VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ. Konkurenceschopnost moravských regionů v cestovním ruchu

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ

Hlavní specializace: Cestovní ruch

Konkurenceschopnost moravských regionů v cestovním ruchu (diplomová práce)

Autor: Jitka Lukášová Vedoucí práce: Ing. Martin Vaško

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a všechny citace a použité zdroje vyznačila.

V Praze dne

………………

…………………………… Jitka Lukášová

Poděkování Děkuji Ing. Martinu Vaškovi za laskavé vedení práce a užitečné rady. Děkuji Vysoké škole ekonomické za poskytnuté zázemí a příležitosti, které mi studium na této škole přineslo.

Obsah SEZNAM ZKRATEK .................................................................................................................................... 6 ÚVOD ....................................................................................................................................................... 8 1

REGIONY ČESKÉ REPUBLIKY A CESTOVNÍ RUCH .............................................................................. 10 1.1 DESTINACE A KONKURENCESCHOPNOST V CESTOVNÍM RUCHU ......................................................................... 10 1.1.1

Destinace ................................................................................................................................. 10

1.1.2

Konkurenceschopnost v cestovním ruchu ................................................................................ 12

1.2 PŘEDPOKLADY A POTENCIÁL ROZVOJE CESTOVNÍHO RUCHU ............................................................................. 16 1.3 DOPADY CESTOVNÍHO RUCHU NA DESTINACI ................................................................................................ 17 1.3.1

Ekonomické dopady ................................................................................................................. 18

1.3.2

Environmentální dopady .......................................................................................................... 19

1.3.3

Sociálně‐kulturní dopady ......................................................................................................... 19

1.4 ŘÍZENÍ CESTOVNÍHO RUCHU ...................................................................................................................... 20 1.4.1

World Tourism Organisation ................................................................................................... 20

1.4.2

Evropská unie ........................................................................................................................... 20

1.4.3

Ministerstvo pro místní rozvoj ČR ............................................................................................ 22

1.5 ROZDĚLENÍ ÚZEMÍ ČESKÉ REPUBLIKY .......................................................................................................... 23 1.5.1

Regiony soudržnosti a kraje ..................................................................................................... 23

1.5.2

Turistické regiony a oblasti ...................................................................................................... 25

1.5.3

Euroregiony.............................................................................................................................. 26

1.6 POSTAVENÍ CESTOVNÍHO RUCHU V ČR A REGIONECH ..................................................................................... 27 2

ANALÝZA PRIMÁRNÍ A SEKUNDÁRNÍ NABÍDKY VYBRANÝCH REGIONŮ ČESKÉ REPUBLIKY ............... 30 2.1 JIHOMORAVSKÝ KRAJ ............................................................................................................................... 31 2.1.1

Přírodní podmínky a životní prostředí ...................................................................................... 31

2.1.2

Obyvatelstvo ............................................................................................................................ 32

2.1.3

Ekonomika a infrastruktura ..................................................................................................... 33

2.1.4

Doprava ................................................................................................................................... 34

2.1.5

Cestovní ruch ........................................................................................................................... 35

2.2 MORAVSKOSLEZSKÝ KRAJ ......................................................................................................................... 38 2.2.1


2.2.2

Obyvatelstvo ............................................................................................................................ 40

2.2.3


2.2.4

Doprava ................................................................................................................................... 42

2.2.5

Cestovní ruch ........................................................................................................................... 43

2.3 OLOMOUCKÝ KRAJ .................................................................................................................................. 46 2.3.1


2.3.2

Obyvatelstvo ............................................................................................................................ 48

2.3.3


2.3.4

Doprava ................................................................................................................................... 49

2.3.5

Cestovní ruch ........................................................................................................................... 50

4

2.4 VYSOČINA ............................................................................................................................................. 53 2.4.1


2.4.2

Obyvatelstvo ............................................................................................................................ 54

2.4.3


2.4.4

Doprava ................................................................................................................................... 56

2.4.5

Cestovní ruch ........................................................................................................................... 57

2.5 ZLÍNSKÝ KRAJ ......................................................................................................................................... 59

3

2.5.1


2.5.2

Obyvatelstvo ............................................................................................................................ 60

2.5.3


2.5.4

Doprava ................................................................................................................................... 62

2.5.5

Cestovní ruch ........................................................................................................................... 63

SROVNÁNÍ KONKURENCESCHOPNOSTI VYBRANÝCH REGIONŮ ČESKÉ REPUBLIKY ........................... 66 3.1 METODA EKONOMICKÉHO N‐ÚHELNÍKU ...................................................................................................... 66 3.2 17‐ÚHELNÍK .......................................................................................................................................... 68 3.2.1

Ekonomika ............................................................................................................................... 69

3.2.2

Obyvatelstvo ............................................................................................................................ 70

3.2.3

Cestovní ruch ........................................................................................................................... 71

3.3 DYNAMIKA VÝVOJE A ÚROVEŇ KRAJŮ .......................................................................................................... 72 3.3.1

Jihomoravský kraj .................................................................................................................... 72

3.3.2

Moravskoslezský kraj ............................................................................................................... 74

3.3.3

Olomoucký kraj ........................................................................................................................ 76

3.3.4

Kraj Vysočina ........................................................................................................................... 79

3.3.5

Zlínský kraj ............................................................................................................................... 80

3.4 KONKURENCESCHOPNOST KRAJŮ V JEDNOTLIVÝCH OBLASTECH ........................................................................ 82 3.4.1

Ekonomika ............................................................................................................................... 82

3.4.2

Obyvatelstvo ............................................................................................................................ 83

3.4.3

Cestovní ruch ........................................................................................................................... 85

3.5 ŽEBŘÍČEK KONKURENCESCHOPNOSTI KRAJŮ V CESTOVNÍM RUCHU .................................................................... 86 ZÁVĚR .................................................................................................................................................... 90 POUŽITÉ ZDROJE .................................................................................................................................... 92 SEZNAM TABULEK A OBRÁZKŮ ............................................................................................................... 97 PŘÍLOHY ............................................................................................................................................... 100

5

Seznam zkratek AEBR

Association of European Border Regions (Asociace evropských příhraničních regionů)

CR

cestovní ruch

CzechTourism

Česká centrála cestovního ruchu – CzechTourism

CZ-NACE

Klasifikace ekonomických činností

ČNB

Česká národní banka

ČR

Česká republika

ERDF

Evropský fond pro regionální rozvoj

ESF

Evropský sociální fond

EU

Evropská unie

HDP

hrubý domácí produkt

HPH

hrubá přidaná hodnota

HSS

hospodářská a sociální soudržnost

HUZ

hromadná ubytovací zařízení

CHKO

chráněná krajinná oblast

ICT

informační a komunikační technologie

JMK

Jihomoravský kraj

MAS

Místní akční skupina

MMR

Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky

MPSV

Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky

MSK

Moravskoslezský kraj

NP

národní park

NUTS

klasifikace územních statistických jednotek

OKEČ

Odvětvová klasifikace ekonomických činností

OLK

Olomoucký kraj 6

OP

Operační program

OSN

Organizace spojených národů

PPS

parita kupní síly

ROP

Regionální operační program

RS

Region soudržnosti

TIC

turistické informační centrum

TTCI

Travel & Tourism Competitiveness Index

UNESCO

United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization

UNWTO

World Tourism Organization

VaV

věda a výzkum

VŠ

vysoká škola

WEF

World Economic Forum (Světové ekonomické fórum)

WTTC

World Travel & Tourism Council

ZLK

Zlínský kraj

ŽP

životní prostředí

7

Úvod Česká republika má příznivé přírodní podmínky s kulturně-historickým bohatstvím a řadou atraktivit. Na tuto vybavenost navazuje existence cestovního ruchu. Pro Českou republiku jako celek cestovní ruch představuje významnou součást národního hospodářství, pro regiony pak především příležitost dalšího rozvoje. V současnosti je ale obtížné uspět v globalizovaném světě, což vyvolává nezbytnost zaměřit se na co nejefektivnější využívání zdrojů, které jsou k dispozici, a na tvorbu konkurenceschopných produktů cestovního ruchu, které se dokážou uplatnit na mezinárodním trhu. Získat silnou pozici je pak přirozenou snahou každé destinace (ať už jí je kontinent, stát či jiný menší územní celek) včetně České republiky a jejích krajů. Bezohledný růst za každou cenu však není v zájmu konkurenceschopnosti. I když krátkodobě může zajistit konkurenceschopnější pozici, v dlouhém období se projeví problém neudržitelnosti. Činnost subjektů odpovědných za řízení cestovního ruchu by proto měla směřovat k systematickému plánování a podpoře postupného, nikoli překotného, a udržitelného rozvoje cestovního ruchu s tím, že je nutné respektovat neměnné předpoklady daného území. V České republice takovou supervizi zajišťuje Evropská unie svojí politikou hospodářské a sociální soudržnosti, která kromě dalších cílů zdůrazňuje právě regionální konkurenceschopnost a konvergenci, tedy postupné sbližování regionů a odstraňování regionálních disparit, a Ministerstvo pro místní rozvoj ČR. To, jak postupně roste životní úroveň, disponibilní příjem a fond volného času, umožňuje občanům cestovat. Pro své cíle cest si vybírají z široké nabídky destinací celého světa. Rozhodují se, kterou destinaci zvolí, sestavují si vlastní žebříčky preferovaných míst na základě vlastních zvolených kritérií. Také součástí této diplomové práce bude sestavení žebříčku. Se zohledněním vybraných ekonomických, demografických, sociálních a dalších kritérií seřadíme pět krajů České republiky a vytvoříme jedinečný žebříček srovnávající moravské kraje z pohledu konkurenceschopnosti v cestovním ruchu. Do hodnocení budou zahrnuty Jihomoravský, Moravskoslezský, Olomoucký, Zlínský kraj a kraj Vysočina. V první kapitole si formulujeme základní pojmy, které se k cestovnímu ruchu a konkurenceschopnosti regionů vztahují. Uvedeme si vybrané modely a metody hodnocení konkurenceschopnosti a pokusíme se formulovat vlastní pojetí konkurenceschopnosti regionů v cestovním ruchu. Vymezíme si, jak a kým je cestovní ruch v krajích regulován a zasadíme jej do národního kontextu. Tím dostaneme celkový 8

obraz o současném stavu a výkonu cestovního ruchu v České republice, který nám poskytne výchozí základnu pro další analyzování. V druhé kapitole popíšeme vybrané kraje z hlediska ekonomického, demografického, sociálního, kulturního i z hlediska přírodních předpokladů. Účelem této diplomové práce není vyčerpávající analýza, která by pokryla všechny tematické oblasti regionálního hospodářství, ale obecná charakteristika kraje, která odhalí jeho základní přednosti a problémové oblasti. Z této analýzy primárních a sekundárních zdrojů budeme schopni odhadnout, jaké formy cestovního ruchu jsou pro kraj vhodné a v čem spočívá konkurenční výhoda kraje. V závěrečné kapitole přistoupíme k vlastnímu sestavení žebříčku konkurenceschopnosti v cestovním ruchu pěti moravských krajů. Předtím se seznámíme s metodou ekonomického n-úhelníku, kterou použijeme, abychom dospěli ke konečnému výsledku. Popíšeme, co ekonomický n-úhelník je a jaké jsou jeho přednosti a jaká úskalí. Tuto metodu analogicky aplikujeme na naše šetření konkurenceschopnosti krajů v cestovním ruchu a označíme ji jako 17-úhelník. Všech 17 vybraných ukazatelů setříděných do tří oblastí (ekonomika, obyvatelstvo a cestovní ruch) pak popíšeme a vysvětlíme, proč jsou pro zkoumání konkurenceschopnosti důležité. Na základě zvolené metodiky pak výsledky s patřičnou interpretací utřídíme podle krajů a sestavíme konečný žebříček. Výsledný model 17-úhelníku se také pokusíme aplikovat do praxe. Porovnáme, zda umístění jednotlivých krajů v žebříčku odpovídá charakteristice, která je uvedena v druhé kapitole. Tím bychom měli dokázat, zda lze náš model aplikovat do praxe či nikoli a nakolik zjištěné informace (tj. výsledky modelu 17-úhelníku) zobrazují skutečnost.

9

1 Regiony České republiky a cestovní ruch Cestovní ruch je složitý sociálně-ekonomický jev, nedílná součást národního hospodářství s průřezovým charakterem, který znesnadňuje kvantifikaci a možnosti srovnávání. Pro pochopení problematiky cestovního ruchu je potřebné seznámit se se základními pojmy, a protože se tato diplomová práce zabývá i schopností krajů konkurovat si navzájem, uvedeme v této kapitole také pojmy spjaté s konkurenceschopností regionů. První kapitola se zaměří na základní vymezení destinace cestovního ruchu v souvislosti s konkurenceschopností krajů v cestovním ruchu. Územně vymezíme regiony, určíme determinanty rozvoje a instituce, jímž přísluší rozhodovací pravomoci (případně jiné kompetence) v oblasti cestovního ruchu. Tato zjištění zasadíme do národního kontextu, zhodnotíme celkový stav a výkonnost cestovního ruchu v ČR a jeho možné pozitivní i negativní dopady na regiony. Získáme tak celkový obraz cestovního ruchu v Česku s načrtnutými možnostmi jeho dalšího vývoje. To nám poskytne odpovídající základ, z něhož budeme vycházet v následujících kapitolách diplomové práce.

1.1 Destinace a konkurenceschopnost v cestovním ruchu Cestovní ruch nyní prochází poměrně dynamickým vývojem. Roste jeho význam v hospodářství, jsou vytvářeny programy plánující jeho rozvoj na národní i regionální úrovni; cestovní ruch je regulován. V rámci kvantifikace cestovního ruchu se kromě Satelitního účtu cestovního ruchu sestavují také různé žebříčky hodnotící jak jednotlivé ukazatele, tak i jeho komplexnost například v podobě porovnávání konkurenceschopnosti jednotlivých národů. Protože budeme pracovat s pojmy jako cestovní ruch a konkurenceschopnost, je nutné tyto pojmy nejprve vymezit. Definici cestovního ruchu podle UNWTO překládá Český statistický úřad jako činnost osob cestujících do míst a pobývajících v místech mimo své obvyklé prostředí po dobu kratší než jeden ucelený rok, za účelem trávení volného času, obchodu a za jinými účely nevztahujícími se k činnosti, za kterou jsou z navštíveného místa odměňováni.

1.1.1 Destinace V souvislosti s územím (regionem) a cestovním ruchem je třeba se seznámit s pojmem destinace cestovního ruchu. Existence cestovního ruchu je totiž pevně spjata s určitým teritoriem, které vytváří základní předpoklady pro jeho rozvoj (ať už jsou přirozené nebo výsledkem lidské činnosti). Destinace cestovního ruchu představuje podle Výkladového slovníku cestovního ruchu v užším smyslu cílovou oblast v daném regionu, která je typická 10

významnou nabídkou atraktivit a infrastruktury cestovního ruchu. Širší pojetí chápe destinaci cestovního ruchu jako zemi, regiony, lidská sídla a další oblasti, které jsou typické velkou koncentrací atraktivit cestovního ruchu, rozvinutými službami a další infrastrukturou cestovního ruchu, jejichž výsledkem je velká dlouhodobá koncentrace návštěvníků. Podle uvedeného slovníku je pro mezinárodní návštěvníky destinací buď celá navštívená země, nebo její některý region, případně město. V některých zemích je území rozděleno do turisticky, historicky nebo do administrativně kompaktních destinací s tvorbou a propagací společného turistického produktu, případně i zpracováním statistik cestovního ruchu. Z uvedeného tedy vyplývá, že kraje České republiky lze také považovat za jednotlivé destinace cestovního ruchu. Destinace (region) cestovního ruchu podle Dimitria Buhalise kombinuje produkty, služby a zkušenosti, které jsou poskytovány lokálně. Destinace má šest charakteristických rysů1: 1) Atraktivity 2) Aktivity 3) Turistické produkty 4) Vybavenost 5) Dostupnost 6) Podpůrné služby Destinace je složitý mechanismus, jehož řízení je obtížné kvůli komplikovaným vzájemným vztahům jednotlivých subjektů. Podle Buhalise by řízení turismu v destinaci mělo směřovat k: • zvýšení dlouhodobé prosperity místních obyvatel, • maximálnímu uspokojení návštěvníků, • maximalizaci ziskovosti místních podnikatelů a multiplikačního efektu, • optimalizaci dopadů turismu zajištěním dlouhodobé rovnováhy ekonomickými přínosy a socio-kulturními a environmentálními náklady.

mezi

1

BUHALIS, D. Marketing the Competitive Destination of the Future. In: Tourism Management: Research Policies Practice, 1/2000. ISNN 02615177. Str. 98-99.

11

Na základě těchto charakteristik v kombinaci s dalšími faktory ovlivňujícími rozhodování (vnitřní a vnější faktory), si účastník cestovního ruchu vybírá, jakou destinaci nakonec navštíví. Destinace tedy soupeří mezi sebou. Úspěšnost destinace v globální konkurenci podle Walla a Mathiesona záleží na čtyřech podmínkách2: 1) Kombinace, kvalita a ceny nabízených zařízení a služeb v destinaci. 2) Existence odborného a zkušeného koordinačního orgánu a kvalita a úroveň marketingu ve zdrojových zemích. 3) Geografická poloha destinace ve vztahu k hlavním zdrojovým zemím a schopnost destinace tuto výhodnou polohu využívat, nebo nevýhodu nepříznivé polohy zmírňovat. 4) Povaha a původ finančních investic. Z uvedených specifik vyplývá, že i když primární zdroje a atraktivity vytváří prvotní motivy pro návštěvu destinace, velmi důležité jsou pro celkovou konkurenceschopnost také další podpůrné nástroje a činnosti – jejich kvalita, šíře a množství.

1.1.2 Konkurenceschopnost v cestovním ruchu Pojmy cestovní ruch a destinace CR už v průběhu let definovalo mnoho odborníků a tyto definice se ustálily. Odborníci se pokusili definovat i konkurenceschopnost, ale k jednotnému závěru se doposud stále nedošlo, neboť jde o značně komplikovanou a rozsáhlou problematiku. K samotné konkurenceschopnosti lze totiž přistupovat z mnoha stran (pohled makroekonomický, mikroekonomický aj.). V každém případě se však jedná o komplexní pojem, který zohledňuje jak kvantitativní, tak i kvalitativní předpoklady dané ekonomiky (pokud se bavíme o konkurenceschopnosti země) uspět na globálním trhu v soutěži s ostatními zeměmi. Měření konkurenceschopnosti nepatří k nejjednodušším činnostem právě kvůli jejímu nejednoznačnému pojetí a také kvůli tomu, že některé prvky – především ty „měkké“, ovlivňující výsledný dojem z cestovního ruchu, nelze nijak kvantifikovat. Zásadní problém při měření konkurenceschopnosti tak tkví ve schopnosti integrovat objektivní a subjektivní prvky konkurenceschopnosti.

2

WALL, G., MATHIESON, A. Tourism: change, impacts and opportunities. London: Pearson Education Limited, 2006. ISBN 0-130-99400-6. Str. 85.

12

Uplatňují se proto dva způsoby měření: 1) Objektivní – Využívá k měření převážně data (finanční ukazatele, parametry infrastruktury pro cestovní ruch, technologickou vyspělost destinace, otevřenost destinace atd.). Tato statistická data, která jsou v převaze, jsou kombinována s měkkými daty. Zkoumána je nabídková strana například formou cost-benefit analýzy, multikriteriálního srovnávání či hodnocení zdrojů. 2) Subjektivní – Šetří stranu poptávky, tj. (potenciální) účastníky cestovního ruchu a jejich vnímání konkurenceschopnosti určitého teritoria formou např. kvalitativního marketingového výzkumu. Měřením konkurenceschopnosti v cestovním ruchu se konkrétně zabývá například Světové ekonomické fórum, které sestavilo Travel & Tourism Competitiveness Index. „Cílem TTCI je změřit faktory a politiky, které zatraktivňují odvětví cestovního ruchu v různých zemích. TTCI je založen na třech širokých kategoriích proměnných, které podporují nebo pohánějí konkurenceschopnost v cestovním ruchu.“ 3 Tyto tři kategorie tvoří (1) regulační rámec, (2) podnikatelské prostředí a infrastruktura a (3) lidské, kulturní a přírodní zdroje. Celkově je TTCI založen na 14 pilířích: pravidla politik a regulace, udržitelnost rozvoje, bezpečnost, zdraví a hygiena, cestovní ruch jako priorita, letecká infrastruktura, pozemní dopravní infrastruktura, infrastruktura cestovního ruchu, infrastruktura v ICT, cenová konkurenceschopnost turismu, lidské zdroje, sklon k turismu, přírodní zdroje a kulturní zdroje. Index navržený Světovým ekonomickým fórem posuzuje konkurenceschopnost jednotlivých států. Do svého hodnocení zahrnuje na 139 zemí světa. WEF se však nezabývá podrobnějším členěním konkurenceschopnosti regionů jednotlivých států. V této práci se ale budeme soustředit především na regionální úroveň v rámci jednoho státu, proto se budeme zabývat i regionální konkurenceschopností nebo také konkurenceschopností destinace. Profesor René Wokoun regionální konkurenceschopnost například interpretuje takto: „Regionální konkurenceschopnost je významným faktorem rozvoje regionů. Regiony, města a obce spolu soutěží při vytváření, získávání, udržení a podporování ekonomických subjektů. Tyto ekonomické subjekty totiž stabilizují či generují nová pracovní místa, nové příležitosti, přičemž mají zásadní vliv na prosperitu, blahobyt a životní úroveň regionů

3

BLANKE, J. CHIESA, T. The Travel & Tourism Competitiveness Report 2011 – Beyond the Downturn. World Economic Forum: Geneva, 2011. ISBN: 978-92-95044-18-0. Str. XIV.

13

a obcí. Regionální konkurenceschopnost charakterizuje schopnost regionů generovat příjmy a udržet úroveň zaměstnanosti v rámci národní a mezinárodní konkurence.“4 Toto vysvětlení lze zjednodušeně aplikovat i na problematiku cestovního ruchu, čímž vytvoříme jednu z mnoha interpretací konkurenceschopnosti destinace. Regionální konkurenceschopnost v cestovním ruchu (konkurenceschopnost destinace) pak tedy představuje soutěž regionů/destinací (a schopnost těchto regionů/destinací v soutěži uspět), které lákají svým potenciálem a nabídkou návštěvníky, kteří svým příchodem ovlivňují region, jeho rozvoj a obyvatele v podobě pozitivních i negativních efektů včetně multiplikačního efektu cestovního ruchu. V mnoha definicích zaznívá nutnost udržitelného rozvoje, který zohledňuje nejen ekonomickou prosperitu, ale i působení turismu na blahobyt místních obyvatel. Důležitost udržitelného rozvoje cestovního ruchu zdůrazňují například i Crouch a Ritchie, kteří konkurenceschopnost destinace právě udržitelným rozvojem přímo podmiňují. „Aby byla destinace konkurenceschopná, její rozvoj v cestovním ruchu musí být udržitelný ne jen ekonomicky, a ne jen ekologicky, ale také sociálně, kulturně a politicky.“5 Crouch s Ritchiem také vyvinuli po rozsáhlém a dlouhodobém výzkumu pomocí různých metod (konzultace, diskuze, rozhovory, konference atd.) koncepční model konkurenceschopnosti destinace. Ten se skládá z 36 charakteristických znaků, jež můžeme vidět na obrázku 1: Crouchův a Ritchieho model konkurenceschopnosti destinace. Těchto 36 charakteristických znaků se člení do 5 oblastí: 1) klíčové zdroje a atraktivity, 2) destinační management, 3) politika, plánování a rozvoj v destinaci, 4) kvalifikační a zesilující činitelé, 5) podpůrné vlivy a zdroje.

4

Příspěvek prof. RNDr. René Wokouna, CSc. Regionální konkurenceschopnost: teorie a přístupy na XIII. mezinárodním kolokviu o regionálních vědách, dostupné online [http://is.muni.cz/do/1456/soubory/katedry/kres/4884317/14318877/Wokoun.pdf], 23. března 2011. 5 CROUCH, G. I., RITCHIE, J. R. B. The competitive destination: A sustainability perspective. Dostupné online [http://www.estig.ipbeja.pt/~aibpr/Ensino/EngDesenvTur/MaterialdeApoio/2semestre/CroucheRitchie/Crouc h2000.pdf], 28. června 2011.

14

Obrázek 1: Crouchův a Ritchieho model konkurenceschopnosti destinace

Zdroj: G. I. Crouch – Modelling destination competitiveness

Podle Crouche a Ritchieho je konkurenceschopnost destinace založena na komparativní a konkurenční výhodě. Komparativní výhoda spočívá ve vybavenosti destinace původními zdroji, konkurenční výhodu ovlivňuje rozmístění těchto zdrojů. Model zohledňuje také působení konkurenčního (mikro) a globálního (makro) prostředí na cestovní ruch destinace. Dalším hodnocením konkurenceschopnosti destinace se zabývají například Dwyer a Kim, kteří vytvořili integrovaný model konkurenceschopnosti destinace (znázorňuje jej obrázek 2: Dwyerův a Kimův model konkurenceschopnosti destinace). Obrázek 2: Dwyerův a Kimův model konkurenceschopnosti destinace

Zdroj: L. Dwyer, C. KIM – Destination Competitiveness: A Model and Determinants

Tento model využívá řadu stejných charakteristických znaků jako Crouchův a Ritchieho koncepční model, mírně se však odlišuje pojetím některých charakteristických znaků 15

destinace. Dwyerův a Kimův model ukazuje konkurenceschopnost destinace a sociálněekonomickou prosperitu, které ovlivňují zdroje a destinační management společně s poptávkou po cestovním ruchu a současnými podmínkami v destinaci. Výstupem uvedených modelů je určitá měřitelná úroveň konkurenceschopnosti destinace nebo země. Tyto modely jsou však velmi složité a komplikované (jak z pohledu získání dat, tak i z pohledu jejich vyhodnocování), proto se v této diplomové práci pro hodnocení konkurenceschopnosti spokojíme s jednodušším modelem (ekonomický n-úhelník), k jehož sestavení postačí veřejně přístupná statistická data. Důvody volby jednoduššího modelu pro zhodnocení konkurenceschopnosti moravských krajů a jeho specifikace jsou blíže rozebrány ve třetí kapitole.

1.2 Předpoklady a potenciál rozvoje cestovního ruchu Cestovní ruch je silně ovlivněn charakterem území, ke kterému se vztahuje. Různé podmínky a faktory do velké míry určují jeho další možnosti rozvoje – potenciál cestovního ruchu. Základní podmínky pro rozvoj CR se posuzují podle tří typů předpokladů: 1) Lokalizační předpoklady 2) Realizační předpoklady 3) Selektivní předpoklady Lokalizační předpoklady „umožňují umístění aktivit cestovního ruchu do určité oblasti či lokality. Jejich příznivé hodnoty určují místo, kde se cestovní ruch může rozvíjet.“6 Lokalizační předpoklady jsou tedy vymezeny především atraktivitami, kterými mohou být přírodní podmínky (povrch, podnebí, vodstvo, rostlinstvo apod.), kulturně-historické památky a zařízení (muzea, galerie, architektonické památky, archeologická naleziště, technické památky apod.), sociální atraktivity (slavnosti, gastronomie apod.) či organizované akce (festivaly, sportovní události apod.). Realizační předpoklady vymezují to, čím mohou být nároky účastníků cestovního ruchu uspokojeny. Jedná se především o materiálně-technickou základnu, která zahrnuje základní infrastrukturu destinace – tj. ubytovací, stravovací, zábavní, sportovní a další služby určené účastníkům cestovního ruchu, a dopravu, která určuje dostupnost destinace. Na významu postupně nabývají i další služby navázané na cestovní ruch, a to především finanční a informační služby. 6

HOLEČEK, M. Zeměpis cestovního ruchu. Praha: Nakladatelství České geografické společnosti, 1999. ISBN 80-86034-39-9. Str. 15.

