Vysoká škola ekonomická v Praze. Fakulta managementu v Jindřichově Hradci. Bakalář ská práce. Daniela Velebová

Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta managementu v Jindřichově Hradci

Bakalářská práce

Daniela Velebová 2008

Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta managementu Jindřichův Hradec

Bakalářská práce

Daniela Velebová 2008

Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta managementu v Jindřichově Hradci Katedra společenských věd

Mzda jako cena na trhu práce – deformace na trhu práce

Vypracovala: Daniela Velebová

Vedoucí bakalářské práce: Ing. Libor Votava

Beroun, duben 2008

Prohlášení

Prohlašuji, že bakalářskou práci na téma »Mzda jako cena na trhu práce – deformace na trhu práce« jsem vypracovala samostatně. Použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloženém seznamu literatury.

Beroun, duben 2008

podpis studenta

Anotace

Mzda jako cena na trhu práce deformace na trhu práce Práce by se měla zaměřit na mzdu jako cenu práce, analyzovat tuto cenu jako nástroj vyrovnávání poptávky a nabídky. Dále by měla být pozornost věnována deformacím na trhu práce – zásahy státu, činnost odborů, zákony ovlivňující trh práce. Speciální pozornost by měla být věnována situaci na trhu práce v ČR. .

duben 2008

Poděkování

Za cenné rady, náměty a inspiraci bych chtěla poděkovat Ing. Liboru Votavovi, z Vysoké školy ekonomické v Praze, Fakulty managementu v Jindřichově Hradci.

OBSAH

ÚVOD.................................................................................................... 1 TEORETICKÁ ČÁST ............................................................................ 2 1.Teorie mezní produktivity práce.......................................................................................... 3 1.1 Základní východiska ......................................................................................................... 3 1.1.1 Poptávka po práci.................................................................................................... 4 1.1.2 Nabídka práce ......................................................................................................... 4 1.1.3 Nominální versus reálná mzda................................................................................ 5 1.1.4 Mzdové rozdíly mezi různými skupinami pracovníků............................................ 5 1.1.5 Dopad nedokonalé konkurence na mzdy ................................................................ 7 1.2 Odbory a stát na trhu práce ............................................................................................... 8 1.2.1 Jak se odbory snaží ovlivnit výši mezd................................................................. 10 1.2.2 Důsledky regulace mzdy....................................................................................... 13 1.2.3 Pracovní doba a pracovní podmínky..................................................................... 14 2.Teorie mezd založená na produktivitě............................................................................... 17 2.1 Základní východiska ....................................................................................................... 17 2.2 Zásahy státu a odborů ..................................................................................................... 19 2.2.1 Státní zásahy a jejich vliv na akumulaci kapitálu a reálné mzdy .......................... 19 2.2.2 Vliv odborů na trh práce ....................................................................................... 19 2.2.3 Minimální mzda a trh práce .................................................................................. 21 2.2.4 Legislativa omezující maximální délku pracovní doby ........................................ 21 2.2.5 Vynucené zlepšování pracovních podmínek......................................................... 22 3. Marxova „vykořisťovatelská“ teorie ................................................................................ 23 4. Teoretické modely - shrnutí............................................................................................... 25

PRAKTICKÁ ČÁST ............................................................................ 26 5. Minimální mzda.................................................................................................................. 27 5.1 Minimální mzda a zaměstnanost..................................................................................... 27 5.1.1. 70. a 80. léta......................................................................................................... 27 5.1.1.1 Teoretické přístupy ............................................................................................ 28 5.1.1.2 Studie dopadů na teenagery a mladé pracovníky............................................... 28 5.1.1.3 Minimální mzda a dopady na dospělé pracovníky............................................. 29 5.1.2 Případová studie fast-foodových restaurací v New Jersey a Pensylvánii.............. 30 5.1.3 Vliv minimální mzdy na zaměstnanost v České republice ................................... 33 5.2 Minimální mzda a její dopad na chudobu ....................................................................... 34 5.2.1 Současná literatura................................................................................................ 34 5.2.2 Vývoj vztahu nízkých mezd a chudoby ................................................................ 35 5.2.3 Dopady zvyšování minimální mzdy na chudobu .................................................. 36 5.3 Minimální mzda - shrnutí................................................................................................ 37 6. Vliv odborů na trhu práce ................................................................................................. 38 6.1 Vliv odborů na mzdy ...................................................................................................... 38 6.2 Odbory a zaměstnanost ................................................................................................... 40 6.3 Česká republika a vliv odborů ........................................................................................ 42 6.4 Odbory - shrnutí.............................................................................................................. 42

ZÁVĚR ................................................................................................ 44 POUŽITÉ ZDROJE ............................................................................. 46

Úvod Trh práce a jeho deformace patří mezi spíše kontroverznější témata v rámci soudobé ekonomické vědy. Můžeme se zde setkat s různými teoretickými modely a přístupy, na základě kterých dochází ekonomové k rozdílným, mnohdy zcela protikladným a rozporuplným závěrům. Oblastí zájmu v rámci tohoto tématu bývají převážně důsledky státní regulace či vlivu odborů na takové veličiny jako jsou výše reálných či nominálních mezd, nezaměstnanost, produktivita práce nebo třeba příjmy domácností . Cílem je snaha odpovědět na mnohé nevyjasněné otázky. Působí minimální mzda opravdu na zvýšení příjmu chudých domácností? Existují negativní důsledky zavedení minimální mzdy na zaměstnanost?

Jak

ovlivňují trh práce odbory? Daří se jim opravdu zvedat mzdy svých členů? Má toto zvýšení negativní důsledky v podobě vyšší nezaměstnanosti ? Do jaké míry ovlivňují odbory mzdy a nezaměstnanost v odborově

neorganizovaných

odvětvích hospodářství? Tyto a mnohé další otázky se snaží ekonomové vysvětlit nejen teoreticky na základě rozličných ekonomických modelů, ale své závěry se snaží ověřovat i v praxi různými empirickými studiemi a experimenty. Trhu práce a jeho deformacím se budu ve své bakalářské práci věnovat i já. Tato práce je

rozdělena na část teoretickou a praktickou. V teoretické části

představím některé základní modely popisující fungování trhu práce, jejich teoretická východiska a závěry, ke kterým tyto teorie vedou. Speciální pozornost bude věnována deformačním vlivům na trhu práce a jejich důsledkům, tak jak vyplývají z daných teoretických modelů. V následné praktické části se pokusím porovnat, do jaké míry jsou tyto teorie shodné s reálnou situací na trhu práce. Za tímto účelem využiji již existujících studií. Pokusím se o jejich vzájemné porovnání a

vyvození závěrů.

Jak jsem již zmiňovala, trh práce je téma

kontroverzní a proto si tato práce neklade za

cíl poskytnout jednoznačné

odpovědi na všechny výše uvedené otázky, ale

pouze se pokusí navrhnout

některé možné odpovědi doplněné o můj osobní názor na danou problematiku.

1

Teoretická část V této části představím některé základní ekonomické modely popisující trh práce, jejich fungování a důsledky zásahu státu a odborů do volného fungování tohoto trhu. Pro účely této bakalářské práce jsem vybrala 1) model založený na mezní produktivitě práce, 2) model založený na produktivitě práce, 3) Marxův „vykořisťovatelský“ model. Tyto ekonomické teorie jsem zvolila bez ohledu na to, zda s jejich východisky a závěry souhlasím či nesouhlasím. Každá z nich obsahuje určité důležité myšlenky, které více či méně ovlivňují současné laické i odborné názory na trh práce a jeho fungování a mají tedy své místo v této práci.

2

1.Teorie mezní produktivity práce Základním nástrojem pomocí něhož bývá často vysvětlováno fungování trhu práce je model založený na mezní produktivitě práce. Jde o jednoduchý model dokonale konkurenčního trhu práce, s předpoklady zcela homogenní pracovní síly. Tomuto modelu budu ve své práci věnovat větší pozornost, nežli modelům ostatním. Ty budou brány pouze jako další alternativy přinášející rozdílné a mnohdy doplňující informace k této výchozí teorii.

1.1 Základní východiska Tuto teorii zde představím, tak jak ji uvádí Samuelson, Nordhaus (1991). Teorie založená na mezní produktivitě práce ilustruje trh, kde je dostatečně velký počet pracovníků i zaměstnavatelů a žádný z nich nemá možnost výrazněji ovlivnit mzdové sazby. Na tomto trhu usilují o identická pracovní místa obdobní pracovníci. Rovnovážnou tržní mzdu pak určuje průsečík nabídky práce poptávky po práci. Obr. 1- Rovnovážná tržní mzda

Zdroj- Samuelson, Nordhaus, 1991, str. 678 Průběh výše nakreslených křivek vysvětlují následující oddíly. 3

a

1.1.1 Poptávka po práci „Poptávka po práci jako všeobecném faktoru je určena jeho mezní produktivitou práce při výrobě národního produktu.“ (Samuelson, Nordhaus 1991, str. 679) Klesající průběh poptávkové křivky je odrazem zákona klesajících výnosů, kdy každá další jednotka vstupu (tedy práce) přináší menší a menší množství výstupu a tedy mezní produktivita práce klesá. Mezní produktivita práce závisí především na kvalitě vstupů práce (gramotnost, vzdělání, odborná průprava aj.), množství a kvalitě kooperujících výrobních faktorů a na úrovni užití technických a technologických znalostí. Kombinací kvality práce, akumulace kapitálu a technického pokroku dochází k růstu produktivity práce a následně i poptávky po práci.

1.1.2 Nabídka práce Nabídkou práce rozumíme

počet hodin odpracovaných při výdělečné

činnosti. „Hlavními determinanty nabídky práce jsou počet obyvatelstva a způsob, jímž obyvatelstvo tráví svůj čas. Počet obyvatelstva je určen přirozenou porodností a úmrtností a přistěhovalectvím“(Samuelson, Nordhaus, 1991, str. 679) Zatímco porodnost lze ovlivnit poměrně obtížně, přistěhovalecká politika skýtá prostor pro ovlivňování nabídky práce. Restriktivní přistěhovalecká politika nabídku práce snižuje a tím udržuje vyšší mzdy, než jaké by byly na dokonale konkurenčním trhu. Počet odpracovaných hodin je odrazem toho, jak se člověk rozhoduje mezi prací a volným časem. Problematiku volby mezi prací a volným časem přehledně popisuje například R. Holman (2005), který uvádí následující.Cenou volného času je to, čeho se musí člověk vzdát, když se rozhodne mít volný čas tj. ušlá mzda. Mzda je tedy současně cenou volného času i důchodem. A právě tyto skutečnosti ovlivňují průběh nabídkové křivky práce. Na její tvar působí dva protichůdné efekty. Efekt substituční, kdy při zvýšení mzdy dochází k poklesu „nákupu“ volného času, neboť jeho cena (tj. mzda) vzrostla. V souladu s tím je tedy nabízeno větší množství práce. Naproti tomu důchodový efekt vede při zvýšení mezd ke zvýšení „nákupu“ volného času a tedy ke snížení nabízeného 4

množství práce. Zda

ve výsledku nabídka práce v reakci na změnu mzdy

poklesne nebo vzroste závisí na míře těchto protichůdných efektů. „Empirická pozorování ukazují, že substituční efekt převládá při nižších mzdách, zatímco při vysokých mzdách začíná převládat efekt důchodový.“ (Holman, 2005, str.246) Hovoříme tedy o tzv. zpětně zakřivené nabídkové křivce práce.

1.1.3 Nominální versus reálná mzda V předchozím oddíle jsme mluvili o zvyšování mzdy. V uvedeném kontextu tím byla míněna mzda reálná. „Protože pouze tehdy, když se mzdy změní reálně (tj. změní li se velikost spotřebního koše, který si za mzdu mohu koupit), lidé mění nabízené množství práce.“ (Holman 2005, str.248 ) .Tedy funkce nabídky práce vyjadřuje závislost nabízeného množství na reálné mzdě a rovněž poptávka po práci závisí na mzdě reálné. „Reálné zvýšení mezd zjistíme, když index nominálních mezd dělíme indexem cen spotřebních statků“ (Holman 2005, str. 249)

1.1.4 Mzdové rozdíly mezi různými skupinami pracovníků V předchozích oddílech byly stručně popsány základní principy tvorby celkové úrovně mezd. Nyní uvedu příčiny rozdílné výše mezd mezi různými kategoriemi lidí a rozličnými povoláními. Samuelson, Nordhaus (1991, str 681) uvádí čtyři základní činitele pomocí kterých můžeme vysvětlit mzdové rozdíly mezi odvětvími a

jednotlivci: kompenzující rozdíly, rozdíly v kvalitě práce,

prvky jedinečnosti a segmentace trhu práce. Kompenzujícími rozdíly rozumíme rozdíly ve mzdách, které kompenzují atraktivitu jednotlivých profesí. Patří sem například příplatky za práci ve výškách, za noční směny, za přesčasy, špinavé pracovní prostředí či jednotvárnost práce. Druhým důvodem mzdových nerovností jsou rozdíly v kvalitě práce. Ty jsou způsobeny takovými faktory, jako jsou rozdílné vrozené schopnosti a dovednosti, dosažená úroveň vzdělání,

získané pracovní zkušenosti. Některé

z těchto rozdílů jsou vrozené, či vznikají výchovou, mnohé jsou však výsledkem investice do tzv. „lidského kapitálu“, „což je termín, který označuje zásobu užitečných a cenných znalostí osvojených v procesu vzdělání a průpravy.“ 5

