Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta financí a účetnictví Katedra veřejných financí Studijní obor: finance

Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta financí a účetnictví Katedra veřejných financí Studijní obor: finance

Financování vysokoškolského vzdělání v České republice

Autor bakalářské práce: Ekaterina Lodygina Vedoucí bakalářské práce: Doc. Ing. Václav Urbánek, CSc. Rok obhajoby: 2007

Čestné prohlášení: Prohlašují, že bakalářskou práci na téma „Financování vysokoškolského vzdělání v České republice“ jsem vypracovala samostatně a veškerou použitou literaturu a další prameny jsem řádně označila a uvedla v přiloženém seznamu.

V Praze dne 14.12.2006

2

Poděkování: Ráda bych poděkovala svému vedoucímu bakalářské práce Doc. Ing. Václavu Urbánkovi, CSc. a vedoucí bakalářského semináře Ing. Lucií Sedmihradské, Ph.D. za odborné vedení a rady při zpracování mé bakalářské práce.

3

Obsah: 1

ÚVOD ................................................................ ..................................................................................... ..................................................... 5

2

VZDĚLÁNÍ JAKO SMÍŠENÝ VEŘEJNÝ STATEK ................................... ................................... 6

2.1

Tržní selhání – ekonomické příčiny existence veřejného sektoru ................................................................... 6

2.2

Vysoké školství jako smíšený veřejný statek .................................................................................................... 6

2.3

Externality ........................................................................................................................................................... 8

3

VYSOKÉ ŠKOLSTVÍ V ČR................................ ČR ............................................................ ............................................................ 9

3.1

Legislativní úprava vysokého školství ............................................................................................................. 10

3.2

Veřejná vysoká škola ........................................................................................................................................ 10

3.3

Soukromá vysoká škola .................................................................................................................................... 12

3.4

Současná situace................................................................................................................................................ 12

3.5

Kvantifikované cíle a termínované úkoly........................................................................................................ 15

4

FINANCOVÁNÍ VYSOKÉHO ŠKOLSTVÍ ........................................... ........................................... 18

4.1

Náklady na vysokoškolské studium ................................................................................................................. 18

4.2

Zdroje financování ............................................................................................................................................ 19

4.3

Pravidla stanovení výše příspěvků a dotací .................................................................................................... 21

4.4

Financování VŠ v ČR – současnost.................................................................................................................. 24

4.5

Otázka efektivností............................................................................................................................................ 27

5

ŠKOLNÉ ................................................................ ................................................................................ ................................................ 28

5.1

Argumenty pro a proti zavedení školného ...................................................................................................... 28

5.2

Spoluúčast studentu na financování VŠ .......................................................................................................... 29

5.3

Možností zavedení v ČR ................................................................................................................................... 30

6

ZÁVĚR ................................................................ .................................................................................. .................................................. 32

7

SEZNAM LITERATURY A PRAMENŮ .............................................. .............................................. 34 4

1

Úvod

Úloha vysokých škol vzrůstá, protože podmiňuje úspěšný ekonomický, společenský a kulturní rozvoj ČR. Jeho základem je vysoké procento vysokoškolsky vzdělané populace, doprovázené výraznou podporou její nejtalentovanější části. Od vysokých škol se dále stále více očekává, že na straně jedné budou vytvářet kvalitní podmínky pro rozvoj špičkového výzkumu a vývoje a na straně druhé budou schopny výsledky výzkumu a vývoje aplikovat v praxi. Šetření, která jsou zaměřená na uplatnění pracovníků na dynamicky se měnících pracovních trzích v posledních desetiletích prokazují, že vysokoškolsky vzdělaná populace je nejméně náchylná na nezaměstnanost nebo malou adaptabilitu a stejné výsledky vykazuje i trh práce v České republice. Systém financování vysokých škol v současné době je ovlivňován několika trendy, zejména rostoucí poptávkou po vysokoškolském vzdělání, změnami v poptávce na trhu práce (zaměstnavatelé požadují modernější a více znalostí a dovedností) a omezováním veřejných zdrojů (omezení veřejných zdrojů znamená tlak na snižování výdajů na studenta a zajištění financování z jiných zdrojů). Cílem této práce je posoudit stávající systém financování veřejných vysokých škol v České republice, zjistit, zda je efektivní, poukázat na jeho problémy a nastínit možnosti řešení. Ve druhé kapitole se věnují ekonomickým aspektům vysokoškolského vzdělání. Problematice kvantifikace užitku statku vzdělání a externalitam spojených s vysokoškolským vzděláním. Analyzují vysokoškolské vzdělávání jako smíšený veřejný statek. Třetí kapitola obsahuje legislativní úpravu a institucionální charakteristiku

vysokého

školství v České republice. Popisuje současnou situaci vysokého školství v ČR, cíle do budoucna stanovené ministerstvem školství. Čtvrtá kapitola je zaměřena na náklady spojené se studiem, veřejné a soukromé zdroje financování vysokého školství a pravidla poskytování dotací ze státního rozpočtu. Zahrnuje otázku efektivnosti využívání těchto zdrojů. V páté kapitole se zabývám problematikou školného neboli finanční spoluúčastí studentů financování vysokoškolského vzdělání. Zaměřují se na současné problémy a nezbytnost změn v těchto problémových oblastech a pokusím se o návrh změn financování studia.

5

2

Vzdělání jako smíšený veřejný statek

2.1

Tržní selhání – ekonomické příčiny existence veřejného sektoru

Analýza selhání trhu může být důvodem, proč na trzích není dosahováno žádoucích cílů společného zájmu.
Makroekonomické selhání trhu, stabilizační politika vlády jako reakce na cykličnost vývoje tržních ekonomik.
Mikroekonomické selhání trhu •

monopolní síla

•

externality

•

veřejné statky

•

nedokonalé informace


Mimoekonomické selhání trhu při zabezpečení spravedlnosti Zásahy do trhů vyplývají z jednotlivých funkcí vládních činností: Legislativně – ovlivňuje právní možnosti podniků a pro trh práce určuje závazná pravidla Alokačně – odstraňuje monopolní snahy a diskriminační trendy na trhu práce Regulačně – reguluje hospodářský cyklus a zamezuje chronické nezaměstnanosti Nedistribučně – v ziskových oblastech nabírá prostředky a zmírňuje sociální dopady slabších vrstev. Pokud trhy nedosahují ekonomické efektivnosti, vláda bude chtít zasáhnout, aby napravily selhání trhu. Některé z výše uvedených situací lze vyřešit prostředky regulace či jiným způsobem. V některých případech však stát může uvažovat o použití státní podpory. Jedním z důležitých odůvodnění pro použití státních podpor je proto existence selhání trhu.

2.2

Vysoké školství jako smíšený veřejný statek

Statky jsou veřejné, o jejichž produkci i spotřebě se rozhoduje veřejnou volbou v rámci dané společnosti, neboť tržní mechanismus selhává. Soukromé statky, u kterých o výrobě a spotřebě, tzn. i o alokaci finančních prostředků na výrobu a spotřebu, rozhodují soukromé subjekty – producenti či spotřebitele podle situaci na trhu. Rozhodují se samostatně podle svých individuálních potřeb a podle svých finančních možností.

6

Vysokoškolské vzdělání splňuje následující kritéria veřejných statku:
Společná spotřeba Spotřebovávají je kolektivně občané daného společenství. VŠ vzdělanci jsou vzorem ostatních např. trávení volného času – poradenství. Výše zmíněné efekty jsou nedělitelné ve spotřebě.
Nerivalita ve spotřebě Ve „spotřebě“ veřejné části statku vysokoškolského vzdělání se nesoutěží tak jako např. na trhu omezených statků fungujícím na principu cenového mechanismu.
Nedělitelnost Spotřebu veřejných statků nelze rozdělit na jednotky, tyto statky jsou spotřebovávány ve svém úhrnu. Spotřeba veřejného statku jedním jednotlivcem nesnižuje spotřebu tohoto statku jiným spotřebitelem. Výše zmíněné efekty, např. poradenství, jsou nedělitelné ve spotřebě.
Existence externalit Vysokoškolské vzdělání pozitivně ovlivňuje úspěšnost na trhu práce a nepřímo snižuje nezaměstnanost. Vede k vyšší kvalitě života a zdravějšímu životnímu stylu. Existence pozitivních externalit je jedním z hlavních argumentů používaných pro zdůvodnění veřejného financování terciárního vzdělání. Externality a veřejné statky jsou vlastně dva různé pohledy na tutéž věc. Vysokoškolské vzdělání však nesplňuje:
Nevylučitelnost ze spotřeby Nevylučitelnost ze spotřeby vyjadřuje neefektivnost a někdy i technickou nemožnost či nákladnost vyloučení jednoho spotřebitele ze spotřeby veřejného statku. Však počet studentů, a tím i absolventů, může být regulován různými opatřeními, která omezují přístup mladých lidí na vysoké školy, např. splněním určitých požadavků (přijímacích zkoušek).
Nulové mezní náklady na každého dalšího spotřebitele Mezní náklady na každého dalšího studenta zdaleka nejsou nulové. Vysokoškolské

vzdělání není čistým veřejným statkem, protože nesplňuje kritérium

nevylučitelnosti. Dále, mezní náklady na každého dalšího studenta nejsou nulové, jak je tomu u čistých veřejných statků. Vzdělání není ani čistým soukromým statkem, je to smíšený veřejný statek.