16

Selektivní předpoklady CR představují „způsobilost společnosti dané oblasti či země podílet se na cestovním ruchu aktivně i pasivně, tzn. přijímat účastníky CR i stávat se jimi. Umožňují vybrat ty obyvatele nebo oblasti, které mají nejlepší předpoklady pro účast na cestovním ruchu.“7 Selektivní předpoklady se dále člení na objektivní a subjektivní. Do objektivních předpokladů řadíme například politickou a bezpečnostní situaci, ekonomickou úroveň, životní standard místních obyvatel, demografickou strukturu obyvatel, stav životního prostředí, fond volného času apod. Subjektivní předpoklady přímo působí na rozhodování lidí o účasti na cestovním ruchu. Velkou roli zde hrají psychologické faktory, ale rozhodnutí se může formovat také podle propagace, informovanosti, módnosti, znalosti cizích jazyků, kulturní úrovně obyvatelstva apod. Souhrn těchto předpokladů dává určitému území jistý potenciál pro rozvoj CR. Hodnotit potenciál cestovního ruchu lze na různě velkém území. Pro lepší odraz skutečnosti, kdy se lze vyhnout většímu zobecňování, je vhodnější zkoumat menší oblasti nebo také destinace cestovního ruchu. Těmi mohou být například kraje, turistické regiony či města a obce. Podrobně problematiku organizace a řízení cestovního ruchu v určitém místě řeší destinační management. Obecně lze však říci, že Česká republika a její regiony potenciál pro rozvoj cestovního ruchu mají. Za relativně silnou stránku můžeme považovat lokalizační předpoklady – panují u nás příznivé přírodní podmínky, Česko má bohatou kulturní minulost. Zcela jistě lze zlepšit realizační předpoklady – modernizovat materiálně-technickou základnu, zkvalitňovat nabídku produktů i produkty samotné, což se postupně děje, a zlepšit pověst země (například v oblasti krádeží či taxislužeb).

1.3 Dopady cestovního ruchu na destinaci Cestovní ruch za sebou v destinaci zanechává stopy. Tyto dopady mohou být jak pozitivní, tak i negativní. Obecně je členíme na: a) ekonomické, b) environmentální, c) sociálně-kulturní.

7

HOLEČEK, M. Zeměpis cestovního ruchu. Praha: Nakladatelství České geografické společnosti, 1999. ISBN 80-86034-39-9. Str. 17.

17

1.3.1 Ekonomické dopady Za pozitivní ekonomické efekty cestovního ruchu na destinaci se dají považovat vznik nových pracovních míst, zvyšování životního standardu, vyšší příjmy v lokalitě (obraty obchodníků, daně a poplatky) i v cizí měně, které z části plynou do veřejných rozpočtů, díky čemuž lze více investovat do místní infrastruktury, podpoření aktivity a posílení konkurenceschopnosti místních malých a středních podniků, diverzifikace ekonomiky a v neposlední řadě ekonomický přínos multiplikátoru cestovního ruchu. Multiplikační efekt je vůbec klíčovým ekonomickým jevem, který umocňuje působení cestovního ruchu v národním hospodářství. Multiplikační efekt zjišťujeme tak, že sledujeme účinky výdajů účastníků cestovního ruchu. Podle toho rozlišujeme: • přímý multiplikační efekt, • nepřímý multiplikační efekt, • indukovaný multiplikační efekt. Výdaje návštěvníků na nákup služeb cestovního ruchu představují příjmy subjektů cestovního ruchu. Tyto příjmy tvoří přímý multiplikační efekt. Subjekty cestovního ruchu (např. hotely, restaurace, cestovní kanceláře a agentury, aerolinky apod.), aby zajistily uspokojení poptávky návštěvníků, musí nakupovat vstupy. Takové nákupy nezbytných vstupů označujeme jako nepřímý multiplikační efekt. Nepřímý multiplikační efekt ale není jediná reakce podnikatelů. „Příjemci přímých a nepřímých příjmů postupně utrácejí nově získané prostředky na nesouvisející zboží a služby jako bydlení, doprava a zábava,“8 čímž vzniká třetí efekt, nazývaný indukovaný multiplikační efekt. Jeho účinek je spirálovitý, v každém dalším „kole“ snižovaný o mezní sklon k úsporám a importu. Výše uvedené zákonitosti multiplikačního efektu v cestovním ruchu můžeme znázornit rovnicí9:

Multiplikátor (celkový přírůstek důchodu) =

A

1

, kde

1 - BC

8

KHAN, H., PHANG, S., TOH, R. S. The multiplier effect: Singapore's hospitality industry. In: Cornell Hospitality Quarterly, 36 (1)/1995. Dostupné online [http://search.proquest.com/docview/209726914?accountid=17203], 12. června 2011. 9 CLAWSON, M., KNETSCH, J. L. The Economics of Outdoor Recreation. Baltimore: The Johns Hopkins Press, 1966. ISBN 0801801214. Str. 241.

18

A = podíl důchodu, který zůstává v místě prvních výdajů, B = podíl důchodu, který domácí obyvatelé spotřebují na místní zboží a služby, C = poměr místního důchodu a importu, který narůstá následkem spirálovitých domácích výdajů. Z tohoto vymezení vyplývá, že se multiplikátor zvětšuje, čím je nižší sklon k importu a čím je vyšší sklon k zapojení místních zdrojů na výrobu zboží a služeb (vysoká domácí přidaná hodnota). Cílem každé destinace by tedy na základě ekonomické optimalizace dopadů cestovního ruchu měla být produkce zboží a služeb s co nejvyšším využitím lokálních zdrojů místo importu. Negativní ekonomické dopady se v destinaci mohou projevit jako lokální inflace a zdražení cen půdy a nemovitostí, silná závislost území na cestovním ruchu a od toho se odvíjející problémy se sezónností (ovlivňuje firmy, pracovní sílu i veřejné rozpočty), odliv kapitálu, spekulace s nemovitostmi a další skryté náklady.

1.3.2 Environmentální dopady Některé dopady cestovního ruchu mohou vést ke zlepšení životního prostředí v destinaci. Zlepší se kupříkladu povědomí o ochraně ŽP, mohou být přijata další opatření na podporu ochrany ŽP (vznik dalších chráněných území, doprovodná infrastruktura – chodníčky, sociální zařízení aj.), konzervují se památky, pomáhá se zachovávat charakter krajiny, vytváří se strategie řízení návštěvníků (omezují se přístupy do určitých oblastí, limituje se počet návštěvníků v určitém území apod.). Pro vznik pozitivních efektů je tedy důležité, aby byly prostředky získané z cestovního ruchu použity právě na další ochranu ŽP v destinaci. Velmi často ale pozorujeme, že se CR na přírodních podmínkách v destinaci odráží negativně. Cestovní ruch ohrožuje biodiverzitu, kdy se ničí přirozený ekosystém a do destinace jsou zavlečeny cizí živočišné nebo rostlinné druhy, může dojít k devastaci krajiny nevhodnou architekturou, k erozi, znečištění ŽP emisemi a odpadky, což poškozuje přírodní zdroje, k vandalismu, k ničení přírodního bohatství (odnášení „suvenýrů“), k nadměrnému hluku.

1.3.3 Sociálně-kulturní dopady Charakteristickým rysem sociálně-kulturních dopadů cestovního ruchu na destinaci je to, že se projevují až s určitým zpožděním a někdy je nelze zcela přesně kvantitativně vystihnout. Zapojení místních obyvatel do cestovního ruchu může pomoci eliminovat negativní dopady a využít přínosy, zvyšovat jejich životní standard. Mezi pozitivními 19

sociálně-kulturními dopady CR se uvádí například posílení vzájemných vazeb místní komunity, upevnění místních hodnot, tradic a pocitu sounáležitosti s lokalitou a hrdosti na ni, poznávání dalších kultur a náboženství, které vede k lepšímu pochopení a ztrátě předsudků (tj. mírotvorný činitel), možnost využívat vybudované infrastruktury a zlepšovat tak kvalitu života místních obyvatel. Cestovní ruch může způsobit i reakce, které destinaci ovlivní negativně. Jedná se například o rozklížení vazeb v rámci komunity kvůli vzájemnému soupeření (konkurence na trhu práce, mezi podnikateli) či sociálnímu napětí (rozdělení na ty, kdo z CR profitují, a ti, kteří zůstávají „chudí“). Cestovní ruch může způsobit komercionalizaci aktivit a jejich přizpůsobení požadavkům turistů, přijetí kultury a životního stylu turistů místními obyvateli, ztrátu vlastních hodnot, tradic i autenticity, růst patologických jevů (kriminalita, prostituce, gamblerství, toxikomanie), přelidněnost, emigraci, xenofobii.

1.4 Řízení cestovního ruchu To, jak se cestovní ruch vyvíjí (a jak je konkurenceschopný), ovlivňují nejen již uvedené podmínky pro rozvoj, ale také způsob řízení tohoto rozvoje. Ke slovu při ovlivňování rozvoje cestovního ruchu se hlásí mezinárodní platformy (například UNWTO, WEF, WTTC), Evropská unie i jednotlivé státy, potažmo jejich územně samosprávní celky. Předpisy, které vydávají, regulují vývoj nabídky, působení subjektů v cestovním ruchu a do jisté míry působí i na poptávkovou stranu.

1.4.1 World Tourism Organisation Nejširší a obecný rámec pro problematiku cestovního ruchu vytváří World Tourism Organization pracující při OSN. Slouží jako celosvětové fórum, na němž se diskutují témata a politiky cestovního ruchu a sdílí praktické zkušenosti, například v podobě univerzálního manuálu pro destinační management. UNWTO formuluje globální cíle, prosazuje etický, zodpovědný a udržitelný cestovní ruch, který s sebou přináší pozitivní ekonomické, sociální i kulturní dopady. Spravuje Satelitní účet cestovního ruchu a další statistická data o cestovním ruchu. UNWTO regionální cestovní ruch neovlivňuje přímo, ale promítá se do něj přeneseně prostřednictvím konceptů rozvoje, které sledují stejné nebo podobné priority.

1.4.2 Evropská unie Z pohledu České republiky představuje klíčového hráče v nastavování pravidel vztahujících se k cestovnímu ruchu politika hospodářské a sociální soudržnosti Evropské unie. Ta udává hlavní obecné priority rozvoje směřující především k snižování 20

regionálních rozdílů v souladu s udržitelným rozvojem přátelským k životnímu prostředí. Pro období 2007-2013 byly v rámci regionální politiky, která je součástí politiky HSS, stanoveny tři cíle: Konvergence, Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost a Evropská územní spolupráce. Na podporu dosahování těchto cílů Česká republika vytvořila 24 operačních programů. Protože je cestovní ruch průřezovým odvětvím, nebyl vytvořen žádný operační program, který by se zaměřoval pouze na problematiku cestovního ruchu. Cestovní ruch a jeho rozvoj tak řeší více operačních programů (např. Regionální operační programy, OP lidské zdroje a zaměstnanost, OP výzkum a vývoj pro inovace). Regionální politika významně ovlivňuje rozvoj regionů a tím i rozvoj regionálního cestovního ruchu, neboť se na jejím základě sestavují koncepce rozvoje a realizují projekty v souladu s těmito prioritami. Na výkon regionální politiky vyděluje EU podstatnou část rozpočtu (například v roce 2010 tvořil podíl přisouzený politice HSS 45 % rozpočtu10). V rozpočtovém období 2007-2013 se má mezi 27 států EU rozdělit 347 miliard eur z evropských fondů (Fond soudržnosti a strukturální fondy – Evropský sociální fond a Evropský fond pro regionální rozvoj), z toho na Českou republiku připadá 26,69 miliard eur. Protože však EU pokrývá maximálně 85 % výdajů, hradí se zbylých 15 % ze státního rozpočtu ČR (zhruba 4 mld. eur). Další zdroje na podporu cestovního ruchu v regionech mohou nabízet samosprávní celky, tj. kraje, města a obce. Pro účely výkonu regionální politiky se v EU vymezily regiony. Došlo k rajonizaci území: d) podle NUTS (klasifikace územních statistických jednotek) e) na euroregiony Nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1059/2003 byla vytvořena společná evropská klasifikace územních statistických jednotek, která rozdělila celé území Evropské unie na srovnatelné části. Statistické jednotky dělíme do čtyř úrovní – NUTS 0, I, II a III. Jejich hierarchie je zobrazena v tabulce 1: Klasifikace NUTS. Klasifikace „je určena především pro statistické účely, dále pro potřeby analytické a pro potřeby poskytování údajů ve vztahu k EU, zejména pro úkoly spojené s čerpáním prostředků ze strukturálních fondů EU.“11 V této práci budeme pro účely srovnávání

10

Euroskop – dostupné online [http://www.euroskop.cz/8879/sekce/vydaje-rozpoctu-eu/], 19. března 2011. Český statistický úřad – dostupné online [http://www.czso.cz/csu/klasifik.nsf/i/predmet_a_konstrukce_klasifikace_cz_nuts_nuts_2008], 20. března 2011.

11

21

nejčastěji užívat statistickou úroveň NUTS III, která zároveň představuje administrativní jednotku území kraje12. Tabulka 1: Klasifikace NUTS Úrove ň NUTS 0 NUTS I NUTS II NUTS III

Územní je dnotka stát území oblast kraj

Příklad Česká republika, Belgie, Velká Británie Vlámsko, Valonsko v ČR 8 regionů soudržnosti v ČR 14 krajů Zdroj: ČSÚ, Eurostat

Euroregion označuje dobrovolné sdružení měst a obcí v příhraniční oblasti. Euroregiony se sdružují do Asociace evropských příhraničních regionů. Jejich vznik doprovází potřeba řešit společné lokální problémy společnými silami především v pohraničních oblastech. Jejich úkol vystihuje Jens Gabbe, bývalý generální sekretář AEBR: „Euroregiony jsou hnací soukolí přeshraničních vztahů, kontaktů, předávání znalostí. Vyžadují uspořádání, organizaci a vysoce postavené spolupracovníky, aby mohli řešit mnohostranné úkoly. Nenahrazují však v žádném případě správní aparát státu.“13 Na českém území se nachází 13 euroregionů. V rámci této přeshraniční spolupráce je například kromě kulturních a sportovních akcí podporován právě i cestovní ruch či zlepšování infrastruktury. Celkově na území EU operuje kolem 180 euroregionů.

1.4.3 Ministerstvo pro místní rozvoj ČR Koordinaci cestovního ruchu v České republice provádí Ministerstvo pro místní rozvoj ČR. To sestavuje strategický dokument (aktuálně jej představuje Koncepce státní politiky cestovního ruchu v ČR na období 2007-2013), který je hlavním nástrojem pro rozvoj a řízení cestovního ruchu na území ČR. Tímto dokumentem se vláda zavazuje14 provádět taková opatření, která povedou k podpoře a rozvoji cestovního ruchu v ČR. Konkrétně se sledují cíle jako podporování podnikatelského prostředí v CR, zvyšování odbornosti pracovní síly, zkvalitňování infrastruktury a nabízených produktů CR, šetrný přístup k životnímu prostředí, zvyšování a zlepšování povědomí o ČR v zahraničí apod. Koncepci doplňuje také Prováděcí dokument ke Koncepci státní politiky cestovního ruchu v ČR na období let 2007 až 2013, který vymezuje aktivity vedoucí k naplnění koncepce a ustanovuje zodpovědné subjekty, které mají realizaci zajistit. Prováděcí dokument je

12

Podle ústavního zákona č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků, ve znění pozdějších předpisů a změny ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky. 13 EurActiv.cz – Euroregiony, dostupné online [http://www.euractiv.cz/regionalnirozvoj/analyza/euroregiony], 24. března 2011. 14 Usnesení vlády ČR č. 1239 ze dne 7. listopadu 2007 o Koncepci státní politiky cestovního ruchu v ČR na období let 2007 až 2013.

22

stejně závazný jako koncepce, protože se na něm vláda také usnesla15. Další všeobjímající dokument upravující oblast CR z dílny vlády představuje Konsolidovaný plán podpory cestovního ruchu na rok 2010/201116. Ten má odrážet aktuální potřeby a problémy cestovního ruchu v reakci na ekonomickou situaci země pouze v krátkém časovém horizontu jednoho roku. Zmíněné dokumenty koordinují cestovní ruch na národní úrovni a vymezují společné celorepublikové priority. Tyto priority přebírají i kraje a na základě zákona č. 129/2000 Sb., o krajích, sestavují vlastní koncepce, které jednak vychází z Koncepce státní politiky CR, jednak také odrážejí konkrétní potřeby rozvoje daného území včetně cestovního ruchu. Pravomoc zasahovat do rozvoje cestovního ruchu náleží i obcím, které mohou z vlastní iniciativy ve svých teritoriích podporovat konkrétní aktivity či záměry spojené s cestovním ruchem v souladu se zákonem č. 128/2000 Sb., o obcích.

1.5 Rozdělení území České republiky Území České republiky lze v souvislosti s cestovním ruchem členit na různé dílčí celky: a) regiony soudržnosti b) kraje c) turistické regiony a oblasti Speciální postavení zaujímají euroregiony, neboť nedělí území ČR na části, avšak pouze v některých oblastech Česka působí.

1.5.1 Regiony soudržnosti a kraje Regiony soudržnosti byly zřízeny především pro účely naplňování regionální politiky, tedy kvůli efektivnímu čerpání z fondů EU. ČR se skládá, jak ukazuje obrázek 3: Kraje a regiony soudržnosti, z osmi regionů soudržnosti – Praha, Střední Čechy, Jihozápad, Severozápad, Severovýchod, Jihovýchod, Střední Morava a Moravskoslezsko, z nichž se poslední tři nachází na Moravě. Každý region soudržnosti odpovídá územní statistické jednotce NUTS II. V čele regionu soudržnosti stojí regionální rada17, která je právnickou

15

Usnesení vlády ČR č. 913 ze dne 23. července 2008 o Prováděcím dokumentu ke Koncepci státní politiky cestovního ruchu v ČR na období let 2007 až 2013. 16 Usnesení vlády ČR č. 747 ze dne 20. října 2010 o Konsolidovaném plánu podpory cestovního ruchu na rok 2010/2011. 17 Regionální rady vznikly na základě zákona č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, ve znění pozdějších předpisů.

23

osobou a jejím hlavním úkolem je koordinovat (organizačně i administrativně) Regionální operační program (s výjimkou Prahy, která ROP a tedy ani regionální radu nemá). V rámci regionální politiky EU patří Regionální operační programy společně s tematickými operačními programy do prvního cíle Konvergence. To znamená, že ze strukturálních fondů EU (ERDF a ESF), které jsou pro tento cíl vyhrazeny, mohou čerpat země s HDP na osobu nižším než 75 % průměrného HDP v EU. Do této kategorie v programovacím období 2007-2013 spadají všechny regiony soudržnosti České republiky kromě Prahy. Z toho vyplývá, že většina regionů je ve srovnání s ostatními evropskými regiony v poměrně slabší kondici, za vyspělými regiony ekonomicky zaostává, i když se žádný z českých regionů nenachází mezi těmi nejchudšími (tj. pod 50 % unijního průměru18). V naší práci se zaměříme především na moravské regiony soudržnosti, tedy na Jihovýchod, Střední Moravu a Moravskoslezsko. Obrázek 3: Regiony soudržnosti a kraje

Zdroj: www.strukturalni-fondy.cz

Kraje vznikly na základě zákona č. 129/2000 Sb., o krajích. Jsou to veřejnoprávní korporace (a také územní společenství občanů) samostatně spravované zastupitelstvem. Představují administrativní jednotky na úrovni NUTS III. V souvislosti s cestovním ruchem lze zmínit, že zákon krajům ukládá, aby zabezpečily všestranný rozvoj svého území a potřeb svých občanů. Nejčastěji se tak děje prostřednictvím zřízení odboru, který 18

Zahradník, Petr. Stav příprav Kohezní politiky EU po roce 2013 a formulace jejích klíčových priorit. EU Office České spořitelny, říjen 2010, dostupné online [http://www.csas.cz/banka/content/inet/internet/cs/EUSpA_PripravyKohezniPolitiky.pdf?archivePage=EUsp ec_archive&navid=nav00202_eu_spec_analyzy], 19. dubna 2011.

24

spravuje také otázky rozvoje cestovního ruchu. Na krajské, ale i nižší úrovni, pak působí další organizace na podporu cestovního ruchu (regionální centrály CR, rozvojové agentury, MAS apod.). Krajů je v ČR celkem 14 (viz obrázek 3: Regiony soudržnosti a kraje), v naší práci se zaměříme na pět z nich (Moravskoslezský, Olomoucký, Zlínský, Jihomoravský kraj a kraj Vysočina).

1.5.2 Turistické regiony a oblasti Turistický region vymezuje Koncepce státní politiky cestovního ruchu v ČR na období 2007 až 2013 jako „územní celek, jehož nabídka CR svým množstvím, kvalitou, rozmanitostí a atraktivitou vyvolává návštěvnost. Potenciál území vytváří vhodné předpoklady pro realizaci konkurenceschopné nabídky produktů cestovního ruchu s důrazem na příjezdový cestovní ruch a pro vybrané z nich jsou součástí národních produktů. Území je v oblasti cestovního ruchu řízeno profesní organizací a jsou za území shromažďovány statistické informace.“ Turistické regiony byly vytvořeny především pro účely systematické propagace. Česká republika se dělí na 15 turistických regionů (viz obrázek 4: Turistické regiony ČR). Obrázek 4: Turistické regiony ČR

Zdroj: www.czechtourism.cz

Koncepce státní politiky cestovního ruchu v ČR na období 2007 až 2013 vymezuje turistickou oblast jako „územní celek specifický potenciálem převážně stejných přírodních, resp. kulturně-historických podmínek a vlastností pro rozvoj CR a rekreace. Potenciál daného území vytváří vhodné předpoklady pro realizaci konkurenceschopné nabídky produktů CR se zaměřením především na domácí cestovní ruch. Území je v oblasti 25

rozvoje CR koordinováno profesní organizací a jsou za území shromažďovány statistické informace.“ Takovýchto oblastí se v ČR nachází 40.

1.5.3 Euroregiony Dále na českém území působí 13 euroregionů podél hranic, šest z nich (Praděd, Silesia, Těšínské Slezsko, Beskydy, Bílé Karpaty, Pomoraví) se rozkládá na moravském území (viz obrázek 5: Euroregiony v ČR). Nejstarší Euroregion Nisa funguje již od roku 1991. Zatím nejmladší Euroregion Silva Nortica vznikl v roce 2002. Obrázek 5: Euroregiony v ČR

Zdroj: www.czso.cz

Předmět činnosti euroregionů, na nichž se Česká republika podílí, tvoří především: 1) podpora jednotlivých odvětví (cestovní ruch, životní prostředí, infrastruktura, zemědělství, kultura atd.) 2) podpora činností (územní plánování, občanská společnost, vypořádání s následky živelných pohrom atd.) 3) společná propagace 4) vzájemná výměna informací 5) podpora komunální úrovně v souladu s cíli Euroregionu 6) zastupování regionálních zájmů 7) posilování vzájemných vztahů 26

1.6 Postavení cestovního ruchu v ČR a regionech Cestovní ruch jako součást národního hospodářství má pro Českou republiku nezanedbatelný význam. I když světová recese negativně zahýbala celou světovou ekonomikou a pronikla i do cestovního ruchu např. v podobě poklesu návštěvníků, z dlouhodobého pohledu se jedná o progresivní odvětví, v Česku navíc i s relativně dobrým potenciálem pro rozvoj. Tento potenciál spočívá především v příhodných přírodních podmínkách a atraktivitách; v Česku leží například 4 národní parky, 25 chráněných krajinných oblastí a další stovky chráněných přírodních území. Z přírodních atraktivit schází ČR pouze moře a velehory, tj. disponuje 38 z celkově 40 atraktivit. Bohaté je i kulturně-historické dědictví země, reprezentované 12 památkami UNESCO. V Česku podle ČSÚ v roce 2009 tvořil výkon cestovního ruchu 2,9 % českého HDP a zaměstnával téměř 240 tisíc pracovníků, což dosahuje přibližně 4,5% podílu na celkové zaměstnanosti. V registru ekonomických subjektů bylo ke konci roku 2009 zapsáno na 130 tisíc subjektů (5,1 %), které působí v cestovním ruchu (ubytování, stravování, pohostinství). Cestovní ruch má v Česku kladnou platební bilanci. ČNB uvádí za rok 2009 příjmy z cestovního ruchu 122,5 mld. Kč, zatímco výdaje dosáhly 77,2 mld. Kč (saldo je tedy kladné ve výši 45,3 mld. Kč). Mírně nepříznivý je pohled na spotřebu zahraničních turistů v Česku. Podle Satelitního účtu cestovního ruchu klesly výdaje ze 146 mld. Kč (rok 2007) na 125 mld. Kč v roce 2009. Domácí turisté utrácí sice méně, zato se ale jejich výdaje dlouhodobě zvyšují, v roce 2009 utratili rezidenti na svých cestách doma 104 mld. Kč. Zhruba třetina veškerých výdajů putuje u domácích i zahraničních turistů na nákupy zboží, s mírným odstupem se pak utrácí za stravování, dopravu a ubytování. V Česku funguje podle ČSÚ přes 7,5 tisíce hromadných ubytovacích zařízení s 460 tisíci lůžky19. Největší kapacity nabízejí tříhvězdičkové hotely (cca 20 % celkové ubytovací kapacity), následují je penziony (14 %) a čtyřhvězdičkového hotely (13 %). Velký podíl ubytovacích kapacit se soustředí do Prahy – 18 %. V ČR působí 46 pětihvězdičkových hotelů, z toho jich 36 sídlí přímo v Praze a 5 v Karlovarském kraji, což ukazuje na poměrně jednostrannou koncentraci luxusního ubytování.

19

Počet hromadných ubytovacích zařízení je posledních 10 let přibližně stabilní.

27

Obrázek 6: Podíl turistů v krajích

Zdroj: ČSÚ

Do českých HUZ se v roce 2010 zapsalo podle ČSÚ přes 12 mil. hostů, přičemž větší polovinu z nich tvořili cizinci a nejčastěji mířili do Prahy (38,8 %). Podrobnější pohled na podíly krajů na celkovém počtu turistů nabízí obrázek 6: Podíl turistů v krajích. Z 6,3 mil. zahraničních turistů ubytovaných v hromadných zařízeních tvořili v roce 2010 (dle ČSÚ) největší skupinu Němci (21,3 %), kteří pro Česko dlouhodobě představují nejvýznamnější zdrojovou zemi. Velmi silné zastoupení mají i ruští turisté, kteří nejenže tvořili 6,5 % přijíždějících turistů, ale nadto zde ze všech cizinců strávili průměrně nejdelší dovolenou – celých 6 dnů (oproti průměru 3,9 dnů). Příčinou je především obliba lázeňského cestovního ruchu, který se obecně vyznačuje delší dobou pobytu. 5,8 % zahraničních turistů pocházelo ze Spojeného království Velké Británie a Severního Irska (dále jen Spojené království), kteří využívají především přímého leteckého spojení mezi Spojeným královstvím a Českem a relativně nízkou cenovou hladinu. Tento trend se ale v posledních letech mění ve prospěch Pobaltských států, které nyní nabízí podobné podmínky. Do Česka přijelo také 5,5 % Poláků, 5,3 % Italů a po 4,9 % Slováků a Američanů.

