně zpráv o tom, jak evropští politici vidí multikulturalismus ve svých zemích. Měli jsme možnost poznat politické postoje Británie,

Německa

a Francie,

kterak

upouštějí

od

politiky

multikulturalismu, protože selhala. Reakcí na projev německého prezidenta Christiana Wulfa, který v roce 2010 prohlásil, že Islám je integrální součástí Německa, bylo vyjádření německé

kancléřky

Angely

Merkelové,

která

hovořila

o

absolutním

selhání

multikulturalismu v Německu76. Podle BBC hovořila také o tom, že Německo potřebuje přistěhovalce, kteří budou pracovat, ale musí něco udělat pro to, aby se nějakým způsobem začlenili do společnosti, například aby hovořili německy. Britský premiér David Cameron se vyjádřil v podobném duchu letos v létě na konferenci v Mnichově77. Podle něj Británie nebyla schopná vytvořit takovou společnost, do které by všichni chtěli patřit, a společnost

76

EVANS, S. Merkel says German multicultural society has failed.BBC News, Berlin. 10/2010. [Cit. 22. 11. 2011] [online] Dostupné na WWW: < http://www.bbc.co.uk/news/world-europe-11559451> 77 MSNBC.com. British PM: Multiculturalism has failed. 2011. [online] [cit. 20. 11. 2011]. Dostupné na WWW: < http://www.msnbc.msn.com/id/41444364/ns/world_news-europe/t/british-pm-multiculturalismhas-failed/#.TtJ60LL7jp4>

34


se uchýlila k segregovaným komunitám, které jsou podle Camerona živnou půdou pro islamistické extremisty, kteří čím dál tím častěji ohrožují Británii a celou Evropu. Vyzývá jí tedy tím, že říká „potřebujeme mnohem méně pasivní tolerance z minulých a let a mnohem více aktivní, svalnatý liberalismus (muscular liberalism)“78. Francouzský leader nezůstává pozadu a přidává se ke kritice multikulturní politiky ve své zemi. Krátce po Cameronově projevu řekl, že „jsme se až příliš zajímali o identitu lidí, kteří přijížděli, a opomínali jsme identitu země, která je přijímala“79. Shodl se s Cameronem nad tím, že koncept multikulturalismu selhal a podporuje růst extremismu80. Nutno říct, že se politická diskuze nad tímto tématem v Evropě přiostřuje a je otázkou, kam až to povede, jestli ke změně celoevropského přístupu k imigrantům, nebo jestli v tomto zůstanou členské země Evropské unie roztříštěné. Ani Kanada však nezůstává nedotčená a je místem kritiky konceptu multikulturalismu. Tradiční kritiky se dostává ze strany Quebeku, který má obavy, aby se nestal pouhou další menšinou v rámci Kanady, prosazuje interkulturalismus namísto multikulturalismu. Interkulturalismus je quebeckou verzí pluralitní filosofie, která nestaví všechny kultury a etnické skupiny na stejnou úroveň, ale jejím hlavním cílem je rozvíjet společnou občanskou kulturu založenou na hodnotách svobody a lidských práv vzájemnou interakcí všech skupin žijících v jedné zemi81. Ke zkoumání odlišností Quebeku a zbytku Kanady v těchto věcech byla zřízena speciální komise v čele se sociologem Gerardem 78

BURNS, J. F. Cameron Criticizes ‘Multiculturalism’ in Britain. New York Times, 2011. [online] [cit. 18. 10. 2011]. Dostupné na WWW:< http://www.nytimes.com/2011/02/06/world/europe/06britain.html?_r=1> 79 Daily Mail reporter. Nicolas Sarkozy joins David Cameron and Angela Merkel view that multiculturalism has failed. Daily Mail, February 2011. [Online] [cit. 13. 11. 2011] Dostupné na WWW: < http://www.dailymail.co.uk/news/article-1355961/Nicolas-Sarkozy-joins-David-Cameron-Angela-Merkelview-multiculturalism-failed.html> 80 CBN News. France's Sarkozy: Multiculturalism Has Failed. February 2011. [online] [cit. 13. 11. 2011] Dostupné na WWW: 81 BOUCHARD, G., TAYLOR, Ch. Building the Future – A time for Reconciliation, Commission de consultation sur les pratiques dáccommodement reliéf aux différences culturelles. 2008. [online]. S. 257

35


Boucherem a filosofem Charlesem Taylorem a jedním ze závěrů zprávy82 této komise bylo, že koncept multikulturalismu je neaplikovatelný na případ Quebecku a byly uvedeny čtyři hlavní důvody, proč tomu tak je – (1) v anglické Kanadě není tak silná obava z neznalosti jazyka, (2) nepanuje zde pocit menšinové nejistoty, (3) v Kanadě již neexistuje většinová etnická skupina, (4) v anglofonní Kanadě je menší starost o zachování zakladatelské tradice. I na Kanadě se odrazily důsledky teroristických útoků 11. září 2001, objevuje se čím dál tím více kritických pohledů na selhávající koncept multikulturalismu (Joppke, Phillips)83. Nejčastějšími argumenty jsou ekonomické nerovnosti, sociální exkluze menšin a odklon od liberálního státu podle Willa Kymlicky, významného kanadského autora specializujícího se na tématiku multikulturalismu.

1.5 Shrnutí První kapitola měla posloužit k představení základních teoretických východisek a konceptů, ze kterých vycházím během celé práce. Vzhledem k zaměření práce bylo stěžejní definovat si zvláštní formy kapitálu, zejména pak kapitál lidský, který přistěhovalci do Kanady přináší. S tím souvisí teorie kredencialismu, která zkoumá, jak moc daná společnost dává přednost získaným diplomům a certifikátům před skutečnými znalostmi a schopnostmi. Tento koncept se bude znovu objevovat ve třetí kapitole této práce. Dále jsem se pokusila zevrubně prozkoumat téma mezinárodní migrace, zejména pak podněty, které k ní vedou a dotkla jsem se také témat úniků a plýtvání lidského kapitálu, která jsou také důležitá k pochopení třetí kapitoly. Nakonec jsem se pokusila 82 83

BOUCHARD, G., TAYLOR, Ch. (2008). S. 259.

KYMLICKA, W. The Essentialist Critique of Multiculturalism: Theories, Policies, Ethos. Rough draft, 2010. [online]

36


nastínit několik konceptů integrace, včetně asimilace, akulturace a multikulturalismu včetně jeho současných kritik jak v Evropě tak v Kanadě.

37


2. Historický vývoj kanadské imigrační politiky: od anglo-konformity k pluralitní společnosti

Následující kapitola má za cíl nastínit historický kontext kanadské imigrace k pochopení současného modelu imigrační politiky. Imigrace pomáhala utvářet kanadskou národní identitu a je této zemi vlastní od jejích počátků až do dneška. Nicméně tvář imigrace jako takové se postupem času měnila, stejně tak jako důvody k ní a lidé, kteří díky ní přicházeli do země. Pro periodizaci jednotlivých vývojových etap historie kanadské imigrační politiky se nabízí celá řada způsobů. Vzhledem ke specifickému tématu mé práce se budu soustředit na historický vývoj ve vztahu k ekonomickým imigrantům a k postupnému vývoji potřeb kanadského trhu práce. Ostatně často můžeme v odborných textech číst o tom, jak Kanada šila svou imigrační politiku na míru ekonomickým potřebám své země84. Používala totiž imigraci jako prostředek k řešení problémů vyplývajících z nedostatku pracovní síly nebo z prudkého ekonomického rozvoje. Zároveň tím také regulovala sociální, kulturní i symbolické hranice národa. Příchozí pracovní síla přispívala k budování infrastruktury, osidlování a celkově k ekonomickému růstu. Základním rozčleněním jednotlivých etap vývoje moderní imigrační politiky napříč kanadskou historií bývají většinou pouze dvě období, a sice období anglofonní konformity (1867 – 1949) a období postupně se rozšiřující plurality (1949 – současnost). První období datujeme od vyhlášení zákona o Britské Severní Americe (někdy též Britský severoamerický zákon – British North America Act - BNA) a vytvoření dominia Kanada, kdy byl na imigranty vyvíjen tlak, aby se vzdali své původní kultury a přijali hodnoty anglofonní kanadské společnosti, až po konec druhé světové války a přijetí nové imigrační

84

LI, P. S. Destination Canada – Immigration Debates and Issues. Oxford University Press, 2003. S. 15

38


politiky založené na absorpční kapacitě země85. Od této chvíle si Kanada začíná postupně uvědomovat svou jedinečnost i to, že bude nutné hledat jiný princip integrace společnosti než tavící kotel jako v USA. Od 60. let 20. století Kanada směřuje ke kulturnímu i občanskému pluralismu a přijímá nediskriminační selektivní systém imigrantů, který už nehledí na rasová či etnická specifika imigrantů, ale vnímá spíš jejich ekonomický přínos pro zemi. K našim účelům je ale toto členění velmi obecné a nedostatečné, proto se pokusím být konkrétnější a rozčlením vývoj imigrace v Kanadě do více kratších etap a pokusím se vysvětlit jednotlivé změny v imigrační politice v závislosti na změnách ekonomických potřeb země. Větší prostor bude věnován moderní imigraci od vzniku Kanady v roce 1867 do dneška.

2.1 Počátky imigrace v dnešní Kanadě Prvními kanadskými obyvateli byli Indiáni a Inuité, kteří přišli do Severní Ameriky přes Beringovu úžinu, kde na místě dnešního průplavu byl ještě pozemní přechod. O několik století později přišli do Newfoundlandu na východním pobřeží irští mniši a kolem roku 1000 Vikingové. Na konci 15. století se tam již objevili Angličané v čele s Italem Giovanni Cabotem někdy též Johnem Cabotem vyslaným anglickým králem Jindřichem VII., který se jako mnozí jiní v té době snažil doplout do Asie. Brzy ho následovali Portugalci a Francouzi. Avšak pravým průkopníkem evropského osídlení u řeky Svatého Vavřince se stal až Jacques Cartier, který se usadil v Montrealu a v oblasti okolo Trois Rivières. V tuto chvíli se nejednalo úplně tak o osidlování území jako spíš o obchod. Právě proto měli kolonizátoři dobré vztahy s Indiány a obchod mohl vzkvétat. Stěžejním obchodním artiklem se v té době stala kožešina, s tím si vystačili nějakou chvíli, ale

85

Více k absorpční kapacitě země dále v této kapitole, S. 52.

39


později již bylo potřeba, aby se Kanada stala soběstačnou a rozvíjela i jiné obchodní oblasti kromě kožešnictví. Přišla na řadu těžba, rybolov či stavebnictví.86 Po určité době ale začali chybět obchodníci, řemeslníci a podnikatelé, kteří by mohli zemi rozvíjet a dávat ostatním občanům práci. Na začátků 17. století byla imigrace ještě v plenkách. Mezi roky 1603 – 1673 bylo vysláno z Francie 2000 osadníků, aby zemi zvelebovali a Francie tak zvyšovala svůj vliv. Přijížděli muži do učení, vojáci a farmáři. Bohužel ale došlo k tomu, že většina nově příchozích byla svobodní mladí muži, kterým chyběly ženy, bez kterých nebylo další osidlování možné. Objevovala se zde tedy značná nevyváženost, a proto byly mladé svobodné ženy z Evropy vybízeny k tomu, aby se odstěhovaly do Kanady. Příkladem mohou být tzv. „filles du roi“, královy dcery, které byly do Kanady vyslány přímo francouzským panovníkem na jeho náklady, aby se provdaly a založily rodiny. Aby bylo zajištěno, že si nově příchozí ženy najdou své protějšky, byla zavedena určitá dočasná opatření87, která měla za cíl upoutat pozornost mužů směrem k ženám. Úspěchem bylo, že 84 z 90 příchozích žen bylo do několika málo měsíců provdáno. Kvůli podpoře populačního růstu byl zaveden systém pokut a odměn podle počtu dětí, který připadal na jednu rodinu. Svým způsobem jsme zde byli svědky první proimigrační politiky, která zároveň zvýhodňovala určité sociální skupiny s jistým cílem. Spolu s kolonizací přibývalo atraktivních míst, kam se Evropané mohli přesidlovat a Kanada nepůsobila příliš lákavě zejména kvůli chladnému klimatu, proto byla tato tvrdá opatření nutná. Příkladem nám může být srovnání 6 000 imigrantů do Kanady během 17. století oproti 20 000, co přišlo na

86

KNOWLES, V. Strangers at our Gates – Canadian Immigration and Immigration Policy, 1540 – 1997. Dundurn Toronto Press, 1997. S. 10. 87 Jednalo se například o zákaz lovu, rybolovu a dalších mužských aktivit, které by odváděly pozornost od žen.

40


Antily88. V Evropě probíhalo mnoho válek a nepokojů, které mohly mít pozitivní vliv na imigraci do Kanady, ale k zásadnímu obratu nakonec došlo až po napoleonských válkách, kdy mluvíme o největším pohybu obyvatelstva v moderní době, celkem o více než 1 milionu přesídlených osob. Již od počátku kanadských dějin existovaly souběžně dvě linie osídlení, a sice britské a francouzské. Francouzi v 17. století kolonizovali okolí řeky sv. Vavřince, zatímco Britové osidlovali kolonie na východním pobřeží dnešního USA. Napětí však sílilo, až spolu s dalšími faktory vedlo k tzv. Sedmileté válce, která se vedla převážně v Evropě během let 1689 až 1763. Součástí války byla i tzv. francouzsko-indiánská válka, kde se Velká Británie a Francie střetly na území dnešní Kanady. Pařížský mír uzavřený v roce 1763 stvrdil jednoznačné vítězství Británie v tomto střetu a Francie tak postoupila tehdejší Kanadu Britům, pod jejichž správou zůstala až do roku 1867, kdy byla Kanada prohlášená britským samosprávným dominiem. Tím, že Británie získala mnohá území s převážně francouzsky mluvícími katolíky, rozhodla se pro neobvyklý postup a v roce 1774 přijala Zákon o Quebeku (Québec Act), který uznával katolické náboženství, francouzský civilní zákoník a francouzštinu jako úřední jazyk na území Quebeku. Podpory papežství v zákoně se obávalo i třináct kolonií na východním pobřeží pod Quebekem, které se později staly americkými státy. Krátce potom vypukla americká válka za nezávislost, kdy proti sobě stálo právě těchto třináct kolonií a Království Velké Británie. Během války se Kanada nepřipojila k povstání 13 kolonií a stala se tak cílovou zemí tisíců loajalistů odcházejících z dnešních Spojných států amerických (USA). Loajalisté byli severoameričtí kolonialisté věrní Koruně, tj. Velké Británii.89 Do Kanady se tak dostalo mnoho anglicky mluvících protestantů, kteří se usídlili v oblasti Velkých jezer a v Novém Skotsku. Tato vlna 88 89

KNOWLES, V. (1997). S. 12. Loajalisté bývají někdy označování jako Toryové, royalisté či královi muži.

41


imigrantů tak vedla k pozdějšímu rozdělení na Horní (Upper Canada) a Dolní Kanadu (Lower Canada), kdy dříve zmíněný Zákon o Quebeku nebyl již relevantní. V tomto období můžeme vidět příklad již zmíněných push a pull faktorů, které měly vliv na migraci obyvatelstva. V první řadě byli imigranti tlačeni politickou nestabilitou a hladem ve svých zemích a zároveň byli taženi ekonomickými příležitostmi, nabízenou půdou a novým začátkem v Kanadě90. Příkladem může být irský exodus v půlce 19. století, kdy mezi léty 1845 a 1846 Irsko postihl hladomor v důsledku neúrody brambor a tato „hladová migrace“ přivedla v roce 1848 do Kanady cca 140 000 Irů, v 1852 to bylo již 200 000 osob a v 1861 dokonce 280 000 osob91. Do Kanady tak ale dorazilo mnoho zhoubných nemocí, které mimo jiné způsobily částečné vymření původních obyvatel. Kanada však potřebovala usedlíky, aby zvýšila počet svých obyvatel a aby měl, kdo pracovat, hledanými číslo jedna byli jednoznačně zemědělci, protože jako jediní byli soběstační a mohli svou činností zvyšovat produktivitu země a přispívat k ekonomickému růstu. Jednalo se o zemědělce všeho druhu a nezáleželo na etnickém či rasovém původu ani na jazyku, pouze na profesi. Tímto směrem se ubírala kanadská imigrační politika po několik dalších let.

2.2 Vznik imigrační politiky Období 1867 – 1895 a princip laissez-faire Od konce 19. století můžeme imigraci do Kanady rozdělit na čtyři fáze. Každá z nich je typická určitou imigrační politikou, která definuje nejžádanější skupiny přistěhovalců. Období 1867 – 1895 označuje Li jako fázi první, Kanada si zde udržovala

90 91

LI, P. S. (2003). S. 17. KNOWLES, V. (1997). S. 52.

42


odstup a spoléhala na princip laissez-faire a na vzájemné působení nabídky a poptávky tak, aby určovali migrační toky do Kanady. Toto období někdy označujeme také jako Macdonaldovu éru podle tehdejšího předsedy vlády Macdonalda. Prvního července roku 1867 byla vyhlášena nezávislost a byl přijat základní kámen kanadské ústavy označovaný jako Britský severoamerický zákon někdy také Zákon o britské severní Americe (British North America Act, BNA). Na Ústavní zákon byl přejmenován až v roce 1982 a dodnes se 1. července slaví jako Den Kanady. Tento zákon zakotvil základní principy Kanady jakožto britského dominia včetně státní správy i vyhlášení čtyř provincií, kterými byly Quebek, Ontario, Nové Skotsko a Nový Brunšvik. Tímto zákonem se mimo jiné zemědělství a imigrace staly věcí sdílené jurisdikce federální vlády a jednotlivých provincií. Článek 95 Ústavního zákona říká: „V každé provincii může legislativa přijímat zákony v oblastech zemědělství provincie a imigrace do provincie. Tímto se vyhlašuje, že Parlament Kanady může občas přijímat zákony v oblasti zemědělství v některé ze všech provincií a v oblasti imigrace ve všech nebo i v některých provinciích. Zákony provinciální legislativy vztahující se k zemědělství nebo imigraci jsou platné v dané provincii potud, pokud neodporují zákonu přijatému Parlamentem Kanady.“92 Federální vláda ale velmi dbala na to, aby měla hlavní slovo při kontrole vstupu imigrantů, zejména co se týkalo lékařských prohlídek. Vycházelo to z předchozí zkušenosti přílivu chorob z Evropy. První federální zákon o imigraci byl přijatý již v roce 1869, na jeho základě byla vytvořena funkce imigračních agentů, kteří měli působit ve Velké Británii (dále jen VB) a jinde v Evropě a měli propagovat imigraci do Kanady. Zákon rovněž zaváděl mechanismy v případě, že kapitáni lodí porušili některá ustanovení, a umožňoval zakázat vstup svobodným ženám, chudým, mrzákům nebo mentálně

92

Kanadská Ústava: The Constitutional Act 1867, [online]

43


postiženým.93 Podle zdrojů byla většina imigrantů evropského původu z USA a z VB a většina z nich byla zemědělci. Proto byla také problematika imigrace spravována nejdříve Ministerstvem zemědělství. Poté co Kanada získala tzv. prérie mezi východním a západním pobřežím, máme na mysli dnešní Albertu, Manitobu a Saskatchewan, bylo potřeba je osídlit. V roce 1872 představili konzervativci tzv. Zákon o územích Dominia (Dominion Lands Act - An Act Respecting the Public Lands of the Dominion), který byl vymodelován na základě obdobného amerického zákona94. Nový zákon garantoval 160 akrů půdy každému osadníkovi staršímu 21 let, který zaplatí 10 kanadských dolarů (CAD) registrační poplatek, bude žít na čtvrtině pozemku po dobu 3 let, bude obhospodařovat 30 akrů a postaví si trvalé obydlí95. Přestože to byla lákavá nabídka, projekt neměl příliš úspěch a v období 1874 a 1896 činila imigrace do prérií pouhých 3000 osob96. Avšak pro Kanaďany samotné to bylo poměrně lákavé, lidé z Ontaria se často stěhovali do dnešní Manitoby, nazývali ji „Ontariem západu“. Do prérií se stěhovali Menonité, Islanďané, Židé či Maďaři. Celkově však tento přístup nebyl příliš úspěšný a byl opuštěn. Kanada byla často využívána jako přestupní stanice mezi Evropou a USA a osidlování prérií se zejména kvůli nehostinným přírodním podmínkám nedařilo. S opětovným nástupem konzervativců premiéra Macdonalda k moci v roce 1878 přichází i rozsáhlý ekonomický program nazvaný Národní politika. Tento program předpokládá aktivnější účast federální vlády při budování kanadského národa. Politika měla tři hlavní pilíře, byla to stavba transkontinentální železnice tzv. Kanadské pacifické železnice, zvyšování ochrany trhu proti dováženému zboží pomocí ochranných tarifů a 93