7

2.3

Externality

Externalita je činnost, která kladně nebo záporně ovlivňuje jiné subjekty, aniž tyto za ně musí platit nebo jsou za ně odškodňovány. Externality vznikají tehdy, když se soukromé náklady nebo přínosy neshodují s náklady nebo přínosy celé společnosti.1 Externalita je dodatečný náklad nebo dodatečný přínos určité činnosti (např. výroba zboží), který postihuje třetí osoby, které se dané činnosti (tj. nákupu a prodeje zboží) přímo neúčastní. Třetí osoba je tedy za tyto vedlejší efekty kompenzována (v případě negativní externality) nebo za ně platí (v případě pozitivní externality). Výraz „externalita“ je odvozen z externí povahy třetí osoby, která následně uplatňuje úhradu své újmy nebo je naopak předmětem dodatečného zpoplatnění. Za pozitivní externalitu je tedy označován stav, kdy subjekt, který se přímo neúčastní výroby či spotřeby určitého statku, je příjemcem dodatečného přínosu plynoucího z této činnosti.2 Externalita tedy představuje nechtěný, vedlejší efekt z hlediska fungování trhu. Pozitivní externality vysokoškolského vzdělání:
Vysoké školy provozují v souvislosti se svojí činností vědeckou, výzkumnou, vývojovou, uměleckou nebo další tvůrčí činnost.
Vzdělanější lidé obvykle lépe pečují o svém zdraví.
Občané s vyšším vzděláním se častěji účastní voleb. Výsledkem je podpora demokracie.
Ochrana životního prostředí. Vzdělanější lidé lépe analyzují pozitivní vlivy zdravého životního prostředí.
Vzdělanost vede ke snížení kriminality.
Zmírnění fiskálních výdajů, neboť vzdělání lidé zřídka požadují sociální pomoc.
Přesun hodnot, vědění a orientace na rodiče, sourozence, příbuzné a přátele. Vyšší stupen vzdělání rodičů má pozitivní vliv na výchovu a vývoj děti. McMahon (1987) definuje externí užitky ze vzdělání přímo jako „užitky pro společnost, které převyšují soukromé užitky, které realizují jedinci, tj. studenti, nebo rodiny.“ Podobně se Acemoglu (1996) domnívá, že externalita vzdělání, resp. lidského kapitálu, vzniká tehdy, pokud investice jedince do své vlastní kvalifikace vytváří užitky i pro ostatní subjekty v ekonomice. Soukromé užitky ze vzdělání získávají především studenti, resp. absolventi vysokých škol. Příjemci externích užitků, kterých si studenti či absolventi ani nemusí být vědomi, jsou jednak sami studenti 1

SOUKUPOVÁ, J. – HOŘEJŠÍ, B. – MACAKOVÁ, L. Mikroekonomie. 2.vydání, Praha: Management Press, 2001

2

článek dostupný na http://www.libinst.cz/tl/tl_06_07_2005.pdf.

8

či absolventi, jednak ostatní členové společnosti, tj. jedinci, kteří se přímo vzdělání neúčastní, příp. společnost jako celek. Lze shrnout, že soukromá hodnota vzdělání pro vzdělané jedince je v případě existence externalit menší než hodnota vzdělání pro společnost jako celek. Pozitivní vliv úrovně vzdělání, resp. tzv. lidského kapitálu, ve společnosti na produktivitu nebo individuální mzdy zejména méněvzdělaných (tj. méněkvalifikovaných) pracovníků může být interpretován jako externality vzdělání či lidského kapitálu. Působení externalit ze vzdělání (lidského kapitálu) v rámci jedné firmy lze snadno popsat tak, že vzdělání přispívá k produkci znalostí, které jsou „vtěleny” např. do absolventů vysokých škol - pracovníků firem, a tyto znalosti kvalifikovaných pracovníků mohou v rámci firmy „externě” působit na ostatní pracovníky. Je však obtížnější zachytit externí efekty, související se znalostmi pracovníků konkrétní firmy, působící na produkt jiné firmy, zvláště v jiném odvětví či regionu. Pro pochopení působení externalit mezi firmami, regiony apod. jsou proto vhodnější modely, ve kterých se uvažuje o externalitách souvisejících s výzkumem a rozvojem.3

3

Vysoké školství v ČR

Od vysokého školství se dnes a v našem kulturním prostoru obvykle očekává plnění 5 hlavních funkcí:4 1. poskytovat výchovu, 2. připravovat na výkon profese (a to už od středověku – lékaři, právníci, učitelé), 3. provádět výzkum, 4. podílet se na rozvoji regionu, rozvíjet mezinárodní kontakty, 5. vykonávat sociální funkci – intelektuální a sociální rozvoj společnosti. Nikdy nelze dosáhnout, aby vysoké školy současně ideálně plnily všechny uvedené funkce, a je záležitostí společenské dohody projevené pomocí demokratických mechanismů, kterým aspektům vysokého školství je dána přednost. Je také záležitostí jiných úvah, nakolik je v těchto souvislostech potřebné oddělovat vědu a technologii, vědecký a technický výzkum. Jednou ze základních funkcí vysokého školství je ale v každém případě poskytovat služby.

3

SLINTÁKOVÁ, B. Empirické poznatky o externalitách terciálního vzdělání

4

Terciální vzdělávání jako služba – článek dostupný na www.csvs.cz

9

3.1

Legislativní úprava vysokého školství

Vysoká veřejná škola je právnickou osobou a může být univerzitního nebo neuniverzitního typu. Pokud je vysoká škola univerzitní, pak může uskutečňovat všechny typy univerzitních programů a v souvislosti s tím vědeckou a výzkumnou nebo další tvůrčí činnost. Vysoká škola neuniverzitního typu uskutečňuje bakalářské a magisterské studijní programy a v souvislosti s tím výzkumnou, vývojovou, uměleckou a další tvůrčí činnost.5 Pouze vysoké školy máji právo přiznat akademický titul, konat habilitační řízení, konat řízení ke jmenování profesorem, používat akademické insignie a konat akademické obřady. Vysoké školy mají určitá akademická práva a akademické svobody:6 •

Svoboda vědy, výzkumu a umělecké tvorby

•

Svoboda výuky především v její otevřenosti různým vědeckým názorům, metodám a uměleckým směrům

•

Právo učit se, zahrnující svobodnou volbu zaměření studia v rámci studijních programu

•

Právo členů akademické obce volit zastupitelské akademické orgány

•

Právo používat akademické insignie a konat akademické obřady

Na vysokých školách je nepřípustné zakládat a organizovat činnost politických stran a politických hnutí.

3.2

Veřejná vysoká škola

Veřejná vysoká škola se zřizuje a zrušuje zákonem. Činnost vysokých škol je upravena zákonem č. 111/1998 Sb., (zákon o vysokých školách) ve znění pozdějších předpisů. Zákon též stanoví její název a sídlo. Veřejná vysoká škola se může sloučit nebo splynout jen s jinou veřejnou vysokou školou, rozdělit se může jen na jiné veřejné vysoké školy. Tyto změny je možné provést pouze zákonem. Orgány veřejné vysoké školy Samosprávnými akademickými orgány veřejné vysoké školy jsou a) akademický senát 5

Zákon č. 147/2001 Sb. ze 4. dubna 2001

6

Zákon č. 111/1998 Sb. o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů

10

b) rektor c) vědecká rada nebo umělecká rada nebo na neuniverzitní vysoké škole akademická rada d) disciplinární komise Dalšími orgány veřejné vysoké školy jsou a) správní rada veřejné vysoké školy, b) kvestor. Veřejná vysoká škola zřizuje tyto fondy: a) rezervní fond na krytí ztrát v následujících účetních obdobích, b) fond reprodukce investičního majetku, c) stipendijní fond, d) fond odměn. Prostředky rozpočtu se používají pouze na financování činností, pro které byla veřejná vysoká škola zřízena, a na financování doplňkové činnosti. Součásti veřejné vysoké školy a) fakulty, b) vysokoškolské ústavy, c) jiná pracoviště pro vzdělávací a vědeckou, výzkumnou, vývojovou, uměleckou nebo další tvůrčí činnost nebo pro poskytování informačních služeb, d) účelová zařízení pro kulturní a sportovní činnost, pro ubytování a stravování zejména členů akademické obce nebo k zajišťování provozu školy. Vnitřní předpisy součástí musí být v souladu s vnitřními předpisy veřejné vysoké školy. Orgány fakulty Samosprávnými akademickými orgány fakulty jsou: a) akademický senát fakulty, b) děkan, c) vědecká rada fakulty, d) disciplinární komise fakulty. e) tajemník. 11

Akademickou obec fakulty tvoří akademičtí pracovníci působící na této fakultě a studenti zapsaní na této fakultě.

