VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MANAGEMENTU V JINDŘICHOVĚ HRADCI. Bakalářská práce Tomáš Zikeš

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MANAGEMENTU V JINDŘICHOVĚ HRADCI

Bakalářská práce

2012

Tomáš Zikeš

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MANAGEMENTU V JINDŘICHOVĚ HRADCI KATEDRA SPOLEČENSKÝCH VĚD

Stres a vyrovnávání se s ním Vypracoval: Tomáš Zikeš

Vedoucí práce: RNDr. Oldřich Syrovátka, Csc. V Jindřichově Hradci, červen 2012

Čestné prohlášení

Prohlašuji, že bakalářskou práci na téma „Stres a metody vyrovnávání se s ním“ jsem zpracoval samostatně a že jsem vyznačil prameny, z nichž jsem pro svou práci čerpal, způsobem ve vědecké práci obvyklým.

V Jindřichově Hradci, červen 2012

........................................................ podpis studenta

Anotace Bakalářská práce se zabývá stresem, jeho druhy, příčinami, mechanismy fungování a důsledky na lidský organismus a popisuje způsoby, jak s negativními účinky stresu bojovat. V praktické části bude provedeno šetření mezi studenty FM VŠE zaměřené na širší aspekty vnímání stresu a na jejich současné schopnosti se se stresem vyrovnat. Cílem této studie je získat podklady pro úvahu o případném řešení přípravy budoucích manažerů na stresové situace v rámci výuky.

Annotation This bachelor thesis deals with stress, it´s kinds, causes, functioning mechanisms and impacts on human body. It also deals with methods how to cope with it´s negative effects on human body. Survey amongst the students of FM VŠE will be made in practical part, that will be focused on wider aspects of their stress perception and their current ability to cope with it. The goal of this survey is to acquire data for consideration of pertinent solution of preparing the future managers for stressfull events within their education.

Poděkování

Na tomto místě bych chtěl poděkovat svému vedoucímu RnDr. Oldřichu Syrovátkovi, Csc. Za trpělivost a vedení při psaní této práce. Dobře vím, že to se mnou není zrovna procházka růžovou zahradou.

Obsah

Úvod ...................................................................................................... 1 1.Stres a jeho působení ......................................................................... 2 1.1 Definice a dělení .......................................................................... 2 1.2 Stresory a myšlenkové pochody při vyvolání stresu.................... 3 1.3 Strach a stres ................................................................................ 5 1.4 Stres a podvědomí ........................................................................ 7 1.5 Stres v Managementu ................................................................... 8 2. Fyziologie ......................................................................................... 9 2.1 Mozek .......................................................................................... 9 2.2 Endokrinní systém ..................................................................... 11 2.3 Hormony .................................................................................... 13 2.4 Autonomní nervová soustava ..................................................... 19 3. Zdravotní komplikace při dlouhodobém vystavení stresu .............. 20 3.1 Obecné potíže............................................................................. 21 3.1.1 Imunitní systém ................................................................... 21 3.1.2 Cholesterol v krvi ................................................................ 22 3.1.3 Posttraumatická stresová porucha ....................................... 22 3.2 Specifické potíže ........................................................................ 23 3.2.1 Kardiovaskulární systém ..................................................... 23 3.2.2 Trávicí soustava .................................................................. 24 3.2.3 Rakovina ............................................................................. 24 3.2.4 Alergie a astma.................................................................... 25 3.2.5 Mozek a hlava .................................................................... 26 3.2.6 Deprese ............................................................................... 27 4. Fyziologické způsoby snížení stresu ............................................... 28 4.1 Pohyb ......................................................................................... 29 4.2 Sex.............................................................................................. 30 5. Chemické látky ovlivňující stresovou reakci .................................. 31

6. Psychologické metody boje se stresem a relaxační techniky.......... 37 6.1 Meditace ..................................................................................... 38 6.2 Autogenní trénink ...................................................................... 39 6.3 Progresivní relaxace .................................................................. 40 6.4 Další metody .............................................................................. 41 7. Vliv stresu na ekonomiku ............................................................... 41 8. Průzkum na téma stres a metody jeho zvládání .............................. 42 8.1 Vyhodnocení kompletního dotazníku ........................................ 43 8.1.1 Demografické a socioekonomické údaje ............................ 43 8.1.2 Údaje o vnímání stresu a boji s ním .................................... 45 8.2 Metody boje se stresem u studentů fakulty managementu ........ 52 Závěr .................................................................................................. 59 Zdroje .................................................................................................. 60

Úvod Jako téma své bakalářské práce jsem si vybral stres. V dnešní době se o něm i díky všemožným krizím velice často mluví, jsem si dokonce skoro jistý, že každý člověk v téhle republice a dost možná i v celém vyspělém světě, zná někoho, kdo o sobě v uplynulém půl roce prohlásil, že je ve stresu. Uvědomujeme si ho po celý život, jako malé děti ho můžeme pozorovat u příbuzných a když nastoupíme do školy, začneme ho občas pociťovat na vlastní kůži. Zrychlený tep a dech, zpocené dlaně, ledový pot na čele, to se nám často při slově stres vybaví když jsme mladší. Bezesné noci, otupělost, vyčerpání, únava, úzkost které mohou trvat i několik týdnů. Takhle si stres vybaví mnoho dospělých lidí. Mají ale tyto dva rozdílné stavy vůbec něco společného? Co spojuje žáka před tabulí a ředitele velké společnosti? Vždycky se mi zdálo, že se slovní spojení „jsem ve stresu“ nebo vytsresovaný, používalo prakticky na všecko. A protože management je jedno z povolání, které je často se stresem spojováno napíšu zde něco málo o stresu, co ho způsobuje, proč tak vůbec člověk reaguje, co se to vlastně uvnitř našeho těla během tohoto stavu odehrává a pokusím se i přiblížit způsoby jak se stresu zbavit, nebo se s ním alespoň vyrovnat.

-1-

1. Stres a jeho působení 1.1 Definice a dělení Stres, nebo spíše stresová reakce je reakce těla na situaci, která v nás vyvolává pocit ohrožení. Je to jeden z hlavních mechanismů přežití krizových situací a spouští reakci útok/útěk. To je alespoň původní funkce stresu z dob, kdy lidé byli stejně tak lovci jako kořist a museli bojovat o holé přežití bez vymožeností moderní doby. Tuto schopnost jsme si zachovali dodnes a pokud se cítíme přímo ohroženi můžeme těžit z jejích prospěšných vlastností. Endokrinní žlázy těla začnou vylučovat koktejl stresových hormonů (bude rozvedeno níže), který zrychlí tep, zvýší frekvenci dýchání a posílí svalstvo, díky čemuž se zostří vnímání, dojde ke zvýšení prahu bolesti a zlepší se funkce svalů. Dá se říci, že je člověk chvilkově silnější a rychlejší než za běžných okolností. Hlavně u žen k této reakci dochází i v případě ohrožení jejich dítěte. Takovému stavu říkáme eustres, jakmile pomine ohrožení začne se tělo vracet do normálního stavu, hladiny uvolněných hormonů se vyrovnají a nedochází k žádným závažným vedlejším účinkům na organismus.[1][2] V dnešní době se však lidé často dostávají do stavu, kdy se cítí ohroženi, nebo pod tlakem požadavků okolí i sama sebe dlouhodobě, v tom případě je stresová reakce aktivní dlouhodobě a přestože se tělo snaží dostat do normálního stavu hormonální rovnováhy, neustále dochází k vyplavování stresových hormonů které dále ovlivňují a vyčerpávají tělo. Takový stav se nazývá distres a pro organismus je velice škodlivý. Hlavně adrenální žlázy nadledvinek ztrácí schopnost normálně fungovat. Tato hrozba ani nemusí být reálná, vše závisí na způsobu vnímání jedince a proto je u každého hladina odolnosti vůči distresu [1]

Jerrold S. Greenberg, Comprehensive stress management 10th editon, 2008, McGraw – Hill Higher Education, ISBN 978-0-07-352962-2

[2]

Michael W. Passer, Ronald E. Smith Psychology: the science of mind and behavior 4th edition, 2008, McGraw – Hill Higher Education, ISBN: 978-0-07-338276-0

-2-

rozdílná. Dokonce i projevy se mohou u každého různit. Z pravidla se však nejdříve projevují potíže s tou soustavou, která je u daného člověka nejslabší. Obvykle se jedná o kardiovaskulární, dýchací nebo gastrointestinální soustavu. Díky tomu se předpokládá, že nadměrné vystavení tomuto typu stresu napomáhá rozvoji části takzvaných civilizačních chorob, samozřejmě životní styl a stravovací návyky hrají u vzniklých potíží také velkou roli.

1.2 Stresory a myšlenkové pochody při vyvolání stresu Stresorem rozumíme podnět, který vyvolává v jedinci stresovou reakci. U každého jedince se míra vyvolané reakce jakož i jednotlivé stresory může lišit. Například skok padákem vyvolává rozdílné rakce u osoby, která skáče poprvé a u instruktora, který skáče po sté. Stresorem může být stimul nejen fyzického charakteru, ale i čistě psychologický. Velikost vyvolané reakce záleží vždy na způsobu, jakým jedinec vnímá svou situaci a na druhu situace, které je vystaven. U stresoru tak vnímáme tyto charakteristiky: •

Intenzitu, závažnost (může se pohybovat od mikrostresorů, každodenních problémů jako je třeba dopravní zácpa až po velké negativní události, jako je třeba smrt blízké osoby nebo prožití přírodní katastrofy)

•

Délku trvání

•

Očekávatelnost

•

Ovladatelnost

•

Chroničnost

Tyto charakteristiky ovlivňují míru a typ reakce díky další části procesu spouštějícího stresovou reakci a to kognitivního uvědomění si situace a porovnání požadavků na jedince a jeho zdrojů k řešení vzniklé situace. Jednotlivé kroky jsou: •

Vyhodnocení požadavků (primární)

-3-

•

Vyhodnocení zdrojů (sekundární)

•

Vyhodnocení následků

•

Vyhodnocení dlouhodobějších souvislostí následků[1]

Jako příklad můžeme použít stav studenta před posledním pokusem u státnic. Primárně si uvědomuje, že musí napsat všecky tři části na 60 % v reakci na to mu myslí proběhne co se naučil, co si nepamatuje, jak důsledně se připravil a že si uvědomuje svojí nervozitu a bojí se, že se nedokáže ani podepsat. Pomyslí na následky třetího neúspěchu, jedná se o poslední pokus. Pokud to ani teď nezvládne chodil několik let do školy zbytečně a nemá již šanci na opravu. Bude vyloučena ztratí všechny kredity, které pracně získal. A následuje uvědomění si, že pokud bude vyloučen znamená to buď opět začít na škole úplně od začátku, nebo to vzdát a hledat štěstí na trhu práce bez titulu, pouze se střední školou. Tento proces všeobecně vyvolává obavy, překotný let myšlenek, snižuje sebevědomí, vyvolává očekávání nejhoršího a pocit beznaděje. Je zajímavé, že takto lidská psychika reaguje, pokud bychom se zeptali studentů před zkouškou drtivá většina nemyslí na to, co bude když jí úspěšně složí, ale na to, co bude když jí nesloží. V následku na psychologický stav dojde k fyziologické reakci a to právě k nabuzení sympatiku nervové soustavy a zvýšené sekreci stresových hormonů. Díky tomu se dostaví i svalové napětí a zvýšený tep. K této reakci dojde vždy, ale u každého v jiné míře. Konkrétně v případě studenta který ví, že se připravil skutečně pečlivě se omezí pouze na chvilkové obavy provázené zvýšením tepové frekvence a když zkouška začne přenese se jeho koncentrace na test a uklidní se. Stačí však narazit na otázku na kterou nezná odpověď a celý cyklus reakce začne nanovo. Důvod proč reakce není tak silná jako u studenta, který se připravil nedostatečně je ten, že díky fázi posuzování zdrojů se připravený student necítí tolik ohrožen. To vše se však může změnit

[1]


-4-

pokud jsou pro jedince následky neúspěchu extrémně dramatické. V tom případě strach z důsledků prohry může vést k masivní panické reakci a všecky fyziologické příznaky stresu mu efektivně znemožní podat uspokojivý výkon. Na druhou stranu student, který nepociťuje ohrožení propadnutím u zkoušky může být dokonale vyrovnaný i když se vůbec nepřipravil a to právě díky kognitivnímu vyhodnocení následků.

1.3 Strach a stres Strach a stresová reakce jsou přímo spojené, hlavně reakce typu útok/útěk je přímo vyvolaná pocitem strachu a zde je nejdůležitější část mozku zvaná amygdala. Amygdala je párová mozková struktura, součást limbického systému vyskytující se v mozku vyšších savců. Je umístěna ve spánkovém laloku a propojena s ostatními částmi mozku včetně kůry. Slouží k ovládání emocí a díky svým propojením na kůru umožňuje do jisté míry kognitivní vyhodnocení a kontrolu nad emocemi. Je složena z několika jader, která se starají o různé emoce a reflexy. Její poškození nebo anomálie ve velikosti jsou spojovány s různými poruchami osobnosti včetně schizofrenie, depresí, bipolární poruchy a dokonce i autismem. Při pokusech na opicích byl u matek s poškozenou amygdalou pozorován oslabený mateřský pud.

Ve spojení se stresem je pro nás nejdůležitější její spojení se strachem. Je zjištěno, že amygdala vysílá do kůry více nervových podnětů, než pak dostane zpátky. Díky tomu je snazší, aby emoce přebraly kontrolu. V roce 2004 Paul Whalen s kolegy použili fMRI scan ke sledování rekce amygdaly na podprahově ukázané vystrašené oči. V porovnání s kontrolními podmínkami, kde byli ukázány šťastné oči zde došlo k nárůstu aktivity amygdaly i když si očí nikdo z účastníků pokusu nebyl vědom.

-5-

Obrázek 1.

