VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
2007
Veronika Weinertová
VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE Fakulta mezinárodních vztahů Obor:
Mezinárodní obchod
Portugalsko – ekonomika a postavení v EU
Bakalářská práce Vypracovala: Veronika Weinertová Vedoucí bakalářské práce: prof. Ing. Vladimír Jeníček, DrSc.
Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Portugalsko – ekonomika a postavení v EU“ vypracovala samostatně. Veškerou použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloženém seznamu literatury.
V Praze dne ………..…..
Podpis
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu mé bakalářské práce, panu Prof. Ing. Vladimíru Jeníčkovi, DrSc., za trpělivost, vstřícnost, cenné rady a odborné vedení.
Obsah Seznam zkratek ..................................................................................................................... II Úvod....................................................................................................................................... 1 1.
2.
Základní charakteristika Portugalska............................................................................. 2 1.1.
Přírodní podmínky ............................................................................................ 2
1.2.
Administrativní rozdělení ................................................................................. 3
1.3.
Obyvatelstvo ..................................................................................................... 4
1.4.
Politický systém ................................................................................................6
1.5.
Zahraniční politika ............................................................................................8
1.6.
Historie Portugalska..........................................................................................9
Charakteristika portugalské ekonomiky ...................................................................... 13 2.1.
Obecná charakteristika portugalské ekonomiky ............................................. 13
2.2.
Základní makroekonomické ukazatele ........................................................... 17
2.3.
Portugalské hospodářství podle sektorů.......................................................... 20
2.4.
Zahraniční obchod Portugalska....................................................................... 24
2.5. 3.
2.4.1.
Teritoriální struktura ZO.................................................................. 25
2.4.2.
Komoditní struktura ZO................................................................... 26
Zhodnocení hospodářského vývoje za rok 2006, předpověď dalšího vývoje. 28
Postavení Portugalska v Evropské unii........................................................................ 30 3.1.
Integrace do Evropských společenství............................................................ 30
3.2.
Zastoupení Portugalska v evropských institucích........................................... 33
3.3.
Portugalské předsednictví v EU...................................................................... 35
3.4.
Portugalsko a Lisabonská strategie................................................................. 37
3.5.
Portugalsko a Pakt stability a růstu ................................................................. 39
3.6.
Portugalsko a otázka vstupu Turecka do EU .................................................. 41
Závěr .................................................................................................................................... 42 Seznam literatury, internetových a dalších zdrojů ............................................................... 45 Seznam tabulek, grafů, obrázků........................................................................................... 47 Seznam příloh ...................................................................................................................... 48 Přílohy.................................................................................................................................. 49
I
Seznam zkratek: AS
Assembleia da República – portugalský parlament
BE
Bloco de Esquerda – Levý blok – politická strana v Portugalsku
CDS-PP Centro Democrático e Social/Partido Popular – Lidová strana v Portugalsku CDU
Coligação Democrática Unitária – Demokratická koalice mezi PCP a PEV
CPLP
Comunidade dos Países da Língua Portuguesa – Společenství portugalsky hovořících zemí
ECB
Evropská centrální banka
EDP
Electricidade de Portugal – státní elektrárenská společnost
ESC
Portugalské escudo – měna v Portugalsku před zavedením eura
EFTA
European Free Trade Association – Evropské sdružení volného obchodu (ESVO)
EHS
Evropské hospodářské společenství
EK
Evropská komise
EMU
European Monetary Union – Evropská měnová unie
ES
Evropská společenství
ESCB
Evropský systém centrálních bank
EU
European Union – Evropská unie
EU 15
Evropská unie (před rozšířením v roce 2004 – 15 států)
EU 25
Evropská unie (před posledním rozšířením – 25 států)
EUR
Euro
Eurostat Statistický úřad EU HDI
Human Development Index – index lidského rozvoje
HDP
Hrubý domácí produkt
INE
Instituto Nacional de Estatistica – portugalský statistický úřad
NATO
North Atlantic Treaty Organisation – Organizace severoatlantické smlouvy
NCB
Národní centrální banka
NUTS
Nomenclature of Territorial Units for Statistics – Statist. územní jednotka EU
OBSE
Organization for Security and Cooperation in Europe – Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě
OECD
Organisation for Economic Cooperation and Development – Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj
II
OSN
Organizace spojených národů
OZE
Energie z obnovitelných zdrojů
PCP
Partido Comunista Português – Komunistická strana v Portugalsku
PEV
Partido Ecologista „Os Verdes“ – Strana zelených v Portugalsku
PIDE
Polícia Internacional e de Defesa do Estado – státní policie za Salazarova režimu v Portugalsku
PPP
Purchasing power parity – parita kupní síly
PRACE
Program restrukturalizace ústřední státní správy
PS
Partido Socialista – Socialistická strana
PSD
Partido Social Democrata – Sociálně demokratická strana
R&D
Research and Development – výzkum a vývoj
USA
United States of America – Spojené státy americké
USD
Americký dolar
WTO
World Trade Organisation – Světová obchodní organizace
ZO
Zahraniční obchod
III
ÚVOD Portugalsko, v minulosti nejmocnější námořní říše světa s koloniemi v Africe, Asii a Jižní Americe, dnes ne příliš známý stát v západní části Evropy. Země, jenž byla po většinu 20. století ovládána diktátorským režimem a kde teprve členství v EU přispělo k demokracii a ekonomickému i společenskému vzestupu. Možnost psát bakalářskou práci o portugalské ekonomice a postavení této země v Evropské unii pro mě znamenala příležitost k hlubšímu seznámení se se základními a specifickými znaky, jimiž se hospodářství Portugalska i jeho přístup k Evropské integraci vyznačuje. Cílem této práce je přiblížit hospodářský vývoj Portugalska, najít příčiny a následky dlouholeté hospodářské zaostalosti, hlavní faktory ekonomických oživení i následných propadů a charakterizovat postavení země v Evropské unii - popsat a zhodnotit integrační proces, důvody pro vstup do Evropských společenství, přínosy členství a současné postavení Portugalska v EU a jeho možný budoucí vývoj. První kapitola obecně charakterizuje Portugalsko z hlediska geografického, demografického a administrativního, pozornost je věnována též politickým a historickým souvislostem. Následující kapitola se zabývá popisem základního hospodářského profilu země, nejdůležitějších makroekonomických ukazatelů a jejich vývoje. Podrobněji rozebírá jednotlivé sektory ekonomiky, jejich podíly na HDP a zaměstnanosti a teritoriální a zbožovou strukturu portugalského zahraničního obchodu. Tato kapitola též nabízí zhodnocení hospodářského vývoje za minulý rok a snaží se určit perspektivy dalšího vývoje portugalské ekonomiky. Závěrečná část pojednává o současné i minulé pozici Portugalska v Evropské unii, důvodech pro vstup do Evropských společenství, přínosech členství, zastoupení v evropských politických a ekonomických institucích, aktuálním tématu portugalského předsednictví v Radě EU a jeho prioritám, cílech Lisabonské strategie i plnění kritérií Paktu stability a růstu. V závěru se též zmiňuje o postoji Portugalska k velmi diskutované otázce současnosti – vstupu Turecka do Evropské unie. Z důvodu aktuálnosti informací používám prameny v této práci víceméně z internetových zdrojů, nejčastěji pak vycházím ze zprávy zastupitelského úřadu ČR v Lisabonu (Souhrnná teritoriální informace Portugalsko) a z nejrůznějších publikací portugalského statistického úřadu. Práce je doplněna o přílohy.
1
1. Základní charakteristika Portugalska Portugalsko, podle oficiálního názvu Portugalská republika (República Portuguesa), je přímořský stát nacházející se na samém jihozápadním cípu evropského světadílu, v západní části Pyrenejského poloostrova. Kontinentální část se rozkládá na území 88 967,5 km2. Administrativně k Portugalsku patří Azorské ostrovy (2 322 km2) a ostrov Madeira (828 km2)1 [6] v Atlantském oceánu ve vzdálenosti 965 a 1 300 km od Lisabonu. Země měří ze severu na jih přes 576 km, největší šířka dosahuje 281 km. Na severu a východě hraničí v délce 1 315 km se Španělskem, západní a jižní hranici o délce 848 km tvoří pobřeží Atlantického oceánu. [1]
1.1. Přírodní podmínky Sever země je hornatý, v jižní části převládají nížiny a nevysoko položené náhorní plošiny. Nejvyšší horou pevninské části země je Serra da Estrela (1 991 m.n.m.), nejvyšší bod celé země – Mount Pico (2 351 m.n.m) leží na Azorských
ostrovech.
Azorské
ostrovy i ostrov Madeira jsou sopečného původu a na Azorech je stále ještě jedna sopka aktivní. K nejvýznamnějším portugalským řekám Douro
náleží a
Tejo,
Minho.
Guadiana, Oceánsko-
středomořské klima se vyznačuje srážkami na severu po celý rok, na jihu jen v zimě. Třetinu rozlohy země zaujímají lesy a háje korkového dubu. Podnebí je oceánské, na severu mírné a vlhké, na jihu sušší a subtropické, v horských oblastech chladnější. 1
Údaje se značně rozcházejí, pohybují se mezi 89 000 až 91 951 km2 (pevnina) a 92 391 km2 (včetně Madeiry a Azorských ostrovů). [1]
2
Hlavním městem je Lisabon (860 tis. obyv., s příměstskými aglomeracemi 2,5 mil.) – a to již od roku 1256, kdy se stal politickým, hospodářským a kulturním střediskem země. Díky své poloze na pobřeží Atlantského oceánu je městem s bohatou námořní tradicí a významnou dopravní křižovatkou. [1]
Státními symboly Portugalska jsou státní vlajka (dva svislé pruhy – levý zelený a pravý červený, zelený zabírá dvě a červený tři pětiny délky vlajky, střed znaku země je umístěn na hranici obou barev)2, státní znak3 a státní hymna „A Portuguesa“. [7]
1.2. Administrativní rozdělení Základní administrativní jednotkou jsou farnosti (freguesias), kterých je 4 257 [8]. Ty se sdružují do 305 okrsků (conselhos). Pevninské Portugalsko má 18 distriktů (distritos) (Aveiro, Beja,
Braga,
Bragança,
Castelo
Branco,
Coimbra, Évora, Faro, Guarda, Leiria, Lisabon, Portalegre, Porto, Santarém, Setúbal, Viana do Castelo, Vila Real, Viseu), Azorské ostrovy a Madeira jsou samosprávnými oblastmi. Tradičním
historickým
administrativním
celkem jsou provincie (Algarve, Alto Alentejo, Baixo Alentejo, Beira Alta, Beira Baixa, Beira Litoral, Douro Litoral, Estremadura, Minho, Ribatejo, Trás-os-Montes e Alto Douro). 2
„Červená část symbolizuje portugalskou revoluci z roku 1910 a zelená část naději. Bílý znak obsahuje pět malých modrých znaků s pěti bílými body. Modré znaky symbolizují prvního portugalského krále Alfonse Jindřicha I., vítěze nad Maury a božská pomoc, které se mu přitom dostalo, je představována pěti bílými body jako pěti Kristovými ranami. Seskupení znaků do kříže pak symbolizuje křesťanství. Červený okraj znaku zahrnující sedm hradů představuje rozsah portugalského území včetně provincie Algarve. Za znakem je navigační přístroj – armilární sféra, která je oslavou Jindřicha Mořeplavce, který inicioval zámořské plavby, které z Portugalska učinily kdysi koloniální impérium.“ [9] 3 Státní znak Portugalské republiky je tvořen zobrazením armilární sféry, přes kterou je položen štít se stříbrným středem a ostatními atributy, které jsou znázorněny i na státní vlajce. [10]
3
V souladu se systémem regionů a subregionů NUTS4
je
území
Portugalska
je
rozděleno
následovně: NUTS I (kontinentální část a dva autonomní regiony – Azorské ostrovy a Madeira), NUTS II a III – regiony a subregiony5 (Norte (8), Centro (12), Lisboa (2), Alentejo (5), Algarve (1), autonomní regiony Azorské ostrovy a Madeira). [11]
1.3. Obyvatelstvo Portugalsko je národnostně i nábožensky téměř jednotné. Pouze 2 % obyvatelstva patří k jinému než portugalskému etniku. 97 % obyvatel je římskokatolického vyznání (praktikujících je cca 50 %), 2 % bez vyznání, zbytek představují protestanti, muslimové, hinduisté a židé.6 Úředním jazykem je portugalština. [1]7 INE odhaduje počet obyvatel Portugalska k 31. 12. 2006 na 10 599 592 osob, z toho 5 129 937 mužů a 5 469 158 žen8. Průměrný roční přírůstek podle INE v roce 2006 činil 0,28 %9 a stejně jako ve třech předcházejících letech poklesl (ovlivněno velmi nízkým přirozeným přírůstkem – 0,02 % a čistou migrací – 0,36 % (viz graf 1)); největší přírůstek zaznamenal region Algarve (1,3 %), nejmenší Alentejo (-0,20 %).10 Zastoupení populace do 14 let včetně představuje 15,6 %, populace nad 65 let 17,1 %11, podíl ekonomicky aktivního obyvatelstva 52,2 %. Průměrná délka života u mužů je 73 let, u žen 80 let. Hustota osídlení je 114,12 obyvatel na kilometr čtvereční, urbanizace dosahuje 37 % [3]. Největšími městy jsou Lisabon, Porto, Braga, Coimbra, Setúbal a Aveiro. Velké potíže
4
Statistické územní jednotky EU (statistické regiony EU) jsou územní celky vytvořené pro statistické účely Eurostatu (statistický úřad EU) pro porovnání ekonomických ukazatelů členských zemí EU. [13] 5 V závorce uváděny počty subregionů v daném regionu. 6 Různé zdroje uvádějí rozdílné údaje, např. zdroj [14]: římští katolíci 84,5 %, ostatní křesťané 2,2 %, ostatní 0,3 %, bez vyznání 3,9 %, nezjištěno 9 % (2001 census) 7 Str. 127. 8 Podle sčítání lidu v roce 2001 žilo na portugalském území 10 356 117 obyvatel, z toho 51,7 % žen a 48,3 % mužů. [15] 9 Podle zdroje [5] je průměrný roční přírůstek 0,01 %. 10 Vývoj počtu obyvatel v jednotlivých regionech Portugalska v období let 1991–2005 viz příloha č. 1. 11 Podle projekce obyvatelstva lze do roku 2010 v Portugalsku očekávat růst počtu obyvatel na hodnotu 10 626 000, do roku 2050 by se však měl počet snížit na 9 302 000 obyvatel.
4
činila především v minulosti negramotnost, která se i dnes pohybuje kolem 12,5 % [12]12, což je jedno z nejvyšších čísel v EU. [1], [6]
Graf 1: Míra růstu přirozeného přírůstku a přírůstku migrace (v %) v Portugalsku v období let 1941-2005; zdroj [6] (pozn.: taxa de crescimento natural = míra přirozeného přírůstku, taxa de crescimento migratório = míra přírůstku migrace)
Devadesátá léta se v Portugalsku vyznačují značným populačním růstem, v první dekádě 21. století se tento růst zpomaluje. V současné době je tempo demografického růstu v Portugalsku pozvolné a blíží se evropskému standardu (viz graf 2). [17]
Graf 2: Vývoj počtu obyvatel Portugalska v letech 1981–2005 (v milionech); zdroj [17]
Procento zahraniční populace s legálním povolením k pobytu v Portugalsku přesáhlo již hodnotu 2,5 % (viz graf 3), což představuje přibližně 418 000 obyvatel. Nejčastější zemí původu imigrantů jsou Kapverdské ostrovy, Brazílie, Angola, Guinea-Bissau, Velká Británie, Španělsko a Moldávie (viz graf 4). Početná je pracovní imigrace ze zemí bývalého SSSR (Ukrajinci, Rusové a Moldavané). [15] 12
Např. zdroj [7] uvádí negramotnost přibližně 5 %.