3.3

Soukromá vysoká škola

Pokud ministerstvo udělí státní souhlas, pak právnická osoba se sídlem v České republice má oprávnění působit jako soukromá vysoká škola. Oprávnění soukromé vysoké školy je nepřevoditelné a nepřechází na právní nástupce. Pokud ministerstvo udělí státní souhlas, rozhodne také o akreditaci příslušných studijních programů a o registraci vnitřních předpisů. Státní souhlas pozbude platnosti, jestliže soukromá vysoká škola nezahájí vzdělávací činnost do dvou let od nabytí jeho právní moci. Právnická osoba, která získala oprávnění působit jako soukromá vysoká škola, je povinna zajistit finanční prostředky pro vzdělávací a vědeckou nebo výzkumnou, vývojovou, uměleckou a další tvůrčí činnost. Ministerstvo může poskytnout soukromé vysoké škole působící jako obecně prospěšná společnost dotaci na uskutečňování akreditovaných studijních programů a programů celoživotního vzdělávání, s nimi spojenou vědeckou, výzkumnou, vývojovou, uměleckou nebo další tvůrčí činnost. Podmínky dotací, jejich užití a zúčtování se řídí obecnými předpisy pro nakládání s prostředky státního rozpočtu.

3.4

Současná situace

Počet veřejných vysokých škol byl v období 1989/90–1999/2000 celkem stabilní – 23 vysokých škol, vzrůstal však počet fakult (ze 73 v roce 1989/90 na 110 v roce 1999/2000). V akademickém roce 2000/01 poprvé vykázaly údaje o studentech i soukromé vysoké školy a počet veřejných a soukromých vysokých škol narostl na 31. V roce 2005/06 již existuje 64 veřejných a soukromých vysokých škol. Kromě vysokých škol veřejných a soukromých existují i vysoké školy státní (vojenské a policejní školy), v roce 2001/02 se jednalo se o čtyři vysoké školy. V roce 2004/05 se jejich počet zredukoval na dvě, neboť došlo ke sloučení vojenských vysokých škol v jedinou – Univerzitu obrany. Bývalé VŠ (Vysoká vojenská škola pozemního vojska ve Vyškově, Vojenská akademie v Brně a Vojenská lékařská akademie v Hradci Králové) se transformovaly na fakulty nově vzniklé vysoké školy. V roce 2005/06 nejsou k dispozici data o těchto dvou vysokých školách.

12

Obr. 1 Univerzitní města v České republice

Univerzitní města v České republice 13 univerzitních měst 25 veřejných vysokých škol 133 fakult Ústí nad Labem

Liberec

- 1 univerzita - 8 259 studentů

- 1 univerzita - 7 463 studentů

Hradec Králové

Karlovy vary

- 1 univerzita - 6 917 studentů

Praha - 8 univerzit - 102 329 studentů

Plzeň - 1 univerzita - 16 364 studentů

Pardubice - 1 univerzita - 7 767 studentů

Opava

•

- 1 univerzita - 4 838 studentů

Ostrava České Budějovice - 1 univerzita - 9 274 studentů

- 2 univerzity - 27 971 studentů - 1 univerzity - 17 242 studentů

Olomouc Jihlava - 1 univerzita - 616 studentů

Brno 281 086 studentů 30 000 zaměstnanců 15 000 akademických 15 000 ostatních

- 5 univerzit - 63 502 studentů

Zlín - 1 univerzity - 8 544 studentů

Zdroj : http://www.srk.sk/Gabcikovo_2006/Petr_Saha.ppt

V akademickém roce 2000/01 existovalo celkem 8 soukromých vysokých škol, v roce 2005/06 existuje celkem již 39 soukromých vysokých škol. Na vysoké školy je přijímáno stále více uchazečů. Od roku 2001/02 počet poprvé zapsaných studentů na veřejné a soukromé vysoké školy stále roste. V roce 2003/2004 bylo nově přijato celkem 56,9 tis. uchazečů a značný nárůst byl poprvé zaznamenán zejména u prezenčního studia v bakalářských programech, který oproti předešlému roku činil 57,7 %, v magisterských programech byl naopak oproti roku 2002/2003 patrný pokles o 23,9 %. Tato skutečnost svědčí o tom, že vysoké školy realizují ve větší míře dvoustupňové studium: bakalářské a magisterské navazující. V roce 2005/06 již počet poprvé zapsaných do bakalářských programů (54,8 tis.) více než pětinásobně převyšoval počet přijatých k magisterskému studiu (10,5 tis.). Celkem bylo nově přijato 70,0 tis. studentů. Od roku 1989/90 narůstal také počet studentů vysokých škol, a to především v prezenčním studiu. Počet studentů se do současnosti více než zdvojnásobil a nárůst stále pokračuje. V roce 2005/06 se v bakalářských a magisterských studijních programech

vzdělávalo celkem 295,6 tis.

studentů, což je 92 % všech studentů veřejných a soukromých vysokých škol. Nárůst studentů byl v porovnání s předchozím rokem opět zaznamenán zejména v bakalářských programech (o 19 %), 13

v magisterských programech je naopak patrný pokles o (7 %) studentů, což je v souladu s vývojovým trendem posledních let, kdy se zvyšuje podíl studentů v bakalářských studijních programech na úkor programů magisterských. Od roku 1989 roste počet absolventů vysokých škol, který ve standardním studiu (bakalářské a magisterské studijní programy) do současnosti narostl více než dvojnásobně. V roce 2005 absolvovalo vysokoškolské studium celkem 44,2 tis. studentů a absolventi bakalářských a magisterských studijních programů tvořili 95,7 % všech absolventů všech vysokých škol. Naprostá většina uchazečů se hlásí na veřejné vysoké školy (95,5 %). Soukromé vysoké školy přijaly celkem 8,2 tis. uchazečů, z nichž 7,5 tis. ke studiu nastoupilo. Uchazeči

se

nejvíce

hlásí

ke

studiu

humanitních

a společenskovědních

oborů,

ekonomických, technických a pedagogických oborů. Na vysoké školy se hlásí převážně dívky (56,7 %), které (v akademickém roce 2005/06 poprvé) tvoří také většinu přijatých (51,7 %) i zapsaných (51,5 %). Chlapci jsou však při přijímacím řízení úspěšnější (75,1 % úspěšnost v porovnání s dívkami (60,6 % úspěšnost). Mezi přihlášenými převažují absolventi středních odborných škol (48,7 %) a gymnázií (36,4 %), což odpovídá i stavu v předchozích letech. Drtivou většinu uchazečů o prezenční studium tvoří 19 a 20letí, v roce 2005 tvořili 19letí celkem 47 % přihlášených do prezenčního studia a 20letí tvořili 22,9 %. Tab. 1 Veřejné a státní vysoké školy (počty studií) rok 2006

Formy studia

Bakalářský program

Magisterský program

Doktorský program

Celkem

Prezenční

108 759

106 312

10 479

225 550

Kombinovaná

32 513

12 894

12 300

57 707

Distanční

66

341

499

906

Celkem

141 338

119 547

23 278

284 163

14

Tab. 2 Soukromé vysoké školy (počty studií) rok 2006

Formy studia

Bakalářský program

Magisterský program

Doktorský program

Celkem

Prezenční

8 924

880

6

9 810

Kombinovaná

10 895

2 209

15

13 119

Distanční

104

0

0

104

Celkem

19 923

3 089

21

23 033

Zdroj : http://www.srk.sk/Gabcikovo_2006/Petr_Saha.ppt

3.5

Kvantifikované cíle a termínované úkoly7

Základní cíl ministerstva školství - vytvořit konkurenceschopný, bohatě diverzifikovaný systém vysokoškolského vzdělávání, který umožní všem občanům ČR využít jejich maximálního potenciálu ke vzdělání a zároveň vytvoří podmínky k dosažení vynikajících výsledků ve výzkumu a vývoji. Ministerstvo školství stanovuje následující cíle a úkoly: 1. Přístup k vysokoškolskému vzdělání. Příležitost získat vysokoškolské vzdělání oproti dnešním necelým 35 % poprvé zapsaných studentů z příslušných věkových skupin dostane do roku 2010 asi 42 – 45 % mladé populace. Zároveň s tím budou v rámci celkové vzdělávací politiky přijata další opatření, která povedou k podstatnému zvýšení podílu studentů z netradičních sociálních skupin, aby se složení studentů přiblížilo situaci obvyklé ve vyspělých západoevropských zemích. A to jak z hlediska jejich rodinného zázemí, tak z hlediska věku. 2. Počty studentů, úspěšnost a efektivita vysokoškolského studia. Završení restrukturalizace vysokoškolského studia ve shodě s evropským vývojem na tři stupně (bakalářský, magisterský, doktorský) přispěje ke zvýšení úspěšnosti studia z dnešních zhruba dvou třetin až na 80 – 85 %. Zvyšující se věk vysokoškolských studentů povede k vyššímu podílu neprezenčních forem studia. Proto lze očekávat, že se počet vysokoškolských studentů zvýší z dnešních 276 tisíc na asi 330 tisíc v roce 2010 a vzhledem k demografickému poklesu se kolem této hodnoty udrží až do roku 2015. Podíl studentů v jiné než prezenční formě studia vzroste z necelé čtvrtiny na třetinu celku. 7