(Samuelson, Nordhaus, 1991, str.683). Část vysokých platů v povoláních jako jsou lékaři nebo právníci je tedy třeba považovat za výnos z investic do lidského kapitálu. Další rozdíly ve mzdách mohou být, jak Samuelson, Nordhaus (1991) uvádí, způsobeny prvky renty ve mzdách jedinečných jednotlivců. Někteří mimořádně talentovaní lidé (sportovci, filmoví herci, ale třeba i přední ekonomičtí odborníci ) mají určitou zvláštní dovednost, která je v soudobé ekonomice vysoce hodnocena a oceňována. Jejich nabídka práce může být dokonce i zcela nezávislá na jejich mzdové sazbě, „což znamená, že jejich nabídková křivka práce je zcela neelastická, čili svislá.Pro přebytek takových mezd nad nejlepšími dosažitelnými důchody v jiných zaměstnáních používají ekonomové termín čistá ekonomická renta.“ (Samuelson, Nordhaus, 1991, str. 684) Posledním důvodem, proč

se i na dokonale konkurenčním trhu práce

vyskytují významné rozdíly ve mzdách je existence nekonkurenčních skupin na trhu práce. Trh práce je segmentován a setkáváme se na něm se skupinami, které si vzájemně nekonkurují. „Jinak řečeno, práce není jediný výrobní faktor, nýbrž mnoho rozdílných, ale velmi úzce spojených výrobních faktorů Existují mnohá povolání, která si konkurují pouze v obecném slova smyslu.“ (Samuelson, Nordhaus, 1991, str.685) Důvodem je nutnost vynaložit určité, mnohdy nemalé, investice času a peněz za účelem získání patřičné kvalifikace nutné k vykonávání daného povolání .Různé kategorie práce jsou tedy spíše částečnými, ne však dokonalými substituty. V dlouhém období samozřejmě existuje možnost přesunu mezi jednotlivými povoláními, avšak mzdové rozdíly mezi jednotlivými segmenty trhu přesto zůstávají. Výše těchto mzdových rozdílů je opět určována nabídkou a poptávkou po práci. „Trh bude směřovat k takové rovnovážné struktuře mzdových rozdílů, při které se celková poptávka po každé kategorii práce přesně rovná její konkurenční nabídce. Pouze tehdy bude dosaženo celkové rovnováhy bez tendencí k dalšímu zvětšování nebo zmenšování rozdílů ve mzdách.“(Samuelson, Nordhaus, 1991, str. 686) V právě popsaném modelu je tedy výše reálné mzdy určována trhem práce, přesněji řečeno průsečíkem nabídky a poptávky po práci. Tento trh práce neustále spěje k rovnováze a nerovnováha v podobě nedostatku pracovních sil nebo 6

nezaměstnanosti je pouze přechodná. K její eliminaci a následnému návratu do ekvilibria dochází pohybem reálné mzdy. Konkrétně pokud nabídka převýší poptávku, někteří pracovníci budou nezaměstnaní a ve snaze získat opět zaměstnání sníží požadované mzdy do té míry, aby se zaměstnavatelům právě vyplatilo je zaměstnat. Pokud naopak poptávka převýší nabídku, zaměstnavatelé nebudou schopni získat tolik práce, kolik by požadovali a nabídnou proto vyšší mzdy, aby přilákali další zaměstnance.

1.1.5 Dopad nedokonalé konkurence na mzdy Trh práce není trhem dokonale konkurenčním, jako například trhy komoditní a nebo trh akcií. „Trhy práce vykazují spíše znaky nedokonalé konkurence, tj. některé firmy nebo skupiny mohou ovlivnit mzdy jednotlivých kategorií

práce.“

(Samuelson,

Nordhaus,

1991,

str.

706)

Nedokonale

konkurenčním prvkem tohoto trhu je například mzdová strnulost, kdy se setkáváme s tím, že jsou mzdy nepružné směrem dolů. V důsledku mzdové strnulosti zůstávají i v dobách nárůstu nezaměstnanosti mzdy na stejné výši a pouze velmi dlouho trvající recese vede k jejich poklesu. Hlavním důvodem proč mzdy reagují na ekonomické šoky pomalu jsou uzavřené kolektivní smlouvy, které se projednávají ne častěji než jednou ročně a navíc odbory kladou značný odpor snižování vyjednaných mzdových sazeb. Dalším charakteristickým znakem reálně existujících trhů práce je existence interních mzdových tarifů firem. Tedy s každým jednotlivým pracovníkem není vyjednáváno individuálně o jeho mzdě, na základě jeho mezní produktivity, ale „velké společnosti mají standardní mzdové stupnice, které jim pomáhají zjednodušit mzdová rozhodnutí a podporovat smysl pro spravedlnost. Tyto mzdové tarify zůstávají navíc relativně stabilní i při měnících se podmínkách na trhu práce.“ (Samuelson, Nordhaus, 1991, str.707) Mzdová strnulost a potřeba interních mzdových tarifů jsou tedy typickými

vlastnostmi pracovních trhů

dneška. Bylo by však chybou se domnívat, že tyto zvláštnosti mají svůj původ pouze v existenci odborů, jak by se na první pohled mohlo zdát. „Mzdová strnulost a mzdové tarify jsou znaky všech velkých organizací, soukromých či veřejných, odborově organizovaných nebo neorganizovaných.“ (Samuelson, Nordhaus, 1991, str.707) 7

V následují podkapitole popíši, jak výše uvedený model pracovního trhu ovlivňují právě zmiňované odbory a jejich požadavky.

1.2 Odbory a stát na trhu práce Problematiku odborů a jejich vlivu v modelu mezní produktivity práce rozpracoval ve své knize The Wage Theory (1932) nositel Nobelovy ceny za ekonomii J.R. Hicks, jehož myšlenky prezentuji v této podkapitole. Kdykoliv a kdekoliv se vyskytne pokus o snížení mezd nebo dojde k nerovnoměrnému zvýšení mezd, vzniká pobídka k organizovanému odporu zaměstnanců. Cílem odborů je zajistit pracujícím lepší podmínky, nežli by jim byl schopen zajistit trh práce. Konkrétně odbory usilují hlavně o: vyšší mzdy, kratší pracovní dobu, delší dovolenou, lepší pracovní podmínky a větší zaměstnanecké požitky. Zbraní odborů, pomocí které se snaží těchto cílů dosáhnout, je stávka. V touze po vyšších platech neodchází pracovníci k jiným zaměstnavatelům tak, jak by tomu bylo na volném trhu práce, ale vyhrožováním stávkou si snaží vynutit ústupky od vedení podniku. Jak se zaměstnavatel v takové situaci rozhoduje, zda se rozhodne vydržet stávku nebo zda raději nátlaku ustoupí a mzdy zvýší, to ukazuje následující graf.

8

Obr. 2 -Vyjednávací možnosti odborů a zaměstnavatelů

Zdroj- Hicks, 1923, str. 143 Význam křivek na tomto grafu je následující: Zaměstnavatelova „ústupková“ křivka (employers´concession curve) nám ukazuje, jakou nejvyšší mzdu (wage- rate) je zaměstnavatel ochoten zaplatit, aby se vyhul stávce. Křivka vzdoru odborů (unions´resistence curve) představuje dobu (expected length of strike), po kterou jsou zaměstnanci ochotni raději stávkovat, nežli by nechaly své mzdy klesnout pod danou výši. V bodě P, kde se křivky protínají, je optimum, tedy nejvyšší mzda, kterou mohou odbory se zaměstnavatelem vyjednat. V případě, že by požadovaly mzdy vyšší, rozhodl by se zaměstnavatel raději podstoupit ztráty způsobené stávkou, nežli ztráty způsobené zvyšováním mezd. „Obecně se předpokládá, že odbory mohou dosáhnout lepších výsledků vyjednáváním, nežli stávkou.“ (Hicks, 1923, str.144) Ve chvíli, kdy už stávka začala, maximum, které bude zaměstnavatel ochoten zaplatit za její ukončení, je ekvivalent zbývajících dnů stávky. Maximem v tomto případě již není „cena“ celé doby stávky, jako by tomu bylo, pokud by došlo k dohodě mezi 9

zaměstnavatelem a odbory ještě před jejím propuknutím. „ Přestože se občas může stát, že v průběhu stávky dojde k lepší dohodě (z pohledu odborů) nežli by tomu bylo bez stávky, obecným názorem je, že stávka je znamením selhání na straně odborů.“ (Hicks, 1923, str.146) Ani toto tvrzení ale samozřejmě neplatí vždycky. Odbory které nikdy nestávkují mohou ztratit svoji schopnost zorganizovat rozsáhlou a účinnou stávku a jejich výhrůžky mohou být brány na lehkou váhu. Proto můžeme na některé stávky nahlížet ne jako na selhání odborů a jejich schopnosti vyjednávat, ale spíš jako na stávky „cvičné“, kterým si odbory snaží udržet respekt zaměstnavatelů.

1.2.1 Jak se odbory snaží ovlivnit výši mezd Samuelson, Nordhaus (1991, str.707) uvádí čtyři základní způsoby, kterými odbory usilují o zvýšení mezd: kolektivní vyjednávání k přímému zvýšení mzdových sazeb, snižování nabídky práce, snaha přispět ke zvýšení poptávky po práci a nebo se odbory mohou postavit zaměstnavatelům, kteří mají monopolní vyjednávací moc. Zvýšení standardních mzdových sazeb nad úroveň, která převažuje na trhu práce, prostřednictvím kolektivního vyjednávání je nejčastějším způsobem, kterým se odbory snaží dosáhnout zvýšení mezd svých členů. Tato metoda má ovšem smysl, pouze pokud lze omezit přístup k alternativním nabídkám práce. V případě, že je odborům v jejich požadavcích na zvýšení mezd vyhověno, vzniká v modelu jako důsledek nezaměstnanost. „Tuto nezaměstnanost, jejíž příčinou jsou příliš vysoké mzdy, nazýváme klasickou nezaměstnaností.“ (Samuelson, Nordhaus, 1991, str.709) Celá situace je znázorněna na následujícím grafu.

10

Obr. 3 – Vysoká standardní mzda

Zdroj- Samuelson, Nordhaus, 1991, str. 708 Omezování nabídky práce je nepřímý způsob působení na výši mezd. „Bariéry přistěhovalectví, zákony omezující maximální délku pracovní doby, dlouhá učební doba, diskriminace ras a pohlaví, odmítání přijímat nové členy do odborových organizací nebo dovolit zaměstnávání neorganizovaných pracovníkůvšechny tyto strategie jsou restriktivními nástroji ke snížení nabídky práce.“ (Samuelson, Nordhaus, 1991, str.708) Následující obrázek znázorňuje účinek přímého omezení nabídky práce. Obr. 4 – Omezení nabídky práce

Zdroj- Samuelson, Nordhaus, 1991, str. 708

11

Zvyšování poptávky po práci je další cestou jak mohou odbory dosáhnout zvýšení mezd svých členů. Změna poptávky po odborově organizované práci zvýší mzdové sazby i zaměstnanost. „Existují četné metody, jak posunut křivku poptávky po práci. Odbory mohou pomoci odvětví propagovat jeho produkty. Nebo mohou agitovat pro dovozní kvótu produktů, čímž zvýší poptávku po domácích pracovnících v odvětví.“ Boj proti monopsonní moci podnikatelů- „Když začali odboroví organizátoři poprvé agitovat za spojení dělníků, tvrdili, že odbory jsou nezbytné jako vyvažující síla ve vztahu k velkým zaměstnavatelům.“ (Samuelson, Nordhaus, 1991, str.710) Toto jejich tvrzení je založené na následující myšlence. V případě, že je určitá firma jediným nebo dominujícím zaměstnavatelem v dané oblasti, má možnost stlačit ceny práce pod tržní úroveň. Tuto situaci popisuje model monopsonu (jediného kupujícího).

Monopsonista ovlivňuje svojí

poptávkou úroveň mezd v dané oblasti a proto při najímání dodatečných pracovníků musí platit vyšší mzdy. „Protože je firma tak velká, pohybuje se při zaměstnávání více dělníků

po křivce nabídky práce v tomto městě nahoru.

V důsledku vyšších mezd vyplácených při zaměstnávání většího počtu pracovníků firma zjišťuje, že její mezní náklady práce jsou vyšší než mzdová sazba.“ (Samuelson, Nordhaus, 1991, str.710) Příčinou je skutečnost, že monopsonista musí při najímání dalšího pracovníka zvýšit mzdovou sazbu všem již zaměstnaným pracovníkům. Monopsonista maximalizující zisk proto nenajímá práci až do bodu, ve kterém se mzda rovná meznímu produktu, jako tomu je na dokonale konkurenčním trhu. Na rozdíl od dokonale konkurenčních trhů stlačuje výši mezd a omezuje zaměstnanost. A právě zde vzniká prostor pro působení odborové organizace, která pod hrozbou stávky vyjedná s tímto zaměstnavatelem vyšší standardní mzdy. V této konkrétní situaci mohou tedy odbory vytvářet vyšší mzdy i vyšší zaměstnanost. „Úloha odborů v boji proti moci podnikatelského monopsonu byla v jejich rané historii velmi důležitá, zejména v izolovaných lokalitách, jako jsou například cínové doly v Bolívii nebo tábory dřevorubců na americkém západě.“ (Samuelson, Nordhaus, 1991, str.710) S rostoucí mobilitou práce v současném světě však míra významnosti odborů, jako „vyvažující síly“ významně poklesla.