Toto je způsobeno tím, že v mozku existuje více než jedna dráha která spustí reakci. Právě u strachu má z hlediska přežití možnost takovéto zkratky zásadní význam. Delší dráha vede od oka, nebo ucha které zaznamenalo strach vyvolávající podnět do thalamu, odtud do kůry k vyhodnocení a do amygdaly[2] která vyvolá odpovídající reakci. Je však možné, aby podnět cestoval od thalamu do amygdaly a díky vynechání kůry se tak spustí reakce aniž bychom viděli proč . Kůra není úplně vynechána, ale díky tomu, že amygdala reaguje rychleji nastane reakce dřív než kůra zaznamená proč. To právě dokázal výše zmíněný experiment s podprahově ukázaným obrázkem očí. Dobře funkci této zkratky můžeme pozorovat v noci v lese. Jakmile se ozve zašustění vylekáme se bez jakéhokoliv přemýšlení nad tím, jestli je to něco skutečně nebezpečného, nebo jenom vítr. Utíkat musíme hned, na myšlení bude spousta času potom, díky tomu bylo dříve lidstvo schopno přežít.

[2]


-6-

Na druhou stranu Richard Lazarus zabývající se výzkumem emocí [2] připouští, že náš mozek zpracovává a reaguje na obrovské množství informací bez našeho uvědomění. Hlavně okamžité emoční reakce využívají tyto zkratky, ale zároveň poznamenal, že i zde musí mozek nějakým způsobem, který si neuvědomujeme vyhodnotit o jaký podnět se jedná. Aby mohl mozek na podnět adekvátně zareagovat musí přece napřed vědět, jestli je pro nás dobrý nebo špatný. Jistou poruchou kdy je tento proces narušen je například arachnofobie. Člověk vidí malinkého pavoučka a i když si uvědomuje, že pro něj neznamená žádnou hrozbu, stejně se ho bojí. Takovéto fobie mohou být vrozené i získané nějakou negativní zkušeností.

1.4 Stres a podvědomí

Kromě podnětů ovlivňujících vědomí, působí na člověka také podněty ovlivňující podvědomí. Podvědomě můžeme být nespokojeni s něčím v našem životě a to pak působí jako stresor. Potíž s tímto typem stresorů je, že si pořádně neuvědomujeme jejich existenci a proto je skoro nemožné s nimi bojovat. Kromě stresorů, se kterými se setkáme někdy v průběhu života je možné, že na nás působí i stresory, které na podvědomé úrovni vnímáme celý život. Za jeden z podvědomých stresorů je označován i život lidí ve městech. Člověk pochází z lesostepní krajiny a tomu odpovídá i jeho estetické cítění. [3]I dnes se většina lidí nejlépe cítí a nejraději relaxuje v parku, který představuje právě moderní a dosažitelnou lesostep. Toto chování máme naprogramované v genech, ale zhruba za posledních 150 let se podmínky pro život změnily natolik, že žít v ideální krajině je často nemožné a většina lidí bydlí ve městech. Za tak krátké období se však naše genetická výbava nedokázala s tímto stavem vyrovnat. To by

[2]

Jerrold S. Greenberg, Comprehensive stress management 10th editon, 2008, McGraw – Hill Higher Education, ISBN 978-0-07-352962-2 [3] RNDr. Oldřich Syrovátka, Vybrané společensko-vědní aspekty environmentálního managementu - Sborník materiálů, 2004, Katedra společenských věd Jindřichův Hradec, IGA 35/03

-7-

vysvětlovalo narůstající počet psychických potíží a poruch z nichž některé jsou často spojovány právě se stresem.

1.5 Stres v Managementu

Jak už jsem psal v úvodu, manažerská pozice je často spojována se stresem. Z čeho ale takový stres pramení? Manažer je přece většinou dobře placený, takže by neměl mít žádné existenční obavy. Stres v managementu je však mnohem zákeřnější a nebezpečnější než by se na první pohled mohlo zdát. Zpočátku manažerská pozice přináší radost z dosaženého úspěchu a velké plány do budoucna a možnost uskutečnit své plány a dělat v zaměstnání věci po svém. To je však jenom ta světlá stránka věci. S těmito klady jde ruku v ruce zodpovědnost za chod podniku a nutnost činit i nepopulární rozhodnutí. Manažeři často trpí nedostatkem spánku jelikož musí řešit veškeré problémy se kterými se jejich společnost potýká. Když udeří jakákoliv krize neexistuje pro manažera možnost vzít si dovolenou a jet se někam odreagovat, musí pracovat přesčas aby se s ní vypořádal. Dále také nese zodpovědnost za své zaměstnance a musí se primárně starat o jejich duševní zdraví a pohodu, protože pokud bude mít vystresované a roztěkané zaměstnance sníží se efektivita práce. Dalším problémem je pro manažera skloubení své práce s rodinou. Pokud nemá na rodinu dost času dochází často k frustraci a zvýšení stresu. Ze všeho nejhorší je však když musí propouštět zaměstnance. Propuštěný zaměstnanec totiž málokdy nedává manažerovi vinu za své propuštění, podle jeho mínění je to jenom proto, aby si mohl manažer víc namastit kapsu. Může se stát, že takový zaměstnanec bude na manažera útočit přinejmenším verbálně, případně se mu to pokusí vrátit například poškrábáním auta. Takovéto situace jen přidávají k množství stresu které manažerská funkce obnáší už ze základu. Jako příklad zde ocituji zkušenost Jana Kaliny, ředitele společnosti Nestlé Cereal Partners ČR:

-8-

"Tou dobou jsem spal asi tři až čtyři hodiny denně a člověk začínal cítit, že mu docházejí baterky. Přirozenou činností člověka pak bylo, že když už nemůžete, nejlepší je přidat ještě víc… V roce 2005 jsem měl dvě autonehody v řádu tří měsíců po sobě, a to jsem vzal jako velké varování. Obě byly z nepozornosti, ta druhá byla jasným varováním - zvolni." [4] Zde je vidět, že i dobře placená pozice manažera s sebou přináší cenu, kterou je nutno zaplatit.

2 Fyziologie 2.1 Mozek Přesně vymezit které části mozku jsou za konkrétní reakce na podněty (včetně stresových reakcí) zodpovědné je s naší současnou úrovní znalostí nemožné. Je to způsobeno tím, že mozek funguje jako celá síť a funkce jednotlivých částí jsou na sebe obvykle navázané. To bylo vidět již na výše zmíněné reakci na strach. Části mozku spojované se stresovou reakcí jsou: •

Mozková kůra je neurony tvořená tkáň na povrchu mozku savců u člověka silná 2 až 4 milimetry a rozdělena na dvě hemisféry. Je důležitá pro paměť, myšlení, řeč, vnímání okolí, pozornost a kognitivní funkce mozku. Je propojena s ostatními částmi mozku, ale většina spojů je mezi různými částmi kůry, údajně až 99 %. Z hlediska stresové reakce jsou nejdůležitější senzorické informace, které do kůry proudí z thalamu a zde jsou vyhodnoceny jako dobré nebo špatné. Mezi další funkce patří

[4]

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/94631-stres-a-manazer-nerozlucna-dvojka/, 30.6.2010

-9-

motorická, řídící vědomé pohyby těla a asociační podporující abstraktní myšlení a řeč. [5] •

Thalamus je symetrická struktura tvořena dvěma laloky zhruba ve středu mozku. Stejně jako další části mozku se člení na několik jader (konkrétně více jak dvacet). Má několik funkcí, za prvé ho můžeme považovat za jakousi křižovatku kam přichází vjemy od všech smyslových orgánů (kromě čichové soustavy) a z thalamu jsou vyslány do odpovídajících center mozkové kůry. Další důležitou funkcí je spojení se spánkem, vědomím a ostražitostí organismu. Díky tomu může poškození thalamu vést k trvalému komatu. Plný rozsah jeho funkcí není dodnes znám. Dříve se předpokládalo, že pouze přeposílá informace dál, dnes se na základě nových studií předpokládá, že dělá více než to. Pro stresovou reakci je hlavní funkcí regulace ostražitosti.[6]

•

Amygdala kromě funkcí popsaných v kapitole 1.3 má amygdala spojitost s emočními prožitky a vzpomínkami s emocemi spojenými. Přestože sama není místem kde se dlouhodobé vzpomínky ukládají ovlivňuje jejich intenzitu, díky tomu je vzpomínka spojená s nějakou silnou emocí mnohem silnější než spojená se slabší. Při pokusech na zvířatech bylo pozorováno, že pokud je při výcviku do amygdaly vpravena látka povzbuzující její činnost, zvíře si lépe zapamatuje co má dělat. Pokud je naopak podána látka která amygdalu vyřadí zvíře si nic nezapamatuje. Stresové hormony vyvolávají právě silnou reakci a například u myší bylo pozorováno, že jejich podání okamžitě po naučení nějakého úkolu zlepšilo jejich výsledky když úkol opakovali po dvou dnech. Díky tomu si i lidé stresující zážitky pamatují mnohem silněji. Její stimulace také zvyšuje agresivitu a sexuální chování. U lidí byla dále pozorována souvislost mezi

[5]

Stewart Shipp "Structure and function of the cerebral cortex". Current Biology 6/2007, http://www.cell.com/current-biology/retrieve/pii/S0960982207011487 [6]

Mircea Steriade; Rodolfo R. Llinás, The Functional States of the Thalamus and the Associated Neuronal Interplay, Physiological rewievs, 1988, http://physrev.physiology.org/content/68/3/649.full.pdf+html

- 10 -

velikostí amygdaly a jejch společenským životem. Jedinci s větší amygdalou mají více a komplexnější sociální sítě. Předpokládá se, že větší amygdala umožňuje vyšší emoční inteligenci a tím i integraci. [7]

2.2 Endokrinní systém

Zatímco mozek vyhodnocuje podněty a říká jak má tělo reagovat, žlázy endokrinního systému (systém žláz s vnitřní sekrecí) uvolňují hormony které skutečně spustí reakci těla. I zde platí, že většina žláz má více funkcí než jenom reagovat na stresovou situaci. Během stresové reakce dochází reakci těchto endokrinních žláz: •

Hypothalamus je další vícejaderná struktura. U člověka je mnohem menší, umístěn pod thalamem a napojen na mozkový kmen. Ovládá základní pocity organismu. Hlad, žízeň i spánek. Reaguje na světlo, podle délky dne a období, při přítomnosti cizích mikroorganismů zvedá na obranu tělesnou teplotu. Je citlivý na čichové a chuťové podněty, včetně feromonů. Reaguje na informace z autonomního nervového systému, hlavně od srdce, žaludku a pohlavních orgánů. Dalo by se říct, že tento kousek mozku zhruba velikosti mandle řídí prakticky veškeré metabolické pochody v těle včetně regulace oběhu růstových hormonů. Pro stresovou reakci je však nejdůležitější, že ovládá endokrinní žlázy vylučující steroidy a hormony. Proto je hypothalamus citlivý i na přítomnost steroidů v krvi. [8]

•

Hypofýza známá také jako podvěsek mozkový je žláza zhruba velikosti hrášku. Nachází se v podvěskové jámě klínově kosti pod mozkem a je přímo napojena na hypothalamus. Dělí se na adenohypofýzu a

[7]

Larry W. Swanson , Gorica D. Petrovich 8/1998, What is the amygdala?, Trends in Neurosciences 21 (8): 323–331 [8]

http://en.wikipedia.org/wiki/Hypothalamus

- 11 -

neurohypofýzu.Produkuje devět hormonů, které ovládají vnitřní prostředí organismu. Některý hormony přímo ovlivňují tělo a některé opět pouze vyvolávají reakci v dalších žlázách, které pak vypustí do oběhu funkční hormon. Stejně jako hypothalamus se podílí na kontrole tělesné teploty. K tomu ještě ovlivňuje růst ( na signál hypothalamu vylučuje růstový hormon), některé procesy při těhotenství a porodu, prostřednictvím ledvin zavodnění organismu, funkci pohlavních orgánů, produkci mateřského mléka a edorfinu na ztišení bolesti. Pro stresovou reakci jsou nejdůležitější její ovlivňování krevního tlaku, metabolismu a komunikace se štítnou žlázou. [9] •

Štítná žláza je jedna z největších endokrinních žláz v lidském těle. Je tvořena dvěma útvary a umístěna v krku pod ohryzkem. Příkaz k uvolňování zde tvořených hormonů je skrze hypofýzu vydáván z hypothalamu. Mezi nejvýznamnější hormony štítné žlázy patří triiodothyronin a thyroxin, známí také jako tetraiodothyronin které ovlivňují rychlost metabolismu. Dále vylučuje calcitonin, který je důležitý pro metabolismus vápníku. Štítná žláza je velice důležitá při vývoji plodu i dítěte. U dětí žen, které během těhotenství nepřijímaly ve stravě dostatek jódu, který je klíčový pro výrobu hormonů štítné žlázy byli často zaznamenané vývojové poruchy včetně poruchy mozku známé jako kreténismus. [9]

•

Nadledvinky se nacházejí nad ledvinami. U dospělého člověka váží 7 až 10 gramů. Pravá má trojúhelníkový tvar a levá má tvar půlměsíce. Mají dvě části a to kůru a dřeň. Při stresové reakci vypouštějí do oběhu kortikosteroidy a katecholaminy. Kromě toho produkují i androgenní hormony, například testosteron. Díky tomu jsou zodpovědné za vývoj a funkci pohlavních orgánů a druhotných pohlavních znaků. [10]

[9]

Charlotte L. Ownby http://instruction.cvhs.okstate.edu/Histology/HistologyReference/HREndoframe.htm [9] Charlotte L. Ownby http://instruction.cvhs.okstate.edu/Histology/HistologyReference/HREndoframe.htm [10] R. Bowen, http://arbl.cvmbs.colostate.edu/hbooks/pathphys/endocrine/adrenal/index.html