www.msmt.cz

15

3. Absolventi vysokých škol a vstup na pracovní trh. Důsledkem uvedeného vývoje bude podstatný nárůst počtu absolventů vysokých škol a jejich podílu mezi nově nastupujícími na pracovní trh. Počty lidí, kteří získávají alespoň první vysokoškolský, resp. akademický titul, se začínají prudce zvyšovat již v současnosti z 25 na více než 30 tisíc; do roku 2010 to však bude téměř 50 tisíc absolventů ročně. Rozhodující podíl na uvedeném zvýšení budou mít především absolventi bakalářských studijních programů. Projeví se to přirozeně i v nástupu nových ročníků na pracovní trh, mezi nimiž již kolem roku 2010 budou 35 % představovat absolventi vysokých škol. 4. Internacionalizace studia. Bude zkvalitněno užívání evropského systému kreditů (ECTS) a vydávání dodatku k diplomu. Cílem je, aby polovina veřejných vysokých škol a ty soukromé vysoké školy, které mají „Erasmus Charter“, získaly osvědčení Evropské komise „ECTS Label“ a aby všechny vysoké školy vydávaly dodatek k diplomu (při splnění podmínek Berlínského komuniké ze září 2003) a získaly certifikát Evropské komise „Diploma Supplement Label“. Bude umožněno všem studentům, kteří budou mít zájem a předpoklady v rámci svého studia, aby mohli realizovat alespoň jeden semestr v zahraničí. 5. Cizojazyčné studium. Podíl studijních programů realizovaných v cizích jazycích bude zvýšen do roku 2010, a to u doktorských studijních programů z přibližně 30 % na dvojnásobek, u magisterských studijních programů bude tvořit polovinu. Bude zvýšena jazyková vybavenost profesorů, docentů a všech mladších akademických pracovníků tak, aby byli schopni přednášet a komunikovat se studenty alespoň v jednom cizím jazyce, a jednotlivých administrativních a technických pracovišť tak, aby byla schopna poskytovat služby zahraničním studentům a akademickým pracovníkům alespoň v jednom cizím jazyce. 6. Kvalita studia. Pro zajištění kvality studia bude kromě systematické podpory vnitřního hodnocení škol postupně vybudován systém komplexního externího hodnocení, který rozšíří hodnocení uskutečňované Akreditační komisí. Všechny aktivity v této oblasti probíhají již nyní v rámci Boloňského procesu v Evropě. ČR se tohoto procesu aktivně účastní a významně jej i v oblasti hodnocení kvality ovlivňuje. 7. Kvalifikační rámce. 16

Bude vytvořen národní rámec kvalifikací pro vysokoškolské vzdělávání, který bude kompatibilní s evropským rámcem kvalifikací pro Evropský prostor vysokoškolského vzdělávání, přijatým ministry školství na konferenci v Bergenu v květnu 2005. Tento rámec kvalifikací bude založený na výstupech, získaných kompetencích a profilech absolventů a bude využívat evropského systému kreditů (ECTS), jeho transferové i akumulační funkce. Bude tím vytvořen základ pro prostupnost a uznávání získané odbornosti (včetně předchozí pracovní zkušenosti). Snahou ministerstva bude propojit tento rámec se vznikajícím evropským rámcem kvalifikací pro všechny úrovně a formy odborného vzdělávání. Příprava národního rámce bude zahájena do roku 2007. 8. Financování vysokého školství z veřejných zdrojů. Základním záměrem v oblasti financování vysokého školství a zabezpečení výše uvedených cílů je dosáhnout do roku 2008 výše výdajů na vysoké školy v objemu 1 % HDP, což stále bude pod obvyklou evropskou úrovní, která činí v průměru 1,3 % HDP, a to i po započtení celého terciárního vzdělávání. Nejvýznamnější růstové položky ve výdajích přitom představují prostředky na rozvojové programy, podporu efektivního chování škol s orientací na výstupy (například dotace na zaměstnatelné

absolventy)

nebo

podporu

přístupu

netradičních

sociálních

skupin

k

vysokoškolskému vzdělávání (spolupráce se středními školami, stipendijní fond). 9. Financování vysokého školství ze soukromých zdrojů. Současně však platí i záměr, že je třeba udržet existující strukturu příjmů vysokých škol (poměr příjmů z veřejných prostředků a z jejich vlastní činnosti) a navyšovat tedy rovněž prostředky z nestátních zdrojů stejným tempem jako z veřejných zdrojů (v posledních letech příjmy z vlastní činnosti vysokých škol tvoří přibližně 20 % jejich celkového rozpočtu). 10. Eliminovat vnitřní dluh vysokých škol. Který spočívá především v nízké úrovni přístrojového a laboratorního zařízení a vybavení a často i v nevhodných prostorách. Ministerstvo je aktivní ve snaze usnadnit možnost využít daného rámce neinvestičních prostředků rozšířením spektra jejich užití pro obnovu investičního majetku změnou § 18 odst. 3 zákona o vysokých školách. Tím by se zohlednily lépe potřeby vysokých škol a poměry na nich a vedly je k vkládání prostředků do rozvoje vysoké školy a ne jen do prosté reprodukce. 11. Výzkum a vývoj. Základním cílem v této oblasti je zaměření výzkumu a vývoje tak, aby větší měrou, zejména prostřednictvím inovací a jejich úspěšných realizací, přispíval k hospodářskému růstu a zvýšení 17

technologické úrovně země, tím i k její lepší prosperitě a konkurenceschopnosti. Hlavním prostředkem dosažení cílů v oblasti výzkumu a vývoje je postupně naplňovat cíle Lisabonské strategie a zvýšit financování výzkumu a vývoje do roku 2010 z veřejných prostředků až na 1 % HDP a současně podniknout kroky k podstatnému zvýšení podílu soukromých zdrojů na výzkum a vývoj až ke 2 % HDP. 12. Výzkum a vývoj na vysokých školách. V rámci splnění předchozího cíle je ovšem nezbytné dosáhnout změny postavení vysokých škol, které by mělo mnohem více odpovídat zvyklostem ve vyspělých zemích. To však je podmíněno dosažením dvou následujících dílčích cílů. Prvním z nich je dosáhnout zvýšení podílu vysokých škol na financování výzkumu z dnešních 15 % na alespoň 20 % z celku (ve vyspělých zemích je obvyklých dokonce 30 %). V roce 2008 to představuje téměř 6,5 miliardy korun. Dosažení tohoto cíle je zároveň předpokladem pro splnění druhého cíle, kterým je podstatně zvýšit objem soukromých zdrojů na financování výzkumu a vývoje na vysokých školách (oproti dnešnímu stavu až pětinásobně).

4

Financování vysokého školství

4.1

Náklady na vysokoškolské studium

Studium na vysoké škole s sebou přináší kromě externalit i nemalé náklady. Důležité je, kým a z jakých zdrojů mají být tyto náklady hrazeny. Základní členění nákladů:8
Přímé náklady (náklady na vzdělání) Zahrnují veškeré náklady bezprostředně související s poskytováním vysokoškolského vzdělání. Patří sem náklady na samotné vyučování, mzdy vysokoškolským učitelům a dalším zaměstnancům, výdaje na provoz školy. Právě tyto náklady jsou určující pro stanovení výše případného školného, které je chápáno jako poplatek za studium, a stanoví se obvykle procentuálním podílem z přímých nákladů.
Životní náklady

8

ŠMÍDEK P. Financování vysokoškolského vzdělání v České republice a Evropské unii. Diplomová práce.

18

Obsahují výdaje na dopravu, stravování, ubytování, na učebné pomůcky a ostatní nezbytné položky. Nejsou přesně vyčíslitelné.
Náklady obětovaných příležitostí Zahrnují ušlou mzdu, o kterou studenti během studia přicházejí a volný čas, který nelze během studia spotřebovávat. Nelze jednoznačně určit. Pro politiku financování studia je určující první a druhá skupina nákladů. Náklady na vzdělávání bud plně financuje stát (potom je pro studenty a jejich rodiny důležitá skupina životních a alternativních výdajů) nebo je hradí studenti a jejích rodiny. Druhou skupinu je povinen hradit sám student respektive jeho rodina.