5
Graf 3: Vývoj zahraniční populace s legálním povolením k pobytu v Portugalsku v období let 1990–2005; zdroj [17]
Graf 4: Nejzastoupenější národnosti s legálním povolením k pobytu v Portugalsku v období let 1990–2005; zdroj [17]
1.4. Politický systém Portugalsko je parlamentní republikou. Demokratický systém se v Portugalsku ustálil až po pádu Salazarova režimu v roce 1974 („Karafiátová revoluce“) a především po prvních demokratických volbách, které se konaly v roce 1976. V čele státu stojí prezident, volený přímou volbou. Zákonodárnou moc má Shromáždění republiky (parlament) v čele s předsedou. Výkonnou moc zastává vláda v čele s premiérem. Výsostným orgánem jsou též soudy. Portugalský parlament (Shromáždění republiky, Assembleia da República, AR) je jednokomorový a má 230 poslanců. V čele stojí předseda volený členy parlamentu, jeho funkční období je čtyřleté. Současným předsedou je od roku 2005 člen PS Jaime Gama [18]. Kromě AR existují dvě regionální shromáždění (Assembleia Regional) na ostrově Madeira a na Azorských ostrovech.
6
Vládu (Governo) tvoří ministerský předseda, ministři, státní tajemníci, případně státní podtajemníci; může mít jednoho nebo více místopředsedů. Současným předsedou vlády je od 12. 3. 2005 José Sócrates (PS). [19] „Ústavní soud (Tribunal Constitucional) má 13 členů, z nichž deset volí AR a tři jsou vybráni zvolenými deseti. Mezi sebou si členové zvolí předsedu, jehož volební období je dvouleté s možností znovuzvolení.“ [20] Současným předsedou je Rui de Moura Ramos. [21] „Nejvyšší soudní dvůr (Supremo Tribunal de Justiça) je nejvyšší v soustavě soudů, aniž by bylo dotčeno postavení Ústavního soudu. Tvoří jej 13 soudců, z nichž deset je jmenováno AR a ti potom zvolí další tři. Mandát je šestiletý, předseda je volen z řad členů Nejvyššího soudního dvora.“ V současné době je předsedou Luis Nascimento. [22]
Prezident republiky „Hlavou státu je prezident republiky. Současný prezident Aníbal Cavaco Silva (PSD) byl zvolen v prvním kole voleb, které se konaly 22. 1. 2006 a do funkce byl uveden 9. 3. 2006. Během své politické kariéry byl mj. předsedou portugalské vlády. Prezident je v Portugalsku volen ve všeobecných, přímých a tajných volbách na pětileté období a smí být zvolen maximálně na dvě po sobě přímo navazující funkční období. Působnost prezidenta republiky: m.j. předsedá Státní radě, v souladu s Ústavou stanovuje termín volby prezidenta republiky, poslanců AR, poslanců Evropského parlamentu a do zákonodárných regionálních shromáždění, jmenuje ministerského předsedu, na jeho návrh pak jmenuje a odvolává členy vlády, jmenuje pět členů Státní rady, předsedá Nejvyšší radě národní obrany atd. Státní rada, politický poradní orgán prezidenta, se skládá z předsedy AR, premiéra, předsedy Ústavního soudu, Ochránce spravedlnosti (ombudsman), z předsedů regionálních vlád, z pěti občanů vybraných prezidentem a z pěti občanů volených AR.“[5]
Složení vlády Od roku 1975 v národních a regionálních vládách i v portugalském parlamentu dominují dvě významné strany: Socialistická strana (Partido Socialista - PS) a Sociálně demokratická strana (Partido Social Democrata - PSD); významná je stále Komunistická strana (Partido Comunista Português - PCP) a Lidová strana (CDS-PP - Centro Democrático e Social/Partido Popular). V parlamentu dále nalezneme Levý blok (Bloco de Esquerda - BE), Stranu zelených (Partido Ecologista „Os Verdes“ - PEV), Lidovou stranu 7
monarchie (Partido Popular Monárquico) a Hnutí/Stranu Země (Movimento o Partido da Terra). [23] Parlamentní volby 20. 2. 2005 vyhrála s absolutní většinou Socialistická strana v čele s José Sócratesem. Na základě návrhu premiéra ze dne 4. 3. 2005 vládu schválil prezident republiky Jorge Sampaio dne 12. 3. 2005. [5], [24] Výsledek parlamentních voleb z 20. 2. 2005 (počet hlasů v procentech a zastoupení v parlamentu): PS 45,1 % (121 křesel), PSD 28,7 % (75 křesel), CDU13 7,6 % (14 křesel), CDS-PP 7,3 % (12 křesel), BE 6,4 % (8 křesel), ostatní 4,7 %. [25]
1.5. Zahraniční politika Těžištěm zahraniční politiky Portugalska jsou tři hlavní priority: účast na evropské integraci reprezentovaná členstvím v Evropské unii, transatlantická vazba vyjádřená členstvím v NATO a velmi úzké vztahy s portugalsky hovořícími zeměmi. Portugalsko je členem přibližně 90 mezinárodních organizací (Rada Evropy (1977), EHS/EU (1986), OECD (2000), OBSE (1974) aj. [1]14). Je zastoupeno ve všech významných
mezinárodních
organizací
v
systému
OSN
(1955),
je
členem
nejvýznamnějších mezinárodních ekonomických organizací i organizací působících na evropském kontinentu. Patří k zakládajícím členům NATO (1949), kde je zapojeno do všech politických a vojenských struktur. [27] Historicky podmíněná je orientace portugalské zahraniční politiky na oblasti, jež s Portugalskem spojuje společný jazyk i historie. Se Španělskem se aktivně účastní iberoamerické spolupráce. Relativně úzká je vazba na bývalé kolonie a značná pozornost, která je jim v politickém životě země věnována. V roce 1996 bylo Portugalsko iniciátorem vzniku Společenství portugalsky hovořících zemí (Comunidade dos Países da Língua Portuguesa - CPLP: Portugalsko, Angola, Brazílie, Kapverdské ostrovy, Guinea-Bissau, Mosambik, Svatý Tomáš a Princův ostrov, Východní Timor) a usiluje o navázání pravidelných kontaktů mezi CPLP a EU. Během předsednictví EU v roce 2000 se podařilo zahájit diskusi o podmínkách „nového partnerství mezi EU a Afrikou“15. Během předsednictví v roce 2007 se Portugalsko kromě jiného zaměřuje zejména na vztahy EU se Spojenými státy (prohlubování transatlantické hospodářské spolupráce), se Středomořím, severní Afrikou a Brazílií. [26] 13
CDU - Coligação Democrática Unitária – koalice mezi PCP a PEV. Str. 129. 15 Summit EU-Afrika v dubnu 2000 v Káhiře. 14
8
Nejvýznamnějšími bilaterálními partnery Portugalska jsou Španělsko, USA, Velká Británie, Německo, Francie a historicky i Brazílie. Významnou oblastí politických zájmů je Středomoří, zejména Maroko, Alžírsko, Egypt a Turecko. [1], [26], [27]
Obrázek 5: CPLP – Společenství portugalsky hovořících zemí16 [28]
1.6. Historie Portugalska Období rozkvětu portugalského království Nezávislý portugalský stát vznikl v roce 1139, kdy se panovník hrabství Portucale Afonso Henriques (1109-85) osvobodil od závislosti na Kastilii a prohlásil se za krále Portugalska17. Navigační a námořnické schopnosti získané od muslimů v období arabské expanze na iberský poloostrov přispěly v průběhu 15. století k vzestupu Portugalska jako námořní a koloniální velmoci. Nejmladší syn krále, princ Jindřich Mořeplavec (1394– 1460) zakládá námořní akademii v Sagres a takřka veškeré bohatství Kristova řádu, jehož je členem, investuje do výzkumných výprav na Kanárské ostrovy, Madeiru, Azory a Kapverdy v letech 1419-44. Portugalci pronikli roku 1482 do afrického Konga a roku 1488 obeplul Bartolomeu Dias Mys Dobré naděje a dosáhl pobřeží východní Afriky. V roce 1498 otevřel Vasco da Gama námořní obchodní cestu do Indie a roku 1500 doplul Pedro Álvares Cabral do Brazílie.
16
Macao je bývalá portugalská kolonie, od roku 1999 zvláštní administrativní oblast Čínské lidové republiky. Teprve za Alexandra III. uznala nejvyšší autorita římské církve Afonsa Henriquese za krále a jeho stát za království (1179).
17
9
Vrchol portugalských dějin představuje období vlády Manuela I. (1495-1521), který vytvořil světovou koloniální říši a usiloval též o nadvládu nad španělskými královstvími Kastilie a Aragonie. V letech 1519-21 objevil Fernão Magalhães, plující pod kastilskou vlajkou, cestu kolem světa z Jižní Ameriky přes Tichý oceán a Filipíny. Portugalsko rovněž proniklo do současné Brazílie a na Východoindické ostrovy a stalo se světovou velmocí, což bylo stvrzeno v Zaragozské dohodě (1529), kde si se Španělskem rozdělilo pacifickou a později i atlantickou oblast. V manuelské době bylo Portugalsko jedním z nejbohatších států Evropy, námořní cesty byly nesmírně výnosné. Portugalci se dostali až do Číny a v pozdějších letech dokonce zprostředkovávali obchod mezi Čínou a Japonskem. Bohužel náhlý příliv bohatství do země zapříčinil zanedbání vnitřního obchodu a průmyslu, což negativně poznamenalo pozdější vývoj v zemi. Vzestup a bohatství portugalské společnosti se odráželo ve vysoce zdobném manuelském architektonickém slohu, který využívá ozdobné prvky s námořní tematikou, a který se uplatňoval při rozvoji měst a výstavbě hradů, kostelů a klášterů. Negativní stránkou Manuelovy vlády bylo rozsáhlé pronásledování židů, kteří byli nuceni přijmout katolickou víru. Manuel si však byl vědom jejich ekonomického významu a posílal je „kolonizovat“ dobytá území, kde byli tolerováni a zároveň přispívali k rozvoji dané oblasti.
Unie se Španělkem a snaha o nezávislost Důsledkem porážky krále Sebastiãa r. 1578 na výboji do Maroka bylo obsazení země Španěly v čele s králem Filipem II. Španělské nadvláda (1580-1640) měla vážné důsledky pro portugalský námořní obchod a místo Portugalců ve světě postupně zaujali Nizozemci, kteří obsadili i část portugalských kolonií. Nespokojenost se španělskou politikou vedla roku 1640 k povstání, králem byl prohlášen João IV. de Bragança (1640-1656). Spojencem Portugalců proti Španělům se stávají Angličané. Španělsko uznává portugalskou nezávislost až r. 1668. Portugalská ekonomika je v katastrofálním stavu. Zemědělské komodity jsou vyváženy za minimální ceny, manufaktury neexistují, velké množství zboží se dováží, velké množství obyvatel odchází do Brazílie. Na území dnešního brazilského státu Minas Gerais je objeveno zlato a diamanty. Portugalsko žije z brazilského bohatství, král João V. (1705-1750) plýtvá penězi a začne stavět palác v Mafře, který má být obdobou Versailles. Na vzdělávání nezbývají peníze a jen se prohlubuje zaostalost země.
10
Osvícenské reformy O určitou nápravu v tomto směru usilovali osvícenští panovníci. José I. (1750-1777) si za svého rádce zvolil markýze Pombala, jehož vliv ještě vzrostl, když po obrovském zemětřesení v Lisabonu (1755) zajistil rekonstrukci města. Pombal prováděl politiku osvíceneckého absolutismu a zemi výrazně zmodernizoval. Usiloval o reformu státní správy, snažil se centralizovat moc, zakládal královské manufaktury a obchodní společnosti a vystupoval proti katolické církvi. Pombal se také pokusil o reformu vzdělávání, ta však zasáhla jen úzkou vrstvu obyvatelstva.
Období 19. století Za napoleonských válek podporovalo Portugalsko Anglii. Napoleon dává roku 1801 Portugalsku ultimatum a zakazuje s Anglií obchodovat. Roku 1807 do Portugalska vysílá generála Junota a královský dvůr se evakuuje do Brazílie. Pro Anglii je Portugalsko nejlepším bojištěm s Francií. Roku 1814 jsou francouzští vojáci ze země vytlačeni, Angličané však zůstávají a zemi okupují. Roku 1821 se z Brazílie vrátil král João VI. a přijal novou liberální ústavu. Portugalsko bylo stále koloniální mocností, i když ztratilo Brazílii (nezávislost vyhlásila Brazílie v roce 1822), významné byly zejména državy v Africe - Angola, Guinea a Mosambik. V 70. letech 19. století chtějí Portugalci spojit svá africká území (Angola, Mosambik) v jeden celek (tzv. projekt „růžová mapa“). Projekt však naráží na odpor Anglie, Francie i Německa. Roku 1890 dokonce Anglie zaslala králi Carlosovi I. ultimátum, aby stáhl své vojáky ze střední Afriky. Portugalsko musí ustoupit.
Cesta k Novému státu Zavraždění krále Carlose I. roku 1908 uvrhlo zemi do občanských svárů, jež vyvrcholily republikánskou revolucí v roce 1910 a abdikací krále Manuela II. V zemi je ustavena prozatímní vláda a dochází k mnoha reformám, nadále přetrvává nestabilita a nevzdělanost (přes 75 % negramotných). Je nastolen parlamentní systém, prvním prezidentem se stává Manuel de Arriaga. Ekonomická situace je velice špatná, Portugalsko je slabý stát. Roku 1916 vstupuje do první světové války. V roce 1918 se prezidentem stává Sidónio Pais, je vyhlášena Nová republika (República Nova) a nastává vláda teroru. Pais je ještě v témže roce zastřelen, následující vlády se pak rychle střídají. V období finanční krize se ministrem financí stává (1928) António de Oliveira Salazar (1932-68 ministerský předseda), který si buduje pověst „zachránce národa“. Salazar získal i další
11
funkce ve vládě a roku 1933 vyhlásil tzv. Nový stát, v němž mu byla vzorem fašistická Itálie. Stát kontroluje prakticky vše, od ekonomiky až po soukromý život. Salazar se opírá o armádu a církev. Je založena státní policie (známá pod zkratkou PIDE), lidé mají povinnost sdružovat se do státem určených organizací, funguje cenzura. V zahraniční politice se Portugalsko orientuje na Británii, zároveň však sympatizuje s italským a německým režimem. Během druhé světové války Salazar obchoduje s Německem, zároveň ale poskytuje vojenskou základnu Spojencům na Azorských ostrovech. Ke konci války se přiklání na stranu Spojenců. Roku 1949 je Portugalsko jedním ze zakládajících členů NATO a v roce 1955 je země přijata do OSN.
Krize diktatury a vznik moderního státu Salazarův autoritativní režim znamenal zakonzervování politického i ekonomického vývoje, značnou izolaci země a navíc narůstaly problémy s portugalskými koloniemi. Komplikovaná je situace v Africe, kde vznikají různé organizace bojující za nezávislost portugalských kolonií (např. FRELIMO v Mosambiku). Portugalsko do afrických zemí posílá své vojáky, náklady na válku však příliš zatěžují stát18 (Nákladné a neúspěšné války vedly nakonec k pádu Salazarova režimu.). Kvůli neústupnosti v otázce kolonií se Portugalsko dostává do mezinárodní izolace. Příznivá však není ani situace v samotném Portugalsku. Vzrůstající nezaměstnaností je příčinou rozsáhlé emigrace. Roku 1968 Salazar odchází do ústraní, novým předsedou vlády se stává Marcelo Caetano, zvyšuje se sociální napětí. Caetanova diktatura byla svržena 25. dubna 1974 důstojníky ze Sdružení ozbrojených sil („Karafiátová revoluce“19). Dochází k demokratickým přeměnám znárodnění průmyslu, pozemkové reformě, vznikají politické strany. Roste moc Komunistické strany Portugalska, jenž se dokonce pokusí o převrat - ten se však nezdaří. Po tzv. „horkém létě“ plném komunistických manifestací dochází ke zklidnění situace a strana postupně ztrácí voliče. Po převratu také dochází ke konečnému řešení koloniální otázky - africkým zemím je roku 1975 udělena nezávislost. Ke dni 1. 1. 1986 vstupuje Portugalsko do EHS. Země se otevírá mezinárodnímu obchodu, přílivu zahraničních investic, modernizaci infrastruktury, školství a ekonomickému růstu. [1], [2], [10], [30]
18 19
Přes 40 % rozpočtu připadlo na válku v koloniích. Název pochází od karafiátů, které měli vojácí vetknuty do svých zbraní.