FIŘTOVÁ, M. (2007) United States Homestead Act, 1862 95 KNOWLES, V. (1997). S. 52. 96 KNOWLES, V. (1997). S. 53. 94

44


v neposlední řadě osidlování pozemků dál směrem na západ.97 Plán byl podporovat příchody farmářů a zemědělců namísto úředníků. Heslem se stalo: „ we are looking for men of good muscle who are willing to hustle“98 Imigrační politika byla silně navázána na velké soukromé společnosti, které pružně reagovaly na potřebu nezbytné pracovní síly. Podle tehdejší klasické ekonomické teorie byla pracovní síla prvkem produkce, kterou stát nesměl omezovat v pohybu. Soukromé železniční společnosti měly na starosti stavbu železnice a staraly se o nábor přistěhovalců i o osidlování půdy, pomáhaly jim i s vyřizováním půjček na stavby domů apod. Kanada byla v té době osídlená více méně pouze v oblasti dnešních atlantických provincií a chtěla pochopitelně osídlit i svůj střed a západ, který byl velmi atraktivní, co se týkalo přírodních zdrojů a přístupu k druhému oceánu. Rozlehlost a nehostinnost území však osídlení ztěžovala, proto chtěli Kanaďané postavit železnici, která by propojovala celé území od Atlantiku až po Pacifik a umožnila tak snazší osídlení v oblasti prérií. Nebylo ale dostatek pracovní síly, a tak si Kanada najímala dělníky z Číny, aby Pacifickou železnici postavili. Mezi léty 1881 a 1884 přišlo do Kanady na 10 000 čínských dělníků a potom v letech 1886 a 1904 dalších 45 000 imigrantů99. Číňané mimo jiné přispěli k rozvoji těžařského, dřevařského průmyslu a dalších odvětví v oblasti dnešní Britské Kolumbie. Jakmile ale tato provincie začala pomalu získávat asijskou tvář, místní anglofonní obyvatelé se začali bouřit a byli odhodláni situaci řešit tzv. čínskou daní na hlavu. Přestože toto období označujeme za období imigrační politiky otevřených dveří v duchu laissez-faire, setkáváme se i s různými druhy restrikcí a omezení, jedním takovým případem může být právě výše zmíněná tzv. čínská daň na hlavu, která měla regulovat 97

KNOWLES, V. (1997). S. 57. „ hledáme muže s pořádnými svaly, kteří budou ochotni se činit“, KNOWLES, V. (1997). S. 48. 99 LI, P. S. (2003). S. 20. 98

45


imigraci z Číny. Číňané cestovali do severní Ameriky již v polovině 19. století kvůli začínající zlaté horečce, později kvůli budování již zmíněné Kanadské pacifické železnice. Kanada tyto pracovníky ale brala pouze jako dočasnou pracovní sílu, kterou si v žádném případě nehodlala ponechat dlouhodobě. Po dokončení stavby železnice se ale mnozí Číňané nechtěli vrátit zpět do rodné vlasti, naopak chtěli přivézt své rodiny a usadit se v zemi, kde po mnoho let pracovali. Provincie se ale stavěla proti tomu a nátlaky občanů vyústily v zavedení tzv. daně na hlavu ve výši 50 CAD. To ale k omezení imigrace z Číny nestačilo a daň s později zvedla na 100 CAD a později v roce 1903 dokonce na 500 CAD, kdy tato částka představovala dva roční platy. V roce 2006 se kanadský premiér Steven Harper za tuto daň oficiálně čínské komunitě omluvil a nabídl odškodnění všem žijícím obětem.100 Siftonova éra 1896 – 1914 Druhá fáze imigrace do Kanady se datuje od roku 1896 až do začátku první světové války v roce 1914. Toto období označujeme za období zrodu kanadské imigrační politiky v moderním slova smyslu. Důležitou roli zde sehrál ministr vnitra Clifford Sifton, který reorganizoval celý systém a představil novou a na svou dobu velmi nediskriminační politiku řízenou funkční veřejnou správou. Začal se soustředit na konkrétní kvalifikaci imigrantů - zemědělců a ne na jejich národní či etnický původ. Během tohoto období Kanada zažila největší přísun imigrantů a to možná právě díky Siftonově imigrační politice. Podle Li růst ekonomické aktivity a bezprecedentní růst imigrace měl hned několik důvodů. Zaprvé to byla lepší produkce v pomalu osidlovaných prériích díky objevu nové odrůdy obilí odolnějšímu vůči chladnému klimatu, vyšší ceny komodit, ale 100

Omluva kanadského premiéra Stevena Harpera z roku 2006 :Address by the Prime Minister on the Chinese Head Tax Redress, [online], [cit. 10. 10. 2011], Dostupné na WWW:

46


také snižující se dopravní náklady jak při přepravě z Evropy, tak při přepravě v Kanadě díky Pacifické železnici101. Dalšími důvody mohla být zlatá horečka na Yukonu či irský hladomor. Liberální vláda Sira Wilfrieda Lauriera byla optimistická a věřila v Kanadu. Země ekonomicky vzkvétala a slavila mnoho hospodářských úspěchů, všichni věřili, že příští století bude stoletím Kanady. Sifton se postaral o to, aby rostla i populačně. „Poslední nejlepší západ“ (Last Best west102), jak Kanadu Sifton nazýval, se najednou stal lákadlem pro mnoho nových imigrantů. Stát měl jednoznačnou kontrolu nad imigrační politikou a byl zodpovědný za nábor nových imigrantů. V tabulce č. 1 vidíme, jakým způsobem se imigrace vyvíjela, od začátku Siftonova působení se rok od roku zvyšoval příliv imigrantů, ale nejmarkantnější byl nárůst mezi léty 1901 a 1911, kdy díky imigraci vzrostl počet obyvatel o 44%. V období mezi lety 1895 až 1913 do Kanady přišlo 2,5 milionu imigrantů, což je až do současnosti největší objem přistěhovalců.

101

LI, P. S. (2003). S. 18 Muzeum Civilizace, Ottawa, [online] [cit. 20. 10. 2011]. Dostupné na WWW: 102

47


Tabulka č. 1: Imigrace do Kanady 1867 – 2009 1867

10 666

1888

88 766

1909

173 694

1930

104 806

1951

194 391

1972

122 006

1993

256 757

1868

12 765

1889

91 600

1910

286 839

1931

27 530

1952

164 498

1973

184 200

1994

224 372

1869

18 630

1890

75 067

1911

331 288

1932

20 591

1953

168 498

1974

218 465

1995

212 845

1870

24 706

1891

82 165

1912

375 756

1933

14 382

1954

154 498

1975

187 881

1996

226 050

1871

27 773

1892

30 996

1913

400 870

1934

12 476

1955

109 946

1976

149 429

1997

216 044

1872

36 578

1893

29 633

1914

150 484

1935

11 277

1956

164 857

1977

114 914

1998

174 100

1873

50 050

1894

20 829

1915

36 665

1936

11 643

1957

282 164

1978

86 313

1999

189 691

1874

39 373

1895

18 790

1916

55 914

1937

15 101

1958

124 851

1979

112 096

2000

226 837

1875

27 382

1896

16 835

1917

72 910

1938

17 244

1959

106 928

1980

143 117

2001

222 411

1876

25 633

1897

21 716

1918

41 845

1939

16 994

1960

104 111

1981

128 818

2002

229 091

1877

27 082

1898

31 900

1919

107 698

1940

11 324

1961

71 689

1982

121 147

2003

221 352

1878

29 807

1899

44 543

1920

138 824

1941

9 329

1962

74 586

1983

89 157

2004

235 826

1879

40 492

1900

41 681

1921

91 728

1942

7 576

1963

93 151

1984

88 239

2005

262 239

1880

38 505

1901

55 747

1922

64 224

1943

8 504

1964

112 606

1985

77 510

2006

251 642

1881

47 991

1902

89 102

1923

133 729

1944

12 801

1965

146 758

1986

92 590

2007

236 754

1882

112 458

1903

138 660

1924

124 164

1945

22 722

1966

194 743

1987

159 098

2008

247 247

1883

133 624

1904

131 252

1925

84 907

1946

71 719

1967

222 876

1988

161 929

2009

252 172

1884

103 824

1905

141 465

1926

135 982

1947

64 127

1968

183 974

1989

192 001

1885

79 169

1906

211 653

1927

158 886

1948

125 414

1969

161 531

1990

216 413

1886

69 152

1907

272 409

1928

166 783

1949

95 217

1970

147 713

1991

232 760

1887

84 526

1908

143 326

1929

164 993

1950

73 912

1971

121 900

1992

254 846

Zdroj: CIC 2010, autorčina kompilace dat a úprava

Můžeme říct, že aktivní podpora přílivu zkušených zemědělců do prérijních oblastí přinesla jednoznačné úspěchy. Podle Rovné se ale imigranti uchytili i v jiných profesích, například ve dřevozpracujícím průmyslu v severním Ontariu, v Quebeku či v Britské Kolumbii, v uhelných dolech a šachtách ve Skalnatých horách či v nejrůznějších zaměstnáních na pacifickém pobřeží103. Toto všechno způsobovalo prudký rozvoj měst na západě: Regina, Saskatoon, Winnipeg či Edmonton a Calgary. Kanada se rozvíjela a pomalu přecházela od zemědělství k průmyslu, těžbě a službám. Výrazně reformovala svoje vzdělávací systémy a rozvíjela komunikační sítě.

103

ROVNÁ, L. Dějiny Kanady. Lidové noviny, 2000. S. 146

48


A co že bylo klíčem Siftonova úspěchu? Na rozdíl od svého předchůdce, který spoléhal na darování půdy, na dokončení pacifické železnice a na kolonizační snahy velkých soukromých firem, Sifton si uvědomoval, že propagace je mnohem důležitější. Velký potenciál viděl v imigračních agentech, které „zdědil“ od svého předchůdce, ale tentokrát s nimi odstartoval agresivnější reklamní kampaň, která se ukázala jako velmi úspěšná. Publikoval různé články, studie v zahraničním tisku, účastnil se veletrhů, také zval evropské a americké novináře na cesty po Kanadě. Nově vytvořená centralizovaná síť agentů alias imigračních úředníků působila všude možně, ale především ve VB, v severní Evropě a samozřejmě v USA. Tím, že Sifton sázel na farmáře, protože věřil, že právě je Kanada potřebuje pro to, aby se usadili na západě, soustředili se na ně i agenti. Nabízeli jim zdarma farmy o velikosti 160 akrů s různými dotacemi podle počtu farmářů a rodinných příslušníků. Pokud se jednalo o kvalitního farmáře, mohl být třeba i ze střední a východní Evropy, ale nemohl být americkým černochem, ti se zpravidla nenápadně odmítali. Stejně tak nebyly vítané ani jiné než agrární profese jako například úředníci, umělci apod. Sifton rád opakoval svá nesmrtelná slova o tom, jak by měl vypadat žádoucí imigrant: „ Když hovořím o kvalitě, mám na mysli něco úplně jiného, než co by měli na mysli ostatní mluvčí, když by přišla řeč na imigraci. Domnívám se, že oddaný venkovan oděný do kabátu z ovčí kůže, narozený na zemi, se statnou ženou a půl tuctem dětí, jehož předkové byli farmáři po deset generací, je ta dobrá kvalita, kterou mám na mysli já.“104. Mnohé evropské země se ale k propagaci emigrace stavěly negativně, protože zřejmě nechtěly přicházet o zdatné farmáře, které Kanada lákala. Některé země propagaci dokonce zakázaly, a tak došlo i na některé kontroverzní kroky. Byla založena tzv.

104

KNOWLES, V. (1997). S. 68.

49


Severoatlantická obchodní společnost (The North Atlantic Trading Company), což byla tajná síť evropských lodních agentů, kteří pomáhali naloďovat farmáře kdykoliv to jen trochu šlo za úplatu. Týkalo se to zejména Ruska, Rakouska, Německa, Švýcarska, Francie či Holandska.105 Kanada se usilovně snažila o blokové osidlování, kdy by se do prérií stěhovaly celé skupiny imigrantů. Později se však ukázalo, že ne všechny skupiny jsou vhodné pro osídlení v této oblasti, objevily se problémy například s Ukrajinců. Později na toto téma vznikla populární debata o tzv. kanadianizaci a selektivnější imigrační politice. Období uzavřené imigrace 1915 – 1945 Období otevřených dveří a vzkvétající kanadské ekonomiky střídá strategie uzavřených hranic a restrikcí v imigrační politice spolu s krizí kanadské ekonomiky. Svět byl v první polovině 20. století zmítán nejprve první světovou válkou, následnou recesí, pak oživen ekonomickým růstem a následně zasažen těžkou hospodářskou krizí a další světovou válkou. Optimismus byl pryč a pomyslné dveře Kanady se opět začaly zavírat. Clifforda Siftona v úřadu vystřídal jeho kolega z řad liberálů Frank Oliver (v úřadu 1905 – 1911), který ale byl jedním z jeho největších kritiků a nesdílel již nadšení pro agrární imigraci. Naopak začal vystupovat s poměrně nepřátelskou rétorikou právě vůči farmářům ze střední a východní Evropy, které nazýval „pasáci s ovčí vestou“, což byla jakási parafráze slavného Siftonova výroku zmíněného výše.

Spolu s ním se do imigrační

politiky vrací jistá anglokonformita a uzavřenost. První světová válka mění pohled na imigranty z Německa i ze zemí Rakouska Uherska, stávají se nežádoucími a jsou často podrobně sledování kvůli obávané podvratné činnosti. Lidé levicového smýšlení jsou náhle potencionálními nepřáteli Kanady a pohyb je jim záměrně znesnadňován. Můžeme říct, že celkově se imigrační politika stává 105

KNOWLES, V. (1997). S. 69.

50


restriktivní a zavádí mnohá opatření proti určitým skupinám osob. Na základě Zákona o imigraci z roku 1906 jsou to nejprve nemocní, postižení, žebráci či prostitutky, později s novým zákonem v 1910 i alkoholici a ostatní, kdo mohou ohrozit veřejné zdraví. Vláda si v tomto dokumentu vyhrazovala veškerá práva při rozhodování o regulaci objemu imigraci, etnických kořenů imigrantů, či jejich profesní kvalifikaci. Od roku 1911 se to neoficiálně týkalo i obyvatel černé pleti.106 Imigrační politika měla mít původně agrární charakter, ten se ale časem díky průmyslovému rozvoji přetvořil. Mnozí farmáři začali pracovat jinde než na polích, například v dolech či v továrnách, města se tak začala rozvíjet. V oblibě příliš nebylo chování velkých firem, které si najímaly zahraniční pracovní sílu, do této doby byl nejznámější případ čínských pracovníků na pacifické železnici. Od konce 19. století byla vícekrát zvyšována čínská daň na hlavu, až nakonec v roce 1923 kanadská vláda přijala zákon zcela zakazující vstup čínských přistěhovalců do země. Po válce Kanaďané vnímali hned několik hrozeb, nejprve se jim nelíbilo, že jim imigranti berou práci či snižují platy a potom se k tomu přidal i strach z bolševismu, který by mohli imigranti přivézt. Oliver později zrušil i Severoamerickou obchodní společnost a veškeré její aktivity. Tím ale vyplácení různých typů bonusů neustalo, zaměřil se především na britské potencionální imigranty, protože chtěl posílit anglosaský aspekt kanadského národa, a tak odstartoval velmi agresivní propagační akci pro nalákání Britů do Kanady. Knowles uvádí, že svým způsobem se mu to i povedlo a přidává statistiky, že od června 1906 do června 1907 imigrovalo do Kanady více Britů než do USA, a sice 120 779 oproti 113 567107, což byla na tuto dobu velmi nestandardní situace.

106 107

FIŘTOVÁ, M. (2007). S. 27. KNOWLES, V. (1997). S. 88.

51


V roce 1923 ekonomika ve světě poměrně ožila a stejně tak to znamenalo novou šanci pro imigraci do Kanady. Vláda se snažila podnikat různé podpůrné kroky, aby přilákala Brity a jiné anglosasy. Prošel například tzv. říšský zákon o osídlení (Empire Settlement Act), který byl prostředkem spolupráce mezi vládami Británie a dominií a veřejnou správou, díky kterému se snižovaly dopravní náklady při cestě do Kanady, či se jim poskytovala různá farmářská školení apod.108 Bohužel se ale došlo k závěru, že imigrantský potenciál z Britských ostrovů je již vyčerpán. Sifton to komentoval těmito slovy: „farmářská třída v Anglii nebude chtít emigrovat, protože se má až příliš dobře“109. A skutečně, v letech 1925 a 1931 do Kanady přišlo pouhých 130 000 osob.110 Premiér King začal pod nátlakem znovu pomalu otevírat dveře Kanady, tentokrát i těm méně „žádoucím“ osobám. Na základě tzv. Železniční dohody (Railway Agreement) z roku 1925 závisela imigrace na železničních společnostech, které si řídily nábor. Výsledkem bylo, že během 20. let přijala Kanada o mnoho více imigrantů z těch „nežádoucích“ zemí, jakými byly například Německo a jeho váleční spojenci, státy Pobaltí nebo nově vzniklé státy z ruin Rakouska Uherska, než z těch upřednostňovaných. Nic do této doby neotřáslo imigrací tak jako hospodářská krize z roku 1930. Když se podíváme zpět na Tabulku č. 1, můžeme vidět, že mezi lety 1931 – 1941 imigrovalo do Kanady pouhých 149 000 osob oproti 1, 2 milionu v předchozím desetiletí. Po krachu na newyorkské burze Kanada úplně pozastavila imigraci z Evropy. Existovalo však několik výjimek, na které se tento zákaz nevztahoval. Jednalo se o majetné Brity a Američany, agrárníky

s dostatečným

majetkem

k vedení

farmy,

pracovníky

těžařského,

dřevozpracujícího a stavebního průmyslu a o ženy a svobodné děti mužů žijících

108

KNOWLES, V. (1997). S. 110. FIŘTOVÁ, M. (2007), (cit. V Avery, 1979:77) 110 KNOWLES, V. (1997). S. 103. 109

52


v Kanadě.111 Zároveň běžně probíhaly deportace různých skupin lidí, od těch co kvůli krizi přišli o práci po ty nepohodlné. Od počátku krize do roku 1935 bylo deportováno okolo 30 000 osob, zejména Evropanů.112 Obdobný pohled měla federální vláda i na uprchlíky, kteří hledali v Kanadě lepší život. Kanada odmítala přijmout jakékoliv azylanty, dokonce i ty válečné prchající před nacisty. Příkladem může být loď s 936 pasažéry, z toho bylo 930 Židů, kteří se snažili dostat nejprve na Kubu, kde je nechtěli, potom do USA a následně do Kanady. Nakonec byli posláni zpátky do Evropy, kde se blížilo vypuknutí války. Kanada se k tehdy aktuální otázce uprchlíků stavěla velmi negativně, zvláště pak Quebec. Ke změně došlo až díky Mnichovské dohodě, která Kanadu vyburcovala k založení Kanadského národního výboru pro uprchlíky (Canadian National Committee on Refugees – CNCR), díky kterému nakonec do Kanady odešlo i mnoho Čechoslováků, mezi nimi například i zlínský průmyslník Tomáš Baťa. Směrem k nové imigrační strategii a k pluralitě S koncem války ve světě zavládly pozitivní nálady a očekávání lepších časů. Evropané ale byli z války přeci jen silně otřeseni a zároveň měli obavy z nastupujícího komunismu ve východní Evropě, a tak často mířili za novým životem na Západ. Kanada měla potenciál stát se útočištěm většiny z nich, ale těsně po válce držela své dveře stále zavřené. Přestože v uprchlické otázce učinila značné pokroky a finančně se podílela na různých iniciativách, neměla v úmyslu si uprchlíky pouštět do země. Premiér King zakázal jakékoliv navyšování imigrační kvóty, ale musel se potýkat se značným proimigračním lobby. Mnozí viděli v imigraci potenciál, jak se vymanit z krize a rozvíjet se dál. Bylo potřeba osidlovat další a další území a přijímat více pracovníků, aby se rozšířil pracovní trh

111 112

KNOWLES, V. (1997). S. 115. KNOWLES, V. (1997). S. 116.