28

Obrázek 7: Lázeňští hosté v ČR

Zdroj: ČSÚ

Příznivé ukazatele generuje lázeňský cestovní ruch, u nějž počet účastníků postupně stále narůstá. V roce 2010 se podle údajů ČSÚ v lázeňských ubytovacích zařízeních ubytovalo přes 675 tisíc hostů. Větší polovinu tvořili rezidenti, tedy Češi. Dlouhodobý trend můžeme vidět na obrázku 7: Lázeňští hosté v ČR, který sleduje počty lázeňských hostů od roku 2000 do roku 2010. Domácí hosté tráví v lázních v průměru 12,5 dne, zahraniční hosté se v průměru zdrží 9,6 dne. Nejvíce hostů (59 %) jezdí do Karlovarského kraje, kde je také největší nabídka lázeňského ubytování.

29

2 Analýza primární a sekundární nabídky vybraných regionů České republiky Území, na kterém se cestovní ruch odehrává, má komplexní charakter. Zahrnuje jak složky, které v dané oblasti existují i bez vlivu cestovního ruchu stejně tak, jako zahrnuje složky, jež vznikly kvůli nebo následkem cestovního ruchu. Mluvíme zde o primárních (původních a na CR nezávislých) a sekundárních (vytvořených za účelem realizace CR) zdrojích. Každý kraj se tedy vyznačuje určitým souborem primárních a sekundárních zdrojů, které určují jeho nabídku. Celkově se Česko hodnotí jako atraktivní destinace. Podle prognóz WTO se má dokonce do roku 2020 stát jednou z deseti nejnavštěvovanějších zemí. To, zda se tato předpověď skutečně vyplní, není jednoznačné, především v souvislosti se zpomalením dynamiky růstu turismu v období ekonomické recese. Navíc řízení rozvoje nespočívá jen ve tvorbě koncepcí a rozvojových programů, které jsou v Česku a regionech vytvářeny. Jsou sice slibným krokem vpřed, avšak nezaručují skutečný rozvoj cestovního ruchu. Ještě stále má Česko poměrně velké rezervy v turistické infrastruktuře a v úrovni a rozsahu poskytovaných služeb. Z tohoto pohledu vystihují problémy Česka zpracovatelé Programu rozvoje Moravskoslezského kraje: „Historický vývoj sektoru cestovního ruchu a relativní mládí jeho volnotržní orientace s sebou přineslo i současnou rozdrobenost sektoru, s velmi omezeným počtem středních podnikatelů a téměř neexistujícími velkými podnikateli v aktivním cestovním ruchu. Důsledkem je jednak nedostatek rozvojového kapitálu, ale také teprve se rodící asociace, aliance, kooperace či společenství těchto malých podnikatelů, kteří díky této rozdrobenosti a finanční slabosti nejsou zatím schopni zajistit takovou úroveň komplexnosti služeb, na jakou jsou turisté zvyklí např. v Rakousku, Francii či jiných turisticky vyspělých zemích.“20 V této kapitole se zaměříme na zhodnocení primární a sekundární nabídky pěti moravských krajů – Jihomoravského, Moravskoslezského, Olomouckého, Zlínského kraje a kraje Vysočina. Nepůjde však o vyčerpávající analýzu všech možných přírodních, ekonomických, demografických a dalších aspektů ovlivňujících cestovní ruch, neboť by takové podrobné rozpracování překročilo rámec diplomové práce. Moravské kraje budou pouze stručně charakterizovány podle vybraných ukazatelů, přičemž budou některé zvláštní či atypické jevy v rámci popisu kraje zdůrazněny.

20

Program rozvoje Moravskoslezského kraje – dostupné online moravskoslezsky.cz/assets/rozvoj_kraje/prk_2k6_b.pdf], 23. května 2011.

[http://verejna-sprava.kr-

30

2.1 Jihomoravský kraj21 2.1.1 Přírodní podmínky a životní prostředí Jihomoravský kraj leží na jihovýchodě České republiky a sousedí se Slovenskem a Rakouskem. Spadá do regionu soudržnosti Jihovýchod. Rozkládá se na 720 tis. hektarech (tj. přibližně 9 % plochy ČR), tudíž představuje nejrozlehlejší moravský kraj. Charakter krajinného reliéfu je určen polohou na rozhraní České vysočiny a Karpat. Kraj je ze západu a východu obemknut hornatými částmi, centrálním územím prochází (a tyto dvě geomorfologické jednotky odděluje) Vyškovská brána a Dyjsko-svratecký úval. Nejvyšším bodem je hora Čupec s 819 metry nad mořem v Bílých Karpatech. Vzhledem k tomu, že pro kraj jsou typické spíše nížiny a pahorkatiny, podmínky pro horské či zimní aktivity jsou velmi omezené, i když je do určité míry mohou suplovat například Pavlovské vrchy, Chřiby či Drahanská vrchovina. Jihomoravský kraj patří mezi nejteplejší oblasti Česka a na svazích Karpat je úrodná půda, která tvoří základní předpoklad pro pěstování vinné révy. Ostatně na území JMK se nachází přes 96 % všech vinic v Česku, což činí kraj v tomto směru v porovnání s ostatními regiony unikátním. Také přítomnost ropy a zemního plynu není jinde v republice příliš běžná. Zájem o jejich těžbu sice stoupá, ale naráží na limity dané ochranou území. Ochrana území vůbec omezuje těžební potenciál, především stavebních surovin a cihlářských písků. Ochrana přírody a území je však nezbytná pro zachování trvale udržitelného rozvoje. V JMK se nachází přes 280 chráněných území. K těm významnějším patří národní park Podyjí a tři chráněné krajinné oblasti – Bílé Karpaty (zasahují i do Zlínského kraje), Pálava, které jsou zároveň i biosférickými rezervacemi UNESCO, a Moravský kras. Ten je typický svým podzemním jeskynním systémem s řekou Punkvou a nejhlubší suchozemskou propastí v Česku Macochou. Co se týče půdy a jejího využití, převládá v JMK zemědělské využití půdy (59,6 %), a to především jako orná půda díky své vysoké úrodnosti. Pouze 1,7 % této půdy je ale obhospodařováno ekologicky. Na lesy připadá podíl z celkové výměry kraje 28 %, což řadí kraj mezi nejméně lesnatá území. Podrobněji vykresluje využití půdy v JMK obrázek 8: Využití půdy v JMK.

21

Všechny údaje jsou platné za rok 2009, pokud není uvedeno jinak. Zdroj: ČSÚ.

31

Obrázek 8: Využití půdy v JMK

Zdroj: ČSÚ

Dominantní řekou v kraji je Morava, významný je i její pravostranný přítok Dyje a dále Svratka. Právě soutok Dyje a Moravy se 150 m. n. m. představuje nejnižší bod Jihomoravského kraje. Oblast kolem řeky Moravy a Dyje zároveň patří k povodňovým oblastem, jejichž ochrana je silně závislá na regulaci horních toků (především u Moravy), která však v současné době postrádá systematický a komplexní charakter. Využití řek především pro vodáckou turistiku není velké, což nahrazuje přítomnost několika rozsáhlých vodních ploch – vodní dílo Nové Mlýny a vodní nádrže Vranov a Brno – a Baťův kanál s možností lodní přepravy.

2.1.2 Obyvatelstvo V JMK bydlí 1,15 mil. obyvatel (cca 11 % obyvatel ČR), je tedy moravským krajem s druhým nejvyšším počtem obyvatel navíc i s celkovým kladným přírůstkem. Hustota obyvatelstva je třetí nejvyšší v ĆR za Prahou a Moravskoslezským krajem. JMK se skládá ze sedmi okresů (Blansko, Brno-město, Brno-venkov, Břeclav, Hodonín, Vyškov a Znojmo). V kraji leží 673 obcí, z čehož 7,3 % tvoří města. V podstatě jediným dominantním centrem regionu je druhé největší české město Brno s 370 tisíci obyvateli. Dalšími významnými městy jsou okresní města. Do Brna se soustředí třetina obyvatel kraje, přesto podíl městského obyvatelstva celkově tvoří podprůměrných 62 % (průměr ČR je 70 %). Důvodem je silná populace v suburbánní zóně kolem Brna a ve větších obcích (tj. 500 až 5000 obyvatel). Suburbanizace je tak výrazným jevem, který se prosazuje v migraci obyvatelstva, kdy se především populace z Brna přesouvá za jeho okraj. Jinak je JMK z moravských krajů co do počtu přistěhovalých nejatraktivnější, i když má tento trend v posledních letech sestupnou tendenci. Celkový přírůstek stále zůstává kladný. V JMK také registrujeme nejvyšší počet cizinců na Moravě (ke konci roku 2009 téměř 37 tisíc), kteří jako důvod přestěhování uvádí převážně změnu pracoviště. Nejsilněji jsou zastoupeni Ukrajinci (37 % ze všech cizinců) a Slováci (20 %). Díky imigraci se zvyšuje poptávka po bydlení, 32

tudíž i ceny domů a bytů jsou v JMK výrazně vyšší než v ostatních krajích. Kupní cena za 1 m2 se tak šplhá až na 22 tis. Kč (u bytu). Existence velkého regionálního centra s sebou přináší i patologické jevy. V tomto směru je JMK druhým největším moravským „hříšníkem“. Na 1 000 obyvatel je evidováno 26 trestných činů, z nichž se nakonec objasní pouze 40 %. Obrázek 9: Věková struktura obyvatel JMK

Zdroj: ČSÚ

Věková struktura obyvatel se nijak zvlášť od republikového průměru neliší, jak můžeme vidět na obrázku 9. I v JMK je jako v celé ČR větší podíl obyvatel v poproduktivním věku, a to 16,2 % (průměr ČR 15,5 %), než dětí 0-14 let. Nadprůměrný výsledek ale JMK zaznamenává v podílu vysokoškolsky vzdělaných osob. 15,5 % jihomoravské populace má totiž vysokoškolský diplom, což je o necelé 3 % více než průměr ČR. V JMK je zaměstnáno téměř 530 tisíc osob. Průměrná míra nezaměstnanosti za rok 2010 byla v JMK podle MPSV 10,2 %, přičemž tradičně nižší míru vykazuje Brno a okolí (kolem 8 %) a nejvyšší okresy Znojmo a Hodonín (13 a 15 %). Protože je v JMK poměrně vyvinutý terciér, zaznamenává tento sektor nejvyšší podíl zaměstnaných – 60 %, což je o 2 % více než průměr ČR. Naproti tomu je v sekundárním sektoru zaměstnáno o to méně síly. Podíl pracujících v zemědělství je také relativně nízký – pouze 2,6 % i navzdory velké rozloze zemědělské půdy.

2.1.3 Ekonomika a infrastruktura Z pohledu ekonomické výkonnosti patří Jihomoravský kraj k těm schopnějším krajům. I když silně zaostává za Prahou (jako ostatně všechny regiony), stále si například s deseti procentním podílem na tvorbě HDP udržuje společně s Moravskoslezským krajem třetí příčku za Středočeským krajem. Nicméně v mezinárodním srovnání dosahuje JMK pouze 74 % průměrné úrovně HDP v EU-27, přesto je to v rámci Moravy nejlepší výsledek a i v rámci Česka jde o nejlepší hodnotu, nezahrnujeme-li do srovnávání Prahu. Průměrná hrubá mzda v JMK v roce 2009 byla 21 913 Kč. 33

Jihomoravský kraj se podílí na vývozu ČR ze 7,2 %, což je druhý nejlepší moravský výsledek (za Moravskoslezským krajem). Nejvíce se tradičně vyváží stroje a dopravní prostředky (44,2 %) a tržní výrobky (19,1 %). Velmi silný podíl na vývozu má také průmyslové spotřební zboží, čímž se JMK výrazně od ostatních krajů odlišuje (23 % oproti republikovému průměru 11,7 %). Z teritorií, kam vývoz směřuje, je nejvýznamnější Evropská unie, konkrétně Německo (23,8 %) a Slovensko (10,6 %). Oproti ostatním krajům JMK výrazněji spolupracuje také s Rakouskem (8 %). Z pohledu absolutního vyjádření přímých zahraničních investic se do Jihomoravského kraje investoři relativně shlukují (podle ČNB v roce 2008 drželi v podnicích JMK 98 mld. Kč), avšak po přepočtu na 1 000 obyvatel vychází spíše hodnota, která kraj řadí do spodní části žebříčku. V JMK je registrováno přes 270 tisíc ekonomických subjektů, z nichž 70 % představují živnostníci. Nejvíce subjektů se zabývá velko- a maloobchodem (24,5 %), pomyslnou druhou příčku zaujímají profesní, vědecké a technické činnosti (14 %), následuje průmysl a stavebnictví. V zemědělství působí 3,5 % ekonomických subjektů, což zároveň představuje pětinu všech zemědělců v České republice. Tento počet je dán vysokým podílem soukromníků, kteří provozují ovocnářství, vinohradnictví či zelinářství. 80 % zemědělských podniků kraje patří mezi ty nejmenší do 5 hektarů (měřeno rozlohou zemědělské půdy). Jihomoravský kraj je na Moravě jediný, kde se podíl podniků s inovačními aktivitami z celkového počtu podniků přehoupl přes polovinu na 52,6 %, a to především díky systematickému rozvoji infrastruktury pro podnikání a inovace. JMK se totiž řídí podle Regionální inovační strategie 3, která kupříkladu podporuje vznik klastrů a podnikatelských inkubátorů. Na inovace jsou bezprostředně navázány věda a výzkum a vysoké školství. Jihomoravský kraj eviduje po Praze druhý nejvyšší počet pracovníků ve vědě a výzkumu – přes 8 tisíc. Necelá polovina těchto pracovníků působí v podnikatelské sféře, 38,4 % působí ve vysokém školství a zbytek pracuje pro vládu. Celkové výdaje na výzkum a vývoj přesahují v JMK 8 mld. Kč, z čehož 56,7 % investuje podnikatelský sektor. Podstatné částky vydává na výzkumné aktivity i vysoké školství v JMK, téměř 28 % z oněch 8 miliard. Tento podíl je dán i tím, že se v JMK nachází 13 vysokých škol se 40 tisíci studenty (11,3 % všech českých studentů). Významný podíl má i vládní sektor, který na výzkumu a vývoji v JMK utratil přes 1 mld. Kč, což je na Moravě bezkonkurenčně nejvíce.

2.1.4 Doprava Jihomoravský kraj je z celoevropského pohledu nejlépe situovaným krajem v republice. Jeho územím prochází hlavní tahy, které jsou součástí Transevropské dopravní sítě 34

(silnice, železnice), v Brně se nachází mezinárodní letiště. Postupně se jeho využití zvyšuje, také díky zavedení pravidelných linek do Prahy, Londýna a Moskvy a mnoha nepravidelným (turistickým) letům. Trasy s evropským významem: • trasa Berlín/Norimberk – Praha – Bratislava – Budapešť (železnice) • trasa Gdaňsk – Varšava – Brno/Bratislava – Vídeň (železnice, dálnice) Trasy s národním významem: • železniční koridor Děčín – Praha – Česká Třebová – Brno – Břeclav – Slovensko (státní hranice) • železniční koridor Polsko (státní hranice) – Petrovice u Karviné – Bohumín – Ostrava – Přerov (s odbočnou větví s Přerova do České Třebové) – Břeclav – Rakousko (státní hranice) • dálnice D1 Praha – Brno – Vyškov – Hulín22 • dálnice D2 Brno – Břeclav – Lanžhot – Slovensko (státní hranice) JMK spravuje nejdelší úseky železnic a dálnic na Moravě. Má relativně hustou dopravní síť, což je dobrým předpokladem pro další rozvoj území, avšak silnice jsou mnohdy ve špatném technickém stavu stejně jako železnice mimo koridor. Dálnice D1 je přetížená. Přesto se podle výkonu dopravy staví JMK do čela v počtu přepravených cestujících jak v silniční, tak i v železniční dopravě (souhrnně 93 mil. přepravených osob v rámci kraje). To dodává dopravě velký regionální význam, na nějž kraj reagoval zavedením integrovaného dopravního systému s napojením na brněnskou městskou hromadnou dopravu. Doprava je relativně bezpečná, za rok 2009 bylo napočítáno cca 3 600 nehod, což vychází 3,2 nehody na 1 000 obyvatel.

2.1.5 Cestovní ruch Jihomoravský kraj má pro rozvoj CR předpoklady. Vhodné přírodní podmínky, především rovinatý krajinný reliéf, předurčuje kraj k rozvoji cykloturistiky. Jihomoravským krajem prochází dva evropské koridory Eurovelo (č. 4 Francie – Ukrajina a č. 9 Polsko – Chorvatsko, tzv. Jantarová stezka), Greenways (Praha – Vídeň a Krakov – Vídeň) či další značené cyklistické trasy. Unikátní postavení si buduje vinařská turistika, která se jinde v ČR provozovat nedá, na níž navazuje pořádání vinobraní (Znojmo, Mikulov).

22

Projekt počítá do roku 2015 s propojením obou úseků dálnice D1 (trasa Praha – Brno – Ostrava – Polsko).

35

Na území JMK se rozprostírá jeden ze čtyř národních parků (NP Podyjí) a turistickém cílem mohou být i CHKO Bílé Karpaty a Moravský kras, jež je atraktivní svým nejdelším jeskynním systémem v ČR s podzemní řekou Punkvou a nejhlubší suchozemskou propastí Macochou. Vodní rekreaci umožňuje existence několika velkých vodních ploch (Nové Mlýny, Vranov nad Dyjí, Brněnská přehrada) a Baťův kanál, které turistům nabízí vyhlídkové plavby lodí. Chybí však velká koupaliště a aquaparky. V JMK se nachází dvě památky zapsané v seznamu světového dědictví UNESCO – funkcionalistická vila Tugendhat v Brně a Lednicko-valtický areál se zámkem, minaretem a rozlehlými zahradami. Četná jsou historická města (Znojmo, Mikulov, Brno) a typická lidová architektura, jejímž představitelem je skanzen ve Strážnici. Jako po celé republice i v JMK jsou rozesety početné hrady a zámky. Mezi ty nejvýznamnější patří Špilberk, Bítov, Pernštejn, Vranov nad Dyjí, Lednice. V JMK má tradici také náboženský cestovní ruch se svými poutními místy (např. Rajhrad). Významnou součást Jihomoravského kraje představuje folklór, který se v JMK do určité míry stále dodržuje. Pravidelně se pořádají slavnosti a mezinárodní festivaly například ve Strážnici či Veselí nad Moravou. Mezi další kulturní akce typické pro JMK patří například rekonstrukce bitvy tří císařů u Slavkova. Vyžití turistů zajišťuje dále westernové městečko v Boskovicích a 3 zoologické zahrady v Brně, Hodoníně a Vyškově, přičemž ve Vyškově na ZOO navazuje DinoPark. V Brně se na Masarykově okruhu pravidelně pořádá Grand Prix ČR silničních motocyklů a na přehradě festival ohňostrojů Ignis Brunensis. Tyto akce mají dlouhou tradici a jsou oblíbeným cílem turistů. Kongresový cestovní ruch je v JMK významný, podpořený existencí brněnského výstaviště. Akce tohoto typu se konají hned po Praze v JMK nejčastěji. V JMK působí ve službách cestovního ruchu (ubytování, stravování a pohostinství) 4,6 % ekonomických subjektů, což je pod průměrem ČR (5,1 %) a navíc i nejméně na Moravě. Podle počtu návštěvníků je JMK dlouhodobě druhou nejoblíbenější destinací ČR po Praze (vývoj za posledních 10 let zachycuje obrázek 10: Vývoj návštěvnosti JMK). Za rok 2010 jej navštívilo přes 1 mil. hostů. Více než třetina z nich jsou navíc cizinci, což z JMK činí kraj s největším podílem cizinců-návštěvníků na Moravě. Nejčastěji se do JMK vypravují Poláci (pětina návštěvníků) především díky dopravnímu propojení, pak Slováci a Němci. Kraj navštívilo také 6,1 % Rakušanů, což je podle zpracovaného Programu rozvoje Jihomoravského kraje 2010-2013 méně, než by odpovídalo délce společné hranice i tradici vzájemných kontaktů. Narostl ale také počet návštěvníků z Litvy, Jižní Korey, Ruska a Velké Británie. U posledních dvou lze nárůst připsat přímému leteckému spojení.

36

Obrázek 10: Vývoj návštěvnosti JMK

Zdroj: ČSÚ

Turisté se nejčastěji ubytovávají v tříhvězdičkových hotelech (43,6 % hostů), následovaných hotely čtyřhvězdičkovými (15,4 %) a kempy (14,8 %). Podrobnou strukturu hostů podle zvoleného typu ubytování v hromadném ubytovacím zařízení ukazuje obrázek 11: Hosté v HUZ. Obrázek 11: Hosté v HUZ JMK

Zdroj: ČSÚ

V JMK se soustředí 7 % celkové ubytovací kapacity ČR. Je zde přes 32 tisíc lůžek, což je nejvíce ze všech moravských krajů. Největší kapacity nabízí tříhvězdičkové hotely (přibližně čtvrtina všech lůžek), dále penziony a kempy. V kraji je pouze jeden pětihvězdičkový hotel. Na uvedenou ubytovací kapacitu připadá 8,7 % návštěvníků ČR, což předznamenává potenciál k dalšímu rozšiřování ubytování. Tento nepoměr však ukazuje také na fakt, že hosté v průměru v Jihomoravském kraji stráví pouze 3 dny (cizinci ještě méně), což je nejméně ze všech krajů. Možnou příčinou je omezený zimní a lázeňský CR, které návštěvníky obvykle přitahuje na delší dobu.

37

O rozvoj cestovního ruchu v JMK se starají organizace: • Oddělení cestovního ruchu při Odboru regionálního rozvoje na krajském úřadě JMK: Řídí a koordinuje CR v kraji. • Centrála cestovního ruchu Jižní Moravy: Zajišťuje především marketingové zabezpečení rozvoje CR v JMK. • Region Slovácko – sdružení pro rozvoj cestovního ruchu: Sdružení právnických osob, které koordinuje CR v JMK a ZLK. • Baťův kanál, o. p. s.: Spolupracují v budování a rozšiřování turistické infrastruktury kolem Baťova kanálu. • Management destinace Moravský kras a okolí, o. p. s., Společnost pro Moravský kras, a. s., Správa CHKO Moravský kras, Sdružení obcí Moravského krasu, MAS Moravský kras: Spolupracují na koordinaci CR v Moravském krasu. • Nadace Partnerství: Podporuje udržitelný rozvoj v ČR (např. Greenways, vinařské trasy apod.). • O. p. s. Mohyla míru-Austerlitz: Organizace řídí Projekt Austerlitz, který se zabývá slavkovskou a napoleonskou tradicí na jižní Moravě. • Euroregion Pomoraví: Sdružení měst a obcí příhraniční oblasti, které spolupracuje na řešení společných problémů a témat. Potenciál CR není v JMK využíván zcela. Důvodem jsou nedostatečná kvalita základní a doprovodné infrastruktury, nesplnění požadovaných standardů v nabídce a kvalitě služeb, jazyková nevybavenost personálu, absence širší nabídky specializovaných a originálních programů, nedostatečné turistické informace a marketing, rezervy v gastroturistice, kongresovém, venkovském a lázeňském CR.

2.2 Moravskoslezský kraj23 2.2.1 Přírodní podmínky a životní prostředí Moravskoslezský kraj se nalézá na severovýchodě České republiky a sousedí s Polskem a Slovenskem. Samostatně zároveň tvoří region soudržnosti Moravskoslezsko. Rozloha kraje čítá 540 tis. hektarů, což je necelých 7 % rozlohy ČR. Krajinný ráz je rozmanitý.

23


38

Východ a západ ohraničují pohoří Beskydy a Hrubý Jeseník s nejvyššími vrcholy Lysou horou a Pradědem, který je zároveň nejvýše položeným bodem MSK i Moravy (1 491 m. n. m.). Od severu se táhne Slezská nížina s nejníže položeným bodem 195 m. n. m. (soutok Odry a Olše), která postupně na jihu přechází v Moravskou bránu z jihozápadu lemovanou Nízkým Jeseníkem a Oderskými vrchy. Dominantním tokem v MSK je řeka Odra, do níž se vlévají zprava Ostravice a zleva Opava. Toky nejsou pro vodní přepravu vhodné, využívají se pouze k rekreačním účelům. V kraji leží několik vodních nádrží, některé slouží jako zdroj pitné vody (Šance, Morávka a Kružberk). Zdroje minerálních vod přesahují regionální význam a vytváří podmínky pro rozvoj lázeňství, např. v Bílé, Karlově Studánce či Karviné-Darkově. Moravskoslezský kraj, a to především v oblasti Ostravsko-karvinské pánve, se vyznačuje mimořádným nerostným bohatstvím v podobě černého uhlí. To předurčilo odvětvové zaměření hospodářství kraje, ale také z toho plynoucí problémy s ochranou životního prostředí. Díky těžkému průmyslu se z kraje stala jedna z nejzatíženějších oblastí Česka, přičemž za nejzávažnější problémy jsou považovány povrchové zásahy těžby do krajiny, znečištění ovzduší z dopravy a znečištění podzemních i povrchových vod, které se však postupně snižuje. Území MSK z poloviny tvoří zemědělská půda, což je mírně pod průměrem ČR, z toho 62,6 % zabírá orná půda, 30 % představují travnaté porosty. Více než jednu třetinu kraje pokrývají lesy (Jeseníky a Beskydy). Podrobnou strukturu využití půdy MSK ukazuje obrázek 12: Využití půdy v MSK. Využití půdy je dáno reliéfem kraje, který je z části tvořen neúrodnými horskými oblastmi, tj. oblastmi zalesněnými a pro zemědělství nevhodnými, z části oblastmi nížinnými. Právě méně úrodné oblasti představují potenciál pro rozvoj ekologického hospodaření. Obrázek 12: Využití půdy v MSK

Využití půdy v MSK (2009) 2,1% 2,2%

9,3% zemědělská půda 50,8%

35,6%

lesní pozemky vodní plochy zastavěné plochy ostatní

Zdroj: ČSÚ

Moravskoslezský kraj na svém území nemá žádný národní park, avšak nalézají se zde tři velkoplošná chráněná krajinná území – Poodří, Beskydy (zasahují i do Zlínského kraje) 39

a Jeseníky (část připadá i na Olomoucký kraj). V MSK je dále přes 140 menších chráněných území.

2.2.2 Obyvatelstvo Moravskoslezský kraj obývá 1,2 mil. obyvatel, což představuje 11,9 % obyvatelstva ČR. Je tak nejlidnatějším moravským krajem. Celkový přírůstek v kraji je však dlouhodobě záporný (v roce 2009 úbytek 2,3 na 1 000 obyvatel kraje). Způsobuje ho záporné saldo migrace, které signalizuje odliv obyvatel z kraje. Hustota zalidnění je po Praze druhá nejvyšší. MSK se skládá z šesti okresů (Bruntál, Frýdek-Místek, Karviná, Nový Jičín, Opava a Ostrava-město). Správním centrem MSK je Ostrava s 300 tis. obyvateli. V kraji leží 299 obcí, z nichž má 13,7 % statut města. Podíl městského obyvatelstva se tak šplhá až ke třem čtvrtinám, což je nejvíce na Moravě. Kraj se totiž vyznačuje vyšší koncentrací městských aglomerací nad 50 tis. obyvatel. Řadíme zde Havířov, Karvinou, Opavu či Frýdek-Místek. Na druhou stranu jsou horské oblasti Beskyd a Jeseníků osídleny jen řídce. Tyto oblasti navíc sužuje odliv obyvatel a nárůst nezaměstnanosti. Emigrace obecně je v MSK značný problém, dvojnásobně totiž převyšuje počet přistěhovalých. Celkový záporný přírůstek tak soustavně snižuje stav obyvatel v kraji. Počet cizinců je v MSK po JMK na Moravě druhý největší, přesto je pouze na úrovni 1,9 % celkové populace kraje. Na Moravu se obecně příliš mnoho cizinců nestěhuje. Nejvíce jsou zastoupeni Poláci (23,1 %) a Slováci (27,7 %), což je dáno geografickým sousedstvím s těmito zeměmi. Odliv obyvatel z kraje snižuje i poptávku po bydlení. Kupní ceny bytů jsou proto ze všech moravských regionů nejnižší – drží se na 13 tis. Kč za 1 m2. Komplikovaná situace je v oblastech s populačními menšinami (Vítkovsko, Bruntálsko), které jsou v Programu rozvoje Moravskoslezského kraje charakterizovány jako sociálně nepřizpůsobivé a problematické. S tím a také s vysokým podílem městského obyvatelstva souvisí i druhé nejvyšší množství trestných činů v ČR (po Praze). Na 1 000 obyvatel jich připadá 33 a úspěšnost jejich objasnění je zhruba třetinová. Vysoká kriminalita může být přičtena i relativně nízké vzdělanosti a vysoké nezaměstnanosti. Celá pětina obyvatel totiž nedosáhla ani na středoškolské vzdělání. Přesto však podíl vysokoškolsky vzdělaných na celkové populaci kraje není tak nepříznivý (11,4 %), především díky existenci poměrně bohaté nabídky terciérního vzdělávání. Zato nezaměstnanost je i z republikového pohledu druhá nejhorší po Ústeckém kraji. V průměru za rok 2010 dosáhla 11,9 %, avšak v některých oblastech (Bruntál, Karviná) se pohybuje kolem 15 %.