4.2

Zdroje financování

Výdaje na vysokoškolské vzdělání lze rozlišit podle zdroje na veřejné (výdaje veřejných rozpočtů) a soukromé (výdaje domácností, podniků a jiných organizací) nebo podle druhu účelu na výdaje na výuku, výzkum a na administrativu a další výdaje související se studiem (tj. na učebnice a pomůcky a životní náklady studentů na ubytování, stravování a dopravu, příp. také úroky z půjček). Výdaje lze dále dělit na běžné (v tom jsou zahrnuty výdaje na platy učitelů a další výdaje) a kapitálové, v tomto smyslu se dělí především výdaje institucí. Veřejná vysoká škola jsou z větší části financovány ze státního rozpočtu a to zhruba na úrovní 80% podle kapitoly 333 – Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Příjmy rozpočtu veřejné vysoké školy jsou zejména:  Dotace ze státního rozpočtu •

Na vzdělávací činnost

•

Na výzkum a vývoj

Dotace se poskytují na uskutečňování akreditovaných studijních programů a programů celoživotního vzdělávání, s nimi spojenou vědeckou, výzkumnou, vývojovou, uměleckou nebo další tvůrčí činnost a na rozvoj vysoké školy. Veřejné vysoké škole se může poskytnout dotace na ubytování a stravování studentů. Zákon zaručuje, že škola tyto dotace získá. Pro výši dotací je rozhodný dlouhodobý záměr veřejné vysoké školy, dlouhodobý záměr vzdělávací a vědecké, výzkumné, vývojové, umělecké a další tvůrčí činnosti pro oblast vysokých škol vypracovaný ministerstvem a jeho každoroční aktualizace, typ a finanční náročnost akreditovaných studijních 19

programů a programů celoživotního vzdělávání, počet studentů a dosažené výsledky ve vzdělávací a vědecké nebo výzkumné, vývojové, umělecké a další tvůrčí činnosti a její náročnost. Výši příspěvku a dotací stanoví ministerstvo rozhodnutím podle příslušných kvantitativních a věcných ukazatelů uvedených v zákoně o státním rozpočtu. Přestože se prostředky na výzkum a vývoj v posledních letech výrazně navyšují, jejich výše vyjádřená v procentech z HDP je v ČR stále výrazně nižší, než je průměrná hodnota v zemích EU, jak je uvedeno v Koncepci reformy vysokého školství v kapitole 7. Kromě toho, že dotace do vzdělání můžeme chápat jako kompenzaci nákladů externích užitků, jsou dotace považovány za nástroj stimulace k vyšší produkci či spotřebě vzdělání a tím i externích užitků, aby z hlediska celé společnosti bylo „spotřebováno” efektivní množství vzdělání.9  Poplatky spojené se studiem Poplatky spojené se studiem na veřejných vysokých školách se vztahují pouze k přijímacímu řízení, ke studiu, jehož doba překračuje standardní dobu příslušného studijního programu více než o jeden rok, a ke studiu poskytovanému v cizím jazyce. Na soukromých vysokých školách jsou zavedeny poplatky za studium (školné). V praxi to znamená, že zhruba 18 tisíc studentů soukromých vysokých škol a také 10 tisíc studentů veřejných vysokých škol, kteří překračují o více než jeden rok standardní délku studia.  Výnosy z majetku Veřejná vysoká škola je povinna majetek užívat k plnění úkolů ve vzdělávací a vědecké, výzkumné, vývojové, umělecké nebo další tvůrčí činnosti. Může jej užívat i k doplňkové činnosti v souladu s tímto zákonem.  Jiné příjmy ze státního rozpočtu, ze státních fondů a z rozpočtů obcí  Výnosy z doplňkové činnosti Jedná se o příjmy za poskytnuté služby např. příjmy za stravování, ubytování, atd. Na některých vysokých školách činí tyto příjmy významnou položku v celkových příjmech rozpočtu.  Příjmy z darů a dědictví Veřejná vysoká škola sestavuje svůj rozpočet a hospodaří podle něj. Rozpočet sestavuje na kalendářní rok, vyúčtování výsledků svého hospodaření provede po skončení kalendářního roku a 9

SLINTÁKOVÁ, B. Empirické poznatky o externalitách terciálního vzdělání.

20

předloží ho ministerstvu v termínech určených pro zúčtování finančních vztahů se státním rozpočtem. Rozpočet veřejné vysoké školy je sestavován jako vyrovnaný. Stát neručí za závazky veřejné vysoké školy. V souvislosti s porovnáváním výdajů na vysokoškolské vzdělání (např. výdajů na studenta) je třeba zabývat se nejen jejich výší, ale také efekty, kterých bylo dosaženo, resp. účinností výdajů. Např. nižší výdaje mohou znamenat nižší jednotkové náklady, ale stejný efekt, tj. vyšší účinnost. Hodnocení účinnosti výdajů je však problematické zejména z hlediska obtížného hodnocení efektu (zvláště jeho kvalitativní složky). Efekty lze vyjádřit nejen kvantitativními (počet studentů nebo absolventů), ale i kvalitativními ukazateli (studijní výsledky, znalosti a dovednosti absolventů, uplatnění na trhu práce).

4.3

Pravidla stanovení výše příspěvků a dotací

Pravidla pro poskytování příspěvků a dotací veřejným vysokým školám Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy podle zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů.
Částka vyčleněná pro příspěvky bude rozdělena podle těchto ukazatelů: Ukazatelé A a B (studijní programy a s nimi spojená tvůrčí činnost) Tato část příspěvku se odvozuje od rozsahu a obsahu vzdělávací činnosti vysoké školy, měřené počtem financovaných studií a absolventů, a současně reflektuje postupné metodické změny ve financování vysokých škol, směřující ke zohlednění potřebné struktury výkonů a výstupních parametrů vzdělávací činnosti v souladu se záměrem koncepce reformy vysokého školství, schváleným vládou ČR, a s Aktualizací koncepce reformy vysokého školství. Ukazatel C (stipendia pro studenty doktorských studijních programů) Tato část příspěvku vyjadřuje podporu studentů studujících v doktorských studijních programech. Stanoví se jako součin částky, určené náměstkem ministryně pro vysoké školství po projednání s reprezentací veřejných vysokých škol, a počtu studentů v prezenční formě doktorských studijních programů, kteří v doktorských studijních programech (podle údajů SIMS) nestudují déle, než je standardní doba studia, přičemž pro výpočet příspěvku jsou rozhodné údaje SIMS k 31. 10. předchozího kalendářního roku, a k 31. 3., 30. 6. a 31. 10. daného kalendářního roku. 21

Ukazatel D (studující nefinancovaní z ukazatele A nebo B; mezinárodní spolupráce) Ukazatel D je zdrojem pro zvýšení příspěvků, podporující plnění závazků z mezinárodních smluv (mimo programů AKTION, CEEPUS a SOCRATES), které nejsou financovány z ukazatele A nebo B. Částky zvyšující příspěvek budou vypočítány podle rozsahu vzdělávací činnosti vysoké školy, výše stipendia, počtů studujících cizinců, na něž není poskytován příspěvek z ukazatele A nebo B, a podle rozsahu úkolů, jimiž je vysoká škola pověřena v mezinárodní spolupráci. V rámci tohoto ukazatele bude stanoven příspěvek na uskutečnění akcí Letních škol slovanských studií. Ukazatel F (vzdělávací projekty, programy a záměry) Ukazatel F je zdrojem pro příspěvky novým vysokým školám a pro zvýšení příspěvků, podporující vzdělávací projekty a aktivity, které nejsou financovány z ukazatele A a B. Žádost vysoké školy o příspěvek z tohoto ukazatele posuzuje náměstek pro vysoké školství ministryně školství, mládeže a tělovýchovy. Ukazatel M (mimořádné aktivity) Příspěvek z tohoto ukazatele přizná ministerstvo na podporu mimořádných, rozpočtem nezajištěných aktivit, které vysoká škola uskutečňuje např. jako důsledek nových právních předpisů, které mají značné dopady na plnění úkolů, pro které byla zřízena, nových aktuálních úkolů. Žádost rektora vysoké školy o příspěvek z tohoto ukazatele posuzuje ministryně školství, mládeže a tělovýchovy. Ukazatel S (stipendia podle § 91 odst. 3 zákona o vysokých školách) Tato část příspěvku se vypočítá jako součin minimální výše stipendia stanovené nařízením vlády, kterým se provádí § 91 odst. 3 zákona o vysokých školách, a počtu studentů, kteří mají nárok na přídavek na dítě ve zvýšené výměře podle zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů. Ukazatel U (ubytovací stipendia) Tato část příspěvku vysoké škole bude stanovena z částky, určené ministerstvem pro všechny vysoké školy, dané období a tento účel stejným procentem, jako je procento studentů této vysoké školy, kteří podle údajů SIMS k 31.10. probíhajícího akademického roku splňují dále uvedené podmínky pro započtení, z počtu studentů všech vysokých škol, kteří splňují podmínky pro započtení. Podmínkou pro započtení je, že student 22

1)

je studentem bakalářského, magisterského nebo doktorského studijního programu v prezenční formě studia

2) studuje v prvním studijním programu, nebo ve studijním programu na něj navazujícím, 3) nepřekročil standardní dobu studia v probíhajícím studijním programu 4)

nemá místo trvalého pobytu v okrese, v němž je místo jeho studia

5)

nemá místo trvalého pobytu na území hlavního města Prahy, je-li místo jeho studia na území hlavního města Prahy.