12
2. Charakteristika portugalské ekonomiky 2.1. Obecná charakteristika portugalské ekonomiky „Portugalskou ekonomiku můžeme charakterizovat jako otevřenou a vzájemně propojenou s trhy EU. Členství Portugalska v mezinárodních společenstvích, organizacích a institucích, např. EU, EMU, OECD, WTO/GATT a v řadě dalších, je zárukou, že portugalská ekonomika funguje standardně bez mimořádných výkyvů. Z hlediska tvorby HDP je Portugalsko na 42. místě na světě, na 19. místě v rámci zemí OECD a na 18. v rámci zemí EU.“ [5] Co se týče HDP na 1 obyvatele, je na 38. místě na světě, na 19. místě v rámci zemí OECD a na 17. místě v rámci zemí EU. Ratingové agentury Standard & Poor´s, Fitch Ratings e Moody´s hodnotí Portugalsko stupněm AA. Před vstupem do EU představoval HDP na hlavu 55 % průměru EU, dnes kolem 70 %20.21 „Vstup Portugalska do Evropských společenství v r. 1986 byl spojen s výraznými ekonomickými změnami podobnými těm, kterými prošla a dodnes prochází Česká republika. Realizované kroky byly mimo jiné příčinou zvýšení růstu HDP a snížení nezaměstnanosti.“ [5] V předvstupním jednání získalo Portugalsko 150 mil. ECU22 a tato hospodářská a finanční pomoc pokračovala i po roce 1986, kdy země vstoupila do EHS. Finance ze strukturálních fondů byly využity především na investiční projekty a programy zaměřené na rozvoj infrastruktury, zlepšení průmyslových struktur a modernizaci v sektoru zemědělství a rybolovu. Portugalsko od svého vstupu v roce 1986 využilo prostředky kohezního a strukturálních fondů, jenž představovaly 2–3 % ročního HDP země. V letech 1986–1988 získalo 225,1 mld. ESC23, v první polovině 90. let 9 458 mil. ECU. Podpora EU přispěla k vytvoření 80 000 nových pracovních míst. Ve druhé polovině 90. let získalo Portugalsko 17 593 mil. EUR24 a bylo vytvořeno 98 000 nových pracovních míst. Celková pomoc pro Portugalsko v období 2000–2006 představuje sumu 22 760 mil. EUR. Význam podpory EU v období od roku 1981 do současnosti nespočíval pouze ve finančním pomoci, 20
Výše HDP na obyvatele v ČR v poměru k průměru EU podle údajů Eurostatu z 19. 1. 2006 (73 %) převýšila stejný ukazatel v Portugalsku (71 %) v poměru ke kupní síle; v absolutních číslech byl stále ještě portugalský HDP na hlavu vyšší. 21 Portugalsko náleží k zemím s vysokým HDI; v roce 2004 se umístilo na 28. pořadí ve světě (viz příloha č. 2). 22 Evropská měnová jednotka (ECU) byla košová měnová jednotka zemí Evropských společenství sloužící k zúčtování mezinárodních operací. Vznikla 13. března 1979 a 1. ledna 1999 byla nahrazena eurem v poměru 1:1. [31] 23 Portugalské escudo (ESC) – portugalská měna před přijetím eura, od 1. 1. 2002 v oběhu společně s eurem, od 1. 3. 2002 v oběhu již pouze euro. Fixní kurz byl stanoven ke dni 31. 12. 1998 na 200,482 ESC za euro. [32] 24 Kursy - úroveň 1994 .
13
ale zejména v transformaci celého řízení, kterou si vynutily požadavky a nařízení Evropské unie - ke změně řízení státní správy a ke změně přístupu podnikatelských subjektů. „Tímto způsobem byl realizován pokrok v oblasti životního prostředí, veřejných kontaktů a v oblasti hospodářské soutěže, který napomohl k prezentaci kvalitních projektů a programů podporovaných ze strukturálních fondů a kohezního fondu. Tento boom byl však doprovázen nárůstem deficitu veřejných financí a vládního dluhu (v roce 2001 činil deficit veřejných financí 4,1 % HDP a vládní dluh 59 % HDP). Portugalsko bylo vůbec první členskou zemí EU, kvůli které byl uveden do chodu mechanismus dle Smlouvy o založení ES pro případ, kdy některá členská země dosáhne schodku veřejných financí vyšší než stanovují maastrichtská kriteria25. Po dlouhé době vládnutí socialistické strany došlo v březnu 2002 k mimořádným volbám, ve kterých vyhrála koalice sociálních demokratů a strany lidové. Portugalská vláda premiéra Durão Barrosa si uvědomila, že pokud neprovede zásadní změny v ekonomické oblasti, dojde k dalšímu prohloubení rozdílů mezi portugalskou ekonomikou a ekonomikou ostatních států EU. Také Brusel kritizoval Portugalsko za stav jeho veřejných financí, hovořilo se o finančních sankcích. Portugalská vláda si uvědomila, že pouze fiskální disciplína zajistí požadovanou stabilitu. Ve stejné politice pokračuje i socialistická vláda José Sócratese od roku 2005, nemá však v situaci slabé výkonnosti portugalské ekonomiky snadnou roli. Řadu měsíců trvalo, než byl vůbec znám spolehlivý údaj o reálné výši deficitu veřejných účtů. Vláda si pak dala za úkol „během čtyř let položit základy vyrovnaných rozpočtů bez mimořádných příjmů“. Vývoj příjmové stránky v druhé polovině roku 2006 vytvořil solidní předpoklady pro splnění cíle snížit deficit veřejných rozpočtů pod 3 % HDP.“ [5] V posledních letech došlo ke zpomalení ekonomického růstu. Příčinou byl kromě domácích potíží vývoj v rámci EU26 a v USA27. Portugalský zahraniční obchod je poměrně úzce spojen se zeměmi Evropské unie (kolem 76 % celkového portugalského dovozu je ze zemí EU a téměř 80 % vývozu je do zemí EU). V roce 2003 došlo k poklesu HDP28 a bylo
25
Maastrichtská konvergenční kritéria – jejich splnění je nutnou podmínkou pro přijetí eura. Závažným ekonomickým a sociálním problémem v Evropě je dlouhodobě vysoká míra nezaměstnanosti a výrazné regionální rozdíly (mezi jednotlivými zeměmi i v rámci jednotlivých zemí mezi regiony), problémem je i nízká míra ekonomického růstu (příčiny: vysoké daně, drahá a málo mobilní precovní síla, Pakt stability a růstu (brání zemím zavést expanzivní fiskální politiku) a pomalu rostoucí německá ekonomika). [67] 27 V roce 2001 končí v USA období konjunktury (příčiny: konec období obrovských investic do informačních technologií a oslabení spotřebitelské důvěry). Zhoršení situace znamenal též teroristický útok 11. 9. 2001. Výraznější signály ekonomického růstu zaznamenány opět až v roce 2005. [67] 28 Za propadem portugalského HDP v roce 2003 (nebyl zaznamenán v žádné jiné zemi EU 15) stál obrovský propad investic v letech 2002 a 2003, hrubá tvorba fixního kapitálu klesla meziročně o 5,1 %, resp. 9,9 %. 26
14
dosaženo nejnižší výroby od roku 1998, stagnace pokračovala i v následujícím roce. V roce 2005 rostl HDP pouze o 0,3 %. Problémem zůstává nezaměstnanost, která se již pohybuje v oblasti 8 % (v 1. čtvrtletí 2007 dosáhla 8,4 % [33]- rekordní úroveň za posledních 20 let, ve 2. čtvrtletí 2007 již je patrný mírný pokles na 7,9 % [34]).
Investice Od doby, kdy Portugalsko vstoupilo do Evropské unie, se stále více otevírá mezinárodním kapitálovým tokům a to v obou směrech – přímým zahraničním investicím do Portugalska i portugalským investicím do zahraničí. Pro intenzitu toků přímých zahraničních investic do portugalské ekonomiky je charakteristický nepravidelný vývoj. V posledním desetiletí dosahovaly mnohem vyšších hodnot než v ostatních zemích EU (viz graf 5). [17] (Vývoj investic je podrobněji popsán na stranách 31-33 v části věnované charakteristice portugalské ekonomiky po vstupu do Evropské unie.)
Graf 5: Tok přímých zahraničních invetic (v % HDP), zdroj [17]
V portugalském hospodářství hrají výraznou roli malé a střední podniky, které představují cca 95 % všech podniků na portugalském trhu. Po roce 1976 došlo k privatizaci řady státních podniků, která probíhala za účasti zahraničního kapitálu.29 Zahraniční investice směřovaly zejména do velkých společností a naopak portugalský kapitál mířil do podniků malé a střední velikosti, které se podílejí asi 80 % na zaměstnanosti a asi 60 % na vývozu. Tento charakteristický rys portugalského hospodářství se projevuje také v možnostech a rovněž ve formě portugalských investic v zahraničí. Možnost portugalské ekonomiky investovat v zahraničí omezuje skutečnost, že výrazná část velkých portugalských firem je součástí nadnárodních celků, a proto není ve svém investičním rozhodování zcela nezávislá. Předními portugalskými investory jsou proto banky a domácí 29
Portugalské podniky byly podkapitalizované.
15
firmy, jenž prošly úspěšnou privatizací a jsou dostatečně kapitálově silné (především firmy z oblasti veřejných služeb - obchodní řetězce, firmy z oblasti stavebnictví atd.). Investice do jiných oborů je doménou právě malých a středních podniků, které jsou sice velmi flexibilní ve svém rozhodování, nedisponují však dostatečným kapitálem. Tyto výchozí podmínky se odrážejí také v množství a odvětvové struktuře portugalských investic v České republice. [5]
2.2. Základní makroekonomické ukazatele30 Hospodářský růst S výjimkou období let 1992–1994 růst portugalského HDP do roku 2001 převyšoval průměrnou hodnotu států EU 15. Nicméně v roce 2002 se tento příznivý vývoj pozastavil (v roce 2003 proběhla recese). Od tohoto období se nachází pod evropským průměrem a stále se od něj vzdaluje (viz graf 6). Tvorba HDP probíhala v roce 2006 bez větších výkyvů a nízkým tempem (1,2–1,8 %), po propadu v roce 2003 však již trvale v plusových hodnotách. [17], [65]. (Vývoj HDP je podrobněji popsán na stranách 31-33 v části věnované charakteristice portugalské ekonomiky po vstupu do Evropské unie.) Na tvorbě HDP se v roce 2006 v největší míře podílely služby, a to 72,4 % (jejich podíl neustále roste, v roce 1997 byl 60,3 %, v roce 2003 67,2 %), průmysl, stavebnictví a energetika 24,8 % (podíl se rovněž zvyšuje z 20,6 % v roce 1997), stavebnictví se podílí 6,3 % a zemědělství, rybolov a lesnictví 2,8 %, přičemž v posledních dvou sektorech je patrné postupné (i když velmi pozvolné) snižování podílu. (viz oddíl 2.3.) [5]
Graf 6: Meziroční reálný růst HDP (v %); zdroj [17]
30
Makroekonomické údaje za rok 2006 – hodnoty viz příloha č. 4.
16
Vývoj HDP na obyvatele Hrubý domácí produkt na obyvatele měřený v paritě kupní síly se v Portugalsku od vstupu do Evropské unie výrazně zvýšil. V roce 1986 se nacházel pod hodnotou 7 000 euro na obyvatele, v roce 2006 dosáhl hodnoty 17 000 euro na obyvatele, což představuje přibližně 65 % průměru EU 15 (viz graf 7). [17]
Graf 7: HDP/ obyv. v tržních cenách (v tis. euro); zdroj [17]
Míra inflace Ve druhé polovině 90. let vedlo období expanze k akceleraci cen, které překročily hranici 3 %. Po období nepřetržitého poklesu míry inflace mezi lety 2001-2005 až na hodnotu 2,1 %, dochází v roce 2006 v důsledku zvýšení DPH v polovině roku 2005 a změny jeho metody výpočtu k opětovnému nárůstu tohoto ukazatele na téměř 3 %. Podle INE dosahuje míra inflace ve 2. čtvrtletí 2007 hodnoty 2,4 % [65].
Graf 8: Meziroční míra inflace (v %); zdroj [17]
Míra nezaměstnanosti Pro míru nezaměstnanosti v Portugalsku je charakteristický cyklický vývoj – zvyšuje se v období recese a klesá v období expanze. Hodnoty jsou nižší než v ostatních zemích
17
EU 15 či EU 25 a dokazují značný vliv ekonomického růstu na dynamiku trhu práce. Příznivý ekonomický růst v roce 2006 stabilizoval nepřetržitý růst míry nezaměstnanosti přetrvávající od roku 2001 na 7,5 %. Ve 2. čtvrtletí 2007 je zaznamenán mírný vzestup, podle INE dosahuje míra nezaměstnanosti 7,9 %. Portugalsko se stále více přibližuje hodnotám EU 15 a EU 25. [17], [65].
Graf 9: Míra nezaměstnanosti v porovnání s EU 15, EU 25 a s vybranými státy EU; zdroj [17]
Hrubý veřejný dluh Po období nepřetržitého snižování veřejného vládního dluhu v tržních cenách k poměru HDP v Portugalsku mezi lety 1995-2000 dochází nyní naopak ke značnému nárůstu tohoto ukazatele. Hodnotu 60 %31 překročil již v roce 2004 a od roku 2005 dosahuje vyšších hodnot než ve státech EU 15. Navzdory nedávnému snížení deficitu veřejných financí, hrubý veřejný dluh k poměru HDP dosahuje čím dál méně příznivých hodnot, v roce 2006 činil 68,6 % HDP (viz graf 10). [17]
Graf 10: Hrubý veřejný dluh v tržních cenách (v % HDP); zdroj [17] 31
Podmínka Paktu stability a růstu - veřejný dluh musí být menší než 60 % HDP nebo se musí snižovat (viz oddíl 4.5).
18
Deficit veřejných financí Portugalský deficit zůstává od roku 2005 stále nad maximálním prahem.32 Nad hranici 3 % HDP se vyšplhal skokově v roce 2005. Ještě v roce 2004 činil jen 2,9 % HDP. Bez výrazných a jednorázových úsporných kroků by však deficit v roce 2004 i v předchozích letech dosahoval zhruba 5 % HDP. Nová socialistická vláda nechce v dočasných a maskovacích krocích předchozích vlád pokračovat. Nepříznivý vývoj státního rozpočtu v letech 2000 až 2005 byl jedním ze základních prvků politického boje mezi tehdejší (a nynější) vládní socialistickou stranou a tehdy i nyní opoziční Sociálně demokratickou stranou33. Úkolem tzv. rektifikačního rozpočtu v r. 2005 bylo snížení vládních výdajů a tím i rozpočtového deficitu z 6,8 na 6 % HDP, na konci roku 2006 měl být sražen o dalších 1,5 % na max. 4,6 % HDP. Skutečnost pak byla mnohem příznivější - 3,9 %. Cíl na rok 2007 (3,7 %) se tudíž zdá být snadno dosažitelný a portugalská vláda si stanoví ještě přísnější limit. [5], [55]
Graf 11: Deficit veřejných financí v tržních cenách (% HDP); zdroj [17]
2.3. Portugalské hospodářství podle sektorů Průmysl Průmysl je koncentrován především na severu v okolí Porta (oblast Porto–Aveiro– Braga) a v centrální části v Lisabonu a jeho okolí (oblast Lisabon–Setúbal). V těchto oblastech je soustředěno téměř dvě třetiny celkové průmyslové výroby. Naopak nejméně
32
Druhou podmínkou Paktu stability a růstu je, že schodek veřejných financí nesmí překročit 3 % HDP (viz oddíl 4.5.). 33 V mezidobí si role dvakrát vyměnily.