53


a zvyšovala se ekonomická aktivita země. Veřejná diskuze sice nabírala na obrátkách, ale nějakou dobu trvalo, než se dospělo k novému Zákonu o imigraci. Nový zákon zaváděl tzv. rodinný sponzoring, kdy kanadští občané mohli sponzorovat určité své rodinné příslušníky. V rámci nové imigrační politiky došlo i k dalším změnám jako například přijetí válečných veteránů, pomoc uprchlíkům či přesídleným osobám (displaced persons), ale také podpora imigrace celkově. Premiér King v tom viděl možnost růstu země, ale ne všichni sdíleli jeho názor. Aby uchlácholil znepokojené občany, využíval argument „absorpční kapacity“ ekonomiky země. Názory na to, co přesně tímto termínem myslel, se různily, ale převažoval ten, že příliv imigrantů může pokračovat jen do té doby, do kdy bude uspokojovat poptávku na kanadském trhu práce a dokud země bude schopná imigranty absorbovat ve smyslu dát jim práci a zachovat stávající nominální mzdy113. Tento koncept se vztahuje více ke krátkodobým cílům imigrační politiky. V kanadské imigrační politice došlo k výrazné změně kurzu, prvně od začátku století byla totiž imigrace využívána jako nástroj k populačnímu a ekonomickému růstu země. Mimo to, že Kanada přijímala desetitisíce uprchlíků a přemístěných osob a poskytla jim útočiště, ustavila také několik imigračních týmů, které působily v Německu a v Rakousku a hledaly vhodné kandidáty, kteří by mohli přispět k růstu kanadské ekonomiky.

Tyto týmy nakonec do Kanady přivedly více než 50 tis. osob zejména

z Pobaltí a ze Skandinávie.114 V tomto období ztrácí soukromý sektor vliv na imigrační strategii země a je to stát, kdo se stará o výběr imigrantů a jejich integraci do společnosti. Spolu s vládní strategií se mění i struktura příchozích. Nejedná se již pouze o farmáře s agrárním potenciálem, ale

113

GREEN, A., GREEN, D., The Economic Goals of Canada’s Immigration Policy: Past and Present, Canadian Public policy – Analyse de politiques, Vol. XXV, No. 4, 1999, s. 3 114 FIŘTOVÁ, M. (2007). S. 33.

54


přicházejí mnohem kvalifikovanější osoby v rozmanitých oborech, kteří preferují usídlení se ve městech než na prériích. Dalším zákonem rozvíjející novou imigrační strategii byl zákon z roku 1952115, který definitivně odmítl rasově diskriminační charakter selekce imigrantů a většinu pravomocí převedl na příslušné ministerstvo. Rovněž zakotvil charakter politiky, podle kterého imigrace do Kanady není právem, nýbrž privilegiem a tímto se imigrační úředníci řídí svým způsobem dodnes. V roce 1956 byl přijat další restriktivní zákon, který definoval čtyři povolené skupiny imigrantů, ostatní byly přísně zamítnuty. Jednalo se nezávislé přistěhovalce z Velké Británie a bělošských zemí Commonwealthu, Spojených států a Francie, dále o nezávislé přistěhovalce z některých zemí Západní Evropy, příbuzné přistěhovalců z některých evropských a amerických zemí a zemí Blízkého Východu a v neposlední řadě o Asiaty, kteří byli podporování příbuznými z Kanady.116 Tyto kroky měly za efekt zvýšený příliv nekvalifikované pracovní síly, což se ukázalo jako problém při krátkodobých obtížích spojených s nezaměstnaností. S těmito změnami ve směru imigrační politiky se začíná měnit i složení imigrantů. Už se nejedná pouze o bělochy z USA a z Evropy, přibývají imigranti i z jiných částí světa. Zatímco poválečná Kanada přijala do roku 1955 1,2 milionu imigrantů a z toho 87 % Evropanů, jen Britové tvořili 29 %, tak mezi léty 1956 a 1967 přišlo do Kanady 1,7 milionu imigrantů a z toho už jen 79 % z Evropy a z toho 29 % z Velké Británie. Z Tabulky č. 2 vidíme, že mezi léty 1979 a 2000 už poměr Evropanů byl pouhých 22,5 % z toho 5,1 % Britů a již 53,8 % Asiatů. Li se zmiňuje o tom, že změna regulací z roku 1967 hodně usnadnila pohyb podnikatelů a osob s manažerskými, obchodními či technickými

115

Immigration Act 1952, [online], [cit. 20. 11. 2011]. Dostupné na WWW: 116 Dodatky k zákonu z roku 1952.

55


zkušenostmi a tím se výrazně zvýšil jejich podíl na celkové imigraci z 22 – 27 % mezi lety 1961 a 1967 na 30 – 34 % mezi 1968 a 1972.117 Tato čísla reprezentují většinou právě ty imigranty z Asie, jejichž podíl do dneška stále narůstá.

Tabulka č. 2: Přijatí imigranti do Kanady podle regionů původu 1946 - 2000

Rok

Celkově přijatí imigranti

Imigranti z Evropy včetně Velké Británie

Imigranti z Velké Británie

Imigranti z Asie

N

N

%

N

%

N

%

1946 - 55

1 222 319

1 064 118

87,1

358 681

29,3

26 990

2,2

1956 - 67

1 699 320

1 344 124

79,1

486 266

28,6

84 411

5

1968 - 78

1 675 007

739 855

44,2

292 107

17,4

352 713

21,1

1979 - 2000

3 794 009

853 957

22,5

192 340

5,1

2 039 365

53,8

CELKEM

8 390 655

4 002 054

47,7

1 329 394

15,8

2 503 479

29,8

Zdroj: Li, Peter. S., Destination Canada, 2002. S. 32.

Od dob změn regulací v imigrační politice v roce 1967, kdy se imigranti již neposuzovali podle národnostního či etnického původu, ale na základě vzdělání, zkušeností a dalších měřitelných faktorů, usnadnil se pohyb většiny osob směrem do Kanady, dveře se otevřely tedy právě i tzv. viditelným menšinám (visible minoritiies), což je politicky korektní označení pro kanadské občany, kteří mají jinou barvu pleti než bílou a tudíž se odlišují od většiny. Termín viditelná menšina dostal oficiálního uznání v roce 1984, kdy Rosalie Abella118 definovala příslušníky viditelné menšiny jako jednu ze skupin ve zprávě královské komise o rovnosti v zaměstnání.119 Viditelné menšiny byly následně definovány jako jedna ze čtyř ohrožených skupin spolu se ženami, postiženými osobami a původními obyvateli v Zákonu o rovnosti v zaměstnání někdy též Zákonu o rovném zaměstnání 117

LI, P. S. (2002). S. 32. Kanadská právnička německého původu, která byla jmenována do Kanadského nejvyššího soudu. 119 http://epe.lac-bac.gc.ca/100/200/301/pco-bcp/commissions-ef/abella1984-eng/abella1984-eng.htm 118

56


(Employment Equity Act) z roku 1986120. Zákon upravuje status, možnosti a nároky čtyř výše zmíněných diskriminovaných skupin. Na federální úrovni je základním dokumentem právě tento zákon, je ale důležité zmínit, že jednotlivé provincie si mohou zásady rovnosti upravovat samy. Je třeba podotknout, že dnes je označení viditelné menšiny již poměrně zavádějící, protože se jedná o velmi dynamickou menšinu, která tvoří každým rokem větší a větší část populace. Z článku CBC News z roku 2008 vyplývá, že podle kanadského statistického úřadu je jeden z 6 Kanaďanů příslušníkem nějaké viditelné menšiny a čísla každým rokem rostou. V roce 1981 tvořili pouze 4,7% populace, v roce 2001 to bylo již 13,4% a ve 2006 16,2% (viz. Tabulka č. 3). Podle současného trendu, kdy v roce 2006 bylo 75% ze všech příchozích imigrantů viditelnými menšinami, se očekává, že do roku 2017 budou zaujímat až jednu pětinu obyvatelstva. Největší část zaujímají imigranti z jihovýchodní Asie a z Číny.121 V Tabulce č. 3 a v Grafu č. 1 můžeme vidět poměry jednotlivých viditelných menšin v Kanadě v roce 2006 a nejčastější zdrojové regiony přistěhovalců. Tabulka č. 3: Rozložení viditelných menšin v Kanadě 2006 Populace celkem

31 241 030

%

Viditelné menšiny

5 068 090

16,2

Jihoasijci

1 262 865

24,9

Číňané

1 216 570

24,0

Černoši

783 795

1,5

Filipínci

410 695

8,1

Jihoameričani

304 245

6,0

Jihovýchodoasijci

239 935

4,7

Zdroj: CIC, 2006, autorčina kompilace dat a úprava

120

Employment Equity Act, 1995. [online] [Cit. 13. 10. 2011]. Dostupné na WWW: 121 CBC News. 1 in 6 Canadians is a visible minority: StatsCan, April, 2008. [online] Dostupné na WWW:

57


Graf č. 1: Zdrojové regiony imigrantů 1981 - 2009

Zdroj: CIC 2010, autorčina kompilace dat a úprava Období od 1967 do 2001 Hnacím mechanismem pro radikální změnu kanadské imigrační politiky se stala změna politiky ve Spojených státech amerických v roce 1965. Zákon z roku 1965 rušil selekci imigrantů na základě kvót pro jednotlivé národnosti a začal používat preferenční systém, který usnadňoval přístup vzdělaným lidem se zkušenostmi v poptávaných oborech. Právě tato změna popohnala Kanadu směrem ke kvalifikovaným imigrantům. V 50. a 60. letech Kanada pozorovala čistý odliv mozků směrem do USA, bylo to zejména kvůli ekonomickému rozmachu a pracovním příležitostem, které USA nabízely. Spolu s novým imigračním systémem se ale tento trend zastavil. Oproti čisté ztrátě 249 755 osob během let 1954 a 1967, Kanada během let 1968 a 1986 získala s USA pozitivní bilanci se 16 349 novými občany zejména v technických, manažerských a podnikatelských profesích122.

122

LI, P. S. (2002). S. 22 (Li, 1992)

58


Tento bodový systém z roku 1967 zůstal v platnosti až do roku 2001, kdy došlo k dalším velkým změnám a regulacím v rámci imigrační politiky. S koncem druhé světové války jsme byli svědky prudkého průmyslového rozmachu a s ním i rozvoje imigrační politiky, která přijala univerzální výběrový systém v roce 1967, který v obměněných podobách funguje do dneška. Takto označujeme právě čtvrtou etapu imigrace v Kanadě. Imigrační politika stále upřednostňovala nové občany z USA, VB či severní Evropy a odmítala ty z Asie či z Afriky. Nicméně v roce 1960 došlo k zásadní změně v koncepci imigrační politiky. Opustilo se od národních a etnických dělení a přešlo se na posuzování vzdělání, dovedností a znalostí jako výběrových kritérií. Předcházela tomu spousta nevole např. ze strany Mackenzie Kinga123, který prohlašoval, že imigrace je prostředek k dosažení populačního a ekonomického růstu, ale nesmí měnit základní kompozici Kanady jako takové124. Až v roce 1967 byl přijat všeobecný bodový systém. Na základě tohoto systému se člověk může hlásit o občanství jako jednotlivec nebo jako nominovaný příbuzný sponzorovaný kanadským občanem nebo trvalým rezidentem125. Bodový systém byl pozměněn v roce 1978, kdy se zvýšil důraz na dosažené vzdělání, různá školení, praxi či poptávku po dané profesi. Od roku 1978 přijímá Kanada podnikatele a obchodníky bez toho, aby byli posuzováni na základě poptávky po dané profesi či předem domluveného zaměstnání. Počítá se s tím, že daný podnikatel vytvoří další pracovní místa ať už pro Kanaďany či pro další imigranty. Mezi roky 1978 a 1985 bylo přijato 4 109 podnikatelů a 8 630 živnostníků, vyjma jejich rodinných příslušníků126. Pokud bychom vycházeli z toho, že každý z nich

123

Liberální politik William Lyon Mackenzie King známý jako Mackenzie King byl nejdéle působícím kanadským předsedou vlády. Jeho tři období v úřadu byla v letech 1921 – 1926, 1926 – 1930 a 1935 – 1948. 124 LI, P. S. (2002). S. 23 (Canada, House of commons Debates, 1 May 1947, pp. 2644-6) 125 Ibid. 126 Ibid, s. 27 (Employment and immigration Canada, 1990:8).

59


vytvořil 4 nová pracovní místa, znamenalo by to vznik více než 50 000 nových pracovních míst. V roce 1985 byl tento program rozšířen o kategorii investorů. Aby se člověk mohl zařadit do této kategorie, musí prokázat dostatečný záznam minulých podnikatelských aktivit, čistý zisk 500 000 CAD a investice o objemu 250 000 CAD.127 Kanada vnímá investory jako veliký potenciál pro rozvoj jednotlivých provincií i Kanady jako celku. Přestože imigranti podnikatelé tvoří velmi malé procento z celkové imigrace, mají značný ekonomický vliv na celou zemi. Jako příklad můžeme uvést rok 1987, kdy bylo kladně vyřízeno 2 484 žádostí o trvalou imigraci v kategorii podnikatelů. Jejich čisté jmění činilo 2,5 miliardy CAD a jejich investice vytvořily 12 000 nových pracovních míst a pomohlo udržet dalších 2 155 míst.128 V současné chvíli Kanada stále přijímá imigranty do programu podnikatelů, je to ale již se sestupnou tendencí. V roce 1997 tvořili tito imigranti 9% z celkového počtu příchozích, v roce 1999 již pouhých 7% a v roce 2000 6%.129 Do roku 2000 byly největšími zdrojovými zeměmi Hong Kong, Taiwan a Jižní Korea. Dnes je lídrem Čína130, Indie a Filipíny. I dnes je Business Immigration Program jednou ze součástí imigrační politiky, jak uvidíme v následujícím bodě.

2.3 S novým miléniem přichází i nová strategie Imigrační politika spadá od roku 2001 pod Ministerstvo pro občanství a přistěhovalectví (Citizenship and Immigration Canada, CIC), které vzniklo v roce 1994. Imigrace není již pouze nástrojem Ministerstva práce ke správě trhu práce, ale imigrace je i nástrojem populační politiky země. V nově publikovaném dokumentu „Do 21. století:

127

Ibid. Ibid, s. 30 (CIC). 129 LI, P. S. (2002). S. 31 (Citizenship and Immigration Canada: Business Immigration Program Statistics 2000, released 20 Aug 2001. 130 Je to dáno i faktem, že Hong Kong byl v roce 1997 „vrácen“ Číně a tudíž se dnes statistiky týkající Hong Kongu počítají pod Čínu jako celek. 128

60


Strategie pro imigraci a občanství“ (Into the 21st Century: A Strategy for Immigration and Citizenship) z roku 1994 je zakotven plán pro novou imigrační politiku, která se má snažit reflektovat dlouhodobější ekonomické cíle v přijímání kvalifikovanějších, vzdělanějších a flexibilnějších imigrantů. Je upraveno bodové hodnocení a je zvýšen důraz na jazykové znalosti uchazečů, které jim pomohou v rychlejším a lepším začlenění se na trhu práce. Veškeré změny přijaté v této strategii byly finálně zakotveny v novém zákonu o imigraci a ochraně uprchlíků (Immigration and Refugee Protection Act – IRPA), který nahrazoval dřívější zákon o imigraci z roku 1976131 s jeho více než třiceti dodatky. Stejně jako ten předchozí, tak i tento zákon upravuje imigrační rámec a rozlišuje mezi imigrací a uprchlictvím. Uvádí deset cílů imigrace a osm cílů ohledně uprchlíků. Dokument velmi jasně zdůrazňuje potřebu

kvalifikovaných

pracovníků

k dosažení

ekonomického

prospěchu. „Kanada potřebuje mladé, dynamické, vzdělané a kvalifikované lidi. Potřebuje inovaci, nápady a talenty. Kanadští zaměstnavatelé chtějí využít příležitost, kterou jim dává množství vysoce kvalifikovaných pracovníků. Globální pracovní síla může těžit z toho, že Kanada může vytvářet nová pracovní místa a přenášet znalosti. Imigrační legislativa se musí přizpůsobit, aby využila kanadskou výhodu ve světové konkurenci kvalifikovaných pracovníků.“ (Citizenship and Immigration Canada, 2001) V následujícím odstavci bych ještě ve stručnosti zmínila cíle současné kanadské imigrační politiky, které jsou zakotveny v IRPA hned v úvodní části. Vzhledem k zaměření práce zmíním pouze ty imigrační. Cílem imigračního programu je (a) maximalizovat sociální, kulturní a ekonomický užitek z imigrace; (b) obohatit tím kulturní a sociální složení společnosti; (bi) podpořit rozvoj 131

Dostupný na http://laws-lois.justice.gc.ca/eng/acts/I-2.5/FullText.html, ze dne 21. 10. 2011

61


menšinových oficiálních jazyků;(c) podpořit rozvoj prosperující kanadské ekonomiky, kde se na ziscích z imigrace budou podílet všechny regiony; (d) přispět ke slučování rodin; (e) podporovat úspěšnou integraci cizinců s trvalým pobytem, a to s vědomím, že podíl na jejich úspěšné integraci mají jak noví imigranti, tak kanadská společnost; (f) podporovat pomocí důsledně aplikovaných standardů a rychlé procedury dosahování imigračních cílů stanovených vládou Kanady po konzultaci s provinciemi; (g) chránit zdraví a bezpečí Kanaďanů a zaručit bezpečnost kanadské společnosti; (h) podporovat mezinárodní právo, bezpečnost a úctu k lidským právům a bránit vstupu na území osobám, které představují riziko bezpečnosti; (i) spolupracovat s provinciemi na uznávání zahraničních diplomů cizinců s trvalým pobytem a spolupracovat s nimi na jejich rychlé integraci; (j) umožnit vstup do země návštěvníkům, studentům a dočasným rezidentům za účelem podpory rozvoje turistiky, obchodu, kulturní výměny, mezinárodního porozumění, vědeckých a vzdělávacích aktivit.132 Pro zobecnění můžeme uvést, že cíle dělíme na demografické a ekonomické, v kategorii demografických cílů je kladen důraz na populační růst, rozložení obyvatelstva mezi jednotlivými regiony či sociokulturní složení obyvatelstva. Oproti tomu mezi ekonomické cíle můžeme zařadit nastartování ekonomického růstu. Ekonomické cíle se mohou lišit jednak v tom, jestli jsou krátkodobé nebo dlouhodobé, ale také v tom jestli jsou to cíle pro celou ekonomiku či pouze pro imigranty. Možnosti imigrace do Kanady Kanada nabízí celou řadu přistěhovaleckých programů, jejichž jednoduché schéma můžete vidět v Grafu č. 2. Nejzákladnější rozčlenění dělí imigrační programy na krátkodobá povolení a programy trvalého usídlení, na které se tato práce zaměřuje. 132

Statues of Canada, IRPA, http://laws-lois.justice.gc.ca/eng/acts/I-2.5/FullText.html

62


Graf č. 2: Jednoduché schéma imigračních programů v Kanadě Programy Krátkodobé povolení Pracovníci (TFW)

Trvalé usídlení Ekonomická třída

nekvalifikovaní

Kvalifikovaní pracovníci

kvalifikovaní

Obchodníci Samostatně výdělečně činí

Zažijte Kanadu Studenti

Investoři

Uprchlíci

Provinciální nominovaní

Ostatní

Třída zkušených

Pečovatelky

Doprovázející příbuzní Rodinná třída Sponzorovaní příbuzní Nukleární rodina Uprchlíci Ostatní

Zdroj: autorčina úprava dle informací od CIC, zjednodušené schéma

V rámci trvalého usídlení rozlišujeme tři základní kategorie - hospodářskou, rodinnou a azylovou. Imigrace skrze rodinné příslušníky, kterou často nazýváme rodinné sjednocení, se týká manžela/manželky či registrovaného partnera/partnerky nebo druha/družky a dětí nebo v případě tzv. nukleární rodiny i širšího příbuzenstva. V obou případech se jedná o tzv. sponzoring. Sponzorem může být kanadský občan nebo osoba s trvalým pobytem, která finančně zajistí žadatele o sponzorství po dobu tří let od doby, kdy daná osoba obdrží povolení k trvalému pobytu. V případě dětí je to podpora v rozsahu 10 let nebo do dovršení 25 let, podle toho co nastane dřív. Je zde ale mnoho případů, kdy se člověk nemůže stát sponzorem, jsou jimi například situace, kdy daná soba pobírala jakékoliv sociální dávky mimo těch pro tělesné postižení nebo nemá dobrou morálku splácení. Otázce rodinné a azylové migrace, ani otázce dočasných pobytů se z důvodu rozsahu práce dále věnovat nebudu. V Grafu č. 3 můžeme pozorovat trendy ve vývoji imigrace podle skupin, jednoznačně nejdynamičtější kategorií jsou hospodářští imigranti, jejichž podíl neustále

63


roste, oproti tomu podíl rodinné třídy a uprchlíků stále klesá. Skupinu hospodářských imigrantů dělíme na kvalifikované pracovníky, obchodníky, samostatně výdělečně činné osoby, investory, zkušené pracovníky a provinciální nominované.