- 12 -

2.3 Hormony

Hormony jsou látky vylučované buňkami nebo žlázami v organismu ovlivňující buňky nebo orgány vybavené receptory citlivými na daný hormon jinde v organismu. Všechny mnohobuněčné organismy produkují hormony kvůli komunikaci mezi jednotlivými buňkami. V lidském organismu mají vliv od programování smrti jednotlivých buňek až po změny nálady. Některé uměle vytvořené látky se dokážou vázat na receptory místo přirozených hormonů a díky tomu ovlivňovat organismus. Problémem může být, že taková umělá látka může nahradit původní hormon a tak dojde k poškození organismu protože tělo nereaguje správně. Obvyklí způsob regulace množství hormonů je, že část mozku která má daný hormon na starosti přestane vydávat povel k jeho sekreci a žláza ho přestane vylučovat.Díky degradaci hormonů se pak jednoduše vstřebá nebo vyloučí. U umělých, nebo uměle podávaných hormonů tento povel vydat nemůže a může snadno dojít k narušení rovnováhy v organismu. Většina buněk produkuje jednu nebo více látek sloužících ke komunikaci s ostatními buňkami. [11] Chemicky se u obratlovců vyskytují tři typy hormonů. Peptidové hormony jsou hormony složené z řetězců aminokyselin. Mezi malé hormony patří například vasopressin, ale existují i peptidové hormony složené ze stovek aminokyselin. Mezi ty patří inzulin nebo lidský růstový hormon. Další jsou lipidové odvozené z mastných kyselin, sem patří například steroidy. Poslední skupinou jsou monoaminy odvozené z aromatických aminokyselin mezi které patří kupříkladu tyrosin. [11]

R. Bowen http://www.vivo.colostate.edu/hbooks/pathphys/endocrine/index.html

- 13 -

Hormony syntetizující buňky mohou produkovat a skladovat prohormony, které jsou biologicky neaktivní. Díky tomu mohou rychle vyloučit požadovaný hormon, jelikož přeměna prohormonu na biologicky aktivní je mnohem snazší a rychlejší než jeho tvorba od začátku. Při stresové reakci jsou to právě hormony, co způsobuje pozitivní i negativní účinky na organismus. Podle současých poznatků se jedná hlavně o tyto hormony: [11], [1] •

Corticoliberin je neurotransmiter a peptidový hormon vylučovaný hypothalamamem při reakci na stres. Je složen 41 aminokyselin a vytvářen z prohormonu složeného z 191 aminokyselin. Jeho funkcí při stresové reakci je stimulovat hypofýzu k produkci adrenokortikotropního hormonu. Dále stimuluje syntézu dehydroepiandrosteronu, glukokortikoidů, mineralokortikoidů a kortizolu. U pacientů trpících Alzheimerovou chorobou byl pozorován významný pokles jeho množství. Jaho nedostatek může také vyvolat hypoglykémii a hepatitidu. Kromě hypothalamu je syntetizován i v T lymfocitech a ve významném množství se nachází v placentě. V placentě indikuje délku těhotenství a načasování porodu.

•

Thyroliberin je dalším peptidovým hormonem vylučovaným v hypothalamu. Je opět určen hypofýze kterou při stresové reakci stimuluje k vyloučení thyrotropinu. Má podíl také na vylučování prolaktinu.

•

Adrenokortikotropní hormon je jeden z hormonů vylučovaných hypofýzou. Jedná se o polypeptidový hormon složený z 39 aminokyselin jehož vyloučení je stimulováno corticoliberinem. Jeho hlavním účelem je stimulovat tvorbu a vylučování kortikosteroidů z kůry nadledvinek. Regulace jeho sekrece funguje tak, že po zjištění dosažení požadované hladiny steroidů receptory v hypothalamu přestane hypothalamus produkovat corticoliberin a tím přestane být hypofýza stimulována

[11]

R. Bowen http://www.vivo.colostate.edu/hbooks/pathphys/endocrine/index.html Jerrold S. Greenberg, Comprehensive stress management 10th editon, 2008, McGraw – Hill Higher Education, ISBN 978-0-07-352962-2 [1]

- 14 -

k tvorbě adrenokortikotropního hormonu. Byla vytvořena i aktivní syntetická forma tohoto hormonu, sestávající z 23 původních aminokyselin a na trhu je k dostání pod názvy cortrosyn a synacthen. Jeho hlavní použití je v endokrinologii při testování funkce nadledvinek. •

Thyrotropin je další z hormonů produkovaných hypofýzou. Tento glycoproteinovyý hormon je určen k regulaci činnosti štítné žlázy. Celkem je složen z 210 aminokyselin. Štítnou žlázu stimuluje k tvorbě a sekreci thyroxinu a triiodothyroninu. Podobně jako u adrenokortikotropního hormonu i zde je regulace sekrece prováděna na základě zjištěného množství hormonů, jejichž vylučování stimuluje.

•

Epinefrin ( často znám jako adrenalin) je hormon a neurotransmiter chemicky patřící mezi monoaminy a vylučovaný dření nadledvinek. Při stresové reakci hraje klíčovou roli, protože ovlivňuje skoro každou část organismu. Zvedá frekvenci srdečního tepu, zvyšuje frekvenci dýchání. Spouští lipolýzu (rozklad tuků), ve slinivce brání sekreci inzulinu a zvyšuje syntézu glukagonu, který v játrech přeměňuje glykogen na glukózu díky čemuž se zvedá v krvi obsah cukru v přípravě na zvýšený výkon a energetickou poptávku buněk. Uvolňuje hladké svaly kolem průdušnice, takže dochází k rozšíření průdušnice a lepšímu přístupu vzduchu do plic. Stahuje cévní hladké svaly a tím zužuje periferní cévy. To způsobí centralizaci oběhu kdy se krev ve zvýšené míře dostává do hlavních orgánů.. Záleží jak jsou nastaveny receptory na konkrétních částech organismu. Dále spouští pocení a rozšíření zornic. V dnešní době je známo, jak epinefrin syntetizovat uměle a v medicíně má řadu využití. Nejznámější je určitě jeho použití při resuscitaci, kdy se podává na povzbuzení srdeční činnosti. Další využití má jako bronchodilatátor u astmatiků a u léčby alergií se zase hodí jeho schopnost zužovat cévy i bronchodilatace. Dříve se používal i při hypoglykémii.

•

Norepinefrin (noradrenalin) je další hormon a neurotransmiter vylučovaný dření nadledvinek a některých neuronů sympatiku nervového systému. Norepinefrin je syntetizován sérií enzymatických reakcí

- 15 -

z tyrosinu. Během stresové reakce působí na amygdalu a spolu s epinefrinem je zodpovědný za zrychlení srdečního tepu, uvolňování glukózy z energetických zásob, zlepšení zásobení mozku kyslíkem a zlepšení prokrvení kosterních svalů. Některé studie naznačují, že má spojitost i s učením mohl by hrát roli v tom, že si stresující události silněji pamatujeme. Obsah v těle je korigován zpětnou vazbou která upravuje vylučování. V tělech savců je norepinefrin poměrně rychle odbouráván celou řadou metabolitů. Kromě reakce na stres hraje v těle spolu s dopaminem důležitou roli pro pozornost. Jeho nedostatek způsobuje poruchy pozornosti a hyperaktivitu. Dále mají poruchy v systému distrubuce norepinefrinu spojitost s depresemi, zde se jedná o systém norepinefrin-serotonin. U pacientů trpících schizofrenií se vyskytuje ve zvýšeném množství. V medicíně našel uplatnění hlavně díky své schopnosti zužovat cévy a tím zvyšovat krevní tlak u pacientů s nízkým tlakem. Dokáže stahovat cévy tak účinně, že ve vysoké dávce nebo v kombinaci s dalšími vasokonstriktory může dojít až k odumření končetin. Tyrosin, klíčový pro syntézu norepinefrinu, se v lidské stravě vyskytuje hlavně v mase, vejcích, oříšcích a mléčných výrobcích. •

Kortikosteroidy jsou skupina hormonů syntetizovaných z cholesterolu v kůře nadledvinek. Z hlediska působení se dělí na glukokortikoidy (ovládají metabolismus tuků, uhlovodanů a proteinů) a mineralokortikoidy (převážně skrze ovládání zadržování sodíku v ledvinách regulují obsah vody v těle a elektrolytů v krvi). Jelikož se jedná o početnou skupinu hormonů popíšu pro ilustraci efentů na organismus detailněji z obou skupin jen jeden. Kortizol jako jeden z nejsilnějších ze skupiny glukokortikoidů a aldosteron mineralokortikoidů.

•

Kortizol v organismu primárně zvyšuje obsah cukru v krvi vyrušením účinků inzulinu, potlačuje činnost imunitního systému tím, že brání produkci T-lymfocytů, působí proti zánětům a napomáhá metabolismu tuků, proteinů a uhlovodanů. Pro stresovou reakci je nejdůležitější právě zvýšení cukru v krvi zajišťující energii jak pro svaly tak pro mozek. Váže

- 16 -

se i na mineralokortikoidní receptory, ale protože hladina glukokortikoidů v oběhu je zhruba 100x vyšší než podobných mineralokortikoidů, existuje u tkání citlivých na mineralokortikoidy enzym umožňující regulaci reakce těchto tkání. Ovlivňuje také transport draslíku, vody, vápníku a velké části enzymů s mědí. Předpokládá se, že kortizol měl původně funkci jako přenašeč sodíku. To je podpořeno tím, že zatímco u sladkovodních ryb a suchozemských živočichů napomáhá jeho zadržování, u mořských ryb napomáhá jeho vylučování. V kombinaci s epinefrinem pomáhá tvořit vzpomínky na krátkodobé emoční události. Hladina kortizolu se i za běžných podmínek mění. Večer může být i o polovinu nižší než ráno. Zatímco při krátkodobé reakci je jeho působení prospěšné pokud je dlouhodobě zvýšená hladina kortizolu (stejně tak jako ostatních glukokortikoidů) pro organismus škodlivá. Napomáhá totiž i zvýšení krevního tlaku zvyšováním citlivosti cév na epinefrin a norepinefrin, snižuje hladinu serotoninu v mozku a tím napomáhá depresi a má spojitost s apetitem a obezitou. Dalším nežádoucím účinkem je snížení tvorby kostí díky nahrazování draslíku v buňkách sodíkem a snížováním vstřebávání vápníku ve střevech. •

Aldosteron v organismu slouží k regulaci sodíku a draslíku, konkrétně ukládání sodíku a vylučování draslíku a dále k zadržování vody v ledvinách. Tím dojde ke zvětšení objemu krve a nárůstu koncentrace iontů v ní. Zvýšený objem pak zvedá krevní tlak. Jeho sekrece je stimulována nízkým krevním tlakem, vysokou koncentrací draslíku v krevní plazmě a stejně jako ostatní kortikosteroidy adrenokortikotropním hormonem. Efekt aldosteronu se neprojevuje okamžitě, proto jeho vylučování není přímo součástí stresové reakce, dochází ke zvýšení jeho hladiny už před samotnou reakcí už při pocitech strachu a úzkosti. Jakmile pak dojde ke spuštění stresové reakce v plném rozsahu je vylučován spolu s ostatními kortikosteroidy díky adrenokortikotropnímu hormonu.

•

Thyroxin a triiodothyroxin též hormony štítné žlázy, jsou hormony produkované štítnou žlázou. Zde jsou vytvářeny z aminokyseliny tyrosinu.

- 17 -

V organismu ovlivňují prakticky každou buňku. Zvyšují základní rychlost metabolismu, ovlivňují syntézu proteinů, společně s růstovým hormonem se podílejí na vývoji dlouhých kostí, vývoji neuronů, metabolismus tuků, uhlovadanů, proteinů i vitamínů, podporují vývoj mozku a zvyšují citlivost na katecholaminy (například epinefrin) tím, že pro ně zvyšují množství receptorů v buňkách. U lidí se podílejí na vytváření tepla. V krvi je obsah thyroxinu vůči triiodothyroxinu zhruba 20:1 a v cílových buňkách je pak thyroxin přeměněn na triiodothyroxin který je tři až čtyřikrát účinnější, ale má kratší poločas rozpadu. Drtivá většinu těchto hormonů v krvi je neaktivní, vázána v transportních bílkovinách. Pro správnou syntézu je důležitý dostatek jódu, thyroxin ho obsahuje čtyři atomy a triiodothyroxin tři. Při stresové reakci dochází ke zvýšenému obsahu v těchto hormonů v krvi což má za následek zrychlení srdečního tepu, zvýšení množství srdcem přečerpané krve, zrychlení dýchání a zvýšení účinnosti epinefrinu a norepinefrinu. •

Vazopresin nebo také antidiuretický hormon je peptidový hormon složený z 9 aminokyselin který je do krevního oběhu vylučován hypofýzou. Působí hlavně v ledvinách kde zvyšuje propustnost tkáně pro vodu. Díky tomu se více vody ukládá v ledvinách a méně jde na tvorbu moči. Moč je pak koncentrovanější, což je důležité při dehydrataci organismu. Jeho další funkce je, že stahuje okrajové cévy a zvyšuje tak krevní tlak, ale jeho efekt na tlak u zdravého jedince je oproti epinefrinu poměrné malý. Ačkoliv většina je ho do oběhu uvolňována hypofýzou, není to jeho jediný zdroj, existují skupiny neuronů, které ho vylučují přímo do mozku, kde má několik dalších efektů, z nichž některé ještě nejsou dokonale zmapovány. Podle všeho napomáhá paměti a tvorbě vzpomínek a to jak dlouhodobých tak i krátkodobých. Syntetické látky podobné vazopresinu mají podle všeho nootropické účinky (zlepšování paměti a schopnosti učit se). Dále v hypothalamu ovlivňuje agresi, teplotu a krevní tlak. Podle některých experimentů ovlivňuje i sociální chování jedince, ale jeho přesná funkce u lidí není známá, protože každý druh má vlastní mechanismy společenského chování a pokusy na lidech nejsou

- 18 -

možné. Při stresové reakci také pravděpodobně spolu s kortikoliberinem ovlivňuje uvolňování kortikosteroidů a také podporuje funkci mineralokortikoidů jako je aldosteron. •

Oxytocin je peptidový hormon složený z 9 aminokyselin a stejně jako vazopresin vyměšován hypofýzou. Díky podobnosti molekul se dokáže vázat na stejné receptory jako vazopresin a stejně jako on zvýšit tlak krve. Při stresové reakci je sice vypouštěn do oběhu, ale vzhledem k tomu, že jeho hlavní funkce souvisí s rozmnožováním, sexuálním a mateřským chováním savců, není pro nás příliš podstatný. Předpokládá se, že také zmírňuje záněty a tím napomáhá rychlejšímu léčení zranění. Možná právě proto je při stresu uvolňován do oběhu, bohužel však zatím není přesně známo jak velké má v tomto procesu skutečně uplatnění. Zajímavostí je, že neschopnost jedince vytvářet oxytocin je spojována s nedostatkem empatie, psychopatií, sociopatií a narcismem.