12

1.2.2 Důsledky regulace mzdy V předchozím oddíle jsem popsala způsoby, jakými mohou odbory zvednout mzdy nad tržní úroveň. Předpokládejme nyní, že mzdy jsou udržovány na této uměle vysoké úrovni ať už jako důsledek činnosti odborů a nebo jako důsledek státní regulace. Jaké budou v této situaci důsledky pro trh práce? Teorie nám nabízí (na rozdíl od praxe, jak uvidíme později) jednoznačnou odpověď – nezaměstnanost. Zvednutí mezd nad tržní úroveň sníží poptávku po práci a někteří pracovníci nebudou schopni nalézt práci. Tím, že se sníží množství zaměstnávaných pracovníků a dojde ke zvýšení mezního produktu pracovníků, kteří si práci udrželi. Ve chvíli, kdy se výše mezního produktu zvedne na úroveň odpovídající nové mzdové hladině, nárůst nezaměstnanosti se zastaví. Toto je pouze zjednodušený obrázek celé situace. Pokud chceme tuto úvahu přiblížit více realitě, musíme vzít v úvahu i další faktory. Je například důležité vzít v úvahu, zda se jedná o částečnou regulaci mzdy (pouze v některých odvětvích) a nebo o regulaci plošnou (v celé ekonomice). V případě, že je regulace omezena na některá odvětví či zaměstnání, tak dojde ke snížení poptávky po práci v těchto odvětvích pod úroveň, jaké by dosahovala bez regulace. Důsledkem tohoto může být dočasná nezaměstnanost po dobu, kdy zaměstnanci mění svá povolání a kvalifikace a hledají práci v jiném, neregulovaném odvětví. Druhou alternativou je plošná regulace mezd, tedy situace, kdy neexistuje dostatek neregulovaných odvětví, která by „absorbovala“ propouštěné pracovníky vysokými mzdami. V tomto případě

z odvětví s uměle

nebude důsledkem pouze dočasná

nezaměstnanost, ale nezaměstnanost bude přetrvávat tak dlouho, dokud dlouhodobé ekonomické faktory, které ovlivňují výši tržních mezd ( akumulace kapitálu, technologický pokrok, vývoj zahraničního obchodu) neovlivní trh práce do té míry, aby umožnil opětovné zaměstnání propuštěných pracovníků. Kromě propouštění těch nejméně výkonných pracovníků přistoupí majitelé podniků v reakci na příliš vysoké mzdové požadavky i k dalším krokům. Začnou například zavírat ty části výroby, které byly nejméně rentabilní a kvůli vyšším nákladům práce již ztratily svou rentabilitu zcela.I tento krok bude mít za následek další propouštění. Všechny tyto změny samozřejmě neproběhnou okamžitě. V důsledku investic uložených v dlouhodobém kapitálu budou tyto změny pouze pozvolné. 13

Nezaměstnanost, která je důsledkem původního nadměrného zvýšení mezd se projeví až ve chvíli, kdy dojde na obnovu opotřebovaného výrobního zařízení a nebo

poté, co firmy na hranici rentabilnosti postupně ukončí svou činnost.

Z těchto důvodů může být okamžitou reakcí na zvýšení mezd pouze malý nárůst nezaměstnanosti. Následný průběžný dlouhodobý nárůst, který je stále důsledkem prvotního zvýšení mezd pak může být snadno připsán jiným příčinám. Nezaměstnanost, která je důsledkem substituce drahé pracovní síly za relativně levnější kapitál, bývá často odbory označována za důsledek zavádění úsporných technických inovací. Z toho pak pramení negativní postoj odborů k zavádění těchto inovací v podniku a to i navzdory skutečnosti, že tyto inovace obecně způsobují nárůst mezní produktivity pracovníků a nezaměstnanost jimi vyvolaná

má

pouze

dočasný

charakter

transferové

nezaměstnanosti.

Nezaměstnanost, která vzniká jako důsledek zániku firem, které si nemohou dovolit zvýšené pracovní náklady, bývá odbory často přičítána na vrub neschopných zaměstnavatelů a podnikatelů. Dalším způsobem, jak se příčina vzniku nezaměstnanosti může „maskovat“ je skutečnost, že rozdíl mezi tržní mzdou a mzdou vyjednanou odbory narůstá hlavně ve chvílích, kdy hospodářství směřuje do deprese a odbory brání adekvátnímu poklesu mezd. Nezaměstnanost, která je důsledkem nepřiměřeně vysokých (nedostatečně klesajících) mezd se snadno skryje v nezaměstnanosti cyklické, způsobené hospodářskou recesí. Toto mohou tedy být důvody, které „zamlží“ základní zjednodušený vztah mezi mzdou a nezaměstnaností, tak jak jsem jej uvedla na začátku této části. Přesto stále platí, že uměle vysoké mzdy v celé ekonomice zvyšují nezaměstnanost v této ekonomice oproti tomu jaká by byla její výše, pokud by mzda nebyla regulována.

1.2.3 Pracovní doba a pracovní podmínky Poslední oblastí, které jsme se ještě nevěnovali je regulace pracovní doby a dalších pracovních podmínek a to opět ať už státem nebo jako důsledek vyjednávání odborů. Požadavky na zkrácení pracovní doby při zachování stejné měsíční mzdy se ve svém důsledku neliší od požadavků na zvýšení mzdy. Důsledkem těchto požadavků je nárůst nákladů a proto se jim zaměstnavatelé budou bránit stejně jako snahám odborů o přímé navýšení mezd. V případě, že tyto požadavky budou prosazeny, bude následek rovněž stejný jako u přímého 14

zvýšení mezd, které je rozebrané v předchozí části. Je samozřejmě možné, že v některých odvětvích zkrácení pracovní doby nevyvolá nárůst nezaměstnanosti, ale v takovém případě bude pouze odsunut tento problém jinam. Jako příklad můžeme uvést odvětví s neelastickou poptávkou po produkci. V tomto případě se zvýšení nákladů vyvolané vyššími mzdami podaří téměř zcela přenést na spotřebitele a k propouštění zaměstnanců tedy nedojde. Spotřebitelům však již potom nezbude tolik peněz jako dříve na ostatní statky a v odvětvích, kde je poptávka po produkci elastická se projeví nezaměstnanost o to výrazněji. Musíme si uvědomit, že snížení produkce jako důsledek menšího počtu zaměstnaných pracovníků bude vést k nárůstu cen spotřebního zboží a tedy reálné mzdy se budou snižovat, přestože nominální mzdy zůstanou stejné. Kromě

regulace minimální mzdy a maximální pracovní doby obsahují

kolektivní smlouvy i úmluvu o „ ostatních pracovních podmínkách“. Tyto ostatní pracovní podmínky člení Hicks (1923, str.227) do tří základních kategorií. 1) Privilegia pracovníků, která činí práci příjemnější, ale která obecně zvedají náklady. Ekonomický efekt je v tomto případě obdobný jako v případě zvyšování mezd, ale rozsah je výrazně menší. 2) Ustanovení, která by omezila zaměstnávání pracovníků na pozicích, které jsou pro ně z nějakých důvodů nepříznivé. Tato ustanovení obsahují buďto zákaz takovýchto prací a nebo speciální vysoké mzdové tarify za vykonávání tohoto druhu práce. Důsledky jsou podobné omezování pracovní doby a zvyšování mezd, záleží na konkrétní situaci. Částečně dochází tedy ke snížení nabídky práce a částečně k zvýšení mzdy. Ani tato kategorie regulace a její důsledky nejsou příliš významné. 3) Kategorie významných ustanovení jejichž cílem je zaručit zaměstnancům jejich práci. Do této skupiny spadají ustanovení regulující výuční dobu a tím omezující vstup do oboru a nebo třeba snaha zabraňovat zavádění nových mechanických metod a technologií. Jejich cílem je udržet výhodnou mzdovou situaci takto odborově chráněných zaměstnanců. V situaci, kdy je podnikatel vystaven regulaci pracovního trhu a požadavkům, tak jak zde byly postupně rozebrány, reaguje vždy obdobně. Jeho 15

obranou je substituce metod pracovně náročných za metody kapitálově náročné a v případě, že ani toto není postačující, opouští odvětví a jde investovat své prostředky do výnosnějších oblastí. Zdá se tedy, že podle právě uvedené teorie, regulace odvětví ať už legislativní nebo na základě kolektivních smluv není ve prospěch, ale v neprospěch těch, které měla původně chránit. Jaká je však reálná situace na opravdových trzích práce, to se pokusím popsat v praktické části této práce. Dříve, než přejdu k části praktické, doplním právě uvedenou teorii mezní produktivity práce o další dvě teorie, které nám pomohou získat ještě jiný úhel pohledu na trh práce.

16

2.Teorie mezd založená na produktivitě Teorie mezd, tak jak ji zde prezentuji vychází z myšlenek George Reismana a jeho knihy Productivity theory of wages (1993). Důvody, proč jsem se rozhodla doplnit teoretickou část právě o tuto teorii jsou následující. Tato teorie na rozdíl od teorie mezní produktivity používá k modelování trhu práce mzdy nominální, tedy mzdy peněžní, tak jak jsou zaměstnancům opravdu vypláceny. To je důležité proto, že zdaleka ne všichni zaměstnanci si uvědomují důsledky zvyšování nominálních mezd a následné dopady na mzdu reálnou. Trh práce je zde tedy zasazen do širšího kontextu a jsou zkoumány i vztahy mezi mzdou a cenou zboží. Dále, jak již

název teorie

napovídá, je kladen rovněž velký důraz na produktivitu práce, jako jediný možný způsob zvýšení reálných mezd.

2.1 Základní východiska „Výše průměrné mzdy v tomto modelu je určována množstvím peněz v ekonomickém systému - peněžní poptávkou po práci, na straně jedné, a množstvím pracovníků ochotných a schopných pracovat, na straně druhé.Tedy poměrem poptávky po práci k nabídce práce.“ (Reisman, 1993, str.30 ) Tato situace je znázorněna na následujícím grafu. Obr. 5 - Dosažení rovnovážné mzdy

Zdroj- Reisman, 1993, str. 25 17

Mzda se ustálí na úrovni W, kdy poptávka po práci protíná omezenou nabídku práce. Úroveň mzdy M je minimální mzda, která zajistí přežití pracovníka a tedy pod touto úrovní mzdy žádná nabídka práce neexistuje. Graf rovněž odráží skutečnost, že poptávka po práci je takřka neomezená, zatímco práce jako výrobní faktor je vzácná. Z grafu taktéž vyplývá skutečnost, že na neregulovaném trhu práce nemohou mzdy poklesnout níže, než odpovídá plné zaměstnanosti. Do té doby, dokud existuje nezaměstnanost, existuje i prostor pro pokles mezd, aniž by docházelo k nedostatku nabízené práce. Co je důležité, pokles nominálních mezd až do bodu plné zaměstnanosti neznamená propad v průměrné životní úrovni zaměstnanců. Důsledkem růstu zaměstnanosti je totiž následný nárůst množství vyráběného zboží a pokles jeho výrobní ceny. To vyústí ve snížené ceny zboží a růst reálných mezd. Navíc nepoklesnou pouze ceny, ale sníží se i náklady potřebné na podporu nezaměstnaných. V důsledku se tedy reálné mzdy nejen nezmění, ale dokonce vzrostou. V tomto modelu jsou „ve všech případech reálné mzdy určovány primárně produktivitou práce- tj. množstvím výstupu zboží a služeb na jednotku práce.“ (Reisman, 1993, str.31) Reálné mzdy rostou přímo úměrně produktivitě práce. Způsob, jakým růst produktivity práce zvedá reálné mzdy, není ve zvedání mezd nominálních, ale ve snižování cen zboží. Ani produktivita práce však

není

konečným vysvětlením výše mezd, i ona má své příčiny. Výše produktivity práce je ovlivňována množstvím kapitálových statků na jednoho zaměstnance. Množství kapitálových statků v ekonomice ovlivňuje výše úspor, technologický pokrok a další faktory, mezi které řadíme například ekonomickou svobodu nebo respektování vlastnických práv. Právě tyto skutečnosti ve svém důsledku ovlivňují zásadně produktivitu práce a následně pak i úroveň reálných mezd. Základní schéma zvyšování mezd v právě probíraném modelu je tedy následující: Podnikatelé hromadí zisky, které investují do rostoucího množství kapitálových statků, což zvedá produktivitu práce a množství výstupu a důsledkem jsou klesající ceny zboží a tím i růst reálných mezd. Teorie se tedy zdá být jasná, přesto se však v praxi setkáváme s mnoha skutečnostmi, které těchto základních vztahů z různých důvodů nedbají a tím podle Reismana (1993) zpomalují ekonomický rozvoj i růst reálných mezd. 18

2.2 Zásahy státu a odborů 2.2.1 Státní zásahy a jejich vliv na akumulaci kapitálu a reálné mzdy Podle autora této teorie je důležité si uvědomit, do jaké míry stát negativně ovlivňuje akumulaci kapitálu a reálné mzdy. Například progresivní příjmové daně jsou placeny z prostředků, které by jinak mohly být investovány do kapitálu a podpořit tak hospodářský růst. Vládní výdaje z takto vybraných peněz jsou však z velké část určeny na spotřebu a ne na investice do kapitálových statků. Progresivní daně rovněž odčerpávají prostředky novým malým firmám, čímž brzdí jejich rozvoj a tím daňový systém chrání již existující a zavedené firmy a omezuje vstup do odvětví a tím i konkurenci. Proodborová legislativa státu zase umožňuje odborům zabránit a nebo alespoň zpomalit zavádění nových technologií a efektivnějších pracovních postupů, což snižuje výstup, zvyšuje ceny zboží a snižuje reálné mzdy. Dalšími způsoby, kterými stát ovlivňuje trh práce jsou například protikartelové zákony nebo enviromentální legislativa. Všechna tato opatření snižují množství výstupu na jednotku práce a kapitálových statků a současně zvedají náklady na jednotku výstupu. Z právě uvedeného plyne, že způsob, kterým může stát přispět k ekonomické prosperitě, tedy spočívá ve snižování vládních výdajů, poklesu výše zdanění a ve snižování vládní regulace podniků.