40

Obrázek 13: Věková struktura obyvatel MSK

Zdroj: ČSÚ

Věkové složení obyvatel je v porovnání s ostatními kraji poměrně příznivé, jak znázorňuje obrázek 13: Věková struktura obyvatel MSK. Věková skupina 65+ zde totiž představuje velmi podobný podíl populace jako děti. Tím se snižuje i průměrný věk obyvatele MSK na 40,4 let. Téměř 71 % pak připadá na populaci v produktivním věku, z níž je zaměstnáno téměř 560 tis. osob (44,6 % obyvatel). Nejvíce jich pracuje v sektoru služeb (55,8 %), nejméně pak v zemědělství (2 %).

2.2.3 Ekonomika a infrastruktura Ekonomicky patří MSK k silným regionům. Na celkovém českém HDP se podílí 10,1 %, což jej celkově staví na třetí pozici společně s JMK (a první pozici na Moravě). Přesto v mezinárodním srovnávání příliš neobstojí, neboť dosahuje pouze 67,4 % úrovně běžné v Evropské unii. Průměrná mzda byla v roce 2009 v MSK 21 377 Kč. MSK je exportně zdatný region. Obstarává 10,6 % vývozu Česka, což je ze všech moravských krajů největší podíl. Největší zastoupení na vývozu mají stroje a dopravní zařízení se 47 %. 28,4 % exportu tvoří tržní výrobky, což je o 10 % více než celorepublikový průměr. Místo průmyslového spotřebního zboží, které se většinou řadí jako třetí, však MSK logicky díky nerostnému bohatství mnohem více vyváží minerální paliva a příbuzné materiály. Tvoří 8,5 % vývozu. Z 82 % směřuje export do zemí Evropské unie. Nejčastěji pak do Německa (pětina vývozu do EU) a na Slovensko (desetina vývozu do EU). MSK má silné vazby také s Polskem, kam vyváží 9,3 % unijního exportu. U zahraničních investorů je MSK velmi oblíben, neboť drží prvenství v přímých zahraničních investicích jak absolutně, tak i poměrově. Podle údajů ČNB v roce 2008 drželi zahraniční investoři v podnicích Moravskoslezského kraje přes 162 mld. Kč, což po přepočtu vychází 130 mil. Kč na 1 000 obyvatel. V MSK soustředí své sídlo 9,4 % všech ekonomických subjektů, což v absolutním vyjádření činí kolem 260 tis. ekonomických subjektů. Jsou to především drobní živnostníci, kteří tvoří ¾ všech subjektů. Největší podíl působí ve službách, a to ve velko41

a maloobchodě (28,2 %), na průmysl a stavebnictví připadá 23,9 % a třetí nejsilnější skupinu ekonomických subjektů (12,5 %) představují profesní, vědecké a technické činnosti. Neradostné prvenství ve srovnání s ostatními moravskými kraji patří MSK v podílu firem, které inovují. Ten dosahuje pouze 45,4 %. Důvodem je mimo jiné i slabá koordinace těchto aktivit, což by měla napravit nově přijatá Regionální inovační strategie Moravskoslezského kraje na léta 2010-2016. Silnou stránkou MSK zůstává průkopnictví klastrových iniciativ a silná věda a výzkum v podnikatelském sektoru. Celkově je však třeba lépe pracovat s lidskými zdroji, jejichž potenciál je v MSK relativně velký. Na pěti vysokých školách totiž studuje 46 tis. studentů (13 % všech českých studentů VŠ), což je po Praze druhý nejvyšší počet. Jak již bylo řečeno, velkou angažovanost ve vědě a výzkumu projevuje podnikatelský sektor, který zaměstnává 57 % z více než třech tisíc pracovníků VaV. Z investovaných tří miliard korun tvořil celé tři čtvrtiny. 20 % zajistil vysokoškolský sektor, kde však pracuje téměř 40 % vědecké síly. Celkově se do MSK soustředilo 5,5 % všech výdajů na vědu a výzkum v Česku, což představuje druhý nejlepší výsledek na Moravě.

2.2.4 Doprava Moravskoslezský kraj sice z českého pohledu leží na periferii, díky vysoké koncentraci obyvatel a průmyslových aktivit je však významný pro mezinárodní tranzitní dopravu. Jeho územím prochází tahy začleněné do Transevropské dopravní sítě: • trasa Gdaňsk – Varšava – Brno – Vídeň (železnice, dálnice) Infrastrukturu národního významu tvoří: • železniční koridor Polsko (státní hranice) – Petrovice u Karviné – Bohumín – Ostrava – Přerov (s odbočnou větví s Přerova do České Třebové) – Břeclav – Rakousko (státní hranice) • dálnice D124 Lipník nad Bečvou – Ostrava – Polsko (státní hranice) • rychlostní silnice R48 Bělotín – Frýdek Místek – Český Těšín – Polsko (státní hranice) • letiště Ostrava-Mošnov V MSK je nejhustší síť železnic na Moravě a podprůměrná hustota silnic, i když je výraznější podíl silnic I. třídy než v ostatních moravských krajích (20 % oproti 24


42

celorepublikovému průměru 11 %). V posledních letech se výrazně zvýšila intenzita silniční dopravy a v kombinaci s neuspokojivým technickým stavem vozovek vyvolala silnou potřebu modernizace, což se kraji dostalo především v podobě výstavby severního úseku dálnice D1 a rozšíření komunikací z dvou- na čtyřpruhové (např. Bělotín – FrýdekMístek – Český Těšín). Stav silnic se ale v regionu značně liší. Aglomerace požadují především silnice vyšších tříd, kdežto v odlehlejších oblastech je mnohem důležitější zlepšit technický stav silnic. Neveselé jsou statistiky dopravních nehod, v nichž MSK Moravě společně s OLK vévodí s 6,9 nehodami na 1 000 obyvatel. Železniční doprava má v MSK silnou pozici díky charakteru přepravovaného zboží (výrobky hutního, chemického průmyslu apod.). Její výkon totiž patří na Moravě k nejsilnějším, a to především v přepravě věcí (ať už dovoz do kraje, vývoz či přeprava uvnitř kraje, v níž MSK drží republikové prvenství s 6 mil. přepravenými tunami). Doprava souhrnně přepraví na 50 mil. osob, což je na Moravě druhý nejlepší výsledek po Jihomoravském kraji. Leteckou dopravu zastupuje Letiště Leoše Janáčka v Ostravě, jež provozuje stálé linky do Prahy a Vídně a řadu turistických (sezónních) letů. Strategie rozvoje Moravskoslezského kraje na léta 2009-2016 počítá s jeho další modernizací a s tím spojené zvyšování výkonu.

2.2.5 Cestovní ruch Moravskoslezský kraj má výhodné podmínky pro rozvoj celoročního cestovního ruchu. Horské oblasti Beskyd a Jeseníků (tzv. „moravský ledovec“ v blízkosti Pradědu) vytváří vhodné prostředí pro zimní sporty, především sjezdové a běžecké lyžování. I když úroveň areálů co do délky a úpravy sjezdových a běžeckých tratí nelze srovnávat s Alpskými či Slovenskými středisky, regionální poptávku uspokojit dokáže. V létě horské oblasti MSK nabízí vyžití v turistice, paraglidingu, sportovního a ultralehkého létání či jezdectví a hipoturistiky. Členitý terén MSK je příhodný pro cyklistiku, což dokládá několik mezinárodních dálkových cyklotras Eurovelo (trasa č. 4 Francie – Ukrajina a č. 9 Polsko – Chorvatsko, tzv. Jantarová stezka) a Greenways (Krakov – Vídeň). V kraji je řada dalších značených regionálních tras. V současnosti se zvyšuje popularita vodáctví, k němuž láká v MSK 7 splavných řek. Vodní plochy v podhůří Beskyd slouží především k rekreaci s možnostmi jachtingu, windsurfingu nebo vodního lyžování. Problémem je však zastaralá turistická infrastruktura. Moderně zařízené jsou relativně nedávno vystavěné aquaparky ve Frýdku-Místku, Bohumíně a Frenštátě pod Radhoštěm.

43

MSK čerpá z příhodných přírodních podmínek také v oblasti lázeňství. Jodobromové vody a příznivé klimatické podmínky daly vzniknout několika lázním (např. Darkov, Klimkovice, Karlova Studánka či Čeladná). V Čeladné se také nachází jedno z nejvýznamnějších českých golfových hřišť, které hostí i mezinárodní turnaje. V celém MSK jich pak najdeme šest. Charakteristickým prvkem MSK jsou technické památky, které vznikly uzavíráním starých výrobních prostor či navazují na průmysl v regionu. Jde o Technické muzeum automobilů v Kopřivnici, Vagonářské muzeum ve Studénce, Hornické muzeum v OstravěPetřkovicích, Důl Michal v Michálkovicích, Důl Hlubina, vysoké pece a koksovna ve Vítkovicích apod. Potenciál dřímá i v prostorách, které se zatím turisticky příliš nebo vůbec nevyužívají jako např. pivovar Ostravar, budova jatek v Ostravě, úzkokolejka z Třemešné do Osoblahy. V MSK sice nenajdeme žádnou památku zapsanou do světového seznamu UNESCO, ale je zde řada historických a sakrálních památek. Zachovala se zde kupříkladu nejrozsáhlejší síť dřevěných kostelů. Mnohé (a to nejen kostely) ale zůstávají veřejnosti uzavřeny, což snižuje atraktivitu regionu. Některé památky si již jméno vybudovaly – např. Štramberk, hrady Sovinec a Hukvaldy nebo zámeček Hradec nad Moravicí. Některá místa jsou navíc spojena i s působením mnoha významných osobností (L. Janáček, S. Freud, P. Bezruč, J. A. Komenský atd.). V této oblasti jde ale spíše o nevyužitý potenciál, neboť se nedaří tohoto faktu využít pro ucelený produkt či se projevuje nedostatečný marketing. Na historické památky navazují kulturní akce, např. Janáčkovy Hukvaldy. Velmi oblíbené jsou také hudební festivaly Colours of Ostrava a Noc plná hvězd v Třinci, Mezinárodní divadelní festival „Bez hranic“ v Českém Těšíně, Hornické slavnosti v Kraviné a další folklórní či kulturní festivaly a akce. Přesto jich je v porovnání s ostatními moravskými kraji málo a společně s Vysočinou drží poslední příčku s cca 200 kulturními akcemi. Významným prvkem turismu v MSK je také kongresový cestovní ruch. Množstvím pořádaných akcí se řadí na třetí místo za Prahu a JMK. Největší prostory nabízí Ostrava, dále Opava a Frýdek-Místek. Menší prostory nalezneme také v malebném pohoří Beskydy. Do služeb cestovního ruchu se v MSK zapojuje 4,8 % ekonomických subjektů kraje, což je mírně pod průměrem ČR (5,1 %). Hromadná ubytovací zařízení MSK v roce 2010 přivítala přes 580 tis. hostů. To z kraje dělá druhou nejatraktivnější moravskou destinaci (i z dlouhodobého pohledu, viz obrázek 14: Vývoj návštěvnosti MSK). Zhruba pětina hostů byla zahraniční národnosti. Nejsilnější skupina zahraničních turistů vyráží ze Slovenska (21,9 % nerezidentů, tj. cca 50 tis. hostů), což je výrazně nejvíce ze všech moravských krajů. Početné množství turistů přichází také z Polska a Německa. Významné je také zastoupení 44

ruských turistů, jejichž podíl se v posledních letech neustále zvyšoval až na současných 7 tis. hostů. Obrázek 14: Vývoj návštěvnosti MSK

Zdroj: ČSÚ

Nejoblíbenější ubytování jsou v MSK tří- a čtyřhvězdičkové hotely a penziony. Podrobné členění hostů v HUZ podle typu ubytování ilustruje obrázek 15: Hosté v HUZ. Vysoký podíl ostatního ubytování vypovídá o značné oblíbenosti i lázeňských míst, která jsou do této kategorie zahrnuta. Hosté se v průměru v kraji zdrží 4,1 dne, což je prakticky republikový průměr. Obrázek 15: Hosté v HUZ MSK

Zdroj: ČSÚ

V MSK se soustředí 6 % ubytovacích kapacit Česka s téměř 26 tis. lůžky. Všechny typy ubytování jsou zastoupeny až na pětihvězdičkové hotely. Největší kapacitu poskytují tříhvězdičkové hotely a penziony (třetina lůžek). Následují turistické ubytovny, kterým odpovídá desetina celkové lůžkové kapacity. 45

V MSK působí v cestovním ruchu řada organizací: • Odbor regionálního rozvoje a cestovního ruchu na Krajském úřadě MSK: Řídí a koordinuje CR v kraji. • Úřad regionální rady RS Moravskoslezso: Koordinuje aktivity a projekty v souvislosti s ROP Moravskoslezsko. • Destinační management Moravsko – Slezský, o. p. s.: V minulosti koordinoval destinační management turistického regionu Severní Morava a Slezsko. Dnes již neaktivní. • Agentura pro regionální rozvoj, a. s.: Částečně se věnuje i marketingovým aktivitám v oblasti CR, jinak se zaměřuje spíše na podporu podnikání v MSK. • KLACR o. s.: Podpora rozvoje CR v MSK v podobě marketingové propagace, vzdělávání apod. • Unihost Ostrava: Sdružuje podnikatele ve službách CR, zastupuje jejich zájmy. • Euroregiony Praděd, Silesia, Těšínské Slezsko a Beskydy: Sdružení měst a obcí příhraniční oblasti, které spolupracuje na řešení společných problémů a témat. • Další subjekty, které působí v jednotlivých turistických oblastech MSK (např. Jeseníky – sdružení cestovního ruchu, Destinační management turistické oblasti Poodří – Moravské Kravařsko, Valašské království s. r. o., Euroregiony, města a sdružení obcí atd.). Moravskoslezský kraj má turistům, co nabídnout, avšak bojuje s nízkou marketingovou úspěšností jinak dobře postavených produktů CR. Program rozvoje Moravskoslezského kraje uvádí jako důvody neexistující nebo neodborně připravený marketing a následně špatnou péči o zákazníka. Tento nedostatek je údajně způsoben jednak nedostatečnou profesní přípravou, chybějícími zkušenostmi, ale také neexistujícím nebo velmi omezeným výcvikem personálu a omezenými finančními prostředky.

2.3 Olomoucký kraj25 2.3.1 Přírodní podmínky a životní prostředí Olomoucký kraj leží ve střední části Moravy a jeho jediným zahraničním sousedem je Polsko. Spadá do regionu soudržnosti Střední Morava společně se Zlínským krajem. 25


46

Rozprostírá se na 530 tis. hektarech, což odpovídá 6,7 % plochy ČR. Krajina regionu je členitá – jihu dominuje rovina Hornomoravského úvalu s nejnižším bodem na hladině řeky Moravy u Kojetína (190 m. n. m.) a jižní část Moravské brány, na severu se vypínají Oderské vrchy a pohoří Nízký a Hrubý Jeseník. V posledním zmíněném navíc leží nejvyšší bod OLK Vysoké Hole se 1464 m. n. m. Reliéf krajiny skrývá i několik jeskynních systémů, např. krápníkové jeskyně Na Pomezí, Na Špičáku, Javoříčské a Mladečské jeskyně nebo Zbrašovské aragonitové jeskyně. V OLK se nachází nejhlubší česká propast – Hranická propast s dosud nezměřenou konečnou hloubkou pod hladinou jezírka (zatím naměřena hloubka 330 m). Největším vodním tokem v kraji s úrodnými půdami v okolí je řeka Morava, která pramení v oblasti Kralického Sněžníku. Významný je její levostranný přítok Bečva. Na území OLK navíc leží bod symbolizující rozvodí tří moří (Severní, Baltské a Černé moře). Nevýznamnou část území OLK zabírají vodní plochy, např. rybníky na Tovačovsku či největší česká přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé Stráně. V místech s minerálními prameny vznikla lázeňská střediska, např. Velké Losiny (nejteplejší pramen na Moravě), Teplice nad Bečvou, Slatinice, Dolní Lipová, Bochoř a další. Území OLK, jak podrobněji ukazuje obrázek 16: Využití půdy v OLK, tvoří z 53,3 % zemědělská půda, čímž odpovídá průměru ČR. Četné úrodné oblasti hanáckých rovin totiž vyvažuje pro zemědělství nevhodný terén Jeseníků. Ten je totiž převážně lesnatý, a tudíž vhodný spíše pro drobné ekologické zemědělství (také díky nízkému znečištění v kraji) s možným využitím pro cestovní ruch. Obrázek 16: Využití půdy v OLK

Zdroj: ČSÚ

Olomoucký kraj nemá na svém území žádný národní park. Má dvě chráněné krajinné oblasti, a to Jeseníky (Rejvíz – největší rašeliniště na Moravě) a Litovelské Pomoraví. Jeseníky navíc přesahují až do MSK. Pod ochranou jsou také četná menší území, kterých je na 150. 47

2.3.2 Obyvatelstvo V Olomouckém kraji bydlí 640 tis. obyvatel, což odpovídá 6,1 % české populace. Celkový přírůstek v posledních letech kolísá kolem nuly, avšak při pohledu na věkovou strukturu vidíme, že ubývají nejmladší věkové skupiny do 34 let. To signalizuje stěhování mladých rodin z kraje. Hustota zalidnění je mírně pod průměrem ČR také díky nízké hustotě osídlení v pohraničních částech, což souvisí s vysídlením německého obyvatelstva po druhé světové válce. To se promítá i do ekonomické situace OLK. V kraji bydlí zhruba 9 tis. cizinců (1,5 % populace), nejčastěji to jsou Slováci (třetina cizinců) a Ukrajinci (22 % cizinců). OLK tvoří pět okresů (Jeseník, Olomouc, Prostějov, Přerov a Šumperk). Správním centrem je Olomouc se 100 tis. obyvateli. V kraji leží 398 obcí, z nichž 7,5 % drží statut města. Přesto je podíl městského obyvatelstva na Moravě nejnižší. Oproti republikovému průměru (70 %) žije ve městech pouze 57 % obyvatel. I když je v OLK vysoký podíl obyvatel mimo město, což navádí k domněnce nižší úrovně vzdělanosti, je vzdělanost celkově dobrá. I když je mírně znepokojující postupný pokles absolventů VŠ, který souvisí s emigrací mladých lidí, úplné středoškolské či vysokoškolské vzdělání má 43,3 % obyvatel. Nepříznivá situace ale panuje na Jesenicku, kde je vzdělanost nízká, navíc spojená i s nejvyšší nezaměstnaností ze všech okresů Olomouckého kraje (15,6 % v roce 2010). Nezaměstnanost je ostatně problémem v celém kraji, protože dosahuje druhé nejvyšší úrovně na Moravě, za rok 2010 v průměru 11,5 %. Obrázek 17: Věková struktura obyvatel OLK

Zdroj: ČSÚ

Věková struktura se nijak zásadně neliší od republikového průměru (viz obrázek 17: Věková struktura obyvatel OLK) a z dlouhodobého pohledu kopíruje všeobecný trend stárnutí populace, kdy poproduktivní skupina populace převažuje nad předproduktivní. V produktivním věku je tedy 70,3 % populace, z níž je zaměstnáno přes 290 tis. osob. OLK má na Moravě po Vysočině druhý nejvyšší podíl zaměstnaných v zemědělství – 5,3 %. Nejsilnější skupinu představují zaměstnanci služeb, přes 54 %. 48

2.3.3 Ekonomika a infrastruktura Olomoucký kraj nepatří k ekonomicky výkonným, ani dynamickým regionům. Jeho podíl na českém HDP je 4,7 %. V mezinárodním srovnání je na tom nejhůř z celé Moravy s pouze 61 % unijního průměru. Průměrná mzda byla v roce 2009 v OLK 20 155 Kč. OLK kraj je jeden z nejméně exportně orientovaných regionů, neboť tvoří jen 3,3 % vývozu ČR. Nejvíce vyváží stroje a dopravní zařízení (46 % exportu kraje) a tržní výrobky (24,4 %), nadprůměrný podíl připadá na vývoz potravin a živých zvířat (8,6 %), protože se v OLK soustředí třetina potravinářského průmyslu ČR. Největším obchodním partnerem je Německo, kam se vyváží cca 30 % objemu, následuje Slovensko s 11 % a Polsko (6,5 %). 6 % exportu OLK směřuje do Itálie, což je o 1,6 % více než průměr ČR. Nízká spolupráce se zahraničím se zrcadlí i v nízké úrovni přímých zahraničních investic. Absolutně drželi v roce 2008 podle ČNB zahraniční investoři v českých podnicích pouze 32 mld. Kč, což vychází nejhůř z celé ČR, a to na 50 mil. Kč na obyvatele. V OLK sídlí 5,2 % všech ekonomických subjektů (přes 130 tis.), z nichž jsou tři čtvrtiny drobní živnostníci. Nejvíce subjektů působí v průmyslu a stavebnictví (27 %) a velkoa maloobchodě (26 %). Službami cestovního ruchu, tedy ubytováním, stravováním a pohostinstvím, se zabývá 5,5 % ekonomických subjektů OLK, což je nejvyšší podíl ze všech krajů podobně jako v kulturní, zábavní a rekreační činnosti (2,5 %). Oproti průměru ČR mají subjekty v zemědělství v OLK vyšší zastoupení, které vyplývá z významného postavení zemědělství v kraji. Odpovídá tomu i struktura zemědělských podniků, kdy zemědělské podniky obhospodařující pozemky o rozloze 10-100 hektarů tvoří třetinu farem a ty největší (s pozemky nad 100 hektarů) tvoří desetinu. Podíl inovativních firem je v OLK z celé Moravy druhý nejnižší za MSK a přehupuje se jen lehce přes 46 %. Přesto to s VaV v kraji není tak zlé, jak by se i dle ekonomické (ne)výkonnosti dalo čekat. Do OLK se soustředí 3,9 % všech pracovníků vědy a výzkumu, tedy cca 2 000 výzkumníků. 60 % z nich se pohybuje v podnikatelském sektoru, zbytek ve vysokoškolském (podíl vládního sektoru je zanedbatelný). Podobné procentuální podíly si sektory přisuzují i ve výdajích na VaV, přičemž se celkově do bádání investovalo 1,6 mld. Kč. Vysoký podíl VaV v terciérním sektoru se opírá především o Univerzitu Palackého. Vysoké školy v kraji celkově mají 23 tis. studentů (6,5 % všech českých studentů VŠ), což je podobně jako ve ZLK.

2.3.4 Doprava Polohu Olomouckého kraje lze nejlépe vystihnout rozdělením regionu na část Jeseníky a Střední Morava, přičemž se v rámci ČR Jeseníky označují jako periferie se špatnou

49

dopravní dostupností a Střední Morava jako území s dobrým dopravním spojením jak po silnici, tak i po železnici. OLK křižují cesty, které jsou součástí Transevropské dopravní sítě: • trasa Gdaňsk – Varšava – Brno – Vídeň (železnice, dálnice) Nadregionální význam mají: • železniční koridor Polsko (státní hranice) – Petrovice u Karviné – Bohumín – Ostrava – Přerov (s odbočnou větví s Přerova do České Třebové) – Břeclav – Rakousko (státní hranice) • dálnice D126 Lipník nad Bečvou – Ostrava – Polsko (státní hranice) • rychlostní silnice R46 Olomouc – Prostějov – Vyškov • rychlostní silnice R35 Lipník nad Bečvou – Mohelnice (představuje část západovýchodní trasy Liberec – Hradec Králové – Olomouc – Slovensko) OLK má druhou nejhustší silniční i železniční síť na Moravě. Celorepublikově se však jedná o mírný podprůměr. Nejdelší úseky zabírají silnice III. třídy (dvě třetiny), celkově kraj spravuje přes 3,5 tis. km silnic a 600 km železnic. Stav vozovek (všech tříd kromě nových dálničních tahů) je často nevyhovující, což přispívá i k vyšší nehodovosti. OLK má společně s MSK druhý nejvyšší počet dopravních nehod – 6,9 nehod na 1 000 obyvatel. Při hodnocení výkonu dopravy dominuje OLK silniční doprava, která v absolutním vyjádření vyvezla z kraje největší množství zboží v porovnání s ostatními moravskými kraji. Relativně silnou pozici má v rámci Moravy ale i železniční přeprava zboží. V přepravě osob se kraj pohybuje okolo průměru ČR – silniční doprava přepraví 25 tis. osob, železniční téměř 9 tis. osob. Olomoucký kraj má sice několik letišť, z nichž jsou dvě mezinárodní (veřejné v Olomouci a neveřejné v Přerově), avšak jejich význam je zanedbatelný.

