VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
2009
Monika Macková
VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ
Obor: Mezinárodní obchod
Proces sjednocení Kypru v kontextu evropského integračního vývoje (bakalářská práce)
Vedoucí práce:
Autor:
Ing. Josef Bič
Monika Macková
Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Proces sjednocení Kypru v kontextu evropského integračního vývoje“ vypracovala samostatně za použití pramenů uvedených v seznamu literatury.
............................................. V Praze, dne
Monika Macková
Poděkování Ráda bych poděkovala Ing. Josefu Bičovi za odborné vedení, cenné rady a připomínky, které mi pomohly při zpracování této bakalářské práce.
Obsah Obsah ...........................................................................................................................1 Seznam zkratek ...........................................................................................................2 Úvod .............................................................................................................................3 1. Historie rozdělení ostrova Kypr ..........................................................................6 1.1 Základní údaje o Kypru....................................................................................6 1.2 Řecko-turecké spory a hnutí enosis ..................................................................6 1.3 Zelená linie ......................................................................................................8 1.4 Důsledky turecké invaze ................................................................................ 10 2. Charakteristika hospodářství a politického systému Kypru............................ 11 2.1 Státní zřízení Kypru ....................................................................................... 11 2.2 Ekonomika Kyperské republiky ..................................................................... 12 2.3 Budoucí hospodářský vývoj Kyperské republiky ............................................ 17 2.4 Ekonomika Severokyperské turecké republiky ............................................... 17 2.5 Srovnání ekonomik Kyperské republiky a TRNC ........................................... 18 3. Vztah řecké a turecké části Kypru k EU .......................................................... 21 3.1 Kypr jako kandidátská země vstupu do EU .................................................... 21 3.2 Kypr v EU ..................................................................................................... 23 3.3 Zájem EU na vyřešení konfliktu ..................................................................... 25 3.4 Možnost přijetí Turecka do EU a jeho vliv na vyřešení situace na Kypru ....... 27 4. Sjednocení Kypru a EU ..................................................................................... 30 4.1 Jednání na přelomu 20. a 21. století................................................................ 30 4.2 Vývoj kyperského problému v 21. století ....................................................... 33 4.3 Příčiny rozporu a možné problémy při sjednocení .......................................... 35 4.4 Zájem stran na sjednocení .............................................................................. 37 Závěr .......................................................................................................................... 39 Seznam literatury ...................................................................................................... 41 Seznam tabulek a grafů ............................................................................................. 44 Příloha........................................................................................................................ 45
1
Seznam zkratek AKEL
Progressive Party for the Working People (politická strana Kyperské republiky)
EPC
European Political Cooperation (středisko evropské politiky)
EOKA
Ethniki Organosis Kyprion Agoniston (revoluční organizace pro boj za osvobození Kypru)
EU
Evropská unie
EU 25
25 členských států EU před rozšířením v roce 2007
EU 27
27 členských států EU po rozšíření v roce 2007
HDP
Hrubý domácí produkt
NATO
Severoatlantická aliance
OSN
Organizace spojených národů
PPS
Purchasing Power Standards (parita kupní síly)
TRNC
Turkish Republic of Northern Cyprus (Severokyperská turecká republika)
UNFICYP
United Nations Peacekeeping Force in Cyprus (mírové složky OSN na Kypru)
UNSG
United Nations Secretary General (sekretariát Spojených národů)
2
Úvod Kypr na první pohled působí jako malý, nenápadný ostrov, který leží ve Středomoří a žije téměř výhradně turistickým ruchem. Když se však člověk podívá blíž, uvidí dlouholeté nesváry a problémy, které byly na ostrově v dávné minulosti zakořeněny a které po několik desítek let zásadně ovlivňují místní život. Kypr již dlouho není domovem Kypřanů, nýbrž domovem kyperských Řeků a kyperských Turků. Události a postoje obou entit neovlivňují pouze samotný ostrov, ale také Řecko a Turecko (státy nejblíže spjaté s tzv. kyperským problémem), jejich vztah k Evropské unii a dalším institucím. Kypr je specifický svou geografickou polohou. Je považován za křižovatku mezi Evropou, Afrikou a Asií, a proto je také pro hodně států a organizací důležitým strategickým partnerem. Tento fakt spíše komplikuje řešení řecko-tureckého sporu. Po vstupu Kypru do EU přísluší ostrov oficiálně k Evropě a je tak jejím nejvýchodnějším státem. Všechny tyto faktory mě vedly k napsání mé bakalářské práce. Mým cílem bylo zjistit, na kolik snaha Kypru vstoupit do Evropské unie napomohla procesu jeho sjednocení. Kyperská problematika mě zaujala již dříve a během posledních let jsem namátkově sledovala její vývoj. Touto prací jsem chtěla potvrdit nebo vyvrátit svou tezi, že zapojení Kypru do evropského integračního procesu, a především jeho snaha začlenit se do EU, možnosti sjednocení ostrova spíše ublíží a oddálí tak možný kompromis
mezi
oběma
stranami.
Evropská
unie
tureckou
část
Kypru
(Severokyperskou tureckou republiku) neuznává, a tak jsem se domnívala, že spolupráce řecké části Kypru s EU musí nutně přilít vodu do ohně a ještě více prohloubit soutěživost a nevraživost mezi oběma stranami. První část mé práce se zabývá historií ostrova, ze které pramení problémy přetrvávající dodnes. Důležitou roli hraje zeměpisná poloha Kypru, která byla určující pro jeho vývoj. Na ostrově se vystřídalo velké množství vládců, což významně ovlivnilo migraci obyvatel v této oblasti. Pro mou práci je velmi důležitá fáze počátku nadvlády Turků, kdy došlo ke zrodu řecko-tureckého konfliktu, a také následující období stupňování vzájemného nepřátelství. Během těchto let projevili kyperští Řekové snahu změnit uspořádání na ostrově a připojit řeckou část Kypru k Řecku (tzv. hnutí enosis). Kyperští Turkové razantně odmítli tento návrh a po vyhrocení situace na ostrově 3
dokonce došlo k intervenci jednotek tureckých vojsk. Důsledky této invaze i turecké jednotky zůstávají na Kypru dodnes. Ve druhé části mé práce jsem se snažila přiblížit ostrov Kypr, jeho státní zřízení, ekonomickou situaci a rozdíl mezi řeckou a tureckou částí ostrova. Situace v Kyperské republice (řecké oblasti) a Severokyperské turecké republice (turecké oblasti) se diametrálně liší. Zatímco Kyperská republika je hospodářsky samostatná a patří mezi novými členskými zeměmi EU k nejvyspělejším, Severokyperská turecká republika je extrémně závislá na finanční podpoře Turecka. Také jsem zde poukázala na důležitost zvolené vlády, zejména pak prezidentů, v obou republikách, jejichž názory a postoje měly velký vliv na proces sjednocení. Třetí část mé práce pojednává o vztahu Kypru a jeho dvou částí k Evropské unii. Postavení Kypru jakožto kandidátské země EU přineslo další komplikace do již tak dost složité situace na ostrově. Do problému se výrazně vmísili také samotné Řecko a Turecko ve snaze hájit své nejlepší zájmy. Kypr se po dlouhých jednáních stal člen EU a to oficiálně jako celek, přestože severní část ostrova, Severokyperskou tureckou republiku, EU nikdy neuznala. V této části mé práce se také zabývám postojem EU ke sjednocení ostrova. Evropská unie dlouhodobě projevovala snahu kyperský problém řešit. Když stanovila sjednocení ostrova jako podmínku pro vstup do EU, dala jasně najevo svůj tehdejší pohled na věc. Od této podmínky však bylo později ustoupeno a od té doby nedošlo ze strany EU k předložení žádného zásadního návrhu na vyřešení tohoto konfliktu. Čtvrtá část mé práce se soustředí na vývoj jednání v průběhu 20. a 21. století a také na momentální situaci. Analyzuji zde příčiny řecko-tureckého rozporu a možné problémy, které by musely být řešeny v případě sjednocení. Mezi ty nejdůležitější patří shoda obou stran na tom, jakou formu bude mít nově vzniklý stát, také právní uznání Severokyperské turecké republiky a uznání obou republik sebe navzájem nebo návrat uprchlíků a vypořádání se s restitucí jejich majetků. Důležitým faktorem pro budoucí vývoj situace jsou také současné zájmy mateřských zemí, Řecka a Turecka, které by mohly výrazně přispět k finálnímu nalezení kompromisu. Mezi metodické postupy, které jsem při psaní své práce použila, patří především verbální analýza postavena na historickém přístupu a také kauzální analýza. Jelikož v mé práci rozebírám téma velice aktuální, využila jsem jako hlavní zdroj internet a to např. oficiální stránky kyperských institucí, stránky Statistického úřadu Evropského
4
společenství a mezinárodních ekonomických publikací. Mimoto jsem čerpala také z odborné ekonomické literatury, převážně zaměřující se na problematiku EU a Kypru.
5
1. Historie rozdělení ostrova Kypr
1.1 Základní údaje o Kypru Kypr je třetím největším ostrovem ve Středozemním moři hned po Sicílii a Sardínii, má rozlohu 9 251 km2 a dá se označit jako křižovatka mezi Evropou, Asií a Afrikou. Na Kypru žije přes 850.000 obyvatel. V minulosti býval britskou kolonií a od roku 1960 patří mezi nezávislé státy. Oficiální název Kypru je Kyperská republika s hlavním městem Nikósie, která zabírá 57 % ostrova. Zbylých 43 % území je obsazeno tureckými vojsky (37 %), britskými vojenskými základnami (3 %) a nárazníkovým pásmem (3%), v němž operují vojenské jednotky OSN – UNFICYP1. Toto rozdělení panuje od roku 1974, kdy došlo k invazi tureckých vojsk. I přes snahy ze strany OSN na znovusjednocení Kypru zůstává ostrov až dodnes rozdělený. Ačkoliv je severní část ostrova pod cizí okupací, Kyperská republika je mezinárodně uznávána jako jeden legitimní a suverénní stát. Dne 1. května 2004 se Kyperská republika stala právoplatným členem Evropské unie a od 1. ledna 2008 se připojila také k Eurozóně (tzn., že přijala společnou měnu Euro).2
1.2 Řecko-turecké spory a hnutí enosis Poloha předurčila Kypr k tomu, aby se z něj stalo místo mnohostranného prolínání nejrůznějších vlivů. Historie ostrova se bouřlivě utvářela v mnoha směrech a Kypr se tak téměř nepřetržitě střídal v moci nejrůznějších dobyvatelů, mezi něž patřili např. Arabové, křižáci nebo Benátčané. Velkým mezníkem pro budoucí vývoj ostrova představoval rok 1571, tedy počátek vlády Turků, kteří se po dobytí Egypta potřebovali zmocnit také Kypru, aby získali kontrolu nad východním Středomořím. Kypr se dostal pod tureckou nadvládu, což na ostrově zapříčinilo vznik prvních sporů. Proto byl v dalších stoletích život na
1 2
UNFICYP = United Nations Peacekeeping force in Cyprus (mírové jednotky OSN na Kypru). Velvyslanectví Kyperské republiky v Praze – všeobecné informace.