2.2.2 Vliv odborů na trh práce Jak jsem již zmínila, odbory se ve své činnosti soustředí hlavně na zvedání peněžních mezd svých členů. Avšak téměř všechny způsoby, kterými o to usilují ani v této teorii nezpůsobují nárůst, ale pokles mezd reálných a tím i celkové životní úrovně spolu s nárůstem nezaměstnanosti

a snižováním produktivity

práce. Jak je to možné a proč přesto lidé stále žádají nárůst svých peněžních mezd? Snaha zvýšit svůj peněžní (nominální) příjem je racionálním způsobem uvažování jedince, který usiluje o zvýšení své životní úrovně. Avšak plošné zvýšení nominálních mezd není vhodným způsobem jak zlepšit celkovou životní úroveň. V prvním případě, kdy zvýší produktivitu své práce jednotlivec, bude 19

pravděpodobným důsledkem zvýšení jeho peněžního příjmu. To je důsledkem toho, že dojde k růstu jeho produkční schopnosti v porovnání s produktivitou v celém zbytku ekonomiky. A v této situaci opravdu dojde k růstu životní úrovně tohoto jedince v důsledku nárůstu jeho nominální mzdy. Kdyby se však zvýšila produktivita všech pracovníků stejně, došlo by rovněž ke zlepšení jejich životní úrovně, avšak jako důsledek poklesu cen, ne v důsledku nárůstu mezd. Na základě této úvahy je již jasné, odkud může pocházet chybná myšlenka, že růst peněžních (nominálních) mezd je cestou ke zlepšení životní úrovně pracovníků. Pokud však vzroste celková produktivita, reálně si polepší všichni, nominálně pouze ti, jejichž produktivita se zvedla více než průměrně. Jak již bylo řečeno v předchozích částech, nejběžnějšími způsoby, kterými odbory usilují o zvednutí mezd svých členů jsou přímé vyjednávání o zvýšení nominálních mezd a snaha omezovat vstup do odvětví a tím limitovat nabídku práce. Jak bylo právě vysvětleno, ani jeden z těchto způsobů nepovede k růstu reálných mezd. Vždy dojde pouze k růstu mezd nominálních, následnému poklesu zaměstnanosti, snížení výstupu, zdražení zboží a tedy reálné mzdy se nezmění a navíc vznikne jako důsledek vyšší nezaměstnanost. Pokud by byla odborově organizována pouze část ekonomiky, zvýšení mezd v organizovaných odvětvích by nemuselo nutně vést k nezaměstnanosti v celé ekonomice. Zaměstnanci propuštění v důsledku příliš vysokých mzdových požadavků by odcházeli hledat práci do odvětví neorganizovaných. Důsledkem by byla pouze uměle vytvořená nerovnováha ve mzdové struktuře mezi jednotlivými odvětvími.Takže zatímco odbory tvrdí, že jejich cílem je zvyšování životní úrovně odborově organizovaných pracovníků, odbory nárůstu reálných mezd a tím i životní úrovně svých členů spíše brání. Jako příklad si můžeme uvést další z typických názorů zastávaných odbory. Odbory většinou brání zavádění technických inovací, které šetří dělníkům práci a argumentují, že tyto stroje berou pracovníkům jejich práci, snižují jejich mzdy a způsobují nezaměstnanost. Když se však na zavádění technických inovací podíváme z pohledu právě probírané teorie produktivity, je výsledek zcela opačný. Jejich důsledkem je zvýšená produktivita pracovníků, následně i vyšší množství vyrobeného zboží a jeho nižší ceny. Z nižších cen budou mít prospěch všichni v daném ekonomickém systému. Důvodem dočasného poklesu mezd v odvětví, které je předmětem technologické inovace, je 20

skutečnost, že jako důsledek zavedení nových technologií existuje krátkodobý nadbytek pracovníků v daném odvětví. Avšak poté, co si tito zaměstnanci naleznou novou práci, i oni budou mít prospěch ze snižování cen zboží v důsledku technické inovace. Na základě teorie produktivity práce můžeme shrnout, že odbory navzdory svým cílům nezlepšují životní úroveň zaměstnanců, ale právě naopak růst této úrovně brzdí, způsobují nezaměstnanost a vytváří umělé rozdíly ve mzdových sazbách .

2.2.3 Minimální mzda a trh práce I v případě minimální mzdy je tato teorie nekompromisní- minimální mzda je příčinou nezaměstnanosti. Minimální mzda zabraňuje těm méně zručným jedincům snížit svoji cenu tak, aby mohli na trhu práce soutěžit s pracovníky zručnějšími a zkušenějšími. Tímto jim brání získat potřebné zkušenosti a začarovaný kruh se uzavírá. Míra nezaměstnanosti způsobená minimální mzdou je ovlivněna i relativním rozsahem odborově organizovaných odvětví. Čím více snižují odbory možnosti získat zaměstnání v odborově organizovaných odvětvích, tím větší je příliv zaměstnanců do odvětví neorganizovaných . Zde dochází k nárůstu nabídky práce, k poklesu rovnovážné mzdy a pokud tato oblast ekonomiky podléhá zákonům o minimální mzdě, je výsledkem o to vyšší nezaměstnanost. Tímto mechanizmem dokáží tedy odbory ještě umocnit negativní dopady minimální mzdy. Dle této teorie tedy minimální mzda způsobuje nezaměstnanost, brání získání zkušeností a zlepšování kvalifikace a to všechno hlavně mezi nejméně zkušenými a zručnými (a tedy nejhůře zaměstnatelnými ) pracovníky. Jinými slovy, zdá se, že minimální mzda poškozuje právě ty které by měla chránit.

2.2.4 Legislativa omezující maximální délku pracovní doby Legislativa omezující pracovní dobu by měla umožnit zaměstnancům pracovat méně, zatímco jejich příjem by zůstal nezměněn a vzniklé náklady by byly na úkor zisku zaměstnavatele. Avšak i v tomto případě je skutečným efektem 21

pokles reálných mezd. Příčinou je skutečnost, že za kratší pracovní dobu se vyrobí méně zboží, to bude vzácnější a jeho cena na trhu vzroste nepřímo úměrně délce pracovní doby. Dražší zboží a nezměněné nominální mzdy povedou k poklesu mezd reálných. Nárůst množství volného času a pokles odpracované doby a tím i mezd není efektem negativním, pokud si zaměstnanci cení volného času více nežli ušlé mzdy. V případě, že tomu tak je, pak by i trh sám dospěl ke zkrácení pracovní doby a regulace by nebylo zapotřebí. V případě, že si lidé ve výchozí situaci více cení mzdy nežli volného času, nutí je regulace pracovní doby ke snižování příjmu a k čerpání více volného času, přestože o to nemají zájem.

2.2.5 Vynucené zlepšování pracovních podmínek Obdobně jako minimální mzda se i tento druh regulace nakonec obrací proti těm, které měl chránit. Pokud se zlepšování pracovních podmínek nevyplatí (například tím, že by zlepšilo ochotu a produktivitu pracovníků) je jejich zavádění z pohledu zaměstnavatele ekvivalentní zvednutí mezd- jedná se o zvýšení nákladů na zaměstnávání pracovníků. To s sebou přináší nárůst nezaměstnanosti, vyšší produkční náklady, snížení produkce a vyšší ceny. Existuje zde však ještě jedna možnost. Zvýšené náklady na práci budou plně přeneseny na zaměstnance, kterým adekvátně poklesnou mzdy.V tomto případě alespoň nebude důsledkem nezaměstnanost a náklady s ní spojené. Na základě právě uvedené teorie se opět zdá, že vliv regulační politiky státu a odborů na trh práce je převážně negativní, v lepším případě neutrální. Proč se přesto ve všech „liberálních“ ekonomikách současnosti setkáváme s prvky takové regulace, přestože ji teorie jednoznačně odmítá? Kde se vzala myšlenka regulace tak významná, že ovlivnila téměř celý svět? Odpověď, kterou na tuto otázku uvádí George Reisman ve své knize Capitalism (1998), je rozebrána v následující kapitole.

22

3. Marxova „vykořisťovatelská“ teorie V předchozích dvou kapitolách byly rozebrány dva rozšířené modely, které popisují chování trhu práce a způsoby, jakými tento trh ovlivňují zásahy státu a odborových organizací. Obě tyto teorie se shodují, že umělé zásahy do trhu práce jsou nejen neúčinné, ale dokonce i škodlivé – brzdí růst produktivity, snižují růst mezd a naopak zvyšují nezaměstnanost. V této situaci se zdá být velmi zvláštní skutečnost, že většina vyspělých ekonomik právě tato regulační opatření uplatňuje. Možným vysvětlením by podle Reismana (1998, str.603 )

mohl být

výrazný vliv Marxovy vykořisťovatelské teorie. Marxova teorie byla sice již vyvrácena jak na úrovni teoretické, tak reálným historickým vývojem trhu práce, přesto se však zdá, že se některé její myšlenky udržely až do současnosti. Odkazem Marxe se zdají být zákony upravující minimální mzdu, maximální pracovní dobu, legislativa podporující odbory, zakazující dětskou práci a rovněž progresivní příjmové a dědické daně. Celá Marxova teorie je založena na dvou základních myšlenkách a to na neomezené chamtivosti podnikatelů a na naprosté závislosti pracujících (worker´s need and employer´s greed). Poslední částí této teoretické mozaiky je Marxova teorie hodnoty. Marx se domnívá, že cena každého zboží přesně odpovídá množství práce do tohoto zboží vložené. Tedy například, pokud stojí káva dvakrát více než čaj, pak na její výrobu bylo údajně potřeba dvakrát více práce. Cena všeho se tedy odvozuje od množství práce do daného zboží či služby vložené. A stejně se odvozuje podle Marxe i cena práce. Cena práce je určena množstvím práce do práce vložené.Toto tvrzení zní přinejmenším kuriózně. Jak tedy určit množství práce potřebné k „výrobě“ práce?

Marx tvrdí, že toto potřebné

množství práce odpovídá hodnotě statků, které pracující potřebuje k tomu, aby se udržel při životě a v přijatelné kondici pro práci. Tedy množství práce vložené do potravin, oblečení, ubytování a jiných životně nezbytných potřeb pracovníka je ve svém důsledku hodnotou práce vykonávané daným pracovníkem. Tržní mzda podle právě uvedeného tvrzení by pak odpovídala nejnižší možné mzdě, která by ještě umožnila pracujícím přežít. Veškeré zisky nad tuto mzdovou úroveň údajně odčerpává zaměstnavatel ve svůj prospěch. A právě z tohoto důvodu je podle 23

Marxe nezbytný zásah státu a odborových svazů do volně fungujícího trhu práce. Údajně pouze tyto instituce jsou svými opatřeními schopné přinutit nenasytné zaměstnavatele, aby část svých zisků spravedlivě přerozdělili mezi dělníky, kteří jsou jejich tvůrci a kterým tedy správně náleží. V nutnosti a správnosti existence regulací na trhu práce se tedy Marxova teorie zásadně rozchází s teoriemi uvedenými v předchozích podkapitolách. Další rozpor nalézáme v názoru na růst produktivity na výši mezd. Ačkoli předchozí teorie konstatovali svorně jednoznačně pozitivní vliv růstu produktivity práce na zvyšování mezd a životní úrovně dělníků, tvrdí Marx pravý opak. Podle něj zvýšení produktivity přináší snížení ceny zboží, které dělníci potřebují ke svému přežití, a tedy vytváří prostor pro zaměstnavatele k dalšímu snížení mezd. Růst produktivity by v tomto případě vytvářel ještě větší propast mezi životní úrovní dělníků a kapitalistů. Růst mezd a životní úrovně pracujících není v tomto modelu tedy zapříčiněn růstem produktivity práce, ale růstem schopnosti státu a odborů přerozdělit od zaměstnavatelů tu část zisku, o které se domnívají, že byla neprávem zaměstnancům odebrána. Ekonomika je v pojetí tohoto modelu místem, kde dochází ke střetu zlých kapitalistů a dobrých vlád které drží zištné kapitalisty „na uzdě“. Do dneška přetrvávajícím odkazem této teorie je podle Reismana (1998) názor, že kapitalismus má ve své čisté podobě zlou podstatu, kterou je nutné kontrolovat a regulovat.

24

4. Teoretické modely - shrnutí Třetí kapitolou jsem zakončila shrnutí nejrozšířenějších teorií popisujících trh práce. Představila jsem teorii práce založenou na mezní produktivitě práce, teorii založenou na produktivitě práce a Marxovu vykořisťovatelskou teorii. Teorie mezní produktivity práce, jak zde byla uvedena, se zaměřuje převážně na trh práce a téměř opomíjí význam trhu zboží a služeb, který je však s trhem práce těsně svázán. Proto byla zařazena do této práce i teorie založená na produktivitě práce. Ta ilustruje nejen trh práce, ale i jeho vzájemnou provázanost s trhem zboží a služeb a následný vliv na životní úroveň pracujících. Jako třetí byla zvolena Marxova teorie trhu práce, která, ačkoliv je ve výrazném rozporu s oběma předchozími

teoriemi,

se

zdá

být

jedním

z významných

historických

myšlenkových proudů formujících trh práce, tak jak jej známe dnes. U každé této teorie byly věnovány speciální oddíly zásahům státu a odborů do trhu práce a byly ukázány důsledky, které z těchto zásahů podle daných teorií vyplývají. První dvě teorie se k zásahům státu do volného fungování trhu práce staví převážně odmítavě. Výjimkou je zde pouze spíše teoreticky možný vliv monopsonního zaměstnavatele. Naproti tomu poslední zmiňovaná teorie považuje tyto zásahy za naprosto nezbytné pro růst životní úrovně pracujících.

25

Praktická část V části teoretické jsem představila jednotlivé významné ekonomické modely trhu práce.