2.3.5 Cestovní ruch Největší potenciál pro rozvoj cestovního ruchu v Olomouckém kraji dřímá především v turistice a cykloturistice. Členitá horská a podhorská krajina je protkaná značenými pěšími stezkami i cyklostezkami, které jsou v OLK jedny z nejhustších. Krajem prochází i dva evropské koridory Eurovelo (č. 4 Francie – Ukrajina a č. 9 Polsko – Chorvatsko, tzv. Jantarová stezka) a stezky Greenways (Krakov – Vídeň). Díky horským oblastem lze 26


50

také čerpat z nabídky zimních sportů (běžecké a sjezdové lyžování). V Jeseníkách je také jediná lokalita v ČR s tzv. „dlouhou vlnou“ vhodnou pro závěsné létání. Sportovní turistiku podporuje i tenisové zázemí, které vyniká akcemi i mezinárodního charakteru (Prostějov, Přerov). Kraj je charakteristický kvalitním a nenarušeným životním prostředím, které může být využito pro šetrný turismus. Na druhou stranu vysoká míra ochrany (především v CHKO Jeseníky) limituje rozvoj turistické infrastruktury. To se však netýká lázeňství, které má v OLK silné postavení také díky výhodným klimatickým podmínkám. Známé jsou lázně v Jeseníku, Velkých Losinách, Teplicích nad Bečvou, Slatinicích či Dolní Lipové. V oblasti Jeseníků představuje lázeňství i významný ekonomický sektor, který se na výkonu podílí až 50 %. V kraji se nachází řada zajímavých kulturně-historických míst, které lákají k návštěvě, např. hrady Bouzov, Šternberk a Sovinec, zříceniny Helfštýn a Rabštejn, zámky Velké Losiny, Úsov, Jánský Vrch a Tovačov. Mnoho atraktivit se soustředí do okolí krajského města Olomouce, mezi ty kulturně-historické patří Sloup Nejsvětější Trojice zapsaný na seznamu světového dědictví UNESCO nebo nejstarší moravský klášter Klášterní Hradisko. Důležitou složkou cestovního ruchu v OLK je také sakrální turismus. Reprezentují jej poutní místa (areál na Svatém Kopečku, kde leží i ZOO, Dub nad Moravou apod.). Tradici si v OLK drží i hanácký folklór, který je prezentován při řadě příležitostí, jakými jsou např. festivaly a hanácké slavnosti pořádané po celém kraji. Z dalších akcí nadregionálního významu vyberme kupříkladu výstavu Flora Olomouc či sraz automobilových veteránů na Přerovsku. Raritou kraje je v Evropě nejstarší stále fungující ruční papírna ve Velkých Losinách. K dalším technickým památkám se přidávají i větrné mlýny či železniční viadukt a tunel Severní dráhy Ferdinandovy. Ve službách cestovního ruchu a v kultuře, zábavě a rekreaci působí v OLK největší podíl ekonomických subjektů kraje – 2,5 % a 5,5 %. Kvůli celkovému nižšímu počtu ekonomických subjektů v kraji ale o žádné extrémní hodnoty nejde. Olomoucký kraj patří v ČR k těm méně navštěvovaným. Dlouhodobě je trend návštěvnosti nevyrovnaný, v roce 2010 se v HUZ ubytovalo např. 377 tis. hostů. Lepší zobrazení vývoje návštěvnosti kraje v čase ukazuje obrázek 18: Vývoj návštěvnosti OLK. Podíl cizinců je ani ne čtvrtinový. Tradičně nejsilnějšími skupinami zahraničních turistů jsou Němci, Slováci a Poláci, ale v poslední době také Ukrajinci a Rusové.

51

Obrázek 18: Vývoj návštěvnosti OLK

Zdroj: ČSÚ

Oblíbené ubytování představují tříhvězdičkové hotely a penziony, kde se ubytovává přes polovinu hostů, jak ukazuje obrázek 19: Hosté v HUZ OLK. Silný podíl (čtvrtina z celkových 19 tis. lůžek) je připisován i kategorii „ostatní“, do níž jsou zahrnuty právě i kapacity lázeňských míst. Nízký podíl ubytování ve čtyřhvězdičkových hotelích je způsoben nedostatkem takových kvalitních ubytovacích kapacit. Obecně v množství nabízených lůžek zaujímá OLK poslední příčku, která v podstatě kopíruje relativně nízkou návštěvnost celého kraje. O to překvapivější je zjištění, že se turisté v OLK zdržují nejdéle (nepočítáme-li Karlovarský kraj). Průměrná doba pobytu se v roce 2009 dostala na 4,8 dne, což je o 0,7 dne nad republikovým průměrem. Značně tomu pomáhá fakt, že zde turisté jezdí za lázeňskými pobyty a na zimní rekreaci, které jsou časově vydatnější než ostatní typy CR. Obrázek 19: Hosté v HUZ OLK

Zdroj: ČSÚ

52

O rozvoj cestovního ruchu se v OLK starají především: • Oddělení cestovního ruchu pod kanceláří hejtmana Krajského úřadu OLK: Řídí a koordinuje CR v kraji. • Střední Morava – sdružení cestovního ruchu: Provádí destinační management a marketingové aktivity. • Jeseníky – sdružení cestovního a marketingové aktivity.

ruchu:

Provádí

destinační

management

• Euroregiony Praděd a Glacensis: Sdružení měst a obcí příhraniční oblasti, které spolupracuje na řešení společných problémů a témat. • Země děda Praděda: Občanské sdružení, které propaguje venkovský CR a agroturistiku s důrazem na historické a kulturní zvláštnosti v oblasti Jeseníků. • Jesenická rozvojová, o.p.s.: Nevládní nezisková organizace podporuje všestranný rozvoj Jesenicka. Olomoucký kraj má relativně dost atraktivit k nalákání turistů, avšak dosud se nepodařilo postavení OLK v tomto směru zlepšit. Ačkoli již kraj podnikl kroky k lepší propagaci, stále je nutné modernizovat turistickou infrastrukturu a upravovat portfolio produktů CR požadovaným trendům, nemluvě o lepší koordinaci subjektů CR v rozvojových aktivitách.

2.4 Vysočina27 2.4.1 Přírodní podmínky a životní prostředí Kraj Vysočina zaujímá v rámci ČR centrální polohu na rozhraní Čech a Moravy, je čistě vnitrozemským regionem. Společně s Jihomoravským krajem tvoří region soudržnosti Jihovýchod. Rozloha kraje je 680 tis. hektarů, což je 8,6 % rozlohy ČR (druhý nejrozlehlejší kraj na Moravě po JMK). Charakter krajinného reliéfu je na rozdíl od ostatních regionů homogenní, neboť celé území kraje zapadá do jediné geomorfologické oblasti Českomoravské vrchoviny. Pro kraj je tedy typická vyšší nadmořská výška a kopcovitý terén s nejvyšším bodem na hoře Javořice (837 m. n. m.) v Jihlavských vrších a nejnižším bodem na hladině řeky Jihlavy (239 m. n. m.). Na Vysočině pramení několik významnějších řek jako Jihlava, Oslava, Svratka, Sázava či Želivka. Jejich význam spočívá především v tom, že jejich přehrazením vznikly zásobárny pitné vody pro městské aglomerace (nádrž Švihov na Želivce zásobuje Prahu, Vír 27


53

na Svratce zásobuje Brno) nebo byly využity pro tvorbu energie (vodní přečerpávací elektrárna Dalešice s nejvyšší hrází v ČR na Oslavě). Pro Vysočinu je charakteristické zemědělství, které se promítá i do využití půdního fondu, jak ukazuje obrázek 20: Využití půdy na Vysočině. Celých 60 % půdy slouží k zemědělským účelům jako orná půda a činí tak kraj v tomto směru nadprůměrným ve srovnání s ostatními moravskými kraji. V kraji se také zvyšuje podíl opuštěných a neobhospodařovaných pozemků, což dává prostor k environmentálním přístupům využití půdy (což se zatím v kraji neděje). Obrázek 20: Využití půdy na Vysočině

Zdroj: ČSÚ

Zemědělská činnost ovlivnila ekosystémy kraje. Ačkoliv se o Vysočině obecně mluví jako o oblasti bez problémů znečištění životního prostředí, jsou její živé složky poznamenány vysokým zorněním natolik, že zde chybí koncentrace větších území s přirozenými biotopy (tj. ekosystémy s malým nebo žádným zásahem člověk). Nachází se zde proto četné množství menších chráněných území (330 chráněných území) a také dvě chráněné krajinné oblasti (CHKO Žďárské vrchy a CHKO Železné hory, které obě přesahují až do Pardubického kraje). Na území kraje Vysočina neleží žádný národní park.

2.4.2 Obyvatelstvo Vysočinu obývá 515 tis. obyvatel, což z ní se 4,9% podílem na celkové populaci ČR činí nejméně lidnatý kraj na Moravě a třetí v celém Česku. Také hustota zalidnění je jedna z nejnižších, pouze 75,8 obyvatel na km2 (průměr ČR je 133 osob/km2). Vysočinu tvoří pět okresů (Havlíčkův Brod, Jihlava, Pelhřimov, Třebíč, Žďár nad Sázavou). Správním centrem regionu je Jihlava, kde se soustředí 51 tis. obyvatel. V kraji leží 704 obcí, z nichž představuje pouze necelých 5 % města, kde žije 58 % obyvatel. Vysočina má tedy na Moravě po OLK druhý nejvyšší podíl osob žijících mimo město, a to především v obcích do 200 obyvatel. 54

V kraji Vysočina nelze vysledovat jednoznačně určující trend v celkovém přírůstku obyvatelstva. V posledních letech sice převažuje počet živě narozených nad zemřelými, avšak tuto slibnou skutečnost neguje záporné migrační saldo, které však bylo v letech 2005-2008 kladné. V roce 2009 ale opět převážil počet vystěhovalých nad přistěhovalými a potlačil i pozitivní účinky přirozeného přírůstku. Z cizinců se do kraje nejvíc stěhují Ukrajinci (36 % cizinců v kraji) a Slováci (18,9 %). Velký podíl obyvatel mimo město v kombinaci s řídkým osídlením snižují ceny nemovitostí, které jsou na Moravě po MSK druhé nejnižší. Také kriminalita není v kraji vysoká a dělá z Vysočiny jedno z nejbezpečnějších míst v republice (17,4 trestných činů na 1 000 obyvatel). Obrázek 21: Věková struktura obyvatel Vysočiny

Zdroj: ČSÚ

Věková struktura obyvatel není na Vysočině příliš příznivá (viz obrázek 21: Věková struktura obyvatel Vysočiny). Nad počty dětí převažuje počet lidí v poproduktivním věku 65+, podíl populace v produktivním věku je pod průměrem ČR (70 % oproti 70,6 %). Neradostná je také situace v oblasti vzdělanosti obyvatel, kdy v kraji převažuje neúplné střední vzdělání, tedy vyučení v oboru (přes 39 %). Podíl vysokoškolsky vzdělaných je oproti průměru ČR nižší stejně jako podíl osob s úplným středním vzděláním. Na Vysočině je zaměstnáno přes 240 tis. osob. 47 % pracujících působí ve službách, což je na celé Moravě nejméně. Podíl pracovníků ve službách jde na úkor podílu pracujících v zemědělství, neboť to zaměstnává 9,1 % pracujících. Zbytek působí v průmyslu a stavebnictví. Nezaměstnanost je na Vysočině v průměru nejnižší na Moravě, i když se v celorepublikovém měřítku jedná o mírně nadprůměrnou úroveň. V roce 2010 byla nezaměstnanost na Vysočině průměrně 9,6 %, nejvíce nezaměstnaných dlouhodobě zaznamenávají okresy Třebíč a Žďár nad Sázavou.

55

2.4.3 Ekonomika a infrastruktura Vysočina, měřeno jejím podílem na českém HDP, patří mezi ekonomicky nejslabší kraje. Svým výkonem přispívá 4,1 %. Při mezinárodním srovnání se ale tak nízko nepropadá a drží se na téměř 67 % průměru EU-27. Průměrná hrubá mzda byla v roce 2009 na Vysočině 20 279 Kč. Vysočina je exportně nejvíc orientovaná na Evropskou unii, i když svým objemem nepatří k významným krajím-vývozcům (na vývozu celé ČR se podílí pouze 3,6 %). Do EU proudí přes 86 % exportu kraje, nejčastěji pak do Německa (37,8 %) a podstatně méně na Slovensko, do Francie a do Rakouska (každý cca 6 % krajského exportu). Nejvíce se vyváží stroje a dopravní prostředky, tržní výrobky a průmyslové spotřební zboží. Zahraniční investoři na Vysočinu směřují své peníze v absolutním vyjádření spíše střídmě (podle ČNB v roce 2008 tvořily přímé zahraniční investice 53 mld. Kč, tj. 9. místo mezi kraji), po přepočtu na obyvatele se pak částka pohybuje na 104 milionech korun na 1 000 obyvatel. Na Vysočině má své sídlo nejméně ekonomických subjektů, jen 100 tis., což tvoří pouhých 3,9 % z celkového počtu ekonomických subjektů v ČR. Nejvíce působí v průmyslu a stavebnictví (28 %) a ve velko- a maloobchodě (22,6 %). Poměrně velká skupina subjektů se zabývá zemědělskou činností, tvoří téměř desetinu ekonomických subjektů kraje. Velikost zemědělských farem (podle rozlohy) dělí zemědělce do tří nerovnoměrných celků – 55 % zemědělců obdělává pozemky do 10 hektarů, 30 % zemědělců obhospodařuje pozemky o rozloze 10-100 hektarů a 9 % farem patří k těm největším s pozemky nad 100 hektarů. Na Vysočině se inovačním aktivitám věnuje 49 % podniků. To je ještě relativně příznivý výsledek, vezmeme-li v úvahu, že se celkově do VaV v kraji investuje téměř nejmenší množství prostředků, necelých 650 mil. Kč. Ještě méně na výzkumné aktivity v Česku pak plyne pouze v Karlovarském kraji. Tomu odpovídá i nízký počet vědeckých pracovníků. I když jsou v kraji 2 vysoké školy, věda a výzkum probíhá téměř výhradně pouze v podnikatelském sektoru. Přesto však není počet vysokoškolských studentů tak tragický (ačkoliv v rámci Moravy zůstává na posledním místě), studentů VŠ je na Vysočině přes 18 tis.

2.4.4 Doprava Protože Vysočina leží v centrální části Česka, jejím územím prochází důležité a strategické tahy zařazené do Transevropské dopravní sítě: • trasa Berlín/Norimberk – Praha – Bratislava – Budapešť (železnice) 56

Trasy s nadregionálním významem: • železniční koridor Děčín – Praha – Havlíčkův Brod – Brno – Břeclav – Slovensko (státní hranice) • dálnice D1 Praha – Brno – Vyškov – Hulín28 • silnice E59 historická trasa Praha – Vídeň • silnice E551 České Budějovice – Humpolec – Svitavy Na území Vysočiny leží nejdelší a nejhustší síť silnic na Moravě, celkem to je přes 5 tis. km s hustotou 74 km silnic na 100 km2. Jejich technický stav je ale kvůli nedostatku financí na modernizaci dlouhodobě neuspokojivý. Silně přetížená je dálnice D1. Naproti tomu se kraj vyznačuje druhou nejkratší sítí železnic po ZLK. Výkony dopravy neohromí, množství převážených věcí je pod průměrem ČR stejně jako přeprava osob, která je v rámci Moravy výkonnostně nejhorší (celkem pouze 20 tis. přepravených cestujících). Počet nehod je hluboce pod průměrem ČR (3,6 nehod na 1 000 obyvatel).

2.4.5 Cestovní ruch Kraj Vysočina nabízí příležitosti zimního i letního cestovního ruchu. Nejvhodnější formou jsou sezónní pobyty či poznávání kulturně-historických památek. Příroda Vysočiny láká turisty na chráněná krajinná území Žďárských vrchů či Železných hor, do okolí Sázavy nebo na vhodné podmínky pro běžecké lyžařské sporty s centrem v Novém Městě na Moravě, kde se pořádají i velké mezinárodní závody. Pahorkatiny Vysočiny vytváří také příhodné podmínky pro náročnější turistiku a cykloturistiku. Územím Vysočiny prochází také jedna z dálkových cykloturistických tras EuroVelo č. 4 (Francie – Ukrajina). Populární je v kraji vodáctví, a to především na řece Sázavě. Celkově je rekreace u vody častá a oblíbená (kolem Doubravy, Jihlavy, Svratky, Oslavy, Dyje aj.) doplněná výlety k jejich pramenům. Rozvoj dochází také v oblasti hipoturistiky, kde se nabídka postupně zvyšuje a využívá potenciál krajiny pro venkovskou turistiku, agroturistiku a další šetrné formy cestovního ruchu. Přírodní podmínky však v kraji nepřejí lázeňství, proto na Vysočině nenajdeme jediné lázeňské místo. Vysočina je bohatá na památky zapsané v seznamu světového dědictví UNESCO. Na jejím území se nachází rovnou tři – historické jádro města v Telči, židovská čtvrť a bazilika sv. Prokopa v Třebíči a poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené Hoře u Žďáru nad Sázavou. Atraktivní jsou také městské památkové rezervace v Jihlavě či Pelhřimově, a další kulturně-historické památky jako zámky (Náměšť nad Oslavou, Jaroměřice 28


57

nad Rokytnou), hrady či zříceniny (Kámen, Lipnice nad Sázavou) nebo rodný dům Karla Havlíčka Borovského v Havlíčkově Brodě. Ve službách cestovního ruchu působí na Vysočině 4,7 % ekonomických subjektů kraje, což je podprůměrem ČR (5,1 %). Hromadná ubytovací zařízení Vysočiny ubytovala v roce 2010 téměř 340 tis. hostů, což je na Moravě nejméně. Návštěvnost na Vysočině se dlouhodobě drží na poslední pozici, přičemž trend je spíše stagnující s mírným poklesem v posledních třech letech, jak naznačuje obrázek 22: Vývoj návštěvnosti Vysočiny. Podíl zahraničních turistů je nízký, jen necelých 14 % tvoří cizinci, a to především z Německa a Slovenska. Významnější skupinu zahraničních hostů tvoří také Poláci a Rakušané. Obrázek 22: Vývoj návštěvnosti Vysočiny

Zdroj: ČSÚ

Turisté se nejčastěji ubytovávají do tříhvězdičkových hotelů (třetina hostů) a penzionů (13,9 % hostů), jak ilustruje obrázek 23: Hosté v HUZ na Vysočině. Ty také nabízí nejvíce lůžek. Celkově je na Vysočině pouze 4,2 % celkové ubytovací kapacity v Česku, tj. 19,5 tis. lůžek. I zde chybí nejluxusnější ubytování (pětihvězdičkové hotely). Turista stráví v kraji podprůměrných 3,6 dnů (průměr ČR je 4,1 dnů), což je na Moravě druhá nejkratší doba pobytu (po JMK).

58

Obrázek 23: Hosté v HUZ na Vysočině

Zdroj: ČSÚ

Na Vysočině působí v cestovním ruchu organizace: • Odbor kultury, památkové péče a cestovního ruchu při Krajském úřadě kraje Vysočina: Řídí a koordinuje CR v kraji. • Vysočina Tourism: Koordinuje udržitelný rozvoj cestovního ruchu v kraji. Vysočina má poměrně slušnou základnu, na níž může svůj cestovní ruch vystavět – přírodní bohatství stejně jako mnoho kulturních a historických památek včetně tří památek zapsaných v seznamu světového dědictví UNESCO. Brzdami jsou ale všudypřítomná nedostatečně rozvinutá turistická infrastruktura a také velmi nízká návštěvnost s krátkou průměrnou dobou pobytu. Tyto trendy může zvrátit komplexní přístup kraje se zapojením dalších aktérů cestovního ruchu.

2.5 Zlínský kraj29 2.5.1 Přírodní podmínky a životní prostředí Zlínský kraj leží na východě České republiky a sousedí se Slovenskem. Spadá do regionu soudržnosti Střední Morava společně s Olomouckým krajem. Rozloha ZLK je téměř 400 tis. hektarů a tvoří tak 5 % celkového území ČR a je nejmenším moravským regionem. Reliéf krajiny ZLK je rozmanitý – západní část kraje snižují úvaly Hornomoravský a Dolnomoravský, směrem k východu prostupují krajinou Vsetínské, Hostýnské, Vizovické vrchy a Chřiby až k východu, kde přirozené hranice mezi Českem a Slovenskem vytváří od severu pohoří Beskyd, Javorníků a Bílých Karpat. V Beskydech se také nalézá

29


59

nejvyšší vrchol kraje, Čertův Mlýn (1 206 m. n. m.). Nejnižší pak leží na hladině řeky Moravy (173 m. n. m.)., která je největším tokem kraje. Dalšími řekami jsou např. Bečva, Senice, Olšava a další. Příhodné přírodní podmínky umožnily také založení několika lázeňských míst, mezi ta nejznámější patří Luhačovice s kyselkou Vincentka, Březová, Suchá Loz a další. Dobře se v teplé jihozápadní části kraje daří také vinné révě, kam se její pěstování soustředí. Díky četným vyvýšeninám a pohořím, které znesnadňují zemědělské využití půdy, je ve ZLK jako v jediném moravském kraji více nezemědělské než zemědělské půdy, ačkoliv půdy Dolno- a Hornomoravského úvalu jsou velmi úrodné. Jak napovídá obrázek 24: Využití půdy v ZLK, agrární činnosti je věnováno pouze 49,1 % rozlohy kraje. S téměř 40% podílem lesních pozemků se pak řadí k nejlesnatějším krajům ČR. Obrázek 24: Využití půdy v ZLK

Zdroj: ČSÚ

Na území kraje se rozprostírají CHKO Beskydy (zasahují až do MSK) a Bílé Karpaty (zasahují až do JMK), které tvoří 30 % rozlohy kraje. V ZLK nenajdeme žádný národní park. Přesto se ale pod ochranou nachází dalších 340 menších chráněných území. Životní prostředí je v ZLK kvalitní a nenarušené. Neznečistilo jej ani využívání rozsáhlého těžení štěrkopísků a dalších zdrojů stavebních materiálů (význam těchto ložisek je celorepublikový) jinak kraje na nerostné bohatství chudého.

2.5.2 Obyvatelstvo V ZLK žije 590 tis. obyvatel, což tvoří zhruba 5,6 % české populace. Hustota obyvatelstva je nad republikovým průměrem, činí 149 osob na km2. Zlínský kraj se skládá ze čtyř okresů (Kroměříž, Uherské Hradiště, Vsetín a Zlín). Správním centrem ZLK je město Zlín se 75 tis. obyvateli. V kraji leží pouze 305 obcí, z nichž je 30 se statutem města, kde žije 60 % obyvatelstva kraje. Region nemá žádné město nad 100 tis. obyvatel.

60

Zlínský kraj bývá dosud považován za místo s relativně vysokou kvalitou života, avšak dlouhodobě kladné saldo celkového přírůstku nevykazuje. Počet narozených a zemřelých je sice srovnatelný, avšak dochází k mírnému odlivu obyvatel stěhováním (nemá ale v čase daný trend, kolísá kolem nuly). Problémem však v budoucnu bude výrazné stárnutí obyvatelstva, které již teď signalizuje velký převis poproduktivní populace nad dětmi (viz obrázek 25: Věková struktura obyvatel ZLK) a mírně vyšší průměrný věk 40,9 let, než je celorepublikový průměr (40,6 let). Obrázek 25: Věková struktura obyvatel ZLK

Zdroj: ČSÚ

Lákadlem kraje může být klidné prostředí s výjimečně dobrou situací v oblasti kriminality. ZLK je totiž nejbezpečnějším regionem Moravy se 17 trestnými činy na 1 000 obyvatel, přičemž se více než polovina případu objasní. Velkým specifikem ZLK je také soudržnost místních lidí a dobré sousedské vztahy, které pramení s náboženského přesvědčení a silnému vztahu ke krajině a půdě. Vzdělanost obyvatel kraje je oproti republikovému průměru nepříznivá, avšak v rámci Moravy nejde o nejhorší výsledky. Absolventů vysokých škol je v kraji 11,4 %, což je srovnatelné s Moravskoslezským krajem, přičemž ZLK zdaleka nemá tak širokou základnu terciérního vzdělávání. Vyšší podíly než je průměr však vykazují skupiny obyvatel se základním vzděláním či vyučením. V ZLK pracuje téměř 270 tis. osob. Nejvíce jich je sice zaměstnáno ve službách (52,1 %), avšak v průmyslu jich pracuje více, než je v průměru v Česku zvykem (34,8 %). Méně lidí než průměr ČR zaměstnává primární sektor (2,6 %). Průměrná míra nezaměstnanosti za rok 2010 byla v ZLK 10,4 %, kdy nejhorší situaci čelili v okresech Kroměříž (12,3 %) a Vsetín (11,3 %).

2.5.3 Ekonomika a infrastruktura Ekonomická výkonnost ZLK patří k těm nižším. Kraj se na českém HDP podílí 4,6 %. V mezinárodním srovnání dosahuje ZLK pouze 64,8 % úrovně průměru EU, což z něj dělá 61

druhý nejzaostalejší moravský region za Olomouckým krajem. Průměrná hrubá mzda v kraji je nejnižší na Moravě, pouze 19 957 Kč. Ani exportně ZLK nevyráží dech, na celkovém českém vývozu se podílí jen 4,6 %. Zajímavější je však jeho složení. I když se víc jak z třetiny vyváží stroje a dopravní prostředky, jedná se o hluboce podprůměrný výsledek, který jde však ve prospěch exportovaným chemikáliím (8,8 %) a potravinám a živým zvířatům (7,4 %). Třetinu exportu představuje také vývoz tržních výrobků. Podle teritoriálního složení putuje 82,5 % exportu do zemí EU – z toho více než třetina do Německa a pětina na Slovensko. Zahraniční investoři ZLK prakticky pomíjejí, podle ČNB v roce 2008 drželi v českých firmách podíly v hodnotě pouze 38 mld. Kč (11. místo mezi kraji). Své sídlo lokalizuje do ZLK 131 tis. ekonomických subjektů, z nichž se největší množství věnuje průmyslové výrobě a stavebnictví (30,3 %). Ze sektoru služeb se nejvíce ekonomické subjekty profilují do oblasti velko- a maloobchodu (25,1 %). Zemědělskou činností se zabývají pouze 4 % ekonomických subjektů kraje, z nichž jsou ze čtyř pětin drobní zemědělci s výměrou půdy do 10 hektarů. Ve ZLK inovuje 48,9 % podniků (společně s MSK druhá příčka). Podíl ZLK na výdajích do vědy a výzkumu však z 55 mld. Kč tvoří pouze 2,9 %, přičemž podstatná část VaV se odehrává v podnikatelském sektoru. Na VaV terciéru tak připadá pouze desetina rozpočtované částky v kraji. V ZLK jsou pouze 2 vysoké školy, avšak s relativně vysokým počtem studentů – 23,5 tisíci (6,6 % českých studentů), čímž ZLK předstihuje i Olomoucký kraj.

2.5.4 Doprava Z pohledu České republiky představuje ZLK periferii. Z evropského pohledu se však po vstupu ČR do Evropské unie přesouvá ZLK do centrální části a tvoří plynulý přechod mezi východní a západní částí EU. V tom spočívá i velký potenciál rozvoje dopravní infrastruktury, která v současné době kvůli dlouhodobému nedostatku financí zůstává v neutěšeném stavu. Hustota dopravní sítě ve ZLK je nejnižší v celé ČR se zanedbatelnou délkou dálnic, přesto jeho územím prochází trasy nadregionálního významu: • dálnice D1 Praha – Brno – Vyškov – Hulín30 • železnice 330 Přerov – Břeclav • železnice 280 Hranice na Moravě – Střelná (napojení na Slovensko) 30


62

V Kunovicích leží také mezinárodní letiště, které, pokud by se mělo využívat pro nadregionální účely, je nutné modernizovat. Příznivé postavení zaujímá ZLK z pohledu nehodovosti, která souvisí s nízkou hustotou dopravní sítě. Na 1 000 obyvatel připadají pouze 3 nehody, což je výrazně pod státním průměrem (7,1 nehod na 1 000 obyvatel) a zároveň nejméně v celé ČR. Výkony dopravy ve ZLK nejsou výrazné. Ve všech sledovaných ukazatelích (přeprava věcí v kraji, vývoz/dovoz kraje po silnici i železnici) se ZLK nachází pod průměrem ČR. Pouze přeprava osob v rámci kraje s 32 tis. cestujících vykazuje průměrné výsledky.