Graf č. 3: Vývoj imigrace podle tříd, 1980 - 2009

Zdroj: CIC, 2010, autorčina komilace dat a úprava

První kategorií hospodářských imigrantů, v rámci které je možné se trvale usídlit v Kanadě je kategorie kvalifikovaných pracovníků (Federal Skilled Workers). Ti jsou nejdůležitější složkou ekonomického proudu imigrantů a i tato práce se jim bude věnovat nejvíce. Mají přispívat k ekonomickému, kulturnímu i sociálnímu uspořádání země. V rámci jedné žádosti mohou žádat i manželé/manželky a nezaopatřené děti včetně nezaopatřených dětí těchto dětí. Během posledních let tvoří okolo 40 % všech hospodářských imigrantů do Kanady. Kandidáti se vybírají nejprve jako trvalí rezidenti na základě jejich vzdělání, pracovních zkušeností, znalosti angličtiny a/nebo francouzštiny a dalších kritérií, které jim mohou pomoci se ekonomicky začlenit v Kanadě. Provincie

64


Quebec má svůj vlastní program pro výběr kvalifikovaných imigrantů. Po tom, co žadatel úspěšně složí jazykový test, se musí prokázat buď konkrétní pracovní smlouvou, anebo roční praxi v jednom z 29 oborů ze seznamu vhodných zaměstnání podle Kanadské národní profesní klasifikace (Canadian National Occupational Classification – NOC )133 během posledních deseti let. Všechny uvedené profese jsou na úrovni 0 (manažerské schopnosti), A (profesní zaměstnání) nebo B (technická zaměstnání a obchodníci). Pokud uchazeč splní i tuto podmínku, bude posuzován na základě 6 výběrových kritérií, které jsou k dispozici v Tabulce č. 4 – jedná se o vzdělání, znalost jazyka, pracovní zkušenosti, věk, jestli máte dojednané zaměstnání v Kanadě dopředu a adaptabilita. Stejně tak musíte prokázat, že disponujete dostatkem finančních prostředků pro vás i pro vaši rodinu. Podle nového nařízení může Kanada přijmout ke zpracování 10 000 kompletních přihlášek v této kategorii, s tím že ale platí, že se může hlásit pouze určitý počet osob pro každou z uvedených profesí. Po překročení tohoto limitu se můžou hlásit pouze uchazeči, kteří mají již předem sjednanou pracovní smlouvu od kanadského zaměstnavatele. Ráda bych uvedla jen několik příkladů bodového ohodnocení134. Například v sekci vzdělání lze dosáhnout maximálního počtu bodů 25 bodů, pokud máte magisterský nebo doktorský diplom a minimálně 17 let prezenčního studia135. Pokud máte pouze maturitu, dostanete 5 bodů. Maximum bodů v sekci pracovní zkušenosti získáte, pokud jste pracoval 4 roky. Pokud jste ve věkové kategorii 21 – 49 let, máte nárok na maximum bodů z kategorie věk. Pokud je vám ale již více než 54 let, pak bude ohodnocení na úrovni 0

133

CIC, Eligibility criteria for federal skilled worker applications as of July 1, 2011. [online] [cit. 13. 11. 2011] Dostupné na WWW: 134 CIC, Skilled workers and professionals: Who can apply—Six selection factors and pass mark. [online] [cit. 13. 11. 2011] Dostupné na WWW: 135 CIC uvádí „full time study“, nevztahuje se na distanční formy studia.

65


bodů. V sekci adaptabilita hraje roli vzdělání partnera, předchozí studia či práce v Kanadě a přítomnost příbuzných v Kanadě.

Tabulka č. 4: Kritéria pro výběr imigrantů do kategorie Kvalifikovaných pracovníků, 2011 Výběrové kritérium Vzdělání Znalost angličtiny a/nebo francouzštiny Pracovní zkušenost Věk Dojednané zaměstnání v Kanadě Adaptabilita Celkem Minimální počet

Body Maximum 25 bodů Maximum 24 bodů Maximum 21 bodů Maximum 10 bodů Maximum 10 bodů Maximum 10 bodů Maximum 100 bodů 67 bodů

Zdroj: CIC, autorčina úprava

Další kategorií v rámci hospodářské třídy je kategorie obchodních imigrantů (business immigrants). Ta se stala součástí hospodářské třídy imigrantů již v roce 1967, ale už v roce 1978 byla vyňata a definována jako samostatná kategorii, na kterou se aplikuje modifikovaný bodový systém. Tato kategorie má za cíl přilákat obchodníky se zkušenostmi a/nebo kapitálem, kteří svou aktivitou vytvoří další obchodní příležitosti. Dělíme ji na 3-4 podkategorie, první z nich jsou živnostníci (Self-employed immigrants.). V Kanadě je tato skupina vnímána trochu jinak, než by byla v České republice. Platí, že do programu se mohou přihlásit lidé, kteří mají relevantní pracovní zkušenost a kteří budou přispívat do kulturního či sportovního života v Kanadě nebo ti, kteří mají zkušenosti s vedením farmy a mají záměr a jsou schopni si v Kanadě farmu pořídit a vést ji. Podle Detailní profesní struktury Ministerstva pro lidské zdroje a rozvoj dovedností136 do této první kategorie kultury a sportu patří profese, jako jsou zpěvák, herec, novinář, knihovník, překladatel, sportovní trenér či rozhodčí apod. Uchazeči jsou posuzováni na základě pěti 136

Human Resources and Skills development Canada, Detailed Occupational Structure. [online] [cit. 10. 10. 2011]. Dostupné na WWW:

66

67


kritérií, kterými jsou věk, znalost jazyka, pracovní zkušenosti, vzdělání a adaptabilita a mohou dosáhnout až 100 bodů v rámci bodového systému.137 Pro připomenutí případ Quebeku je poněkud odlišný, imigrace v rámci business programu se řídí provinčním orgánem zaměřeným na imigraci Immigration et Communautés culturelles Québec138 Druhou podkategorií jsou od roku 1983 podnikatelé. Je zde cíl vytváření nových pracovních míst. Uchazeč musí prokázat obchodní praxi (dva z posledních 5 let), minimálně 300 tisíc. CAD nabitých legálně, kontrolovat minimálně 33 % kanadského podniku, podílet se na jeho řízení a zaměstnávat alespoň jednoho zaměstnance.

139

Pro

zajímavost bych uvedla, že Ministerstvo pro imigraci a přistěhovalectví přestalo od 1. července 2011 až do odvolání dočasně přijímat přihlášky do programu podnikatelů. Třetí podkategorií jsou investoři, kteří jsou přijímáni jako samostatná podkategorie až od roku 1986, jak již bylo zmíněno dříve. Zde se mohou uplatnit žadatelé se zkušenostmi z obchodu, kteří mají minimální čisté jmění v hodnotě 1 600 000 CAD a kteří investují 800 000 CAD do kanadské ekonomiky a podpoří tím její růst, a kteří se stanou trvalými rezidenty Kanady.

Investice je spravována Kanadským ministerstvem pro

imigraci a občanství, které ručí za to, že pomůže ekonomice a vytvoří nová pracovní místa. Obecně platí, že investice musí být provedena před tím, než je danému investorovi vystaven průkaz trvalého pobytu. Ministerstvo investorovi vrací investovaný obnos zpravidla po pěti letech a dvou měsících od uskutečnění platby.140 Od července roku 2011

137

CIC, Investors, entrepreneurs and self-employed persons: Selection kriteria. [online] [cit. 10. 10. 2011]. Dostupné na WWW:< http://www.cic.gc.ca/english/immigrate/business/selection.asp> 138 Immigration et Communautées culturelles Québec, Businesspeople. [online] [cit. 10. 10. 2011]. Dostupné na WWW:< http://www.immigration-quebec.gouv.qc.ca/en/immigrate-settle/businesspeople/index.html > 139 CIC, Entrepreneurs. [online] [cit. 10. 10. 2011]. Dostupné na WWW: 140 Citizenship and Immigration Canada, Investors. [online] [cit. 10. 10. 2011]. Dostupné na WWW:< http://www.cic.gc.ca/english/immigrate/business/investors/index.asp >


platí nové nařízení, kdy maximální možná kvóta pro skupinu investorů je 700. Pro tento rok je kvóta již vyčerpána. Tímto opouštíme kategorii obchodních imigrantů. Další možností hospodářské imigrace je přistěhovalectví v rámci tzv. Zkušené třídy (Canada Experience Class) umožňuje přechod od dočasného studenta či pracovníka v Kanadě na osobu s trvalým pobytem Po absolvování studií v Kanadě je velká pravděpodobnost, že člověk přispěje kanadské ekonomice a zemi jako celku, proto dostane příležitost zažádat o trvalý pobyt v rámci této kategorii imigrace. Je třeba splnit základní kritéria, a sice neplánovat se usadit v Quebeku, absolvovat vzdělání na některé z kanadských postsekundárních vzdělávacích institucí s minimálně jedním rokem praxe nebo mít minimálně dva roky pracovní zkušenosti v Kanadě. Je třeba mít všechna povolení z minulosti legální, zažádat o účast v programu během pobytu v Kanadě a projít jazykovými testy. I v této kategorii je možné žádat o pracovní povolení v kategoriích 0, A a B. Jednotlivé žádosti jsou ale v tomto případě posuzovány na základě pracovních zkušeností/vzdělání (v případě absolventů kanadských škol) a jazykových znalostí. Pokud člověk nesplňuje výše uvedené požadavky, je zde ještě jedna možnost, jak zažádat o imigraci do Kanady a tím je tzv. provinciální nominační program (Provincial Nominee Program – PNP). Tento program existuje od roku 1998 a je vhodným nástrojem k uspokojení potřeb lokálních pracovních trhů v jednotlivých provinciích. Je rovněž nástrojem k tomu, jak přitáhnout imigranty z měst do regionů a rovnoměrněji je tak rozložit podle mezer na pracovních trzích. Tento program se vymezuje z federálního výběrového bodového systému, jsou to provincie, kdo stanovuje podmínky a výběrová kritéria pro uchazeče. Osoby přijaté v rámci této kategorie mají přesně takové vzdělání a pracovní zkušenosti, kterými jsou schopny okamžitě přispět do ekonomiky dané provincie. Každá provincie má jiné potřeby a tudíž mají i jiné požadavky na nové občany své

68


provincie. Ty provincie s rozvíjejícím se průmyslem budou hledat inženýry, jiné agrární provincie zase farmáře a podnikatelé. Někde je nedostatek lékařů, jinde zase řidičů nákladních vozidel. Provinciální nominační program se snaží šít imigraci na míru ekonomickým potřebám dané oblasti. Provincie musí mít platnou dohodu s federální vládou, o tom že se účastní nominačního programu. V současné chvíli se programu účastní celkem 9 provincií a dvě spolková území. Neúčastní se Quebek a Nunavut. Po tom co je uchazeč nominován, obdrží certifikát provinciální nominace, který je odeslán na příslušný imigrační úřad, kde bude zpracovávána daná žádost. Žadatel musí ještě projít imigračním procesem na federální úrovni. Žádosti v rámci PNP programu jsou vyřizovány přednostně, právě proto je tento způsob považován za velmi flexibilní řešení pro mezery na provinciálních trzích práce. Nejúspěšnější provincií je Manitoba, která přijímá každoročně více než 15 000 imigrantů a z toho 75 % na základě PNP nominace141.

2.4 Shrnutí Tato kapitola měla posloužit k pochopení vývoje kanadské imigrační politiky od dob kolonizace a příchodu Evropanů francouzského a britského původu, přes první zákony o imigraci až k dnešní podobě imigrační politiky. Kanada se již od začátku snažila šít imigrační politiku na míru svým ekonomickým potřebám. Nejprve šlo o osídlení neobydlených území a zvýšení ekonomického potenciálu a vlivu. Cestou k osídlení byla i například stavba Pacifické železnice, na které pracovalo tisíce čínských hostujících dělníků. Později Kanada vybízela k imigraci farmáře nejlépe anglosaského původu, nicméně se nebránila ani zemědělcům ze střední či východní Evropy. Jakmile na tom byla ekonomika špatně, Kanada sáhla k restriktivním opatřením omezujícím imigraci. V roce 141

Immigrate to Manitoba, [online], [cit. 18. 11. 2011]. Dostupné na WWW:

69


1967 došlo k výrazné změně v imigrační politice, kdy se opustila selekce na základě upřednostňované profese nebo regionu původu a byl představen univerzální bodový systém, který bral v úvahu vzdělání, pracovní zkušenosti, věk či jazykové znalosti. Tímto novým nediskriminačním systémem se postupně měnila i demografická struktura imigrantů. Významně ubývalo imigrantů z Velké Británie a z kontinentální Evropy a naopak přibývalo těch z Asie a z Afriky. S těmito změnami přišel i koncept multikulturalismu, který měl za cíl zaštiťovat právě tu novou imigrační politiku, která dávala vzniknout neobyčejné kanadské kulturní mozaice. V současné době se Kanada této politiky stále drží a podporuje jí. Na konci této kapitoly jsem se snažila představit různé způsoby imigrace do Kanady s důrazem na ekonomické imigranty a v následující kapitole se zaměřím na jejich integraci do kanadské společnosti a na problémy s tím spojené.

70


3. Problémy spojené s ekonomickou integrací imigrantů v Kanadě Úspěšná integrace přistěhovalce je klíčová pro úspěch celého imigračního systému. Lidé, kteří se rozhodnou vydat se do Kanady v rámci hospodářské imigrační kategorie, jsou lidé, kteří hledají lepší pracovní příležitosti, lepší uznání či ohodnocení nejen pro sebe, ale i pro svou rodinu. Pokud se imigrant začlení na trh práce v rámci své původní profese, kde zužitkuje svůj lidský kapitál, bude za to pobírat stejné peníze jako rodilí Kanaďané a bude mít odpovídající životní úroveň, pak můžeme jeho integraci označit za úspěšnou. Kanada se ale bohužel potýká s opačným jevem, a sice že přistěhovalci často pracují v méně kvalifikovaných oborech, kde nemohou využít svůj lidský kapitál, pobírají menší ohodnocení než rodilí Kanaďané a jejich životní úroveň tak zcela jistě neodpovídá tomu, co očekávali. Nabízí se dílčí otázka, zdali se to týká přistěhovalců jako celku, anebo jen určitých skupin jakými jsou například viditelné menšiny nebo ženy? Pro pochopení začleňování imigrantů na trh práce se budu věnovat jednak jejich přístupu k zaměstnání, typu práce, kterou vykonávají, míře nezaměstnanosti, platovému ohodnocení, životní úrovni a samozřejmě institucionálním překážkám, kterým musí čelit. Vzhledem k tomu, že ještě nejsou dostupná data ze sčítání lidu z roku 2011, budu vycházet z předchozích statistik z roku 2006. K dispozici je rovněž Dlouhodobá studie o začleňování imigrantů (Longitudinal Survey of Immigrants to Canada – LSIC)142, která přináší mnoho zajímavých poznatků z prvních 4 let, kdy se nově příchozí imigranti usazují v Kanadě. Zkoumá to, jakým způsobem reagují na možnosti a výzvy na kanadském trhu práce a

142

Shrnující zpráva Kanadského statistického úřadu zkoumající integraci přistěhovalců ve třech vlnách, nejprve 6 měsíců, dva roky a nakonec čtyři roky po jejich příjezdu do Kanady. K dispozici je [online] na stránkách Statistics Canada na WWW: < http://www.statcan.gc.ca/imdb-bmdi/4422-eng.htm>

71


jakým způsobem si budují ekonomické, sociální a kulturní pouto ke kanadské společnosti. Tuto studii využiji na konci této kapitoly jako shrnující prvek. Obecně bohužel platí, že existuje poměrně málo zdrojů, které by pojímaly tuto problematiku jako celek, i proto se pokusím využít rozličných zdrojů, abych poskládala celkový obrázek ekonomické integrace imigrantů v Kanadě a abychom pochopili základní trendy v problematice začleňování přistěhovalců na kanadský trh práce a do kanadské společnosti.

3.1 Bariéry integrace v rámci pracovního trhu Mezi nejzávažnější bariéry integrace cizinců v rámci pracovního trhu v Kanadě patří nedostatek kanadské zkušenosti143, neuznání nebo devalorizace diplomů, nedostatek komunikačních dovedností spojených s neznalostí jazyka a neposlední v řadě diskriminace a rasismus. Kanadští zaměstnavatelé si neradi komplikují život pátráním a srovnáváním vzdělání a zkušeností cizinců a upřednostňují někoho s kanadskou zkušeností. Pokud se jedná o pracovníka z druhého konce světa, může se jevit obtížné srovnávat tamní standardy vzdělání či praxe a porovnávat je s těmi kanadskými. Nicméně tento přístup může v blízké budoucnosti způsobit mnohé problémy, protože v Kanadě, zejména pak v Albertě roste poptávka po vysoce kvalifikovaných pracovnících, kteří by se uplatnili v rozvíjejícím se ropném průmyslu. Už nyní je jasné, že tuto poptávku nebude možné uspokojit pouze z kanadských zdrojů.144 Dalším z problémů je uznávání diplomů a kvalifikace. Zde se překrývá působnost federálních a provinciálních úřadů spolu s různými regulačními institucemi. Ty mají na starosti posuzovat a hodnotit vzdělání či praxi v daných oborech získanou v zahraničí a v určitých profesích cíleně řídit počet příslušníků dané profese (regulované profese, více 143 144

Kanadskou zkušeností máme na mysli dosažené vzdělání nebo získanou praxi v Kanadě. OECD. From Immigration to Integration: Local solutions to a global challenge. OECD, 2006. S. 108

72


v bodu 3.3). Celá tato otázka je v Kanadě velmi ožehavá a citlivá. Často můžeme slýchat argument, že kdyby lidé v zahraničí věděli, jak složitý je proces uznávání diplomů, který může trvat i řadu let, nebyli by se byli do Kanady přistěhovali.145 S tím souvisí i další problém, a sice nedostatečná informovanost o skutečných možnostech po přistěhování se do Kanady. Aby se imigranti dobře začlenili do kanadské společnosti i na pracovní trh, je třeba, aby hovořili alespoň jedním z oficiálních kanadských jazyků. Pokud tomu tak není, může to být skutečná bariéra pro integraci. Imigranti v rámci hospodářské kategorie jsou během imigračního řízení ohodnocování i na základě jazykových znalostí, ale není tomu tak vždycky u ostatních tříd a právě tito lidé mohou potom mít větší problémy se začleněním se, než ti kteří disponují lepšími komunikačními schopnostmi. Federální vláda i jednotlivé provinciální vlády poskytují Jazykové kurzy pro přistěhovalce (Language Instruction for Newcomers to Canada LINC), které jim formou částečných i celodenních kurzů pomáhají naučit se nebo si zlepšit jeden či druhý z oficiálních jazyků Kanady. Je možné začít s výukou ještě před odjezdem prostřednictvím internetových kurzů a připravit se tak lépe ke vstupu na pracovní trh. Problémem neposledním v řadě bránícím v úspěšné integraci hospodářského přistěhovalce v Kanadě mohou být i rasové předsudky a diskriminační jednání ze strany kanadských zaměstnavatelů. Přestože se Kanada oficiálně hlásí ke státní politice multikulturalismu, který jsem podrobně představila v první kapitole, viditelné menšiny často naráží na nerovné příležitosti a možnosti. Může se jednat jak o přístup na trh práce, tak i o celkové sociální začlenění a potýkání se s chudobou.146 Jakmile tyto bariéry převáží a přistěhovalci nemají možnost pracovat ve svých původních profesích nebo alespoň na 145 146

OECD. From Immigration to Integration: Local solutions to a global challenge. OECD, 2006. S. 109 OECD. From Immigration to Integration: Local solutions to a global challenge. OECD, 2006. S. 110

73


srovnatelné úrovni jako ve svých zemích původu, a jsou svým způsobem nuceni vzít nějakou „podřadnější“ práci vzhledem k jejich kvalifikaci, dochází k již zmíněnému mrhání lidského kapitálu.