6
ostrově často destabilizován nepokoji a to jak ze strany řeckých, tak i tureckých obyvatel. V 19. století byl Kypr zapojen do evropské mocenské politiky a začal být stále více ovlivňován událostmi a historickými převraty mimo ostrov. V roce 1821 se rozhořel boj Řeků za nezávislost, který trval téměř celé desetiletí. Řekové, kteří byli podporování Anglií, Francií a Ruskem, nakonec zvítězili a založili si tak vlastní národní stát. Tento počin měl samozřejmě vliv také na řecké Kypřany, u kterých se poprvé objevila myšlenka sjednocení Kypru s Řeckem. Turecká vláda na Kypru reagovala na povstání Řeků z roku 1821 nejvyšší vojenskou pohotovostí. Obávali se vzpoury a tak bylo na Kypr vysláno tisíce vojáků, díky nimž došlo k opětovnému rozpuku nepřátelství a ke krvavým bojům mezi Řeky a Turky. Tehdejším tureckým guvernérem ostrova Mehmedem byl sestaven seznam 486 osob včetně církevních hodnostářů, z nichž bylo 470 hrůzostrašným způsobem „pro výstrahu všem“ popraveno. V 2. polovině 19. století byla pro budoucnost ostrova zásadní válka mezi Ruskem a Tureckem, která vypukla v roce 1877. Turecká strana byla pod tlakem donucena souhlasit s podmínkami vítězné ruské strany a vzdát se velké části svých pravomocí v Evropě. Ostatní velmoci byly tímto faktickým rozšířením ruské sféry vlivu velmi zneklidněny, a proto byl svolán Berlínský kongres, kde měly být odsouhlaseny nové právoplatné hranice mezi jednotlivými státy. Velká Británie však ještě před konáním kongresu začala tajně vyjednávat s tureckým sultánem o převedení Kypru, který byl díky své strategické zeměpisné poloze velice cenný, pod britskou správu. 4. června 1878 tak podepsaly Velká Británie a Turecko společný obranný pakt, který dal Velké Británii právo spravovat ostrov jako svou vojenskou základnu. Kypr zůstal podle mezinárodního práva v tureckém vlastnictví, ale ve skutečnosti znamenalo toto ujednání konec turecké vlády na ostrově. Během první poloviny 20. století se na Kypru neočekávaně rozšířila myšlenka hnutí enosis, tedy hnutí řeckého obyvatelstva Kypru za sjednocení s Řeckem. V roce 1915 přišla Velká Británie s nabídkou, že postoupí Kypr Řecku. Podmínkou byl však okamžitý vstup Řecka do války, a to samozřejmě po boku Velké Británie. Nabídka byla tehdejším řeckým vládcem Konstantinem zamítnuta. Britsko-turecká dohoda zůstávala v platnosti až do 1. světové války, kdy se Turecko připojilo na stranu centrálních mocností proti Velké Británii a jejím spojencům. Roku 1914 byl tedy Kypr Velkou Británií anektován a v roce 1925 mu byl přiřknut statut oficiální britské korunní kolonie.
7
V období mezi oběma světovými válkami vládl na Kypru relativní poklid, a to až na náhlé projevy násilí v roce 1931, kdy stoupenci hnutí enosis zaútočili na vládní budovu a vypálili ji. Nepokoje se rychle rozšířily po celém ostrově a britská vláda tak okamžitě deportovala řecko-kyperské podněcovatele spiknutí. Na počátku 50. let proniklo hnutí enosis poprvé do oficiální politiky Kypru, a to díky Michaelu Muskosovi, pozdějšímu arcibiskupovi Makariovi III. a prvnímu prezidentovi Kyperské republiky. Ten, jako první, nechal Kypřany projevit jejich názor k otázce enose. Pro sjednocení Kypru s Řeckem se v plebiscitu vyslovilo 96 % řeckých Kypřanů. Dalším obrovským přívržencem hnutí byl plukovník řecké armády Georgios Grivas, který v roce 1955 zahájil bojové akce organizace EOKA (Revoluční organizace pro boj za osvobození Kypru). Po čtyřech letech sporů se v únoru roku 1959 v Curychu sešli vedoucí představitelé Řecka a Turecka a po dlouhých jednáních získala 16. srpna roku 1960 Kyperská republika nezávislost a vstoupila do OSN. Curyšská dohoda stanovovala na Kypru prezidentský systém, přičemž řecký prezident měl mít svého tureckého viceprezidenta a oběma měla být podřízena ministerská rada složená ze sedmi Řeků a tří Turků. Ve sněmovně a všech veřejných úřadech měl být zachován stejný poměr hlasů. Velká Británie, Řecko a Turecko se zavázaly tuto dohodu garantovat zvláštní smlouvou, která vylučovala jak sjednocení Kypru s Řeckem, tak rozdělení ostrova.
1.3 Zelená linie Přestože nově zrozená republika začala fungovat s nejlepšími předsevzetími, prodraly se velmi záhy na světlo staré rozbroje a problémy. Podoba vládních orgánů navržená Curyšskou dohodou byla příliš komplikovaná, aby fungovala v praxi. Kyperští Turci se víceméně přestali podílet na ostrovní vládě, vzájemné konflikty začaly eskalovat, a tak již v zimě roku 1963 znovu vypukly na ostrově boje. Kypr a Velká Británie požádali o pomoc Radu bezpečnosti, která doporučila OSN vyslat v roce 1964 na Kypr mírové jednotky OSN (UNFICYP), složené z vojáků členských států Severoatlantického paktu, které jsou na ostrově z důvodu stále trvajících konfliktů dodnes. Dalším krokem bylo vyslání zvláštního zprostředkovatele OSN, který se měl podílet na mírovém řešení kyperského konfliktu a na uzavření oboustranně přijatelné 8
dohody. Na Kypru se zprostředkovatelů vystřídala celá řada, aniž by bylo nalezeno mírové řešení. V březnu roku 1965 podal zprostředkovatel Gal Plaza návrh řešení, který by znamenal zachování kyperské nezávislosti, důslednou demilitarizaci Kypru, odmítnutí jakéhokoliv rozdělení či oddělení území a urovnání konfliktu během přímých řecko-tureckých rozhovorů. Turci i turečtí Kypřané označili tento návrh za naprosto nepřijatelný a požadovali, aby jakékoliv budoucí změny výslovně odmítaly sjednocení Kypru s Řeckem a naopak obsahovaly územní oddělení obou etnik v rámci federalistického vládního systému. K rozdělení nicméně opravdu došlo v roce 1974, když se znovu projevily snahy kyperských Řeků o připojení ostrova k Řecku. Situace se vyhrotila, když vládnoucí řecký režim svrhl kyperského prezidenta Makariose a nahradil ho Nikosem Samsonem, členem protitureckého teroristického hnutí. Došlo k narušení stability ostrova, na které turecká strana reagovala intervencí svých vojsk. Rozdělení ostrova na dvě části se tak stalo realitou. Původní linie příměří vedoucí hlavním městem Nikósie, která byla do mapy zakreslena britskými důstojníky a proslavila se jako „Green Line“, byla roku 1974 prodloužena napříč celým ostrovem. Tzv. zelená linie je dnes 180 km dlouhá a táhne se od města Kokkiny na severozápadě ostrova až po Famagustu na východě. Symbolem rozdělení se stala ulice Ledra, která protíná centrum Nikósie. První barikády rozdělující řeckou a tureckou část ulice vyrostly v Ledře už v roce 1958, kdy vůdci kyperských Turků chtěli zabránit svým lidem v nakupování v řeckých obchodech. Mezi řeckým a tureckým úsekem se nacházelo osmdesáti metrové "území nikoho", které stejně jako zelenou linii hlídaly jednotky OSN.
Obrázek č. 1 – Rozdělení ostrova Kypr
Zdroj: Sjednocení Kypru zdržuje dohoda o autonomii 9
1.4 Důsledky turecké invaze
Kypr dodnes nese důsledky invaze tureckých vojsk z roku 1974. Téměř 37 % celkového území ostrova - tzn. severní část, kde je koncentrováno 70 % všech přírodních zdrojů - je stále pod tureckou okupací. 28 % kyperských Řeků žijících na severu ostrova, kteří zde představovali 80 % celkového obyvatelstva, bylo po roce 1974 vystěhováno do jižní části. 12 000 kyperských Řeků, kteří se rozhodli neopustit své domovy a zůstat na okupovaném území, bylo podrobeno útlaku, ponižování a porušování lidských práv. Tyto podmínky je, až na zhruba 500 lidí, přinutily odejít na vládou kontrolované území. Dále je v důsledku invaze více než 1 500 obyvatel Kypru dodnes nezvěstných. Podle generálního tajemníka OSN je Kypr, který je okupován 35 000 tureckými vojáky, jednou z nejvíce ozbrojených oblastí na světě. Došlo zde také ke změně demografického složení ostrova, když bylo, především z nepříliš rozvinuté oblasti Turecka - Anatolie, posláno více než 115 000 Turků, aby obsadilo okupované území Kypru. Více než třetina kyperských Turků měla z okupovaného území v letech 19741995 z důvodu převládajících hospodářských a sociálních problémů emigrovat. Původní kyperští Turci jsou tak nyní v menšinové pozici vůči tureckým vojákům a kolonistům. Ilegální režim okupované části ostrova se také vědomě a systematicky snaží vyhladit jakékoliv stopy devět tisíc let dlouhého kulturního a historického dědictví. Veškeré řecké názvy byly nahrazeny tureckými. Kostely, hřbitovy a archeologické památky byly zničeny, vyrabovány či znesvěceny. Kyperské cennosti podílející se na kulturním dědictví světa byly převážně rozkradeny a nelegálně obchodovány na zahraničních trzích.3
3
Government web portal – Cyprus problem – results of invasion
10
2. Charakteristika hospodářství a politického systému Kypru
2.1 Státní zřízení Kypru Ostrov Kypr je tvořen mezinárodně uznanou Kyperskou republikou, která je oficiálně zastupovaná vládou v hlavním městě Nikósii, a Severokyperskou tureckou republikou (Turkish Republic of Northern Cyprus, tj. TRNC vyhlášenou v roce 1983), kterou uznalo pouze Turecko. 37 % území ostrova tvoří okupovaná území, které nezvládá vláda Kyperské republiky kontrolovat. Kyperská republika má prezidentskou formu. Její prezident je volen na pět let a působí v čele vlády i státu. Posledního prezidenta Tassose Papadopoulose vystřídal v prezidentských volbách v únoru 2008 Demetris Christofias. Ten je hlavním představitelem levicové strany pracujících - Levé křídlo a nové síly (AKEL). Ve velmi těsných volbách porazil v druhém kole přímé prezidentské volby pravicového kandidáta Ioannise Kasoulidese. Bývalý prezident Papadopoulos, který byl zvolen hlavou státu v roce 2003, je označován za jeden z hlavních důvodů neúspěšných jednání o sjednocení ostrova. Za jednu z hlavních příčin je považováno jeho odmítnutí tzv. Annanova plánu (o znovusjednocení Kypru) v referendu v roce 2004. Ve volbách v roce 2008 se do druhého kola neprobojoval. Úspěšnější byli nový prezident Christofias i jeho protikandidát Kasoulides, kteří ve svých programech slíbili voličům okamžité znovuzahájení rozhovorů o sjednocení s vůdcem kyperských Turků Mehmet Ali Talatem a generálním tajemníkem OSN Pan Ki Munem. Christofias si již ve své kampani stanovil vyřešení kyperského problému jako jednu z priorit své vlády a vyzýval ke sjednocení státu, lidí, institucí a ekonomiky. Jako jeden z mála řeckokyperských politiků se vydal na tureckou část ostrova, kde se uskutečnilo jeho setkání s hlavou Severokyperské turecké republiky Talatem. Post viceprezidenta je v současné době neobsazen. Na základě ústavy z roku 1960 a mezinárodních dohod patří funkce viceprezidenta a s ní i náležité pravomoci komunitě kyperských Turků. Kyperská vláda
11
je označována jako Rada ministrů. Je jmenována prezidentem, který jí navíc předsedá. Současná vláda působí ve funkci od 21. 5. 2006.4 Legislativní moc ve státě tvoří Sněmovna reprezentantů, která je volena na pět let na základě proporčního volebního systému a skládá se z 59 členů. Zástupcům řecké strany je vyhrazeno 56 mandátů, 3 mandáty jsou zastoupeny Maronity (představitelé Maronitské křesťanské církve), Římsko-katolickou církví a arménskou menšinou. Turecké komunitě je vyhrazeno 24 křesel. V praxi však tyto pozice nejsou obsazeny, stejně jako všechny další posty v armádě, administrativě či soudnictví garantované tureckým zástupcům. 5 Severokyperská
turecká
republika
přijala
v roce 1983
v rámci
jejího