2.5.5 Cestovní ruch Zlínský kraj je svým krajinným rázem rozmanitý a nahrává rozvoji celoročního cestovního ruchu. Pohoří Beskyd, Javorníků a Bílých Karpat lákají k aktivní letní i zimní rekreaci (střediska Soláň, Kohútka, Tesák a Troják, Pustevny a další) a na bohatou floru a faunu (především šelmy rys ostrovid a medvěd hnědý). Rozvíjí se tak nejvíce turistika a postupně různé formy venkovského cestovního ruchu jako hipoturistika nebo agroturistika. Cykloturistice se v ZLK také přikládá význam, i když krajem neprochází žádná mezinárodní cyklotrasa. Využití však nalézá zejména ve spojení s vinařskou turistikou na Uherskohradišťsku. Netradiční atraktivitou pro vodní turistiku je Baťův kanál (pokračuje až do Jihomoravského kraje). Nejsilnější postavení ze všech moravských krajů si ZLK udržuje v oblasti lázeňství. Svými kapacitami pojímá zhruba 65 tis. lázeňských hostů a drží si tak za Karlovarským krajem druhou pozici. Nejvýznamnějšími lázněmi jsou Luhačovice, Kostelec, Leopoldov či Sirnaté lázně v Ostrožské Nové Vsi. ZLK kraj je velmi bohatý na kulturně-historické památky od archeologicky významných míst, která pocházejí z období Velké Moravy (Osvětimany, Staré Město u Uherského Hradiště), přes starobylé stavby (hrad Buchlov, zámky Buchlovice, Vizovice), církevní architekturu (poutní místa Velehrad a Hostýn, klášter ve Velkých Karlovicích), lidové umění (Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm) až po moderní architekturu (baťovská funkcionalistická architektura). V ZLK se nachází také památka pod ochranou UNESCO – arcibiskupský zámek a zahrady v Kroměříži. Velkým fenoménem ZLK jsou silně zakořeněné lidové tradice Hané, Slovácka a Valašska, jež se projevují četnými folklórními festivaly a přehlídkami a řemeslnou výrobou. Z dalších pořádaných akcí v kraji se výrazněji proslavily Letní filmová škola v Uherském Hradišti a Mezinárodní festival filmů pro děti a mládež ve Zlín. Oblíbeným cílem návštěvníků je také zoologická zahrada a zámek v Lešné.

63

Do služeb cestovního ruchu se v ZLK zapojuje 5 % ekonomických subjektů kraje, což je prakticky průměr ČR (5,1 %). Obrázek 26: Vývoj návštěvnosti ZLK

Zdroj: ČSÚ

V roce 2010 se v hromadných ubytovacích zařízeních ZLK zapsalo téměř 450 tis. hostů, což je třetí nejvyšší návštěvnost na Moravě s 3,9% podílem všech hostů v ČR. Znepokojivá je ale skutečnost, že celková návštěvnost kraje nevykazuje žádný převažující trend a každoročně počet hostů kolísá (viz obrázek 26: Vývoj návštěvnosti ZLK), přičemž počet zahraničních turistů v posledních letech klesá. Ze všech turistů v kraji tak tvoří cizinci pouze 12,5 % (58 tis.), což je na Moravě relativně nejméně. Třetina nerezidentů přijíždí ze Slovenska, podstatně méně z Německa, Polska a Rakouska. ZLK se tak profiluje spíše jako kraj orientující se na domácí CR. Turisté se v kraji nejčastěji ubytovávají do tříhvězdičkových hotelů (40 % hostů), které nabízí největší kapacity (přes 5 tis. lůžek). Celkově je v kraji 20 tis. lůžek (4,3 % kapacity HUZ v ČR). Podle podílu ubytovaných hostů, jak vidíme na obrázku 27: Hosté v HUZ LZK, následují penziony a čtyřhvězdičkové hotely, přičemž vysokou návštěvnost registrují také lázeňské ubytovací kapacity spadající do skupiny ostatního ubytování. Lázeňský segment také výrazněji prodlužuje dobu pobytu, která převyšuje republikový průměr a dosahuje 4,5 dne.

64

Obrázek 27: Hosté v HUZ ZLK

Zdroj: ČSÚ

V ZLK působí v cestovním ruchu řada organizací: • Oddělení koncepcí a analýz v rámci Odboru strategického rozvoje kraje při Krajském úřadě Zlínského kraje: Řídí a koordinuje CR v kraji. • Centrála cestovního ruchu Východní Moravy, o.p.s.: Společnost koordinuje a řídí destinační management turistických oblastí na území Zlínského kraje. • Region Slovácko – sdružení pro rozvoj cestovního ruchu: Sdružení právnických osob, které koordinuje CR v JMK a ZLK. • Valašské království s.r.o.: Zisková organizace, která propaguje a prodává produkty spjaté s Valašskem. • Region Zlín: Dobrovolný svazek obcí, který koordinuje hospodářskou, sociální a kulturní činnost svých členů pro rozvoj cestovního ruchu. • Euroregion Biele – Bílé Karpaty: Sdružení měst a obcí příhraniční oblasti, které spolupracuje na řešení společných problémů a témat. • Mikroregiony a další subjekty v cestovním ruchu. Zlínský kraj má velký potenciál pro rozvoj cestovního ruchu. Má bohaté přírodní i kulturně-historické zázemí s řadou originálních prvků (např. Valašské království). Konkurenční výhodou je nízká cena ubytování, která však na druhou stranu může v návštěvnících evokovat nižší kvalitu poskytovaných služeb. Rozvoji cestovního ruchu v kraji brání kupříkladu také jeho odlehlost a nedostatečné napojení na dálniční síť ČR, slabá propagace kraje.

65

3 Srovnání konkurenceschopnosti vybraných regionů České republiky V předchozí kapitole jsme si rámcově popsali jednotlivé kraje – jejich přírodní podmínky, ekonomické charakteristiky, demografickou situaci, dopravní infrastrukturu a základní údaje o cestovním ruchu. Tato zjištění odhalují silné i slabé stránky krajů a naznačují možnosti dalšího rozvoje území. Do jisté míry vysvětlují tato zjištění také některé regionální nerovnosti. Na základě získaných údajů lze sestavovat žebříčky zohledňující pozici nebo úroveň daného kraje v rámci jednoho ukazatele. Pro celkové zobrazení konkurenceschopné pozice je však třeba více, než jen posuzovat ukazatele, je třeba přistupovat k hodnocení konkurenceschopnosti komplexně. Způsobů měření konkurenceschopnosti existuje celá řada. Jak už první kapitola naznačila, pro výpočty se mohou využívat jak tzv. „měkká“, tak i „tvrdá“ data. V této práci budeme vycházet pouze z tvrdých dat, jež jsou veřejně k dispozici (především v databázích Českého statistického úřadu), a to kvůli jejich objektivní vypovídací hodnotě. Jako hlavní metodu pro zjištění konkurenceschopné pozice zvolíme ekonomický n-úhelník, v našem případě to pak bude 17-úhelník. V této kapitole se tedy seznámíme s metodou ekonomického n-úhelníku, uvedeme její přednosti stejně tak jako nedostatky. Podrobně si vysvětlíme zkoumané oblasti námi zvoleného 17-úhelníku, který bude konečným nástrojem pro měření konkurenceschopnosti jednotlivých krajů, a objasníme jeho jednotlivé ukazatele. Výsledky pak budeme prezentovat jak v grafické podobě, tak i v podobě žebříčku.

3.1 Metoda ekonomického n-úhelníku Metoda ekonomického n-úhelníku vychází z práce Davida Martinčíka (viz Elektronické zdroje [6]), který použil 18-úhelník pro komplexní srovnávací analýzu ekonomickosociální úrovně krajů. Vymezil tři oblasti (makroekonomický výkon, růstový potenciál a kvalitu života), do každé zařadil 7 ukazatelů, přičemž první a poslední ukazatel v rámci jedné oblasti je společný se sousední oblastí (viz příloha 1). Hodnoty uvádí v regionálním členění (NUTS III) a za Českou republiku vztažené k počtu obyvatel regionu (příp. ČR). Použitý 18-úhelník je sestaven „tak, aby bylo možno sledovat vývoj úrovně vybraného regionu v co nejširším možném záběru. Nebyly zaváděny žádné optimální hodnoty, jelikož u většiny dat by to nebylo ani možné – srovnání lze tedy provést u vybraného regionu

66

pouze v čase, popř. mezi jednotlivými regiony ve stejném čase.“31 Především díky širokému záběru ukazatelů a možnosti jejich sledování v čase jsme zvolili metodu n-úhelníku také pro hodnocení konkurenceschopnosti moravských krajů v cestovním ruchu. Ačkoli se v žádném případě nejedná o ideální či všeobjímající metodu měření konkurenceschopnosti, pro svou jednoduchost a názornost se ekonomický n-úhelník jeví jako vhodný nástroj pro určení pozice daného kraje ve srovnání s ostatními. Mezi další přednosti metody patří také to, že ukazatele lze sledovat z pohledu dynamiky vývoje v čase a z pohledu úrovně, kdy se hodnoty krajů v určitém čase porovnávají s průměrem ČR. Tento přístup tak monitoruje historický růst/pokles s ohledem na výchozí situaci a ve výsledku říká, zda a jak moc se kraj nachází pod nebo nad průměrem, což je informace, velmi dobře využitelná prakticky. Proč je metoda ekonomického n-úhelníku vhodná pro naše měření konkurenceschopnosti krajů, lze shrnout následovně: • Jednoduchost ve výpočtu. • Názornost výsledků, které jsou jasně interpretovatelné. • Sleduje vývoj úrovně i dynamiky v čase. • Využívá větší množství ukazatelů najednou. Ovšem i tato metoda naráží na mnohá úskalí. Základními všeobecnými problémy v Česku jsou příliš krátké časové řady v regionálním členění (až na výjimky od roku 2000) a nedostatek regionálních statistických dat z oblasti cestovního ruchu. Tím se také zmenšuje prostor pro volbu ukazatelů vhodných k měření konkurenceschopnosti. Toto omezení pak ještě více umocňuje i nutnost, aby se jednalo o veličiny sledovatelné v čase (nevhodné je například použití ukazatele typu vodní plocha/km2, neboť to se nemění). Z tohoto jasně vyplývá, že od sestaveného n-úhelníku nemůžeme očekávat, že plně pokryje veškeré aspekty cestovního ruchu. Ambicí naší práce ani není takováto vyčerpávající analýza, ale souhrnné zhodnocení konkurenceschopnosti krajů. Při sestavování našeho 17-úhelníku budeme vybírat limitované množství ukazatelů relevantních k cestovnímu ruchu. To nám pomůže utvořit žebříček krajů. Výsledky však neposkytují podrobné informace o jednotlivých ukazatelích, ani o příčinách různého vývoje a různých úrovní. Jako příčiny disparit v souvislosti s cestovním ruchem můžeme považovat například přírodní podmínky, sídelní a demografickou strukturu, napojení 31

MARTINČÍK, D. Ekonomicko-sociální úroveň krajů – komplexní srovnávací analýza. In: E+M Ekonomie a Management, 1/2008, 14-14-25. Dostupné online [http://search.proquest.com/docview/195463774?accountid=17203], 15. června 2011.

67

na infrastrukturu mezinárodního významu, historickou strukturu regionálního hospodářství a další. Překážky, se kterými se při sestavování a interpretaci ekonomického n-úhelníku setkáváme, můžeme tedy shrnout následovně: • Krátké časové řady. • Nedostatek dat v regionálním členění. • Lze použít pouze data s vývojem v čase. • Metoda nevysvětluje příčiny různého vývoje a úrovní.

3.2 17-úhelník Pro měření konkurenceschopnosti moravských krajů jsme si vytvořili 17-úhelník. Vybrali jsme tedy 17 ukazatelů, které jsme rozdělili do tří tematických oblastí – ekonomika, obyvatelstvo a cestovní ruch. Přehledně strukturu zobrazuje tabulka 2: 17-úhelník. Z tabulky je také patrno, že většina ukazatelů je přepočítána tak, aby šlo kraje srovnávat navzájem. Ukazatele jsou tudíž vztaženy na počet obyvatel daného kraje v daném čase či na rozlohu. Sleduje se historický vývoj dynamiky a úrovně.

Ces tovn í ru ch

Oby vat elstvo

Eko nom ika

Tabulka 2: 17-úhelník 17-úhelník HDP/ob. v PPS HPH terciéru/ob. Čistý disponibilní důchod/ob. Počet ek. subjektů CR/1000 ob. Výdaje na VaV/ob. Investice do ŽP/ob. Živě narození/1000 ob. Nezaměstnanost Trestné činy/1000 ob. Podíl studentů VŠ/1000 ob. Kapacita HUZ (lůžka)/ob. Hosté HUZ/ob. Cizinci/1000 ob. Doba pobytu 2 Nemovité památky/ km 2 TIC/km Lázeňští hosté/1000 ob.

EKO1 EKO2 EKO3 EKO4 EKO5 EKO6 OB1 OB2 OB3 OB4 CR1 CR2 CR3 CR4 CR5 CR6 CR7

Časové období jsme z výše uvedených důvodů zvolili rozmezí let 2000-2009, přičemž ukazatele sledujeme vždy za rok 2000, 2003, 2006 a 2009 (v případě stavových veličin 68

k 31. 12. daného roku, není-li uvedeno jinak). Při sledování vývoje dynamiky vztahujeme hodnoty k bazické hodnotě, kterou představuje rok 2000, tj. rok 2000 = 100 (%). Při hodnocení úrovně představuje 100 (%) průměr České republiky v daném období. Výsledné indexy a grafická znázornění jsou prezentovány za každý kraj zvlášť i celkově. Při interpretaci ekonomického n-úhelníku obecně platí, že čím je výsledná hodnota indexu vyšší, tím lepší pozici kraj v daném ukazateli zaujímá. U tohoto pravidla však existují výjimky, v našem případě hned dvě. Jsou jimi ukazatele nezaměstnanosti a kriminality, neboť ty se se zvyšujícími hodnotami ve skutečnosti zhoršují. Na toto specifikum pak budeme brát při konečné interpretaci výsledků ohled.

3.2.1 Ekonomika Oblast ekonomiky v našem 17-úhelníku tvoří 6 ukazatelů. 1. HDP na obyvatele v PPS Hrubý domácí produkt vyjadřuje hodnotu veškerého vyrobeného zboží a služeb na území ČR za rok. Je základním a všeobecným ekonomickým ukazatelem výkonnosti národní ekonomiky, který se velmi často srovnává mezinárodně. Parita kupní síly má pak vyjadřovat HDP se zohledněním cenových hladin v jednotlivých zemích. 2. Hrubá přidaná hodnota terciéru na obyvatele Hrubá přidaná hodnota představuje rozdíl mezi produkcí a mezispotřebou, vyjadřuje tedy nově vytvořenou hodnotu. Vztaženo k terciéru se pak jedná o to, jak velkou hodnotu nově vytvořil právě sektor služeb, kam se cestovní ruch řadí. 3. Čistý disponibilní důchod domácností na obyvatele Čistý disponibilní důchod domácností „představuje částku, kterou mohou domácnosti věnovat na konečnou spotřebu, na úspory finančních aktiv a na akumulaci hmotných i nehmotných aktiv“32. Je to tedy užitečný indikátor signalizující množství volných prostředků, které mohou obyvatelé potenciálně ve svém volném čase utratit na cestovní ruch.

32

ČSÚ Pardubický kraj – dostupné [http://www.czso.cz/xe/redakce.nsf/i/neu_cisty_disponibilni_duchod_domacnosti_], 16. června 2011

online

69

4. Počet ekonomických subjektů v odvětví CR na 1000 obyvatel V České republice se ekonomické subjekty evidují v centrálním registru, kde se mimo jiné uvádí také jejich zaměření v dělení činnosti podle CZ-NACE33. Náš 17-úhelník sleduje činnosti G (obchod) a I (ubytování, stravování a pohostinství), především z důvodů srovnatelnosti statistických dat, neboť klasifikace OKEČ nerozlišovala ubytování, stravování a pohostinství zvlášť, ale právě ve skupině společně s obchodem. 5. Výdaje na vědu a výzkum na obyvatele I když se věda a výzkum přímo nepodílí na tvorbě cestovního ruchu (ačkoli není vyloučen přínos například kongresového a incentivního turismu související s VaV), jedná se o velmi důležitý ukazatel s celkového pohledu konkurenceschopnosti, neboť se čím dál tím větší důraz klade na znalostní společnost a inovace, kterým věda a výzkum předchází. 6. Investice do životního prostředí na obyvatele Znakem konkurenceschopnosti je také atraktivita prostředí, ve kterém žijeme. Jeho kvalita je pro cestovní ruch klíčová. Peníze na ochranu životního prostředí plynou na stavby a jiná investiční opatření, která vedou ke zlepšení stavu životního prostředí.

3.2.2 Obyvatelstvo Oblast nazvanou obyvatelstvo v našem 17-úhelníku tvoří 4 ukazatelé. 1. Živě narození na 1000 obyvatel Velikost trhu (ať už zdrojového nebo přijímajícího) a trend jeho vývoje je pro cestovní ruch zásadní. S velikostí trhu se rozšiřují i možnosti segmentace a uplatnění podniků v cestovním ruchu. Rostoucí počet živě narozených dětí signalizuje větší sílu reprodukce populace. 2. Nezaměstnanost Míra nezaměstnanosti je podíl počtu nezaměstnaných na celkové pracovní síle a vyjadřuje se v procentech. U tohoto ukazatele platí výjimka, že se zlepšováním situace jeho hodnota klesá a naopak.

33

Od 1. prosince 1993 do 31. prosince 2007 platila klasifikace OKEČ. Od 1. ledna 2008 platí Klasifikace ekonomických činností CZ-NACE.

70

3. Trestné činy na 1000 obyvatel (kriminalita) Nízká kriminalita se řadí mezi základní předpoklady pro rozvoj CR. Rostoucí důraz účastníků cestovního ruchu na bezpečnost destinace navíc potvrzuje i prognóza 2020 (autorem UNWTO). 4. Podíl studentů VŠ na 1000 obyvatel Vzdělanost obecně zvyšuje znalosti a dovednosti vedoucí k vyšší produktivitě práce a kvalitě, o což usiluje i odvětví cestovního ruchu.

3.2.3 Cestovní ruch Oblast cestovního ruchu v našem 17-úhelníku zahrnuje 7 ukazatelů. 1. Kapacita HUZ na obyvatele Kapacitu hromadných ubytovacích zařízení lze vyjádři počtem pokojů nebo počtem lůžek. Náš 17-úhelník zjišťuje, jak se v průběhu času vyvíjel počet lůžek na obyvatele, tedy zda se kapacity rozšiřovaly či se naopak snižovaly. 2. Hosté HUZ na obyvatele Protože statistiky neuvádí počet návštěvníků jednotlivých regionů, omezený obraz o návštěvnosti poskytne evidence hostů HUZ. 3. Cizinci na 1000 obyvatel Nemalý podíl účastníků cestovního ruchu tvoří nerezidenti. Jejich význam pro region spočívá v tom, že nakupují statky a služby, čímž přitékají do ekonomiky devizy, a vyvíjí tlak na vysokou kvalitu a standard služeb. 4. Průměrná doba pobytu Průměrná doba pobytu účastníků cestovního ruchu informuje o tom, jak dlouho se návštěvník v regionu v průměru zdržuje. Trend je v posledních letech klesající, zato ale narůstá četnost pobytů, která však ve statistikách zachycená není. 5. Nemovité památky na km2 Důvod zařazení tohoto ukazatele do našeho 17-úhelníků je zřejmý. Nemovité památky se povětšinou nalézají v sídlech a městský a kulturně-historický cestovní ruch jsou silné segmenty. Nadto představují nemovité památky atraktivitu, jež podněcuje k návštěvě.

71

6. Turistická informační centra na km2 Do infrastruktury cestovního ruchu můžeme zařadit také turistická informační centra. Jejich existence jednak podporuje cestovní ruch v destinaci, jednak jej může částečně i řídit. V České republice se tato infrastruktura začala utvářet teprve nedávno a počet turistických informačních center CzechTourism sleduje až po roce 2003, kdy byl zahájen Projekt podpory „oficiálních turistických informačních center“. Z tohoto důvodu je bazická hodnota vztažena k datu 1. 7. 2004 (první známé statistické údaje o počtu TIC). 7. Lázeňští hosté na 1000 obyvatel Specifickým typem cestovního ruchu je lázeňství. Svými charakteristikami se mírně odlišuje od cestovního ruchu obecně, avšak efekty pro destinaci z něj plynou podobné. Ačkoli ne všechny regiony disponují lázeňskými kapacitami, považujeme za důležité tento ukazatel zahrnout, neboť významně ovlivňuje například průměrnou délku pobytu (pro lázeňství je typická delší doba pobytu).

3.3 Dynamika vývoje a úroveň krajů Na základě vybraných ukazatelů lze sestavit grafická znázornění 17-úhelníku pro jednotlivé kraje. Poslouží k tomu jednoduchý paprskový graf, kdy sledování dynamiky a úrovně bude vždy v samostatném grafu. Kompletní tabulky s indexy jednotlivých krajů, z nichž při sestavování grafů vycházíme, jsou pro svou rozsáhlost zařazeny jako příloha 2 a příloha 3.

3.3.1 Jihomoravský kraj Jihomoravský kraj lze charakterizovat jako ekonomicky silný region, atraktivní k životu, s relativně rozvinutým terciérním sektorem a velkou příležitostí využití tradičního vinařství pro cestovní ruch. Obrázek 28: Dynamika vývoje JMK potvrzuje, že v oblasti ekonomiky JMK zaznamenává setrvalý nárůst. Ten je v podstatě stabilní u ukazatelů HDP, HPH terciéru a disponibilního důchodu. Tento nárůst se však nepromítá do zvyšování úrovně, jak ukazuje obrázek 29: Vývoj úrovně JMK, neboť podobně rychle se vyvíjí celá Česká ekonomika. JMK se tak stále udržuje těsně pod průměrem ČR. Velkou dynamiku vývoje zaznamenává kraj ve výdajích na VaV a na ochranu životního prostředí. Zde se hodnota ukazatele v roce 2009 vyšplhala až na 261 (VaV) a 245 % (ochrana ŽP) oproti roku 2000, což se pozitivně odrazilo i v úrovni, kde se kraj dostal nad průměr.

72

Obrázek 28: Dynamika vývoje JMK

Zdroj: vlastní výpočty

Schopnost reprodukce obyvatelstva se od roku 2000 mírně zvyšuje, avšak při pohledu na demografický trend je jasné, že jde o dočasný nárůst, způsobený „baby boomem“ generace narozené v 70. letech. Počet živě narozených dětí na obyvatele se tedy v JMK dlouhodobě pohybuje směrem vzhůru, čímž se JMK v tomto ukazateli stává mírně nadprůměrným krajem. O něco příznivější trend naznačuje vývoj nezaměstnanosti a kriminality, kdy se obě sledované oblasti postupem času zlepšují (hodnoty jejich ukazatelů tedy klesají). Přesto však nezaměstnanost zůstává v JMK stále nadprůměrná, kdy situaci vyostřuje dlouhodobě vysoká nezaměstnanost v okresech Znojmo a Hodonín, tedy v místech nejvíce odlehlých od Brna. Velmi pozitivně se vyvíjí počet vysokoškolských studentů, který v kraji neustále roste a navíc se pohybuje i vysoce nad průměrem ČR (186 % v roce 2009). Zásluhy lze přisuzovat především hojnému množství vysokých škol. Z pohledu cestovního ruchu je JMK oblíben u návštěvníků, a to i zahraničních. Jak již bylo řečeno, v absolutním vyjádření je počet turistů v JMK na Moravě nejvyšší a celkově mírně roste. To však nestačí na to, aby se JMK k průměru ČR alespoň dotahoval. Situaci nezlepšuje ani současný trend zkracování doby pobytu. Ten je však u JMK nejvíce patrný, neboť tempo poklesu průměrné doby pobytu je nejvyšší ze všech moravských krajů.

73

Obrázek 29: Vývoj úrovně JMK


Kapacity hromadných ubytovacích zařízení se v JMK relativně snižují, což je zcela opačný trend než v ostatních krajích. Lze to připisovat tomu, že se spíše než stavbě nových hotelů a penzionů investuje do zvyšování standardu stávajícího bydlení. V kraji se relativně rychle budují turistická informační centra, jejich počet od roku 2004 narostl o 42 %, avšak stále se nalézá pod průměrem ČR. Mírně roste také množství chráněných památek, kterých je naopak v kraji více, než je v průměru obvyklé. Lázeňský cestovní ruch je v JMK značně nevyvinutý. Kraj sice disponuje omezeným počtem lázeňských míst, avšak dosud je příliš nevyužívá a k dispozici tedy nejsou žádné statistické údaje. Z tohoto důvodu je dynamika stejně jako úroveň ve srovnání s průměrem ČR nulová.

3.3.2 Moravskoslezský kraj Moravskoslezský kraj je hustě obydlený průmyslový region s velkým nerostným bohatstvím, ale také se značnými přírodními atraktivitami (Jeseníky, Beskydy). Obě tyto oblasti jsou navíc pro cestovní ruch využitelné (technické památky, horská a podhorská příroda). Ekonomickou sílu MSK demonstruje svým trvalým růstem v základních ukazatelích výkonnosti hospodářství (HDP, HPH terciéru, čistý disponibilní důchod – viz obrázek 30: Dynamika vývoje MSK). Avšak ani tento relativně dynamický růst nestačí k tomu, aby MSK dorovnával rozdíl od průměrné úrovně. Úroveň regionu tak nadále setrvává

74

v podprůměru ve všech sledovaných ukazatelích z oblasti ekonomiky, jak můžeme vidět i na obrázku 31: Vývoj úrovně MSK. Obrázek 30: Dynamika vývoje MSK


Nejdynamičtější růst v oblasti ekonomiky zaznamenaly v letech 2000 až 2009 výdaje na vědu a výzkum, kdy hodnota ukazatele v průměru vzrostla o 82 %. Také investice do životního prostředí se s časem zvyšují a v roce 2009 se dotáhly až na 97 % průměru ČR (v roce 2000 byly investice na ochranu ŽP pouze na 66 %). Míra nezaměstnanosti i kriminalita se v MSK postupně snižují, zatímco se zvyšuje počet živě narozených (očekává se však opětovný pokles, který již teď umocňuje emigrace) a počet studentů. Přesto zůstává nezaměstnanost jedna z nejvyšších v Česku (o 59 % vyšší než průměr ČR).

75

Obrázek 31: Vývoj úrovně MSK


Kapacity hromadných ubytovacích zařízení v MSK zůstávají podobné, přičemž množství hostů se mírně snižuje. Při nahlédnutí na strukturu hostů je jasné, že pokles způsobují především domácí turisté, neboť počet ubytovaných cizinců roste. Jejich podíl na průměrné úrovni v republice je ale mizivý, například v roce 2009 dosáhl pouze 16 %. Silně podprůměrné množství hostů evidují také lázeňská zařízení (celkově jen 36 % průměrné úrovně), i když se jejich počet v období 2000 až 2009 celkově mírně zvýšil. Průměrná doba pobytu turistů v MSK dle světového trendu klesá, avšak stále se drží mírně nad průměrem ČR. Nemovitých památek je v kraji méně, než je průměr, zato se Moravskoslezskému kraji daří zřizovat turistická informační centra. Počet TIC neustále roste a dlouhodobě se udržuje vysoko nad průměrem ČR (150 %).

3.3.3 Olomoucký kraj Olomoucký kraj je relativně dobře přístupným regionem, který tvoří dva nesourodé celky – úrodná a prosperující Haná, vhodná pro kulturně-poznávací turismus, a horské Jeseníky, oblast s vysokou nezaměstnaností, špatnou infrastrukturou, avšak atraktivní krajinou s bohatými přírodními zdroji využitelnými v lázeňství.

76

Obrázek 32: Dynamika vývoje OLK


Jak ukazuje obrázek 32: Dynamika vývoje OLK, vývoj HDP, HPH terciéru a čistého disponibilního důchodu sice vykazuje stálý vzestup, avšak jeho dynamika je v porovnání s ostatními kraji méně výrazná. To jde vidět především na HDP, které do roku 2009 porostlo o 20 %, což je nejméně ze všech Moravských krajů. Nijak dramaticky se nemění ani počet ekonomických subjektů působících v CR, registrovaných v kraji, což je ale v celé republice všeobecně platný trend. Relativně rychlý růst zaznamenaly výdaje na VaV, které v průměru rostly od roku 2000 do 2009 o 55 %. Soudě však podle úrovně z celorepublikového pohledu docházíme k závěru, že se OLK i přesto nachází velmi hluboko pod průměrnou úrovní (například na 48 % v roce 2009), což jasně ukazuje obrázek 33: Vývoj úrovně OLK. Investice na ochranu ŽP pak zcela patří do oblasti, v níž OLK výrazně zaostává jak v růstu, tak i v úrovni.