2.4 Autonomní nervová soustava Autonomní nebo také vegetativní nervová soustava je periferní soustava nervů v organismu. Ovládá frekvenci srdečního tepu, frekvenci dýchání, trávení, pocení, tvorbu slin, močení, roztažení zornic a sexuální vzrušení. Některé funkce jsou částečně ovladatelné i vědomě, například dýchání. Stavbou se dělí na viscerosenzorické neurony, motoneurony, sympatická ganglia, parasympatická ganglia a enterická ganglia. Pro znázornění stresové reakce se nám však více hodí rozdělení podle divizí na sympatikus a parasympatikus. Zde sympatikus reaguje na nebezpečí a připravuje tělo na reakci útok/útěk tím, že mobilizuje pohotovostní zásoby energie organismu a utlumuje trávení a parasympatikus je naopak přebírá vládu v klidu kdy stimuluje trávení a celkově zklidňuje činnost organismu. Během stresové reakce dochází k nabuzení činnosti sympatiku a oslabení činnosti parasympatiku. Díky tomu dochází zásluhou epinefrinu a norepinefrinu k zúžení periferních cév a odvodu krve z kůže a trávící soustavy do plic, srdeční svaloviny a kosterní svaloviny. Tím omezuje činnost hladkých svalů kolem trávicího traktu

- 19 -

a průtok krve kosterní svalovinou může být až 1200 % oproti klidovému stavu. To vede k daleko vyššímu přísunu kyslíku živin dodaných glukortikoidy. Naproti tomu koronární cévy se rozšiřují a umožňují tak lepší průtok krve do a ze srdce. Dále se zvyšuje srdeční frekvence a rozšířením průdušinek se zrychluje výměna plynů. Zlepšuje také zrak dilatací zornic, takže na sítnici oka může dopadat více světla a mění dioptrickou mohutnost čočky čímž umožňuje zaostřovat zrak na předměty v různých vzdálenostech. [12] Jak je vidět je činnost sympatiku automního nervového systému pro stresovou reakci klíčová. Ačkoliv krátkodobě umožňuje tělu podávat neuvěřitelné výkony a skvěle ho chrání před nebezpečím, příliš dlouhá činnost ho může stejně dobře poškodit.

3. Zdravotní komplikace při dlouhodobém vystavení stresu Jak už bylo zmíněno v kapitole 1.1, v dnešní době rozeznáváme dva typy stresu. V této části se budu zabývat problémy, které může organismu působit vystavení distresu. Zákeřnost distresu spočívá v tom, že si na něj tělo postupně zvykne a i když se fyziologické projevy zmírní, nezmizí úplně. Může pak dojít až k poškození některé důležité soustavy v těle, zpravidla té, která už byla dříve oslabena buď nemocí nebo životním stylem. Dalším nebezpečím je možný vývoj psychosomatických chorob, kde hlavně po emoční stresové situaci díky spojení mysli s tělem může dojít k rozvoji choroby i když přímé působení stresoru už dávno pominulo. Opět zde záleží na náchylnosti jedince ke stresu, jedinci, kteří se snadno rozčílí jsou často na stresem vyvolané choroby náchylnější než klidné povahy. [1]

[12]

Gabella, G. 2001. Autonomic Nervous System. eLS Jerrold S. Greenberg, Comprehensive stress management 10th editon, 2008, McGraw – Hill Higher Education, ISBN 978-0-07-352962-2 [1]

- 20 -

3.1 Obecné potíže

3.1.1 Imunitní systém

Imunitní systém lidského těla je komplexní systém složený jak ze specifické imunity, jež hlídá tělo a likviduje škodlivé struktury (u člověka tuto funkci zajišťují bílé krvinky) tak nespecifické imunity jako je třeba kůže bránící vstupu cizích organismů do těla. Při vystavení stresu je ohrožena hlavně specifická část obraného systému, konkrétně typ bílých krvinek zvaný lymfocyty. U lymfocytů rozlišujeme tři hlavní skupiny. Jsou to B-lymfocyty, T-lymfocyty a NK buňky (NK je zkratka anglického výrazu natural killers, v překladu přirození zabijáci). Vznikl nový obor s názvem psychoneuroinmunologie který se zabývá právě vztahem psychického stavu a imunitního systému. Robert Ornstein a David Sobel shromáždili data z několika studií a zjistili, že u truchlících lidí funguje imunitní systém hůře než by měl naproti tomu u vysokoškolských studentů kteří sledovali vtipné nahrávky byla pozorována vyšší aktivita NK buněk. Dále při pokusu u studentů před a po závěrečných zkouškách byl v období těsně před zkouškou pozorován i pokles imunoglobulinu A (neutralizuje antigeny na povrchu sliznic) ve slinách. U žen prožívajících odcizení v manželství byl dokonce pozorován až čtyřiceti procentní pokles množství NK buněk, vzhledem k tomu, že tyto buňky bojují nejen s viry ale jsou i jedny z mála které nás chrání proti rakovině je tento pokles dost špatný a nebezpečný k tomu ještě byl pozorován i dvaceti procentní pokles T-lymfocytů. Zatímco B-lymfocyty stres příliš nepoznamená, T-lymfocyty jsou na jeho projevy mnohem citlivější. Při stresové reakci je pro T-lymfocyty nejhorší zvýšené množství kortizolu a ostatních kortikosteroidů protože tyto hormony brání jejich produkci. [1]

[1]


- 21 -

3.1.2 Cholesterol v krvi

Při několika studiích byl pozorován u osob prožívajících stres (opět i u studentů během zkoušek) pozorován nárůst hladiny cholesterolu v krvi. Tucker, Cole a Friedman svou studii na 7 000 mužích shrnuli slovy „Když jde o hladinu cholesterolu, hraje větší roli jak lidé vnímají své problémy, než problémy samotné“ (Larry A. Tucker, Galen E. Cole, and Glenn M. Friedman,“Stress and Serum Cholesterol: A Study of 7,000 Adult Males,” Health Values 11(1987): 34– 39 ). [1]Z toho vyplývá, že pokud jedinec dokáže upravit své nahlížení na problém, může mu to pomoct proti vysokému cholesterolu a tím i vyhnout se jeho škodlivým účinkům.

3.1.3 Posttraumatická stresová porucha (PTSP)

Jedná se o reakci jedince na prožitek způsobující závažné psychické trauma, jako je ohrožení života při nehodě, přírodní katastrofě nebo v boji často spojené s pocity strachu a bezmoci. Podle záznamů epidemiologů se přibližně u 25 % jedinců s takovýmto zážitkem vyvine nějaká forma PTSP. Projevem jsou flashbacky vzpomínek a emocí, halucinace, sny i noční můry související s prožitým traumatem a to i přesto, že samotná traumatizující událost je často zapomenuta. [1]

[1]

Jerrold S. Greenberg, Comprehensive stress management 10th editon, 2008, McGraw – Hill Higher Education, ISBN 978-0-07-352962-2 [1] Jerrold S. Greenberg, Comprehensive stress management 10th editon, 2008, McGraw – Hill Higher Education, ISBN 978-0-07-352962-2

- 22 -

3.2 Specifické potíže

V této části se budu zabývat jednotlivými soustavami a částmi těla, které jsou nejčastěji ovlivněny stresem.

3.2.1 Kardiovaskulární systém

V moderním světě se jedná o nejčastější nenásilnou příčinu úmrtí. Vzhledem k tomu, jak se stres fyziologicky projevuje, není nijak překvapivé, že jsou blízce provázané. [1]Průvodním jevem, že něco není v pořádku je dlouhodobě zvýšený tlak. Většina výše popsaných stresových hormonů způsobuje zvýšení tlaku a díky vyššímu obsahu cholesterolu v krvi vystresovaného jedince může docházet k jeho ukládání na stěnách cév, což ještě více přispěje k možnému vzniku infarktu nebo mrtvice. Dalším nebezpečím je kornatění cév. Céva ztrácí svou elasticitu a mechanismy ovládající její stahování a roztahování nejsou tak účinné jak by měli být. Při stresové reakci kdy dojde k nárůstu objemu krve vlivem kortikosteroidů a zároveň na popud sympatiku autonomního nervového systému ke zrychlení činnosti srdce může dojít k porušení cévy. Existují studie naznačující, že dlouhodobé vystavení psychologickému stresu může mít dokonce větší vliv než kouření a obezita. Infarkt je nedostatek kyslíku v části srdce způsobený ucpáním nebo nedostatečnou průchodností tepny což vede k poškození nebo až odumření části srdeční svaloviny. Obecně platí, že pokud nedojde k obnovení průtoku krve do srdce do 2 hodin je poškození nevratné. Druhým akutním projevem je mrtvice. Zde podobně jako u infarktu dochází ke snížení průchodnosti nebo ucpání cévy akorát že v mozku. Mrtvice je o něco nebezpečnější, protože mozková tkáň je háklivější na nedostatek kyslíku a může [1]


- 23 -

mnohem rychleji dojít k poškození tkáně. Podle místa kde je tkáň poškozena jsou také závažné důsledky, například od drobného poškození motorických funkcí až po kompletní paralýzu. Dalším nebezpečím v mozku je krvácení do mozku, kdy krev z poškozené cévy vytéká do mozku a tlačí na další tkáň.

3.2.2 Trávicí soustava

Během stresové reakce je díky nadvládě sympatiku obecně oslabena činnost trávicí soustavy jako celku, což vede k horšímu vstřebávání živin. U některých jedinců může při stresu docházet i k nevolnosti a průjmům. Existují i teorie, že stres stojí i za vznikem některých vředů. Podle těchto teorií při uzavírání kapilár ve stěně žaludku působením norepinefrinu na sympatikus. To vyvolává přerušení v produkci hlenu, který chrání stěny žaludku před žaludečními šťávami obsahujícími kyselinu chlorovodíkovou. [1]Nechráněnou stěna pak může být naleptávána a může dojít k proleptání kyseliny k cévám což pak způsobí krvácivý vřed. Tato teorie však zatím nebyla spolehlivě ani potvrzena, ani vyvrácena.

3.2.3 Rakovina

Kromě toho, že rakovina může být vyvolána karcinogeny, které se nám do těla dostávají z okolí, například z jídla nebo cigaret a také ji způsobují některé viry, existuje mezi vědci názor, že k mutacím buněk vedoucím k rakovinnému bujení dochází v organismu stále. Imunitní systém však má schopnost tyto buňky najít a zničit dříve než se dokáží rozmnožit natolik, aby vytvořili nádor a poškodili orgány. Tuto funkci vykonávají především T-lymfocyty a NK buňky. Při vystavení stresu však počet těchto buněk dosti dramaticky klesá (jak stojí v kapitole o imunitním systému i 40 % u NK buněk a 20 % u T-lymfocytů). To vede ke zvýšenému riziku, že imunitní systém nedokáže včas zabránit [1]


- 24 -

rakovinnému bujení a tato choroba umístěná v žebříčku příčin úmrtí hned na druhém místě, organismus zničí. Existují názory, že i boj proti rakovině je značně závislí na psychickém stavu jedince. U mnoha pacientů se rakovina objevila právě po prožití nějakého emočního traumatu jako je třeba ukončení vztahu nebo ztráta milované osoby. Zvýšený výskyt je také pozorován u osob utápějících se v sebelítosti. Někteří pacienti jsou dokonce při klasických terapiích jako je chemoterapie nebo ozařování podporováni, aby si představovali jak jejich lymfocyty bojují s rakovinnými buňkami.

3.2.4 Alergie a astma

Alergie a astma jsou způsobeny reakcí imunitního systému na antigeny, dráždivé cizorodé látky. Součástí takové reakce je stimulace organismu k uvolnění různých chemikálií, mezi nimiž je i histamin. Ten pak způsobuje otoky tkání, zúžení dýchacích cest v plicích a zvýšenou produkci hlenu. Proto je při léčení a prevenci alergií často používán antihistamin. Při akutní reakci se ovšem používá na rozšíření dýchacích cest v plicích i epinefrin. Někteří vědci se domnívají, že alergie i astma mohou být vyvolány psychicky a emocionálním vypětím jako je i stres. Tuto teorii podporují případy astmatiků, u kterých se nikdy nepodařilo najít příčinu astmatu, nebo ženy alergické na koně, u které docházelo k alergické reakci i když se jen dívala na obrázek koně. Z fyziologického hledika, by měla stresová reakce příznaky spíše zmírňovat, díky poklesu T-lymfocytů, které mají při alergické reakci velkou roli. Podle všeho však v tomto vítězí mysl nad tělem a přinejmenším dlouhodobé vystavení stresu nemá na zmírnění alergie efekt, spíše dojde k objevení se nové alergie. [1]

[1]


- 25 -

3.2.5 Mozek a hlava

Dokonce i přímo mozek může fyzicky trpět reakcí kterou sám vyvolal. Nejcitlivější je v tomto ohledu hippocampus. Nachází se ve střední části spánkového laloku. Jeho ohrožení dlouhotrvajícím stresem je způsobeno vysokým obsahem receptorů citlivých na glukokortikoidy. V případě dlouhodobého působení stresu se tak snižuje vzrušivost některých neuronů hippocampu, zabraňuje tvoření některých nových nervů a některé části atrofují. Celková atrofie hippocampu je k vidění u jedinců kteří prošli dlouhodobým stresem nebo trpí posttraumatickou stresovou poruchou. Atrofie je vždy u hippocampu závažnější než u ostatních částí mozku a je spojována se schizofrénií a depresemi. Dalším fyziologickým projevem jež může stres vyvolat jsou bolesti hlavy a to jak migrény tak způsobené svalovým napětím. Zatímco od bolesti způsobené svalovým napětím dokáže pomoci masáž a relaxační cviky (většinou je však lidé řeší pomocí analgetik jako je aspirin nebo tlumícími léky). Zbavit se migrény dokáže být mnohem složitější. Migrénou je postiženo 15-20 % žen a 6 % mužů, není přesně známo proč někdo migrénou trpí a někdo ne, tělesné a duševní vyčerpání obvyklé pro distres je obvykle pouze spouštěčem, pravděpodobné je , že původcem je nevyhovující životní styl samozřejmě však existují i teorie, že hlavní příčinou je právě stres a emoční vypětí. Z fyziologického hlediska dochází zúžení a rozšíření krkavice nebo z ní se větvících tepen na jedné straně hlavy. Fáze zúžení se nazývá prodrom a je provázena škálou příznaků, které se u každého liší a nedají se přesně popsat, první záchvaty se obvykle objevují během puberty. Migrénou postižený člověk ale zvláště po vícero záchvatech bezpečně pozná že se blíží. Když pak dojde k rozšíření různé chemikálie působí na nervová zakončení a způsobují středně silnou až nesnesitelnou pulzující, ochromující bolest trvající přibližně 6 hodin. Jen v USA podle odhadů stojí migréna podniky 13 miliard dolarů. [1]