nezákonného vyhlášení Ústavu, která stanovuje její státní zřízení jako poloprezidentské s prezidentem, který je hlavou státu, a premiérem, který působí v čele ministerské rady. Ta je složena z deseti ministrů a jmenována prezidentem na návrh předsedy vlády. Jednokomorový parlament je tvořen padesáti poslanci, kteří jsou voleni každých pět let všeobecným volebním právem. Severokyperská turecká republika měla za období své existence pouze dva prezidenty. Prvním prezidentem byl v roce 1983 zvolen Rauf Denktash, který byl neoficiálním vůdcem kyperských Turků již od 60. let 20. století a jemuž se podařilo čtyřikrát po sobě post prezidenta obhájit. 17. 4. 2005 jej v této funkci nahradil současný prezident Mehmet Ali Talat. Další řádné prezidentské volby jsou naplánovány na duben roku 2010. Současná Rada ministrů, v jejímž čele stojí premiér Ferdi Sabit Soyer, byla zvolena 27. 9. 2006.6
2.2 Ekonomika Kyperské republiky
Kyperská republika je hospodářsky vyspělým státem. V roce 2008 dosáhla HDP 23 400 EUR na obyvatele v PPS, což je přibližně 89,7 % průměru EU 25 a 93,2 % průměru EU 27. To bylo také nejvíce ze všech nových členských zemí. Kypr je malou otevřenou ekonomikou s velkou sektorovou koncentrací. Právě tato koncentrace spolu s velikostí kyperské ekonomiky jsou důvodem velké citlivosti na vnější vlivy. Potenciál růstu je 4 až 4,5 %. Kyperské HDP již dlouhodobě tvoří ze tří čtvrtin služby. Tato 4
North Cyprus: Political System Global politics: Kypr – předpověditelná krize 6 BBC News World Edition – Profile: Rauf Denktash 5
12
skutečnost vedla k oslabení jiných sektorů, ke ztrátě konkurenceschopnosti a následnému zvýšení závislosti na vnějším světě. Primární sektor se v roce 2008 podílel na tvorbě HDP 2,5 %, z nichž 1,9 % tvořilo zemědělství. Podíl sekundárního sektoru činil 19,3 % a podíl služeb (terciální sektor) 78,2 % celkového HDP. Jednu z nejdůležitějších rolí má v kyperské ekonomice turistický ruch. Podstatné jsou dále také finanční a profesionální služby. Významným impulsem pro hospodářství byl vstup Kyperské republiky do EU. Vzdálenost Kypru od vnitřního trhu EU mu nedovoluje využívat plně všechny výhody členství, nicméně jeho ambicí zůstává těžit ze svého geografického postavení a působit jako most mezi EU a zejména Blízkým východem. Kypr se vyznačuje všeobecně příznivým podnikatelským prostředím, kvalitně fungujícím bankovním sektorem a obchodními službami, poměrně moderní infrastrukturou a vzdělanou pracovní silou. Funguje zde právní systém přizpůsobený pro podnikání. V otázce nezaměstnanosti se Kyperská republika pyšní v porovnání s dalšími členskými státy EU třetím nejnižším procentem. Podle harmonizované metodiky EU je nezaměstnanost v roce 2008 odhadována na 4 % pracovní síly. Inflace měřena indexem spotřebitelských cen (CPI) se z 2,4 % v roce 2007 zvýšila v roce 2008 na 4,7 %. Ekonomika Kyperské republiky je jednoznačně dovozně orientována a její zahraniční obchod vykazuje trvale pasivní bilanci. V roce 2008 byl její obchodní deficit rekordní, a to 6,2 mld. EUR oproti 5,2 mld. EUR roku předchozího.7
Tabulka č.1: Základní makroekonomické ukazatele za období 2004 až 2008
Základní makroekonomické ukazatele za posledních pět let 2004
2005
2006
2007
2008
HDP (mil. EUR)
11142,4 11582,3 12062,1 12598,3 13059,5
HDP na obyvatele (EUR)
17104,1 17765,0 18684,0 19893,0 21407,7
Reálný růst HDP
4,2
3,9
4,1
4,4
3,7
Inflace (%)
2,3
2,6
2,5
2,4
4,7
Nezaměstnanost (%)
5,0
5,1
4,5
3,9
3,8
Vývoz (mil. EUR) 7
936,3 1228,8
BusinessInfo.cz – Kypr – Ekonomická charakteristika země
13
1111,8 1082,7 1167,4
Základní makroekonomické ukazatele za posledních pět let 2004
2005
2006
2007
2008
Dovoz (mil. EUR)
4577,9 5069,1
5513,5 6353,4 7349,0
Bilance běžného účtu (mil. EUR)
-630,1 -787,8
-848,2 -1367,8 *-490,9
*údaj za III. čtvrtletí roku 2008 Zdroj: BusinessInfo.cz – Kypr – Ekonomická charakteristika země
Od roku 2004 roste HDP Kyperské republiky relativně rovnoměrně a to v průměru o cca 480 mil. EUR ročně. Reálný růst HDP je kolísavý a v roce 2008 se snížil nejvýrazněji za posledních pět let. V porovnání s roky minulými se naopak v roce 2008 podstatně zvýšila inflace a to o 1,3 %. Klesavou tendenci má v Kyperské republice míra nezaměstnanosti, která měla v roce 2008 hodnotu 3,8 %. Bilanci běžného účtu vykazuje v posledních pěti letech Kyperská republika zápornou.
Tabulka č. 2: Podíl odvětví na tvorbě HDP
Podíl odvětví na tvorbě HDP v%
2004
2005
2006
2007
2008
Primární sektor
3,4
3,2
2,8
2,6
2,5
Zemědělství, lesy a myslivost
2,8
2,6
2,2
2,0
1,9
Rybolov
0,2
0,2
0,2
0,2
0,2
Důlní těžba a lomy
0,4
0,4
0,4
0,4
0,4
Sekundární sektor
19,4
19,1
18,7
18,6
19,3
9,2
8,8
7,9
7,5
7,6
2,2
2,1
2,1
2,0
2,3
8,0
8,2
8,6
9,1
9,4
Terciální sektor - služby
77,2
77,7
78,6
78,8
78,2
Velkoobchod a maloobchod
12,5
12,6
12,7
13,0
13,4
Průmysl Výroba elektřiny, dodávky plynu a vody Stavebnictví
14
Podíl odvětví na tvorbě HDP v%
2004
2005
2006
2007
2008
Hotely a restaurace
7,5
7,3
7,2
6,9
6,5
Doprava, sklady a komunikace
8,2
8,1
7,7
7,4
6,9
Finanční služby
6,6
6,9
7,5
8,0
8,2
17,8
18,3
19,1
19,7
19,3
10,3
10,3
10,3
10,0
10,0
Vzdělávání
5,8
5,8
5,8
5,6
5,7
Zdravotní a sociální péče
3,8
3,8
3,8
3,7
3,7
Další společenské a osobní služby
3,9
3,8
3,8
3,7
3,7
Domácnosti s posluhou
0,8
0,8
0,8
0,8
0,8
Nemovitosti, pronájem a obchodní aktivity Veřejná správa a obrana
Zdroj: BusinessInfo.cz – Kypr – Ekonomická charakteristika země
Na tvorbě HDP Kyperské republiky se za posledních pět let vždy největším procentem podílel terciální sektor. Z primárního sektoru má nejdůležitější postavení zemědělství (v roce 2008 tvořilo 1,9 % HDP), dále rybolov a důlní těžba a lomy. Hlavními odvětvími sekundárního sektoru jsou stavebnictví, průmysl, výroba elektřiny a dodávky plynu a vody. 78,2% podíl na HDP terciálního sektoru je zastoupen nejpodstatněji nemovitostmi, pronájmy a obchodními aktivitami, velkoobchodem a maloobchodem, veřejnou správou a obranou a také finančními službami.
Průmysl Průmyslová výroba patří mezi poměrně slabé odvětví národního hospodářství Kypru. Její podíl na tvorbě HDP se v posledních pěti letech příliš nemění, resp. klesá a v roce 2008 činil 7,6 %. Výroba dopravních prostředků vzrostla o 20,3 %, a tudíž byla v roce 2008 nejrychleji rostoucím odvětvím. Kladné byly také výsledky exportních odvětví a to především ve výrobě elektrických a optických zařízení. Solidní růst si zachoval i chemický a potravinářský průmysl. O 14 % vzrostla výroba gumárenských a plastových výrobků. V ostatních oborech se projevuje nízká konkurenceschopnost
15
kyperského průmyslu a tak došlo k opětovnému útlumu v kožedělném, textilním a dřevařském průmyslu.
Stavebnictví Stavebnictví
bylo
v posledních
sedmi
letech
hnací
silou
kyperského
ekonomického růstu. V roce 2008 však vykazovalo jasné známky zpomalení a jeho podíl na tvorbě HDP v tomto roce tak dosáhl 9,4 %. Jedním z měřítek stavební výroby jsou stavební povolení, kterých bylo v roce 2008 vydáno o 625 (tj. 6,6 %) méně. Počet vydaných povolení se snižuje již po řadu měsíců. Odhadovaná hrubá hodnota povolených staveb se pohybuje okolo 2 904,6 mil. EUR.
Zemědělství Zemědělská výroba je na Kypru, vzhledem ke klimatickým podmínkám (převážnou část roku je sucho) a dosažené úrovně hospodářského rozvoje, nákladově velmi náročná. Pro udržení produkce jsou nutné závlahy, jež stát dotuje. Přesto je většina jednotlivých segmentů nekonkurenceschopných, jelikož jsou na trhu dovážené produkty zpravidla levnější. V letech 2007 a 2008 vládla na ostrově extrémní sucha, a proto došlo k zásadnímu omezení dodávek vody pro zemědělce. Těm vláda se svolením Evropské komise vzniklé škody částečně vynahradila.
Služby Ekonomika Kyperské republiky se opírá především o sektor služeb, který tvoří největší podíl na tvorbě HDP. Terciální sektor je na Kypru poměrně diversifikován, nejdůležitějšími nicméně zůstávají služby související s oblastí cestovního ruchu. Sektor cestovního ruchu se na růstu HDP podílí cca 13 %, avšak jeho role hnacího motoru růstu se v posledních letech zmenšuje. Rok 2008 tak nebyl pro cestovní ruch na Kypru příliš úspěšný. Počet turistů zaznamenal meziroční pokles o 0,5 %. Mimo jiné zahrnuje terciální sektor služby komunální, sociální, finanční, pojišťovací, obchodní, hotelové a restaurační. V roce 2007 bylo na Kypru ve službách zaměstnáno 73,1 % činného obyvatelstva.
16
2.3 Budoucí hospodářský vývoj Kyperské republiky
Podle aktualizovaného střednědobého scénáře vývoje ekonomiky byl v roce 2009 na Kypru předpokládán růst HDP o 2,1 %. Bylo očekáváno, že se nepříznivá ekonomická situace projeví jen v některých sektorech, např. ve stavebnictví, turistickém ruchu, zemědělství a omezeně ve finančních službách. Jiné sektory, především pak služby, měly dále růst solidním tempem. Podíl služeb se měl na úkor primárního a sekundárního sektoru k roku 2012 navýšit až na 81,4 %. Také v terciálním sektoru se počítalo s restrukturalizací a diverzifikací exportně orientovaných privátních služeb v oblasti komunikací, finančních služeb, zdravotnictví a vzdělávání. Změny ve světové ekonomice vedou všeobecně domácnosti ke snaze snížit celkovou zadluženost. Z tohoto důvodu mělo pravděpodobně v roce 2009 dojít ke zpomalení soukromé spotřeby. Obdobně bylo také očekáváno zpomalení růstu exportu v důsledku zpomalení růstu v oblasti cestovního ruchu. V souvislosti se současnou hospodářskou situací ve světě mohou však být tyto údaje o vývoji kyperské ekonomiky v roce 2009 poměrně nadsazené. Je pravděpodobné, že v rámci celosvětové krize dojde k podstatnému oslabení poptávky v oblasti cestovního ruchu, který tvoří jednu z nejdůležitějších položek kyperského HDP. Jak již bylo zmiňováno, je kyperská ekonomika vysoce citlivá na vnější vlivy, proto se na ní krize zřejmě výrazně podepíše. 8
2.4 Ekonomika Severokyperské turecké republiky Ekonomika Severokyperské turecké republiky je charakterizována jako ostrovní s limitovanými zdroji. Funguje plně na principech volného trhu, kde je však velký podíl administrativních nákladů hrazen Tureckem. Ekonomice severní části Kypru dominuje terciální sektor, mezi který se řadí veřejný sektor, obchod, turistický ruch a vzdělání. V roce 2007 se sektor služeb podílel na HDP 67 %. Druhé místo zaujímal lehký průmysl s 22 % a dále zemědělství s 9 % z celkového HDP. Ekonomický růst TRNC má tendence být nestálý, což je dáno především relativní izolací, převahou veřejného
8
BusinessInfo.cz – Kypr – Ekonomická charakteristika země
17
sektoru, závislostí na turecké liře a malou velikostí trhu. Zemědělství spolu se službami zaměstnávají více než polovinu pracovní síly. 9 Jelikož je Severokyperská turecká republika oficiálně uznána pouze Tureckem, je těžce závislá na jeho ekonomické podpoře a také na jeho armádě. Export a import probíhá většinou na území Turecka. Pokud jsou produkty vyrobeny na území severního Kypru a to z materiálů zde dostupných (případně dovezených přes některý z oficiálních severokyperských přístavů), mohou být přes tyto přístavy také exportovány. Turecká vláda podstatně podporuje fungování TRNC a každoročně tak financuje okolo jedné třetiny jejího rozpočtu. V minulých letech tato částka přesáhla $400 milionů za rok.10 Severokyperskou ekonomiku v roce 2009 pravděpodobně čeká znatelné oslabení. Projeví se zde globální finanční krize a to zejména z důvodu závislosti TRNC na nyní těžce postiženém britském a tureckém trhu turistického ruchu a také na základě dominantního postavení bank Turecka ve finančním sektoru Severokyperské turecké republiky.