3.2 Integrace přistěhovalců CIC rozlišuje tři základní etapy v procesu integrace, kterými jsou usídlení (settlement), adaptace (adaptation) a nakonec integrace (integration). Na začátku se jedná o základní orientaci imigranta po příchodu do nové země, která mu má pomoci zajistit základní potřeby jako je bydlení, práce, škola, jazykové kurzy. Ve druhé řadě již dochází k navazování kontaktů s místními lidmi a člověk se začíná orientovat ve společnosti, rozlišuje nové kulturní zvyky a normy. Tuto fázi můžeme označit za období zvyšování vlastního sociálního kapitálu. Třetí fázi označuje CIC za integraci, je to cíl a smysl celého imigračního programu. V tomto období je imigrant schopen stát se plnohodnotným a samostatným členem kanadské společnosti, neznamená to však, že by se musel stát kanadským občanem. Kanadská vláda si je vědoma těžkostí a překážek, kterým musí přistěhovalci zpočátku čelit, proto má řadu usidlovacích programů, které jim mají pomáhat v úspěšné integraci do kanadské společnosti. Tyto programy jsou jednak pod správou CIC na federální úrovni, ale také na provinciální a komunální, která je pro přistěhovalce mnohdy mnohem důležitější. Spolu s již zmíněnými jazykovými kurzy nabízí federální vláda asistenci při vyřízení různých osobních průkazů jako například řidičské oprávnění, zdravotní pojištění, sociální příspěvky či pas. Stejně tak provinciální vlády nabízí řadu služeb, jakými jsou další jazykové kurzy, asistenci při hledání zaměstnání, pomoc

74


s každodenními úkoly či s usazením se v Kanadě obecně.147 CIC poskytuje veškeré informace, které by nový přistěhovalec do Kanady mohl potřebovat. Hlavním rozcestníkem všech informací jsou webové stránky CIC148, kde se lze velmi snadno zorientovat a najít odpovědi na všechny otázky. Najdeme zde vše od příprav před odjezdem, přes informace o bydlení včetně průměrných nákladů, různých možností bydlení, půjček, hypoték, rad a tipů, informace o zdravotnickém systému v Kanadě či školství po rady ohledně hledání zaměstnání či uznávání zahraničních diplomů. Ihned po kliknutí na odkaz „Práce v Kanadě“ je člověk upozorněn na to, že můžou nastat tři problémové situace, a sice že může nastat problém s uznáním diplomů, může být vyžadována kanadská zkušenost a dosavadní jazykové znalosti nemusí být dostatečné. Jednotlivé provincie mají ještě bohatší zdroje a zaměřují se na konkrétní situace a možné scénáře problémových situací, které mohou nastat a jak je vyřešit. Pokud je tedy člověk pevně rozhodnut pro imigraci do Kanady, má k dispozici poměrně dost úvodních praktických informací o svých budoucích možnostech. Otázkou však zůstává, zdali jsou to informace o reálných možnostech, které přistěhovalec má po příjezdu do země. Veškerá zodpovědnost by ale neměla ležet na kanadské vládě a příslušných imigračních orgánech státní správy. Lidé by se měli aktivně zajímat a zjišťovat si dodatečné informace z praxe, ze zkušeností ostatních přistěhovalců. Mnoho lidí se mylně domnívá, že jejich dosažené vzdělání je platné celosvětově a že bude vždy patřičně ohodnoceno, nicméně v Kanadě tomu tak většinou není a právě to je důvodem častých zklamání, která pak nejsou dobrou vizitkou kanadské imigrační politiky. Pokud by

147

Canadian Immigrant Integration Program, Services for Newcomers, vládní informační portál pro přistěhovalce do Kanady, [online], [cit. 10. 10. 2011]. Dostupné na WWW: 148 Citizenship and Immigration Canada (Ministerstvo pro imigraci a přistěhovalectví), [online], [cit. 12. 10. 2011]. Dostupné na WWW:

75


existoval nějaký centrální, dobře fungující systém pro uznávání zahraničních kvalifikací a procedury byly rychlejší a jednodušší, tak aby tolik neomezovaly přistěhovalce, nedocházelo by tolik k těmto negativním zkušenostem, které jsou stínem na jinak poměrně úspěšné kanadské imigrační politice. V současnosti funguje sice hned několik úřadů, které se zabývají problematikou uznávání zahraničních diplomů, ale jejich funkce jsou spíš informativní a působnosti nejsou centralizované. Prvním takovým je tzv. Úřad pro uznávání zahraničních diplomů (Foreign Credentials Referral Office – FCRO), který je součástí CIC a má za úkol poskytovat informace a návody, jak co nejrychleji dosáhnout uznání diplomů získaných v zahraničí. Úřad zdůrazňuje, že diplomy získané v zahraničí nejsou uznávány automaticky a velmi záleží na profesi, kterou člověk vykonává. Pokud se jedná o tzv. neregulovanou profesi149, je uznání většinou na zaměstnavateli, pokud se ale jedná o tzv. regulovanou profesi, uznání je na příslušném provinciálním či územním orgánu. Dalším takovým úřadem je Kanadské informační centrum pro mezinárodní diplomy (Canadian Information Centre for International Credentials – CICIC), zřízené již od roku 1967 jakožto mezivládní orgán provinciálních ministerstev školství. CICIC je výhradně informační instituce, která poskytuje informace o uznávání či neuznávání diplomů získaných v zahraničí, provádí průzkumy trhu a statistiky. Dalším podobným úřadem, který stojí za zmínku je tzv. Červená pečeť (Red Seal), jedná se o celokanadskou organizaci, která se zabývá jednak uznáváním zahraničních diplomů, ale také řemeslnou kvalifikací. Existuje již více než 50 let a má za úkol napomáhat lepší mobilitě kvalifikovaných pracovníků napříč Kanadou. Dnes je zárukou kvality, standardem, který je všude v Kanadě uznáván. Pokud někdo 149

Kanada dělí profese na regulované a neregulované. Ty regulované jsou dvojího typu – regulované a učňovské obory. Týká se to zejména lékařů, zdravotnického personálu, učitelů, inženýrů, právníků či účetních. K vykonávání regulované profese je třeba mít příslušnou licenci, kterou vydávají regulační úřady v jednotlivých provinciích. Více v kapitole 12.

76


projde tzv. meziprovinciálním přezkoušením v rámci Červené pečetě, pak je jeho kvalifikace či vzdělání uznáno v celé zemi.150 Kanadský program pro integraci imigrantů CIIP "Chceme, aby nově příchozí byli schopni co nejdříve využívat jejich schopnosti … CIIP jim pomůže nastartovat proces uznání zahraničních diplomů ještě před tím, než do Kanady vůbec přijedou.” --Jason Kenney, Ministr pro občanství, imigraci a multikulturalismus

Jedním ze základních nástrojů pro integraci přistěhovalců je stále poměrně nový projekt nazvaný Kanadský program pro integraci imigrantů (Canadian Immigrant Integration Program – CIIP). Zaměřuje se na potencionální imigranty v kategoriích Federal Skilled Worker nebo Provincial Nominee Program z nejčastějších zdrojových zemí, které můžeme vidět v Tabulce č. 2 a Grafu č. 1. Těmito zeměmi jsou Čína, Filipíny, Indie a Velká Británie. CIIP byl založen jako pilotní projekt v roce 2007 a dnes je již tříletým rámcovým programem pro roky 2010 – 2013 sponzorovaným CIC, který má poskytovat služby imigrantům, tak aby byli připraveni na odjezd do Kanady a byli schopni úspěšné ekonomické integrace. Program je spravován Asociací kanadských komunálních středních škol (Association of Canadian Community Colleges – ACCC), což je dobrovolnická členská organizace založená v roce 1972 sdružující školy a jiné vzdělávací instituce, které zastupuje před vládou, obchodními subjekty apod. v Kanadě i v zahraničí. Centrála CIIP se nachází v Ottawě a regionální kanceláře v Číně, Indii, Velké Británii a na Filipínách151. Nicméně jejich služby jsou poskytovány i v dalších místech prostřednictvím

150

Red Seal. [online], [cit. 20. 10. 2011]. Dostupné na WWW: 151 Nejvíce imigrantů přichází každoročně právě z Velké Británie, Číny, Filipín a Indie.

77


výjezdů z regionálních kanceláří z hlavních do menších měst nebo prostřednictvím virtuálních školení ve spolupráci s dalšími institucemi. Stěžejní službou v rámci CIIP je jednodenní předodjezdový orientační workshop, který je určen pro osoby, které již podaly žádost o zařazení do výše zmíněných imigračních programů, které byly přijaty jinam než do Quebeku, které nežijí momentálně v Kanadě a které pocházejí z určitých zemí152. Během tohoto školení se účastníci dozvědí, jaké jsou ekonomické trendy v Kanadě, požadavky na práci, po kterých profesích je poptávka, jakým způsobem bývají ohodnoceny zahraniční diplomy nebo jak by měli hledat práci. Další službou je dvouhodinové individuální sezení s proškoleným pracovníkem, který je schopen sestavit plán, jak úspěšně imigrovat a začlenit se v přijímací zemi. Třetí a poslední základní službou je on-line poradenství, které nabízí celou škálu dílčích služeb. Registrovaný uživatel může on-line komunikovat s potencionálními zaměstnavateli, účastnit se on-line workshopů a různých kurzů, rovněž má možnost nechat si ohodnotit svoje dosažené vzdělání a zvážit možné cesty k jeho uznání nebo zdokonalení. V neposlední řadě systém nabízí celou řadu on-line nástrojů pro vyhledávání vhodné pracovní pozice již ze země původu před příjezdem do Kanady. Důležitým nástrojem pro činnost CIIP153 jsou proto jejich webové stránky, které nesou podnázev Newcomers Success (Úspěch nováčků) a prostřednictvím kterých se dá registrovat na všechny výše zmíněné programy a služby. Lze tam také sledovat video rozhovory s některými absolventy CIIP programu a inspirovat se jejich zkušenostmi. Od roku 2007 se registrovalo více než 19 000 imigrantů, z toho 91 % považuje jejich služby za 152

Bahrajn, Bangladéš, Bhútán, Čína, Dánsko, Anglie, Finsko, Island, Indie, Indonésie, Irsko, Japonsko, Kuvajt, Malajsie, Nepál, Severní Irsko, Norsko, Omán, Pákistán, Filipíny, Katar, Saudská Arábie, Skotsko, Singapur, Srí Lanka, Švédsko, Spojené arabské emiráty, Wales, Jemen 153 Canadian Immigrant Integration Program: Services for Newcomers, vládní informační portál pro přistěhovalce do Kanady. Dostupné služby. [online], [cit. 10. 10. 2011]. Dostupný na WWW:

78


užitečné a 99 % tvrdí, že jim CIIP pomohl připravit se na integraci na kanadský pracovní trh154. CIIP zároveň uvádí, že 67 % z registrovaných uživatelů je zaměstnáno, 93 % z nich našlo práci během prvních 6 měsíců po příjezdu, 73 % z nich do 3 měsíců. Důležitým zjištěním je rovněž fakt, že 60 % z těch zaměstnaných nalezlo uplatnění v rámci jejich specializace, přičemž 22% na srovnatelné nebo vyšší pozici než v zemi původu.155 Ze shrnující zprávy CIIP za období říjen 2010 – září 2011 vyplývá, že nejčastěji jsou zastoupeni příslušníci zdravotnických profesí, obchodu a financí a přírodovědy. (Tabulka č. 5)

Tabulka č. 5: Zastoupení absolventů CIIP podle sektoru dle NOC156 Sektor podle NOC

%

Počet osob

Management

14

526

Obchod, finance a administrativa

17

655

Přírodní a aplikované vědy

16

598

Zdravotnictví

30

1 143

Sociální vědy, vzdělání, vláda

14

518

Umění, kultura, sport

2

66

Prodej a služby

4

160

Obchod, přeprava

2

88

Primární průmysl

méně než 1

11

Zpracovatelský průmysl, výroba

méně než 1

14

Mimo NOC, vyřazeno

149

Nespecifikováno

376

Celkem 100 %

4 304

Zdroj: CIIP zpráva, září 2011, autorčina úprava

154

Canadian Immigrant Integration Program, Services for Newcomers, vládní informační portál pro přistěhovalce do Kanady. Jak vám může CIIP pomoct. [online], [cit. 10. 10. 2011]. Dostupný na WWW: 155 Canadian Immigrant Integration Program, Services for Newcomers, vládní informační portál pro přistěhovalce do Kanady. Dostupné publikace a zprávy. [online], [cit. 10. 10. 2011]. Dostupný na WWW: 156 NOC – National Occupation Clasiffication – Národní klasifikace profesí

79


Více než 50 % z registrovaných spadalo do kategorie regulovaných profesí, nejčastěji šlo o zdravotní sestry, lékaře a účetní. Univerzitní vzdělání dosáhlo 90 % z registrovaných. Důležitým poznatkem je i fakt, že služby CIIP mají velký vliv i na finální destinaci přistěhovalců a na jejich profesní zaměření. Zpráva uvádí, že po využití CIIP služeb 63 % z účastníků změnilo názor na místo svého budoucího pobytu a 71 % zvážilo i jiné pracovní možnosti než ve své původní profesi. Můžeme to hodnotit jako poměrně úspěšný nástroj k řízení imigrace a osidlování v Kanadě na základě ekonomiky a pracovních příležitostí. Podstatným zdrojem informací může být i statistika absolventů CIIP podle jejich země

původu. Za uplynulé období se do programu zaregistrovalo 6 328 klientů, z toho 45 % na Filipínách, 22 % v Indii, 20 % v Číně a 13% ve Velké Británii – viz. Graf č. 4. Nejmarkantnější růst zájmu o služby CIIP je na Filipínách, v Indii a Číně stagnuje nebo klesá a ve Velké Británie roste, ale velmi mírně. Bylo zjištěno, že nejvýraznější skupinou klientů jsou lékaři a ostatní zdravotnický personál z Filipín a obchodníci a manažeři z Číny, ostatní profese jsou poměrně rovnoměrně rozprostřeny. CIIP reaguje flexibilně na složení a potřeby klientů, proto nabízí celou řadu integračních či kvalifikačních programů. Příkladem může být program pro mezinárodně vzdělaný zdravotnický personál (Internationally-Educated Health Professionals - IEHP), 11 ti týdenní on-line kurz poskytovaný úplně zdarma univerzitou v Torontu. Za uplynulé dva roky se kurzu zúčastnilo více než 50 klientů.

80


Graf č. 4: Registrovaní klienti CIIP podle země

Zdroj: CIIP zpráva, září 2011, autorčina úprava

3.3 Regulované profese Kanada dělí profese na regulované157 a neregulované. Podle CIC jsou regulované dvojího typu – regulované a učňovské obory. Týká se to zejména lékařů, zdravotnického personálu, učitelů, inženýrů, právníků či účetních. K vykonávání regulované profese je třeba mít příslušnou licenci, kterou vydávají regulační úřady v jednotlivých provinciích. Jednotlivé regulované profese se sdružují do asociací a stavů a ovlivňují uznávání zahraničního vzdělání a rozšiřování základny pracovníků v daném oboru. Tyto asociace mají většinou další orgány, které se zabývají přímo akreditacemi a certifikováním osob. Vzhledem k tomu, že přísun nových profesionálů v daném oboru zvyšuje možnou konkurenci a může vést ke snížení průměrných příjmů, je v zájmu asociace či úřadu, aby nepřijímala velké množství nových profesionálů v tomto oboru, protože by si ti ostatní uškodili. Mohou tedy tuto profesi a počet jejích představitelů regulovat. V názvu se tedy 157

Regulovaným povoláním nebo činností se rozumí takové povolání nebo činnost, pro jejichž výkon jsou právními předpisy předepsány určité požadavky, bez jejichž splnění nemůže osoba toto povolání či činnost vykonávat (např. stupeň a obor vzdělání, praxe, bezúhonnost, zdravotní způsobilost, pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou výkonem předmětné činnosti atp.).

81


skrývá dvojí význam, a sice potřeba nutné kvalifikace či vzdělání a možnost regulace. Vezměme si případ lékařů, kde jsou dopady těchto regulací poměrně závažné. V Kanadě je velký nedostatek lékařů a lékaři – imigranti mají znesnadněný přístup na trh práce právě kvůli těmto postupům regulačních úřadů. U takto náročných povolání, jakým lékař bezesporu je, můžou nastat velmi komplikované situace. Lékař – imigrant je přijat na základě svých schopností a znalostí, aby přispíval do kanadské společnosti a ekonomiky. Po příjezdu ale zjistí, že jeho lékařské vzdělání není ekvivalentní s požadovaným kanadským vzděláním v dané provincii a nemá tedy možnost vykonávat lékařskou praxi, dokud situaci nějakým způsobem nevyřeší. Vyřešením situace máme na mysli zažádání o uznání lékařského vzdělání z ciziny, které ale může trvat poměrně dlouhou dobu či projití určitých rekvalifikačních nebo certifikačních kurzů na kanadských školách, což je také poměrně dlouhodobá záležitost, ale nezbytná pro to, aby dotyčný mohl pracovat ve své profesi. Tyto typy kurzů nazýváme přemosťovací (bridge training programs - BT). Mohou být jak krátkodobé, tak dlouhodobé a jsou přizpůsobeny individuálně. Významnou roli by měli hrát zaměstnavatelé, kteří by se měli aktivně účastnit a měli by poskytovat asistenci formou pracovních stáží přímo v dané firmě či organizaci, kde „studenti“ získají jednak kanadskou zkušenost a také zkušenost z konkrétního oboru a společnost. Kurzy jsou ve správě provincií a jimi určených organizací. V Tabulce č. 6 můžeme vidět, jak jsou jednotlivé provincie angažované. Jednoznačně největší nabídku kurzů poskytuje Ontario, které přijímá každoročně nejvíce imigrantů. Vláda přispívá na tyto programy a například Ontario obdrží během příštího a přespříštího roku 22 mil. CAD na podporu těchto kurzů158, které jsou podle slov ministra

158

CIC, Federal funding to the Bridge Training Program Works for Skilled Immigrants: tisková zpráva, září 2011, [online], [cit. 20. 10. 2011]. Dostupné na WWW:

82


Kenneyho159 zásadní pro integraci přistěhovalců na trh práce. Jak vidíme, tak Kanada tyto programy poměrně silně podporuje, protože je vnímá jako investici do budoucnosti, která usnadní přistěhovalcům jejich integraci na pracovní trh i do společnosti obecně.

Tabulka č. 6: Počet přemosťovacích kurzů podle provincií (2008) Provincie Britská Kolumbie

Počet přemosťovacích kurzů 15

Yukon

0

Alberta

38

Severozápadní území

0

Saskatchewan

5

Manitoba

18

Ontario

46

Nunavut

0

Quebec

20

Nový Brunšvik

1

Nové Skotsko

10

Ostrov Prince Edwarda

2

Newfoundland a Labrador

8

Zdroj: SP Consulting and The Whetstone Group, Financial Assistance for Immigrant Training (FAIT), prepared for HRSDC, 2008

Důležité je rovněž zmínit financování těchto programů, mám tím na mysli finanční podporu účastníkům těchto programů. Většina (37 %) využívá podpory v nezaměstnanosti od provinciálních úřadů (Employment Insurance), to se týká především Alberty, která chce, aby programy byly přístupné všem, i rodinám s nízkým rozpočtem, dále stipendií (27 %), půjček od rodiny (20 %) nebo od bankovních institucí (19 %).160 CICIC je definuje jako „studijní programy, které mají sloužit jednotlivcům k tomu, aby získali další znalosti a schopnosti, tak aby se mohli uplatnit ve svém oboru. Doplňuje 159

Jason Kenney je kanadský ministr pro imigraci a občanství CIC, Federal funding to the Bridge Training Program Works for Skilled Immigrants: tisková zpráva, září 2011, [online], [cit. 20. 10. 2011]. Dostupné na WWW:

160

83


to vzdělání konkrétním tréninkem na pracovištích, získáním specifických dovedností pro danou profesi stejně jako jazykovými kurzy“.161 Na základě studie Ministerstva pro lidské zdroje a rozvoj dovedností (Human Resources and Skills Development Canada - HRSDC) z roku 2008 a příslušných Tabulek č. 7 a 8 můžeme tvrdit, že BT programy mají výrazný vliv na integraci do pracovního trhu. Z těch lidí, kteří neabsolvovali BT, pracuje pouze 10 % v plánované profesi, kdežto z těch kteří tréninkem prošli, jich tam pracuje 62 %. Stejně tak lze porovnat i nezaměstnanost, lidé bez tréninku byli nezaměstnaní ze 49 % oproti 22 % u lidí s tréninkem.