[1]


- 26 -

3.2.6 Deprese

Snad každý si už prošel lehčí nebo silnější formou depresí, pocity smutku, beznaděj, snížení sebevědomí, ztráta chuti do života,neschopnost prožívat radost, ztráta motivace k různým činnostem, ztráta chuti k jídlu a vyčerpanost. Zajímavostí je, že pacienti v depresimohou na váze jak ztrácet tak nabírat, u každého je průběh individuální. Pokud je tento stav pouze krátkodobí, nemusí značit žádný problém, je to obyčejná emoční reakce na některé události v životě. Problém nastává pokud tento stav trvá dlouhodobě nebo se opakuje. Deprese je často spojována se stresem, ale protože stejně jako u většiny emočních reakcí stále ještě plně nechápeme mechanismy jejího vzniku a funkce je těžké odlišit mezi depresí a pouhým stavem úzkosti a strachu, který provází stresovou reakci organismu. U jedinců trpících depresí je možno pozorovat změny v některých částech mozku a u některých i zvýšenou činnost na ose hypothalamus- hypofýzanadledvinky, to je obvyklý projev stresové reakce, ale i když je to u deprese častý jev, není pravidlem.Existuje několik teorií jak deprese působí a co je jejím spouštěčem. Vzhledem k tomu, že můžeme zkoumat akorát následky však dodnes nikdo přesně nezná všechny aspekty a mechanismy vzniku a vývoje deprese. Z hlediska neurobiologie hrají při depresi hlavní roli tři neurotransmitery a to serotonin, norepinefrin a dopamin. Hladiny těchto neurotransmiterů jsou v mozku při depresi nízké, díky tomu by se mohlo zdát, že stres by měl proti depresi pomáhat díky zvýšení sekrece norepinefrinu. problémem však je, že pokud je hladina hladina norepinefrinu dlouhodobě vysoká, snižuje se jeho efekt na mozek. To může být také jeden z důvodů proč je distres tak často provázen depresí. Hladiny těchto neurotransmiterů se dají regulovat medikací (bude popsána v kapitole 5), jde však jen o léčení symptomu a ne hlavního původce který depresi spustil.Pokud se podíváme na depresi z psychologického hlediska existuje několik teorií. Podle amerického psychiatra Aarona T. Becka je deprese podmíněna třemi negativními poruchami vnímání a to vnímání sama sebe, svého světa a výhledů do budoucna. Podobně působí na člověka i stres, hlavně kognitivní část procesu spuštění stresové reakce. V tomto případě se používá terapie chování a vnímání

- 27 -

jejímž cílem je změnit vnímání jedince. Ve většině případů se totiž pacient viní za negativní události ve svém životě a je jedno jestli je mohl ovlivnit nebo ne. Dalšími možnými spouštěči depresí je také chudoba a sociální odloučenost. Opět se jedná o situace které patří i mezi významné stresory. Rizikovým faktorem pro vývoj depresí je i špatné dětství, konkrétně různé formy zanedbávání a zneužívání, v dospělosti pak rozpad vztahů. Vždy však záleží hlavně na individuálních schopnostech se s těmito faktory vyrovnat. I ze zanedbávaného dítěte vyrůstajícího v chudobě se může stát úspěšný a psychicky zdravý člověk. V současné době probíhají i výzkumy ohledně možné dědičnosti sklonů k depresím. Prozatím je pozorováno, že k depresi mají větší sklony ženy než muži. Zajímavostí je nižší výskyt depresí u nábožensky založených lidí. [1], [2], [13]

4. Fyziologické způsoby snížení stresu

Nejlepším způsobem jak se zbavit stresu je samozřejmě eliminace stresorů, ale pokud toto není možné existují možnosti jak si od stresu nebo alespoň některých jeho příznaků pomoci. V této kapitole se budu zabývat metodami které působí na organismus po fyziologické stránce a to od tělu vlastních způsobů až po umělé chemické látky a to jak legální tak ilegální.

[1]

Jerrold S. Greenberg, Comprehensive stress management 10th editon, 2008, McGraw – Hill Higher Education, ISBN 978-0-07-352962-2 [2] Michael W. Passer, Ronald E. Smith Psychology: the science of mind and behavior 4th edition, 2008, McGraw – Hill Higher Education, ISBN: 978-0-07-338276-0

[13]

David G. Myers, Psychology 9th edition, 2010, Worth Publishers ISBN 978-1-4292-1597-8

- 28 -

4.1 Pohyb

Pravidelné cvičení má na tělo množství pozitivních efektů, jako je posílení svalstva a tím i kardiovaskulárního a dýchacího systému, zlepšení poměru tělesného tuku vůči kostem a svalům, zpomaluje proces stárnutí a díky spalování kalorií pomáhá snižovat hladinu cholesterolu v krvi díky snižování obsahu lipoproteinů s nízkou hustotou (transportují cholesterol z jater do periferních tkání) v krvi a zároveň zvyšováním obsahu lipoproteinů s vysokou hustou (transportují cholesterol z periferních tkání do jater). Díky tomu pomáhá předcházet zvýšenému krevnímu tlaku a hlavně posiluje srdce. Při dlouhodobém cvičení dochází i ke snížení frekvence srdečního tepu díky lepší účinnosti srdce. Tyto efekty cvičení snižují nebezpečí poškození při stresové situaci, při každém cvičení organismus v přípravě na zvýšenou námahu vylučuje epinefrin a norepinefrin, tělo si tak zvyká na zátěž způsobenou těmito hormony při stresové reakci a není to pak pro něj takový šok. Kromě těchto hormonů určených na posílení výkonu také dochází k vyplavování endorfinů a dopaminu. Endorfiny jsou neurotransmitery, které se vážou na opiové receptory a vyvolávají pocit štěstí až euforie a působí proti bolesti. Podobnou funkci má také dopamin vážící se na dopaminové receptory. Je spojován s příjemnými vjemy v mozku a moptivací. Díky těmto neurotransmiterům se jedinec cítí lépe a zbavuje se pocitů strachu a úzkosti, které dlouhodobé vystavení stresu provázejí. Pokusy prokázali, že při podání inhibitoru endorfinů jako je naloxon byl požitek a dobrý pocit ze cvičení skoro nulový, při podání placeba se tento efekt opět dostavil, tudíž nemohlo jít o pouhou autosugesci. Nemalý vliv má také psychologické vnímání sama sebe, v dnešní kultuře kde se klade důraz na vzhled pomáhá zlepšení postavy a fyzických schopností ke zvýšení sebevědomí a tím se i zvedá odolnost vůči stresu.U cvičení vždy záleží na tom, čeho chceme dosáhnout. Některé aktivity jsou vhodnější na posílení svalů, jiná na ztrátu hmotnosti a další zase na

- 29 -

kardiovaskulární systém. Fyzická aktivity rozlišujeme aerobní, kdy dochází k menší zátěži po delší dobu a tělo dokáže přijímat kyslík v dostatečném množství aby pokrylo svou spotřebu (například vytrvalostní běh) a na anaerobní, kdy tělo vydá rychle velký výkon a nestíhá se při něm dostatečně zásobit kyslíkem (například sprint). Aerobní cvičení je ideální na výdrž kardiovaskulárního systému, ovšem oba druhy cvičení pomáhají k zužitkování a vypořádání se s produkty stresové reakce a k efektivnějšímu využívání zdrojů těla. Pokud nám jde čistě o prospěch našemu organismu je ideální snažit se posílit svůj kardiovaskulární systém, který je při stresu nejvíce zatížen. K tomu stačí jít si zhruba třikrát týdně na půl hodiny zaběhat. [1]

4.2 Sex

Role sexu jako prostředku k odbourání stresu je značná. Sexuální frustrace patří mezi silné stresory. Rozmnožovací pud je jeden z nejsilnějších pudů každého živočicha a neschopnost ho naplnit vede k masivnímu poškození psychologické rovnováhy. Během sexu (a hlavně orgasmu) mozek vyplavuje značné množství endorfinů a jak už bylo zmíněno v části 4.1, tato skupina hormonů štěstí dokáže aby se člověk cítil skvěle i kdyby svět okolo hořel. Zároveň dochází ke zvednutí spokojenosti sama se sebou. Největší zákeřnost působícího stresu je, že může u obou pohlaví vyvolávat různé sexuální dysfunkce, ztěžovat nebo dokonce bránit dosažení orgasmu u žen nebo potíže s erekcí u mužů. Když pak pohlavní styk nedopadne dobře může to ještě více prohloubit snížení sebevědomí nebo hlubší zabřehnutí do depresí. Pokud ale jde vše dobře je sex vynikající jak na chvilkové odpoutání pozornosti od stresorů tak jako cvičení na posílení kardiovaskulárního systému a díky značné energetické náročnosti i na odbourání přebytečných enrgetických zásob uvolněných mechanismy stresové reakce.

[1]


- 30 -

5. Chemické látky ovlivňující stresovou reakci

V dnešní době existuje množství látek, které jsou schopny nějakým způsobem ovlivňovat lidskou psychiku, hormonální rovnováhu nebo nervovou soustavu. Obvykle se však jedná o nebezpečné látky. Často bývá nebezpečím nejen možnost předávkování, ale i vznik závislosti. Velká část látek které dokáží ovlivnit stresovou reakci organismu je buď na předpis, nebo rovnou úplně ilegální. V této kapitole popíši některé z těchto látek a jejich vliv na projevy stresové reakce u člověka. •

Antidepresiva jak už název napovídá, tyto látky jsou určeny na odstranění nebo alespoň zmírnění depresí. Závažnost depresí podle které se využívají jednotlivé látky je sice různá, pořád se ale jedná o dlouhodobou poruchu a bez léčby je i nejslabší verze dost závažná. Jsou k dostání na lékařský předpis. Existuje několik typů které se liší jak funkcí tak i toxicitou a vedlejšími účinky. Jedním z psychologických účinků mohou být u některých antidepresiv i sebevražedné sklony. Jako první si představíme selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu, předpokládá se, že brání vstřebávání serotoninu do buněk a tím se zvyšuje jeho množství k dispozici v oběhu. Tento typ antidepresiv je účinný spíše u slabších až středních případů depresí, často je však předepisován kvůli menší závažnosti vedlejších účinků a v porovnání s některými jinými typy nižší toxicitou. Opačnou funkci mají selektivní posilovače zpětného vychytávání serotoninu tyto látky zvyšují naopak koncentraci serotoninu uvnitř buněk. Jednou z těchto látek je například tianeptin. Používá se na léčbu lehkých až těžkých depresí. Přesný mechanismus jeho funkce je neznámí, spekuluje se, že dlouhodobé užívání nemá nakonec na změnu drah serotoninu žádný efekt. Způsobuje také zvyšování koncentrace dopaminu v mezibuněčném prostoru a úpravě D2 a D3 dopaminových receptorů. Dále působí na NMDA a AMPA receptory, podle nedávných zjištění by i toto mohl být důvod proč pomáhá. Některá antidepresiva jsou

- 31 -

zaměřena na norepinefrin, mezi ně patří inhibitory zpětného vychytávání norepinefrinu, tyto látky blokují přenašeče norepinefrinu a epinefrinu a tím zvyšují jejich koncentraci v mezibuněčném prostoru. Kromě léčby depresí se používají k léčbě poruchy soustředění hyperaktivitou, narkolepsie a obezitě. Vedlejší účinky se liší přípravek od přípravku, kromě umělých látek má tyto účinky i extrakt z ginko biloby pokud je podáván alespoň 14 dní v množství 100 mg/kilogram váhy člověka. Další látky už působí na více neurotransmiterů naráz jako první si představíme inhibitory zpětného vychytávání norepinefrinu a serotoninu. Fungují na stejném principu jako inhibitory předchozí dva inhibitory zpětného vychytávání serotoninu a norepinefrinu, akorát zvyšují koncentrace obou těchto neurotransmiterů naráz. Kromě antidepresivních účinků jsou efektivní i proti neuropatické bolesti. Opět mají množství vedlejších účinků včetně možných sebevražedných sklonů. Předávkování nebo nevhodná kombinace s jinými látkami může snadno skončit smrtí. Další látkou která ovlivňuje dva neurotransmitery jsou inhibitory zpětného vychytávání norepinefrinu a dopaminu. Tyto látky zvedají obsah norepinefrinu a dopaminu v mezibuněčném prostoru. Další skupinou látek působících na norepinefrina dopamin jsou disinhibitory norepinefrinu a dopaminu tyto látky působí proti 5-HT2C receptoru. Tento receptor reaguje na serotonin a inhibuje vypouštění norepinefrinu a dopaminu. Tuto vlastnost má většina antidepresiv, ale obvykle je to puze slabí vedlejší účinek vedle jejich hlavní funkce. Předposlední skupinou antidepresiv jsou tricyklická antidepresiva jedná se o jedny z nejstarších antidepresiv. Působí podobně jako inhibitory zpětného vychytávání serotoninu a norepinefrinu, ale kromě toho působí také proti množství receptorů, což ještě posiluje jejich efekt. Jedná se o dost silná antidepresiva. V dnešní době jsou častěji předepisována novější antidepresiva s výhodnějšími vedlejšími účinky. Pořád však existují specifické případy kdy se i tento typ předepisuje. Jako poslední zde popíši inhobitory monoaminooxidázy. Jedná se o nejsilnější skupinu antidepresiv, obvykle předepisovanou až když už není jiná možnost, například při rezistence vůči tricyklickým