19
průmyslu je v zemědělském kraji Alentejo, kde je též nejvyšší nezaměstnanost a největší úbytek obyvatelstva. Podíl průmyslu (včetně stavebnictví a energetiky) na celkové zaměstnanosti činí 31 % a vytváří téměř čtvrtinu HDP. Celkový průměrný index růstu průmyslové produkce v Portugalsku dosáhl v letech 2005 a 2006 plusových hodnot; proti předchozím rokům představuje i tento vývoj zlepšení. Oživení zaznamenaly některé obory průmyslové výroby, zejména strojírenské. Naopak pokles můžeme pozorovat v mnoha průmyslových odvětvích, především v tradičním textilním, obuvnickém a sklářském průmyslu. Portugalský průmysl prošel v posledních letech rozsáhlou restrukturalizací. Ze starších odvětví mají největší význam automobilový průmysl, textilní a obuvnický průmysl, výroba keramiky, zpracování korku, výroba plastických hmot, elektronický průmysl, stavba lodí, chemický průmysl a výroba celulózy a skla (ta ale prožívá odbytovou krizi na domácím trhu i v zahraničí). Úspěšným případem rozvoje portugalského průmyslového kapitálu a možností je automobilový průmysl. Od šedesátých let představuje hlavní portugalskou vývozní komoditu. V současnosti vyváží cca za 6,5 mld. EUR a z toho 3,8 miliardy EUR tvoří pouze komponenty. Světové značky jako Volkswagen, Mitsubishi, Opel, Toyota, Citroen vyrábějí v Portugalsku kolem 250 000 automobilů. Nejúspěšnější automobilový závod je VW-Auto Europa v Palmele, jenž se podílí 2 % na tvorbě portugalského HDP a 11 % na portugalském vývozu. Portugalsko je téměř zcela závislé na dovozu energetických surovin, především ropy a zemního plynu. Má nejvyšší stupeň závislosti na primárních zdrojích energie ze všech států EU. Těží se jen malé množství uhlí a 90 % svých potřeb primární energie musí dovážet (2/3 z toho tvoří ropa). Významnější je těžba nerostných surovin, především rud obsahujících měď, cín, olovo a zinek. Pro stavebnictví, které je poměrně vyspělým a významným průmyslovým odvětvím, nabízí Portugalsko dostatek dekoračních a průmyslových materiálů - žuly, mramoru a kaolínu. V těžbě přírodních kamenných produktů je Portugalsko 5. na světě, je největším světovým výrobcem korku a patří mezi největší producenty wolframových koncentrátů. [5], [35]
Zemědělství Portugalské zemědělství je velmi zaostalé a nejméně efektivní v EU. Jeho podíl na celkové tvorbě HDP včetně lesnictví a rybolovu v roce 2006 tvořil pouze 2,8 % a
20
zaměstnával přibližně 12 % aktivního obyvatelstva. Jako jedno z mála odvětví však v roce 2003 vykazuje růst produktivity práce. Vstup do EU znamenal pro Portugalsko obrovský přínos, avšak v zemědělství došlo k velkým transformačním problémům. Počet zemědělců se snížil o polovinu (z 800 tisíc na 400 tisíc) a ceny agrární produkce klesly o 40 %. Došlo a nadále dochází k vylidňování agrárního vnitrozemí, zejména kraje Alentejo. Půda je nekvalitní, až 75 % rozlohy Portugalska je pro zemědělskou výrobu nevhodné. Další problém představuje též stárnutí venkova a nedostatečné odborné vzdělání pracovníků v zemědělství - až 20 % pracovníků tohoto sektoru je negramotných. Na severu země zabraňují možnosti zavedení moderních metod malé zemědělské usedlosti. Velké zemědělské podniky (latifundie) na jihu byly v roce 1975 znárodněny, dosud však nebyly patřičně modernizovány. „Pozitivem od vstupu do EU je zvýšení produktivity práce (o 70 %) a nárůst produkce. Velkým problémem je otevřenost trhu a jeho zranitelnost; spekulace na mezinárodních burzách nutí často prodávat portugalskou zemědělskou produkci za ceny nižší než výrobní náklady. Podpora z fondů EU se zaměřuje zejména především na řemeslnou výrobu, rozvoj pěstování tradičních domácích produktů, avšak i na agroturistiku, ochranu životního prostředí a krajinného rázu na venkově.“ [5] „Portugalský agrární sektor není zdaleka soběstačný, v současnosti pokrývá cca 40 % potřeb, což je nejméně v EU. Roste produkce drůbeže, tabáku, zeleniny, zavádí se pěstování cukrové řepy, pěstují se olivy a vyrábí se olivový olej.“ [5] Významná je těžba dřeva. Portugalsko je největším světovým pěstitelem korku. Nejznámějším vývozním produktem jsou vína (5.–6. místo ve světě), tradiční exportní artikl představuje portské víno. Mezi živočišnou výrobou vyniká chov ovcí, vepřů a skotu. V rybolovu zaujímá Portugalsko předposlední místo před Řeckem. Produktivita tohoto sektoru je velmi nízká a výlov každoročně klesá, musí se dovážet kolem 2/3 spotřeby (nejvíce tresky, které jsou přitom typickým portugalským jídlem). Mírně vzrostl výlov mořských ryb, hlavně tuňáků a makrel, značně poklesl výlov korýšů a měkkýšů. Hlavními produkčními kraji je Střed a Algarve (po 25 %), následují Lisabon (16 %), Sever (11 %) a Azory (11 %), Madeira a Alentejo (po 5 %). Položka rybolovu je Ministerstvem zahraničí považována za jeden ze základních problémů vztahu Portugalska k EU a při bruselských jednáních o změnách současné politiky v zemědělství a rybolovu vždy důrazně hájí zájmy Portugalska. [5], [36]
21
Služby Ze všech odvětví hospodářství lze právě v portugalských službách pozorovat za posledních 25 let nejvýraznější strukturální změny. Tento sektor zažil dynamický rozvoj především po vstupu do EU. Nejvýznamnější je cestovní ruch, zvyšuje se návštěvnost ostrova Madeira (o 40 % za posledních 5 let), ale i dalších destinací, což je podmíněno zkvalitňující se sítí služeb souvisejících s cestovním ruchem. Portugalsko patří mezi přední země světa v porovnání příjmů z turistického ruchu na jednoho obyvatele (přes 400 USD). Úhrnné příjmy z turistiky představují cca 8 % HDP, podíl na celkové zaměstnanosti činí více než 6 %. Portugalsko má společně s Řeckem nejméně rozvinutou dopravní infrastrukturu (v případě její rekonstrukce by mohly příjmy z cestovního ruchu dosáhnout mnohem vyššího objemu) mezi zeměmi EU. Na rekonstrukci a další výstavbu dopravní sítě je proto určena velká část investic ze strukturálních fondů EU. Plánováno je vysokorychlostní železniční spojení se Španělskem a napojení Portugalska na evropskou vysokorychlostní síť (dokončení trati Madrid-Lisabon je plánováno na rok 2010). Podíl sektoru služeb na HDP dosáhl v roce 2006 72,4 % a na celkové zaměstnanosti se podílel 57 %. Vysoce aktivní bilance služeb kompenzuje rostoucí schodek obchodní bilance, který se zvýšil mezi lety 1996 a 2006 na více než dvojnásobek. Přebytek bilance služeb roste většinou o 10–20 % ročně. Tento výsledek je prakticky stoprocentně zásluhou příjmů resp. bilance na účtu cestování a turismu. Portugalsko navštíví ročně cca 20 milionů turistů. Nejžádanější destinace jsou ostrov Madeira, Azorské ostrovy, jih Portugalska Algarve, Lisabon a oblast Doura. [5], [37]
Graf 12: Podíl jednotlivých sektorů ekonomiky na tvorbě HDP a zaměstnanosti v roce 2006 (data pro grafy zdroj [5]).
22
Zaměstnanost podle sektorů hospodářství Srovnání zaměstnanosti podle jednotlivých odvětví hodpodářství mezi Portugalskem a EU 15 ukazuje určité přetrvávající rysy v portugalské ekonomice: vysoký podíl průmyslu na zaměstnanosti, přílišná zaměstnanost v sektorech zemědělství a stavebnictví a stále nedostatečná zaměstnanost v sektoru služeb (viz graf 13). [17]
Graf 13: Zaměstnanost v Portugalsku podle sektorů hospodářství v letech 1986–2004; zdroj [17]
Infrastruktura Co se infrastruktury týče, patří Portugalsko společně s Řeckem k nejméně rozvinutým zemím EU (největší opoždění vykazovalo Portugalsko právě v oblasti infrastruktury a životního prostředí). Po mnoho let byla proto velká část prostředků z různých fondů EU určena právě na její posílení. Dotace pomohly výrazně zlepšit zejména stav komunikací, dopravy a bankovnictví. V Portugalsku je jedna z nejdražších energií v Evropské unii. Připravuje se privatizace státní elektrárenské společnosti EDP (Electricidade de Portugal), která zajišťuje 84 % produkce a 99 % distribuce elektrické energie (stát vlastní ještě 21,24 % akcií). V roce 2003 bylo vyrobeno 37 063 GWh, z toho 39,6 % v hydroelektrárnách, 60,4 % v tepelných elektrárnách a pouze nepatrná část z větrné energie, ze solární (Alentejo) a z geotermálních zdrojů (na Azorách). Jaderná elektrárna v Portugalsku není a ani její výstavba není politicky průchodná. Rychlým tempem probíhá výstavba větrných elektráren, která má změnit skladbu produkce elektřiny. K listopadu 2005 byla instalovaná kapacita energie z obnovitelných zdrojů (OZE) 25 % což je po Rakousku a Švédsku nejvíce v EU. OZE tvoří velké vodní elektrárny (68 %), malé vodní elektrárny (12 %), větrné elektrárny (15 %), zbytek biomasa, bioplyn atd. Ve fázi výzkumu je zařízení na získávání energie z mořských příbojových vln (Azory). Ambicí vlády je do roku 2010 zvýšit podíl výroby
23
OZE z 25 % na 45 %, tedy podstatně více jež je cíl určený pro Portugalsko Evropskou unií (39 %). [5] Nejdůležitějšími přístavy jsou Lisabon, Porto, Setúbal a Funchal (Madeira). Národní letecká společnost TAP Portugal (Transportes Aéreos Portugueses) zajišťuje domácí i zahraniční přepravu.
Bankovní systém Centrální bankou v Portugalsku je Banco de Portugal, která zodpovídá za měnovou politiku státu. K jejím hlavním úkolům náleží regulace měny a úvěrů, kontrola ochrany měny a správa státního dluhu. Guvernérem Banco de Portugal je od února 2000 Vítor Manuel Ribeiro Constancio. Významnými portugalskými bankami jsou: Caixa Geral de Depósitos (CGD), Banco Millennium, Banco Espírito Santo (BES), Banco Português de Investimento (BPI) a Banco TOTTA. V současné době disponuje Portugalsko jedním z nejmodernějších bankovních systémů v Evropě (vysoký stupeň automatizovaných bankovních operací, výběry hotovosti, platby složenek, vystavování cestovních šeků). Všechny operace zprostředkovávají bankomaty „Multibanco“, z nich je možno vybírat a platit nezávisle na tom, u kterého bankovního domu má klient veden účet. Operace jsou prováděny bezplatně (v důsledku zásahu Úřadu na ochranu spotřebitele).34 [5]
2.4. Zahraniční obchod Portugalska Portugalsko je součástí vnitřního trhu EU a při pohybu zboží z/do Portugalska tudíž odpadají celní formality a veškerá samostatná ochranná opatření, která jsou vyhrazena režimu EU. [5] Podíl importu a exportu na HDP ukazuje otevřenost dané ekonomiky. Portugalsko v průběhu posledních 20 let svoji otevřenost neustále zvyšovalo, i když se tento indikátor roce 2006 nacházel stále 20 % pod úrovní průměru EU (viz graf 14). [17]
34
V důsledku tlaku EU na snížení bankovních poplatků v rámci celé unie budou pravděpodobně od ledna 2008 některé služby v Portugalsku opět zpoplatněny.
24
Graf 14: Míra otevřenosti portugalské ekonomiky v letech 1986–2006; zdroj [17]
Portugalský export v roce 2006 vzrostl o 9 % na přibližně 34 mld. EUR, import zaznamenal nárůst o 4 % na zhruba 53 mld. EUR. Rozhodující pro příznivý vývoj exportu byl nárůst poptávky v zemích, které jsou tradičními portugalskými obchodními partnery, ve Španělsku, Německu, Francii a Velké Británii. Významné byly též rostoucí vývozy do USA, Číny a Angoly. [65] V posledních letech je obchodní bilance portugalského zahraničního obchodu trvale pasivní a s ohledem na stav ekonomiky i snižující se zájem zahraničních investorů o Portugalsko nelze v nejbližších letech očekávat žádnou výraznou změnu.
Tabulka 1: Celkový přehled portugalského vývozu a dovozu v letech 2000-2006 (v mil. EUR) [5]
2.4.1. Teritoriální struktura ZO Portugalský zahraniční obchod je zaměřen především na státy Evropské unie. Podíl států EU na celkovém portugalském dovozu v roce 2006 činil 75,5 % a na vývozu 77,2 % (v roce 2005 představovaly dovozy 76,5 %, vývozy 79,8 %). Ve srovnáním s rokem 2005 došlo v roce 2006 k nárůstu dovozů o 6,6 % a zároveň vzrostly vývozy o 12,4 %. Deficit
25
obchodní bilance se oproti předchozímu roku vzhledem k velmi rozdílným základům zvýšil, i když nepatrně o 0,7 %35.
Tabulka 2: Portugalský obchod s členskými státy EU za rok 2006 (pořadí dle portugalského dovozu) [5]
Z celkového vývozu Portugalska do zemí EU tvoří 74 % vývoz do Španělska, Francie, Německa a Velké Británie. V dovozu do Portugalska představují 77 % Španělsko, Německo, Francie a Itálie. Třebaže je Brazílii a lusofonním zemím Afriky věnována velká pozornost a publicita, z hlediska celkových čísel portugalského zahraničního obchodu lze považovat obraty s těmito zeměmi za nepodstatné. [5]
2.4.2. Komoditní struktura ZO Nejvyšší podíl v dovozu Portugalska ze zemí EU v roce 2006 zaujímají: stroje (23 %), dopravní prostředky a dopravní zařízení (13,9 %), potraviny a zemědělské výrobky (12,1 %), ruda a kovy (11,4 %), chemikálie (10,4 %), textil, oblečení a obuv (7,2 %), pohonné hmoty (5,4 %), plasty a pryž (5,6 %), kožešiny, dřevo, korek a papír (5,2 %), ostatní položky (5,8 %). V dovozu celkem je markantní vzestup položky paliv a maziv, oproti r. 2005 o 13,2 % na 7,912 mld EUR; ostatní pohyby jsou řádově nižší. 35
Údaje z INE - za rok 2005 definitivní, za rok 2006 předběžné.