Tabulka č. 7: Pracovní status přistěhovalců, kteří neabsolvovali přemosťovací program Celkem

%

Zaměstnaní, v plánované profesi

4

10

Zaměstnaní, ale ne v plánované profesi

16

41

Nezaměstnaní

19

49

Celkem

39

100

Překvalifikovaní

%

11

69

Zdroj: SP Consulting and The Whetstone Group, Financial Assistance for Immigrant Training (FAIT), připraveno pro HRSDC, 2008

Tabulka č. 8: Pracovní status přistěhovalců, kteří absolvovali přemosťovací program Před BT

%

Po BT

%

Zaměstnaní, v plánované profesi

4

7

37

62

Změna v % 56

Zaměstnaní, ale ne v pánované profesi

30

50

10

17

-29

Nezaměstnaní

26

43

13

22

-18

Celkem

60

100

60

100

Zdroj: SP Consulting and The Whetstone Group, Financial Assistance for Immigrant Training (FAIT), prepared for HRSDC, 2008

161

SP Consulting and The Whetstone Group, Financial Assistance for Immigrant Training (FAIT), připraveno pro HRSDC, 2008. [online], [cit. 15. 10. 2011]. Dostupné na WWW:

84


Zdaleka ne všichni přistěhovalci se ale těchto kurzů účastní. Ne všichni o nich slyšeli, pro některé je to finančně náročné, jiní zase nechtějí opustit zaměstnání kvůli kurzům a někteří tomu ani nevěří a raději se věnují klasickému vzdělání v rámci škol a univerzit. A i když se člověk programu zúčastní, tak mu to nezaručí úspěch. Vzhledem k náročnosti postupu, který by vedl například k vykonávání lékařské praxe, se lékaři – imigranti dostanou do situace, kdy pracují v naprosto odlišném oboru, jen aby nějakým způsobem přežili v nové zemi. To může způsobit, že někdy i po dobu několika let nemají přístup ke své profesi, ze které „vypadnou“ a je velmi těžké se vrátit a prokázat své schopnosti. V článku CBC162 z roku 2005 Jack Layton163, uvádí, že jeden ze čtyř Kanaďanů postrádá svého praktického lékaře a v Ontariu je 4 000 v zahraničí vzdělaných lékařů, kteří nemohou získat licenci, aby praktikovali medicínu. Ve stejném článku se jeden z postižených lékařů pohoršuje nad tím, že je po nich často „vyžadováno“, aby 10 let řídili taxi a pak se vrátili zpět k medicíně, až jim to bude teprve dovoleno. To je skutečně poměrně bolestná situace, která vede k pocitu ponížení, nedocenění a zklamání u mnohých imigrantů. Mnoho z nich váhá nad tím, jestli se nevrátit zpátky do rodné země nebo země předchozího pobytu, kde svou práci mohli vykonávat. Vrátit se ale k medicíně po několika letech mimo obor je poměrně riskantní a nejisté. Lékaři - imigranti a mnozí další z regulovaných profesí, jakými jsou inženýři, zdravotní sestry, architekti apod., se tak dostávají do doslova začarovaného kruhu, ze kterého je těžká cesta ven. Kanada si je vědoma této kritické situace a snaží se hledat způsoby, jak ji změnit. Nejprve je ale nutné si definovat možné příčiny a potom hledat řešení. Pro následující výčet jsem se inspirovala disertační prácí Dr. Fiřtové z roku 2005. Je třeba říct, že se od té 162

CBC News, Immigrants finding jobs in Canada, just not the ones they want. 10/2005, [online], [cit. 18. 10. 2011], Dostupné na WWW: 163 Jack Layton - nedávno zesnulý zástupce Nové demokratické strany (New Democratic Party - NDP).

85


doby mnohé věci změnily, většinou k lepšímu, proto se budu snažit na ně upozornit. (a) Důležité je nejprve si uvědomit, že školství spolu s dalšími resorty spadá do kompetence provincií, tudíž je poměrně komplikované vést nějakou centrální diskuzi na toto téma na federální úrovni. (b) Kanada má potíže s uznáváním diplomů získaných v jiných kanadských provinciích, natož s těmi získanými v zahraničí. (c) Důležitá by byla rovněž komunikace se školami, které ale často preferují rekvalifikační kurzy nad jednodušším přezkoušením. (d) Přestože již několik let existuje řada institucí, které mají za úkol informovat o možnostech na kanadském trhu práce, přistěhovalci stále často trpí deziluzí a zklamáním na základě falešných očekávání, jak jsem již uvedla výše. (e) Svou úlohu by měli hrát i zaměstnavatelé, kteří se ale o danou problematiku většinou nezajímají a hledají jednodušší cesty. (f) Dalším zásadním faktorem je nezávislost již zmíněných stavovských organizací, které si chrání svůj trh a omezují příliv imigrantů do regulovaných profesí a v neposlední řadě (g) jsou to rasové předsudky, které hrají také svou roli.

3.4 Příklad regulované profese - lékaři – imigranti Na tomto místě bych se ještě vrátila k příkladu lékaře – imigranta, který je v Kanadě nejdiskutovanější, abych na něm ukázala integrační překážky spojené s regulovanými profesemi. Podívejme se na jeho celkovou situaci, možnosti, jaké se mu na kanadském trhu práce nabízejí, zdali má možnost pracovat ve své profesi a za jakých podmínek a jaká je reálná situace v současné chvíli pro tuto profesi obecně. Zdravotnický personál, ať už lékaři či zdravotní sestry, patří do skupiny regulovaných profesí, to znamená, že množství lékařů v Kanadě je regulováno výše zmíněnými úřady. Pokud člověk uvažuje o imigraci do Kanady a začne pátrat po dostupných informacích o pracovních příležitostech v daném oboru, dočte se na mnohých informačních stránkách o

86


vízech a práci v Kanadě (podotýkám, že se nejedná o oficiální vládní portály), že bude vyžadováno přezkoušení Kanadskou lékařskou radou (Canadian Medical Council – CMC) a celá série dalších licenčních požadavků a zkoušek podle požadavků jednotlivých provincií. Samotné přezkoušení u MCM trvá sice jeden den, ale stojí 900 CAD a vyžaduje mnohé další postupy a registrace k dalším programům a kurzům. Žadatel musí mít nejdříve potvrzené dosažené vzdělání od Kanadského lékařského registru kvalifikací (Physicians Credentials Registry of Canada – PCRC) a měl by mít dojednanou rezidenturu/praxi přes Kanadskou přiřazovací službu praktikantů (Canadian Resident Matching Service – CRMS). K praxi se ale může přihlásit pouze kanadský občan nebo osoba s trvalým pobytem v Kanadě. Všechny kroky k tomu, aby člověk mohl pracovat v Kanadě jako lékař, jsou tak provázané a navzájem podmíněné, že je velmi obtížné dojít do cíle. Jednak je problematické vůbec se v celé té proceduře vyznat, protože je ve hře mnoho institucí a úřadů, kdy každá spravuje něco jiného a má odlišné požadavky, kritickým bodem ale mohou být také finance a především čas. Celý proces je běh na dlouhou trať a ne všichni vydrží čekat tak dlouho, proto to často již zoufalí lékaři – imigranti vzdají, přeorientují se na jinou profesi a svým způsobem se obětují pro další generaci, pro svoje děti, které již projdou kanadským školním systémem a najdou uplatnění o mnoho snáze. Kanada má vážný nedostatek praktikujících lékařů. V 70. letech bylo nejvíce lékařů na 1000 obyvatel, od té doby se to jen postupně zhoršuje. Počet škol a studentských míst na lékařských univerzitách vláda úmyslně snižovala. Později se to obrátilo a počet studentů sice rok od roku roste, ale část z absolventů vůbec v Kanadě nezůstane a další část vůbec lékařkou praxi nevykonává. Podle Fraser Institutu měla Kanada mezi lety 2005 a 2008

87


2,27 lékařů na 1000 obyvatel164. Pro srovnání počet lékařů v České republice se pohyboval od 4 do 5 lékařů na 1000 obyvatel, v roce 2009 to bylo 4,3165. Česká republika standardně patří mezi nejúspěšnější země v této statistice a Kanada mezi ty nejméně úspěšné. V roce 2007 bylo 1,7 mil. Kanaďanů (6 %) bez praktického lékaře, podle novějších statistik se to zvýšilo na 6,6 %.166 Tyto statistiky řadí Kanadu téměř na samé dno v pořadí vyspělých států, které mají univerzální systém zdravotního pojištění167. Není proto divu, že Kanaďané často jezdí do zahraničí za dostupnější zdravotní péčí. V roce 2009 vyjelo za zdravotní péčí celkem 41 006 Kanaďanů a v roce 2010 jich bylo již 44 794, především z Ontaria, Britské Kolumbie, Quebeku a Alberty.168 Podle statistik OECD patří Kanada k zemím, které mají nejnižší podíl přispění lékařů vzdělaných v zahraničí k čistému růstu v počtu praktikujících lékařů v zemi, mezi lety 2000 a 2007 byl v Kanadě tento podíl pouze 8 %, ve Švédsku zase dosahoval až 88 %169. Podle Esmaila (2011) je v současné chvíli více než 38 % všech kanadských lékařů ve věku +55 let a s přihlédnutím k současnému trendu růstu populace a značnému stárnutí kanadského obyvatelstva, můžeme tvrdit, že Kanada bude potřebovat zaměstnat mnohem více lékařů vystudovaných v zahraničí, aby vůbec udržela současný stav, který je již teď nedostačující. Zároveň ale hovoří o tom, že je pro takto vyspělý národ ostuda, aby závisel na lékařích vzdělaných v zemích s nízkými příjmy (low income

164

ESMAIL, N. Prognosis: Fewer Canadian Physicians. Fraser Forum, Fraser Institue. Vydání březen /duben 2011. S. 13 165 OECD Health data 2009, [online], [cit. 18. 11. 2011], Dostupné na WWW: 166 ESMAIL, N. Prognosis: Fewer Canadian Physicians. Fraser Forum, Fraser Institue. Vydání 03/04 2011. S. 14 167 ESMAIL, N. Prognosis: Fewer Canadian Physicians. Fraser Forum, Fraser Institue. Vydání 03/04 2011. S. 20 168 ESMAIL, N. Leaving Canada for Medical Care. Fraser Forum, Fraser Institute. Vydání 03/04 2001. S. 23 169 OECD Health data 2009, [online], [cit. 18. 11. 2011], Dostupné na WWW:

88


countries)170. Můžeme se tedy ptát, proč Kanada nezjednoduší procedury bránící vstupu zahraničních lékařů na jejich trh práce? Proč jim nedovolí zaplnit mezeru, která se stále zvětšuje a která by v tak vyspělé zemi, jakou Kanada bezesporu je, neměla být?

3.5 Dopady integračních problémů V předchozí části jsem zmínila několik možných bariér při integraci do kanadského trhu práce, stejně tak jsem nastínila problémy, které z toho pramení, a nyní bych ráda uvedla dopady těchto problémů, kterým musí přistěhovalci do Kanady čelit. V první řadě zmíním nerovný přístup k zaměstnání, dále pak porovnám míry nezaměstnanosti a platové rozdíly mezi imigranty a domácím obyvatelstvem. Již v předchozí kapitole jsem zmiňovala zákon o rovném přístupu k zaměstnání EEA. Zákon upravuje status, možnosti a nároky čtyř „diskriminovaných“ skupin, a sice žen, postižených osob, viditelných menšin a původních obyvatel. Na pracovním trhu nehraje roli pouze dosažené vzdělání, jazykové znalosti či obor specializace, ale mnozí autoři tvrdí, že v případě přistěhovalců je to i země původu. Monika Boyd se tomuto tématu věnuje v mnohých svých studiích, zaměřuje se zejména na vysoce kvalifikované pracovníky, jakými jsou lékaři a inženýři. Dochází k závěru, že inženýři, kteří imigrují do Kanady ve věku menším než 28 let, mají větší šanci najít si práci, pravděpodobně i ve svém oboru. Oproti tomu inženýři, kteří získají vzdělání i praxi v zahraničí a přijdou do Kanady až po 28. roce života, mají mnohem menší šanci najít si práci. Pokud si nějakou najdou, pak nejspíš nebude v jejich oboru a ani nebude na manažerské či inženýrské

170

ESMAIL, N. Canada's Physician Shortage: Effects, Projections, and Solutions. Fraser Alert, Fraser Institute, 2006. S. 8

89


úrovni171. Jakmile žije přistěhovalec v Kanadě již více než 15 let, pak se znatelně blíží k průměru domácích obyvatel. Dalším dopadem integračních problémů přistěhovalců v Kanadě je odlišná míra nezaměstnanosti oproti domácímu obyvatelstvu. V následujících odstavcích se pokusím ukázat, že se míry nezaměstnanosti napříč kanadskou společností poměrně liší v závislosti na různých charakteristikách konkrétních skupin populace. Rozdíly můžou existovat mezi muži a ženami, mezi vzdělanými a nevzdělanými lidmi, imigranty z Evropy a z Asie, ale i imigranty nedávnými a velice nedávnými. Kanadská společnost má celkovou pracovní sílu v rozsahu 25,6 mil. osob172, dělí se však na mnoho rozličných skupin s různými specifiky. V roce 2010 byla míra nezaměstnanosti 8,0 %, ale protože nejsou dostupná všechna data pro rok 2010, dále budu porovnávat data z roku 2006173. V Grafu č. 5 můžeme vidět, že kanadský průměr v roce 2006 byl 6,3 %, kdy na tom byly například lépe ženy než muži, nedávní přistěhovalci lépe než původní obyvatelé a viditelné menšiny stejně jako osoby s postižením.

171

BOYD, M., THOMAS, D. Skilled Immigrant Labour: Country of Origin and the Occupational Locations of Male Engineers. Canadian Studies in Population, 2002, 29(1):71-99. S. 74 [online] 172 Na základě sčítání lidu z roku 2006. 173 Data z posledního sčítání lidu jsou za rok 2006. Data ze sčítání z roku 2011 ještě nejsou zpracovaná.

90


Graf č. 5: Míra nezaměstnanosti v Kanadě podle sociálních skupin, 2006

Zdroj: Human Resources and Skills Development Canada, 2006

Předchozí graf nám ukazuje, že viditelné menšiny mají poměrně vyšší míru nezaměstnanosti oproti kanadskému průměru. Na úvod se můžeme podívat na Tabulku č. 9, která uvádí míry nezaměstnanosti pro celkovou pracovní sílu v Kanadě a zvlášť pro viditelné menšiny. Můžeme vidět, že celková pracovní síla viditelných menšin je necelé 4 mil. osob, které mají míru nezaměstnanosti 8,2 % oproti tomu pracovní síla mimo kategorii viditelných menšin v rozsahu 21, 7 mil. osob má míru nezaměstnanosti o poznání nižší na úrovni 6,2 %. V Grafu č. 6 můžeme prozkoumat blíže, kterých konkrétně skupin obyvatel se to týká. Je zřejmé, že nejmenší míru nezaměstnanosti mají přistěhovalci filipínského a japonského původu, na druhé straně nejvyšší mají Arabi/západní Asiaté a černoši. Tato čísla mohou dokazovat jednak nepoměr v přístupu k zaměstnání v závislosti na barvě pleti, stejně tak ale i různou ekonomickou aktivitu jednotlivých skupin. K hodnocení ale nestačí pouze tato statistika, je třeba blíže prozkoumat jednotlivé skupiny

91


obyvatel v závislosti na barvě pleti, ale například i na jejich dosaženém vzdělání, aby byl celkový obraz komplexnější. Tato statistika nebyla ale v době výzkumu dostupná.

Tabulka č. 9: Míra participace, zaměstnanosti a nezaměstnanosti v % u celkové pracovní síly a viditelných menšin v Kanadě, 2006 Celkem

Míra Míra Míra participace zaměstnanosti nezaměstnanosti v% v% v%

Pracovní síla celkem

25 664 220

66,8

62,4

6,6

Viditelné menšiny celkem

3 922 695

67,3

61,5

8,6

Pracovní síla mimo kategorii viditelných menšin

21 741 525

66,7

62,6

6,2

Zdroj: StatCan sčítání lidu 2006, autorčina kompilace dat a úprava

Graf č. 6: Míra participace, míra zaměstnanosti a míra nezaměstnanosti v % u viditelných menšin v Kanadě, 2006

Zdroj: Statistics Canada, Sčítání lidi 2006, autorčina kompilace dat a úprava Dalším důležitým kritériem, které hraje roli v míře nezaměstnanosti je dosažené vzdělání a místo získání tohoto vzdělání. Tabulka č. 10 potvrzuje, že vzdělání má silný vliv na nezaměstnanost. Platí, že čím vyšší úroveň vzdělání, tím menší míra nezaměstnanosti ve všech uvedených skupinách. Jednoznačně nejvýraznější nezaměstnaností trpí skupina

92


přistěhovalců, kteří jsou v Kanadě méně než 5 let a nemají žádné vzdělání, o něco lépe jsou na tom přistěhovalci s maturitou, ale neliší se nijak zásadně od vysokoškolsky vzdělaných přistěhovalců. Zajímavý je ale trend, kdy u nevzdělaných imigrantů se situace nijak výrazně nezlepšuje postupem přibývajících let v Kanadě, kdežto u vysokoškolsky vzdělaných lidí se situace mění a to poměrně rychle. Po 10 letech pobytu v Kanadě se lze dostat na míru nezaměstnanosti pouze o 2,5 % vyšší než u rodilých Kanaďanů oproti rozdílu téměř 11 % při pobytu kratším než 5 let.

Tabulka č. 10: Míra nezaměstnanosti podle dosaženého vzdělání a délky pobytu v Kanadě, 2010 Všechny úrovně vzdělání

Žádný Pomaturitní diplom, vzdělání, Maturita certifikát, diplom, titul certifikát

Univerzitní vzdělání

Míra nezaměstnanosti v % Celkově

6,9

13,2

7,7

6,2

5,2

Imigranti

9,5

14,9

10,1

8,9

8,6

Imigranti, < 5 let v Kanadě

14,7

18,0

16,2

14,3

14,4

Imigranti, 5 - 10 let v Kanadě

9,5

16,1

11,9

9,1

8,2

Imigranti, > 10 let v Kanadě

8,1

14,0

8,9

7,7

6,0

Narozeni v Kanadě

6,1

12,9

7,1

5,6

3,5

Zdroj: Statistics Canada, 2010

Přestože se jeví výrazně lepší pozice přistěhovalce s vysokoškolským diplomem, je velmi důležité, kde byl daný diplom získán. V Tabulce č. 11 vidíme, že je značný rozdíl mezi tím, jestli má člověk vzdělání z Kanady nebo ne a pokud ne, tak z jaké země konkrétně. Pokud bereme v úvahu stále míru nezaměstnanosti, pak je nejmenší pro absolventy polských, filipínských, amerických a britských univerzit a nejvyšší pro absolventy pákistánských, čínských a jihokorejských škol. Nejvíce přistěhovalců vlastní americké, indické, filipínské, čínské a britské diplomy.

93


Shrnu-li výše zmíněná fakta, pak můžeme tvrdit, že míra nezaměstnanosti je závislá na zemi původu přistěhovalců, zemi získání vzdělání, délce pobytu v Kanadě a náležitosti k viditelným menšinám. Nedávní přistěhovalci čelí vyšší míře nezaměstnanosti než již etablovaní imigranti. Osoby s vyšším vzděláním mají šanci na rychlejší zařazení se na trh práce a na nižší míru nezaměstnanosti v závislosti na délce pobytu v Kanadě oproti méně vzdělaným či nevzdělaným osobám, u kterých se míra nezaměstnanosti v závislosti na délce pobytu v Kanadě nijak výrazně nemění. Je značný rozdíl v tom, kde má daná osoba získané vzdělání. Výhodnější je mít vzdělání z Evropy nebo z Filipín a nejméně výhodné ve vztahu k míře nezaměstnanosti z Pákistánu a Číny.