Dotace na rozvoj vysoké školy budou poskytovány podle těchto ukazatelů: Ukazatel D (studující nefinancovaní z ukazatele A nebo B; mezinárodní spolupráce; projekty podle usnesení vlády ČR) Dotaci na rozvoj vysoké školy lze z tohoto ukazatele poskytnout na plnění programů AKTION, CEEPUS a SOCRATES a na podporu realizace projektů podle usnesení vlády ČR č. 2/1994, 343/1996, 1306/2000, 773/2001, 813/2003, 652/2004 a 1622/2005. Výše dotací vychází z podkladů Ministerstva financí, Ministerstva zahraničních věcí, příslušných Národních kanceláří a agentur. Ukazatel F (vzdělávací projekty, programy a záměry) Dotaci na rozvoj vysoké školy lze podle tohoto ukazatele poskytnout na podporu projektů a aktivit, které podporují rozvojové záměry vysoké školy nebo ministerstva podle dlouhodobého záměru vysoké školy nebo dlouhodobého záměru ministerstva. Žádost vysoké školy o tuto dotaci posuzuje náměstek pro vysoké školství ministryně školství, mládeže a tělovýchovy. Ukazatel G (vzdělávací rozvojové projekty Fondu rozvoje vysokých škol) Dotaci podle tohoto ukazatele přizná ministerstvo vysokým školám, na kterých se budou řešit vzdělávací projekty, úspěšné ve výběrovém řízení, organizovaném Výborem Fondu rozvoje vysokých škol. Část této dotace, určená zejména na zajištění výběrového řízení a závěrečných oponentních řízení, se poskytne Univerzitě Karlově v Praze pro její součást Agenturu Rady vysokých škol, která tyto činnosti zajišťuje. Ukazatel M (mimořádné aktivity) Dotaci podle tohoto ukazatele přizná ministerstvo na podporu mimořádných, rozpočtem nezajištěných rozvojových aktivit, které vysoká škola uskutečňuje např. jako důsledek nových 23

právních předpisů, které mají značné dopady na plnění úkolů, pro které byla zřízena, nových aktuálních úkolů. Žádost rektora vysoké školy o tuto dotaci posuzuje ministryně školství, mládeže a tělovýchovy. Ukazatel I (rozvojové programy) Dotaci podle tohoto ukazatele přizná ministerstvo vysokým školám, na kterých se budou řešit projekty v rámci Rozvojového programu vyhlášeného ministerstvem jako součást aktualizace dlouhodobého záměru ministerstva na daný kalendářní rok, úspěšné ve výběrovém řízení. Vyhlášení Rozvojového programu i výsledky výběrového řízení jsou uveřejněny na internetových stránkách ministerstva. Část této dotace, určená zejména na zajištění výběrového řízení, se poskytne Univerzitě Karlově v Praze pro Agenturu Rady vysokých škol, která tyto činnosti zajišťuje. Pravidla stanovení výše dotací na ubytování a stravování studentů Výše dotace na ubytování a stravování studentů, jež bude poskytnuta příslušné vysoké škole, se vypočte jako součin součtu vysokými školami vykázaného počtu přepočtených hlavních jídel, vydaných studentům v menzách nebo se souhlasem ministerstva péčí vysoké školy ve stravovacích zařízeních jiných právnických osob za období listopad předchozího akademického roku až říjen probíhajícího akademického a rozpočtového ukazatele, který ministerstvo určilo na jedno přepočtené hlavní jídlo.

4.4

Financování VŠ v ČR – současnost

Tab. 3 Přehled poskytnutých prostředků veřejným vysokým školám v období let 2000 až 2005 z rozpočtu kapitoly 333 - MŠMT

Rok 2000 2001 2002 2003 2004 2005

Celkem kapitola 333 – MŠMT (v tis. KČ) 13 663 118 15 416 237 17 747 466 19 257 759 21 495 179 25 100 567

Zdroj: oficiální materiály MŠMT

24

Graf 1

Celkem kapitola 333-MŠMT pro rok 2006 schválený rozpočet Dotace na vzdělávací činnost neinvestice 4%

16%

Dotace na ubytování a stravování studentů

1%

Výzkum a vývoj neinvestice a investice 79% Programové financování investice + investice ostatní

Zdroj: oficiální materiály MŠMT

Rozpočet pro vysoké školy na rok 2006 činí 19 064 mil. Kč, což je zvýšení oproti roku 2005 o 2 322 mil. Kč, resp. o 14%. Se započtením navýšení prostředků na výzkum a vývoj dosahuje celkové navýšení rozpočtu vysokých škol oproti minulému roku přibližně 2 800 mil. Kč. Nárůst prostředků bude využit především na: financování nárůstu počtu studentů (tj. na rozšíření přístupu k vysokoškolskému vzdělání); rozvojové programy vysokých škol (tj. především na podporu kvalitativního rozvoje vysokých škol a jejich internacionalizaci); mírné zvýšení základního normativu u normativně poskytované dotace; bonifikace za absolventy vysokoškolského studia a podporu dalších výstupních a kvalitativních parametrů činnosti vysokých škol a v podstatné míře i na sociální potřeby studentů. Základní normativ vzroste z 33 320 Kč na 33 986 Kč. Příspěvek vysokým školám, jehož výše závisí na počtu studentů, které VŠ vzdělává, bude činit cca 14 076 mil. Kč. Bonifikace na jednoho absolventa VŠ studia vzroste oproti roku 2005 na dvojnásobek a bude činit v závislosti na ekonomické náročnosti příslušného studijního programu 13 050 Kč až 76 995 Kč, u doktorských studijních programů bude tato částka zvýšena ještě o 50 % (19 575 až 115 493 Kč). Celková výše příspěvku, poskytnutá veřejným vysokým školám pro tento účel, bude cca 852 mil. Kč. Jednotková položka příspěvku na stipendia studentů doktorských studijních programů vzroste z 82 000 Kč na 84 500 Kč. Celkový příspěvek na tato stipendia dosáhne 763 mil. Kč.

25

Graf 2

Výdaje na VŠ rozpočet a skutečnost 60000000 50000000 40000000 skutečnost

30000000

rozpočet

20000000 10000000 0 2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

Graf 3

Meziroční nárůst veřejných výdajů na VŠ (V % ) schválený rozpočet 23,29

25 20

16,27

15

11,36

9,81

10 5 0,95

2,13

0 2000/2001 2001/2002 2002/2003 2003/2004 2004/2005 2005/2006

Zdroj: oficiální materiály MŠMT

Na mezinárodní spolupráci, na studium českých studentů v zahraničí a zahraničních studentů na českých vysokých školách bude vynaloženo 340 mil. Kč, z toho na program SOCRATES 305 mil. Kč. Na programy Fondu rozvoje vysokých škol a na Rozvojové programy je připraveno 1 735 mil. Kč, což je o 484 mil. Kč, tedy o téměř 39 % více než v r. 2005. 26

Dotace na ubytovací stipendia pro veřejné vysoké školy dosáhnou výše 810 mil. Kč, takže i při zvýšeném počtu studentů bude udržena částka na jednoho studenta přes 6000 Kč ročně, jako tomu bylo v posledním čtvrtletí roku 2005, kdy byla tato stipendia zavedena. Pro studenty soukromých vysokých škol bude vyčleněna dotace na ubytovací stipendia podle stejných kritérií jako u veřejných vysokých škol (cca 30 mil. Kč). Na stravování studentů veřejných vysokých škol bude věnována částka 200 mil. Kč. Dotace na jedno jídlo se pak přiblíží 23 Kč. Vysokoškolští studenti ze sociálně slabých rodin budou dostávat sociální stipendia. V rozpočtu je na ně vyčleněno celkem 220 mil. Kč.

4.5

Otázka efektivností

V souvislosti s porovnáváním výdajů na vysokoškolské vzdělání (např. výdajů na studenta) je třeba zabývat se nejen jejich výší, ale také efekty, kterých bylo dosaženo, resp. účinností výdajů. Např. nižší výdaje mohou znamenat nižší jednotkové náklady, ale stejný efekt, tj. vyšší účinnost. Hodnocení účinnosti výdajů je však problematické zejména z hlediska obtížného hodnocení efektu (zvláště jeho kvalitativní složky). Efekty lze vyjádřit nejen kvantitativními (počet studentů nebo absolventů), ale i kvalitativními ukazateli (studijní výsledky, znalosti a dovednosti absolventů, uplatnění na trhu práce).10 Otázka financování – zdrojů je v mnoha zemích považována za problém efektivnosti. V mnoha zemích OECD byla zavedena opatření s úmyslem zvýšit efektivnost užití zdrojů. Možnými přístupy, jak zvýšit efektivnost, jsou např. snížení výdajů na studenta, racionalizace v hospodaření institucí, financování institucí založené na výkonech, zlepšení kvality výuky atd. Zvýšení efektivnosti je sledováno i v oblasti podpory studentům, např. zavedením školného, časově omezené a výsledky podmíněné finanční pomoci, „průvodce” studijními programy a kariérou atd. Politiky vlád jsou zaměřeny také na způsoby, jak motivovat soukromé subjekty ke zvýšení výdajů do vzdělávání a poskytovatele vzdělání ke zvýšení efektivnosti. Bylo by užitečné zhodnotit dopad zavedení různých nástrojů na chování studentů, např. školného nebo různých finančních podpor z veřejných rozpočtů (půjček, podmíněných grantů či daňových úlev). Např. řada zemí, kde studenti a jejich rodiny utrácí více na terciární vzdělání, vykazuje vysokou míru účasti a dokončení studia. Naopak, v zemích, kde jsou soukromé zdroje relativně nízké, např. v ČR, Dánsku, Francii, Německu, Mexiku anebo Švýcarsku s podíly soukromých zdrojů od 3 do 15 % jsou vykazovány 10

SLINTÁKOVÁ, B. Financování terciálního vzdělání v zemích OECD – klíčové problémy.