Závěry teoretické části vyznívají převážně v neprospěch

regulace a zásahů na trhu práce. Přesto se s regulací trhu ať už prostřednictvím státu a nebo odborů setkáváme ve všech vyspělých ekonomikách. Proč tomu tak je? Mýlí se snad teorie ? Mají zásahy státu a odborů opravdu tak negativní vliv ? Na tyto otázky se pokusím odpovědět v následující praktické části této práce. Pokusím se zde zjistit, jaké dopady mají regulační opatření na trhu práce v praxi, ne pouze v ekonomické teorii. Za účelem dosažení tohoto poměrně ambiciózního cíle využiji již existujících empirických studií, neboť jak pro Českou republiku, tak pro zahraniční ekonomiky je k dispozici množství studií zabývajících se touto problematikou.

26

5. Minimální mzda 5.1 Minimální mzda a zaměstnanost Vliv výše minimální mzdy na zaměstnanost a ostatní proměnné lze měřit jedním z následujících přístupů. 1) „ Prvním je analýza korelace mezi změnami v zaměstnanosti a změnami v úrovni MM pomocí regresních modelů, které zároveň „odfiltrovávají“ vliv změn všech ostatních relevantních faktorů zaměstnanosti. K identifikaci vlivu MM se pak používá variace MM v čase nebo přes odvětví či regiony. 2) Druhý přístup opět využívá regresní analýzy, ale nevyžaduje žádné změny úrovně MM. Spoléhá pouze na porovnání úrovní zaměstnanosti a MM přes země, regiony apod. 3) Třetí empirická strategie využívá tzv. přirozených experimentů.“ (Jurajda, 1999, str. 6) „Nalézt

přirozeně

vzniklé

experimentální

situace

odpovídající

metodologickým nárokům je snadnější v USA, kde každý stát unie má možnost změnit legislativu trhu práce.“ (Jurajda, 1999, str .7) Právě z těchto důvodů vychází značná část studií uvedených v této práci z prostředí Spojených států, přesto jsem pro zajímavost a aktuálnost zařadila i poznatky nejnovějších studií zabývající se problematikou minimální mzdy v České republice.

5.1.1 70. a 80. léta Množství studií provedené v ledech 70tých a na počátku let 80tých analyzují Brown, Gilroy a Kohen (1982) . Přehledné shrnutí jejich poznatků se pokusím nabídnout v této kapitole.

27

5.1.1.1 Teoretické přístupy Většina tehdejších studí vychází z modelu dokonale konkurenčního trhu, na kterém při zvýšení minimální mzdy dochází k nárůstu nezaměstnanosti, neboť nejméně produktivní pracovníci nejsou schopni nalézt práci nebo práci ztrácí. Spíše v teoretické rovině zvažují někteří autoři model monopsonu, který je představován jako protipól dokonale konkurenčního trhu. V případě monopsonu by bylo teoreticky možné zvýšením minimální mzdy dosáhnout zvýšení zaměstnanosti, avšak monopson se nezdá být vhodným modelem k popisu stávajícího trhu práce. Mnozí autoři uvádí i skutečnosti, které mohou zmírnit negativní dopady zavedení minimální mzdy. Sem můžeme zařadit zvýšení produktivity některých zaměstnanců, kteří se obávají ztráty zaměstnání, přesun zaměstnanců do minimální mzdou „nekrytého“ sektoru a nebo například zvýšení zaměstnanosti produktivnějších pracovníků, kteří mají nahradit pracovníky propuštěné, které si při nové úrovni minimální mzdy již nevyplatí zaměstnávat. Přibližně polovina srovnávaných studií rovněž zohledňují určité časové zpoždění, s jakým se pracovní trh zvýšení minimální mzdy přizpůsobuje. Příčinou tohoto zpoždění je, že pracovníci nejsou propouštěni okamžitě, ale dochází pouze k nižšímu přijímání nových pracovníků. Na druhou stranu je nutné brát v úvahu i skutečnost, že mnohé zvyšování minimální mzdy je známo někdy až několik let dopředu, zaměstnavatelé mají možnost se mu včas přizpůsobit a k žádnému zpoždění nemusí tedy dojít.

S těmito základními myšlenkami se můžeme

setkávat napříč většinou studií daného období.

5.1.1.2 Studie dopadů na teenagery a mladé pracovníky Časové řady Studie časových řad jsou založeny na analýze změn, které proběhnou v průběhu určité doby jakožto důsledek změny výše minimální mzdy. Tedy snaží se určit jaká by bývala byla zaměstnanost, kdyby ke zvýšení minimální mzdy nedošlo a tento stav porovnává se situací která opravdu nastala. Je zde důležité si všimnout, že většina studií se přiklání k měření nárůstu či poklesu zaměstnanosti, ne nezaměstnanosti. Je tomu tak hlavně proto, že zaměstnanost je snadněji 28

měřitelná. A dále skýtá toto měření možnost zohlednit plné a částečné pracovní úvazky. Nečastěji se studie věnují dopadu minimální mzdy na teoreticky nejohroženější skupiny, kterými jsou mladí pracovníci. Ti jsou zpravidla rozděleni podle věku (16 – 17, 18- 19, 20 – 24), pohlaví a rasy. Všechny zkoumané studie konstatují negativní dopady na celkovou zaměstnanost teenagerů. A dopady jsou negativní i téměř pro všechny kombinace kategorií věk – pohlaví – rasa. Přesto všechno jsou konstatované negativní dopady překvapivě nízké. Brown et al. (1982) ve svých závěrech uvádí, že v důsledku zvýšení minimální mzdy o 10% dojde ke snížení zaměstnanosti teenagerů o jedno až tři procenta, přičemž se přiklání spíše ke spodní hranic tohoto intervalu.

Studie založené na meziregionálním porovnání Tato druhá kategorie studií spoléhá na porovnávání dat z různých oblastí, tedy hlavně států a regionů. Pro tato porovnání jsou vybrány státy s různými úrovněmi minimálních mezd, avšak je velice obtížné určit zda odlišná úroveň zaměstnanosti je opravdu důsledkem odlišné úrovně mezd a nebo zda ji způsobují jiné, do porovnávání nezahrnuté faktory. Tyto studie tedy neposkytují příliš průkazné závěry. Jediný závěr, který si z těchto studií troufají vyvodit Brown et al. (1982) je, že studie založené na meziregionálním porovnání nejsou v rozporu se studiemi založenými na časových řadách.

5.1.1.3 Minimální mzda a dopady na dospělé pracovníky Dopadu MM na dospělé pracovníky se věnuje již výrazně méně studií. Důsledky zvýšení minimální mzdy v této kategorii jsou nejasné jak v teorii, tak v praxi. Někteří pracovníci sice ztratí své zaměstnání v důsledku zvýšení minimální mzdy, jiní mohou naopak práci získat neboť je minimální mzda chrání před konkurencí teenagerů a pracovníků bez praxe a zkušeností. Studie, které se zabývají věkovou kategorií 20- 24 let konstatují negativní efekt na zaměstnanost. Tento efekt je však ještě méně výrazný než pro kategorii teenagerů a Brown et al. 29

(1982) se shodují, že důsledkem zvýšení zaměstnanosti o 10% je pokles zaměstnanost maximálně o jedno procento. Empirické studie ekonomického dopadu minimální mzdy v daném období tedy obecně konstatují: 1) snížení zaměstnanosti mezi teenagery, 2) nárůst nezaměstnanosti teenagerů, 3) nevýrazný dopad minimální mzdy na dospělé pracovníky. Mezi ekonomy převládaly tyto názory až do počátku devadesátých let, kdy se svými kontroverzními studiemi a závěry přišli uznávaní američtí ekonomové David Card a Alan Krueger.

5.1.2 Případová studie fast-foodových restaurací v New Jersey a Pensylvánii Ve své práci zkoumají David Card a Alan Krueger (1994) dopady zvýšení minimální mzdy v New Jersey na zaměstnanost, mzdy a ceny ve fast-foodových restauracích. K porovnání dopadů minimální mzdy používají dvě kontrolní skupiny. První skupinou jsou fast-foodové restaurace v sousedící a ekonomicky se obdobně vyvíjející Pensylvánii, kde však v daném období k nárůstu minimální mzdy nedošlo. Druhou kontrolní skupinou jsou pracovníci z New Jersey pobírající příliš vysoké mzdy než aby se jich toto zvýšení mohlo dotknout. Své závěry shrnují Card a Krueger (1994) následovně: „ V rozporu s předpověďmi učebnicových modelů, ale ve shodě s několika nedávnými studiemi…nenacházíme žádné důkazy o tom, že by zvýšení minimální mzdy v New Jersey snížilo zaměstnanost ve fast-foodových restauracích v tomto státě“ (Card, Krueger 1994, str. 792) a to bez ohledu na použitou kontrolní skupinu. Autoři dokonce dochází k závěru, že zaměstnanost mírně vzrostla. V důsledku zvýšení minimální mzdy dále došlo k nárůstu mezd nejhůře placených pracovníků. Avšak část nákladů které byly vyvolány zvýšením minimální mzdy byla přenesena na spotřebitele prostřednictvím zvýšení cen prodávaných jídel. Tyto poznatky jsou nekonzistentní se standardními ekonomickými názory a žádají si prověření doposavad běžně užívaných ekonomických modelů. Card a Krueger (1994) nenavrhují vhodný alternativní model, pouze konstatují, že v úvahu by připadala situace, kdy zaměstnavatelé čelí stoupající nabídkové křivce práce, tedy například model monopsonu. Tento model dokáže vysvětlit 30

pozorovaný nárůst zaměstnanosti, avšak není ve shodě s pozorovanými dopady minimální mzdy na ceny. Tyto ceny vzrostly, avšak pokud by model monopsonu měl být opravdu vhodným k popisu tohoto trhu práce, musely by ceny poklesnout. Autoři tedy nechávají otázku vhodného modelu otevřenou a vyzívají k další vědecké práci v této oblasti. Nacházíme zde tedy značný rozpor mezi dřívějšími „tradičními“ závěry a nově se objevujícími kontroverzními závěry . Možné příčiny těchto neshod analyzují opět Card a Krueger (1995) Tito autoři upozorňují na to, že studie dosahující statisticky signifikantních výsledků mají větší šanci být publikovány. To může ovlivňovat snahu ekonomů dosahovat pokud možno právě těchto signifikantních výsledků a volit tedy vhodné proměnné a modely, které by jim k tomu napomohly. Navíc existuje v případě minimální mzdy velice silný a rozšířený teoretický předpoklad, že nárůst minimální mzdy povede k nárůstu nezaměstnanosti. Ekonomové ovlivnění těmito faktory tedy, ať už vědomě nebo nevědomě, volí takové modely, které

jim

umožňují dosáhnout statisticky významných výsledků, které by negativní dopady minimální mzdy potvrzovaly. Tyto své závěry autoři ověřují a potvrzují pomocí metaanalýzy dostupných studií provedených v uplynulých třiceti letech. Card a Krueger patří mezi uznávané ekonomické odborníky a proto jejich názory vyvolali vášnivou diskusi na téma minimální mzdy. Našli se jak autoři, kteří jejich závěry potvrdili svými vlastními studiemi ( Dickens et al 1999; Fraja 1999 ; Bhaskar, To 1999 ), tak množství autorů, kteří závěry Carda a Kruegera zpochybnili (Burkhauser, Couch a Wittenburg 2000; Currie and Fallick, 1996; Des Moore 2002; Deere, Murphy, and Welch 1995). Des Moore (2002) stojící na početné straně pochybujících a uvádí, že : „Negativní dopady na zaměstnanost jsou velice pravděpodobné, a to obzvláště v případě zaměstnanců bez praxe a zkušeností, a vládní politika ve mzdové oblasti by toto měla brát v úvahu.“ Argumentuje, že je velice nepravděpodobné, tvrzení Carda a Kruegera (1994), že zaměstnavatelé nejsou pasivním příjemcem úrovně mezd, ale mají určitý stupeň monopsonní moci. A je nutné poznamenat, že i v případě monopsonního zaměstnavatele může pří zvednutí minimální mzdy dojít k poklesu zaměstnanosti, s čímž souhlasí i Card a Krueger (1994).