- 32 -

antidepresivům. Zbraňují činnosti monoaminoxydázy, což je enzym který způsobuje rozpad monoaminů mezi něž patří i serotonin, norepinefrin a dopamin. U nových typů této skupiny je již možno zvrátit účinky, ale u starších druhů je účinek nevratný a napadená molekula monoaminooxydázy je nenávratně deaktivována. Jediný způsob jak se činnost obnoví je v takovém případě počkat přibližně dva týdny než tělo vyrobí nové enzymy. Vedlejším účinkem těchto látek je zabraňování ve štěpení aminů z potravy. Konkrétně se jedná zejménadva aminy o tyramin vyskytující se hlavně v kvašených produktech a zrajících syýrech a tryptophan vyskytující se hlavně v živočišných výrobcích a semenech. Reakce s tyraminem způsobuje rychlé zvýšení krevního tlaku které může vést k infarktu nebo mrtvici a reakce tryptophanem způsobuje takzvaný serotoninový syndrom který vyvolává podle síly zrychlení tepu až po horečku přesahující i 41,1 stupně, což už je často smrtelné. [14] •

Nikotin je obvykle přijímán kouřením tabáku. Chemicky se jedná o alkaloid, čistý ve formě olejovité kapaliny. V organismu se váže na nikotinové acetylcholynové receptory v nadledvinkách a částech nervové soustavy. Zvedá hladiny dopaminu (pravděpodobně díky tomu vyvolává příjemný pocit), epinefrinu a norepinefrinu. V tabáku jsou kromě nikotinu obsaženy i alkaloidy působící jako inhibitory monoaminooxydázy, obsažené sice v malém měřítku, ale přesto v dostatečném aby ovlivnili kromě výše zmíněných i hladinu serotoninu. Co se týče psychoaktivních účinků zdá se, že nikotin působí jak jako stimulant tak jako relaxant. Nikotinem obohacená krev z plic se dostane do mozku během sedmi vteřin a zde stimuluje ještě navíc sekreci acetylcholinu (proto zlepšuje koncentraci a paměť), a beta-endorfinu (pomáhá proti bolesti a úzkosti). Pokud chce kuřák vyvolat záměrně stimulační nebo relaxační efekt dá se toho podle výzkumů dosáhnout způsobem kouření cigarety. Krátké rychlé šluky mají spíše stimulační efekt zatímco dlouhé relaxační. Je to menším množstvím nikotinu který se dostane do krve při krátkých šlucích a stačí na stimulaci nervové činnosti, zatímco delší šluky umožňují aby se do krve

[14]

http://en.wikipedia.org/wiki/Antidepressant

- 33 -

dostalo větší množství způsobující slabý sedační efekt. Při čelení stresu je právě tato vlastnost spolu s nárůstem hladiny dopaminu a beta-endorfinu užitečná [15] •

Sedativa jsou látky které působí zklidnění organismu. Ačkoliv to není jejich hlavní funkce při stresu mohou slabší sedativa pomoci s relaxací.

•

Ethanol patří do skupiny uhlovodíků s hydroxylovou skupinou zvané alkoholy. jako její nejznámější zástupce je většinou jednoduše nazýván alkohol. Čistý ethanol je čirá kapalina. Působí jako depresant na centrální nervovou soustavu a podle koncetrace v krvi vyvolává od pocitu euforie, zvýšení sebevědomí a povídavosti přes potíže s ovládáním motorických funkcí až smrt která obvykle nastává při koncentraci kolem 5 promile v krvi. Právě díky vyvolání euforie může pomoci při boji se stresem. Tato euforie je způsobena aktivací mesolimbické dopaminové dráhy, která je podle některých terorií považována za odměňovací dráhu. Další při stresu užitečnou vlastností ethanolu je řezení krve. Díky tomu pomáhá předcházet ucpání cév v kardiovaskulárním systému. Existují studie, podle kterých je právě pro kardiovaskulární systém prospěšná dávka ethanolu 2 až 4 panáky u muže a 1 až 2 u ženy. Pokud však dochází k přílišné konzumaci po delší dobu jsou účinky veskrze negativní. Kromě poškození jater zvyšuje riziko mrtvice a poškozuje mozek.

•

Opiáty patří mezi alkaloidy. Přirozeně se vyskytují v některých rostlinách (například v máku). Nejznámější a nejčastěji zneužívané jsou opium, morfin a heroin. V těle se vážou na opiově receptory stejně jako endorfiny. Mají silné analgetické účinky a vyvolávají euforii. K tomu však jako vedlejší efekt způsobují útlum, oslabení dýchání a zácpu. Díky navazování se na stejné receptory jako endorfiny vyvolávají silnou euforii, problémem však je, že také vyvolávají silnou závislost a snadno může dojít k předávkování a smrti.[16]

[15] [16]

http://www.news-medical.net/health/Nicotine-Effects.aspx http://thebrain.mcgill.ca/flash/i/i_03/i_03_m/i_03_m_par/i_03_m_par_heroine.html#drogues

- 34 -

•

Kanabinoidy jsou látky přirozeně se vyskytující pouze v rostlinách konopí. Ze sušeného konopí se pak vyrábí marihuana a z pryskyřice hašiš. Do organismu se většinou dostávají kouřením. V těle jsou kanabinoidové receptory umístěny skoro všude, včetně centrální nervové soustavy, srdce, plic, zažívací soustavy, imunitního systému, sympatických gangliích, pokožce ale i oku a kostech. Kanabinoidy obsažené v konopí dokáží nahradit endokanabinoidy které si tělo samo vyrábí a které se přirozeně vážou na kanabinoidové receptory. Endokanabinoidový systém v těle vykonává funkce související s imunitním systémem, regolací příjmu potravy a vyrovnávání se stresem ať už je biochemického, fyziologického nebo psychologického původu. Díky tomu jsou kanabinoidy ze všech látek nejpřirozenější pro potřeby vyrovnání se se stresem. Výhoda je, že se kanabinoidové receptory nenacházejí m těch částech mozku, které ovládají srdeční a dýchací činnost, nehrozí tedy negativní ovlivnění činnosti těchto životně důležitých systémů. Mezi účinky kanabinoidů na organismus patří tišení bolesti, bronchodilatace, stimulace chuti k jídlu, zlepšení nálady, uvolňování svalů, protizánětlivé a protialergické účinky, imunosuprese, snižování notroočního tlaku a protinádorové účinky. Syntetické kanabinoidy nemají tak rozsáhlé účinky, protože v konopí je obsaženo několik typů kanabinoidů v kombinaci jež se zatím nedá synteticky připravit. [17]

•

Kokain je další alkaloid, získává se z listů rostliny koka. Působí na centrální nervovou soustavu. Jeho nejlépe prozkoumaným mechanismem působení je jeho bránění správné funkci dopaminového transportního proteinu. Kokain se naváže na protein a vytvoří tak komplex který když má být dopamin vstřebán zpět do buňky uvízne v synaptické štěrbince. Dochází ke kumulaci dopaminu ve štěrbince a tím k zesílení a prodloužení jeho působení. Kromě dopaminu brání také dokončení cyklu serotoninu a norepinefrinu. U krys byl pozorován poměr serotonin:dopamin 2:3 a

[17]

M. R. Elphick, M. Egertová, The neurobiology and evolution of cannabinoid signalling, 2001, PMC1088434, http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC1088434/pdf/TB010381.pdf

- 35 -

serotonin:norepinefrin 2:5. Tímto mechanismem působí eufórii kterou můještě naví umocnit nikotik. Funguje také jako lokální anestetikum. Pro jeho využití pro vyrovnání se tsresem je však nejdůležitější právě efekt na neurotransmitery. Nevýhodou je, že po delším užívání se snižuje citlivost a efektivita normálních dopaminových drah a pokud se jedinec nedostane ke kokainu dochází k rychlému a nepříjemnému poklesu nálady.[18], [19] •

Amfetamin se řadí mezi psychostimulanty.Běžně se mu říká speed. V mozku ovlivňuje neurotransmitery dopamin, norepinefrin a serotonin. Jeho přesné působení v mozku ještě není úplně známé. Zdá se, že některé receptory, například v hippocampu na amfetamin ani jeho deriváty nereagují. Existují hypotézy podle kterých ovlivňuje dopaminové přenašeče a tím, že místo aby byl dopamin transportován do buňky putuje opačně. Kromě toho zvyšuje produkci dopaminu a podobně jako kokain působí jeho akumulaci v synaptické štěrbince. Stejně pak působí na serotonin. U norepinefrinu podle všeho blokuje zpětné vychytávání. Krom toho ještě působí jako blokátor monoaminoxynázy. Čelit stresu pomáhá díky euforii vyvolané zvýšeným obsahem dopaminu. Také působí na odbourání únavy, lepší pozornosti, zvyšuje sebevědomí a sebeúctu. Na druhou stranu vyvolává pocity úzkosti, poruchy osobnostia zvyšuje riziko infarktu a mrvice. V mozku se přirozeně nachází molekuly s podobnou strukturou a pravděpodobně tady i funkcí jako má amfetamin. Jsou to například l-Phenylalanin and β-Phenethylamin [20]

•

Metamfetamin je příbuzný a mechanismus jeho působení je podobný jako u amfetaminu. Vyvolává pocity síly, energie až všemoci, posiluje společenskost a empatii, zlepšuje koncentraci a připravenost, ale také paranoiu a jiné psychózy. Tělo metamfetaminem strádá, odbourává pocit hladu a často tak dochází k anorexii, vyvolává srdeční arytmie až infarkty a zhoršuje kvalitu kůže. Typickým znakem uživatelů metamfetaminu je

[18] [19]

http://thebrain.mcgill.ca/flash/i/i_03/i_03_m/i_03_m_par/i_03_m_par_cocaine.html#drogues http://en.wikipedia.org/wiki/Cocaine#Mechanism_of_action

[20]

http://thebrain.mcgill.ca/flash/i/i_03/i_03_m/i_03_m_par/i_03_m_par_amphetamine.html#drogues

- 36 -

rychlé vypadávání zubů. Z hlediska použití k vyrovnání se se stresem sice může pomoci s psychologickým aspektem, ale negativní efekty na organismus za to určitě nestojí.[21] •

Kofein přirozeně obsažený v kávových zrnech je bílý krystalický alkaloid. Nejsilnější efektem kofeinu v těle je jeho působení proti adenosinu, který utlumuje aktivitu v nervových buňkách. Díky tomu kofein zvedá aktivitu signalizace buněk vysíláním neurotransmiterů jako jsou norepinefrin, dopamin, serotonin a acetylcholin. Zlepšuje tak pozornost a soustředění. Během vystavení stresu se dá využít jako stimulant, způsobuje rozšíření cév, zrychení tepu a odstraňuje únavu. [22] Látky zde popsané jsou jak legální a volně dostupné tak i nelegální.

Vzhledem ke komplexitě stresové reakce existují ještě další látky, které mají určitý vliv. Prakticky jakákoliv látka která ovlivní mozek a vnímání trochu ovlivní i stresovou reakci.

6. Psychologické metody boje se stresem a relaxační techniky

V této části se zaměřím na překonávání stresu pomocí své vlastní vůle a duševním cvičením a dalších faktorů ovlivňujících psychiku jedince. Vždy samozřejmě záleží na přirozené psychologii a způsobu vnímání světa jaký daný jedinec má. Lidé se smyslem pro humor, a lidé kteří si dokáží udělat čas na příslovečné „přivonění k růžím“ jsou všeobecně odolnější vůči stresu. Na druhou stranu lidé ústavičně ve spěchu, kteří chtějí mít všecko pokud možno hned a odmítající se na chvíli zastavit a obdivovat krásy světa jsou vůči stresu mnohem náchylnější. Tomuto chování se říká vzorec chování A. I bez stresových situací je u těchto osob zvýšené riziko kardiovaskulárních potíží. Jak už jsem popisoval výše stresová reakce je součinnost jak fyziologických tak psychologických

[21]

http://www.emcdda.europa.eu/publications/drug-profiles/methamphetamine Sanford Bolton, Caffeine: Psychological Effects, Use and Abuse, 1981, Orthomolecular Psychiatry 10 (3): 202–211, http://intraspec.ca/1981-v10n03-p202.pdf [22]

- 37 -

projevů. Hlavně příčiny dlouhotrvajícího distresu jsou vždy spíše v mysli než v těle. Ty to projevy jsou provázány, takže odstranění jednoho působí příznivě i na druhý. Cílem relaxačních technik je vyvolat vlastní vůlí odbourání nejen psychologických, ale i fyziologických projevů stresu. Výhodou těchto technik je, že narozdíl od cizorodých chemických látek nevyvolávají žádné vedlejší účinky a není možné se předávkovat.