77

Obrázek 33: Vývoj úrovně OLK


Počet živě narozených dětí se udržuje na průměrné úrovni, na rozdíl od ostatních krajů, kde je trend jednoznačně klesající (MSK, ZLK a Vysočina) či rostoucí (JMK). Průměrné úrovně se drží také počet vysokoškolských studentů. Míra nezaměstnanosti i kriminalita v OLK klesají, avšak jejich úroveň se značně liší. Zatímco kriminalita je v kraji trvale pod průměrem ČR, což značí, že je OLK relativně bezpečnou oblastí, nezaměstnanost je naopak nadprůměrná, podporovaná především problematickou sociální situací v okresech Šumperk a Jeseník. Kapacity hromadných ubytovacích zařízení rostou jen velmi mírně, o něco rychleji než počet hostů. Stále jsou však pod průměrem ČR a tato situace se příliš nelepší. OLK vykazuje v průměru nejvyšší dynamiku nárůstu počtu cizinců mezi moravskými kraji, avšak tento trend zaznamenává celé Česko, tudíž k reálnému zlepšení postavení nedochází. Tento nedostatek ale nahrazuje zase nadprůměrná délka pobytu návštěvníka v kraji, podpořená silnou pozicí lázeňství v regionu. I když nelze definovat jednoznačný trend vývoje počtu lázeňských hostů (ve sledovaných letech 2000-2009 je proměnlivý), stále se kraj drží nad průměrem s indexem 149. Množství nemovitých památek je v kraji pod průměrem, podobně je na tom i počet TIC, jehož nárůst nestačí k reálnému zlepšování pozice.

78

3.3.4 Kraj Vysočina Kraj Vysočina by se dal charakterizovat jako region s typickým venkovským rázem, klidným prostředím a neznečištěnou krajinou. Jak vidíme na obrázku 34: Dynamika vývoje Vysočiny, kraj neprochází, až na výjimky, žádným zběsilým růstem. Obrázek 34: Dynamika vývoje Vysočiny


Jako všechny moravské kraje i Vysočina poměrně stabilně zvyšuje hodnoty základních ekonomických ukazatelů (HDP, HPH terciéru, čistý disponibilní příjem). Reálně se však její úroveň příliš nelepší. Patrné je to především na slabém výkonu terciéru v hrubé přidané hodnotě (viz obrázek 35: Vývoj úrovně Vysočiny). Nepříznivá je také úroveň výdajů na vědu a výzkum, které sice od roku 2000 narostly z původní hodnoty na 201 %, ale ve srovnání s ostatními kraji se jedná o nízkou alarmující úroveň. Tento propastný rozdíl však způsobuje mimo jiné podprůměrný počet evidovaných ekonomických subjektů cestovního ruchu v kraji a téměř mizivý sektor vysokého školství. Nezaměstnanost na Vysočině osciluje mírně pod republikovým průměrem a signalizuje relativní stabilitu zaměstnání v kraji. Kriminalita je na Vysočině trvale nejnižší na Moravě. I když se v kraji absolutně rodí čím dál tím více dětí, dynamika růstu je nižší než u ostatních krajů, čímž se Vysočina postupně z mírně nadprůměrné úrovně v roce 2000 (104 %) sesunula do podprůměru v roce 2009 (94 %).

79

Obrázek 35: Vývoj úrovně Vysočiny


Na Vysočině mírně roste počet hostů, avšak o něco pomaleji než kapacita HUZ, která je na Moravě relativně nejvyšší, avšak stále podprůměrná. Nárůst zaznamenává především domácí cestovní ruch, protože počet cizinců klesá a snižuje už tak dost nízkou úroveň kraje v tomto ukazateli (z 25 % na 16 % z průměru ČR). Situaci neprospívá ani to, že v kraji nejsou žádná lázeňská zařízení, která by generovala návštěvnost a vyrovnávala či zpomalovala trend zkracování doby pobytu. Množství nemovitých památek je ve srovnání s ostatními kraji ještě relativně dobré (88 % průměrné úrovně), což se dá říci i o počtu TIC, ačkoli je dynamika zakládání nových center nejvyšší na Moravě a v budoucnu lze očekávat, že se to promítne i do zvýšené úrovně.

3.3.5 Zlínský kraj Zlínský kraj je nenápadný region na východě Česka, který se projevuje jako poměrně atraktivní místo pro život i cestovní ruch díky kombinaci přírodního a kulturněhistorického bohatství (od teplých vinařských oblastí až po horskou krajinu s šelmami, od památek z dob Velké Moravy po moderní „baťovskou“ architekturu). Jako ve všech moravských krajích i v ZLK trvale roste životní standard měřen růstem HDP, HPH terciérního sektoru a čistého disponibilního důchodu, což dokládá i obrázek 36: Dynamika vývoje ZLK. Nicméně při přirovnání k průměrné úrovni ČR se nejedná o slavné výsledky – kraj zůstává pod průměrem (viz obrázek 37: Vývoj úrovně ZLK).

80

Obrázek 36: Dynamika vývoje ZLK


Výdaje na VaV a na ochranu ŽP v čase rostou a přibližují se k průměrné úrovni, u výdajů na VaV méně a u investic na ochranu ŽP více úspěšně. Zde je ZLK dokonce v roce 2009 nad průměrnou úrovní ČR (105 %). Obrázek 37: Vývoj úrovně ZLK


Počet živě narozených dětí za posledních 10 let mírně vzrostl, ale ne dost rychle, aby zamezil mírnému poklesu úrovně ZLK. Lépe na tom není ani nezaměstnanost, která postavení ZLK také zhoršila. Výrazně dobrých výsledků kraj dosahuje v nízké kriminalitě, 81

jež celkově klesá, a v neustálém navyšování počtu studentů vysokých škol díky otevření Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně v roce 2000. V tomto ohledu se z 36 % průměrné úrovně v roce 2000 vyšplhal ZLK na 58 % v roce 2009. V oblasti cestovního ruchu má ZLK nejsilnější pozici v počtu lázeňských hostů, kdy nad průměrnou úrovní vyčnívá o 86 %, a v nadprůměrné délce pobytu, i když ta se neustále zkracuje. Ostatně tyto dva ukazatele spolu úzce souvisí, neboť lázeňský cestovní ruch obecně prodlužuje dobu pobytu. Počet hostů v běžných HUZ se mírně navyšuje stejně jako jejich kapacity, avšak ne dostatečně rychle, aby se tím zlepšovala úroveň ZLK ve srovnání s průměrem ČR. Podobná situace panuje i při sledování dynamiky a úrovně počtu cizinců v čase s tím rozdílem, že v tomto případě je úroveň počtu cizinců celkově pouhých 21 % průměru. I když ZLK zaznamenává značnou dynamiku (ve srovnání s ostatními kraji) ve vývoji počtu nemovitých památek a turistických informačních center, drží se celkově pod průměrem, ačkoli se v roce 2009 počet TIC vyhoupl mírně nad průměrnou úroveň ČR.

3.4 Konkurenceschopnost krajů v jednotlivých oblastech Předchozí grafická znázornění demonstrují vývoj dynamiky a úrovně jednotlivých krajů, což umožňuje především vnitřní srovnávání regionu v čase. Nyní získaná data za kraje agregujeme, abychom mohli kraje porovnávat mezi sebou navzájem. K agregaci použijeme aritmetický průměr. Aby bylo možné graficky srovnat dynamiku i úroveň současně, je potřeba přepočítat dynamiku krajů tak, aby dynamika ČR představovala 100 %.

3.4.1 Ekonomika Náš 17-úhelník zahrnuje v oblasti ekonomiky šest ukazatelů v různém čase. Agregací těchto šesti ukazatelů získáme pro každý kraj a v každém období index za tuto oblast (viz příloha 4). Celkové indexy za celé sledované období pak přehledně ukazuje tabulka 3: 17-úhelník – ekonomika, kde jasně vidíme, že všechny moravské kraje jsou v ekonomické oblasti (která však s CR souvisí) pod průměrem ČR, ale vyšší dynamika (až na OLK) signalizuje umazávání rozdílu.

82

Tabulka 3: 17-úhelník – ekonomika ČR

JMK

MSK

OLK

Vysočina

ZLK

Úroveň

100

99

77

73

66

76

Dynamika

100

116

107

96

102

106


Graficky pak tyto výsledky znázorňuje obrázek 38: Konkurenceschopnost krajů v ekonomice, který na jedné ploše zohledňuje zároveň dynamiku i úroveň a na základě dosažených hodnot umisťuje jednotlivé kraje do jedné ze čtyř červeně vyznačených oblastí (oblasti „zvyšují náskok“, „ztrácejí náskok“, „zvyšují ztrátu“, „zmenšují ztrátu“). Obrázek 38: Konkurenceschopnost krajů v ekonomice


Na základě tohoto vyobrazení lze pak jasně vidět, že všechny kraje jsou ekonomicky pod průměrem, což je způsobeno především tím, že do srovnávání je zahrnut i pražský region. Ten, jak je všeobecně známo, zaujímá v rámci Česka zcela výjimečnou pozici. Díky své vysoké ekonomické výkonnosti navyšuje průměr, a tudíž zkresluje statistiky. Protože je ale i Praha jedním z krajů nelze ji při sledování vývoje Česka ignorovat. Přesto můžeme pozitivně vnímat to, že moravské kraje rostou rychleji než česká ekonomika v průměru, což by se v budoucnu mělo projevit i do zvýšení jejich úrovně. Problémy zaznamenává pouze OLK, který nestíhá držet krok s vývojem v Česku, a proto zaostává.

3.4.2 Obyvatelstvo Oblast zkoumající vybrané demografické charakteristiky krajů v našem 17-úhelníku tvoří čtyři ukazatelé, jejichž agregované indexy za celé období shrnuje tabulka 4: 17-úhelník – 83

obyvatelstvo. Nad průměrem podle úrovně leží JMK a MSK, podle dynamiky pak všechny kraje kromě Olomouckého, který se však jen těsně pohybuje kolem průměru. V této oblasti je však třeba postupovat v interpretaci dat zvlášť opatrně, neboť jak již bylo řečeno, nezaměstnanost a kriminalita mají opačný trend než ostatní ukazatelé (při zlepšení se hodnota ukazatele snižuje). Z tohoto důvodu je nutné přihlížet ke struktuře celkového indexu. Ideálním řešením je pak to, aby byl celkový index za oblast obyvatelstva tažen nahoru ukazateli OB1 a OB4 (počet živě narozených na 1000 obyvatel a počet studentů VŠ na 1000 obyvatel). Tabulka 4: 17-úhelník – obyvatelstvo ČR

JMK

MSK

OLK

Vysočina

ZLK

Úroveň

100

121

110

98

62

75

Dynamika

100

102

100

97

108

109


Výše uvedený předpoklad naplňují v dynamice vývoje všechny kraje kromě ZLK, kde roste i nezaměstnanost. Pokud však analyzujeme úroveň krajů, většina z nich se potýká s nadprůměrně vysokou nezaměstnaností až na Vysočinu. U ní výrazně nízkou celkovou úroveň způsobuje mizivý počet vysokoškolských studentů, který byl na počátku sledovaného období nulový, ale zřízením Vysoké školy polytechnické v Jihlavě v roce 2005 postupně narůstá. Obrázek 39: Konkurenceschopnost krajů v oblasti obyvatelstvo


Znázornění pozic krajů ukazuje obrázek 39: Konkurenceschopnost krajů v oblasti obyvatelstvo, která do „sektoru“ značícího zvyšování náskoku řadí JMK a na hranici leží MSK. U Jihomoravského kraje je tato pozice determinována především vysokým podílem vysokoškolských studentů na obyvatelstvu. Moravskoslezský kraj však nahoru táhne nadprůměrná nezaměstnanost. Stabilní se z pohledu úrovně zdá být OLK, který se drží 84

těsně u průměru. V kraji se vyrovnávají dva jevy – jeden pozitivní, velmi nízká úroveň kriminality, a jeden negativní, nadprůměrná nezaměstnanost. Nízká úroveň ZLK je způsobena především nízkým počtem studentů VŠ a nízkou kriminalitou, která je však pozitivním jevem. ZLK však společně s Vysočinou dosahují nejvyšší dynamiky růstu, proto lze očekávat budoucí zlepšení jejich pozic (u obou zvyšuje dynamiku nárůst vysokoškolských studentů).

3.4.3 Cestovní ruch Oblast cestovního ruchu v našem 17-úhelníku reprezentuje 7 ukazatelů. Celkové indexy za tuto oblast přehledně seřazuje tabulka 5: 17-úhelník – cestovní ruch. Z ní také vidíme, že podobně jako v ekonomice i nyní se všechny moravské kraje nalézají pod průměrnou úrovní. Důvod je opět stejný, neboť Praha je fenoménem také v cestovním ruchu – tento region navštěvuje nejvíce turistů včetně cizinců (36 % všech turistů v Česku v roce 2009), čemuž odpovídá i velká koncentrace ubytovacích kapacit (18 % ubytovacích kapacit země), což celkově vytahuje Prahu vysoko nad průměr. Tabulka 5: 17-úhelník – cestovní ruch ČR

JMK

MSK

OLK

Vysočina

ZLK

Úroveň

100

70

68

84

64

91

Dynamika

100

94

95

97

94

100


Přesto je důležité Prahu do srovnání zahrnout, neboť předurčuje tempo růstu a nutí kraje, aby zapracovaly na své konkurenceschopnosti a sestavovaly kvalitní a atraktivní regionální produkty. Zde je nutno podotknout, že všechny moravské kraje ve sledovaném období v oblasti cestovního ruchu rostly. Jejich dynamika růstu byla ale nižší než celková dynamika České republiky s výjimkou ZLK, který se vyvíjel stejně rychle jako ČR (k výsledkům pod 100 % docházíme až po přepočtu). Dobré základní předpoklady pro cestovní ruch podle našeho 17- úhelníku jsou v ZLK a OLK (viz obrázek 40: Konkurenceschopnost krajů v cestovním ruchu), kde se úroveň drží nejvýše z moravských krajů především díky lázeňství a tím i delší době pobytu. V těchto ukazatelích se kraje drží i v nadprůměrných hodnotách. Bohužel je to však jediné, kde tyto kraje převyšují průměr, ostatní ukazatele mají slabší výkon. Nejnižší hodnoty, a to u všech krajů, vykazuje podíl cizinců a snižuje tak jejich celkovou úroveň. Graf zobrazuje poměrně nízkou úroveň JMK (ta je významně ovlivněná faktem, že v kraji prakticky neexistuje lázeňský cestovní ruch), který ale patří na Moravě k nejnavštěvovanějším. To pak dokazuje, že více než samotné atraktivity může rozhodovat také geografická poloha a dopravní dostupnost, která je v případě JMK relativně nejlepší 85

ze všech moravských krajů. To se částečně vztahuje i ke kratší době pobytu. Návštěvníci se totiž většinou pouze „zastaví“ v kraji a po krátké době se přesunují dále do Vídně, Bratislavy či Budapeště. Obrázek 40: Konkurenceschopnost krajů v cestovním ruchu


Nízkou úroveň MSK oblasti cestovního ruchu „zajišťuje“ malá návštěvnost kraje a také malá ubytovací kapacita. Svůj výkon tak tento region může zlepšit nejen nalákáním většího množství návštěvníků, k čemuž je ale potřeba viditelnější propagace kraje, ale i v lázeňství, jež v kraji svou tradici má. Určitou úlohu v propagaci mohou zahrát TIC, kterých má právě MSK bezkonkurenčně nejvíce na Moravě. O Vysočině lze pak říci, že se ve všech sledovaných ukazatelích pohybuje v podprůměru, zvláště u zahraničních návštěvníků, což z ní činí z pohledu cestovního ruchu nejslabší moravský kraj. V lázeňském cestovním ruchu pak dosahuje nulových hodnot. Naproti tomu nejlepší pozici ve srovnání s ostatními moravskými kraji má Vysočina v kapacitě hromadných ubytovacích zařízení (86 % průměru ČR).

3.5 Žebříček konkurenceschopnosti krajů v cestovním ruchu Agregací všech získaných dat se dobereme k celkovým indexům, které naznačí výsledné pozice jednotlivých krajů. Z tabulky 6: Celková konkurenceschopnost krajů vyplývá, že povětšinou se kraje vyvíjí rychleji, než Česko celkově, čímž se reálně zlepšuje i jejich úroveň, která je však zatím stále podprůměrná.

86

Tabulka 6: Celková konkurenceschopnost krajů v cestovním ruchu ČR

JMK

MSK

OLK

Vysočina

ZLK

Úroveň

100

92

81

83

64

82

Dynamika

100

104

101

97

100

104


Názorněji lze získaná data porovnat na obrázku 41: Celková konkurenceschopnost krajů v cestovním ruchu, kde jasně vidíme celkové postavení krajů jak podle úrovně, tak i dynamiky. Příslibem pro moravské kraje je povětšinou vyšší dynamika růstu, než je průměr ČR, která kraje vyzdvihává do pozice, kdy zmenšují ztrátu. Pouze Olomoucký kraj, ačkoli je jeho úroveň druhá nejvyšší na Moravě, s dynamikou růstu zaostává, což se negativně projevuje v dalším prohlubování rozdílu. To jde vidět především u výsledků úrovně v čase (viz příloha 4). Obrázek 41: Celková konkurenceschopnost krajů v cestovním ruchu


Z celkových indexů také můžeme sestavit dva žebříčky konkurenceschopnosti – podle dynamiky a podle úrovně (viz tabulka 7: Žebříček konkurenceschopnosti krajů v CR) se zohledněním vývoje kraje v čase. JMK se suverénně ujímá vedení s nejvyšší úrovní a v dynamice růstu se o první příčku dělí se ZLK. ZLK pak jen těsně zaujímá třetí pozici v úrovni. Vzhledem k jeho dynamickému vývoji a stagnaci OLK lze očekávat, že se úroveň ZLK brzy předsune na druhé místo.

87

Tabulka 7: Žebříček konkurenceschopnosti krajů v CR Pořadí 1. 2. 3. 4. 5.

Dynamika JMK, ZLK MSK Vysočina OLK

Index Úroveň 104 JMK OLK 101 ZLK 100 MSK 97 Vys očina

Index 92 83 82 81 64


Pozice MSK mírně zaostává za OLK a ZLK, avšak na rozdíl od OLK, dynamikou vývoje se pomalu posunuje vpřed, zatímco OLK postupně klesá. Vysočina se svou celkově nejnižší úrovní ze všech moravských krajů žebříček uzavírá. Z uvedených informací tedy vyplývá, že nejlepší pozici si během let vybudoval Jihomoravský kraj, který své postavení dále upevňuje postupným růstem směřujícím k průměru ČR. Je patrné, že slabší výsledky z oblasti cestovního ruchu převážily vysoké hodnoty ukazatelů obyvatelstva a především ekonomiky. Kraj je totiž po Praze tradičním centrem vysokého školství (a tedy i druhým centrem vědy a výzkumu) a ekonomických aktivit. Celkově se kraj chová nejkonkurenceschopněji. Nadějnou pozici nyní zaujímá Zlínský kraj, jehož úroveň se postupně zvedá díky vysoké dynamice růstu, kterou sdílí s JMK. Ta je podpořená především ekonomickým růstem, ale také výrazným přibýváním vysokoškolských studentů. Úroveň se pak zvyšuje především díky dobrým základním předpokladům pro rozvoj cestovního ruchu, což v našich statistikách reprezentuje především lázeňský cestovní ruch. Olomoucký kraj v roce 2000 začínal na úrovni dokonce o něco málo vyšší než JMK, avšak kvůli nepřesvědčivému výkonu mu poněkud „ujel vlak“ a kraj v růstu oproti zbytku Moravy zaostal. To se samozřejmě projevilo v poklesu úrovně. Dynamiku růstu zpomaluje především neschopnost zvýšit vlastní ekonomickou výkonnost. Kraj v celkovém žebříčku zachraňuje relativně dobrá pozice v cestovním ruchu (lázeňství, delší rekreační pobyty především na horách), avšak je třeba přilákat další návštěvníky a tím podpořit i ekonomiku. Moravskoslezský kraj zdědil z minulosti komplikovanou sociální a ekonomickou situaci, kdy na jedné straně patří k ekonomickým tahounům a lidnatým oblastem, na druhou stranu je zde životní standard obecně na nižší úrovni, která se promítá do nízké atraktivity pro domácí i zahraniční návštěvníky. Úroveň kraje se však během sledovaných let mírně vylepšila a přibližuje se k ZLK a OLK, což podporuje především celkový pozvolný růst tažený především ekonomickým výkonem. Nastartování ekonomického růstu společně s cílenou propagací by mohlo pomoci kraj více zatraktivnit návštěvníkům a zlomit současný trend jejich poklesu.

88

Na chvostu žebříčku se nalézá kraj Vysočina. Ačkoli je jeho úroveň nejnižší ze všech moravských krajů, vyznačuje se poměrně stabilním sociálním a ekonomickým prostředím (nízká nezaměstnanost, nízká kriminalita, relativně vysoký čistý disponibilní důchod). Kraj je tradičně zemědělským regionem, což nijak nenapomáhá ke zvyšování ekonomické výkonnosti, přesto si ale kraj udržuje celkově průměrné tempo růstu. Pro zlepšení úrovně by však bylo potřeba toto tempo ještě zvýšit, v oblasti cestovního ruchu například podpořit venkovský cestovní ruch a další šetrné formy turismu.

89

Závěr Starat se o konkurenceschopnost regionu je dnes důležitou součástí řízení cestovního ruchu v krajích, neboť kraje už nesoupeří mezi sebou, ale v globalizovaném světě se stávají jedněmi z mnoha desítek a stovek destinací. Úspěšnost kraje v cestovním ruchu determinuje jeho další rozvoj, cestovní ruch může významně pomoci jak v ekonomickém, tak i například v sociálním či kulturním vývoji prostřednictvím svých dopadů. Je však třeba dbát na to, aby byly negativní dopady eliminovány a pozitivní podporovány. V této souvislosti se pak uplatňuje řízení cestovního ruchu v souladu s udržitelným rozvojem, který respektuje přirozené prostředí regionu a zohledňuje současnou spotřebu s potřebami budoucích generací. Kombinací efektivního a šetrného způsobu využívání zdrojů a atraktivit a podporování existence cestovního ruchu v regionu si kraje zajišťují svou konkurenceschopnost z dlouhodobého pohledu. Měření konkurenceschopnosti je však, jak jsme z příkladů (TTCI, Crouchův a Ritchieho koncepční model konkurenceschopnosti destinace, Dwyerův a Kimův integrovaný model konkurenceschopnosti destinace) zjistili, značně problematické. Uvedené modely, které pracují s objektivními i subjektivními ukazateli, jsou náročné na získání i zpracování dat, proto je v naší práci využita zjednodušená metoda ekonomického n-úhelníku. Ten, ačkoli není zdaleka ideální, čehož si je autorka velmi dobře vědoma a pozitiva i negativa uvádí v textu práce, umožňuje názorné srovnání moravských krajů na základě vybraných kritérií, které se určitým způsobem vztahují k cestovnímu ruchu. Nedostatky metody také vyplývají z toho, že se jedná o vůbec prvotní aplikaci modelu 17-úhelníku na oblast cestovního ruchu. V této diplomové práci je tedy použita metoda 17-úhelníku, jež porovnává ukazatele Jihomoravského, Moravskoslezského, Olomouckého, Zlínského kraje a kraje Vysočina v oblasti ekonomiky, obyvatelstva a cestovního ruchu. Ukazatele hodnotí z pohledu dynamiky a úrovně v období let 2000-2009. Celkové výsledky 17-úhelníku reprezentuje unikátní žebříček konkurenceschopnosti v cestovním ruchu a graf znázorňující pozici každého moravského kraje vůči průměru České republiky. Výsledky 17-úhelníku v podstatě potvrzují skutečnosti, které vyplývají z analytické části práce, kde jsou popsány základní charakteristiky krajů z pohledu přírodních podmínek, ekonomiky, infrastruktury, dopravy, obyvatelstva a cestovního ruchu, což nás vede k závěru, že lze tento model uplatnit i v praxi. Praktické využití pak spočívá především v tom, že sestavené žebříčky či grafy jasně signalizují, zda a v jakých ohledech se kraj nachází nad anebo pod průměrem České republiky. Na základě těchto porovnání pak mohou subjekty pověřené řízením cestovního ruchu či rozvoje kraje přijímat potřebná 90

opatření, která povedou k zlepšení sledovaných ukazatelů, potažmo ke zlepšení konkurenceschopnosti regionu. Z našeho 17-úhelníku plyne zjištění, čímž se potvrzuje obecně známý fakt, že se všechny kraje nachází pod průměrnou úrovní ČR (za což může především výjimečná pozice Prahy, která „deformuje“ statistiky, avšak od vývoje v Česku ji nelze oddělit), svou dynamikou však většinou předčí průměrný růst v ČR a celkově postupně zlepšují svoji situaci zmenšováním rozdílu od průměru České republiky. Jako jasný vítěz, a tedy nejkonkurenceschopnější region Moravy v cestovním ruchu, vychází ze 17-úhelníku Jihomoravský kraj, silný jak v dynamice vývoje, tak v úrovni. Stejnou dynamiku růstu vykazuje ve sledovaném období i Zlínský kraj a úrovní jen mírně zaostává za druhým Olomouckým krajem, jehož dynamika růstu je však nejhorší a signalizuje v budoucnu výrazné zaostávání regionu, pokud se kraj nepokusí růst podpořit především po ekonomické stránce. Moravskoslezský kraj roste ve sledovaných oblastech nepatrně rychleji, než je průměrný růst ČR a postupně zvyšuje svoji úroveň. Vysočina je oblastí se specifickými předpoklady, nevyniká ani v dynamice, ani v úrovni (ta je naopak v porovnání s ostatními moravskými kraji nejhorší). Je tedy jejím velkým úkolem do budoucna na své konkurenceschopnosti zapracovat.