2.5 Srovnání ekonomik Kyperské republiky a TRNC V následující tabulce jsou porovnány základní ekonomické ukazatele obou zemí pro rok 2008. Z důvodu nedostupnosti aktuálních dat pro TRNC jsem údaje vypočítala z údajů, které uvádějí procentuální srovnání obou ekonomik. Tabulka č. 3 – Porovnání ekonomických ukazatelů11
Kyperská republika
TRNC
HDP na obyvatele (EUR)
21 407
8 500
Nezaměstnanost
3,8 %
9,5 %
Inflace
4,7 %
11,6 %
Import (mil. EUR)
7 349
1 014
Export (mil. EUR)
1 167
57
9
Facts about Turkish Republic of Nothern Cyprus CIA – The World Factbook - Cyprus 11 BusinessInfo.cz – Kypr – Ekonomická charakteristika země, CIA – The World Factbook - Cyprus 10
18
Výrazně lepší ekonomická situace Kyperské republiky se jasně projevuje v porovnání ekonomických ukazatelů. HDP na obyvatele Severokyperské turecké republiky dosahuje zhruba 40 % HDP na obyvatele Kyperské republiky a míra nezaměstnanosti Kyperské republiky tvoří 40 % míry nezaměstnanosti v TRNC. Míra inflace v TRNC je více než dvakrát vyšší než v Kyperské republice a velké rozdíly se samozřejmě objevují také ve srovnání objemu importu a exportu. Nejmarkantnější odchylka je v objemu exportu, který je v Kyperské republice cca dvacetkrát větší než v TRNC.
Graf č. 1 – Podíl odvětví na tvorbě HDP, Kyperská republika
Zdroj: BusinessInfo.cz – Kypr – Ekonomická charakteristika země
19
Graf č. 2 – Podíl odvětví na tvorbě HDP, Severokyperská turecká republika
Zdroj: CIA – The World Factbook - Cypru
Podíl odvětví na tvorbě HDP je v obou republikách velmi podobný. V Severokyperské turecké republice je výrazněji zastoupeno zemědělství (9 %) a také průmysl má o necelé 4 % vyšší podíl na HDP. Jinak je pro obě ekonomiky nejzásadnější sektor služeb, který tvoří v obou případech nadpoloviční většinu HDP.
20
3. Vztah řecké a turecké části Kypru k EU
3.1 Kypr jako kandidátská země vstupu do EU Dlouhodobým cílem vlády v Nikósii byl kyperský vstup do evropských struktur, jehož hlavním podpůrcem bylo zejména Řecko. Již v roce 1973 vstoupila v platnost asociační dohoda mezi Kyprem a Evropským hospodářským společenstvím a v roce 1988 také dodatečný protokol o vytvoření celní unie. 3. 7. 1990 podal Kypr žádost o členství v Evropských společenstvích.12 V roce 1993 proběhlo kodaňské zasedání Evropské rady, které řešilo možnost vstupu přidružených zemí do Evropské unie a také povinnosti zemí spojené s členstvím. V rámci rozšíření bylo nezbytné zachování hodnot a norem EU a dosažení určitých politických a hospodářských kritérií kandidátskými zeměmi. EU trvá na tom, aby nově přijaté země respektovaly její hodnoty a zcela přijaly její právní předpisy, procedury a opatření, jimž se obvykle souhrnně říká acquis communautaire („to, čeho bylo dosaženo“). Na summitu EU v Kodani tak byla stanovena tzv. kodaňská kritéria vstupu, mezi něž patří: stabilita institucí jako záruka demokracie, právního státu, lidských práv a respektování a ochrany menšin; fungující tržní hospodářství a schopnost obstát v konkurenčních tlacích tržních sil v EU; schopnost přijmout závazky vyplývající ze členství, včetně cílů politické unie a hospodářské měnové unie. V prosinci roku 1995 byla tato vstupní kritéria na zasedání Evropské rady v Madridu potvrzena. Zdůrazněna zde byla také důležitost toho, aby kandidátské země přizpůsobily administrativní struktury pro vytvoření podmínek pro postupnou, harmonickou integraci. Nutné je také uzpůsobit tržní struktury státu tak, aby bylo evropské právo převedeno na vnitrostátní úroveň a aby bylo aplikováno pomocí vhodného soudního a správního aparátu. Nicméně i v případě splnění všech podmínek si EU vyhrazuje právo se rozhodnout, kdy bude na přijetí nových zemí připravena. 13 V roce 1995 byl také Kypr označen jako jeden z hlavních kandidátů na vstup do EU, čímž došlo k výraznému zhoršení vztahů mezi řeckou a tureckou částí ostrova. Řecko mělo eminentní zájem na členství Kypru v EU, a tak vynaložilo masivní nátlak, 12
Global politics: Kypr – předpověditelná krize Evropská unie: Rozšiřování pokračuje, str. 8,9, Glosář: instituce, politiky a rozšiřování Evropské Unie, str. 62. 13
21
aby se Kypr dostal mezi kandidátské země. Na oplátku také souhlasilo s uzavřením celní unie s Tureckem. Evropští představitelé očekávali, že tyto události, které by znamenaly zlepšení ekonomického postavení a možnosti volného pohybu, přispějí k urovnání sporů mezi oběma kyperskými skupinami. Tento předpoklad se ale projevil jako chybný, když Turecko velmi rázným způsobem odmítlo uzavření jakýchkoliv dohod.14 Na lucemburském summitu v roce 1997 bylo rozhodnuto o zahájení předvstupních rozhovorů s Kyprem a zároveň byla Evropskou unií opět odmítnuta turecká žádost o přistoupení. Řecko projevilo snahu posílit svou pozici vůči Turecku a dalo najevo, že si nepřeje zařazení Turecka do druhé vlny rozšíření. Na to reagovali zástupci kyperských Turků okamžitým přerušením rozhovorů o státoprávním uspořádání a zintenzivněním snahy získat mezinárodní uznání pro svůj „stát“, Severokyperskou tureckou republiku.15 Dne 31. března 1998 byla s šesti zeměmi, mezi něž patřili Česká republika, Estonsko, Kypr, Maďarsko, Polsko a Slovinsko, zahájena vyjednávání o vstupu do EU, a to v rámci tzv. první vlny kandidátských zemí.
Na zasedání Evropské rady
v Helsinkách v prosinci roku 1999 bylo rozhodnuto, že se do vyjednávacího procesu zařadí dalších šest zemí. V tzv. druhé vlně to byli Bulharsko, Lotyšsko, Litva, Malta, Rumunsko a Slovenská republika. Zároveň zde změnila Evropská unie své stanovisko vůči Turecku. Byl mu přiznán status země ucházející se o členství v EU a dána možnost být přijat v rámci stejných podmínek jako ostatní kandidátské země.16 V počátcích jednání stanovila EU sjednocení Kypru jako předpoklad pro jeho přijetí. Tato podmínka byla později zrušena výměnou za rozšíření kandidátského statusu Turecka. Dalším podnětem, který vedl k úspěšnému kandidátství Kypru, bylo jeho kompletní plnění acquis communautaire a pozice na špici žebříčku států podle uzavřených kapitol. Důležitým důvodem byl také převládající názor, že řecká strana dává najevo větší snahu o brzké urovnání kyperského sporu než strana turecká. Ta byla kritizována především Radou bezpečnosti OSN a klíčovými členy EU za svou neochotu spor řešit, když hlavní představitel kyperských Turků Rauf Denktash, zakladatel Severokyperské turecké republiky, dvakrát odešel z probíhajícího jednání mezi stranami. 14
Global politics: Kypr – předpověditelná krize Euroskop.cz – Kypr v Evropské unii 16 Evropská unie: Rozšiřování pokračuje k – strana 10, 11, Glosář: instituce, politiky a rozšiřování Evropské Unie, str. 60 15
22
Turecko se dívalo velmi negativně na možné přijetí rozděleného ostrova do EU. Otevřeně prohlásilo, že proti tomuto aktu hodlá bojovat, a to i případnou vojenskou anexí severní části Kypru. Také řečtí politikové přišli s varováním, že pokud nevstoupí do EU Kypr, zabrání vstupu dalších kandidátů (Česka, Polska a Maďarska).17
3.2 Kypr v EU O vstupu nových zemí do Evropské unie pojednává článek 49 Smlouvy o Evropské unii. O zahájení vyjednávání musí jednomyslně rozhodnout Rada, a to po konzultaci s Komisí a po obdržení souhlasu Evropského parlamentu. Předmětem smlouvy mezi kandidátskou a členskou zemí musí být podmínky vstupu, přechodná období a přizpůsobení se smlouvám, kterými byla Evropská unie založena. Pro vstup smlouvy v platnost, musí být ratifikována všemi smluvními stranami, a to podle jejich ústavních předpisů. 18 12. prosince roku 2002 ukončila Komise na summitu Evropské rady v Kodani jednání o vstupu s deseti kandidátskými zeměmi - Kyprem, Českou republikou, Estonskem, Litvou, Lotyšskem, Maďarskem, Maltou, Polskem, Slovenskem a Slovinskem - a 1. května 2004 jim umožnila stát se členy Evropské unie. Vstup Kyperské republiky do EU řeší protokol č. 10 Přístupové smlouvy. Z něj plyne, že Kyperská republika vstupuje do Evropské unie jako celek, tzn. včetně území Severokyperské turecké republiky, kterou vláda v Nikósii nemá pod efektivní kontrolou. Na oblast, která je pod kontrolou úřadů TRNC (Turkish Republic of Northern Cyprus), nebudou až do vyřešení řecko-tureckého sporu na Kypru aplikovány tzv. acquis. Podle protokolu 10 tedy linie rozdělující entity nepředstavuje vnější hranici EU. Na ostrově bylo v rámci této dohody nutné zavést speciální pravidla pro pohyb osob, zboží a služeb. Občané severní části Kypru mohou využívat např. volného pohybu osob, ale to jen v případě, že zažádají o vydání pasu Kyperské republiky. V praxi jsou většinou držitelé pasů Severokyperské turecké republiky a Turecka. Evropská unie se tímto řešením vyhnula faktickému uznání Severokyperské turecké republiky a tím pádem se vyhnula porušení rezolucí OSN z let 1983 a 1984. Po formálně-právní stránce je tedy celá 17 18
Global politics: Kypr – předpověditelná krize Glosář: instituce, politiky a rozšiřování Evropské Unie, str. 106
23
Kyperská republika částí EU, nicméně po stránce územním je to pouze část ostrova kontrolovaná vládou v Nikósii. 19 Mezi novými členskými zeměmi patřil Kypr ke státům rozlohou k nejmenším, nicméně nejvyspělejším. V rámci ratifikačního procesu Smlouvy o přistoupení k EU proběhla ve většině přistupujících zemí v souladu s ústavami těchto zemí referenda, která bez výjimky potvrdila přání většiny občanů připojit se k Evropské unii. Jako v jediné ze zemí východního rozšíření se na Kypru referendum o vstupu do EU ani žádné jiné referendum, v němž by občané vyjádřili svůj názor na jiné evropské záležitosti, nekonalo. Smlouva o Ústavě pro Evropu i Lisabonská smlouva byly ratifikovány v parlamentu. V souvislosti se vstupem do EU Kypřané 24. 4. 2004 hlasovali pouze v referendu o znovusjednocení ostrova (Kypr by vstupoval do EU jako celek a ne jen jeho jedna část). Zatímco kyperští Turci se sjednocením ve většině souhlasili, kyperští Řekové se vyslovili proti. Hlasování bylo vzhledem k vysoké účasti voličů z obou skupin (na jihu 88 %, na severu 87 %) relevantním obrazem názoru kyperských obyvatel. 20
Graf č. 3 – Výsledky referenda o sjednocení Kypru 24. 4. 2004
Zdroj: Euroskop.cz – Kypr v Evropské unii
19 20
Euroskop.cz – Kypr v Evropské unii Glosář: instituce, politiky a rozšiřování Evropské Unie, str. 109