26
Vývoz Portugalska do EU v roce 2006: stroje a mechanická zařízení (16,2 %), dopravní prostředky a dopravní zařízení (15,6 %), ruda a kovy (15,1 %), textil a oděvy (13,1 %), dřevo, korek a papír (8,7 %), zemědělské a potravinářské výrobky (7,2 %), plasty a pryž (5,9 %),chemikálie (5,2 %), obuv (4,4 %), paliva (3,1 %), ostatní položky (5,5 %). Ve vývozu celkem došlo k výraznému vzestupu u položky zpracovaných paliv a maziv o 47,7 % na 1,752 mld EUR, o 10,2 % vzrostly potraviny a nápoje a o 22,2 % se na 5,392 mld EUR zvýšil vývoz strojů a zařízení. [5]
2.6. Zhodnocení hospodářského vývoje za rok 2006, předpověď dalšího vývoje Třebaže po propadu v roce 2003 přechod do fáze růstu v podstatě nenastal, lze vývoj makroekonomických a sociálních ukazatelů v Portugalsku považovat za poměrně vyrovnaný. První náznak oživení byl zaznamenán v 1. čtvrtletí 2007 (růst mírně přes 2 %). Vývoj v zemi byl charakterizován úsilím vlády o zastavení negativních ekonomických trendů a zajištění příznivějšího politického klimatu. „Vláda Josého Sócratese pokračovala v roce 2006 v realizaci úsporných opatření s cílem především zamezit nepříznivým trendům v ekonomice a byla nucena přijmout dlouhodobější strategii realizace nezbytných opatření v ekonomické i sociální sféře. Expanzní státní rozpočet na rok 2005 schválený parlamentem těsně před jeho rozpuštěním, byl natolik neúsporný na straně výdajů, že většina předpovědí se shodovala na tom, že pokud vláda socialistů nepřijme drakonická opatření k jejich omezení, cílový deficit ve výši 2,8 % HDP bude silně překročen.“[5] Tento vývoj skutečně nastal a deficit dosáhl dokonce 6,8 %. Evropská komise byla v této fázi vůči Portugalsku značně kritická. Byly stanoveny postupné cíle snižování deficitu (od 6 % na konci roku 2005 po 3 % na konci roku 2008) a řada opatření ke snižování výdajů veřejné správy – vládní program PRACE (Program restrukturalizace ústřední státní správy), který by měl přinést podstatné snížení počtu veřejných zaměstnanců o 75 000 osob a jejich přechod do výrobního a soukromého sektoru. Na konci roku 2006 představoval deficit pouze 3,9 %. Cíl roku 2007 – dosáhnout deficitu 3,7 % - se jeví jako snadno dosažitelný. Premiér Sócrates proto v parlamentní debatě stanovil přísnější limit ve výši 3,3 % HDP. Od roku 2000 značně zpomalila svůj růst domácí poptávka. Ekonomický vývoj ve druhé polovině 90. let zapříčinil postupné narůstání vládního dluhu. Výsledkem bylo další
27
zvýšení zadluženosti veřejných financí. V průběhu roku 2004 docházelo k přechodnému oživení, které však nemělo dlouhého trvání. Odrazilo se i výrazné zpomalení vývoje spotřeby domácností způsobené zmrazením příjmů i zvyšováním počtu nezaměstnaných. HDP za rok 2005 vykazoval další pokles tempa růstu (z 1,1 % na 0,3 %). Nezaměstnanost se v roce 2005 dostala až na hranici 8 %, což je další nárůst oproti roku 2004 (7 %), 2003 (6,5 %) a 2002 (5,1 %)36. Inflace se po pozitivním vývoji v letech 2002 až 2004 (z 3,7 % na 2,4 %) ustálila na hodnotách mezi 2 a 3 %. Ekonomická aktivita zaznamenala v roce 2004 další pozvolný růst, úrokové míry setrvaly na stejné úrovni, inflace se snížila a po období stagnace opětovně začala zvyšovat vnější poptávka.
Tabulka 1: Vývoj makroekonomických ukazatelů, ukazatele za rok 2007 a 2008 – predikce; zdroj [5]
Po období výrazného zpomalení hospodářského růstu v roce 2003 (a částečně 2005) došlo k pozvolnému obnovení ekonomické aktivity, třebaže vývoj nezaměstnanosti tomu nenasvědčuje. Ten má stále rostoucí tendenci a v závěru roku 2006 překročil 8 %. Podle většiny expertů jde především o převod skryté nezaměstnanosti do oficiálně udávaných čísel a také o převod některých výrob do východní Evropy a Asie. Poměrně příznivé výsledky v první polovině roku 2004 byly způsobeny jednorázovými výdaji v souvislosti s ME v kopané (vysoká poptávka). V druhé polovině roku však ekonomika upadla do technické recese a růst investic stagnoval, stejně jako v celém následujícím roce. V příštích dvou letech je očekáván nárůst investic a akcelerace spotřeby, k níž existují základy v politickém programu nové vlády, zejména v oblasti vzdělání a výzkumu. 36
Po propouštění cca 10 000 osob ze státního sektoru v r. 2003 docházelo k podobnému vývoji i v průběhu r. 2004 a 2005 a podle nových opatření socialistické vlády by měl stav státních zaměstnanců do r. 2009 poklesnout o 10 %, tj. o 75 tis. osob.
28
Jako výrazně politické téma se objevil v souvislosti s předčasnými volbami v únoru 2005 již zmíněný deficit veřejných financí, který byl v roce 2003 vykazován ve výši 2,8 % HDP (jako velký úspěch vlády Durão Barrosa). S nástupem vítězné Socialistické strany k moci se objevila skutečná výše deficitu – 6,8 %, kterou musí Portugalsko podle Paktu stability a růstu stlačit do konce r. 2008 pod 3 %. Politika vlády proto obsahuje od roku 2005 škrty v rozpočtových výdajích. Ve veřejné diskusi jsou nejvíce zpochybňovány výdaje ve zdravotnictví, sociální péči a v úhradách za veřejné práce. Způsoby, jak zamýšlí vláda José Sócratese postupovat v boji s rozpočtovým deficitem i s nedostatečnou výkonností portugalské ekonomiky, nastínil předseda socialistické strany ve volebním boji a vláda ve svém programu, který se snaží s větším či menším úspěchem plnit. [5] (Program vlády J. Sócratese viz příloha č. 5.)
29
4. Postavení Portugalska v Evropské unii 4.1. Integrace do Evropských společenství Portugalsko patří k zakládajícím členům NATO a bylo členem EFTA37. O vstup do Evropských společenství požádalo oficiálně v roce 1977 po svých prvních svobodných volbách. Cílem portugalských politiků bylo především zakotvit zemi v demokratickém světě, neboť revoluce proti Salazarově diktatuře byla velmi levicová a existovaly reálné obavy z komunistického puče v zemi. Společně se Španělskem vstupuje do EHS v lednu 1986. Rizika představovala ekonomická zaostalost38 a jednoznačně zemědělská orientace hospodářství, která mohla vytvářet nepříjemné konkurenční tlaky především na zemědělce italské a francouzské [38]. Velkou ztrátou byl pro Lisabon rozpad koloniální říše v 70. letech, který znamenal ztrátu levných surovin a zároveň odbytišť pro zaostalé průmyslové výrobky. Od vstupu do EU se země orientuje na vývoz do ostatních členských zemí, kvůli nižší kvalitě výrobků vyváží většinou produkty s nižší přidanou hodnotou. Důsledkem jsou i nižší příjmy obyvatel. V roce 2002 činily průměrné náklady na hodinu práce v zemích Unie (bez zemědělství) 22,70 eura, v Portugalsku pouze 8,13 eura. Od roku 1985 se však HDP na jednoho obyvatele zvýšil z 53 % průměru Unie na dnešních 73 %.39 [39] Členství Portugalska v Evropské unii přispělo ke stabilizování ekonomického růstu a vývoje, z velké části prostřednictvím zvýšení počtu obchodních vazeb a příspěvkům EU na modernizaci infrastruktury. Přibývala nová hospodářská odvětví a ekonomika se stále více zakládala na sektoru služeb. V předcházejících dvou desetiletích portugalské vlády zprivatizovaly mnoho státem řízených firem a liberalizovaly klíčové oblasti ekonomiky včetně finančního a telekomunikačního sektoru. Po recesi v roce 1993 rostla ekonomika průměrným ročním tempem 3,3 %, což v tehdejší EU představovalo nadprůměr. Za účelem získání kompetence pro vstup do Evropské měnové unie (EMU) se Portugalsko rozhodlo snížit svůj fiskální deficit a provést strukturální reformy. Od 1. ledna 1999 stejně jako 37
V roce 1959 se země stala členem EFTA, neboť, na rozdíl od EU, toto společenství umožňovalo zachování portugalských kolonií. Teprve po pádu diktátorského režimu, následné demokratizaci, dekolonizaci a prvních svobodných volbách roku 1976 bylo možno začít proces vyjednávání o přistoupení k Evropské unii. 38 Vzhledem k rozdílné ekonomické úrovni všech tří států, které vstoupily do EHS v průběhu 80. let (Řecko přistoupilo roku 1981), byla v praxi zavedena řada přechodných období. Např. Řecko si vymohlo pětiletou dobu na snížená cla pro zemědělskou produkci, přechodné období se aplikovalo také na volný pohyb pracovních sil. 39 Rozdílnost příjmů v jednotlivých regionech Portugalska viz příloha č. 3.
30
v dalších 11 členských zemích EU vstoupila do oběhu jednotná měna euro. Fixní kurz byl stanoven ke dni 31. 12. 1998 na 200,482 ESC za euro. [32] EMU do Portugalska přinesla stabilitu kurzu měny, klesající inflaci (2,4 % v roce 1999) a klesající úrokové sazby. Klesající úrokové sazby postupně snižovaly náklady státního dluhu a pomohly tak zemi dosáhnout jejího fiskálního cíle. [40] Ekonomický růst se pohyboval nad evropským průměrem po většinu devadesátých let, avšak v období let 2001–2006 značně poklesl. HDP na obyvatele se v Portugalsku snížil z 78 % průměru EU 25 v roce 2002 na 72 % v roce 2005. Překážkou k vyšší produktivitě a růstu byl zejména špatný vzdělávací systém. Jako cíl pro přímé zahraniční investice bylo Portugalsko stále více stoupající měrou zastiňováno nízkonákladovými výrobci ve střední Evropě a Asii. V roce 2005 se deficit státního rozpočtu vyšplhal až na 6 % HDP, v roce 2006 se jej podařilo snížit na 4,6 %. Vláda čelí složitému úkolu – snažit se posilovat konkurenceschopnost Portugalska při současném zachování deficitu státního rozpočtu pod hranicí 3 % stanovené eurozónou. [14]
Porovnání portugalské ekonomiky s vývojem ekonomik Španělska a Řecka V případě Portugalska komplikuje odpovídající srovnání s ostatními zeměmi nedostatek statistických dat týkajících se ekonomického růstu. Eurostat uvádí časové řady pro tuto zemi teprve od roku 1989. V něm však dosahuje portugalská ekonomika meziročního růstu HDP 6,4 %, což je nejvyšší hodnota ve srovnání se Španělskem (4,8 %) a Řeckem (3,8 %). Lze proto předpokládat, že Portugalsko vytěžilo ze svého vstupu do Evropské unie pozitivní ekonomické efekty. V následujících dvou letech však došlo k podstatné ztrátě tempa růstu portugalské ekonomiky, která vyvrcholila v roce 1993 meziročním propadem o 2 % Byl to nejhlubší propad ve srovnání s ostatními dvěma zeměmi, které rovněž neudržely svá růstová tempa v pozitivní rovině (Španělsko -1 %, Řecko -1,6 %). V případě portugalské ekonomiky šlo také o podstatně větší propad, než který prodělala EU 15 jako celek (-0,4 %). Růstový trend v portugalské ekonomice pokračoval až do roku 1998, opětovný propad nastal v roce 2003 (výrazně odlišný vývoj proti Španělsku, které se v té době naopak nacházelo ve fázi konjunktury, ale i proti Řecku).
31
Graf 15: Meziroční přírůstky HDP ve stálých cenách v Portugalsku, Řecku a Španělsku, v %, 1989-2004, pro 2005-2006 odhad Eurostat); zdroj [41]
Jak již bylo zmíněno výše, pohled na vývoj portugalské ekonomiky těsně po vstupu do Evropské unie komplikuje neexistence časových řad pro první dva roky členství země v EHP. Podle růstových křivek jednotlivých složek HDP (graf č. 16) je od roku 1989 patrné, že relativně velmi silný hospodářský růst země akceleroval díky růstu investic a také spotřeby. Tempo růstu výdajů na konečnou spotřebu domácností i tempo růstu investic převyšovalo v roce 1990 tempo růstu HDP, stejně tomu bylo i v roce 1992. Ze silné investiční vlny těžila portugalská ekonomika zhruba od roku 1994 do roku 1998.
Graf 16: Vývoj HDP Portugalska a jeho komponent v letech 1989 až 2004 (meziroční změna v %, 2005 a 2006 prognóza Eurostatu); zdroj [41]
V letech 1989-2004 zaznamenalo Portugalsko dva hospodářské cykly. Po celé období let 1994-1998 byl patrný kromě výrazných přírůstků investic a výdajů na konečnou spotřebu také silný růst dovozů. Lze tedy předpokládat, že růst investic byl tažen dovozy zboží pro investiční spotřebu. Portugalský zahraniční obchod (s výjimkou kratších období v letech 1989, 1995, 1996, a 2003) byl ve znamení silnější dynamiky dovozů ve srovnání s vývozy. Za propadem portugalského HDP v roce 2003 (nebyl zaznamenán v žádné jiné
32
zemi EU 15) stál obrovský propad investic v letech 2002 a 200340, hrubá tvorba fixního kapitálu klesla meziročně o 5,1 %, resp. 9,9 %. Nepříznivý vliv poklesu investic nebyly výdaje vlády ani domácností schopny vyrovnat či alespoň snížit. Dovoz v průběhu těchto let stagnoval. [41]
4.2. Zastoupení Portugalska v evropských institucích Evropský parlament Od roku 1979 jsou poslanci Evropského parlamentu voleni každých 5 let systémem poměrného zastoupení ve všeobecných přímých volbách všemi občany EU staršími 18 let. Počet poslanců zastupujících každý členský stát se různí v závislosti na počtu obyvatel, každá země má stálý počet - od 99 míst připadajících na Německo po 5 míst připadajících na Maltu. V období 2004–2009, po rozšíření Evropské unie na 27 členů, tvoří Evropský parlament 785 poslanců (před rozšířením to bylo 732), Portugalsko zastupuje 24 poslanců. Poslanci Evropského parlamentu se sdružují podle svého politického zaměření do nadnárodních politických skupin, nezasedají jako jednotlivé národní delegace. [42]
Rada EU Ministři členských států se scházejí v Radě Evropské unie. V závislosti na otázkách, které jsou na pořadu jednání, v ní každou zemi zastupuje ministr odpovídající za danou oblast (zahraniční věci, finance, doprava, zemědělství atd.). Předsednictví vykonává vždy po dobu šesti měsíců postupně každý členský stát (Portugalské předsednictví 1. 7.–31. 12. 2007 podrobně viz oddíl 4.3.). Rozhodnutí v Radě jsou přijímána hlasováním, počet hlasů závisí na počtu obyvatel. Z celkového počtu 345 hlasů připadá na Portugalsko 12 hlasů. [43]
Evropská komise Výkonným orgánem a klíčovou institucí v centru rozhodovacího procesu Evropské unie je Evropská komise. Symbolizuje nadnárodní rozměr evropské integrace. Je řízena. týmem komisařů. Komise je obyčejně známa podle jména předsedy, který stojí v jejím čele. Nová komise je jmenována každých pět let. Současným předsedou Evropské komise
40
Jako cíl pro přímé zahraniční investice bylo Portugalsko stále více stoupající měrou zastiňováno nízkonákladovými výrobci ve střední Evropě a Asii.