Tabulka č. 11: Míra zaměstnanosti a nezaměstnanosti podle dosaženého vzdělání a místa jeho získání Pracovně aktivní

Míra zaměstnanosti (%)

Míra nezaměstnanosti (%)

Celkově Bez pomaturitního vzdělání, certifikátu či diplomu Pomaturitní vzdělání, certifikát či diplom

17 146 135

62,4

6,6

7 120 690

51,4

8,7

10 025 440

73,1

5,1

V Kanadě

8 615 450

74,9

4,8

Mimo Kanadu

1 409 995

63,7

6,8

USA

206 130

67,6

4,5

Velká Británie

133 705

54,5

4,0

Indie

126 970

72,6

7,6

Filipíny

130 090

77,7

4,1

Čína

97 575

62,0

9,3

Německo

25 505

37,1

4,8

Francie

41 685

69,0

6,3

Polsko

41 195

73,6

4,1

Pákistán

35 395

60,7

10,5

Jižní Korea

25 585

53,4

8,4

Ostatní

546 165

62,6

8,3

Zdroj: Statistics Canada, 2006, autorčina úprava

94


V 60. letech 20. století vydělávali kvalifikovaní imigranti stejně nebo i více než kanadská domácí populace174, dnes tomu již tak není, proč? Důvody můžeme vidět ve vysoké kvalifikaci imigrantů z Evropy a v nedostatečném vzdělávacím systému v Kanadě v tehdejší době. Vzhledem k následnému rozvoji post-sekundárního školství v Kanadě dochází k obrácení poměru v neprospěch imigrantů. Průměrný plat imigranta muže v letech 1980 – 2000 poklesl o 13 %, zatímco celokanadský průměr se zvýšil o 10 %175. Někteří autoři spojují tento pokles s mírou nezaměstnanosti, nicméně Waslander argumentuje tím, že nových imigrantů by se to týkat nemohlo, tudíž tyto úvahy správné nejsou a platové rozdíly nemohou být spojeny s mírou nezaměstnanosti nýbrž s ekonomickým cyklem.176 Richard Wanner ve své studii z roku 2003 dokázal, že platy ekonomických imigrantů jsou vyšší než platy imigrantů v rámci rodinné či azylové třídy. Tyto se navzájem přibližují zhruba po deseti letech pobytu v Kanadě. V literatuře se často uvádí, že úvodní platová mezera (earning gap) mezi přistěhovalci a domácími obyvateli je čím dál tím vyšší, oproti tomu platová mezera v pozdějším období se snižuje. V Tabulce č. 12 můžeme pozorovat, jak se měnily mediánové platy pro muže a ženy imigranty a ty narozené v Kanadě v období 1980 - 2005. Z tabulky můžeme vyčíst, že zatímco se platy pro muže nedávné imigranty stále snižují, platy mužů narozených v Kanadě se stále zvyšují, tím pádem se pomyslné platové nůžky stále rozevírají. Rozdíly jsou samozřejmě menší u osob bez univerzitních diplomů, které vykonávají méně kvalifikovanou práci. V roce 1980 muž imigrant vydělával 85 centů z jednoho dolaru, který vydělal muž narozený v Kanadě. V roce 2005 se to snížilo na 63 centů na dolar. Pro

174

BEACH, Charles M., GREEN, Alan G., REITZ, Jeffrey G. Canadian Immigration Policy for the 21st Century. McGill – Queen´s University Press, 2002. S. 335 175 FIŘTOVÁ, M. Tvorba aktivní imigrační politiky – případová studie Kanady. Disertační práce, 2007. 176 BEACH, Charles M., GREEN, Alan G., REITZ, Jeffrey G. Canadian Immigration Policy for the 21st Century. McGill – Queen´s University Press, 2002. S. 371

95


ženy to bylo 85 centů v roce 1980 a 56 centů v roce 2005. Mezera roste, přestože nedávní imigranti dosahují vyššího vzdělání než jejich kanadští protějškové.

Tabulka č. 12: Mediánové (střední) platy ve stálých CAD z roku 2005, muži a ženy nedávní imigranti a narození v Kanadě, ve věku 25 – 54 let, s nebo bez univerzitního vzdělání, 1980 – 2005 Nedávní imigranti Rok

Narození v Kanadě

S univerzitním diplomem

Bez univerzitního diplomu

S univerzitním diplomem

Muži

Muži

Muži

Ženy

Ženy

Bez univerzitního diplomu

Ženy

Muži

Ženy

Konstantní CAD z 2005 1980

48 541

24 317

36 467

18 548

63 040

41 241

43 641

21 463

1990

38 351

25 959

27 301

17 931

61 332

41 245

40 757

23 267

2000

35 816

22 511

25 951

16 794

61 505

43 637

39 902

25 622

2005

30 332

18 969

24 470

14 233

62 566

44 545

40 235

25 590


Dalším užitečným zdrojem informací může být nejnovější studie Institutu pro výzkum veřejné politiky (Institute for Research on Public Policy IRPP), nezávislého think tanku z Montrealu, která se zabývá vlivem přijímacích kritérií a ekonomické recese na výdělky imigrantů. Studie byla publikována na začátku listopadu 2011 a jejími autory jsou Michael Abbott a Charles Beach. Studie zkoumá výdělky imigrantů, kteří získali trvalý pobyt v letech 1982, 1988 a 1994. Jedná se o imigranty ve čtyřech kategoriích, hlavní žadatel kvalifikovaný pracovník, další hospodářští imigranti, rodinná třída a uprchlíci. Autoři se zaměřují na dopady ekonomického cyklu na výdělky imigrantů, čímž poskytují kompletnější obraz ekonomické integrace přistěhovalců, než jiné studie do této chvíle. Výsledkem analýzy je několik zásadních zjištění, ze kterých následně autoři vyvozují důsledky a doporučení. Zaprvé je to fakt, že nezávislí hospodářští imigranti vybírání na základě jejich kvalifikace a schopností mají dlouhodobě nejvyšší střední roční

96


výdělky ze všech čtyř kategorií přistěhovalců. Oproti tomu ženy v rámci rodinné třídy měly ve všech třech vlnách nejnižší příjmy. Zajímavostí může být, že uprchlíci měli nejvyšší růst výdělků během jejich prvních deseti let v Kanadě. Za třetí, recese v devadesátých letech vedla ke snížení růstu výdělků zejména pro imigranty muže. Na základě těchto zjištění autoři docházejí ke třem závěrům týkajících se imigrační politiky. V první řadě navrhují, aby Kanada pokračovala v podpoře nezávislých hospodářských imigrantů cestou výběru na základě vysoké kvalifikace a odvrátila se tím od trendu minulého desetiletí, kdy poměr této kategorie snižovala. Zadruhé by vzhledem k úspěchu azylové třídy měl být obnoven její podíl na celkově imigraci na 10 až 15 %. A za třetí vzhledem k silnému vlivu recese na výdělky imigrantů by měla Kanada omezit přistěhovalectví v době vysoké nezaměstnanosti a pomalého ekonomického růstu.

3.6 Dlouhodobá studie o imigraci v Kanadě LSIC177 Kanadský statistický úřad spolu s CIC provedl tzv. Dlouhodobou studii o imigraci v Kanadě (Longitudinal Survey of Immigrants to Canada - LSIC), která měla za cíl přezkoumat, jakým způsobem se noví přistěhovalci přizpůsobí životu v Kanadě. Zkoumaný vzorek populace jsou imigranti a uprchlíci ve věku +15 let, kteří přišli do Kanady v době od října 2000 a září 2001. Z celkového počtu 164 200 osob bylo vybráno 12 000, kteří byli ochotni se výzkumu zúčastnit. Tyto osoby byly sledovány ve třech postupných vlnách, aby se detailně prostudoval pokrok v jejich integraci do kanadské společnosti. První vlna rozhovorů proběhla zhruba 6 měsíců po jejich příjezdu, druhá vlna po 2 letech a poslední vlna po 4 letech jejich života v Kanadě. Na tomto místě bych ráda

177

STATISTICS CANADA. Dlouhodobá studie o přistěhovalcích v Kanadě – Longitudinal Survey on Immigrants in Canada. 2001 – 2007. [online], [cit. 12. 10. 2011]. Dostupné na WWW:

97


využila výsledků této studie, zejména pak tedy výsledků v sekci trhu práce, k shrnutí a potvrzení výše uvedených poznatků na základě informací z jiných zdrojů. LSIC uvádí, že 44 % z nově příchozích imigrantů si našlo práci do 6 měsíců od příjezdu. Není překvapením, že největší mírou zaměstnanosti se mohli chlubit imigranti s ekonomickou motivací – 59 % oproti 39 % v rodinné třídě a 21 % v azylové. Studie rovněž potvrzuje, že znalost jazyka může mít značný vliv na úspěšný vstup na trh práce – 52 % z těch, kteří se domluvili anglicky nebo francouzsky bylo zaměstnání, oproti 33 % z těch, kteří neměli znalost ani jednoho z oficiálních jazyků. Značnou roli v zaměstnanosti hrála i oblast či země původu – přistěhovalci z USA či Evropy vykazují zaměstnanost od 56 do 75 %, kdežto osoby původem z Afriky ne více než 37,9 % a z Asie a Středního východu 49,3 %. Důležité je ale zmínit fakt, že více než polovina přistěhovalců, kteří získali práci do 6 měsíců od příjezdu, nepracuje ve stejném oboru jako v zemi původu. Celková struktura profesí se značně proměnila. Před příjezdem pracovalo nejvíce mužů v přírodních a aplikovaných vědách a v managementu. Ženy pracovaly nejčastěji v obchodu, finančnictví, administrativě, sociálních vědách a školství. Po příjezdu pracovalo nejvíce mužů i žen v prodeji a službách. Během první vlny výzkumu se ukázalo, že 42 % zaměstnaných lidí není spokojeno se svou současnou prací a hledá si jinou. Co se týče překážek při vstupu na kanadský trh práce, tak zhruba čtvrtina lidí viděla jako nejproblematičtější nedostatek kanadské zkušenosti a další čtvrtina přenositelnost jejich zahraniční kvalifikace. Šest měsíců o příjezdu mělo pouze 26 % imigrantů uznánu alespoň jednu ze svých zahraničních kvalifikací. V druhé vlně výzkumu se ukázalo, že přistěhovalci během dvou let od svého příjezdu vykázali značný pokrok v integraci na pracovní trh, nicméně že stále čelí určitým výzvám. Po 6 měsících mělo 56 % osob ve věku 25 – 44 let alespoň jednu práci, po dvou

98


letech se poměr zvýšil na 80 %. Míra zaměstnanosti se zvýšila z 50 % při 26 týdnech na 58 % při 52 týdnech a na 63 % při 2 letech, kdy je to ale pořád 18 % pod kanadským průměrem. Bohužel ale stále platí, že většina přistěhovalců nenašla práci ve svém oboru. Během prvního roku pracovalo ve svém oboru pouhých 33 % a během druhého roku přibylo 9 %. Je třeba podotknout, že se údaje liší pro různé skupiny přistěhovalců, jiné jsou statistiky pro hlavní hospodářské imigranty s vysokou kvalifikací, jiné pro jejich manželky/manžely, uprchlíky apod. V Tabulce č. 13 můžeme vidět srovnání postavení na pracovním trhu, míry zaměstnanosti a míry nezaměstnanosti pro rodinné imigranty, kvalifikované, jejich rodinné příslušníky a uprchlíky.

Tabulka č. 13: Status přistěhovalců na pracovním trhu, míry zaměstnanosti a nezaměstnanosti podle imigrační kategorie, LSIC, 2001 Imigrační třída

Status / míry

Rodinní Kvalifikovaný příslušníci Jiná Celkem Azylová Rodinná pracovník kvalifikovaného ekonomická imigranti hlavní žadatel pracovníka %

V pracovní síle

59

91

63

48

44

70

Mimo pracovní sílu

40

8

37

52

56

30

% Míra zaměstnanosti

39

60

36

29

21

44

Míra nezaměstnanosti

34

34

43

40

51

37

Zdroj: LSIC: A Portait of Early Settlement Experiences, Statistics Canada, 2005, autorčina kompilace dat

Pokud bychom chtěli porovnat ukazatele trhu práce podle zemí původu přistěhovalců, platí, že nejlépe si vedou Filipínci a Indové a nejhůře Marokánci, Jihokorejci, Íránci a Číňané. Studie uvádí, že po dvou letech si jedna pětina přistěhovalců nenašla vůbec žádnou práci. Pravdou je, že se většinou jednalo o doprovázející manželky/manžely (74 %), ale někteří další nepracovali, protože se nějakým způsobem dál

99


vzdělávali či získávali praxi. Za největší problém při integraci do pracovního trhu považovala většina přistěhovalců i po dvou letech nedostatek kanadské zkušenosti (26%) a neuznání kvalifikace získané v zahraničí (21 %). Ve třetí fázi výzkumu, kdy přistěhovalci žili v Kanadě již čtyři roky, se znovu potvrdilo, že nejtěžšími překážkami ekonomické integrace je stále nedostatek kanadské zkušenosti, nedostatek pracovních příležitostí a kontaktů na trhu práce, neuznání zahraniční kvalifikaci a neposlední v řadě neznalost jazyka. V Tabulce č. 14 můžeme vidět, jaký má místo narození a místo získání vzdělání, vliv na pozici na pracovním trhu. Velmi nedávní imigranti pracují více často na pozicích s nižší kvalifikací, než nedávní imigranti. U zavedených imigrantů se to již přehouplo a více jich pracuju na nejvíce odpovídající nebo ekvivalentní pracovní pozici vzhledem k jejich vzdělání, stejně jako imigranti s kanadským vzděláním nebo rodilí Kanaďané. Tabulka č. 14: Vzdělání – pracovní schopnosti odpovídající profesi, věk 25 – 64 let, post-sekundární vzdělání, místo vzdělání a doba přistěhování do Kanady, 2006

Celkem Pracující na nejvíc odpovídající nebo ekvivalentní pracovní pozici Pracující na pozici, která vyžaduje nižší kvalifikaci

Imigranti s mezinárodním vzděláním

Narození v Kanadě

Imigranti s kanadským vzděláním

Všichni

Velmi nedávní

Nedávní

Zavedení

3 733 460

572 845

617 930

168 745

138 495

310 685

2 604 735

385 995

298 610

66 950

66 410

165 250

1 128 725

186 850

319 320

101 800

72 085

145 435


3.7 Shrnutí Tato kapitola měla posloužit k pochopení problémů spojených s ekonomickou integrací imigrantů v Kanadě, stejně jako jejich dopadů a možných řešení. Pokusila jsem se

100


nastínit současné imigrační trendy v Kanadě, včetně toho jaké jsou nejčastější země původu přistěhovalců, jaké mají vzdělání a jakým výzvám čelí po příjezdu do Kanady. Stejně tak jsem se snažila poukázat na to, že svou roli při úspěšné integraci hraje jednak země původu jedince, jeho vzdělání, jazykové znalosti, kanadská zkušenost, ale i etnický původ a barva pleti. Na základě dostupných statistik a studií můžeme tvrdit, že většina přistěhovalců si najde práci velmi brzy po příjezdu do Kanady, ve většině případů to ale není práce, která by odpovídala jejich vzdělání a schopnostem, ani jejich představám. Největší překážkou pro získání odpovídající práce je nedostatek kanadské zkušenosti a neuznání kvalifikace získané v zahraničí. Tato situace se většinou nezlepší po 2 ani po 4 letech pobytu v Kanadě. Následně dochází k tomu, že noví přistěhovalci mají větší míru nezaměstnanosti a nižší příjmy než domácí obyvatelé a tato úroveň se často dorovnává až po 10 až 15 létech jejich pobytu v zemi. Neznamená to bohužel, že po uplynutí této doby mají lidé práci odpovídající jejich kvalifikaci ze země původu. Nejbolestnějším problémem však i nadále zůstává neuznávání zahraničních kvalifikací a diplomů, což se velmi dotýká přistěhovalců, kteří mají mnohdy i lepší vzdělání a praxi než rodilí Kanaďané. Jsou vybíráni právě na základě těchto atributů, na které se ale po příjezdu většinou nebere zřetel a nedostává se jim možnosti pracovat v oboru, ve kterém vynikají. Na základě provedeného výzkumu si dovolím tvrdit, že se Kanada snaží zlepšovat podmínky pro ekonomickou integraci nových přistěhovalců, jedná se však o dlouhodobý proces a měřitelné výsledky možná uvidíme na konci tohoto desetiletí. Domnívám se, že zajímavým zdrojem nových informací se stanou výsledky ze sčítání lidu z roku 2011, které budou zveřejňovány postupně během roku 2012. Tam bude možné porovnat změny oproti roku 2006 a ukáže se, jaké jsou nové trendy a jakým směrem se integrace přistěhovalců do pracovního trhu pohybuje.

101


Závěr V předkládané diplomové práci jsem se pokusila představit současný stav ekonomické integrace imigrantů v Kanadě. V úvodu jsem definovala základní pojmy a východiska, zejména užitečné bylo pojetí lidského kapitálu a kredencialismu. Ve druhé části práce jsem stručně prošla vývoj kanadské imigrační politiky až k současnému nediskriminačnímu modelu všeobecného bodového systému, který se odklonil od etnických či rasových preferencí a je zaměřen čistě na profesní atributy, jakými jsou znalost jazyka, dosažené vzdělání, praxe apod. Obě tyto části mi otevřely prostor k detailnímu prozkoumání postavení hospodářských imigrantů na kanadském trhu práce, dále pak jejich možností a výzev, kterým čelí. Byly odhaleny základní překážky v úspěšné integraci, kterými nejčastěji jsou nedostatečná znalost jednoho z oficiálních jazyků Kanady, nedostatek kanadské zkušenosti a neuznání kvalifikace získané v zahraničí. Právě tyto problémy ústí v nerovnoměrné podmínky v přístupu k zaměstnání, v nerovná platová ohodnocení a v nerovné postavení na pracovním trhu v porovnání nových imigrantů a rodilých Kanaďanů. Čerství přistěhovalci vykazují značné míry nezaměstnanosti, které se sice postupem času snižují, ale ani po mnoha letech většinou nedosahují úrovně domácích obyvatel. Stejný problém se objevuje i u platového ohodnocení a statutu na trhu práce. Nejbolestnější se jeví problém neuznávání zahraničních diplomů. Kanada si vybírá osoby s vysokým lidským kapitálem, který ale v důsledku není adekvátně využit a dochází ke značným ztrátám, jak finančním, tak psychickým. Lidé, kteří jsou vybráni na základě svých znalostí a schopností získávají dojem jedinečnosti, který je ale vzdálený tomu, jaká je realita po příjezdu do země. Mnozí vzdělaní lidé vykonávají práce, na které jsou překvalifikovaní a

102


nevyužívají tak své schopnosti a v důsledku proto ani často nejsou schopni začlenit se do společnosti. Závěrem můžeme potvrdit hypotézu z úvodu této práce, a sice že imigrační model maximalizace lidského kapitálu není tím nejefektivnějším způsobem naplňování dlouhodobé imigrační strategie, jak v oblasti migrace, tak v oblasti integrace. Navzdory vysokému lidskému kapitálu, který do země vstupuje, nedochází k jeho efektivnímu zužitkování, zejména proto, že je jím často plýtváno. Z mého pohledu je to příklad nepřenositelnosti lidského kapitálu do cizího a kulturně odlišného prostředí v kombinaci s nevolí ze strany kanadských úřadů. Situaci ještě zhoršuje kredencialismus, který vidím jako byrokratickou, avšak zásadní překážku v úspěšné ekonomické integraci přistěhovalců. Nediskriminační bodový systém je hlavním pilířem současné imigrační strategie postavené na doktríně multikulturalismu, která byla přejata mnohými evropskými společnostmi, u kterých ale v posledních letech můžeme pozorovat značný odklon od tohoto konceptu z důvodu neúspěchu. Kanada si i přesto multikulturalismus prozatím ponechává jako řešení své aktivní imigrační politiky. Mnohým výše nastíněným problémům spojeným s integrací by se dalo nejspíše předejít včasnou a detailní informovaností před příjezdem do země. Přestože existuje řada úřadů, které poskytují informace o situaci na kanadském trhu práce a o možnosti neuznání zahraniční kvalifikace, domnívám se, že jsou stále nedostatečné. Zájemci o přistěhovalectví by měli dostávat kompletní informace o svých reálných možnostech po příjezdu do země, aby se mohli na situaci lépe připravit. Vstřícnější postoj vůči přistěhovalcům s vysokým lidským kapitálem, které si Kanada sama vybrala, by jim umožnil snadnější integraci do společnosti a maximální využití jejich potenciálu. Bez toho nemůže být imigrační politika považována za úspěšnou. Nutno podotknout, že za

103


posledních pět let došlo k výraznému zlepšení celkové informovanosti. Mimo to, je pro úspěšné začlenění imigrantů

stejně důležité zjednodušení uznávacích procedur

zahraničních diplomů či kvalifikací a zkrácení času nutného k jejich vyřízení. Úspěšnost těchto kroků budeme schopni posoudit během roku 2012 a 2013, kdy budou postupně zveřejňovány výsledky sčítání lidu z roku 2011 (Census 2011), které by mohly být předmětem dalšího zkoumání.