27

nejnižší míry účasti ve vzdělávání. Z této skutečnosti se dá usuzovat, že finance nevytváří bariéru vstupu do terciárního vzdělání za předpokladu, že vlády zavedly opatření, aby byly finanční zdroje dostupné všem bez rozdílu příjmů. Jednou z cest, jak získat dodatečné prostředky na financování vysokoškolského vzdělání, je zvýšit technickou efektivnost. Zdokonalováním řízení a organizace, využíváním analýz efektivnosti, zaváděním programů optimalizace a úspor nákladů na provoz vzdělávacích institucí lze dosáhnout efektivnějšího využití zdrojů škol (veřejných i soukromých). I prostřednictvím mechanismu veřejného financování (formulové či normativní financování) lze ovlivňovat hospodaření škol, formule mohou např. obsahovat finanční stimuly, které mají vést k žádoucímu chování škol.11

5

Školné

Otázka zavedení školného je nejdiskutovanější oblast ve financování vysokoškolského vzdělání v České republice. O školném se diskutuje už dávno, ale Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky žádný doposud předložený návrh neprošel.

5.1

Argumenty pro a proti zavedení školného

Argumenty pro zavedení školného:  Nárůst počtu vysokoškoláků. Hlavně těch, kteří chtějí opravdu studovat. Výrazně by se zkrátila průměrná doba studia. Vysoké školy by měly více prostředků na rozšíření svých kapacit a již by se nestávalo, že by uchazeč udělal přijímací zkoušky, ale nebyl přijat z kapacitních důvodů.  Zkvalitnění výuky. Kvalita studia může mít více rozměrů. Může být dána například technickou vybaveností škol nebo způsobem výuky. Vysoké školy by si mohly dovolit zaplatit odborníky z praxe. Studenti by se stali klienty, kterým škola poskytuje služby, a tak by mohli více mluvit do personálních záležitostí. Zde se ovšem nabízí otázka, zda by studenti nepreferovali ty vyučující, kteří by na ně kladli co nejmenší nároky.  Velké rozdíly v platech jsou silným argumentem pro zavedení školného. 11

SLINTÁKOVÁ, B. Financování terciálního vzdělání v zemích OECD – klíčové problémy.

28

Dnes totiž lidé s nízkým vzděláním platí ze svých daní studia těm, kteří si pak díky nim dokážou vydělat mnohonásobně více. Vysokoškolské vzdělání je po úspěšném zakončení studia určitou výhodou. Vysokoškolák má naději na lepší výchozí pozici na trhu práce, vyšší platové ohodnocení, zdánlivě i na vyšší postavení ve společnosti. Právě proto by se měl student na tomto zvýhodnění nějakým způsobem podílet. Jinak se totiž jedná se o zvýhodnění na úkor všech ostatních, nestudujících.  Vysokoškolák má větší prospěch než společnost. Vysokoškolské vzdělání je osobní i kolektivní investicí, z níž má jednotlivec větší užitek než celá společnost. Je-li vzdělávání bezplatné, musí všichni daňoví poplatníci přispívat na náklady služby, ze které mají přímý prospěch jen někteří. Argumenty proti školnému:  Zhoršení situace studentů z rodin s nízkými příjmy. Zavedení školného mohlo ohrozit šance pro studenty ze sociálně slabších rodin. Ne šance dostat se na vysokou, ale finančně unést studium.  Investice do vzdělání má celospolečenský charakter. Vysokoškolské vzdělání je též prioritou státu.  Zaměstnaní dalších úředníku Agenda placeni školného na školách, agenda žadatelů o příspěvky na školné.  Vyšší daně při vyšší mzdě. Vysokoškolsky vzdělány člověk pobírá většinou daleko vyšší mzdu, z čehož samozřejmě odvádí daleko vyšší daně, tudíž za léta práce si své studium bohatě zaplatí.

5.2

Spoluúčast studentu na financování VŠ

Zavádění školného vždy vyžaduje vybudování poměrně nákladných systémů studentských půjček a grantů, které mají omezit zvyšování sociálních nerovností v přístupu k vysokoškolskému vzdělání. Návrhy počítali se stipendii, státními příspěvky, odložením splátek školného až po dosažení určitého násobku průměrného přijmu, atd.

29

Připravená reforma vysokého školství by zavedla systém tzv. odloženého školného, ve kterém student nemusí během studia platit žádné školné, neboť na základě smlouvy uzavřené se školou uhradí školné až z budoucího příjmu. Závazek vůči škole by začal absolvent splácet až po dosažení průměrného příjmu. Navržená reforma by výrazně posílila programy finanční podpory studentů vysokých škol (především těm z příjmově slabších domácností), pomocí sociálních stipendií, zavedením spoření na vzdělání s finanční podporou státu a zavedením nízko úročených půjček na krytí životních nákladů spojených se studiem. Jaké by mělo být výše školného na různých oborech? Má se platit „rovné školné“? Absolventi VŠ pobírají po skončení studia vyšší plat než ostatní ale výše mzdy absolventa se liší dle oboru, který vystudoval. Studenti ekonomických a právnických oborů platili by vyšší školné než třeba posluchači medicíny. Potom je třeba vzít v úvahu, že každý obor potřebuje pro výuku jiné vybavení s různou hodnotou. Například výuka technických oborů vyžaduje náročné investice do laboratoří, měřicích přístrojů a jiných pomůcek. Bylo by vhodné vybrané školné částečně přerozdělovat ve prospěch těchto oborů náročnějších na výbavu.12 Zkušenosti ze zahraničí ukazují, že systém spoluúčastí studentu mnohem spravedlivější a efektivnější než financování školství s veřejného sektoru, který sice nezná spoluúčast, ale doplácí na něj zejména děti z nízkopříjmových rodin, které se prostě na VŠ nedostanou.

5.3

Možností zavedení v ČR

Spoluúčast studentů byla, je a zůstane důležitým pilířem financování studia VŠ, stejně jako sociální programy umožňující studovat i dětem z nízkopříjmových rodin (stipendia, půjčky, spoření na vzdělání). Lze nalézt takovou formu spoluúčasti na financování vzdělání, která vysokému školství skutečně pomůže, a přitom se nemusí jednat o klasické školné, které by omezilo přístup ke vzdělání. Pokud jde o programové cíle, ODS zastává stanovisko, které formuloval Petr Nečas. Ve schématu je jasně řečeno: „Přímá nebo odložená platba na základě volby studenta.“ K tomu je komentář: „Výše uvedená schémata prezentují základní principy financování terciárního vzdělávání, kalkulující na straně jedné s finanční spoluúčastí studentů na úhradě vlastního vzdělávání, na straně druhé pak s podporou studentů ze strany státu. Oba modely – jeden nebo druhý, případně kombinace obou modelů – by mohly být studenty využívány podle vlastní volby.“

12

Článek dostupný na http://www.ilist.cz/clanky/skolne-rozsiri-moznosti-vysokych-skol

30

Studenti sice mají možnost školné zaplatit předem, ale nikdo je k tomu nenutí, protože povinnost podílet se na nákladech studia vzniká až po ukončení studií, tj. tuto povinnost nemá student, ale absolvent. ODS nechce zavést školné, jež by vytvořilo ještě větší bariéry než ty, které už v České republice existují. Proto vypracovali takový model spoluúčasti, který bude motivovat vysoké školy k tomu, aby zvýšily kvalitu vzdělání a uplatnění jejich absolventů, který přinese do VŠ více prostředků a přitom nevytvoří žádná sociální omezení přístupu i k tomu nejlepšímu vzdělání. Tento systém spoluúčasti na rozdíl od dotací placených z daní povede k tomu, že VŠ se budou mnohem více snažit, aby se jejich absolventi co nejlépe uplatnili, protože si snadno spočítají, že čím lépe si jejich absolventi povedou na trhu práce, tím větší budou i jejich rozpočty. Navíc absolventi odvodem ze svého příjmu budou na rozdíl od daně hradit neúročený závazek pouze do jeho vyrovnání. To současně znamená, že v reálné hodnotě (tj. vezmeme-li v úvahu inflaci) zaplatí úspěšnější více (protože splatí rychleji), zatímco ti, kteří budou těsně nad průměrným příjmem nebo dokonce pod ním, zaplatí ve skutečnosti méně, případně vůbec nic. Rozdíl mezi daní a odvodem ve prospěch příslušné vysoké školy je zcela zásadní. Daňový poplatník nemá šanci rozhodnout, na co bude daň použita. Navrhovaný odvod sice může na první pohled vypadat jako daň (protože je definován procentem z příjmu), ale daň to není, protože příslušná částka putuje tam, kam se „poplatník“ (absolvent) rozhodl, aby putovala, tj. přímo na školu, kterou vystudoval. Spolufinancování se tedy netýká studenta, ale pouze a výhradně absolventa. A to až tehdy, kdy jeho příjem přesáhne průměrnou mzdu. Navrhujeme systém, ve kterém každý platí až z toho, co mu vzdělání vynese (tj. z budoucího příjmu), podle toho, kolik mu vzdělání vynese (procento z nadprůměrného příjmu), a přímo tomu, kdo mu vzdělání poskytl (škole). Je to systém, který sice nezná školné, ale zato zná spoluúčast. Vláda ČSSD programově odmítala jakoukoliv spoluúčast samotných studentů na financování vlastního vzdělávání. Jiří Paroubek má svůj názor na zavedení školného u nás. Jak řekl, má „určitou představu“, jak to za osm či deset let, až bude mzda u nás vyšší, udělat. A to „ve spolupráci s bankovním sektorem - půjčkami pro mladé s podporou státu a například dotacemi části úroků z úvěrů“. Ovšem, Radim Valenčík, vedoucí Katedry ekonomie a mezinárodních vztahů na Vysoké škole finanční a správní, si mysli něco jiného. Z jeho slov vyplívá, že pokud bychom zaváděli školné tímto způsobem, je to jeden z nejhorších způsobů, jak to v našich podmínkách udělat - asociální, zneužitelný a neefektivní. Asociální proto, že i při velmi nízkém úroku se splácení úročeného 31