31

Des Moore (2002) uvádí následující výčet argumentů, proti závěrům Carda a Kruegera . 1) Studie nebrala v úvahu možnost, že zaměstnavatelé se zvýšením minimální mzdy počítaly a že se tedy již předem tomuto nárůstu přizpůsobili a to v časovém období, které nebylo součástí studie. 2) Nebyla zvažována možnost, že Pensylvánie nemusí být vhodnou kontrolní skupinou pro New Jersey. 3) Ze studie zabývající se fast-foodovými restauracemi nemůžeme zobecňovat na pracovní trh jako celek. 4) Vhodnost formy a obsahu dotazníků, zrovna tak jako hodnověrnost dat získaných telefonním dotazováním byla zpochybňována. Des Moore (2002) dále cituje i vyjádření OECD k poznatkům a závěrům Carda a Kruegera, které jsou označovány za „ velice kontroverzní a mohou odrážet skutečnost, že federální minimální mzda ve Spojených státech je relativně nízká“ (Des Moore, 2002, str. 169). OECD ve své zprávě připomíná, že příliš vysoká minimální mzda může mít negativní dopady na zaměstnanost. Navzdory hojným námitkám se objevují i autoři jejichž závěry jsou ve shodě s pozorováními Carda a Kruegera (1994, 1995). Můžeme sem zařadit například autorský tým Dickens, Machin, Manning, (1999), kteří prováděli studii dat z Velké Británie za období 1975 – 1992 a neshledávají negativní dopad minimální mzdy na zaměstnanost. Obdobně jako Card a Krueger (1994) se přiklánějí k možnosti, že zaměstnavatelé mají určitý stupeň monopsonní moci. K podobným závěrům se přiklání i Fraja (1999), který však klade velký důraz na skutečnost, že pracovní pozice není charakterizována pouze platem, ale pracovními podmínkami, které konkrétní místa nabízejí. Ve svém modelu ukazuje, že „pokud mohou zaměstnavatelé změnit pracovní podmínky, dochází, v souladu s empirickými důkazy, k „nahromadění“ pracovníků na úrovni minimální mzdy a dopady na zaměstnanost jsou omezené“ (Fraja, 1999, str. 473) . V souladu s těmito názory jsou například i myšlenky Bhaskar a To (1999). Problematice teorie monopsonu na trhu práce se věnují autoři Boal, Banson (1997), kteří zkoumají teoretickou vhodnost tohoto modelu pro reprezentování 32

současného trhu práce. Tito autoři dochází k závěru, že v krátkém období je opodstatněné se domnívat, že firmy čelí stoupající nabídkové křivce práce, avšak monopson se jim nezdá být vhodným modelem pro dlouhodobý trh práce. Další možný přístup k analýze vlivů minimální mzdy na zaměstnanost představil Terence Yuen (2003). Pro svou analýzu použil kanadská data a na rozdíl od ostatních autorů vyčlenil ze zdánlivě homogenní skupiny zaměstnanců s nízkými mzdami zaměstnance, kteří tuto mzdu pobírali po delší období. Následně dospívá k názoru, že právě tito zaměstnanci jsou skupinou, na které má minimální mzda nejvýraznější negativní dopady. Tyto závěry vysvětluje tím, že pokud zaměstnanec pobírá minimální mzdu po krátké období (přechodně), jedná se pravděpodobně o zaměstnance s vyšší produktivitou práce, který za minimální mzdu z různých důvodů pracuje pouze dočasně a následně se přesune do lépe placeného zaměstnání. Zatímco, zaměstnanci, kteří pobírají nízkou mzdu dlouhodobě, mají s největší pravděpodobností opravdu nízkou produktivitu a v důsledku nuceného zvýšení mzdy mohou přijít o práci. Yuen (2003) uvádí, že v této

„ohrožené“ skupině

„nárůst minimální mzdy o 8,4% vedl k poklesu

zaměstnanosti teenagerů o 7% . Dopad na mladé pracující (do 24 let) je ještě výraznější a to 10%.“ (Yuen, 2003, str. 370) Vzhledem k tomu, že „ohrožení“ pracovníci tvoří pouze velice malou část populace (9,5% teenagerů, 2,4% mladých pracovníků do 24 let), je celkový dopad na zaměstnanost opravdu nevýrazný, jak uvádějí mnohé studie.

Avšak pomocí zúžení cílové skupiny

dospívá Yuen (2003) k tradičním závěrům, že minimální mzda ohrožuje nejvíce právě ty, které by měla chránit.

5.1.3 Vliv minimální mzdy na zaměstnanost v České republice Dopady minimální mzdy na zaměstnanost zkoumají ve své práci Eriksson a Pytlíková (2004) . Využívají k tomu období let 1999- 2002, kdy v České republice docházelo k výraznému navyšování minimální mzdy a to o 35, 8; 25; 11, 1 a 14%. Autoři používají jednoduchý regresní model na data na úrovni firem a zkoumají nejen dopad na celkovou zaměstnanost ve firmě, ale i jestli se změní poměrný počet pracovníků pobírajících nízkou mzdu. Motivací k tomuto zohlednění je skutečnost, že po zvýšení minimální mzdy se mohou zaměstnanci 33

rozhodnout najímat pouze produktivnější, zkušenější pracovníky. Ericsson a Pytlíková dospívají k následujícím závěrům. Nárůst minimální mzdy měl pozitivní vliv na průměrné mzdy firem a to hlavně ve firmách, kde bylo zaměstnáváno velké množství pracovníků s nízkou mzdou. Dopady na poptávku po práci označují autoři za smíšené. „ První nárůst minimální mzdy v letech 1998 – 99 měl za následek nárůst zaměstnanosti, zatímco následný růst minimální mzdy byl doprovázen poklesem poptávky po zaměstnancích. V obou obdobích množství odpracovaných hodin pokleslo.“ (Eriksson, Pytlíková, 2004, str. 100) Autoři se shodují, že v krátkém období nedošlo v důsledku zvýšení minimální mzdy k výrazným změnám ve složení pracovníků, tedy k substituci méně kvalifikovaných a méně produktivních pracovníků. Navzdory výraznému zvýšení minimální mzdy neshledávají Eriksson a Pytlíková (2004) výrazné negativní dopady. V kontextu České republiky však nesmíme zapomínat na to, že v devadesátých letech byla minimální mzda neobvykle nízká (dokonce nižší nežli životní minimum) a právě proto nebyly pravděpodobně dopady jejího zvyšování tak výrazné.

5.2 Minimální mzda a její dopad na chudobu Zastánci minimální mzdy uvádějí jako důvod pro její využívání snahu pomoci nejchudším pracovníkům. Na to, zda dochází k naplnění tohoto cíle se zaměřím v této podkapitole. Komplexní pohled na problematiku minimální mzdy jako prostředku pro snižování chudoby nabízí ve své nedávné studii Burkhauser a Sabia (2007).

5.2.1 Současná literatura V současné literatuře nachází autoři pouze slabý vztah mezi navyšováním minimální mzdy a chudobou. Představují mimo jiné následující názory několika předních ekonomů v této oblasti. Card a Krueger

uvádí, že v mnoha chudých rodinách žádný člen

nepracuje a výše minimální mzdy je tedy pro takové domácnosti irelevantní. 34

Neumark a Wascher vyslovují závěry, že „ nárůst minimální mzdy zvedá pravděpodobnost, že chudé rodiny uniknou chudobě. Na druhou stranu však rovněž zvedá pravděpodobnost, že nechudé rodiny upadnou do chudoby v důsledku snížení zaměstnanosti a odpracovaných hodin. V důsledku tedy nachází pouze málo důkazů, že by zvyšování minimální mzdy snižovalo chudobu.“ (Burkhauser, Sabia 2007, str 263) Neumark,

Schweizer,

Wascher

–

dochází

k závěru,

že

pokles

zaměstnanosti v kombinaci s poklesem odpracovaných hodin nakonec chudobu dokonce zvyšuje.

5.2.2 Vývoj vztahu nízkých mezd a chudoby Burkhauser a Sabia (2007) zkoumají na historických datech z let 1939 – 2003 vztah mezi nízkými mzdami a chudobou. Autoři definují jako pracovníky s nízkými mzdami ty pracovníky, jejichž mzdy jsou nižší nežli 50% průměrné mzdy v odvětví. Dále zavádí pojem „income-to-needs ratio“, které je ukazatelem ekonomického blahobytu sledovaných pracovníků. Tento ukazatel je definován jako „ poměr celkových příjmů domácností k oficiálně stanovené hladině chudoby, přizpůsobené velikosti domácnosti “ (Burkhauser, Sabia 2007, str. 264) Je důležité, že je používán příjem celé domácnosti, neboť životní standard pracovníka nezávisí výhradně na jeho příjmu, ale je ovlivňován právě celkovým příjmem dané domácnosti. Pro počáteční rok 1939 nachází autoři poměrně významný vztah mezi pracovníky pobírajícími nízkou mzdu a mezi chudobou. Uvádí, že v tomto roce 85% pracovníků s nízkými mzdami žilo v chudých domácnostech a že v tomto období byla tedy minimální mzda poměrně dobře cíleným nástrojem pomoci nejchudším pracovníkům. Vztahy mezi zaměstnanci pobírajícími nízkou mzdu a chudobou, se však v průběhu let postupně snižoval. Důvodem k tomuto poklesu byla skutečnost, že pracovníky pobírajícími nízkou mzdu se v průběhu doby stali druhé, nebo dokonce i třetí osoby žijící v téže domácnosti. Jejich příjem, ač nízký, byl tedy pouze doplněním hlavního rodinného příjmu. Procento pracovníků s nízkou mzdou, kteří byli živiteli chudých rodin postupně klesalo z 31% (1939) na 18% (1959) a následně až na 9% ( 2003). 35

5.2.3 Dopady zvyšování minimální mzdy na chudobu Za pracovníka žijícího v chudobě je i zde označován pracovník, jehož, výše definované, „income-to-needs ratio“ je nižší než 1. Autoři dospívají k závěrům, že „ nachází málo důkazů o tom, že by existoval výrazný vztah mezi zvyšováním minimální mzdy a celkovou úrovní chudoby ve státě“ (Burkahauser, Sabia, 2007, str. 271) Důvodem může být, jak již bylo zmíněno, že v mnoha chudých rodinách nepracuje žádný člen domácnosti. Autoři ovšem nenachází ani důkazy toho, že by nárůst minimální mzdy ovlivňoval chudobu mezi pracujícími lidmi. V tomto případě může být důvodem vysvětlení Neumarka a Waschera, že někteří pracovníci sice získají více peněz, avšak jiní přijdou o zaměstnání a celkový dopad je tedy nevýrazný. Burkhauser a Sabia (2007) uvádí dopady zvyšování minimální mzdy na chudobu v USA v roce 1996. Podle jejich propočtů pouze 14,7% pracovníků, jejichž

mzda

byla

zvednuta,

žilo

v chudobě.

69,8%

pracovníků

žilo

v domácnostech jejichž příjmy výrazně převyšovali hranici chudoby a 40,2% pracovníků žilo dokonce v domácnostech, jejichž příjmy převyšovaly trojnásobek hranice chudoby. K obdobným závěrům dochází i Des Moore (2002), který používá australská data z let 1999-2000, na základě kterých konstatují, že „pro domácnosti, které se nachází ve spodní příjmové pětině jsou mzdy zdrojem pouhých 8, 3% čistých příjmů, zatímco téměř 70% je tvořeno státními důchody a dávkami.“ (Des Moore, 2002, str. 172). Výše mezd je tedy poměrně nevýznamná pro domácnosti s nejnižšími příjmy. Des Moore (2002) uvádí, že více než polovina pracovníků s nízkými mzdami žije v domácnostech, jejichž příjem je v horní polovině rozložení příjmu domácností. Jedná se hlavně o vdané ženy a mladé pracovníky. Z výše uvedeného se zdá být patrné, že minimální mzda je v současné době velice špatně cíleným nástrojem pomoci chudým. Pokud vezmeme navíc v úvahu její nejasný vliv na zaměstnanost, musíme konstatovat, že se její použití nezdá být vhodné. Jako alternativu navrhují někteří ekonomové ( Burkhauser, Sabia 2007, Des Moore 2002) systém daňových bonusů (earned income tax credit, EITC). EITC je cílenější, náklady EITC nedopadají na zaměstnavatele a tedy nedochází k poklesu poptávky po méně zkušených a méně produktivních pracovnících. 36

Nevýznamný vztah mezi chudobou a minimální mzdou konstatuje i Fialová (2007), která se věnuje problematice minimální mzdy v České republice a uvádí, že „Výsledky provedené ekonometrické analýzy naznačují, že zatímco existuje významný vliv na růst regionální nezaměstnanosti, potenciální přínos ve formě vlivu na růst důchodů domácností s nejnižšími příjmy je nesignifikantní. Proto lze říci, že minimální mzda v České republice doposud nebyla vhodným a efektivním nástrojem v boji proti chudobě.“ (Fialová, 2007, str. 30)

5.3 Minimální mzda - shrnutí V páté kapitole jsem zkoumala vliv minimální mzdy na zaměstnanost a chudobu. Ukázalo se, že vliv minimální mzdy na zaměstnanost nemusí být nutně výrazně negativní, jak bychom mohli očekávat na základě ekonomické teorie. K slabému negativnímu vlivu se přikláněly téměř jednotně studie ze 70. a 80. let., velký rozruch způsobili autoři Card a Krueger v 90. letech, když zjistili pozitivní vliv zvýšení minimální mzdy na zaměstnanost. Od té doby je věnováno více prostoru různým modelům založeným na monopsonním postavení zaměstnavatele a autoři dospívají k rozporuplným závěrům. Většina se však shoduje, že vliv na zaměstnanost je nevýrazný a nebo slabě negativní, obzvláště pak v dlouhém období. Práce zkoumající vliv minimální mzdy na úroveň chudoby nenachází žádný zásadní vztah mezi zvyšováním minimální mzdy a chudobou. Hlavním důvodem je skutečnost, že členové nejchudších domácností většinou nepracují a zvyšování minimální mzdy se jich tedy nijak nedotýká. Zdá se tedy, že minimální mzda nemá výrazné negativní dopady na zaměstnanost, avšak jako politika pomoci nejchudším domácnostem je rovněž neúčinná a bylo by vhodné ji nahradit cílenějšími metodami pomoci chudým.

37

6. Vliv odborů na trhu práce V této kapitole se budu věnovat vlivu odborů na trhu práce. Zaměřím se hlavně na dopady odborů na mzdy jak organizovaných tak neorganizovaných pracovníků, na vliv na zaměstnanost a zmíním krátce i vliv na ekonomiku jako celek.