24
Smlouvu o Ústavě pro Evropu ratifikoval kyperský parlament 30. 6. 2005. Při jednáních o nové podobě smlouvy se Kypr řadil k tzv. přátelům ústavy, kteří podporovali zachování stávajícího textu smlouvy. Jako jediná vládní strana, která se proti ústavnímu textu otevřeně vyjádřila, byla strana AKEL (Progressive Party for the Working People), která nesouhlasila s „bouráním sociálního státu“ či „omezením politických práv a individuálních svobod občanů ve jménu domnělé bezpečnosti a potlačování terorismu". Přes tento odpor měl nově upravený text své příznivce v ostatních kyperských stranách a tak byla Lisabonská smlouva 3. 7. 2007 parlamentem ratifikována. K 1. 1. 2008 vstoupil Kypr společně s Maltou, jakožto 14. a 15. člen, do eurozóny, která nyní čítá 16 členů. Zatím není členem Schengenského prostoru, jehož hlavním smyslem je volný pohyb osob bez kontrol na společných hranicích. Rozhodl se počkat na spuštění Schengenského informačního systému druhé generace, tj. SIS II. Předpokládá se, že by k jeho zprovoznění mělo dojít během roku 2009. V otázce rozšiřování EU podporuje Kypr Chorvatsko, Makedonii a další země západního Balkánu. Co se Turecka týče, bez vyřešení kyperského problému a uznání Kyperské republiky Tureckem, není jeho vstup do EU možný. Ani splnění těchto podmínek by ovšem ještě nebylo zárukou jeho úspěšného kandidátství.21
3.3 Zájem EU na vyřešení konfliktu
Zájem Evropské unie na kyperském konfliktu souvisí s udržením míru a stability ve Středomoří, kterého by EU ráda docílila. Důvodem je jednak geografická blízkost východního Středomoří k EU a také ke strategicky položenému, nepokojnému Blízkému Východu. Vyřešení sporu na Kypru by zároveň podpořilo spolupráci a vztahy mezi NATO a kandidátským státem Tureckem a členem EU Řeckem. Mimo celkový zájem EU jsou na ukončení konfliktu na Kypru zainteresovány i jednotlivé členské země, některé více než jiné. Mezi ně patří samozřejmě Řecko, které je s kyperským problémem spjato nejtěsněji. I když už opustilo od snahy spojit se s řeckou částí Kypru (enosis), stále podporuje veškeré zájmy a cíle řeckých Kypřanů, např. spojení ostrova v rámci federální struktury, liberalizaci práv a svobod, omezení 21
Euroskop.cz – Kypr v Evropské unii
25
turecké role v přijímání bezpečnostních opatření na Kypru či začlenění do mezinárodního společenství (včetně EU). Velká Británie je druhou členskou zemí, která je úzce spojena s Kyprem. Toto spojení vzešlo z toho, že Kypr byl v minulosti britskou kolonií. Na ostrově se nacházejí dvě britské vojenské základny a po roce 1960 se Velká Británie navíc stala jedním z garantů Kypru. Důvodem je také její velký zájem o navázání blízkých vztahů s Tureckem. Ostatní členské země EU věnují tomuto konfliktu pozornost jen sporadicky. Některé státy považují problém Kypru za interní spor mezi dvěma komunitami, do kterého by měli být zahrnuty maximálně Řecko a Velká Británie. Jiné se soustřeďují na primární roli Turecka v tomto sporu a nehodlají ohrozit vzájemné vztahy s tímto geostrategickým partnerem. Zdánlivá stagnace jednání nikdy v minulosti neznamenala vážné ohrožení stability ve východním Středomoří, a proto, s výjimkou snahy EPC (European Political Cooperation) v červenci 1974 o nastolení klidu zbraní, nevyvinula EU žádnou specifickou taktiku pro vyřešení otázky Kypru. Po roce 1974 byl konflikt stažen z hlavního programu EPC a nebyl tak nikdy předmětem nejvýznamnějších politických diskuzí. Ani zařazení Kypru do přístupových jednání v 90. let postoj EU nezměnilo. Prohloubila se pouze její averze k možnosti, že by na ostrově fungovaly dva samostatné státy, což by komplikovalo snahu Kypru o vstup do EU. Členské státy EU dychtivě souhlasily s původní úmluvou, že sloučení Kypru bude podmínkou pro jeho přijetí, jelikož nechtěly zahrnout další etnicko-politický problém pod účinnost Evropské unie. Mimoto, vyřešení kyperského konfliktu pod dohledem EU by upevnilo její pozici a image jakožto společenství bezpečnosti a míru. Zatímco ale EU otevřeně zdůrazňovala svou snahu problém řešit a využít přijímací proces jako katalyzátor pro rozuzlení sporu, činitelé EU nepřicházeli s žádným konkrétním návrhem, natož pak jeho realizací. Tvrdili, že jednání o možných postupech probíhají v rámci „rozdělení práce“ mezi Komisí a Spojenými národy. Unie se sice zavázala spolupracovat na tomto problému se Spojenými národy a během let opravdu podpořila všechny plány UNSG týkající se Kypru, ale od jeho přijetí do EU víceméně nevyjádřila svůj pohled na tento konflikt. To je způsobeno jednak omezením nových iniciativ Spojených národů souvisejících s Kyprem a jednak nechutí EU zasahovat do interních problémů svých členských zemí. Vstup Kypru do EU přinesl změny v řecko-tureckých vztazích. Řečtí Kypřané využili výhody členství především k posílení jejich vyjednávací pozice. Vláda Kyperské 26
republiky vnímala EU jako platformu pro získání převahy a možnost vyvíjení tlaku na Turecko a turecké Kypřany. Vznikla ještě větší sociální a ekonomická mezera mezi oběma částmi ostrova. EU nesplnila svůj slib pomoci odstranit ekonomickou izolaci turecké části ostrova a tak kontakt mezi činiteli EU a zástupci TRNC zůstal velmi omezen. Unie byla vždy v jednáních se Severokyperskou tureckou republikou, kterou fakticky neuznává, obezřetná a ani členství Kypru tento postoj nezměnilo. 22
3.4 Možnost přijetí Turecka do EU a jeho vliv na vyřešení situace na Kypru
S kyperským konfliktem blízce souvisí také snaha Turecka stát se členem Evropské unie. Turci mají velký zájem začlenit se do EU, nicméně existuje stále mnoho důvodů, proč se EU členství Turecka brání. Mezi zásadní problémy tureckého kandidátství patří jeho nekooperativní postoj k dosud nevyřešenému řecko-tureckému sporu. Evropská unie tlačí na Turecko, aby odvolalo své vojenské jednotky působící na Kypru již od roku 1974 a pokusilo se s řeckými představiteli najít kompromis. Turecko podalo svou oficiální přihlášku do EU 14. dubna 1987. Zatímco jiné země, které svou přihlášku podaly daleko později, jsou již členy Evropské unie či jsou jejich jednání o vstupu v plném proudu, členství Turecka je zatím v nedohlednu.23 Kypr brání přístupovým rozhovorům Turecka k EU tím, že blokuje některé vyjednávací kapitoly, a to především z důvodu neochoty Turecka rozšířit celní dohodu s EU právě na Kypr. Využívá své silnější pozice členské země EU a bilaterální neshody řeší komplikováním jednání o přijetí. V případě Turecka však toto jednání ostatním členským zemím, které si členství Turecka v EU nepřejí, vyhovuje, jelikož mohou použít kyperský problém jako záminku a důvod ke stagnaci rozhovorů. Např. Francie se se svým odmítavým postojem otevřeně netají, když také blokuje otevření jakýchkoli kapitol. Současně nedochází k dostatečně efektivnímu tlaku ostatních členských zemí na Turecko a Kypr, aby urovnaly vzájemné neshody, přestože Evropská komise projevuje snahu vyřešit tyto spory co nejdříve. Zdá se, že by bylo mnoho členských zemí rádo za co nejdelší udržení statusu quo, což by mohlo vést Turky k rozhodnutí opustit jednání 22 23
TOCCI, N. - The EU and conflict resolution: promoting peace in the backyard Britské listy – Jaké jsou šance Turecka, že se stane členem Evropské unie?
27
jako první. To by jednoduše vyřešilo jejich turecké dilema, aniž by samy musely projevit nesouhlas s ratifikací přístupové smlouvy, o které již například Rakousko plánuje hlasovat v referendu. Evropská unie by si měla ale uvědomit, co všechno může ztratit neúspěšným přístupovým procesem s Tureckem. V posledních letech v Turecku mezi obyvatelstvem rapidně poklesla podpora tureckého členství v EU, a to z více než 70 % na zhruba 40 %. Je možné, že se Turecko odvrátí od Evropy a začne více spolupracovat s jinými strategickými partnery. Nově navazuje energetické vztahy s Íránem, investuje na Balkáně, je prostředníkem rozhovorů mezi Sýrií a Izraelem v otázce Golanským výšin či jedná s Ruskem. Během následujících let tak mohou tyto zájmy Turecka převážit nad lákavou možností členství v Evropské unii. Je zřejmé, že Turecko je v současnosti hodně vzdáleno perspektivě členství, což dokazuje také pravidelná zpráva Evropské komise. Rozhovory se budou pravděpodobně vyvíjet velmi pomalu. Evropská unie bude trvat na principu kondicionality a požadovat pokrok v nejproblematičtějších otázkách týkajících se Turecka.24 Mezi stěžejní problémy přijetí Turecka patří25:
-
nedodržování lidských práv a omezování svobody tisku;
-
s tím související útlak národnostních menšin, především Kurdů, který vyvolává teroristické akce proti majetku a životům tureckých občanů, v jejichž důsledku jsou pak Kurdové přirovnávání k teroristům;
-
napjaté a nestabilní vztahy k sousedům Turecka. Všeobecně známé nepřátelství a časté konflikty mezi Řeckem a Tureckem již mnohokrát málem vyústily ve válku. Řecko má v této fázi značnou politickou výhodu, jelikož, jako člen EU, může vetovat vstup Turecka do Evropské unie. Zásadní je problematika Kypru. Turecko odmítá stáhnout své vojenské jednotky ze severní části ostrova a sází na to, že ke členství v EU mu napomůže Severokyperská turecká republika, s níž se spojilo. Komplikované jsou také vztahy Turecka se Sýrií a Irákem. Turecko buduje v jihovýchodní části země Anatolii komplex vodních přehrad zadržujících vodu, která by jinak tekla do Sýrie a Iráku;
24
Britské listy – Jaké jsou šance Turecka, že se stane členem Evropské unie? Britské listy – Jaké jsou šance Turecka, že se stane členem Evropské unie?, Euroskop.cz – Jak neztratit Turecko? 25
28
-
podrobenost turecké politiky armádě neboli okleštěný demokratický systém. Podle ústavy má právo armáda zasáhnout, pokud je světský charakter země v ohrožení. Tzn. v případě, že se jednání politiků armádě nelíbí, hrozí zemi vojenský puč. Na evropské poměry je také nepřijatelné, že turecký náčelník generálního štábu armády má větší moc a vliv než předseda vlády;
-
kulturní a společenské rozdíly mezi Tureckem a evropskými zeměmi. Evropské země spojuje stejný hodnotový žebříček postaven na základech křesťanství, zatímco Turecko je spíše islámskou společností, která klade důraz na odlišné hodnoty a má blíže svým sousedům jako jsou Irák, Sýrie nebo Írán.