33
je na období let 2004-2009 bývalý portugalský předseda vlády José Manuel Barroso (PSD) („Barrosova komise“). Barrosova komise si stanovila množství priorit. Usiluje o naplnění základních ekonomických a sociálních cílů obsažených v Lisabonské strategii, která byla přijata na jaře roku 2000 a v roce 2005 reformována podle dílčích dosažených výsledků. Evropská unie by se podle ní měla stát nejdynamičtější a konkurenceschopnou ekonomickou velmocí, která chrání své občany a usiluje o sociální spravedlnost. Mezi další cíle patří pokračování v jednání o rozšíření, procesu stabilizace a přidružování kandidátských zemí. (Lisabonská strategie podrobně viz oddíl 4.5.). [44], [45]
Soudní dvůr Soudní dvůr se skládá z 27 soudců a 8 generálních advokátů, kteří jsou určeni společnou dohodou vlád členských států na šestileté funkční období s možností opakovaného jmenování. Portugalské zastoupení: soudce Soudního dvora od 7. října 2000 José Narciso da Cunha Rodrigues, generální advokát Soudního dvora od 7. října 2003 Luís Miguel Poiares Pessoa Maduro. [46]
Účetní dvůr Posláním Evropského účetního dvora je posoudit na základě nezávislé kontroly příjmů a výdajů Evropské unie, jak orgány EU plní své povinnosti týkající se hospodaření s finančními prostředky. Účetní dvůr má 27 členů, kteří jsou jmenováni Radou (po konzultaci s Evropským parlamentem) na období 6 let. Portugalsko v této instituci od března 2000 zastupuje Vítor Manuel da Silva Caldeira, od 9. března 2006 je členem odpovědným za ADAR – rozvoj auditu a sestavování zpráv. [47]
Evropská centrální banka ECB je centrální bankou pro evropskou jednotnou měnu euro. Jejím hlavním cílem je péče o kupní sílu eura, tedy o cenovou stabilitu v eurozóně. Eurozóna se skládá z třinácti států Evropské unie, které od roku 1999 zavedly euro. Evropský systém centrálních bank (ESCB) se skládá z ECB a národních centrálních bank (NCB) všech členských států EU bez ohledu na to, zda zavedly, nebo nezavedly euro41. Portugalskou centrální bankou, zastoupenou v ESCB, je Banco de Portugal. [48]
41
Eurosystém a ESCB budou souběžně fungovat, dokud se všechny členské státy EU nestanou členy eurozóny.
34
4.3. Portugalské předsednictví v EU Pod pojmem „předsednictví EU“ se obecně rozumí předsedání jedné členské země v Radě Evropské unie, jenž se střídá po šesti měsících. V každém kalendářním roce se tak o něj dělí země dvě – jedna v první části roku (leden–červen) a druhá v druhé části (červenec–prosinec). Předsednictví je jedním z nejdůležitějších nástrojů pro prosazování zájmů jednotlivých členských zemí EU a pro ovlivňování činnosti a chodu celé Evropské unie. Země se v předsedání pravidelně střídají, aby měly všechny stejnou příležitost usměrňovat vývoj EU podle vlastní představy, zviditelnit problematiku evropské integrace ve své zemi a v neposlední řadě také ke zvýšení prestiže své předsedající země v Unii. Předsednictví je jedním z nejdůležitějších a nejnáročnějších úkolů vyplývajících z členství v EU – role předsedající země je nejen organizační, ale také zprostředkovatelská, politická a reprezentační. Země je zaúkolována organizačně zajistit, svolávat a řídit všechna zasedání Rady a jejích pracovních skupin, připravovat agendu těchto jednání a podle svých priorit vybírat diskutované otázky. Má též za úkol usilovat o vytváření všeobecně přijatelných kompromisů – funguje jako vyjednávač v případě závažných jednání o kontroverzních tématech, kdy mají jednotlivé země neslučitelné názory. Jménem EU jedná se třetími zeměmi a mezinárodními organizacemi a zastupuje Radu při kontaktu s ostatními institucemi EU (zejména s Evropským parlamentem a Evropskou komisí).
Priority předsednictví Každá předsedající země na začátku svého funkčního období předloží Radě EU a Evropskému paramentu své priority – program hlavních cílů, kterých hodlá v průběhu předsednictví dosáhnout. Tyto cíle zpravidla vycházejí z aktuální situace a výzev, kterým EU v daném období čelí, a dále těch, které jsou z hlediska dané země prioritní. Zvolením priorit předsedající stát určí, které záležitosti se budou na zasedáních Rady EU projednávat. V zájmu zachování kontinuity by měla předsedající
země brát ohled na
předsednictví předcházející a následující .42 [49]
Portugalské předsednictví (1. 7. – 31. 12. 2007)43 Portugalsko je předsednickou zemí v Radě EU od 1. července 2007 do 31. prosince 2007. Předsednictví převzalo od Německa a k 1. lednu 2008 jej předá Slovinsku, které 42
Např. tzv. „Roční akční plán“ (=dokument koordinující priority zemí) připravilo Německo ve spolupráci s Portugalskem a Slovinskem. 43 Hlavní události v EU za portugalského předsednictví 2007 viz příloha č. 6.
35
bude tento post zastávat jako první z nových členských států, jež vstoupily do EU v roce 2004. Portugalsko se zaměřuje zejména na vztahy EU se Spojenými státy, sousedskou politiku a na vztahy se třetími zeměmi – především se Středomořím a severní Afrikou. Důležitost vztahů se sousedy EU na východní hranici je zdůrazněna v návaznosti na německé předsednictví. Evropská unie se má stát vedoucí silou v řešení globálních záležitostí jako jsou klimatické změny a energie, odzbrojení, nešíření jaderných zbraní a snižování chudoby.
Oblasti hlavních priorit portugalského předsednictví: 1. Nová smlouva Po neúspěšné ratifikaci Smlouvy o Ústavě pro Evropu stojí Portugalsko před úkolem vytvořit dokument, který by řešil institucionální otázky pro budoucí fungování EU a byl akceptovatelný všemi členskými státy. Jasná evropská budoucnost by měla být umožněna státům západního Balkánu – Chorvatsko, Srbsko, Černá Hora, Makedonie. Významným bodem je též rozšíření Schengenského prostoru bez vnitřních hranic o nové členské země EU včetně ČR k datu 1. 1. 2008.
2. Lisabonská strategie44 Již v roce 2000 si EU stanovila úkol stát se do roku 2010 nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější světovou ekonomikou. Na základě dosažených výsledků byl tento ambiciózní úkol v roce 2005 revidován a byly stanoveny nové cesty k jeho dosažení pod aktualizovaným názvem Lisabonská strategie pro růst a zaměstnanost. Ta slouží k řešení dlouhodobých makroekonomických a strukturálních problémů Unie jako celku i každé členské země. Důraz je kladen na inovace, výzkum a technologický vývoj, informační společnost a vytváření více a lepších pracovních míst.
3. Bezpečnost, svoboda, spravedlnost V reakci na události 11. září 2001 je nutné na úrovni EU řešit program boje proti terorismu a mezinárodnímu zločinu. Je zapotřebí celoevropského přístupu k potírání nelegální imigrace, kritická je zejména propustnost jižních námořních hranic EU, které by měly být posíleny a též zajištění bezpečnosti při rozšiřování EU. Důraz je kladen na
44
Viz oddíl 4.4.
36
vytvoření politiky EU upravující legální migraci a podmínky vstupu a zaměstnávání vysoce kvalifikovaných pracovních sil z třetích zemí. Zabezpečení občanských práv a svobod občanů EU je stálým úkolem. Portugalsko má též hlavní roli v dokončení procesu začlenění nových členských států (členy EU od 1. 5. 2004) do schengenského systému – k datu 1. ledna 2008 má dojít k odstranění hraničních kontrol na vnitřních hranicích.
4. Vnější vztahy V této oblasti se Portugalsko zaměřuje především na vztahy EU s USA a prohlubování transatlantické hospodářské spolupráce. Rovněž se zaměřuje na státy ve Středomoří a severní Africe. Stabilita v této oblasti je strategickým zájmem EU – měla by být posílena vzájemným politickým dialogem doprovázeným finanční podporou. Společná minulost má vést k rozvíjení vztahů s Afrikou45. Více by se měly pěstovat vztahy s Brazílií46. Náleží sem též i snaha o aktivní roli EU při řešení globálních problémů. [50], [26]
4.4. Portugalsko a Lisabonská strategie Pod názvem Lisabonská strategie je od roku 2000 označován program radikálních reforem, které mají do roku 2010 učinit z EU nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější světovou ekonomiku. Rozhodly o tom všechny členské státy Evropské unie při setkání Evropské rady na jaře 2000 v portugalském Lisabonu. Dokument měl být základem pro hospodářskou a sociální obnovu Evropské unie a pro obnovu životního prostředí. K dosažení tohoto cíle se Unie rozhodla zaměřit na tyto oblasti: •
V ekonomické oblasti odstranit zbývající překážky, které brání efektivnějšímu fungování trhů zboží, práce, služeb a kapitálu, eliminovat bariéry podnikání, zvýšit objem prostředků na vědu a výzkum a nové technologie.
•
V sociální oblasti vytvořit více nových pracovních příležitostí opřených o vyšší kvalifikaci a celoživotní vzdělávání a úpravu evropských sociálních systémů s ohledem na stárnutí obyvatelstva.
•
V ekologické oblasti Unie usiluje o tzv. udržitelný rozvoj (uspokojování současných potřeb, ne však na úkor generací příštích). [51], [52]
45
Summit EU-Afrika v prosinci 2007; témata: udržitelný rozvoj, mír, potírání endemických nemocí a vyvážené a vzájemně výhodné řízení migračních toků. [53] 46 Summit s Brazílií 4. července 2007; témata: biopaliva, klima. [53]
37
Na základě dosažených výsledků byl tento ambiciózní úkol v roce 2005 revidován. Bylo sice vytvořeno šest milionů nových pracovních míst, ale cíl do roku 2010 byl nesplnitelný; podíl výdajů EU na výzkum stagnoval (kolem pouhých 2 % HDP), došlo pouze k malému pokroku v sociální a ekologické oblasti. Příčin bylo více: nepříznivé podmínky v globální ekonomice, protichůdné priority strategie a způsob koordinace plánu. Přístup jednotlivých zemí k tomuto programu se velmi lišil. Dánsko, Švédsko a Finsko dominovaly ve všech ukazatelích Lisabonské strategie (ve výdajích na výzkum, inovační činnosti, liberalizaci hospodářství, i v ekologických otázkách). Na druhé straně velké evropské ekonomiky jako Francie, Německo a Itálie, zaostávaly téměř ve všech směrech. Byly stanoveny nové cesty k dosažení plánu pod aktualizovaným názvem Lisabonská strategie pro růst a zaměstnanost. Ta slouží k řešení dlouhodobých makroekonomických a strukturálních problémů Unie jako celku i každé členské země. Důraz je kladen na inovace, výzkum a technologický vývoj, informační společnost a vytváření více a lepších pracovních míst. [50], [51] Cílem Lisabonské strategie je mimo jiné zvýšení výdajů na výzkum a vývoj (Research and Development - R&D) na 3 % HDP EU. Vynikající výsledky v této oblasti vykazují severské státy, přesto se Evropské unii jako celku stále nedaří tento cíl naplnit – stupeň výdajů na R&D se nadále pohybuje pod 2 % HDP. Portugalsko zredukovalo rozdíl oproti EU 15/EU 25, stále se mu však nepodařilo dosáhnout plné konvergence. Ačkoli v posledním desetiletí vykazovaly portugalské investice do R&D vyšší růst než je evropský průměr, představovaly pouze 0,81 % portugalského HDP (v roce 1995 jen 0,54 %) (viz graf 17). [17]
Graf 17: Srovnání výdajů na R&D v Portugalsku a v zemích EU 15 a EU 25 (v % HDP); zdroj [17]
38
4.5. Portugalsko a Pakt stability a růstu Pakt stability a růstu je dohoda mezi členy eurozóny ohledně koordinace jejich rozpočtových politik tak, aby případnými vysokými schodky státních rozpočtů nebo vysokými veřejnými dluhy neohrožovaly stabilitu eura a nezvyšovaly inflaci v eurozóně. Pakt byl přijat členskými zeměmi Evropské měnové unie (EMU) na zasedání Evropské rady v Amsterdamu v červnu 1997 a opírá se o 2 zásady: schodek veřejných financí nesmí překročit 3 % HDP a veřejný dluh musí být menší než 60 % HDP nebo se musí snižovat. Země, která by tyto podmínky nedodržela, může být Evropskou komisí napomenuta. Pokud ani poté podmínky nedodrží, musí vypracovat plán o jejich dosažení v budoucnu. Jestliže ani poté nepostupuje podle plánu, mohou z toho vyplývat různé sankce (peněžní sankce ve výši 0,2-0,7 % HDP země v závislosti na závažnosti porušení dohody, Rada může požadovat složení určité peněžní částky, která se zemi vrátí, až bude kritéria Paktu stability opět splňovat, země může být vyzvána, aby před vydáním dluhopisů zveřejnila veškeré údaje o této emisi a Evropská investiční banka může být vyzvána, aby změnila svojí výpůjční politiku vůči této zemi). O sankcích rozhoduje dvoutřetinovou většinou hlasů Rada (dotyčná země při tomto rozhodování nemá žádný hlas). Sankce se však neuplatňují v případě mimořádné události (např. přírodní katastrofa) nebo dlouhotrvající hospodářské krize. V březnu 2005 se Rada Evropské unie dohodla na nových pravidlech Paktu stability (především na žádost Francie a Německa, které dlouhodobě porušovaly tříprocentní pravidlo): zvětšil se počet možností, kdy lze překročit tříprocentní deficit veřejných financí a prodloužilo se období než EU přistoupí k sankcím. Toto bylo velice kritizováno menšími státy, které se snažily udržet schodky svých rozpočtů ve stanovených mezích. [54] Negativní dopad rigidního uplatňování rozpočtových pravidel Paktu stability na ekonomiky v recesi a stagnaci vedl EU k rozhodnutí uplatňovat tato pravidla volněji a umožnit uniknout sankcím zemím s ekonomickými potížemi. První disciplinární zásah v rámci nového uplatňování paktu zahájila Komise na počátku června 2005 proti Itálii. [55] V červnu 2005 však ani Portugalsko neplnilo ani tato volnější kritéria Paktu stability a růstu – Evropskou komisí bylo napomenuto za 6,2% [55] deficit státního rozpočtu (oproti 2,9 % v roce 2004)47. Podle mínění Komise nebyl portugalský schodek ani dočasný, ani mimořádný, a proto byl nepřípustný. Ve stejném roce kromě nadměrné fiskální expanze
47
EU proti Portugalsku zasáhla již podruhé. Poprvé se tak stalo v roce 2001, kdy Portugalsko překročilo stanovený limit jako první země eurozóny.
39
rovněž vykázalo celkový dluh veřejných rozpočtů ve výši 66,4 % [55], což je rovněž proti pravidlům, která připouštějí nejvýše 60 %. [56] Portugalská vláda by chtěla podle svého plánu snížit deficit pod 3 % HDP do roku 2008. Nad hranici 3 % HDP se portugalský rozpočtový deficit vyšplhal skokově v roce 2005. Ještě v roce 2004 činil jen 2,9 % HDP. Bez výrazných a jednorázových úsporných kroků by však deficit v roce 2004 i v předchozích letech dosahoval zhruba 5 % HDP. Nová socialistická vláda nechce v dočasných a maskovacích krocích předchozích vlád pokračovat. Portugalský deficit zůstává od roku 2005 stále nad maximálním prahem. Podle Komise zřejmě úsporný plán nové portugalské vlády nebude stačit na to, aby snížil deficit do roku 2008 pod 3 %, a Lisabon bude asi muset přijmout dodatečná opatření. Krok Komise může přivést do rozpaků jejího vlastního šéfa Barrosa48. Brusel totiž zčásti viní z nabobtnání deficitu nedostatečné úspory ve veřejných financích v předchozích letech. Komise přímo konstatovala, že reformy Barrosovy vlády ve zdravotnictví, školství a veřejné správě dosud žádné významnější úspory nepřinesly. Také levicová vláda premiéra Josého Sócratese, která v Lisabonu nastoupila v únoru 2005, kritizovala předchozí vládu pravého středu za to, že její politika vedla k nadměrným deficitům. Nová vláda zvýšila daň z přidané hodnoty a spotřební daně a omezila některé výdaje.49 [55]
Tabulka 3: Portugalsko - HDP, deficit a celkové zadlužení, zdroj [58]50
48
Portugalským premiérem 6. 4. 2002 – 29. 6. 2004 (PS). [57] Způsoby, jak hodlá vláda José Sócratese postupovat v boji s rozpočtovým deficitem i s nízkou výkonností portugalské ekonomiky, nastínil předseda socialistické strany ve volebním boji a vláda ve svém programu (viz příloha č. 5). 50 Hodnoty těchto ukazatelů se v jednotlivých zdrojích liší. 49
40
4.6. Portugalsko a otázka vstupu Turecka do EU Otázka vstupu Turecka do Evropské unie je v současnoti velmi diskutovaným tématem. Na tento problém lze nahlížet z mnoha hledisek, lze najít mnoho důvodů proč Turecko má nebo proč by Turecko nemělo vstoupit do EU. Nejčastější argumenty proti: •
Geografická poloha – 97 % tureckého území leží v Asii a hraničí s nestabilními státy Irákem, Íránem a Sýrií. V případě vstupu Turecka do EU by bylo nutné tyto hranice řádně zabezpečit.