104


Bibliografie Primární prameny a statistiky 1. ABELLA, R. S. Commission on Equality in Employment, Report: Equality in Employment: A Royal Commission Report, 1984. [online] 2. ACCC. Final Project Report Canadian Immigration Integration Project (CIIP), December 2005 – November 2010. [online] 3. Canadian Multiculturalism Act, 1988. [online] 4. CIC. The Current State of Multiculturalism in Canada and Research Themes on Canadian Multiculturalism 2008 – 2010. [online] 5. CIC. Annual Report on the Operation of the Canadian Multiculturalism Act, 2008/2009. [online] 6. CIC. Building Canada´s Prosperity. 2010. [online] 7. CIC. Canada Facts and figures, Immigration overview, permanent and temporary residents, 2010. [online] 8. CIIP. Canadian Immigrant Integration Program (CIIP) Report on Statistics for the Period Ending September 2011. 2011. [online] 9. Citizenship Act, 1985. [online] 10. Constitutional Law, 1867. [online] 11. Employment Equity Act,1995. [online] 12. Immigration and Refugees Protection Act, 2001. [online] 13. Québec Act, 1774. [online] 14. Statistics Canada. 2006 Census: Immigration, citizenship, language, mobility and migration. 2007. [online] 15. Statistics Canada. The Impact of Immigration on Labour Markets in Canada, Mexico, and the United States, Update on family and labour studies, 2007. 16. Statistics Canada. Brain drain and brain gain: The migration of knowledge workers from and to Canada. Education quarterly review, Spring 2000, Vol. 6, no. 3. [online] 17. Úmluva o právním postavení uprchlíků, OSN. [online]

105


Literatura Knihy 18. ABU-LABAN, Yasmeen & GABRIEL, Christina. Selling Diversity – immigration, multiculturalism, employment equity, and globalization. Broadview Press, 2002. 19. BANTING, Keith, COURCHENE, Thomas J., SEIDLE, Leslie F. The Art of State: Volume III – Belonging? Diversity, Recognition and Shared Citizenship in Canada. IRPP, AMGV Marquis, 2007. 20. BARŠA, P. Politická teorie multikulturalismu. Brno. Centrum pro studium demokracie a kultury, 2003. 21. BEACH, Charles M., GREEN, Alan G., REITZ, Jeffrey G. Canadian Immigration Policy for the 21st Century. McGill – Queen´s University Press, 2002. 22. BOURDIEU, P. Teorie jednání. Karolinum, 1998. 23. CAMERON, Elspeth, Multiculturalism and Immigration in Canada. An Introductory Reader. xxiv, Toronto: Canadian Scholar's Press, 2004. 24. CASTLES, S., MILLER, M. J. The Age of Migration: International Population Movements in the Modern World. The Guilford Press, New York, 1993. 25. DAY, Richard J. F. Multiculturalism and the history of Canadian Diversity. University of Toronto Press, 2000. 26. FLERAS, Augie, ELLIOTT, J. L. Engaging Diversity – Multiculturalism in Canada. Nelson Thompson Learning, 2002. 27. JAMES, Carl E. Possibilities & Limitations – Multicultural Policies and Programs in Canada. Fernwood Publishing Halifax, 2005. 28. CHISWICK, B. R. The Economics of Immigration. Edward Elgard Publishing, 2005. 29. CHISWICK, C. and col. The Economics of Immigration and Social Diversity. Elsevier, 2006. 30. JINDRA, M., ROVNÁ, L. Dějiny Kanady. Lidové noviny, 2000. 31. KNOWLES, V. Strangers at our Gates – Canadian Immigration and Immigration Policy, 1540 – 1997. Dundurn Toronto Press, 1997. 32. KYMLICKA, Will, NORMAN, Wayne. Citizenship in Diverse Societies. Oxford University Press, 2000.

106


33. LABELLE, Micheline, ROCHER, F., ANTONIUS, Rachad. Immigration, diversité et sécurité, Les associations arabo-musulmanes face a l´État au Canada et au Québec. Presses de lÚniversité du Québec, 2009. 34. LI, Peter S. Destination Canada – Immigration Debates and Issues. Oxford University Press, 2003. 35. MASSEY, D. International migration : prospects and policies in a global market. Oxford Univeristy Press, 2004. [online] 36. MEISEL, John, ROCHER, Guy, SILVER, Arthur. As I recall / Si je me souviens bien. Historical Perspectives, IRPP, AGMV Marquis, 1999. 37. OSBERG, L. The Economic Implications of Social Cohesion. University of Tornot Press, 2003. 38. PUTNAM, R. Bowling Alone: America's Declining Social Capital. Journals of Democracy 6:1, Jan 1995, 65-78. [online], Dostupné na WWW: 39. SARTORI, G. Pluralismus, multikulturalismus a přistěhovalci: esej o multietnické společnosti. Dokořán, 2005. 40. STALKER, P. Workers without Frontiers: Impact of Globalization on International Migration. Lynne Rienner Publishing, 2000.

Studie a odborné články 41. ABBOTT, M. G., BEACH, CH. M. Do Admission Criteria and Economic Recessions Affect Immigrant Earnings? IRPP Study n. 22, listopad 2011, IRPP. [online] 42. BANTING, K., KYMLICKA, W. Immigration, Multiculturalism, and the Welfare State. Ethics & International Affairs, 2006, 20, 3, Research Library. [online] 43. BARŠOVÁ, A. Integrace přistěhovalců v Evropě: od občanské integrace k multikulturalismu a zpět?, Konference o soudobé spory o multikulturalismus a politiku identit, 2005. [online] 44. BERRY, J. W. Lead Article: Immigration, Acculturation annd Adaptation. Queen´s University, Ontario, Canada. Applied Psychology: An international review, 1997. 46 (1). 5-68. [online] 45. BERRY, J. W., SAM, D. L. Acculturation : When Individuals and Groups of Different Cultural Backgrounds Meet, Perspectives on Psychological Science 5(4). 472-481. 2010. [online] 46. BORJAS, G. J. Immigration Policy, National Origin, and Immigrant Skills: A Comparaison of Canada and the United States. National Bureau of Economic Research, 1991. [online]

107


47. BOSSWICK, W., HECKMANN, F. Integration of migrants: Contribution of local and regional authorities. European Foundation for the Improvement of Living and Working Condition, 2006. [online] 48. BOUCHARD, G., TAYLOR, Ch. Building the Future – A time for Reconciliation, Commission de consultation sur les pratiques dáccommodement reliéf aux différences culturelles. 2008. [online] 49. BOUDARBAT, Brahim, BOULET, Maude. Immigration au Québec: Politiques et intégration au marché du travail. CIRANO, 2010. [online] 50. BOURGEAULT, I. L. et al. BRAIN GAIN, DRAIN & WASTE: The Experiences of Internationally Educated Health Professionals in Canada. CIHR/HEALTH CANADA CHAIR IN HEALTH HUMAN RESOURCE POLICY, University of Ottawa, 2010. [online] 51. BOYD, M., KAIDA, L. The Labour Market Integration of Foreign Trained Engineers in Canada: Does Gender Matter? University of Toronto, 2008. [online] 52. BOYD, M., THOMAS, D. Match or Mismatch? The Labour Market Performances of Foreign-Born Engineers. Population Research & Policy Review, 2001, 20: 107-133. [online] 53. BOYD, M., THOMAS, D. Skilled Immigrant Labour: Country of Origin and the Occupational Locations of Male Engineers. Canadian Studies in Population, 2002, 29(1):71-99. [online] 54. BOYD, M., SCHELLENBERG, G. Re-accreditation and the occupations of immigrant doctors and engineers. Statistics Canada, 2001. [online] 55. British Medical Journal. The financial cost of doctors emigrating from sub-Saharan Africa: human capital analysis. BMJ, 2011. [online] 56. BROWN, S., BEAN, F. D. NEW IMMIGRANTS, NEW MODELS OF ASSIMILATION. Prepared for a Special Issue on “The Second Generation,” Migration Information Source, Migration Policy Institute, Washington, DC. August 2006. [online] 57. Canadian Ethnic Studies, VOL. XXXVIII, NO. 3., 2006, Canadian Heritage, Metropolis. [online] 58. CARDOZO, A., PENDAKUR, R. Canada’s Visible Minority Population: 1967-201. Metropolis, 2008. [online] 59. CORAK, M. Immigration in the Long Run, Choices, Vol. 14, no. 13, October 2008, IRPP 60. CRÉPEAU, F., NAKACHE, D. Controlling Irregular Migration in Canada, Choices, Vol. 12, no. 1, February 2006, IRPP.

108


61. ESMAIL, N. Canada's Physician Shortage: Effects, Projections, and Solutions. Fraser Alert, Fraser Institute, 2006. 62. ESMAIL, N. Prognosis: Fewer Canadian Physicians. Fraser Forum, Fraser Institue. Vydání březen /duben 2011. S. 14 – 20 63. ESMAIL, N. Leaving Canada for Medical Care. Fraser Forum, Fraser Institute. Vydání březen/duben 2011. S. 21 – 25 64. ESMAIL, N. Government policies restricting medical training mean Canada's physician shortage will worsen; recruiting foreign doctors a necessary short-term solution. Fraser Institute, březen 2011 65. FIŘTOVÁ, M. Tvorba aktivní imigrační politiky: případová studie Kanady. Disertační doktorská práce, 2007. 66. GREEN, A., GREEN, D. The Economic Goals of Canada’s Immigration Policy: Past and Present. CANADIAN PUBLIC POLICY – ANALYSE DE POLITIQUES, VOL. XXV, NO. 4 1999. [online] 67. HARISH C. J., LAWLER, J. J. Visible Minorities under the Canadian Employment Equity Act, 1987-1999. Relations industrielles / Industrial Relations, vol. 59, n° 3, 2004, s. 585-611. [online] 68. HAWTHORNE, L. The Impact of Economic Selection Policy on Labour Market Outcomes for Degree-Qualified Migrants in Canada annd Australia, Choices, Vol. 14, no. 5, May 2008, IRPP 69. HOLLIFIELD, James F. The Emerging Migration State. International Migration Review, Vol. 38, No. 3. Developments in the Study of International Migration (Fall, 2004), s. 885-912. [online] 70. HOULE, R., YSSAAD L. Recognition of newcomers’ foreign credentials and work experience. Perspectives, Statistics Canada, září 2010. [online] 71. HUM, D., SIMPSON, W. Wage Opportunities for Visible Minorities in Canada. Department of Economics, University of Manitoba, 1999. [online] 72. HUNGER, U. The “Brain Gain” Hypothesis: Third-World Elites in Industrialized Countries and socioeconomic Development in their Home Country. The Center for Comparative Immigration Studies CCIS, University of California, San Diego, 2002. [online] 73. JOPPKE, Ch. The Retreat of Multiculturalism in the Liberal State: Theory and Policy. The British Journal of Sociology, Volumen 55, Isuue 2. 2004. [online]

109


74. KINOSHITA, J. P., NAKACHE, D. The Canadian Temporary Foreign Worker Program, IRPP Study, No. 5, May 2010 75. KYMLICKA, W. Multiculturalism and Minority Rights: West and East, Journal of Ethnopolitics and Minority Issues in Europe, Issue 4/2002. [online] 76. KYMLICKA, W. The New Debate over Minority Rights. Politics in the Vernacular, January 2001, s. 17-39. Oxford Scholarship Online Monographs, 2001. [online] 77. KYMLICKA, W. The Current State of Multiculturalism in Canada, prepared for Multiculturalism and Human Rughts Branch, Government of Canada. CIC, 2010. [online] 78. KYMLICKA, W. The Essentialist Critique of Multiculturalism: Theories, Policies, Ethos. Rough draft, 2010. [online] 79. LABONTE, R. Social inclusion/exclusion: dancing the dialects, HEALTH PROMOTION INTERNATIONAL Vol. 19. No. 1. Oxford University Press, 2004. [online] 80. LABONTE, R., PACKER, C., KLASSEN, N. The Perverse Subsidy: Canada and the Brain Drain of the Health Professionals From Subsaharan Africa. IPRR, Policy Options, 07/08, 2006. [online] 81. LEE, E. S. A Theory of Migration. Demography, Vol. 3, No. 1 (1966), s. 47-57. [online] 82. LOCHHEAD, C. Unemployment Among Recent Immigrants to Canada. Canadian Labour and Business Centre, 2003. [online] 83. MASSEY, Douglas S., ARANGO, J. HUGO, G. KOUAOUCI, A. PELLEGRINO, A. TAYLOR, J. E. Theories of International Migration: A Review and Appraisal. Population and Development Review, Vol. 19, No. 3 (Sep., 1993), s. 431-466. [online]. 84. Národní ústav pro vzdělávání. NUOV. Zpravodaj VÚOŠ, 2000, č. 1. [online]. 85. NONG Zhu. INRS, ECONOMIC INTEGRATION OF IMMIGRANTS: A PROCESS THAT CHANGES OVER TIME, 2006. [online] 86. OECD. From Immigration to Integration: Local solutions to a global challenge, 2006. [online] 87. OECD. Jobs for Youth: Canada – Des emplois pour des jeunes, 2008 88. OECD. Human Capital: How what you know shapes your life. OECD Publishing, 2007. [online] 89. PAGÉ, M. Líntégration linguistique des immigrants au Québec, Étude IRPP, N° 3, février 2010 90. PICOT, G., HOU, F. La hausse du taux de faible revenu chez les immigrants au Canada. Statistics Canada 2003. [online]

110


91. PLANTE, J. Integration of Internationally-educated Immigrants into the Canadian Labour Market: Determinants of Success. Statistics Canada, Ministry of Trade, 2011. [online] 92. REITZ, J. The Taxi Driver Syndrom. Literary Review of Canada, březen 2011,. [online] 93. REITZ, J. Pro-immigration Canada. Policy Options, IRPP, říjen 2011. [online] 94. REITZ, J. CLOSING THE GAPS BETWEEN SKILLED IMMIGRATION AND CANADIAN LABOUR MARKETS: EMERGING POLICY ISSUES AND PRIORITIES. University of Toronto, 2007. [online] 95. SEIDLE, Leslie F. Testing the Limits of Minority, Accommodation in Québec – The Bouchard – Taylor Commission, IRPP,2005. 96. SP Consulting and The Whetstone Group, prepared for HRSDC, Financial Assistance for Immigrant Training (FAIT), 2008. [online] 97. SHELLENBERG, G., MAHEUX, H. Immigrants’ perspectives on their first four years in Canada: Highlights from three waves of the Longitudinal Survey of Immigrants to Canada. Statistics Canada, Canadian Social Trends, special edition, 2007. [online] 98. VIDGOR, J. Measuring Immigrant Assimilation in the United States. Civis Report, No. 53 May 2008. [online] 99. VOJTKOVÁ, M. Teorie mezinárodní migrace. Socioweb, 2005. [online] 100. WALKER, R. Social Housing and the Role of Aboriginal Organizations in Canadian Cities, Choices, Vol. 14, no. 4, May 2008, IRPP. 101. WANNER, R. Entry Class and the Earnings Attainment of Immigrants to Canada 1980 – 1995. University of Calgary, 2003. [online] 102. WEINER, N. Breaking Down Barriers to Labour Market Integration of Newcomers in Toronto, Choices, Vol. 14, no. 10, September 2008, IRPP. 103. WILSON, Ch. and col. Economic Issues in Immigration: An Exploration of the liberal approach to the publci policy on immigration. Institute of Economic Affairs, 1970. 104. WORLD BANK technical paper. Economic Research on the Determinant sof Immigration: Lesson for the European Union, 1999. [online] 105. WORLD BANK. Migration and Remittances Factbook 2011. [online]

111


106. WORSWICk, Ch. Immigrants’ Declining Earnings: Reasons and Remedies. C. D. Howe Institute, 2004. [online]

Novinové články 107. BURNS, J. F. Cameron Criticizes ‘Multiculturalism’ in Britain. New York Times, 2011. [online] [cit. 18. 10. 2011]. Dostupné na WWW:< http://www.nytimes.com/2011/02/06/world/europe/06britain.html?_r=1> 108. CBN News. France's Sarkozy: Multiculturalism Has Failed. February 2011. [online] [cit. 13. 11. 2011] Dostupné na WWW: 109. CBC News. 1 in 6 Canadians is a visible minority: StatsCan, April, 2008. [online] Dostupné na WWW: 110. CBC News. Immigrants finding jobs in Canada, just not the ones they want, 2005.[online] Dostupné na WWW: 111. CBC News. Canada's doctor shortage to worsen without changes: Fraser report. 2006. Dostupné na WWW: 112. CROSS, A. Canadian physician shortage will take time to fix: Doctors. Canada.com, 2010. [online] Dostupné na WWW: 113. CTV News. NDP calls for recognition of foreign credentials, 2007. [online] Dostupné na WWW: 114. Daily Mail reporter. Nicolas Sarkozy joins David Cameron and Angela Merkel view that multiculturalism has failed. Daily Mail, February 2011. [Online] [cit. 13. 11. 2011] Dostupné na WWW: < http://www.dailymail.co.uk/news/article-1355961/Nicolas-Sarkozy-joins-DavidCameron-Angela-Merkel-view-multiculturalism-failed.html> 115. EVANS, S. Merkel says German multicultural society has failed.BBC News, Berlin. 10/2010. [Cit. 22. 11. 2011] [online] Dostupné na WWW: < http://www.bbc.co.uk/news/world-europe-11559451>

112


116. GLOBE AND MAIL. Editorial: Strike Multiculturalism from the national vocabulary, Globe and Mail, Oct. 8, 2010. [online] Dostupné na WWW: < http://www.theglobeandmail.com/news/national/time-to-lead/multiculturalism/editorial-strikemulticulturalism-from-the-national-vocabulary/article1748958/> 117. GLOBE AND MAIL. Canada's visible minorities top five milion. 2008. [online] Dostupné na WWW: 118. GUILLAM, P. This Multiculturalism Debat eis not about culture. The Guardian. April 2011. [Online] [cit. 20. 11. 2011]. Dostupné na WWW: 119. Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR. MPSV rozšiřuje pilotní projekt „Aktivní výběr kvalifikovaných zahraničních pracovníků“. Tisková zpráva, Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2004. [online] 120. MINSKY, A. More physicians in Canada than ever, but shortage still evident: study. National Post, 2010 [online] Dostupné na WWW: http://www.nationalpost.com/More+physicians+Canada+than+ever+shortage+still+evident+study/3 918822/story.html 121. MSNBC.com. British PM: Multiculturalism has failed. 2011. [online] [cit. 20. 11. 2011]. Dostupné na WWW: < http://www.msnbc.msn.com/id/41444364/ns/world_news-europe/t/british-pmmulticulturalism-has-failed/#.TtJ60LL7jp4> 122. Muchmoremagazine. Canada´s Doctor Shortage Worse North than South. Muchmoremagazine.com, 2001. [online] Dostupné na WWW: 123. GLOBE AND MAIL: Canada's visible minorities top five milion. 2011. [online] [cit. 10. 11. 2011] Dostupné na WWW: 124. YORK, G. Brain drain of African doctors has saved Canada $400-million. The Globe and Mail, Nov. 2011. [online] Dostupné na WWW:

113


Internetové zdroje

125. Asia Pacific foundation

126. Asian.ca

127. Association of Canadian Community Colleges ACCC

128. British Medical Journal

129. Canada.com

130. Canada Metropolis

131. Canadian Council on Social Development CCSD

132. Canadian Governemnt 133. Canadian Immigrant Integration Program

134. Canadian Information Centre for International Credentials

< http://www.cicic.ca>

135. Canadian Resident Matching Service

136. CBC News

137. CD Howe Institute

138. Citizenship and Immigration Canada

139. Citizenship Ontario

140. CTV News

141. Foreign Credentials Referral Office

142. Fraser Institute

143. Globe and Mail

144. Human Resources and Skills Development Canada

145. Chinese Head Tax

146. Immigration et Communautés culturelles Québec 147. Immigrate to Manitoba

114


148. Institute for Research on Public Policy

< http://www.irpp.org>

149. International Organisation for Migration

< http://www.iom.int>

150. International Migration Law Database

151. JSTOR

152. Labour Market Information 153. Library and Archives Canada

154. Medical Council of Canada

155. Migrant Integartion Policy Index

156. Muzeum Civilizace

157. National Post

158. Organisation for Economic Cooperation and Development

159. Office of the Fairness Commissioneer, Ontario 160. Parliament of Canada

161. Physician Credentials Registry of Canada

162. Prime Minister of Canada

163. Privy Council Office

164. Red Seal

165. Royal Society

166. Socioweb: sociologický webzin

167. Statistics Canada

168. University of Toronto

169. University of Manitoba

170. Working in Canada

171. World Bank

115

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ DIPLOMOVÁ PRÁCE Bc. Barbora Poddaná

Recommend Documents