Pokud Evropská unie nestojí o to, aby se od ní Turecko definitivně odvrátilo a zaměřilo se na navazováních bilaterálních dohod a vztahů s jinými zeměmi, měla by dát více najevo, že je pro ni Turecko důležitým a věrohodným partnerem. I v případě, že nedojde k odblokování některých vyjednávacích kapitol, mohou se stále rozvíjet vzájemné paralelní vztahy mimo rámec rozhovorů. Evropská unie by mohla své kladné postavení vůči Turecku zdůraznit např. zjednodušením vízového procesu, který je pro turecké občany v současné době složitější než pro Rusy, Ukrajince či obyvatele Balkánu. Vhodné by také bylo větší zapojení Turecka do energetiky, jelikož je nedílnou součástí jižního energetického koridoru a momentálně komplikuje jednání o plynovodu Nabucco, který má vést přes jeho území. Stejně tak je Turecko důležité pro další rozvoj Evropské obranné politiky. Mělo by se minimálně stát členem Evropské agentury pro vyzbrojování, aby nedocházelo k dalšímu tureckému blokování účinné spolupráce Evropské unie a NATO.26
26
Euroskop.cz – Jak neztratit Turecko?
29
4. Sjednocení Kypru a EU 4.1 Jednání na přelomu 20. a 21. století Po relativně klidných 80. letech přinesla zejména druhá polovina 90. let do řecko -tureckého sporu nové podněty. V roce 1997 se konal Lucemburský summit EU, ze kterého vzešlo rozhodnutí o kandidátském statusu pro země střední a východní skupiny (tzv. lucemburská skupina). Mezi tuto skupinu nebylo zařazeno Turecko, které na tu skutečnost reagovalo okamžitým zastavením jednání v otázkách Kypru. V roce 1998 přišla další řecko-turecká kolize, když Turecko zjistilo, že zástupci Kyperské republiky ve spojenectví s Řeckem jednají o nákupu ruských systémů vzdušné obrany S-300PMU-1. Tento systém by pravděpodobně narušil vzdušnou převahu Turecka a ovládl koridor mezi Kyprem a Řeckem. Kyperská republika se, vzhledem
k opakovanému
odmítnutí
Turecka
a
Severokyperské
republiky
demilitarizovat ostrov, chtěla bránit vojenské převaze. Turecko na tuto skutečnost reagovalo velmi rychle hrozbou vojenské akce a s pomocí USA, Francie, Německa, Izraele a dalších států zabránilo umístění těchto systémů na ostrově Kypr. 27 Znovu se poměry přiostřily v lednu roku 1999, když z Turecka utekl hlavní představitel Kurdské strany pracujících Abdullah Öcalan. Ten několik dní strávil na řeckém ostrově Korfu, odkud se přemístil do keňského Nairobi, kde mu byl poskytnut azyl ve vile řeckého velvyslance. Po zatčení Öcalana tureckou výzvědnou službou byli Turci velmi pobouřeni a okamžitě protestovali proti řeckému jednání. Tehdejší řecký premiér Costas Simitis bezprostředně odvolal ministry zodpovědné za tento exces a pokusil se urovnat pošramocené vztahy s Tureckem. V létě roku 1999 došlo k vylepšení vzájemných vztahů, když Turecko zasáhlo silné zemětřesení. Řecko bylo první zemí, která se mu nabídla poskytnout humanitární a finanční pomoc. V září téhož roku se situace obrátila, když postihlo ničivé zemětřesení hlavní město Řecka Atény. Turecko také solidárně nabídlo pomocnou ruku. Zároveň byla v prosinci 1999 Evropskou unií (včetně Řecka) přijata turecká kandidatura do EU a odsouhlaseno posouzení problému řecko-tureckých hranic Mezinárodním soudním dvorem v Haagu. Řecko, v čele s premiérem Costasem Simitisem, přijalo novou strategii vůči Turecku a oznámilo, že je
27
Global politics: Kypr – předpověditelná krize
30
pro začlenění Turecka do Evropy a evropské politiky. Jeho izolace by znamenala pouze nemožnost sledovat jeho počínání v otázkách demokratizace a dodržování lidských práv. Výsledkem nového řeckého postoje k Turecku je množství bilaterálních smluv v oblasti obchodu, životního prostředí nebo turistiky. 28 V roce 1999 začala na popud Rady bezpečnosti OSN opětovná jednání mezi oběma stranami kyperského sporu. Řečtí i turečtí zástupci však měli rozdílné představy o průběhu jednání. Navíc turecko-kyperská strana vznesla obvinění, že řecko-kyperská strana pokračuje ve zbrojních aktivitách. Proto zvýšila počet svých vojenských jednotek na severokyperském území tak, že jejich celkový počet přesáhl 40 000. Ve snaze posunout jednání blíže cíli představila OSN v roce 2002 mírový plán „Basis for Agreement on a Comprehensive Settlement of the Cyprus Problem“, který byl ještě v daném roce dle připomínek obou stran přepracován. V roce 2003 byl již připraven ke schválení. Na setkání obou etnik a garančních států (Velké Británie, Řecka a Turecka) v Haagu však jednání ztroskotala díky nekooperativnímu přístupu turecko-kyperského vůdce Raufa Denktashe.29 Přesto byl v tomto roce učiněn malý krok ke zlepšení vztahů, když v dubnu 2002 ohlásili turecko-kyperští zástupci, že po skoro třiceti letech dojde k otevření společné hranice a obyvatelům bude umožněn přístup na opačnou stranu Zelené linie. V květnu roku 2003 byl také zrušen zákaz cest kyperských Řeků do Turecka.30 V roce 2004 došlo k dalšímu vývoji jednání, když 24. dubna proběhlo referendum o plánu OSN na sjednocení ostrova. Kofi Annan, tehdejší tajemník OSN, vypracoval strategii, jejíž podstatou bylo fakticky konfederativní uspořádání státu s ústřední vládou mající velmi limitované pravomoci. Návrh byl založen na následujících principech: fungování kolektivní Prezidentské rady (čtyři zástupci kyperských Řeků a dva zástupci kyperských Turků); Prezidentská rada si ze svých řad volí prezidenta a viceprezidenta, přičemž tyto funkce rotují po 20 měsících; bikamerální struktura parlamentu a oddělené fiskální a monetární politiky. Plán měl za cíl především vstup již sjednoceného Kypru do Evropské unie a měly o něm hlasovat obě poloviny obyvatelstva. Ještě před začátkem referenda dal však prezident kyperských Řeků Tassos Papadopulos najevo nesouhlas s plánem Kofiho Annana na sjednocení země s tím, že příliš zvýhodňuje kyperské Turky a vybídl řecké voliče, aby hlasovali proti. Dle
28
EUROPEUM – Řecká zahraniční politika II. Nástin řecko tureckých vztahů. Press Release SC 7727. 30 BBC News. Europe. Turkish Cypriots to open borders. 29
31
Papadopulose může ke sjednocení Kypru dojít později, až bude řecká část členem EU. Stejně tak odmítl plán OSN prezident Severokyperské republiky Rauf Denktash. Jeho premiér a většina kyperských Turků však Annanův plán podporovali. Výsledek se tak dal očekávat. V severní části byl plán sjednocení a následného vstupu celého ostrova do EU přijat 65 % tureckých voličů (z celkového hlasovacího počtu 143 636), zatímco v jižní řecké části se proti vyslovilo 76 % kyperských Řeků (z celkové hlasovacího počtu 480 165).31 Evropská komise následně vydala prohlášení o tom, že respektuje demokratické rozhodnutí kyperského lidu, nicméně lituje toho, že Kypřané nevyužili jedinečné možnosti k vyřešení léta trvajícího problému a nepřistoupili na kompromisní řešení nabízené v plánu Kofiho Annana. Na kladný výsledek referenda v turecké části ostrova odpověděla EU snahou omezit izolaci kyperských Turků a posouzením zvýšení mezinárodní podpory severní části ostrova. Evropská komise navrhla, aby byl pro severokyperské výrobky vytvořen preferenční režim, který by zjednodušil jejich vývoz do zemí Evropské unie, a zároveň přislíbila finanční pomoc na období 2004-2006. Také byla turecké části ostrova udělena pravomoc poskytovat pod dohledem Evropské komise osvědčení o původu zboží, kterou do té doby vykonávaly pouze orgány řeckokyperské. Turci byli dále podpořeni Spojenými státy, které ocenily jejich snahu o cestu kompromisu a usmíření. Slíbily, že sníží sankce proti severní části Kypru, pokud jeho jižní část plán neschválí. Turecký ministr zahraničí Abdullah Gül se snažil využít příznivé situace, která pro Turky nastala po referendu, a vyjádřil názor, že by v rámci výsledků referenda mělo být zcela zrušeno mezinárodní embargo na obchod s tureckou částí Kypru.32 Drobným krokem ke zlepšení řecko-tureckých vztahů bylo 18. listopadu roku 2004 oficiální přestřižení ostnatého drátu a odminování nárazníkové zóny u kyperského mezinárodního letiště v Nikósii, kterému byli přítomni šéf delegace Evropské unie na Kypru Adriaan van der Meer a šéf mise mírových sil OSN na Kypru (UNFICYP) Zbigniew Wlosowicz. Tento čin představoval příslib otevření dalších diskusí o sjednocení. 33
31
Euroskop.cz – Kypr v Evropské unii OSN Praha: Zprávy. Události OSN (únor – březen 2003), Euroskop.cz – Kypr v Evropské unii 33 Aktuálně.cz – Kypr čeká na sjednocení. Stále marně 32
32
4.2 Vývoj kyperského problému v 21. století
Po neúspěšném plánu OSN o sjednocení ostrova se rozdělený Kypr dne 1. 5. 2004 stal členem Evropské unie. Platnost acquis communautaires byla na okupovaném území pozastavena do doby, než bude přijato nové politické řešení ostrova, a EU se zavázala pomoci se zlepšením ekonomické situace na severokyperském území. V rámci tohoto slibu došlo k přijetí tzv. nařízení o podmínkách obchodu přes zelenou linie (nařízení EC č. 866/04 ve znění nařízení EC 239/05), které mělo oživit ekonomickou činnost na okupovaných územích a zlepšit vzájemné hospodářské vztahy obou komunit. Dále měla být turecko-kyperská ekonomika podpořena jednak nařízením o poskytnutí ekonomické pomoci ve výši 259 mil. EUR a také nařízením o podmínkách obchodu s okupovanými oblastmi přímo, tj. ne přes zelenou linii. Vláda Kyperské republiky s poskytnutím finanční pomoci souhlasila, nepodrobila se však nařízení o přímém obchodu. Jako hlavní důvod uvedla skutečnost, že by bylo zboží na území Kyperské republiky přijímáno přes vstupní body, které nejsou pod její efektivní vládou a které nejsou zaznamenány v příslušných mezinárodních organizacích. Otázka přímého obchodu je v současnosti stále otevřená a Kyperská republika by ji ráda vyřešila v rámci svého návrhu na společnou správu přístavu Famagusta pod patronací EU a vrácením Varoshi. Její vláda se navíc obává, že by přímý obchod vedl ke zvýšení separatistických tendencí mezi oběma komunitami. Nalezení kompromisu by nicméně pro Kyperskou republiku určitě znamenalo prohloubení zájmu o její obchodní spolupráci. Významně by se na ekonomické sféře Kyperské republiky projevilo plnění závazků Turecka, které vyplývají z Dodatkového protokolu o celní unii s EU. To by přineslo zejména zpřístupnění letišť a přístavů pro kyperská letadla resp. lodě. V průběhu roku 2008 nedošlo v této otázce ze strany Turecka k žádnému pokroku, což se odrazilo na pozastavení jeho přístupových jednání v osmi negociačních kapitolách. Jedná se o oblasti, které se částečně týkají právě obchodu s Kyprem. Kapitoly řeší volný pohyb zboží, služeb, finanční služby, rybolov, zemědělství, dopravu, vnější vztahy a celní unii. Všechny tyto části jsou naprosto zásadní pro přijetí Turecka do EU.34 Základem zůstává komplexní řešení kyperské otázky. Nová naděje svitla v únoru 2008, když došlo k opětovnému obnovení kontaktů mezi oběma částmi ostrova. To bylo zapříčiněno vítězstvím Demetrise Christofiase v prezidentských volbách Kyperské 34
BusinessInfo.cz. - Kypr: Očekávaný vývoj v teritoriu, Aktuálně.cz – Turci otáčejí, nabízejí EU a Kypru ústupek
33
republiky, který již v předvolebním boji deklaroval, že se bude snažit odblokovat jednání s kyperskými Turky na téma sjednocení ostrova. Na konci března vyústily tyto snahy v zahájení přímých jednání mezi Christofiasem a hlavou Severokyperské turecké republiky Mehmet Ali Talatem, v zóně spravované OSN. Krátce na to, 4. dubna 2008, došlo k dalšímu vstřícnému kroku a to symbolickému otevření přechodu na třídě Ledra. Jedná se o ulici, která protíná centrum Nikósie od severu k jihu, je asi kilometr dlouhá a kolmá na zelenou linii. Při ceremoniálu, kterého se zúčastnili zástupci kyperských Řeků, kyperských Turků i OSN, byl prohlášen za otevřený osmdesátimetrový, půl století zabarikádovaný úsek ulice. Tento symbolický čin přinesl optimistická očekávání ohledně nadcházejících jednání. 35 Ta pokračovala v průběhu roku 2008, když došlo k diskuzi o velmi citlivých otázkách týkajících se sdílení moci, řízení sjednoceného státu a majetku. V březnu roku 2008 jednali představitelé o otázkách EU a otázkách ekonomických, které se zdají být, v rámci nalezení společného řešení, méně problémové. Dále by měly následovat otázky bezpečnostní. Vyjednávači obou stran (Christofias a Talat) se schází zpravidla jednou týdně a i přes to, že není stanoven konečný termín pro dosažení kompromisu, je předpokládáno, že by rok 2009 mohl být v kyperském sporu zlomový. V prvních měsících toho roku však nedošlo k žádné zásadní změně ve vývoji situace. Prezident kyperských Řeků Christofias obvinil turecké představitele, že jsou zodpovědní za opětovné skomírání sjednocovacího procesu. Jelikož se ale v tomto roce v Severokyperské turecké republice konají volby a navíc Turecko netrpělivě čeká na začlenění do EU, měly by mít všechny strany zájem na dosažení určitého pokroku. Komisař Evropské unie pro rozšíření Olli Rehn se sešel v únoru 2009 s oběma zástupci znesvářených kyperských komunit a vyzval je k rychlému vyřešení konfliktu rozdělující ostrov už několik desítek let. Zdůraznil, že je nezbytné, aby Turecko vytvořilo příznivé politické klima, které by umožnilo celkové urovnání situace na Kypru. Slíbil také, že pokud se strany dohodnou na komplexním řešení kyperského problému, EU se podmínkám této dohody přizpůsobí. 36
35
BusinessInfo.cz. - Kypr: Očekávaný vývoj v teritoriu, Euroskop.cz – Cesta ke sjednocení Kypru bude ještě složitá 36 Euroskop.cz - Znovusjednocení Kypru v rámci Evropské unie?