6.1 Vliv odborů na mzdy Dopadem odborového působení na mzdy se zabývá velké množství empirických studií. Schopnost odborů zvednout mzdy svých pracovníků nad úroveň, která by jinak dosahovali je v odborné empirické literatuře široce akceptovanou skutečností. Při četbě této literatury je důležité si uvědomit dva základní přístupy k měření tohoto mzdového rozdílu. 1) Někteří autoři se zaměřují na mzdový rozdíl mezi zaměstnanci, kteří jsou odborově organizovaní, a zaměstnanci, kteří pracují v témže odvětví avšak nejsou členy odborů a ani jejich mzda není kolektivním vyjednáváním přímo ovlivňována. 2) Druhá skupina autorů se pak snaží porovnat mzdy, které pobírají odborově organizovaní pracovníci se mzdami, které by tito pracovníci pobírali, pokud by odbory neexistovaly. Rozdílné výsledky mezi těmito dvěma základními přístupy jsou pak přičítány na vrub míře v jaké odbory vyjednané mzdy ovlivňují mzdy odborově neorganizovaných pracovníků. Avšak směr působení tohoto efektu je nejasný. Na jednu stranu zvyšují zaměstnavatelé neorganizovaných pracovníků mzdy na úroveň mezd vyjednaných odbory, neboť se obávají nepokojů a možného založení odborů ve svém podniku. Na druhou stranu by zvyšování mezd v odborově organizovaných podnicích mělo teoreticky způsobovat pokles zaměstnanosti v těchto podnicích a následný odchod pracovníků do neorganizované části ekonomiky. Zde by pak docházelo k nárůstu nabídky práce a k poklesu rovnovážné mzdy. Který z těchto efektů převažuje není však jasné. Otázce vlivu 38

odborů na neodborové mzdy se věnovali mimo jiné Neumark a Wascher (1995), kteří uvádí, že většina dosavadních výzkumů se přiklání k názoru, že převládá efekt mající pozitivní dopady na mzdy neorganizovaných zaměstnanců. Těmto existujícím studiím však autoři vyčítají skutečnost, že jsou založeny na porovnávání jednotlivých oborů a odvětví v jediném časovém bodě. Neumark a Wascher (1995) pracují s panelovými daty z let 1973 – 1989 což jim umožňuje porovnávat dané obory a odvětví i v čase. Díky tomu dospívají k závěru, že na úrovni jednotlivých odvětví dochází k poklesu mzdy odborově neorganizovaných pracovníků, jakožto důsledek přílivu propuštěných pracovníků z odborově organizovaných podniků. Můžeme tedy nějak kvantifikovat vliv odborů na mzdy? Mezi nejčastěji uváděná čísla ( Rees 1959; Parsley 1980; Kun 1998; Vedder, Gallway, 2003) patří přibližně 15% rozdíl mezi mzdami pracovníků odborově organizovaných a pracovníků jejichž mzdy nejsou přímo ovlivňovány kolektivním vyjednáváním. Současně zde existuje spíše tendence přiklánět se k pozitivnímu vlivu na mzdy neorganizovaných pracovníků. Tedy odbory zvedají mzdy svých pracovníků o více než 15% a současně zvedají i mzdy pracovníků v neorganizovaných podnicích. Souhrnnou studii dopadů kolektivního vyjednávání na mzdy zpracoval Parsley (1980) který sice uvádí, že v silně odborově organizovaných odvětvích je dosahováno vyšších mezd, avšak poukazuje na skutečnost, že odbory nemusí být příčinnou těchto vyšších mezd, ale že odbory mohou naopak být těmito vyššími mzdami do tohoto odvětví přilákány.

Upozorňuje na skutečnost, že vysoce

koncentrovaná odvětví (tedy méně konkurenční odvětví ) mohou být příčinou jak vyšších mezd, tak vyšší míry odborové organizovanosti. V odvětvích s nižší tržní konkurencí je snazší

přenést zvýšené náklady na spotřebitele a tedy se

management v těchto odvětvích tolik nebrání tlakům odborů na zvyšování mezd. Parsley (1980) nachází v jím analyzovaných studiích jasnou podporu těchto závěrů a konstatuje, že „korelace mezi mírou odborové organizovanosti a koncentrací v daném odvětví je z těchto studií zjevná“ (Parsley 1980, str. 16). I Parsley (1980) se však přiklání k závěrům, že diferenciál mezi mzdami, které dokáží zajistit odbory a mzdami které by pracovníci dostávali bez existence odborů je 10 – 15%.

Dále uvádí, že tento diferenciál fluktuuje v čase a je 39

relativně vysoký v období recese a vysoké nezaměstnanosti a naopak nízký v období vysoké inflace a nízké nezaměstnanosti. Z toho je tedy patrné, že se odborům daří hlavně zabránit poklesům mezd svých členů. Hodnoty tohoto mzdového diferenciálu zkoumali podrobně Vedder a Gallaway (2003) a naměřili hodnoty v rozmezí -1% v roce 1933 až +30% v roce 1960. Rozdílné hodnoty diferenciálu jsou rovněž pozorovány pro odlišné skupiny pracovníků rozdělené podle pohlaví, povolání či rasy. Přesto, že se tedy velká většina autorů shoduje na skutečnosti, že odbory jsou schopné zajistit svým pracovníkům vyšší mzdy, naleznou se i autoři, jako právě Vedder a Gallaway (2003), kteří upozorňují na skutečnost, že jednotlivci zdánlivě těží ze své účasti v odborech avšak ekonomika jako celek (a s ní i odborově organizovaní pracovníci) jsou činností odborů v dlouhém období významně poškozováni. Na vině je podle nich hlavně dopad odborů na zaměstnanost a tvorbu nových pracovních míst. Vedder a Gallaway (2003) uvádí, že „ stát kde je 10% odborová organizovanost může očekávat, za jinak stejných okolností, 0,7%ní

nárůst míry nezaměstnanosti“ (Vedder,

Gallaway, 2003, str. 57). Dopadu odborů na zaměstnanost se budu věnovat v nadcházející podkapitole.

6.2 Odbory a zaměstnanost Zatímco existuje poměrně značné množství studií zabývajících se vlivem odborů na mzdy, studie zabývající se dopady na zaměstnanost nejsou zdaleka tak časté. Příčinou je nedostatek vhodných dat pro takovéto studie.Vztahu mezi odbory a zaměstnaností se věnoval např. Montgomery (1989) který ve své studii uvádí následující poznatky. Většina autorů, kteří do té doby zkoumali dopady odborové činnosti na zaměstnanost tak činila na úrovni jednotlivých odvětví. Tyto studie však nadhodnocují vliv odborů na nezaměstnanost, neboť pracovníci propuštění v jednom odvětví mohou nalézt práci v jiném odvětví a tedy nelze na jejich základě určit dopady na celkovou zaměstnanost. Problematice celkové zaměstnanosti se věnovali například Lewis, Pancavel a Hartsog, nebo Kahn . Tito autoři však, jak uvádí Montgomery (1989), dospívají k rozdílným závěrům. Zatímco Lewis tvrdí, že odbory mají významný negativní vliv na zaměstnanost a 40

odpracované hodiny, Pancavel a Hartsog, kteří jeho práci rozšířili, neshledávají žádný dopad na odpracované hodiny. Kahn konstatuje významné snížení odpracovaných hodin pro ženy stojící mimo odbory avšak nenachází žádný vliv na odborově neorganizované muže. Montgomery (1989) ve své studii přesto dospívá k závěru, že v oblastech, kde je vyšší odborová organizovanost pracovníků, stoupá nezaměstnanost. Rovněž dospívá k závěrům, že odbory snižují počet odpracovaných hodin za týden a zvyšují poměr zaměstnání na částečný úvazek. Těmito negativními dopady se zdají být zasaženi hlavně ženy a mladí pracovníci, zatímco u mužů nebyl prokázán žádný negativní efekt. Jak však uvádí „ rozsah těchto dopadů je obecně poměrně nízký. Na základě vypočítaných elasticit by 10% nárůst odborové organizovanosti snížil šanci na zaměstnání o 0,2%, zatímco 10% nárůst ve mzdovém diferenciálu by snížil pravděpodobnost zaměstnanosti o 0,06% .“ Autor se domnívá, že „tyto výsledky naznačují, že odbory převažují primárně v odvětvích kde je nízká elasticita poptávky po práci a tedy dochází pouze k nevýrazným dopadům.“ Montgomery (1989, str 186) Otázce vlivu odborů na zaměstnanost se věnuje i Kun (1998) který se rovněž přiklání k závěrům, že odbory snižují počet odpracovaných hodin za týden či počet pracovních týdnů za rok avšak nedochází k propouštění zaměstnanců. Odbory tedy nejen zvedají mzdy svých zaměstnanců, ale zároveň vyvíjí i poměrně velké úsilí, aby nedocházelo k jejich propouštění. Mezi autory, kteří se domnívají, že odbory mají naopak výrazný dopad na trh práce patří Bierhanzel a Gwartney (1998), kteří prováděli svůj průzkum na členských zemích OECD a dospívají k závěrům, že státy s vyšší mírou odborové organizovanosti mají vyšší míru nezaměstnanosti. Uvádí že „ v uplynulých letech byly míry nezaměstnanosti ve Francii, Itálii a Německu přibližně dvakrát vyšší nežli ve Spojených státech a více než dvakrát vyšší nežli v Japonsku.“ Naproti tomu evropské státy které liberalizovaly svůj pracovní trh zažívají pokles nezaměstnanosti. Příkladem může být Velká Británie, kde po reformách v roce 1980 poklesl počet pracovníků organizovaných v odborech z 50% (1980) na 34% (1995) a míra nezaměstnanosti byla v lednu 1998 6,4% - nejnižší od sedmdesátých let. Obdobně pozitivní dopady měli i reformy na Novém Zélandě, kde mezi lety 1990 a 1995 došlo k poklesu odborové organizovanosti pracovníků ze 67% na 31% a nezaměstnanost poklesla z 10,2% v roce 1992 na 6,1 % v roce 41

1996. Ve svém závěru se autoři jednoznačně přiklání k liberalizace trhu práce jako cestě k nízké nezaměstnanosti.

6.3 Česká republika a vliv odborů Dopady odborů na mzdy svých členů v České republice se zabýval Štěpán Jurajda z CERGE (IFORUM, 2007), který dochází k zajímavým závěrům. „Zaměstnanci firem ve srovnatelných oborech mají stejné platy. Bez ohledu na přítomnost odborů. Ty naopak zhoršují pozici vysokoškoláků. Tam kde je odborová kolektivní smlouva nekryje berou více.“ … „Buď ti nejschopnější lidé dělají ve firmách bez kolektivní smlouvy, nebo odbory nedovolí výrazně odlišit odměňování těch nejschopnějších“ komentuje výsledky Jurajda. Sám se kloní spíše ke druhé variantě. Rozdíly ve mzdách vysokoškolsky vzdělaných mužů ve firmách „s a bez“ odborů dosahují několika procent. U žen jsou rozdíly mnohem nižší. Podle Jurajdy je to tím, že obecně se jejich platy na srovnatelných pozicích liší podstatně méně než u mužů.“ (IFORUM, 2007). Jurajda sice uvádí, že mzdy v odborově organizovaných podnicích mohou být až o 10% vyšší, avšak jedná se hlavně o odvětví pro které neexistují srovnatelné odborově neorganizované podniky (hutnictví, těžké strojírenství). V odvětvích, kde působí firmy umožňující provést srovnání mezd, jakýkoliv rozdíl mizí. Jurajda poukazuje na skutečnost, kterou jsme již zmiňovali výše, že vyšší mzdy nemusí být pouze následkem vysoké míry odborové organizovanosti, ale mohou být i její příčinou.

6.4 Odbory - shrnutí Z předchozí kapitoly věnované odborům vyplývá, že v zahraniční literatuře panuje obecně shoda v názoru, že odbory dokáží zvedat mzdy svých pracovníků nad úroveň pracovníků odborově neorganizovaných a to přibližně o 15%. Ukazuje se rovněž, že odbory se více soustředí do odvětví ve kterých je nižší tržní konkurence, což jim umožňuje lépe prosazovat svůj vliv, aniž by docházelo k výrazným dopadům na zaměstnanost. Do jaké míry však odbory zaměstnanost opravdu ovlivňují zkoumá relativně menší množství studií, neboť pro takovéto průzkumy nejsou k dispozici vhodná empirická data. Uskutečněné průzkumy se shodují, že odbory snižují počet odpracovaných hodin avšak snaží se zabránit 42

propouštění svých zaměstnanců. V dlouhém období jsou přesto pravděpodobné negativní dopady na odvětví s vyšší odborovou organizovaností. Toto naznačuje i průzkum který provedli Bierhanzel a Gwartney, kteří zkoumali úroveň odborové organizovanosti a míry nezaměstnanosti v jednotlivých zemích OECD a dospívají k jednoznačnému závěru, že státy s vyšší mírou regulace trhu práce mají i vyšší míru nezaměstnanosti.