6.1 Meditace

Meditace je forma duševního cvičení pocházející z východních kultur. Kromě duševní má meditace pozitivní vliv na tělesnou stránku člověka. Jejím cílem je získat schopnost ovládat svou pozornost a díky tomu se soustředit na věci které chceme. Hlavní zásluhu na rozšíření meditace do západního světa má Maharishi Mahes Yogi. Vytvořil celosvětovou a efektivní organizace k výuce transcendentální meditace. Díky jednoduchésti jeho metod a marketingu jen v USA od roku 1970 roste počet následovníků totohoto učení zhruba o 10 000 ročně. Krom tohoto směru existuje ještě množství dalších, například Zenová meditace, Rinzai Zen, Chakra yoga, Mukra yoga, Sufismus a Soto Zen. V některých z těchto technik se využívá i soustředění na vnější objekty. Například květiny, příjemné okolí nebo filozoficky či nábožensky zajímavé geometrické figurky (tibetští buddhisté jim říkají mandala). Další formou bývá také tiché opakování slov, soustředění se na své dýchání nebo jeho počítání a nezodpověditelné nelogické otázky (jako je třeba slavné jaký zvuk vydává jedna tleskající ruka). Dále existuje prastará židovská meditační technika využívající neustálé opakování modlitby. Všechny techniky využívají jednoho ze dvou přístupů. Buď otevření pozornosti nebo zaměření pozornosti. Otevření pozornosti vyžaduje otevřený přístup. Jde o to, přestat na chvíli na cokoliv myslet a pak vpustit všechny vnitřní i vnější stimuly najednou a snažit se jich do sebe nasáknout co největší množství, bez dalšího přemýšlení a snaze s nimi nějak manipulovat podobně jako piják

- 38 -

nasává inkoust. U přístupu využívajícího metodu zaměření pozornosti je pozornost zaměřena buď na nějakou opakující se činnost či slova odříkávaná v hlavě nebo nějaký nehybný bod jako je třeba tečka na stěně, nebo jiný objekt podle vyznávaného směru. Co se týče fyziologických účinků meditace výzkumy prováděné na yoginech a zenových mistrech potvrdili, že si dokáží zpomalit své dýchání a tep a jejich mozek emitoval více alfa vln. Pomáhá i zmírnit svalové napětí. Pro vyrovnání se stresem a omezení jeho nežádoucích účinků je zásadní schopnost snížit srdeční tep a frekvenci dýchání. Meditace tak působí proti vysokému tlaku a pomáhá tím kardiovaskulárnímu systému. Psychologické výhody spočívají hlavně ve zmenšení úzkosti, zmírnění různých fobií a pozitivnějších pocitech při setkání se stresorem. Tyto účinky byli prokázány testy úzkosti i u dětí. Pokud chceme aby měla meditace nějaký účinek měl by se jí jedinec věnovat zhruba 20 až 40 minut denně. [1]

6.2 Autogenní trénink

V roce 1932 německý psychiatr Johannes Schultz využil své zkušenosti s hypnózou pacientů a vytvořil autogenní trénink. Schultz si uvědomil, že zhypnotizovaní pacienti prožívali dva fyzické projevy a to všeobecný pocit tepla a těžknutí torza a končetin. Fyziologicky byl pocit tepla způsoben rozšířením cév a zvýšením proudění krve a těžknutí povolením svalů. Schultz vytvořil sérii cviků k vyvolání těchto fyziologických projevů a tím navození stavu autohypnózy. Sám Schultz tuto techniku navrhl k léčbě neurotických pacientů a pacientů s psychosomatickými onemocněními. Rychle se však rozsířila i mezi zdravé lidi, kteří chtěli kontrolovat své psychologické a fyziologické procesy. Narozdíl od meditace, kde se uvolňuje tělo prostřednictvím uvolnění mysli se při této technice uvolňuje mysl po uvolnění těla. Součástí cvičení je i představování si nějakého uklidňujícího obrazu nebo scény a odříkávání autohypnotizujících vět. Proto je [1]


- 39 -

důležité se při cvičení nesnažit nějak přehnaně uvolnit, ale pouze provádět cviky a čekat co se stane. Fyziologickými projevy autogenního tréninku je snížení srdečního tepu, frekvence dýchání, snížení cholesterolu, svalového napětí a zvýšení toku krve do končetin a emitování mozkových vln alfa. Tyto efekty působí jako protiklad ke stresové reakci. U pacientů s rakovinou také podle studií pomáhá podpořit činnost imunitního systému. Existují i další studie podle kterých autogenní trénink pomáhá i s celou řadou dalších zdravotních obtíží jako například skoliózou a bolestmi při dýchání. Mezi psychologické projevy autogenního tréninku patří zmírnění úzkosti a odolnost proti bolesti. Při jedné ukázce byl vydržel subjekt po dobu minuty a půl dotek zapálené cigarety, což způsobilo popáleninu třetího stupně. Dále také pomáhá proti depresi, únavě a zvyšovat obecnou odolnost vůči stresu. [1]

6.3 Progresivní relaxace Tuto techniku vyvinul Edmund Jacobson. Původně byla určena pro pacienty v nemocnici kteří vypadali napjatě. Jacobson vypozoroval, že napjatí pacienti (poznal je podle drobných svalových pohybů a záškubů) se zotavují pomaleji než ostatní. Princip této techniky spočívá v postupném zatínání a uvolňování skupin svalů. Cílem je, aby se jedinec naučil rozeznat jaké to je když je sval napjat a dokázal ho pak uvolnit. Možná se to zdá zbytečné, ale právě při stresu často dochází ke svalovému napětí aniž bychom to vědomě tušili což pak hlavně na hlavě vyvolává bolesti ze svalového vypětí (viz část 3.2.5). Navíc i v nestresových situacích lidé často napínají svaly více než je nutné. Například při obyčejném psaní poznámek ve škole svíráme často propisku pevněji než musíme. Během cvičení se postupně zatínají a uvolňují skupiny svalů od okrajových, například na noze, až po hrudní.

[1]


- 40 -

Opět se zde jedná o techniku, kde relaxace těla pomáhá uvolnit i mysl. Fyziologickým projevem je hlavně omezení bolestí svalů, jako je bolest hlavy a zad. V menší míře působí blahodárně i na krevní tlak a podle některých studií se takto dá ovlivnit i hladké svalstvo. Z psychologického hlediska tato technika pomáhá zmenšovat pocity úzkosti a deprese a pomáhá i proti nespavosti. Jsou zprávy, že u sportovců a hudebníků progresivní relaxace pomáhá k lepším výkonům. [1]

6.4 Další metody

Existuje množství dalších technik jak uvést své tělo do relaxovaného stavu, nebo se alespoň chvilkově uklidnit a vyvolat v těle zklidňující reakci. Některé jako biofeedback (v překladu něco jako zpětná biologická vazba) slouží k určení nežádoucího stavu pomocí vlastních smyslů i přístrojů a následné aplikaci některé z výše popsaných technik na jeho zmírnění. Další je jóga, obvykle kombinující meditační a protahovací cviky. Čistě psychologickou formou uklidnění se jsou modlitby, zaměření celé pozornosti na přítomnost nebo rychlé uklidnění kde je důležité pomalu zhluboka dýchat, lehce se usmát a držet správnou pozici těla tváří v tvář stresoru. Jako poslední zde uvedu hudbu. Hudba ovlivňuje myšlení člověka a její správná volba dokáže uklidnit a zlepšit náladu každému. Konkrétní druh hudby se samozřejmě u každého liší. [1]

7. Vliv stresu na ekonomiku

Přesně určit vliv stresu na ekonomiku je zhola nemožné. Prvním důvodem je praktická nemožnost odlišit stres od jiných podobných stavů, které sice často

[1]

Jerrold S. Greenberg, Comprehensive stress management 10th editon, 2008, McGraw – Hill Higher Education, ISBN 978-0-07-352962-2 [1] Jerrold S. Greenberg, Comprehensive stress management 10th editon, 2008, McGraw – Hill Higher Education, ISBN 978-0-07-352962-2

- 41 -

patří mezi příznaky stresu, ale často se objevují i o samotě nebo naopaknejsou u jedince vystaveného stresu patrné. Díky tomu, že stresová reakce ovlivňuje celé tělo není možné určit jestli za vzniklý problém může stres nebo jiný faktor. Jelikož se však jedná o jeden z vysoce rizikových faktorů pro vznik onemocnění kardiovaskulární soustavy nebo rakoviny můžeme říct, že náklady na napravení škod způsobených stresem se celosvětově budou pohybovat přinejmenším v desítkách, ale spíše ve stovkách miliard dolarů.

8. Průzkum na téma stres a metody jeho zvládání

Jako součást praktické části své bakalářské práce jsem provedl šetření na téma stresu a metod jeho zvládání. Dotazník sestává z 15 hlavních otázek, z nichž 2 byli vypisovací. Ankety se celkem zúčastnilo 203 lidí převážně z vysokých škol a mého okolí, z toho 123 je studentů Fakulty Managementu na VŠE. Formou byl anonymní elektronický dotazník.Nejprve zde předložím celková získaná data a poté se zaměřím jen na fakultu. V první části jsou demografické a socioekonimické údaje o respondentech, druhá část se pak zabývá jejich vnímáním a názorem na stres a metody boje s ním. V části věnované fakultě se pak zabývám jen pocitem vystavení stresu, metodami boje se stresem a vnímáním jejich účinnosti. Některé otázky nebyly povinné a nejsou tedy zodpovězeny všemi. Následující grafy jsou vytvořeny na základě primárních dat získaných z mnou vytvořeného a vyhodnoceného dotazníku.

- 42 -

8.1 Vyhodnocení kompletního dotazníku

8.1.1 Demografické a socioekonomické údaje

1. Pohlaví Graf 1: pohlaví respondentů

Z tohoto grafu je vidět, že se této ankety zúčastnili většinou ženy a to konkrétně 59 % žena 41 % mužů. 2. věk a povolání respondentů Graf 2: věk respondentů

méně jak 18 let

3

1%

18-25 let

170

83 %

26-30

17

8%

31-40

10

5%

- 43 -

41 a víc

3

1%

Graf 3: povolání respondentů

Student

31

15 %

Student Fakulty managementu VŠE

123

60 %

Zaměstnanec

27

13 %

Živnostník

3

1%

Manažerská pozice

5

2%

Nezaměstnaný

5

2%

Other

10

5%

Na těchto grafech je vidět, že většina respondentů je ve věku mezi 18 a 25 lety a studuje, 60 % na fakultě managementu.

- 44 -

3. Spokojenost respondentů s jejich mezilidskými vztahy Graf 4: Jste spokojen/a se svými mezilidskými vztahy?

Tento graf znázorňuje spokojenost respondentů s jejich mezilidskými vztahy. 75 % všech respondentů je s těmito vztahy spokojeno, 22 % nespokojeno a 3 % se rozhodla neodpovědět. Nespokojenost se svými vztahy je častým a silným stresorem, je vidět, že tři čtvrtiny respondentů nejsou tomuto stresoru vystaveny, alespoň na vědomé úrovni.

8.1.2 Údaje o vnímání stresu a boji s ním

1. Uvědomělé dlouhodobé vystavení stresu Graf 5: Cítil/a jste se někdy ve stresu déle než 48 hodin v kuse?

- 45 -

Tento graf znázorňuje pocit respondentů, že byli vystaveni stresu déle než 48 hodin a uvědomovali si ho. Vyplývá z něj, že 59 % respondentů takto dlouhé vystavení stresu zažilo. Existuje také možnost, že může být člověk vystaven stresu aniž by si to uvědomoval, záleží pouze na vnímání konkrétního jedince.

2. Obava z civilizačních chorob a souvislost zdravotního stavu s vystavením stresu.

Graf 6: Obáváte se takzvaných civilizačních chorob?

Ano Ne

131 68

64 % 33 %

Graf 7: Myslíte, že je váš zdravotní stav ovlivněn působením stresu?

Ano Ne

155 46

76 % 23 %

Tyto 2 grafy znázorňují obavu z civilizačních chorob, u kterých se často předpokládá, že stres patří k rizikovým faktorům. 64 % respondentů se jich

- 46 -

neobává, ale 76 % si myslí, že je jejich zdraví stresem ovlivněno. Je zde drobná nesrovnalost jelikož na otázku jestli si myslí, že je jejich zdravotní stav stresem ovlivněn odpovědělo o 2 respondenty více. 3. Metody boje se stresem a názory na jejich účinnost

Graf 8: Provozování aktivit spojovaných se snížením stresu

běh nebo procházka po krajině stretching nebo jóga jiný sport sex žádnou

108 16 91 95 29

54 % 8% 45 % 47 % 14 %

Graf 9: názor na účinky těchto aktivit v boji se stresem

- 47 -

Ano Ne

155 19

89,1 % 10,9 %

Tyto 2 grafy znázorňují jaké fyzické aktivity snižující stres respondenti provádějí a jak hodnotí jejich úspěšnost. Za zmínku stojí, že pouze 14 % respondentů uvedlo, že žádnou z těchto aktivit neprovozují a 89,1 % kteří některou z nich během stresu zkusili a odpověděli na tuto otázku hodnotí její efekt kladně. Nejčetnější je běh nebo procházka po krajině s 54 %, následuje sex s 47 %, těsně za ním jsou ostatní sporty s 45 % a na posledním místě pak stretching nebo jóga které zkoušelo 8 % respondentů. Graf 10: Pravidelné věnování se některé z relaxačních technik

Meditace Autogenní trénink Progresivní relaxace nic Other

11 5 8 164 24

6 % 3 % 4 % 82 % 12 %

Z tohoto to grafu vyplývá, že 82 % respondentů se nevěnuje pravidelně žádné z relaxačních technik. 6 % pravidelně medituje, 3 % se věnují autogennímu tréninku, 4% relaxaci a 12 % se věnuje jinému způsobu relaxace.

- 48 -

Graf 11: věnování se relaxačním technikám při působení stresu

Meditace Autogenní trénink Progresivní relaxace žádnou Other

18 20 12 135 21

9% 10 % 6% 71 % 11 %

Graf 12: účinnost těchto metod na stres

Ano Ne

31 17

64,6 % 35,4 %

Tato dvojice grafů znázorňuje množství respondentů, kteří zkusili nějakou relaxační techniku během vystavení stresu a jejich názor na účinnost těchto technik. Je vidět, že ve stresu se snaží využít nějakou z těchto technik více lidí,

- 49 -

pouze 71 % respondentů nic nezkouší, 10 % zkusilo autogenní trénink, 9 % meditaci, 6 % progresivní relaxaci a 11 % nějakou jinou techniku. Co se týče názoru na jejich účinnost, 64,6 % respondentů pocítilo zmírnění stresu a 35,4 % nezaznamenalo žádnou změnu. U respondentů, kteří se některé z těchto technik věnují pravidelně je procento kladných odpovědí vyšší.

Graf 13: látky užívané ke snížení hladiny stresu

Alkohol Kofein Marihuana Amfetaminy (speed, extáze) Metamfetaminy (crystal, pervitin) Kokain Opiáty Antidepresiva Žádnou Other

131 112 33 4 2 7 2 14 36 20

65 % 56 % 16 % 2% 1% 3% 1% 7% 18 % 10 %

Tento graf znázorňuje některé látky, které se dají využít ke zmírnění stresu a jejich užívání respondenty pod vlivem stresu. Je zde vidět, že přední místa zaujímají legální látky a to alkohol s 65 % a kofein s 56 %, z ilegálních látek vede

- 50 -

marihuana s 16 %. 18 % respondentů při vystavení stresu neužívá žádnou z látek ovlivňujících myšlení.