•
V současnosti žije v Turecku 71 milionů obyvatel [59]. Populace má rostoucí tendenci, v době vstupu by se Turecko stalo nejlidnatější zemí EU. Od počtu obyvatel se též odvíjí počet křesel v Evropském parlamentu i počet hlasů v Radě EU51.
•
Obava z mohutné emigrace Turků do vyspělých států EU. Již dnes žije ve státech EU více než 4 miliony Turků (podmínkou případného vstupu by bylo omezení volného pohybu osob).
•
Ekonomické hledisko – Turecko za členskými státy EU značně zaostává, HDP na obyvatele dosahuje pouze 29 % průměru EU. Největší problém by představovalo velmi zaostalé zemědělství, jehož financování by znamenalo obrovské zatížení rozpočtu EU.
•
Otázka náboženství - 99 % obyvatelstva v Turecku tvoří muslimové. Problém by nastal v případě masové emigrace a odmítání přizpůsobit se pravidlům evropské společnosti.
Argumenty pro vstup Turecka: •
Přijetím Turecka lze vytvořit most mezi křesťanskou a islámskou civilizací a ukázat, že EU není protiislámsky zaměřená.
•
Rozšíření evropského trhu.
•
Přispění k šíření míru, demokracie a ochraně lidských práv v Turecku.
•
V neposlední řadě též fakt, že přístupový proces zašel již příliš daleko. [66] Portugalsko vyslovilo své sympatie pro přistoupení Turecka k Evropské unii již na
samém počátku nové etapy vyjednávání v prosinci 2004 a v otázce členství Turecka v EU tak zastává názory Německa, Velké Británie, Itálie, Španělska, Švédska, České Republiky, Řecka, Polska, Estonska a Litvy. Je jedním ze zastánců plného členství Turecka v Evropské unii. Současné portugalské předsednictví v Radě EU se tudíž jeví jako šance pro vývoj této záležitosti ve prospěch Turecké republiky. [61], [62]
51
Přijetí rozhodnutí v Radě EU však již nyní nemůže být zablokováno 1 státem.
41
Závěr Od období rozkvětu v 15. a 16. století, kdy bylo Portugalsko přední světovou velmocí, ztratilo mnoho ze svého bohatství a slávy – politickými nepokoji v 17. století, zničením Lisabonu rozsáhlým zemětřesením roku 1755, okupací za napoleonských válek, nezávislostí Brazílie v roce 1822,… Revoluce roku 1910 svrhla monarchii a na více než šest desetiletí nastolila autoritativní režim, který v Portugalsku vládl až do roku 1974. Kvůli neústupnosti v otázce kolonií se Portugalsko dostává do mezinárodní izolace. Teprve po pádu diktátorského režimu, následné demokratizaci, dekolonizaci (africkým zemím je roku 1975 udělena nezávislost) a prvních svobodných volbách roku 1976, bylo možno začít proces vyjednávání o přistoupení k Evropské unii. Dochází k demokratickým přeměnám, znárodnění průmyslu, pozemkové reformě, vznikají politické strany. Závislost na levných surovinách z kolonií a zároveň tamních odbytištích pro zaostalé průmyslové výrobky uvrhla zemi do hospodářské krize. Žádost o vstup do Evropské unie v roce 1977 byla víceméně pokusem řešit krizi portugalské ekonomiky. Perspektiva členství v EU podpořila počínající demokracii a znamenala podnět k ekonomickému a společenskému vzestupu země. Ke dni 1. 1. 1986 vstupuje Portugalsko do EU. Země se otevírá mezinárodnímu obchodu, přílivu zahraničních investic, modernizaci infrastruktury, školství a ekonomickému růstu. Přibývají nová hospodářská odvětví a ekonomika se stále více zakládá na sektoru služeb. Těžištěm zahraniční politiky Portugalska jsou tři hlavní priority: účast na evropské integraci reprezentovaná členstvím v Evropské unii, transatlantická vazba vyjádřená členstvím v NATO a velmi úzké vztahy s portugalsky hovořícími zeměmi. Portugalsko je členem přibližně 90 mezinárodních organizací. Je zastoupeno ve všech významných mezinárodních organizací v systému OSN, je členem nejvýznamnějších mezinárodních ekonomických organizací i organizací působících na evropském kontinentu. Patří k zakládajícím členům NATO, kde je zapojeno do všech politických a vojenských struktur. Portugalská ekonomika je otevřená a vzájemně propojená s trhy EU. Členství Portugalska v mezinárodních společenstvích, organizacích a institucích (EU, EMU, OECD, WTO/GATT a v řadě dalších), je zárukou, že portugalská ekonomika funguje standardně bez mimořádných výkyvů. Po celé období let 1994-1998 byl patrný kromě výrazných přírůstků investic a výdajů na konečnou spotřebu také silný růst dovozů. Lze tedy předpokládat, že růst investic byl podporován dovozy zboží pro investiční spotřebu.
42
Ekonomický růst se pohyboval nad evropským průměrem po většinu devadesátých let, avšak v období let 2001–2006 značně poklesl. HDP na obyvatele se v Portugalsku snížil ze 78 % průměru EU 25 v roce 2002 na 72 % v roce 2005. Překážkou k vyšší produktivitě a růstu byl zejména špatný vzdělávací systém. Jako cíl pro přímé zahraniční investice bylo Portugalsko stále více stoupající měrou zastiňováno nízkonákladovými výrobci ve střední Evropě a Asii. V roce 2005 se deficit státního rozpočtu vyšplhal až na 6 % HDP, v roce 2006 se jej podařilo snížit na 4,6 %. Vláda čelí složitému úkolu – snažit se posilovat konkurenceschopnost Portugalska při současném zachování deficitu státního rozpočtu pod hranicí 3 % stanovených eurozónou. Portugalský zahraniční obchod je zaměřen především na státy Evropské unie. Podíl států EU na celkovém portugalském dovozu v roce 2006 činil 75,5 % a na vývozu 77,2 %. Nejvýznamějšími obchodními partnery jsou Španělsko, Francie, Německo a Velká Británie. V posledních letech je obchodní bilance portugalského zahraničního obchodu trvale pasivní a s ohledem na stav ekonomiky i snižující se zájem zahraničních investorů o Portugalsko nelze v nejbližších letech očekávat žádnou výraznou změnu. Zaměstnanost
podle
sektorů
hospodářství
ukazuje
určité
přetrvávající
rysy
v portugalské ekonomice: vysoký podíl sektoru průmyslu na zaměstnanosti, přílišná zaměstnanost v sektorech zemědělství a stavebnictví a stále nedostatečná zaměstnanost v sektoru služeb. Na tvorbě HDP se v roce 2006 v největší míře podílely služby, a to 72,4 % (jejich podíl neustále roste), průmysl, stavebnictví a energetika 24,9 % (podíl se rovněž zvyšuje), stavebnictví se podílí 6,3 % a zemědělství, rybolov a lesnictví 2,8 %, přičemž v posledních dvou sektorech je patrné postupné snižování podílu. Portugalský
průmysl
prošel
v posledních
letech
rozsáhlou
restrukturalizací.
Zemědělství je poměrně zaostalé a nejméně efektivní v EU. Vstup do EU znamenal pro Portugalsko obrovský přínos, avšak v zemědělství došlo k velkým transformačním problémům. Velkým problémem je otevřenost trhu a jeho zranitelnost. Pozitivem od vstupu do EU je zvýšení produktivity práce (o 70 %) a nárůst produkce. Ze všech odvětví hospodářství lze pozorovat za posledních 25 let nejvýraznější strukturální změny v sektoru služeb. Nejvýznamnějším odvětvím je cestovní ruch, což je podmíněno zkvalitňující se sítí služeb s cestovním ruchem souvisejících. Portugalsko patří mezi přední země světa v porovnání příjmů z turistického ruchu na jednoho obyvatele. Co se infrastruktury týče, patří společně s Řeckem k nejméně rozvinutým zemím EU. Po mnoho let byla proto velká část prostředků z různých fondů EU určena právě na její 43
posílení. Dotace pomohly výrazně zlepšit zejména stav komunikací, dopravy a bankovnictví. V současné době v Evropské unii zastávají Portugalci řadu výnamných pozic. Předsedou Evropské komise je na období let 2004-2009 bývalý portugalský předseda vlády José Manuel Barroso (PSD) („Barrosova komise“). Od 1. července 2007 do 31. prosince 2007 je Portugalsko předsednickou zemí v Radě EU. Prioritami Portugalska jsou především vztahy EU se Spojenými státy, sousedská politika a vztahy se třetími zeměmi – především se Středomořím a severní Afrikou. Významným bodem je též vytvoření nové evropské smlouvy a rozšíření Schengenského prostoru bez vnitřních hranic o nové členské země EU včetně ČR k datu 1. 1. 2008. Portugalské investice do R&D, jejichž zvýšení je jedním z cílů Lisabonské strategie, sice zaznamenaly růst (na 0,81 % HDP), nedosahují však zdaleka evropského průměru. Co se Paktu stability a růstu týče, největší provinění oproti kritériím stanoveným EU byla zaznamenána v roce 2005; za 6,2 % deficit státního rozpočtu byla země dokonce napomenuta Evropskou komisí. Zatímco se tento ukazatel podařilo úspěšně usměrnit, na konci roku 2006 na 3,9 %, veřejný dluh, druhé kritérium Paktu stability, stále čím dál více přesahuje hodnotu 60 % HDP. V jedné z nejkontroverznějších otázek současnosti, v otázce členství Turecka v Evropské unii, je Portugalsko zastáncem plného členství této země v EU.
44
Seznam literatury, internetových a jiných zdrojů Literatura: [1] Binková, Simona: Stručná historie států – Portugalsko, nakladatelství Libri, Praha 5, 2004, ISBN 80-7277-217-1 [2] Klíma, Jan: Dějiny Portugalska, nakladatelství Lidové noviny, Brno, 1996, ISBN 80-7106-164-6 [3] Lexikon zemí 2003, Fortuna Print, Praha, 2002, ISBN 80-7321-038-X [4] Země světa (1), Praha, Nakladatelství Svoboda, 1986, ISBN 25-066-87 Texty na webu a jiné internetové zdroje: [5] http://services.czechtrade.cz/pdf/sti/portugalsko-2007-06-04.pdf - Businessinfo.cz, citace dne 4. 9. 2007 [6]http://ue2007.ine.pt/portal/page/portal/PORTAL_INE/bddXplorer?indOcorrCod=00006 11&selTab=tab0 - INE, publikace [Edemograficas 2005.pdf], citace dne 22. 9. 2007 [7] http://cs.wikipedia.org/wiki/Portugalsko#Obyvatelstvo - Wikipedie, citace dne 26. 9. 2007 [8] http://pt.wikipedia.org/wiki/Freguesia - Wikipedia, citace dne 2. 10. 2007 [9] http://cs.wikipedia.org/wiki/Portugalsk%C3%A1_vlajka - Wikipedia.cz, citace dne 1. 10. 2007 [10] http://www.romanistika.upol.cz/portugal/4_portugalsko.html - práce Lídy Matysové (Centrum portugalského jazyka a lusofonní kultury), citace dne 18. 9. 2007 [11] http://en.wikipedia.org/wiki/Administrative_divisions_of_Portugal - Wikipedia, citace dne 2. 10. 2007 [12] http://www.zemepis.com/Portugalsko.php - Zeměpis.com, citace dne 28. 9. 2007 [13] http://cs.wikipedia.org/wiki/NUTS - Wikipedie, citace dne 2. 10. 2007 [14] https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/po.html#Geo Central intelligence agency, citace dne 4. 10. 2007 [15] http://en.wikipedia.org/wiki/Demographics_of_Portugal - Wikipedia, citace dne 26. 9. 2007 [16] http://www.infoplease.com/atlas/country/portugal.html - Infopleas, citace dne 26. 9. 2007
45
[17]http://www.ine.pt/portal/page/portal/PORTAL_INE/Publicacoes?PUBLICACOESpub _boui=6432500&PUBLICACOESmodo=2 - INE, publikace [20anos_final.pdf], citace dne 17. 9. 2007 [18] http://en.wikipedia.org/wiki/Assembly_of_the_Republic - Wikipedia, citace dne 19. 9. 2007 [19] http://pt.wikipedia.org/wiki/Jos%C3%A9_S%C3%B3crates - Wikipedia, citace dne 14. 9. 2007 [20] http://www.lusofonia.cuni.cz/portugalskow.htm - Lusofonia.cuni.cz, citace dne 15. 9. 2007 [21] http://pt.wikipedia.org/wiki/Tribunal_Constitucional - Wikipedia, citace dne 19. 9. 2007 [22] http://www.stj.pt/?idm=397 - Supremo Tribunal de Justiça, citace dne 19. 9. 2007 [23] http://pt.wikipedia.org/wiki/Portugal#Pol.C3.ADtica - Wikipedia, citace dne 19. 9. 2007 [24]http://pt.wikipedia.org/wiki/Elei%C3%A7%C3%B5es_legislativas_portuguesas_de_2 0_de_Fevereiro_de_2005 - Wikipedia, citace dne 20. 9. 2007 [25] http://en.wikipedia.org/wiki/Portuguese_legislative_election%2C_2005 - Wikipedia, citace dne 20. 9. 2007 [26] http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/cervenec-2007/priority-portugalskehopredsednictvi-eu/1001678/45117/ -Businessinfo.cz, citace dne 9.9.2007 [27] http://www.lusofonia.cuni.cz/portugalskow.htm - Lusofonia.cuni.cz, citace dne 10. 9. 2007 [28] http://pt.wikipedia.org/wiki/Portugal#Hist.C3.B3ria - Wikipedia, citace dne 18.9.2007 [29] http://de.wikipedia.org/wiki/Methuenvertrag - Wikipedia, citace dne 18. 9. 2007 [30] http://www.vosji.cz/kabinet/portugalsko/portugalsko%20historie%202.pdf - Vyšší odborná škola, Jihlava, citace dne 18. 9. 2007 [31] http://cs.wikipedia.org/wiki/Evropsk%C3%A1_m%C4%9Bnov%C3%A1_jednotka Wikipedie, citace dne 14.9.2007 [32] http://cs.wikipedia.org/wiki/Euro - Wikipedie, citace dne 14.9.2007 [33] http://www.ine.pt/portal/page/portal/PORTAL_INE - INE, citace dne 15. 9. 2007 [34]http://www.ine.pt/portal/page/portal/PORTAL_INE/Destaques?DESTAQUESdest_bo ui=5933846&DESTAQUESmodo=2 - INE, citace dne 15. 9. 2007
46
[35] http://www.lusofonia.cuni.cz/portekonomika.htm - Lusofonia.cuni.cz, citace dne 10. 9. 2007 [36] http://referaty.superstudent.cz/zemepis/portugalsko-803.html [37]http://eu.geograf.cz/eu_s/eu_staty/st_portugalsko.html – Katedra geografie přírodověd. Fakulty Univerzity J.E. Purkyně v Ústí n.L., citace dne 10. 9. 2007 [38] http://www.euroskop.cz/47701/119911/clanek/historie-rozsirovani-evropske-unie/2vlna-rozsireni---80-leta-1981-recko-1986-portugalsko-spanelsko-/ - Euroskop, citace dne 5. 10. 2007 [39] http://www.imageaudit.info/43.php - Image audit, citace dne 5. 10. 2007 [40] http://en.wikipedia.org/wiki/Economy_of_Portugal#EU_membership - Wikipedia, citace dne 6.10. 2007 [41] http://www.czso.cz/csu/2005edicniplan.nsf/t/300040F7FD/$File/15280502.pdf Český statistický úřad, citace dne 20. 9. 2007 [42]http://www.europarl.europa.eu/members/public/staticDisplay.do;jsessionid=933E9A4 E125BEBBEE7FBBA7A237CA8E9.node2?language=CS&id=150 - Evropský parlament, citace dne 9. 10. 2007 [43]http://www.consilium.europa.eu/cms3_fo/showPage.asp?lang=pt&id=242&mode=g& name=- Rada Evropské unie, citace dne 9. 10. 2007 [44] http://ec.europa.eu/commission_barroso/index_cs.htm- Evropská komise, citace dne 9. 10. 2007 [45] http://www.euroskop.cz/47693/clanek/evropska-komise/ - Euroskop, citace dne 9. 10. 2007 [46] http://curia.europa.eu/it/instit/presentationfr/index_cje.htm - Soudní dvůr, citace dne 10.10.2007 [47] http://www.eca.europa.eu/eca/organisation/eca_organisation_index_pt.htm - Účetní dvůr, citace dne 10. 10. 2007 [48] http://www.ecb.int/ecb/orga/decisions/govc/html/index.pt.html / - Evropská centrální banka, citace dne 10. 10. 2007 [49] http://www.euroskop.cz/admin/gallery/25/3b8af1c3a082d00edd9708518ae6d807.pdf Euroskop, citace dne 14. 10. 2007 [50] http://www.euroskop.cz/admin/gallery/29/61f5aa3cd0c260f0f2ac6fbb45873793.pdf Euroskop, citace dne 7. 9. 2007 [51] http://lisabon.naseevropa.cz/lisabon.htm - Lisabonská strategie, citace dne 10. 9. 2007