34
4.3 Příčiny rozporu a možné problémy při sjednocení
Složitost kyperského problému souvisí s propojeností kulturně-historických, politických a právních aspektů obou znepřátelených stran. Vývoj událostí na Kypru byl vždy úzce spjat s vývojem mateřských zemí, Řecka a Turecka, a víceméně představoval obraz řecko-tureckých vztahů. Mnohdy otevřený antagonismus a neustálé soupeření mezi oběma zeměmi se na Kypru projevovali odmítnutím čehokoli, co navrhne nebo uskuteční druhá strana. Tento přístup byl postaven nejen na víře v oprávněnost vlastních požadavků, ale také o strach, že jakýkoli ústupek by místo možnosti otevřít jednání představoval zneužití druhou stranou k upevnění vlastní pozice. Řecká strana se dlouhá léta držela nacionalistické myšlenky na sjednocení Kypru s Řeckem (enosis), odkazující se na početní převahu kyperských Řeků a také kulturní i historickou podobnost. Turecko na druhou stranu argumentovalo svou několikasetletou nadvládou nad ostrovem. Kyperští Řekové berou Řecko spíše za svého partnera a jeho vliv a dobré vztahy umožnily v posledních dvaceti pěti letech Kyperské republice zapojit se do evropského integračního procesu a stát se hospodářsky stabilním a mezinárodně uznávaným státem. Naproti tomu kyperští Turci jsou výrazně omezeni ekonomickou a politickou závislostí na Turecku, jediném státě, který uznává jejich legalitu. Mezinárodním společenstvím je Severokyperská turecká republika považována za protiprávní. Severní Kypr tak dnes lze víceméně považovat za turecký protektorát, který si zde hájí především své vlastní zájmy. Vztahy k mateřským zemím jsou jedním ze základních vnitřních příčin vzniku a nedořešení kyperského problému. Za celou dobu soužití si obyvatelé Kypru nevytvořili společnou národní identitu. Příslušníci obou komunit se s drobnými výjimkami označují jako kyperští Řekové nebo kyperští Turci, nikoli jako Kypřané. Z rozdílné národní příslušnosti plynou odlišné pohledy, které brání ke vzniku společného zájmu, který by pomohl překlenout historické, sociální a náboženské rozdíly a umožnil trvalé soužití obou stran.37 Dalším zásadním problémem v kyperském rozporu je uznání Kyperské republiky ze strany Turecka a na druhou stranu uznání Severokyperské turecké republiky řecko-kyperskou vládou. Turecko podepsalo deklaraci, kterou připojilo při podpisu k celní dohodě s Evropskou unií a která se vztahuje na všech 25 členských 37
EUROPEUM - Kypr – Achillova pata Evropy.
35
států, a tím tedy více méně Kyperskou republiku uznalo. Ale zároveň ankarská vláda oficiálně prohlásila, že tento počin neznamenal plné uznání Kypru, což přímo stojí v připojené jednostranné deklaraci. Severokyperská turecká republika je stále uznána pouze Ankarou.38 Mimo jiné brání trvalému mírovému řešení kyperského konfliktu také právní překážky. Mezinárodní právo, opírající se v tomto případě o rezoluce OSN, neuznává reálný stav na ostrově a odmítá mu přizpůsobit své pozice. Spojené národy se na jedné straně již od poloviny 60. let neúnavně snaží prostřednictvím svých generálních tajemníků o sjednocení obou stran a dosažení mírového řešení kyperské otázky, na druhé straně rezoluce OSN oficiálně smír prakticky neumožňují. OSN přijala jako jediný státní útvar na ostrově Kyperskou republiku a Severokyperská republika tak z pohledu mezinárodního práva neexistuje. OSN proto nemůže zformalizovat vztahy s kyperskými Turky, protože by tím jednoznačně popřela svůj dosavadní přístup ke Kypru a musela by uznat existenci Severokyperské turecké republiky. Tato situace staví kyperské Řeky do výrazně výhodnější pozice, jelikož se mohou při kladení svých požadavků zcela opřít o mezinárodní společenství. Z hlediska dosažení dohody však tato výhoda ještě zvětšuje rozdíly mezi oběma stranami a posouvá kyperské Turky do ještě defenzivnějšího postavení. Mírové rozhovory, probíhající už několik desetiletí mezi vrcholnými představiteli obou stran, tak mimo neshody o budoucí podobě státu a dělbě pravomocí při zachování rovnoprávného postavení obou komunit padají na otázce, jakým způsobem vlastně „zlegalizovat“ kyperské Turky. 39 Další rozpor, který obě strany mají, je odlišný pohled na sjednocení. Zatímco kyperští Řekové jej vnímají jako opětovné připojení přechodně odpadlé části, pro ostrovní Turky jde o spojení dvou rovnoprávných států. Problémem tudíž může být státoprávní uspořádání sjednoceného ostrova. To se potvrdilo i během setkání v bulharské metropoli, kdy prezident kyperských Řeků Christofias uvedl, že pro něho na Kypru žije jeden národ složený ze dvou komunit, zatímco pro prezidenta Severokyperské turecké republiky Talata jde o dva různé národy. A to může být závažná překážka v dalších jednáních. Kypersko-řecká strana má za cíl vytvoření federace složené ze dvou komunit, zatímco turecká strana trvá na tom, aby případný nový stát fungoval na principu konfederace a oběma entitám poskytnul široké rozhodovací pravomoci. To by ovšem zmenšilo rozhodovací pravomoci centrální vlády 38 39
Euroskop.cz – Kypr v Evropské unii EUROPEUM - Kypr – Achillova pata Evropy.
36
a s tím kypersko-řecká strana nesouhlasí. Ta žádá silnou federální vládu, která by případně zabránila rozpadu Kypru.40 Dalším zdrojem problémů může být také otázka návratu uprchlíků a restituce jejich majetku. Když došlo v roce 1974 k invazi turecké armády do severovýchodní části ostrova, uteklo z této oblasti na jih asi 165.000 Řeků. Opačným směrem se přemístilo 40.000 až 50.000 Turků. Část uprchlíků by si v případě sjednocení ostrova jistě přála vrátit se do svých někdejších domovů, které však byly v průběhu doby pravděpodobně obsazeny. Část se vrátit nechce, očekává však finanční kompenzaci svých ztrát. Vzhledem k velkému počtu osob, kterých se tato problematika týká, jde o politicky velmi citlivé téma.41
4.4 Zájem stran na sjednocení Co se týče ekonomických zájmů, mají obě strany, řecko-kyperská i tureckokyperská, důvod snažit se dlouholetý spor urovnat. Kyperští Turci se potýkají s ekonomickou recesí v Turecku, embargem na vývoz zboží a odchodem mnoha odborníků, což vede k podstatně horší ekonomické situaci v této části ostrova. Proto vnímá většina Turků na Kypru členství v Evropské unii pozitivně. Stejně tak by bylo sjednocení ostrova úlevou pro kyperské Řeky, kteří se hrozí možné destabilizace regionu po eskalaci konfliktu a turecké anexi severního Kypru. Vyřešení sporu by kladně působilo také na Řecko a Turecko, které by mohli omezit rozpočet na armádu, a Turecko by již nemuselo severní Kypr finančně podporovat. Obě země se v minulých letech projevily jako velmi tvrdí vyjednavači, a tak pro ně vždy bylo velmi obtížné najít v jednáních společný kompromis. Jednoznačný a někdy až neústupný postoj tureckých zástupců dokumentuje např. jejich vojenská hrozba na kyperský záměr koupit ruské systémy protivzdušné obrany nebo jejich zablokování dohody EU-NATO v roce 1999 na summitu ve Washingtonu poté, co EU nedostatečně zahrnulo Turecko do své nové bezpečnostní a obrané politiky. V mezinárodním měřítku má Turecko, díky své geopolitické poloze, nad Řeckem jasnou převahu. Země jako USA si chtějí udržet dobré vztahy s Tureckem, neboť jej pro 40 41
Euroskop.cz - Sjednocení Kypru zdržuje dohoda o autonomii. Euroskop.cz - Cesta ke sjednocení Kypru bude ještě složitá.