43

Závěr V této práci jsem ukázala, že ačkoliv se nejrozšířenější ekonomické teorie staví k regulačním zásahům státu a odborů na trhu práce převážně odmítavě, empirická data nejsou již tak jednoznačná. V otázce minimální mzdy dospívali četné starší studie ze 70. a 80. let k závěrům, že vliv minimální mzdy na zaměstnanost je sice negativní avšak ne příliš velký co do rozsahu. Pro tato období se udává, že 10% zvýšení minimální mzdy vede přibližně k 1% nárůstu nezaměstnanosti. Novější studie pak dospívají ještě k nižším číslům a nebo neshledávají žádný negativní dopad minimální mzdy na zaměstnanost. Velký rozruch způsobili v 90. letech Card a Krueger, kteří ve své studii zaznamenali dokonce pozitivní vliv minimální mzdy na zaměstnanost. Od té doby je věnován větší prostor modelům, které uvažují možný monopsonnní vliv jednotlivých zaměstnavatelů a někteří autoři dospívají k podobným závěrům jako Card a Krueger, avšak stále se jedná o menšinový názor. Zatímco dopad minimální mzdy na zaměstnanost je stále ještě nejednoznačný, panuje mezi autory značná shoda co se dopadů na příjmy chudých domácností týče. Autoři opakovaně poukazují na skutečnost, že v posledních několika desetiletích již převážná většina příjemců minimální mzdy nežije v chudých domácnostech. Příjemci minimální mzdy jsou v současné době hlavně ženy či mladí pracovníci jejichž příjem není pro životní úroveň domácnosti v které žijí rozhodující. Naproti tomu ve většině chudých domácností žádný člen nepracuje a tedy navyšování minimální mzdy jejich životní úroveň nezvýší. Když tedy připustíme, že negativní dopady minimální mzdy na zaměstnanost jsou minimální, jak naznačují nejnovější studie, stále zde zůstává empiricky dobře podložená skutečnost, že minimální mzda nepomáhá těm, kterým by pomáhat měla- členům nejchudších domácností. Zůstává tedy otevřenou otázkou, zda by nebylo vhodnější nahradit institut minimální mzdy jinou lépe cílenou sociální politikou. Vlivu odborů na trh práce se rovněž věnují četné studie a to hlavně schopnosti odborů zvedat mzdy svých členů. Zahraniční autoři se shodují, že odbory jsou schopné zvednout mzdy svých pracovníků asi o 15 % v porovnání se mzdami odborově neorganizovaných pracovníků. Tento tzv. mzdový diferenciál však fluktuuje v čase a byly zaznamenány hodnoty od -1 % až do +30 % . 44

Nejasný zůstává dopad odborů na zaměstnanost a tím následně i na ekonomiku jako celek. S ohledem na nedostatek vhodných empirických dat zkoumá vliv odborů na zaměstnanost výrazně menší počet studií. Autoři těchto studií se shodují, že odbory zkracují počet odpracovaných hodin v jimi kontrolovaných odvětvích, avšak současně vyvíjí značné úsilí proti přímému propouštění svých pracovníků. Bylo však ukázáno (Veder, Gallaway, 2003), že v dlouhém období snižují odbory tvorbu nových pracovních míst. Bierhanzel a Gwartney se na základě svého průzkumu jednoznačně přiklání k názoru, že vyšší regulace pracovního trhu vede i k vyšší míře nezaměstnanosti a své závěry dokládají pozorováními v zemích OECD. Z výše uvedeného je patrné, že regulační zásahy státu a odborů mají na trhu práce velice nejasné dopady. Nezdá se sice, že by nějak výrazně poškozovaly pracovníky, ale i jejich pozitivní vliv je značně diskutabilní. Proč se tedy s těmito regulačními opatřeními setkáváme v různé míře napříč všemi vyspělými zeměmi? Osobně se domnívám, že obdobně jako v jiných oborech ekonomie, zavedení jednotlivých politik

nezávisí výhradně na jejich ekonomických

přínosech, ale že je nutné zohledňovat i názory nejen odborné, ale i laické veřejnosti. Pokud je tedy pro významnou část obyvatel důležitý pocit, že jejich životní úroveň je svým způsobem garantována státem a jsou za tento pocit ochotni „zaplatit“ vyšší mírou nezaměstnanosti, či nejistými dopady na ekonomiku jako celek, pak je tedy existence regulovaného trhu práce přesně to co si občané přejí. Užitek, který pracovníci subjektivně pociťují, je větší než ztráta, kterou vnímají. Proto je liberalizace trhu práce, kterou podporuje pouze odborná veřejnost (a ani ta není ve svém názoru jednotná) pouze těžko realizovatelnou politikou. Tato skutečnost je pak obzvláště dobře patrná v České Republice, kde byli lidé dlouhá léta vedeni k rovnostářství a stále je zde ještě rozšířený pocit, že by všichni měli mít stejně a že se o nás přeci musí někdo postarat. Prosazovat v takovémto „ovzduší“ liberalizaci trhu práce, přestože by pravděpodobně měla ekonomický přínos, je běh na dlouhou trať s nejistým výsledkem.

45

Použité zdroje Bartošová Margita, Mechanizmy úpravy minimálnej mzdy, Bratislava, Stredisko pre štúdijum práce a rodiny, 2005 Baštýř Ivo, Vybrané aktuální problémy uplatňování minimální mzdy v ČR, Praha, VÚPS, 2005 Behrman Jere R.; Sickles Robin C.; Taubman Paul, The Impact of Minimum Wages on the Distributions of Earnings for Major Race-Sex Groups: A Dynamic Analysis, The American Economic Review, Vol. 73, No. 4. (Sep., 1983), pp. 766-778. Stable URL: http://links.jstor.org/sici?sici=00028282%28198309%2973%3A4%3C766%3ATIOMWO%3E2.0.CO%3B2-7 Bendová Zuzana, Minimální mzda, Praha, Národohospodářská fakulta VŠE, 2006 Bhaskar V.; To Ted, Minimum Wages for Ronald McDonald Monopsonies: A Theory of Monopsonistic Competition, The Economic Journal, Vol. 109, No. 455. (Apr., 1999), pp. 190203. Stable URL: http://links.jstor.org/sici?sici=00130133%28199904%29109%3A455%3C190%3AMWFRMM %3E2.0.CO%3B2-1 Bierhanzl Edward, James Gwartney. (1998). Regulation, unions, and labor markets. Regulation, 21(3), 40-53. Retrieved December 18, 2007, from ABI/INFORM Global database. (Document ID: 38577984). Boal William M.; Ransom Michael R, Monopsony in the Labor Market, Journal of Economic Literature, Vol. 35, No. 1. (Mar., 1997), pp. 86-112. Stable URL: http://links.jstor.org/sici?sici=00220515%28199703%2935%3A1%3C86%3AMITLM%3E2.0.CO%3B2-A Brown Charles; Gilroy Curtis; Kohen Andrew, The Effect of The Minimum Wage on Employment and Unemployment, Journal of Economic Literature, Vol. 20, No. 2. (Jun., 1982), pp. 487-528. Stable URL: http://links.jstor.org/sici?sici=00220515%28198206%2920%3A2%3C487%3ATEOTMW%3E2.0.CO%3B2-C Burkhauser Richard V.; Couch Kenneth A.; Wittenburg David C., A Reassessment of the New Economics of the Minimum Wage Literature with Monthly Data from the Current Population Survey, Journal of Labor Economics, Vol. 18, No. 4. (Oct., 2000), pp. 653-680. Stable URL: http://links.jstor.org/sici?sici=0734306X%28200010%2918%3A4%3C653%3AAROTNE%3E2.0.CO%3B2-V Burkhauser Richard V, Sabia Joseph J. (2007). THE EFFECTIVENESS OF MINIMUMWAGE INCREASES IN REDUCING POVERTY: PAST, PRESENT, AND FUTURE. Contemporary Economic Policy, 25(2), 262-281. Retrieved March 3, 2008, from ABI/INFORM Global database. (Document ID: 1295049071 Card David; Krueger Alan B., Minimum Wages and Employment: A Case Study of the FastFood Industry in New Jersey and Pennsylvania, The American Economic Review, Vol. 84, No. 4. (Sep., 1994), pp. 772-793. Stable URL:

46

http://links.jstor.org/sici?sici=00028282%28199409%2984%3A4%3C772%3AMWAEAC%3E2.0.CO%3B2-O Card David; Krueger Alan B., Time-Series Minimum-Wage Studies: A Meta-analysis, The American Economic Review, Vol. 85, No. 2, Papers and Proceedings of the Hundredth and Seventh Annual Meeting of the American Economic Association Washington, DC, January 68, 1995. (May, 1995), pp. 238-243. Stable URL: http://links.jstor.org/sici?sici=00028282%28199505%2985%3A2%3C238%3ATMSAM%3E2.0.CO%3B2-M Currie Janet; Fallick Bruce C. ¨, The Minimum Wage and the Employment of Youth Evidence from the NLSY, The Journal of Human Resources, Vol. 31, No. 2. (Spring, 1996), pp. 404428. Stable URL: http://links.jstor.org/sici?sici=0022166X%28199621%2931%3A2%3C404%3ATMWATE%3E2.0.CO%3B2-N Deere Donald; Murphy Kevin M.; Welch Finis, Employment and the 1990-1991 MinimumWage Hike, The American Economic Review, Vol. 85, No. 2, Papers and Proceedings of the Hundredth andSeventh Annual Meeting of the American Economic Association Washington, DC, January 6-8, 1995. (May, 1995), pp. 232-237 Stable URL: http://links.jstor.org/sici?sici=00028282%28199505%2985%3A2%3C232%3AEAT1MH%3E2.0.CO%3B2-7 Des Moore (2002). Minimum wages: Employment and welfare effects, or why Card and Krueger were wrong. Australian Bulletin of Labour, 28(3), 165-183. Retrieved March 3, 2008, from ABI/INFORM Global database. (Document ID: 289371681). Dickens Richard; Machin Stephen; Manning Alan, The Effects of Minimum Wages on Employment: Theory and Evidence from Britain, Journal of Labor Economics, Vol. 17, No. 1. (Jan., 1999), pp. 1-22. Stable URL: http://links.jstor.org/sici?sici=0734306X%28199901%2917%3A1%3C1%3ATEOMWO%3E2.0.CO%3B2-X Eriksson, Tor and Pytlikova, Mariola, "Firm-level Consequences of Large Minimum-wage Increases in the Czech and Slovak Republics" . Labour, Vol. 18, No. 1, pp. 75-103, March 2004 Available at SSRN: http://ssrn.com/abstract=516146 Začátek formuláře Konec formuláře Fialová Kamila, Minimální mzda: vývoj a ekonomické souvislosti v České republice, Charles University Prague, IES, 2007 Fraja Gianni De, Minimum Wage Legislation, Productivity and Employment, Economica, New Series, Vol. 66, No. 264. (Nov., 1999), pp. 473-488., Stable URL: http://links.jstor.org/sici?sici=00130427%28199911%292%3A66%3A264%3C473%3AMWL PAE%3E2.0.CO%3B2-V Hicks J.R., The Wage Theory, London, Macmillan and Co., 1932 Holman Robert, Ekonomie, Praha, C.H. Beck, 2005, ISBN 80-7179-891-6 IFORUM, Odbory nezařídí vyšší platy, Univerzita Karlova v Praze, http://iforum.cuni.cz/IFORUM-3877.html, staženo 1.3.2008

duben 2007, zdroj-

47

Jurajda Štěpán, Přibyl Miroslav, Minimální mzda: Co říká teorie a empirie, Praha, Česká společnost ekonomická, 1999 Kahn Lawrence M., Unionism and Relative Wages: Direct and Indirect Effects, Industrial and Labor Relations Review, Vol. 32, No. 4. (Jul., 1979), pp. 520-532., Stable URL: http://links.jstor.org/sici?sici=00197939%28197907%2932%3A4%3C520%3AUARWDA%3E2.0.CO%3B2-P Kuhn Peter, Unions and the Economy: What We Know; What We Should Know, The Canadian Journal of Economics / Revue canadienne d'Economique, Vol. 31, No. 5. (Nov., 1998), pp. 1033-1056. Stable URL: http://links.jstor.org/sici?sici=00084085%28199811%2931%3A5%3C1033%3AUATEWW%3E2.0.CO%3B2-G Linneman Peter, The Economic Impacts of Minimum Wage Laws: A New Look at an Old Question, The Journal of Political Economy, Vol. 90, No. 3. (Jun., 1982), pp. 443-469., Stable URL: http://links.jstor.org/sici?sici=00223808%28198206%2990%3A3%3C443%3ATEIOMW%3E2.0.CO%3B2-F Montgomery Edward, Employment and Unemployment Effects of Unions, Journal of Labor Economics, Vol. 7, No. 2. (Apr., 1989), pp. 170-190. Stable URL: http://links.jstor.org/sici?sici=0734306X%28198904%297%3A2%3C170%3AEAUEOU%3E2.0.CO%3B2-0 Neumark David; Wachter Michael L., Union Effects on Nonunion Wages: Evidence from Panel Data on Industries and Cities, Industrial and Labor Relations Review, Vol. 49, No. 1. (Oct., 1995), pp. 20-38. Stable URL: http://links.jstor.org/sici?sici=00197939%28199510%2949%3A1%3C20%3AUEONWE%3E2.0.CO%3B2-W Parsley C. J., Labor Union Effects on Wage Gains: A Survey of Recent Literature, Journal of Economic Literature, Vol. 18, No. 1. (Mar., 1980), pp. 1-31., Stable URL: http://links.jstor.org/sici?sici=00220515%28198003%2918%3A1%3C1%3ALUEOWG%3E2.0.CO%3B2-6 Rees Albert, Do unions cause inflation?, Journal of Law and Economics, Vol. 2. (Oct., 1959), pp. 84-94. Stable URL: http://links.jstor.org/sici?sici=00222186%28195910%292%3C84%3ADUCI%3E2.0.CO%3B2-B Reisman George, Capitalism, Ottawa, JAMESON BOOKS INC., 1998, ISBN: 0-915463-73-3 Reisman George, The Productivity Theory of Wages, Laguna Hills, The Jefferson School of Philosophy, Economics and Psychology, 1993 Samuelson P.A., Nordhaus W.D., Ekonomie, Praha, Nakladatelství Svoboda, 1991 ISBN: 80- 205-0192- 4 Vedder Richard K, Lowell E Gallaway. (2003, January). Do unions help the economy? The economic effects of labor unions revisited. Government Union Review and Public Policy

48

Digest, 20(4), 33-70. Retrieved December 18, 2007, from ABI/INFORM Global database. (Document ID: 282945361). Wessels Walter J., The Effects of Unions on Employment and Productivity: An Unresolved Contradiction, Journal of Labor Economics, Vol. 3, No. 1, Part 1. (Jan., 1985), pp. 101-108. Stable URL: http://links.jstor.org/sici?sici=0734306X%28198501%293%3A1%3C101%3ATEOUOE%3E2.0.CO%3B2-B Yuen Terence, The Effect of Minimum Wages on Youth Employment in Canada: A Panel Study, The Journal of Human Resources, Vol. 38, No. 3. (Summer, 2003), pp. 647-672. Stable URL: http://links.jstor.org/sici?sici=0022166X%28200322%2938%3A3%3C647%3ATEOMWO%3E2.0.CO%3B2-2

49