47
[52] http://cs.wikipedia.org/wiki/Lisabonsk%C3%A1_strategie - Wikipedie, citace dne 11. 9. 2007 [53] http://www.spcr.cz/cz/dynamic/article.php?artid=1390 - Svaz průmyslu a dopravy ČR, citace dne 9. 9. 2007 [54] http://cs.wikipedia.org/wiki/Pakt_stability_a_r%C5%AFstu - Wikipedie, citace dne 14. 9. 2007 [55]http://www.euroskop.cz/16373080/clanek-zpravodajstvi/portugalsko-dostalo-od-ekdutku-za-prekroceni-deficitu/ - Euroskop, citace dne 13. 9. 2007 [56] http://www.euractiv.cz/cl/24/2716/Jaky-vliv-ma-revidovany-Pakt-stability-a-rustu-nafiskalni-disciplinu- Euractiv, citace dne 13 .9. 2007 [57] http://pt.wikipedia.org/wiki/Dur%C3%A3o_Barroso - Wikipedia, citace dne 14. 9. 2007 [58]http://epp.eurostat.ec.europa.eu/pls/portal/docs/PAGE/PGP_PRD_CAT_PREREL/PG E_CAT_PREREL_YEAR_2007/PGE_CAT_PREREL_YEAR_2007_MONTH_04/223042007-EN-AP1.PDF – Eurostat, citace dne 11. 9. 2007 [59] http://en.wikipedia.org/wiki/Turkey / / - Wikipedia, citace dne 8. 10. 2007 [60]http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/0/02/Mapa_de_Portugal_Continental. gif – Wikipedia, citace dne 7. 11. 2007 [61] http://www.euractiv.com/en/enlargement/turkey-eu-bid-third-way-looming/article132381 - Euractiv, citace dne 8. 10. 2007 [62] http://www.turkishweekly.net/comments.php?id=2652 - Turkish Weekly, citace dne 8. 10. 2007 [63] http://www.osn.cz/zpravodajstvi/zpravy/zprava.php?id=1199 - Informační centrum OSN v Praze, citace dne 1. 10. 2007 [64] http://www.euractiv.cz/budoucnost-eu/analyza/portugalsko-mala-zeme-velkaocekavani - Euractiv, citace dne 6. 10. 2007 [65]http://www.lissabon.diplo.de/Vertretung/lissabon/de/05/Aussenwirtschaftsfoerderung/ Wirtschaftsinformationen.html – Německé velvyslanectví v Lisabonu, citace dne 6. 11. 2007 Jiné zdroje: [66] Přednášky k předmětu Soudobé mezinárodní vztahy - SMS 521 (PhDr. Otakar Volenec, CSc; ZS 2005/2006, VŠE Praha) [67] Přednášky k předmětu Světová ekonomika - SE 202 (Ing. Dana Steinmetzová; ZS 2005/2006, VŠE Praha)
48
Seznam tabulek, grafů, obrázků Tabulka 1: Celkový přehled portugalského vývozu a dovozu v letech 2000–2006............ 25 Tabulka 2: Portugalský obchod s členskými státy EU za rok 2006 .................................... 26 Tabulka 3: Portugalsko - HDP, deficit a celkové zadlužení................................................ 40 Graf 1: Míra růstu přirozeného přírůstku a přírůstku migrace .............................................. 5 Graf 2: Vývoj počtu obyvatel Portugalska v letech 1981–2005............................................ 5 Graf 3: Vývoj zahraniční populace s legálním povolením k pobytu v Portugalsku.............. 6 Graf 4: Nejzastoupenější národnosti s legálním povolením k pobytu v Portugalsku............ 6 Graf 5: Tok přímých zahraničních invetic........................................................................... 15 Graf 6: Meziroční reálný růst HDP ..................................................................................... 16 Graf 7: HDP/ obyv. v tržních cenách .................................................................................. 17 Graf 8: Meziroční míra inflace ............................................................................................ 17 Graf 9: Míra nezaměstnanosti v porovnání s EU 15, EU 25 a s vybranými státy EU......... 18 Graf 10: Hrubý veřejný dluh v Portugalsku ........................................................................ 18 Graf 11: Deficit veřejných financí v Portugalsku............................................................... 19 Graf 12: Podíl jednotlivých sektorů ekonomiky na tvorbě HDP a zaměstnanosti ............. 22 Graf 13: Zaměstnanost v Portugalsku podle sektorů hospodářství ..................................... 23 Graf 14: Míra otevřenosti portugalské ekonomiky.............................................................. 25 Graf 15: Meziroční přírůstky HDP ve stálých cenách v Portugalsku, Řecku a Španělsku . 32 Graf 16: Vývoj HDP Portugalska a jeho komponent v letech 1989 až 2004 ...................... 32 Graf 17: Srovnání výdajů na R&D v Portugalsku a v zemích EU 15 a EU 25 ................... 38 Obrázek 1: Mapa Portugalska (zdroj [16])............................................................................ 2 Obrázek 2: Portugalská vlajka (zdroj [9]) ............................................................................. 3 Obrázek 3: Mapa Portugalska – distrikty (zdroj [23])........................................................... 3 Obrázek 4: Mapa Portugalska – provincie (zdroj [60])......................................................... 4 Obrázek 5: CPLP – Společenství portugalsky hovořících zemí............................................ 9
49
Přílohy Seznam příloh: Příloha č. 1: Vývoj počtu obyvatel v jednotlivých regionech Portugalska .......................51 Příloha č. 2: Human Development Index v roce 2004 ......................................................52 Příloha č. 3: Rozdílnost příjmů v jednotlivých regionech Portugalska .............................53 Příloha č. 4: Makroekonomické údaje za rok 2006 ...........................................................53 Příloha č. 5: Program vlády J. Sócratese ...........................................................................54 Příloha č. 6: Hlavní události v EU za portugalského předsednictví 2007 .........................56
50
Příloha č. 1: Vývoj počtu obyvatel v jednotlivých regionech Portugalska v období let 1991–2005. V období let 1991–2005 počet obyvatel Portugalska vzrostl o 7 % (o 702 445 osob). Z hlediska regionů NUTS II je nejvíce osídleným regionem Sever, následuje Lisabon a Střed. Největší populační přírůstek zaznamenal region Algarve (22,1 %) a největší úbytek autonomní region Madeira (-3,2 %) [17].
Příloha č. 1 – obrázek: Srovnání populace v roce 1991 a 2005 v jednotlivých regionech Portugalska; zdroj [17]52
52
Podle sčítání v roce 1991 a podle demografického odhadu v roce 2005.
51
Příloha č. 2: Human Development Index v roce 200453 Portugalsko náleží k zemím s vysokým HDI; v roce 2004 se umístilo na 28. pořadí ve světě, (porovnáváno 177 zemí světa), nicméně i tato pozice byla nejnižší v EU 1554 [17].
Příloha č. 2 - tabulka: HDI - Index lidského rozvoje v roce 2004; zdroj [17] (pozn.: País/Country – Země, Ranking IDH/HDI rank – Pořadí zemí podle HDI, IDH (Índice de Desenvolvimento Humano) – HDI)
53
Index lidského rozvoje (Human Development Index, HDI) hodnotí kvalitu lidského života v jednotlivých zemích. Je kombinací nejen ekonomických, ale i celé řady sociálních ukazatelů (očekávaná délka života, přístup ke vzdělání, rovné příležitosti z hlediska gender, porodní úmrtnost, přístup k nezávadné pitné vodě, zdravotní péči apod). [63] 54 Pozn.: Slovinsko (země, která vstoupila do EU v roce 2004) se umístila na lepším místě než Portugalsko.
52
Příloha č. 3: Rozdílnost příjmů v jednotlivých regionech Portugalska Na regionální úrovni je v Portugalsku v letech 1995-2004 patrná vzrůstající nerovnoměrnost příjmů. V regionech Lisabon, Madeira a Algarve se příjmy v roce 2004 pohybovaly nad úrovní národního průměru. Ve srovnání s národním průměrem v tomto období dochází k poklesu příjmů pouze v regionu Sever. [17]
Příloha č. 8 - graf: HDP na obyvatele v NUTS II v tržních cenách v PPP (Portugalsko = 100); zdroj [17]
Příloha č. 4: Makroekonomické údaje za rok 2006 •
„HDP – růst o 1,8 %
•
soukromá spotřeba – růst o 1,5 %
•
veřejná spotřeba – pokles o 0,8 %
•
tvorba hrubého fixního kapitálu – růst o 3,7 %
•
vnitřní poptávka – růst o 0,9 %
•
export – růst o 6,1 %
•
import – růst o 4,3 %
•
nezaměstnanost – 7,7 %
•
příjmy – 45,8 % HDP (v roce 2005 45,8 %)
•
výdaje – 47,7 % HDP (v roce 2004 48,4 %)
•
investice – 4,2 % HDP
•
celkový deficit – 3,7 % HDP
•
inflace – 2,3 %“ [5]
53
Příloha č. 5: Program vlády J. Sócratese „hospodářství a trh práce: • umístit
tisíc absolventů vysokých škol technických a správních oborů do malých a
středních podniků • zvýšit
potenciál hospodářského růstu na 3 % do r. 2009
• obnovit
150 tis. pracovních míst ztracených za předchozí koaliční vlády
• provést
revizi zákoníku práce zvlášť pokud jde o kolektivní vyjednávání
• zvýšit
ze 16 na 25 tisíc počet „odborných stážistů“
• zajistit,
že bude možno založit podnik do 24 hodin
technologický šok: • vytvořit • opět
200 nových podniků „základní technologie“
zavést fiskální výhody výzkumným a vývojovým aktivitám v podnicích
• zvýšit
investice veřejného sektoru do vývoje a výzkumu na 1 % HDP a zároveň vytvořit
podmínky pro trojnásobek investic soukromých • ztrojnásobit
počet patentů registrovaných v Portugalsku
veřejné finance a fiskální politika: • znovu •v
zavést od r. 2006 daňové zvýhodnění úspor
r. 2005 nezasahovat v daňové oblasti
• plnit • na
limity Paktu stability a růstu bez mimořádných příjmů
jaře 2006 předložit makroekonomický rozpočet na období 5 let
• změnit • zdanit
režim bankovního tajemství pro boj s daňovými úniky
nezávislé osoby a firmy na základě minimální daně
veřejná správa: • do
r. 2009 snížit počet státních zaměstnanců o 75 tis. osob (10 %)
• zavést • omezit
výkonnostní odměny ve veřejné správě počet politických denominací
vzdělávání: • zdvojnásobit • zavést
počet učňů v technických a odborných oborech
všeobecné vyučování angličtiny od prvního cyklu základních škol
• povinná
školní docházka do 18 let věku
• nezvyšovat
školné ve stálých cenách (úpravy pouze o inflaci)
54
politický systém: • změnit
systém financování samospráv cestou omezení centrálních přídělů a zvýšením
podílu vlastních příjmů zdravotnictví: • transformace • podpora
nemocnic
seniorům vytvářením zdravotnických středisek, jednotek stálé péče a ústavů
sociální podpory • vytváření
„jednotek rodinného zdraví“
• uzavírání
protokolů s farmaceutickým průmyslem za účelem omezování růstu nákladů na
léky sociální péče: • zavedení • omezit • zvýšit
• po
nejvyšší důchody
o 50 % počet míst v jeslích a mateřských školách
• omezit • zrušit
minimální penze 300 EUR pro vyvedení 300 tis. osob z pásma chudoby
podvody v sociální oblasti
zákon omezující nemocenské dávky
30denní pracovní neschopnosti vyšetření revizní komisí
• realizace
studie pro zkoumání nutnosti zvýšit penzijní věk
bydlení, rodina, mládež: • nový
zákon o nájemném do 100 dní nové vlády
životní prostředí a energie: • do
r 2010 zvýšit výrobu eolické energie na 4500 MW (v lednu 2005 je kapacita 400 MW)
• obnovit
spalování nebezpečných a jinak nepoužitelných průmyslových odpadů
v cementárnách doprava: • zahájit
železniční vysokorychlostní síť se základem trati Porto-Lisabon
• dokončit
dálniční síť v rozsahu 3200 km (z dnešních 2000 km)
• justice
a vnitřní bezpečnost
• posílit
síť smírčích soudců
• revidovat
trestní zákoník s důrazem na používání alternativních trestů
• vyjasnění
režimů justičního tajemství, odposlechů a preventivní vazby
zahraniční a evropská politika: • ratifikace
Evropské ústavní smlouvy referendem
• modernizovat
síť zastupitelských úřadů“ [5] 55
Příloha č. 6: Hlavní události v EU za portugalského předsednictví 2007: •
„4.-6. července 2007: Neformální setkání Rady pro zaměstnanost v severoportugalském Guimarães. Ministři z členských zemí debatovali o nezaměstnanosti. Řešení, jež nabízí Portugalsko, je posílit imigraci, která by zaplnila neobsazená pracovní místa.
•
10. července 2007: Rada ECOFIN oficiálně schválila přijetí eura na Maltě a Kypru.
•
1.-2. září 2007: Neformální setkání Rady pro životní prostředí v Lisabonu. Ministři životního prostředí proberou portugalské priority v oblasti životního prostředí: změnu klimatu, nedostatek vody a biodiverzitu.
•
7.-8. září 2007: 'Gymnich' setkání ve Viana do Castelo na severu Portugalska. Ministři zahraničních věcí budou diskutovat o zahraniční politice EU a o roli EU na mezinárodní scéně. Zaměří se na evropsko-americké vztahy, politiku sousedství a vztah k zemím třetího světa.
•
18.-19. října 2007: Neformální setkání hlav států/vlád v portugalském hlavním městě, debata o strategických bodech v politice EU. Mezi jinými dojde i na přizpůsobení se EU novým bezpečnostním hrozbám po 11. září a na Lisabonskou strategii, která má za cíl zvýšit do roku 2010 konkurenceschopnost EU na světových trzích.
•
15.-16. listopadu 2007: Setkání Rady pro vzdělání, mládež a kulturu v Bruselu. Bude navržena rezoluce, vycházející z Paktu mládeže přijatého v březnu 2005. Klade si za cíl zlepšit vzdělávání, mobilitu, pracovní integraci a sociální začlenění mladých Evropanů.
•
13.-14. prosince 2007: Summit Evropské rady v Bruselu na němž se sejdou hlavy států a vlád společně s předsedou Evropské komise. Mezi žhavá témata bude patřit rozšíření EU o Turecko a aktivní spolupráce se Středomořím. Na pořadu jednání je také ratifikace nové evropské smlouvy.“ [64]
56