závazku nejvíce obávají ti, co nemají majetkové zázemí. Banky totiž v případě půjček na vzdělání zpravidla požadují záruku v podobě majetku rodiny. Nemajetným by tak byla vytvořena další bariéra přístupu k vysokoškolskému vzdělání. Levné půjčky by tak využívali zejména bohatší, kterým by stát - v tomto případě chudí - dotoval úroky. Za půjčky může ručit i vláda. Toho lze ale snadno zneužívat. Banky by totiž nesly minimální riziko, protože případné ztráty by jim uhradil stát. V neposlední řadě je pak tento model špatný právě proto, že nikoho ze zúčastněných nenutí k větším výkonům a větší efektivnosti.

6

Závěr

Ve své bakalářské práci jsem se zabývala analýzou systému financování vysokého školství. Mým cílem bylo ukázat, jak je vysoké školství financováno v České republice a jaké jsou možnosti změny vývoje financování vysokoškolského studia. Výdaje na vzdělání představují proces investování do budoucnosti nejen osobní, ale i celé společnosti. Existence pozitivních externalit, které vysokoškolské vzdělání produkuje, výrazně zvyšuje užitek celé společnosti, a proto by se stát měl aktivně podílet na jeho financování. Analyzují problematiku zaměřenou na financování studia na veřejných vysokých školách. V oblasti studia je hlavním problémem, kdo by měl hradit přímé a nepřímé náklady související se studiem na vysoké škole, zda-li je to čistě záležitost veřejného sektoru, nebo je nutná participace sektoru soukromého. Podrobně popisují způsob přidělování dotací na jednotlivé činnosti veřejných vysokých škol, stejně tak i možnosti dalších zdrojů financování. Ministerstvo bude finančními pravidly motivovat vysoké školy tak, aby se snížila neúspěšnost studia při udržení kvality absolventů. Neúspěchy při studiu snižují podstatně efektivitu vynaložených dotací a využití intelektuálního potenciálu. Mezi největší hlavní problémy současného systému vysokého školství v České republice patří trvalé podfinancování vysokých škol, nedostatečné zabezpečení vícezdrojového financování, pomalý růst počtu studijních míst, který nestačí pokrýt rostoucí poptávku po vysokoškolském vzdělání. Pro financování terciárního vzdělání je příznačné tzv. vícezdrojové financování, zejména zvyšování podílu soukromých zdrojů na financování vysokých škol. Podle mého názoru školné je velmi motivační a pro zkvalitnění studia by bylo přínosem. Ovšem ne na úkor státních příspěvků a dotaci. Je pouze otázka času, kdy vláda bude nucena přijmout opatření k zavedení povinných poplatků na vysokých školách. Však zavedení školného 32

mohlo by ohrozit šance pro studenty ze sociálně slabších rodin. Ne šance dostat se na vysokou, ale finančně unést studium. Proto se zavedením školného musí být zaveden kvalitní a reálný sociální program právě pro tyto studenty. Podle sociologa Petra Matějů vláda by mohla zavést finanční spoluúčast studentů na vysokých školách, i když v koaliční smlouvě školné není. Matějů řekl, že ale není možné zavést finanční spoluúčast studentů bez funkčních programů sociální pomoci. Myslím si, že je vhodné brat v úvahu celý přerozdělovací mechanismus. Jestliže školné ano, pak tedy systém rovné daně v němž si každý spočítá kolik ho investice do studia na vysoké škole stoji a za jak dlouhou dobu se mu to vrátí zpět. Jestliže školné ne, pak tedy vyšší daňové zatížení pro lidi s vyššími příjmy. Záleží však na tom, jak velká je únosná míra této zátěže, aby neodradila lidi s vysokoškolským vzděláním v pobytu v České republice. Mechanismus financování vysokého školství se bude zaubírat následujícím směrem. Evropské programy jsou prostředkem pro vytváření kvalitního moderního systému vysokého školství. Podpora programů spolupráce vysokých škol s průmyslovými podniky a zaměstnavateli absolventů obecně, s odběrateli výsledků výzkumu a vývoje. V návrhu koaliční smlouvy se zúčastněné strany ODS, KDU-ČSL a Strany zelených zavázaly mimo jiné k tomu, že školné nezavedou, ale otevřou diskusi o větším zapojení soukromých zdrojů do financováni vysokých škol, vědy a výzkumu. Systém, který navrhuje ODS, je spravedlivější i v tom, že otevírá vysoké školy mnohem většímu počtu zájemců o studium, hlavně dětí ze sociálně slabších vrstev. ODS nechce zavést školné, jež by vytvořilo ještě větší bariéry než ty, které už v České republice existují. Proto vypracovali takový model spoluúčasti, který bude motivovat vysoké školy k tomu, aby zvýšily kvalitu vzdělání a uplatnění jejich absolventů, který přinese do VŠ více prostředků a přitom nevytvoří žádná sociální omezení přístupu i k tomu nejlepšímu vzdělání. Tento systém spoluúčasti na rozdíl od dotací placených z daní povede k tomu, že VŠ se budou mnohem více snažit, aby se jejich absolventi co nejlépe uplatnili, protože si snadno spočítají, že čím lépe si jejich absolventi povedou na trhu práce, tím větší budou i jejich rozpočty.

33

7

Seznam literatury a pramenů

1. PEKOVÁ, J. Veřejné finance: úvod do problematiky. 2. přepracované vydání. Praha: ASPI, 2001. ISBN 8086395196. 2. HAMERNÍKOVÁ B. Veřejné finance : učebnice. Praha: Eurolex Bohemia, 2004. ISBN 80-86432-88-2. 3. JACKSON, P. M., BROWN, C.V. Ekonomie veřejného sektoru. Praha: Eurolex Bohemia, 2004. ISBN 8086432092. 4. MUSGRAVE, R. A. Veřejné finance v teorií a praxi. Praha: Management Press, 1994. ISBN 8085603764. 5. STIGLITZ J. E. Ekonomie veřejného sektoru. Praha: Grada, 1997. ISBN 8071694541. 6. SOUKUPOVÁ, J. – HOŘEJŠÍ, B. – MACÁKOVÁ, L. Mikroekonomie. 2.vydání, Praha: Management Press, 1999. ISBN 8072610058. 7. SLINTÁKOVÁ, B. Financování terciálního vzdělávání v zemích OECD – klíčové problémy. 8. SLINTÁKOVÁ, B. Empirické poznatky o externalitách terciálního vzdělávání. 9. Zákon č. 111/1998 Sb. o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů. 10. Zákon č.147/2001 Sb. ze 4. dubna 2001. 11. Terciální vzdělávání jako služba – článek dostupný na www.csvs.cz 12. Informační materiál, který připravila Studentská komora Rady vysokých škol na http://www.skrvs.cz/data/financovani_2006.pdf 13. články na http://www.ilist.cz/clanky/skolne-rozsiri-moznosti-vysokych-skol 14. články na http://www.ilist.cz/clanky/pro-skolne-neexistuji-spolehlive-argumenty 15. články publikované Institutem pro sociální a ekonomické analýzy dostupné na http://www.isea-cz.org/?operation=knihovna-dokumentu 16. články o školném dostupný na http://academica.centrum.cz/studium/stu_skolne.phtml 17. článek dostupný na http://www.libinst.cz/tl/tl_06_07_2005.pdf. 18. Informace o vysokém školství v ČR – prezentace dostupná na http://www.srk.sk/Gabcikovo_2006/Petr_Saha.ppt 19. www.msmt.cz 20. www.libinst.cz 21. www.blisty.cz 22. www.radavs.cz 23. www.csvs.cz 34