37
své zájmy potřebují. V případě, že by v rámci událostí došlo k odklonu Turecka od EU, byly by USA víceméně nuceny volit mezi Tureckem a Evropou. USA by tak měly podpořit prohlubování kontaktů mezi Řeckem a Tureckem a také Tureckem a EU a pomoci zainteresovaným státům uvědomit si, že nedosažením kompromisu si uškodí všechny strany. Turecko si moc dobře uvědomuje důležitost americké podpory, a tak není náhodou, že ve stejnou dobu, kdy se oficiálně rozhodlo poslat své jednotky do Afghánistánu, oznámilo také odhodlání reagovat na kyperský vstup do EU vojenskou anexí severní části ostrova. Podobně maximalistická stanoviska zaujímá také Řecko, což se prokázalo v roce 1994, když si v podstatě vzalo ostatní kandidátské státy jako rukojmí, aby docílilo svých zájmů. Tato politika praktikovaná z obou stran už z principu nemůže skončit shodou. Nevyřešení konfliktu a nepodepsání dohody povede nevyhnutelně k velkým finančním ztrátám na obou stranách. Je možné také výrazné zhoršení vztahů mezi Řeckem a Evropskou unií v případě, že se EU jednoznačně nerozhodne Řecko podpořit. Turecko by mezitím mělo vyřešit probíhající vnitrostátní dilema. Na jedné straně si většina politických i ekonomických elit Turecka přeje vstoupit do EU, na druhé straně však této organizaci nedůvěřuje. Možná trochu oprávněně EU nevěří, že její ochota přijmout Turecko je skutečná. 42
42
Global politics: Kypr – předpověditelná krize
38
Závěr Ostrov Kypr i život jeho obyvatel byl vždy ovlivněn cíli a zájmy ostatních zemí. Jeho poloha jej předurčila k tomu stát se předmětem dobývání a tak byl Kypr často příčinou rozporů mezi různými státy. Ostrov nakonec skončil v rukou dvou národů, Řeků a Turků. Ti však nebyli schopni společného soužití a tak během desítek let nechali své spory vyvrcholit do hlubokého konfliktu, který má dodnes dopad nejen na ně samotné, ale také na evropské a světové dění. Svět vnímal konflikt tížící Kypr již od jeho počátku, nicméně až s rozvojem evropského integračního procesu se tento problém dostal do popředí zájmu hlavních představitelů evropských mocností a Evropské unie. EU dala v minulosti jasně najevo svůj postoj k situaci na Kypru, když zdůraznila důležitost, kterou pro ni má vyřešení dlouholetých řecko-tureckých sporů, a to jak na ostrově, tak mimo něj. Svůj názor dále potvrdila v době kyperského kandidátství do EU, když stanovila sjednocení ostrova jako podmínku pro jeho přijetí. Dalo se tedy předpokládat, že Evropská unie a snahy Kypru a Turecka stát se jejími členy budou mít dopad na vzájemné řecko-turecké vztahy a také na situaci na ostrově. K prvnímu výraznému ovlivnění kyperského konfliktu v souvislosti s EU došlo v roce 1997, když Kypr získal na Lucemburském summitu kandidátský status a Turecko nikoliv. To bylo zapříčiněno mimo jiné vlivem Řecka, které v rámci svého členství v EU využilo své pozice, bojovalo za přijetí Kypru a naopak bojkotovalo snahy Turecka. Během období kyperského kandidátství upustila EU od své původní podmínky sjednotit Kypr ještě před jeho přijetím a tak se vztahy mezi kyperskými Řeky a kyperskými Turky v dalších letech v rámci působení EU nijak významněji nevyvíjely. V roce 2004 byl ale předložen konkrétní plán Kofiho Annana, tehdejšího tajemníka OSN, o sjednocení ostrova a tak se znovu objevila reálná možnost na vyřešení kyperského problému. Cílem tohoto plánu byl vstup již sjednoceného Kypru do EU a o tomto plánu měly v referendu hlasovat obě poloviny kyperského obyvatelstva. Finální neúspěch referenda ovlivnil nejvýrazněji neústupný postoj prezidenta Kyperské republiky Tassose Papadopulose, který návrh odmítl s tím, že je výhodnější pro kyperské Turky, a vyzval řecké voliče, aby jej nepřijali. Zatímco tedy většina turecké části hlasovala pro tento návrh, 76 % řeckého obyvatelstva se vyjádřilo proti. Nejzásadnější možnost posledních let ostrov sjednotit tak nebyla využita. Po referendu 39
došlo ke zlepšení vztahů kyperských Turků a Evropské unie, když EU ocenila jejich zájem na vyřešení otázky Kypru a vynaložila snahu zvýšit mezinárodní podporu severní části ostrova. 1. 5. 2004 byl Kypr jako celek přijat do Evropské unie, nicméně platnost acquis communautaires byla v severní, turecké části ostrova pozastavena. EU se ale zavázala, že se pokusí o oživení ekonomické situace na okupovaných územích a o zlepšení hospodářských vztahů mezi oběma komunitami a to přijetím tzv. nařízení o podmínkách obchodu přes zelenou linii a poskytnutím finanční pomoci turecko-kyperské ekonomice. Některá nařízení EU však dosud nebyla naplněna a to především z důvodu špatné kooperace na obou znepřátelených stranách. Přes počáteční projev zájmu Evropské unie řešit kyperský spor, nedošlo od roku 2004 a vstupu Kypru do EU k žádnému podstatnému vývoji v této otázce. EU by jistě byla ráda v pozici zprostředkovatele kompromisu mezi kyperskými Řeky a Turky, jelikož by tak upevnila svou roli společenství míru a spolupráce. Nicméně v posledních letech nepředložila žádný konkrétní plán řešení, a tak se nabízí otázka, zda je pro ni opravdu problém Kypru tak zásadní. EU všeobecně nerada zasahuje do interních problémů svých členských zemí, v této konkrétní situaci musí navíc dobře zvažovat každý svůj krok. Kyperský spor velmi blízce souvisí s Řeckem a Tureckem a tak i vztah EU s těmito zeměmi závisí na postoji EU ke kyperské problematice. Ve své bakalářské práci jsem se snažila utříbit si svůj názor na mou počáteční tezi, že snaha Kypru zařadit se do evropského integračního procesu a posléze jeho členství v Evropské unii vývoji sjednocení spíše ublížily. Během psaní mé práce a postupného analyzování vývoje řecko-tureckých vztahů jsem si svou tezi potvrdila, když jsem si v rámci shrnutí všech informací uvědomila, jak moc narušil přístupový proces Kypru, správně řečeno jeho řecké části, již tak velmi vyhrocenou situaci mezi kyperskými Řeky a Turky. Přijetí kandidatury Kypru, odmítnutí kandidatury Turecka a zároveň stále aktuální neuznání Severokyperské turecké republiky světem a EU, vyvrcholilo v ještě větší zášť mezi představiteli a obyvateli obou částí ostrova a v opětovné zvětšení rozdílů mezi znesvářenými stranami. Řecká část Kypru a Řecko, jakožto členové EU, mohou nyní mnohem výrazněji ovlivňovat přijímací proces Turecka, jeho budoucnost a také budoucí vývoj severní části Kypru, která je na Turecku závislá. Dle mého názoru tak průběh celého procesu o získání členství v EU přinesl nové spory do konfliktu, který se táhne již víc než půl století, a zdá se, že na pár dalších let uzavřel možnost nalezení kompromisu mezi oběma stranami. 40
Seznam literatury
•
STENZELOVÁ, S. a kolektiv. Kypr. 1. české vydání. Praha: GeoCenter International, 1994. 256 s. ISBN 3-88618-206-1.
•
TOCCI, N. The EU and conflict resolution: promoting peace in the backyard. London: Routledge, 2007. 202 s. ISBN 978-0-415-41394-7.
•
Evropská unie: Rozšiřování pokračuje. 1. vydání. Lucemburk: Úřad pro úřední tisky Evropských společenství, 2002. 23 s. ISBN 80-238-8524-3.
•
Glosář: instituce, politiky a rozšiřování Evropské Unie. Praha: Informační centrum Evropské unie, 2004. 175 s. ISBN 80-239-2451-6.
•
Aktuálně.cz. Kypr čeká na sjednocení. Stále marně. [online]. [cit. 2009-04-12]. http://aktualne.centrum.cz/zahranici/clanek.phtml?id=91326%202006
•
Aktuálně.cz. Turci otáčejí, nabízejí EU a Kypru ústupek. [online]. [cit. 2009-04-15]. http://aktualne.centrum.cz/zahranici/evropa/clanek.phtml?id=295684
•
BBC News. Europe. Turkish Cypriots to open borders. [online]. [cit. 2009-04-15]. http://news.bbc.co.uk/2/hi/europe/2965377.stm.
•
BBC News World Edition. Profile: Rauf Denktash. [online]. [cit. 2009-03-10]. http://news.bbc.co.uk/2/hi/europe/2623169.stm.
•
Britské listy. Jaké jsou šance Turecka, že se stane členem Evropské unie? [online]. [cit. 2009-04-20]. http://www.blisty.cz/files/isarc/9902/19990222a.html.
•
BusinessInfo.cz. Kypr – Ekonomická charakteristika země. [online]. [cit. 2009-0422]. http://www.businessinfo.cz/cz/sti/kypr-ekonomicka-charakteristikazeme/4/1001055/.
•
BusinessInfo.cz. Kypr: Očekávaný vývoj v teritoriu. [online]. [cit. 2009-03-30]. http://www.businessinfo.cz/cz/sti/kypr-ocekavany-vyvoj-v-teritoriu/10/1001055/.
•
CIA - The World Factbook. Cyprus. [online]. [cit. 2009-04-15]. https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/cy.html#Econ.
•
Euroskop.cz. Cesta ke sjednocení Kypru bude ještě složitá. [online]. [cit. 2009-0330]. http://www.euroskop.cz/38/2098/clanek/cesta-ke-sjednoceni-kypru-bude-jesteslozita.
•
Euroskop.cz. Jak neztratit Turecko? [online]. [cit. 2009-04-02]. http://www.euroskop.cz/45/10722/clanek/jak-neztratit-turecko.
41
•
Euroskop.cz. Kypr v Evropské unii. [online]. [cit. 2009-04-02]. http://www.euroskop.cz/551/sekce/kypr-v-evropske-unii.
•
Euroskop.cz. Znovusjednocení Kypru v rámci Evoprské unie? [online]. [cit. 2009-0330]. http://www.euroskop.cz/38/10794/clanek/znovusjednoceni-kypru-v-ramcievoprske-unie.
•
Facts about Turskish Republic of Nothern Cyprus. [online]. [cit. 2009-04-23]. http://www.trncinfo.com/TANITMADAIRESI/2002/ENGLISH/BOOKS/FactsAbout TRNC.pdf.
•
Global politics. Kypr – předpověditelná krize. [online]. [cit. 2009-04-24]. http://www.globalpolitics.cz/clanek/kypr.html.
•
Government web portal. Cyprus Problem - Results of Invasion. [online]. [cit. 200904-03]. http://www.cyprus.gov.cy/portal/portal.nsf/All/64476AD5607E00E2C225 70290032530F?OpenDocument.
•
Government web portal. About Cyprus – Cyprus Flag and Emblem. [online]. [cit. 2009-05-02]. http://www.cyprus.gov.cy/portal/portal.nsf/All/E4DDFB907C009 EE4C2257023002C4FE4?OpenDocument.
•
Idnes.cz. Ulice Ledra, symbol rozdělení Kypru, je otevřená. Ne bez nedorozumění. [online]. [cit. 2009-03-15]. http://zpravy.idnes.cz/ulice-ledra-symbol-rozdelenikypru-je-otevrena-ne-bez-nedorozumeni1f9/zahranicni.asp?c=A080403 _084014_zahranicni_jte.
•
North Cyprus: Political System. Political Structure. [online]. [cit. 2009-03-13]. http://www.cypnet.co.uk/ncyprus/main/polsyst/index.html.
•
OSN Praha: Zprávy. Události OSN (únor – březen 2003). [online]. [cit. 2009-04-19]. http://www.osn.cz/zpravodajstvi/zpravy/zprava.php?id=928.
•
Portál sdružení EUROPEUM. Kypr – Achillova pata Evropy. [online]. [cit. 2009-0411]. http://www.europeum.org/disp_article.php?aid=557.
•
Portál sdružení EUROPEUM. Řecká zahraniční politika II. Nástin řecko tureckých vztahů. [online]. [cit. 2009-03-30]. http://www.europeum.org/disp_article.php?aid=704.
•
Press Release SC 7727. Security coucil regrets failure to reach agreement on settlement plan for Cyprus, citing ‘negative approach’ of Turkish Cypriot leaders. [online].[cit. 2009-04-05]. http://www.un.org/News/Press/docs/2003/sc7727.doc.htm.
42
•
Týden.cz. Sjednocení Kypru zdržuje dohoda o autonomii. [online]. [cit. 2009-03-31]. http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/evropa/sjednoceni-kypru-zdrzuje-dohoda-oautonomii_84028.html.
•
Velvyslanectví Kyperské republiky v Praze. Všeobecné informace. [online]. [cit. 2009-03-15]. http://www.mfa.gov.cy/mfa/embassies/embassyprague.nsf/ generalinformation_ol/generalinformation_ol?OpenDocument.
43
Seznam tabulek a grafů
Tabulka č. 1
Základní makroekonomické ukazatele za období 2004 až 2008
str. 13
Tabulka č. 2
Podíl odvětví na tvorbě HDP
str. 14
Tabulka č. 3
Porovnání ekonomických ukazatelů
str. 18
Graf č. 1
Podíl odvětví na tvorbě HDP, Kyperská republika
str. 19
Graf č. 2
Podíl odvětví na tvorbě HDP, Severokyperská turecká repub.
str. 20
Graf č. 3
Výsledky referenda o sjednocení Kypru 24. 4. 2004
str. 24
44
Příloha č. 1 Vlajka a emblém Kyperské republiky
Zdroj: Government web portal
Vlajka a emblém Severokyperské turecké republiky
Zdroj: North Cyprus: Political system
45