Graf 14: účinnost těchto látek při boji se stresem

Ano Ne

116 48

70,7 % 29,3 %

Tento graf znázorňuje mínění respondentů, na účinnost těchto látek. 70,7 % cítilo po užití některé látky zmírnění stresu. Když zhodnotím tyto 3 metody boje se stresem, nejlépe se pro mírnění stresu hodí fyzické aktivity, úspěšné na 89,1 %. 4. Vypisovací otázky Ve vypisovacích otázkách jsem se respondentů ptal jaké jsou podle nich nejsilnější stresory a jak se s nimi nejlépe vyrovnat. Nejčastěji jsou za nejsilnější stresory považovány zkoušky a bakalářská práce, což je z velké části dané složením skupiny respondentů. Dále se zde často objevuje rozpad vztahu, úmrtí nebo nemoc blízké osoby a ztráta zaměstnání. Jako metoda je častá právě relaxace pokud možno s přáteli, často podpořená některou látkou z dotazníku. Dále také fyzické aktivity a snažit se nebrat stresující události tak vážně.

- 51 -

8.2 Metody boje se stresem u studentů fakulty managementu

V této části budu pracovat s daty z ankety pouze v rámci podmnožiny studentů fakulty managementu. Vynechávám proto demografické a socioekonomické údaje a soustředím se pouze na pocit vystavení dlouhodobému stresu a metody boje s ním. Graf 15: uvědomělé vystavení dlouhodobému stresu studenta FM

Ano Ne

72 51

58,5 % 41,5 %

Na tomto grafu je vidět, že 58,1% studentů FM pociťovalo vystavení stresu delší než 48. Oproti celému souboru respondentů je jich tedy skoro stejné procento.

- 52 -

Graf 16: fyzické aktivity studenta FM spojené se snížením stresu

Běh nebo procházka po krajině Stretching nebo jóga Jiný sport Sex Žádnou

70 10 62 55 13

56,9 % 8,1 % 50,4 % 44,7 % 10,6 %

Tento graf znázorňuje procentuální zastoupení jednotlivých aktivit mezi studenty FM. Nejčastější je běh nebo procházka s 56,9 %, následuje jiný sport s 50,4 % na třetím místě sex se 44,7 % a poslední je stretching nebo jóga s 8,1 %. 10,6 % studentů FM nikdy žádnou z těchto aktivit při stresu neprovozovalo. Graf 17: účinnost fyzických aktivit na mírnění stresu

- 53 -

Ano Ne

98 12

89,1 % 10,9 %

Zde je vidět, že po některé z těchto aktivit 89,1 % studentů FM pozorovalo zmírnění stresu, zajímavé je, že se jedná přesně o stejné procento jako u celého souboru.

Graf 18: relaxační techniky pravidelně provozované studenty FM

Meditace Autogenní trénink Progresivní relaxace Jiné Nic

6 2 4 2 112

4,9 % 1,6 % 3,2 % 1,6 % 91 %

Na tomto grafu je vidět, že se pouze 9 % studentů FM pravidelně věnuje některé z relaxačních technik. 4,6 % pravidelně medituje, 1,6 % se shodně věnuje autogennímu tréninku a jiným metodám a 3,2 % se věnuje progresivní relaxaci.

- 54 -

Graf 19: relaxační techniky provozované studenty FM ve stresu

Meditace Autogenní trénink Progresivní relaxace Jiné Nic

13 16 6 5 93

10,5 % 13 % 4,8 % 4% 75,6 %

Na tomto grafu je opět vidět, že se lidé během stresu snaží více věnovat relaxačním technikám než za běžných okolností. 13 % autogennímu tréninku, 10,5 % meditaci, 4,8 % progresivní relaxaci a 4 % jiným technikám. 75,6 % respondentů nic nezkouší ani ve stresu.

- 55 -

Graf 20: účinnost relaxačních technik pří mírnění stresu

Ano Ne

17 13

64,6 % 35,4 %

64,6 % studentů FM pociťovali při použití některé z relaxačních technik zmírnění stresu, pokud bysme však vzali studenty, kteří se těmto technikám věnují pravidelně, 10 z 11 těchto studentů pocítilo zmírnění stresu, což značí mnohem vyšší úspěšnost relaxačních technik pokud se jim věnujeme pravidelně a ne pouze nárazově. Graf 21: užívání látek ke zmírnění stresu studenty FM

- 56 -

Alkohol Kofein Marihuana Amfetaminy (speed, extáze) Metamfetaminy (crystal, pervitin) Kokain Opiáty Antidepresiva Žádnou Other

87 70 20 2 0 4 2 5 18 5

70,7 % 56,9 % 16,2 % 1,6 % 0% 3,2 % 1,6 % 4% 14,6 % 4%

V tomto grafu vidíme, že nejužívanějšími látkami jsou opět alkohol a kofein se 70,7 % a 56,9 % z ilegálních látek opět vede marihuana s16,2 % uživatelů. 14,6 % studentů při vystavení stresu žádnou zvláštní látku neužívá. Graf 22: účinnost těchto látek v potírání stresu

Ano Ne

78 25

75,7 % 24,3 %

Zde můžeme vidět účinnost užívání látek k mírnění stresu podle názoru studentů FM kteří je zkusili odpověděli na tuto otázku. 75,7 % hodnotí jejich účinky na stres jako zmírňující, 24,3 % žádnou změnu nepozorovalo.

- 57 -

Stejně jako u celého souboru i u studentů nejlépe proti stresu zabírají tělesné aktivity. Na druhou stranu pokud bychom u relaxačních technik počítali pouze studenty jež se jim věnují pravidelně, vyhoupnou se na první pozici právě ony. Zdá se, že jejich nízká účinnost je dost možná dána nedostatkem zkušeností s jejich použitím a jelikož se zde, na FM připravujeme na pozice manažerů a podobných stresujících pozic, stálo by za úvahu věnovat těmto technikám prostor ve výuce nebo s nimi studenty alespoň blíže seznámit. Z výsledků průzkumu vyplývá, že nadpoloviční většina studentů FM pociťuje dlouhodobé vystavení stresu. Dále také vyplývá, že většina studentů bojuje proti stresu až když pociťuje jeho působení a dokáže účinně používat hlavně jednorázové metody jak si na okamžik od stresu ulevit jako je fyzická aktivita nebo některá z látek zmírňující dopady stresu.Ačkoliv je stres přirozená fyziologická reakce na vnější podněty, kvůli jeho dlouhodobým negativním účinkům je vhodné snažit se mu předcházet a tlumit některé účinky stresové reakce. K tomu právě skvěle slouží relaxační techniky, kterými se však pravidelně zabývá pouze 9 % dotázaných. Možné řešení bych viděl v začlenění výuky základů relaxačních technik a metod, jak u sebe rozeznat stres do nabídky předmětů na fakultě. Díky propojení mysli s tělem je tak pravděpodobné nejen zlepšení duševního, ale i tělesného zdraví studentů. I u studentů, jež se zatím s dlouhodobým stresem nesetkali, je velice pravděpodobné, že se s ním někdy v budoucnosti při výkonu manažerské funkce setkají a pokud budou znát metody, jak se uvolnit a hlavně proč je tak důležité se dokázat uvolnit i v psychicky náročných situacích, jen jim to v budoucnosti prospěje.

- 58 -

Závěr

Stresová reakce pomáhala lidstvu tisíce let přežít, v dnešní době, kdy člověka málokdy ohrožuje krátkodobé nebezpečí se kterým by mohl bojovat nebo mu utéct se však díky svému dlouhodobému účinku na organismus stává zdraví ohrožujícím problémem. Největším nepřítelem lidstva je tak v tomto ohledu současný životní styl. V této práci jsem se pokusil popsat co to vlastně stres je, jaké známe jeho druhy a jeho mechanismy jeho působení na organismus. V kapitole 1 jeho příčiny, psychologický mechanismus spuštění stresové reakce a rizika která z hlediska stresu přináší práce manažera, v kapitole 2 pak části těla a hormony které se na stresové reakci podílejí. V 3. kapitole jsem představil zdravotní komplikace pro které je stres rizikovým faktorem. Jako další cíl této práce jsem si stanovil alespoň zevrubné přiblížení metod jakými můžeme stresu čelit a to od metod které jsou našemu tělu vlastní v kapitole 4, přes několik látek které člověku pomáhají stresu čelit kapitole 5 až po techniky snažící se člověku umožnit kontrolu nad vlastním tělem a jeho reakcemi v kapitole 6. 7. kapitolu, jsem věnoval krátkému zhodnocení vlivu stresu na ekonomiku. A konečně v 8. kapitole jsem představil výsledky ankety na téma stres metody boje s ním. Podle těchto výsledků navrhl začlenění hlavně psychologických metod k boji se stresem do výuky. Když se na svou práci podívám, myslím, že naplnila zadané cíle a každý čtenář se přinejmenším dozví něco více o tom, jak fungují některé pochody v jeho těle a pokud se někdy setká se stresovými situacemi dokáže si vybrat způsob jak se jim bránit. Dále výsledky ankety poskytují zajímavý náhled do vnímání stresu a jeho potírání ve společnosti.

- 59 -

Zdroje: Knihy: [1]

Jerrold S. Greenberg, Comprehensive stress management 10th editon, 2008,

McGraw – Hill Higher Education, ISBN 978-0-07-352962-2 [2]

Michael W. Passer, Ronald E. Smith Psychology: the science of mind and

behavior 4th edition, 2008, McGraw – Hill Higher Education, ISBN: 978-0-07338276-0 [13]

David G. Myers, Psychology 9th edition, 2010, Worth Publishers ISBN 978-1-

4292-1597-8 Elektronické: (dostupnost ověřena k 2.9.2012) [3]

RNDr. Oldřich Syrovátka, Vybrané společensko-vědní aspekty

environmentálního managementu - Sborník materiálů, 2004, Katedra společenských věd Jindřichův Hradec, IGA 35/03 [4]

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/94631-stres-a-manazer-

nerozlucna-dvojka/, 30.6.2010 [5]

Stewart Shipp "Structure and function of the cerebral cortex". Current Biology

6/2007, http://www.cell.com/current-biology/retrieve/pii/S0960982207011487 [6]

Mircea Steriade; Rodolfo R. Llinás, The Functional States of the Thalamus and

the Associated Neuronal Interplay, Physiological rewievs, 1988, http://physrev.physiology.org/content/68/3/649.full.pdf+html [7]

Larry W. Swanson , Gorica D. Petrovich 8/1998, What is the amygdala?,

Trends in Neurosciences 21 (8): 323–331 [8]

http://en.wikipedia.org/wiki/Hypothalamus

[9]

Charlotte L. Ownby

http://instruction.cvhs.okstate.edu/Histology/HistologyReference/HREndoframe.h tm [10]

R. Bowen,

http://arbl.cvmbs.colostate.edu/hbooks/pathphys/endocrine/adrenal/index.html [11]

R. Bowen

http://www.vivo.colostate.edu/hbooks/pathphys/endocrine/index.html

- 60 -

[12]

Gabella, G. 2001. Autonomic Nervous System. eLS

[14]

http://en.wikipedia.org/wiki/Antidepressant

[15]

http://www.news-medical.net/health/Nicotine-Effects.aspx

[16]

http://thebrain.mcgill.ca/flash/i/i_03/i_03_m/i_03_m_par/i_03_m_par_heroine.ht ml#drogues [17]

M. R. Elphick, M. Egertová, The neurobiology and evolution of cannabinoid

signalling, 2001, PMC1088434, http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC1088434/pdf/TB010381.pdf [18]

http://thebrain.mcgill.ca/flash/i/i_03/i_03_m/i_03_m_par/i_03_m_par_cocaine.ht ml#drogues [19]

http://en.wikipedia.org/wiki/Cocaine#Mechanism_of_action

[20]

http://thebrain.mcgill.ca/flash/i/i_03/i_03_m/i_03_m_par/i_03_m_par_amphetami ne.html#drogues [21]

http://www.emcdda.europa.eu/publications/drug-profiles/methamphetamine

[22]

Sanford Bolton, Caffeine: Psychological Effects, Use and Abuse, 1981,

Orthomolecular Psychiatry 10 (3): 202–211, http://intraspec.ca/1981-v10n03p202.pdf

Seznam grafů : Graf 1: pohlaví respondentů.................................................................... 43 Graf 2: věk respondentů .......................................................................... 43 Graf 3: povolání respondentů.................................................................. 44 Graf 4: Jste spokojen/a se svými mezilidskými vztahy? ........................ 45

Graf 5: Cítil/a jste se někdy ve stresu déle než 48 hodin v kuse? ........... 45 Graf 6: Obáváte se takzvaných civilizačních chorob? ............................ 46

- 61 -

Graf 7: Myslíte, že je váš zdravotní stav ovlivněn působením stresu? ... 46 Graf 8: Provozování aktivit spojovaných se snížením stresu ................. 47 Graf 9: názor na účinky těchto aktivit v boji se stresem ......................... 47 Graf 10: Pravidelné věnování se některé z relaxačních technik ............. 48 Graf 11: věnování se relaxačním technikám při působení stresu............ 49 Graf 12: účinnost těchto metod na stres ................................................. 49 Graf 13: látky užívané ke snížení hladiny stresu .................................... 50 Graf 14: účinnost těchto látek při boji se stresem ................................... 51 Graf 15: uvědomělé vystavení dlouhodobému stresu studenta FM ........ 52 Graf 16: fyzické aktivity studenta FM spojené se snížením stresu ......... 53 Graf 17: účinnost fyzických aktivit na mírnění stresu ............................ 53 Graf 18: relaxační techniky pravidelně provozované studenty FM ........ 54 Graf 19: relaxační techniky provozované studenty FM ve stresu ........... 55 Graf 20: účinnost relaxačních technik pří mírnění stresu ....................... 56 Graf 21: užívání látek ke zmírnění stresu studenty FM .......................... 56 Graf 22: účinnost těchto látek v potírání stresu ...................................... 57

Seznam obrázků Obrázek 1 – Schéma amygdaly............................................................... 6

- 62 -

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MANAGEMENTU V JINDŘICHOVĚ HRADCI. Bakalářská práce Tomáš Zikeš

Recommend Documents