91

Použité zdroje Literatura [1] BLANKE, J. CHIESA, T. The Travel & Tourism Competitiveness Report 2011 – Beyond the Downturn. Geneva: World Economic Forum, 2011. ISBN: 978-92-9504418-0. [2] BUHALIS, D. Marketing the Competitive Destination of the Future. In: Tourism Management: Research Policies Practice, 1/2000. ISNN 02615177. [3] CLAWSON, M., KNETSCH, J. L. The Economics of Outdoor Recreation. Baltimore: The Johns Hopkins Press, 1966. ISBN 0801801214. [4] CROUCH, G. I. Modelling destination competitiveness: a survey and analysis of the impact of competitiveness attributes. Gold Coast: CRC for Sustainable Tourism Pty Ltd., 2007. ISBN 9781920965389. [5] GEHINOVÁ, B. Geografie cestovního ruchu: vymezení teritoriálních forem cestovního ruchu a hodnocení. České Budějovice: Jihočeská univerzita, Ekonomická fakulta, 2008. ISBN 978-80-7394-142-0. [6] HOLEČEK, M. Zeměpis cestovního ruchu. Praha: Nakladatelství České geografické společnosti, 1999. ISBN 80-86034-39-9. [7] HONG, W. CH. Competitiveness in Tourism Sector. Heidelberg: Physica-Verlag A Springer Company, 2008. ISBN 978-3-7908-2041-6. [8] INDROVÁ, J. Cestovní ruch I. Praha: Oeconomica, 2004. ISBN 80-245-0799-4. [9] KIRÁĽOVÁ, A. How Snails Unified the Destination (Case Study). In PETRILLO, C. S., SWARBROOKE, J. (ed.). Networking & Partnership in Destination Development & Management. Naples: Enzo Albano Editore, 2004. ISBN 88-8967703-1. [10] KIRÁĽOVÁ, A. Marketing: destinace cestovního ruchu. Praha: Ekopress, 2003. ISBN 80-86119-56-4. [11] MINISTERSTVO PRO MÍSTNÍ ROZVOJ ČR: Koncepce státní politiky cestovního ruchu v České republice na období 2007-2013. Dragon Press s.r.o. [12] PALATKOVÁ, M. Mezinárodní cestovní ruch. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-80247-3750-8. 92

[13] PÁSKOVÁ, M. Výkladový slovník cestovního ruchu. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2002. ISBN 80-239-0152-4. [14] SHARMA, K. K. Tourism and Regional Development. New Delhi: Sarup & Sons, 2004. ISBN 81-7625-529-7. [15] SYNEK, M., SEDLÁČKOVÁ, H., VÁVROVÁ, H. Jak psát bakalářské, diplomové, doktorské a jiné písemné práce. Praha: Oeconomica, 2007. ISBN 978-80-245-1212-9. [16] VAŠKO, M. Cestovní ruch a regionální rozvoj. Praha: Vysoká škola ekonomická, 2002. ISBN 80-245-0445-6. [17] VITURKA, M. Kvalita podnikatelského prostředí, regionální konkurenceschopnost a strategie regionálního rozvoje České republiky. Praha: Grada, 2010. ISBN 978-80247-3638-9. [18] WALL, G., MATHIESON, A. Tourism: change, impacts and opportunities. London: Pearson Education Limited, 2006. ISBN 0-130-99400-6

93

Elektronické zdroje [1] BÍNA, J. Hodnocení potenciálu cestovního ruchu v obcích České republiky. Dostupné online [http://www.uur.cz/images/publikace/uur/2002/2002-01/01.pdf], 15. března 2011. [2] CROUCH, G. I., RITCHIE, J. R. B. The competitive destination. Dostupné online [http://www.estig.ipbeja.pt/~aibpr/Ensino/EngDesenvTur/MaterialdeApoio/2semestre/ CroucheRitchie/Crouch2000.pdf], 28. června 2011. [3] DWYER, L., KIM, C. Destination Competitiveness. Dostupné online [http://fama2.us.es:8080/turismo/turismonet1/economia%20del%20turismo/demanda %20turistica/DESTINATION%20COMPETITIVENESS%20A%20MODEL%20AN D%20DETERMINANTS.PDF], 28. června 2011. [4] KHAN, H., PHANG, S., TOH, R. S. The multiplier effect: Singapore's hospitality industry. In: Cornell Hospitality Quarterly, 36 (1)/1995. Dostupné online [http://search.proquest.com/docview/209726914?accountid=17203], 12. června 2011. [5] KIRÁĽOVÁ, A. Vytváření organizací cestovního ruchu (OCR) v turistických regionech. Dostupné online [http://www.czechtourism.cz/files/regiony/destin/organizacecrvregionech.pdf], 15. března 2011. [6] MARTINČÍK, D. Ekonomicko-sociální úroveň krajů – komplexní srovnávací analýza. In: E+M Ekonomie a Management, 1/2008, 14-14-25. Dostupné online [http://search.proquest.com/docview/195463774?accountid=17203], 15. června 2011. [7] TOOMAN, L. A. Multipliers and life cycles: A comparison of methods for evaluating tourism and its impacts. In: Journal of Economic Issues, 31 (4)/1997, 917-917-932. Dostupné online [http://search.proquest.com/docview/208858904?accountid=17203], 12. června 2011. [8] WOKOUN, R. Regionální konkurenceschopnost: teorie a přístupy. Dostupné online [http://is.muni.cz/do/1456/soubory/katedry/kres/4884317/14318877/Wokoun.pdf], 15. března 2011. [9] ZAHRADNÍK, P. Stav příprav Kohezní politiky EU po roce 2013 a formulace jejích klíčových priorit. Dostupné online [http://www.csas.cz/banka/content/inet/internet/cs/EUSpA_PripravyKohezniPolitiky.p df?archivePage=EUspec_archive&navid=nav00202_eu_spec_analyzy], 15. března 2011. 94

Webové stránky Česká centrála cestovního ruchu – CzechTourism: http://www.czechtourism.cz/ Česká národní banka: http://www.cnb.cz/cs/index.html Český statistický úřad: http://czso.cz/csu/redakce.nsf/i/home EurActiv.cz: http://www.euractiv.cz/ Euroregion Beskydy: http://www.euroregion-beskydy.sk/ Euroregion Bílé-Biele Karpaty: http://www.erbbk.sk/main.php?r=1 Euroregion Egrensis: http://www.euregio-egrensis.cz/ Euroregion Elbe/Labe: http://www.euroregion-elbe-labe.eu/cz/ Euroregion Erzgebirge – Krušnohoří: http://www.euroreg.cz/ Euroregion Glacensis: http://www.euro-glacensis.cz/new/index.html Euroregion Nisa: http://www.neisse-nisa-nysa.org/index.php?id=1&L=1 Euroregion Pomoraví: http://www.somjm.cz/euroregion-pomoravi.html Euroregion Praděd: http://www.europraded.cz/ Euroregion Silesia: http://www.euroregion-silesia.cz/ Euroregion Silva Nortica: http://www.silvanortica.com/ Euroregion Šumava: http://www.euregio.cz/ Euroregion Těšínské Slezsko: http://euroregion.inforeg.cz/ Euroskop: http://www.euroskop.cz/ Eurostat: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/eurostat/home/ Jihomoravský kraj: http://www.kr-jihomoravsky.cz/ Mezinárodní měnový fond: http://www.imf.org/external/index.htm Ministerstvo kultury ČR: http://www.mkcr.cz/ Ministerstvo pro místní rozvoj ČR: http://www.mmr.cz/ Moravskoslezský kraj: http://www.kr-moravskoslezsky.cz/ 95

Národní památkový ústav: http://www.npu.cz/ Olomoucký kraj: http://www.kr-olomoucky.cz/ Portál regionálních informačních servisů: http://www.risy.cz Ředitelství silnic a dálnic ČR: http://www.rsd.cz/ Strukturální fondy EU: http://www.strukturalni-fondy.cz/ Světové ekonomické fórum: http://www.weforum.org/ Tourism-review.cz: http://www.tourism-review.cz/ Turistické regiony ČR: http://tourism.cz/mapa/mapa.phtml?id_objektu=113950 Vysočina: http://www.kr-vysocina.cz/ World Tourism Organization: http://unwto.org/en World Travel and Tourism Council: http://www.wttc.org/eng/Home/ Zlínský kraj: http://www.kr-zlinsky.cz/

96

Seznam tabulek a obrázků Tabulky Tabulka 1: Klasifikace NUTS ............................................................................................. 22 Tabulka 2: 17-úhelník.......................................................................................................... 68 Tabulka 3: 17-úhelník – ekonomika .................................................................................... 83 Tabulka 4: 17-úhelník – obyvatelstvo ................................................................................. 84 Tabulka 5: 17-úhelník – cestovní ruch ................................................................................ 85 Tabulka 6: Celková konkurenceschopnost krajů v cestovním ruchu .................................. 87 Tabulka 7: Žebříček konkurenceschopnosti krajů v CR ..................................................... 88

97

Obrázky Obrázek 1: Crouchův a Ritchieho model konkurenceschopnosti destinace ........................ 15 Obrázek 2: Dwyerův a Kimův model konkurenceschopnosti destinace ............................. 15 Obrázek 3: Regiony soudržnosti a kraje .............................................................................. 24 Obrázek 4: Turistické regiony ČR ....................................................................................... 25 Obrázek 5: Euroregiony v ČR ............................................................................................. 26 Obrázek 6: Podíl turistů v krajích ........................................................................................ 28 Obrázek 7: Lázeňští hosté v ČR .......................................................................................... 29 Obrázek 8: Využití půdy v JMK ......................................................................................... 32 Obrázek 9: Věková struktura obyvatel JMK ....................................................................... 33 Obrázek 10: Vývoj návštěvnosti JMK................................................................................. 37 Obrázek 11: Hosté v HUZ JMK .......................................................................................... 37 Obrázek 12: Využití půdy v MSK ....................................................................................... 39 Obrázek 13: Věková struktura obyvatel MSK .................................................................... 41 Obrázek 14: Vývoj návštěvnosti MSK ................................................................................ 45 Obrázek 15: Hosté v HUZ MSK ......................................................................................... 45 Obrázek 16: Využití půdy v OLK ....................................................................................... 47 Obrázek 17: Věková struktura obyvatel OLK ..................................................................... 48 Obrázek 18: Vývoj návštěvnosti OLK ................................................................................ 52 Obrázek 19: Hosté v HUZ OLK .......................................................................................... 52 Obrázek 20: Využití půdy na Vysočině............................................................................... 54 Obrázek 21: Věková struktura obyvatel Vysočiny .............................................................. 55 Obrázek 22: Vývoj návštěvnosti Vysočiny ......................................................................... 58 Obrázek 23: Hosté v HUZ na Vysočině .............................................................................. 59 Obrázek 24: Využití půdy v ZLK ........................................................................................ 60 Obrázek 25: Věková struktura obyvatel ZLK ..................................................................... 61 Obrázek 26: Vývoj návštěvnosti ZLK ................................................................................. 64 Obrázek 27: Hosté v HUZ ZLK .......................................................................................... 65 98

Obrázek 28: Dynamika vývoje JMK ................................................................................... 73 Obrázek 29: Vývoj úrovně JMK ......................................................................................... 74 Obrázek 30: Dynamika vývoje MSK .................................................................................. 75 Obrázek 31: Vývoj úrovně MSK ......................................................................................... 76 Obrázek 32: Dynamika vývoje OLK ................................................................................... 77 Obrázek 33: Vývoj úrovně OLK ......................................................................................... 78 Obrázek 34: Dynamika vývoje Vysočiny............................................................................ 79 Obrázek 35: Vývoj úrovně Vysočiny .................................................................................. 80 Obrázek 36: Dynamika vývoje ZLK ................................................................................... 81 Obrázek 37: Vývoj úrovně ZLK.......................................................................................... 81 Obrázek 38: Konkurenceschopnost krajů v ekonomice ...................................................... 83 Obrázek 39: Konkurenceschopnost krajů v oblasti obyvatelstvo........................................ 84 Obrázek 40: Konkurenceschopnost krajů v cestovním ruchu ............................................. 86 Obrázek 41: Celková konkurenceschopnost krajů v cestovním ruchu ................................ 87

99

Přílohy Příloha 1: Ekonomický 18-úhelník .................................................................................... 101 Příloha 2: Indexy dynamiky a úrovně krajů a ČR ............................................................. 102 Příloha 3: Celkové indexy dynamiky a úrovně krajů za jednotlivé ukazatele................... 108 Příloha 4: Celkové indexy dynamiky a úrovně krajů v čase za vybrané oblasti ............... 109

100

Kval ita ži vota

Růst ový poten ciál

Mak roek onom ický výko n

Příloha 1: Ekonomický 18-úhelník Ekonomický 18-úhelník KV7/MA1 dokončené byty na obyvatele MA2 reálný čistý disponibilní důchod na obyvatele MA3 reálná průměrná hrubá mzda MA4 obecná míra nezaměstnanosti MA5 reálný HDP na obyvatele MA6 reálná hrubá přidaná hodnota na obyvatele MA7/RP1 reálná hrubá tvorba fixního kapitálu na obyvatele RP2 počet podnikatelských subjektů na obyvatele RP3 struktura zaměstnanosti RP4 počet studentů VŠ na obyvatele RP5 živě narození na obyvatele RP6 věková struktura RP7/KV1 průměrná pracovní neschopnost pro nemoc KV2 znečištění životního prostředí KV3 počet trestných činů na obyvatele KV4 počet kulturních zařízení na obyvatele KV5 počet lékařů na obyvatele KV6 evidovaná osobní vozidla na obyvatele

Zdroj: MARTINČÍK, D. Ekonomicko-sociální úroveň krajů – komplexní srovnávací analýza. In: E+M Ekonomie a Management, 1/2008, 14-14-25. Dostupné online [http://search.proquest.com/docview/195463774?accountid=17203], 15. června 2011.

101

Příloha 2: Indexy dynamiky a úrovně krajů a ČR Jihomoravský kraj

Dynamika 2000

Ces tovn í ruc h

Oby vate lstvo

Eko nom ika

HDP/ob. v PPS

2003

Úroveň

2006

2009

EKO1

100

117

139

150

HPH terciéru/ob.

EKO2

100

124

155

174

Čistý disponibilní důchod/ob.

EKO3

100

114

135

161

Počet ek. subjektů CR/1000 ob.1), 2)

EKO4

100

104

106

106

Výdaje na VaV/ob.3)

EKO5

100

114

165

261

Investice do ŽP/ob.

průměr

2000

2003

2006

2009

průměr

EKO1

92

93

92

96

138

EKO2

93

93

97

98

95

127

EKO3

97

95

95

98

96

104

EKO4

90

89

91

92

91

160

EKO5

97

97

92

134

105

200

EKO6

56

182

84

128

113

97

99

101

98

112

114

111

111

127

93

EKO6

100

296

158

245

Živě narození/1000 ob.

OB1

100

106

121

136

116

OB1

95

Nezaměstnanost4)

OB2

100

117

97

93

102

OB2

105

Trestné činy/1000 ob.

OB3

100

95

88

81

91

OB3

85

87

87

82

85

Podíl studentů VŠ/1000 ob.5) 6) 7)

OB4

100

110

142

170

130

OB4

188

190

193

186

189

Kapacita HUZ (lůžka 8) )/ob.

CR1

100

92

87

91

92

CR1

73

65

62

64

66

Hosté HUZ/ob.

CR2

100

116

118

113

112

CR2

76

84

76

79

79

Cizinci/1000 ob.

CR3

100

104

124

107

109

CR3

61

59

56

53

57

Doba pobytu

CR4

100

73

69

65

77

CR4

91

75

75

73

79

Nemovité památky/ km 2

CR5

100

102

103

104

102

CR5

119

118

117

116

117

100

115

142

119

CR6

100

100

100

100

100

CR7

100

117

119

135

118

TIC/km 2 9) 10)

CR6

Lázeňští hosté/1000 ob.

CR7

průměr

91

90

87

89

0

0

0

0

0

89

96

89

94

92

1) ek. subjekty CR = dle CZ NACE G + I (dle OKEČ obchod, ubytování, stravování)

6) 2000 - údaje za š k. rok 2001/2002

2) 2000 - údaje k 31.12.2001

7) Vysočina - bazická hddnota = 2006

3) 2000 - údaje 2001

8) stav roku 2000 k 31.7.

4) od roku 2004 nová metodika

9) bazický index = 1.7.2004

5) údaje za školní roky končící uvedeným rokem

10) stav roku 2003 k 1.7.2004, stav roku 2006 k 25. 8.

Zdroj: ČSÚ, vlastní výpočty

102

Moravskoslezský kraj Dynamika

Ces

tovn í ruc h

Ob y va

tel st

vo

Ek o no m i

ka

2000

2003

Úroveň

2006

2009

průměr

2000

2003

2006

2009

průměr

HDP/ob. v PPS

EKO1

100

116

149

151

129

EKO1

78

78

83

81

80

HPH terciéru/ob.

EKO2

100

123

151

167

135

EKO2

70

68

70

70

70


EKO3

100

113

134

163

128

EKO3

91

89

89

93

91

Počet ek. subjektů CR/1000 ob.

EKO4

100

103

103

100

101

EKO4

88

86

86

84

86

Výdaje na VaV/ob.

EKO5

100

138

317

174

182

EKO5

50

61

91

46

62


EKO6

100

89

123

157

117

EKO6

66

65

78

97

76


OB1

100

104

112

120

109

OB1

100

100

96

94

97

Nezaměstnanost

OB2

100

108

89

74

93

OB2

168

165

165

140

159


OB3

100

90

90

101

95

OB3

87

85

91

106

92

Podíl studentů VŠ/1000 ob.

OB4

100

107

139

174

130

OB4

91

90

92

93

92

Kapacita HUZ (lůžka)/ob.

CR1

100

101

97

100

100

CR1

49

48

47

47

48

Hosté HUZ/ob.

CR2

100

104

97

93

98

CR2

48

47

39

41

44

Cizinci/1000 ob.

CR3

100

123

118

119

115

CR3

16

19

14

16

16

Doba pobytu

CR4

100

80

74

71

81

CR4

116

105

103

103

107

Nemovité památky/km 2

CR5

100

107

111

116

109

CR5

68

70

72

74

71

100

107

132

113

CR6

161

148

143

150

CR7

TIC/km

2

Lázeňští hosté/1000 ob. průměr

CR6 CR7

100

102

96

118

104

100

106

124

125

114

41

41

31

33

36

77

81

82

80

81

103

Olomoucký kraj

Ces tovn í ruc h

Oby vate lstvo

Eko nom i ka

2000 HDP/ob. v PPS

EKO1

HPH terciéru/ob.

100

Dynamika 2003 2006 113

130

2009

průměr

2000 80

Úroveň 2003 2006

138

120

EKO1

127

EKO2

75

71 92 90

89

EKO2

100

118

139

152


EKO3

100

116

137

160

128

EKO3

91


EKO4

100

106

106

101

103

EKO4

89

77

74

2009

průměr

75

76

70

68

71

91

92

92

86

88

Výdaje na VaV/ob.

EKO5

100

123

180

219

155

EKO5

42

45

43

48

44


EKO6

100

94

56

56

76

EKO6

86

89

46

45

67


113

OB1

100

107

117

129

Nezaměstnanost

OB2

100

100

80

85

OB1

97

100

98

99

98

91

OB2

133

121

118

128


OB3

100

87

77

78

125

86

OB3

75

70

67

70

71


OB4

100

108

131


CR1

100

108

104

168

127

OB4

101

101

96

100

100

103

104

CR1

68

71

70

68

69

Hosté HUZ/ob.

CR2

100

109

104

91

101

CR2

61

63

54

52

58

Cizinci/1000 ob.

CR3

100

144

132

110

121

CR3

25

34

24

22

26

CR4

100

85

82

79

87

CR4

121

117

119

119

119

CR5

100

103

104

106

103

CR5

82

82

82

82

82

100

104

148

117

CR6

87

78

86

83

CR7

211

136

117

131

149

90

85

79

81

83

Doba pobytu Nemovité památky/km

2

TIC/km 2

CR6


CR7

průměr

100

67

109

124

100

100

105

111

120

109

104

Vysočina

Ces tovn í ruc h

Oby vate lstvo

Eko nom i ka

2000 HDP/ob. v PPS

EKO1

HPH terciéru/ob.

100

Dynamika 2003 2006 120

140

2009

průměr

Úroveň 2003 2006

2000

136

124

EKO1

84

86

132

EKO2

62

64 95

2009

84

průměr

78

83

60

57

61

94

94

94 71

EKO2

100

129

146

153


EKO3

100

120

142

164

131

EKO3

91


EKO4

100

105

104

103

103

EKO4

71

71

70

71

Výdaje na VaV/ob.

EKO5

100

135

162

201

149

EKO5

22

27

21

24

23


EKO6

100

113

126

97

109

EKO6

57

71

68

52

62


106

OB1

104

100

97

94

99

86

91

109

94

49

49

55

50

OB1

100

101

109

115

Nezaměstnanost

OB2

100

104

90

106

100

OB2

91


OB3

100

94

88

96

94

OB3

48


OB4

100

100

100

349

162

OB4

0

0

6

17

6


CR1

100

103

107

106

104

CR1

84

84

89

86

86

Hosté HUZ/ob.

CR2

100

103

107

94

101

CR2

70

69

64

61

66

Cizinci/1000 ob.

CR3

100

95

102

81

95

CR3

25

22

19

16

20

CR4

100

79

71

64

79

CR4

110

99

94

88

98

CR5

100

101

102

103

102

CR5

90

89

88

87

88

100

141

163

135

CR6

79

95

86

87

100

100

100

100

100

CR7

100

106

114

131

113


2

TIC/km 2

CR6


CR7

průměr

0

0

0

0

0

63

64

64

63

64

105

Zlínský kraj

Ces tovn í ruc h

Oby vate lstvo

Eko nom i ka

2000 HDP/ob. v PPS

EKO1

HPH terciéru/ob.

100

Dynamika 2003 2006 114

136

2009

průměr

2000 84

Úroveň 2003 2006

144

124

EKO1

128

EKO2

71

66 93 91

91

EKO2

100

117

141

154


EKO3

100

115

140

158

128

EKO3

94


EKO4

100

104

103

100

102

EKO4

93

82

81

2009

průměr

83

82

67

66

67

96

94

94

88

91

Výdaje na VaV/ob.

EKO5

100

133

242

232

177

EKO5

42

48

58

51

50


EKO6

100

106

105

195

127

EKO6

58

64

58

105

71


105

OB1

100

100

92

91

96

104

103

114

104

OB1

100

98

108

116

Nezaměstnanost

OB2

100

123

100

108

108

OB2

93


OB3

100

86

77

78

85

OB3

57

53

51

54

54


OB4

100

114

192

273

170

OB4

36

38

50

58

45


CR1

100

113

109

101

106

CR1

80

88

86

77

83

Hosté HUZ/ob.

CR2

100

113

111

97

105

CR2

74

79

70

66

72

Cizinci/1000 ob.

CR3

100

127

121

99

112

CR3

22

26

20

17

21

CR4

100

82

79

75

84

CR4

117

108

110

110

111

CR5

100

106

108

110

106

CR5

69

71

71

71

70

100

112

182

131

CR6

85

82

104

90

CR7

173

204

186

180

186

79

82

81

84

82


2

TIC/km 2

CR6


CR7

průměr

100

122

115

108

111

100

110

123

137

118

106

Česká republika

Ces tovn í ruc h

Oby vate lstvo

Eko nom i ka

2000

Dynamika 2003 2006

2009

průměr

HDP/ob. v PPS

EKO1

100

117

140

145

125

HPH terciéru/ob.

EKO2

100

125

149

166

135

EKO3

100

115

137

159

128

Počet ek. subjektů CR/1000 ob. EKO4

100

105

106

105

104

Výdaje na VaV/ob.

EKO5

100

114

175

190

145


EKO6

100

91

105

107

101



OB1

100

104

116

127

112

Nezaměstnanost

OB2

100

110

90

88

97


OB3

100

92

86

83

90


OB4

100

109

139

171

130


CR1

100

103

101

103

102

Hosté HUZ/ob.

CR2

100

105

117

108

107

Cizinci/1000 ob.

CR3

100

107

135

124

116

CR4

100

88

84

80

88

CR5

100

103

105

106

103

100

116

148

122

100

104

130

145

120

100

105

119

127

113


2

TIC/km 2

CR6


CR7

průměr

107

Příloha 3: Celkové indexy dynamiky a úrovně krajů za jednotlivé ukazatele Celkové indexy ČR

JMK

Dynamika MSK OLK Vysočina

ZLK

ČR

Úroveň MSK OLK Vysočina

JMK

ZLK

125

127

129

120

124

124

100

93

80

76

83

82

EKO2

135

138

135

127

132

128

100

95

70

71

61

67


EKO3

128

127

128

128

131

128

100

96

91

92

94

94

Počet ek. subjektů CR/1000 ob. EKO4

104

104

101

103

103

102

100

91

86

88

71

91

Výdaje na VaV/ob.

145

160

182

155

149

177

100

105

62

44

23

50


EKO6

101

200

117

76

109

127

100

113

76

67

62

71


OB1

112

116

109

113

106

105

100

98

97

98

99

96

Nezaměstnanost

Ces tovn í ruc h

Eko nom i ka

EKO1

HPH terciéru/ob.

Oby vate lstvo

HDP/ob. v PPS

EKO5

OB2

97

102

93

91

100

108

100

111

159

125

94

104


OB3

90

91

95

86

94

85

100

85

92

71

50

54


OB4

130

130

130

127

162

170

100

189

92

100

6

45


CR1

102

92

100

104

104

106

100

66

48

69

86

83

Hosté HUZ/ob.

CR2

107

112

98

101

101

105

100

79

44

58

66

72

Cizinci/1000 ob.

CR3

116

109

115

121

95

112

100

57

16

26

20

21

Doba pobytu

CR4

88

77

81

87

79

84

100

79

107

119

98

111

Nemovité památky/km 2

CR5

103

102

109

103

102

106

100

117

71

82

88

70

CR6

122

119

113

117

135

131

100

89

150

83

87

90

CR7

120

100

104

100

100

111

100

0

36

149

0

186

113

118

114

109

113

118

100

92

81

83

64

82

TIC/km

2

Lázeňští hosté/1000 ob. průměr

108

Příloha 4: Celkové indexy dynamiky a úrovně krajů v čase za vybrané oblasti Ekonomika dynamika 2000 2003 2006 2009 průměr 100 111 135 145 123 ČR 100 145 143 183 143 JMK 100 114 163 152 132 MSK 100 112 125 138 118 OLK 125 Vysočina 100 120 137 143 100 115 145 164 131 ZLK

pořadí 2003 2009 celkově 1 4 5 2 3

1 3 5 4 2

1 2 5 4 3

úroveň 2000 2003 2006 2009 průměr 100 100 100 100 100 88 108 92 107 99 74 74 83 79 77 77 77 69 69 73 65 69 66 63 66 73 74 75 81 76

pořadí 2000 2009 celkově

úroveň 2000 2003 2006 2009 průměr 100 100 100 100 100 118 122 123 120 121 111 110 111 108 110 101 98 95 99 98 61 59 61 69 62 72 74 74 79 75


úroveň 2000 2003 2006 2009 průměr 100 100 100 100 100 70 70 68 67 69 56 70 65 65 64 95 84 78 80 84 63 63 64 61 63 89 94 89 90 90


1 3 2 5 4

1 3 4 5 2

1 2 4 5 3

ČR JMK MSK OLK Vysočina ZLK

Obyvatelstvo dynamika 2000 2003 2006 2009 průměr 100 104 108 117 107 ČR 100 107 112 120 110 JMK 100 102 107 117 107 MSK 100 100 101 115 104 OLK 97 166 116 Vysočina 100 100 100 105 119 144 117 ZLK

pořadí 2003 2009 celkově 1 3 4 5 2

3 4 5 1 2

3 4 5 2 1

1 2 3 5 4

1 2 3 5 4

1 2 3 5 4


Cestovní ruch dynamika 2000 2003 2006 2009 průměr 100 101 112 116 108 ČR 100 98 102 103 101 JMK 100 102 100 107 102 MSK 100 102 106 109 104 OLK 97 104 102 101 Vysočina 100 100 109 108 110 107 ZLK

pořadí 2003 2009 celkově 4 2 2 5 1

4 3 2 5 1

4 3 2 4 1

3 5 1 4 2

3 4 2 5 1

3 4 2 5 1


109

Celková konkurenceschopnost ČR JMK MSK OLK Vysočina ZLK

dynamika 2000 2003 2006 2009 průměr 100 105 119 127 113 100 117 119 135 118 100 106 124 125 114 100 105 111 120 109 100 106 114 131 113 100 110 123 137 118

pořadí 2003 2009 celkově 1 3 5 3 2

2 4 5 3 1

1 3 5 4 1

úroveň 2000 2003 2006 2009 průměr 100 100 100 100 100 89 96 89 94 92 77 81 82 80 80 90 85 79 81 83 63 64 64 63 64 79 82 81 84 81

pořadí 2000 2009 celkově 2 4 1 5 3

1 4 3 5 2

1 4 2 5 3


110

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ. Konkurenceschopnost moravských regionů v cestovním ruchu

Recommend Documents