Vztah mezi fenomény cestovního ruchu a kulturní krajiny

Vztah mezi fenomény cestovního ruchu a kulturní krajiny

•přehled vzájemně komplementárních i kompetitivních (substitučních) antropogenních vlivů na kulturní krajinu, jejich historicko-kulturní a socio-ekonomická podmíněnost s důrazem na roli, význam a vývoj podstaty (filosofie, motivací) cestovního ruchu (dále jen CR) v různých typech kulturních krajin •druhy a formy CR v různých typech kulturních krajin z hlediska jednotlivých typů a řádů atraktivit CR v kulturní krajině, zpětné dopady CR na krajinnou sféru, působení tzv. efektu módnosti, demonstračního efektu na vzorec chování návštěvníků, otázka krajinných prvků v procesu symbolizace (odlišnost symbolického významu pro místní obyvatele a pro návštěvníky)

•specifika CR v chráněných oblastech - zvláštní předpoklady a podmínky, analýza vztahu forem CR a morfologie krajiny (klesající míra environmentální determinace aktivit CR, sekundarizace atraktivit CR – vytváření druhotných atraktivit CR,..), formy a druhy CR, způsoby regulace, územní diferenciace kulturních atraktivit, možné způsoby řízení návštěvnických toků, možnost případové studie – např. biosférická rezervace Křivoklátsko, CHKO Český ráj

dynamický vztah mezi fenomény cestovního ruchu a kulturní krajiny v jejích fyzických, sociálních a duchovních dimenzích. Tento vztah, resp. celá síť vztahů, bude uchopen pomocí popisu, objasnění, rozboru a hodnocení dopadů cestovního ruchu na životní prostředí. Životní prostředí bude přitom chápáno holisticky, tedy jakožto kontinuum od čistě přírodního k antropogennímu prostředí (konče uměle vytvořenou krajinou – např. kompaktní rekreačně-turistické areály). V oblasti fyzicko-geografické sféry bude hledána podstata, vývoj a příčinné mechanismy dopadů cestovního ruchu na vzhled a postupnou změnu funkcí kulturní krajiny, v rámci socio-ekonomické sféry pak budou analyzovány vývoj, vnější i vnitřní faktory a kauzální podmíněnosti dopadů rozvoje cestovního ruchu na kulturní identitu, životní styl místních obyvatel, jejich tradiční společenské, náboženské (příp. rituální) i hospodářské aktivity, rozbor souvislostí rozvoje cestovního ruchu se vznikem sociálně patologických jevů, změny v percepci vzhledu i funkce krajiny jejími uživateli (návštěvníky, podnikateli, místními obyvateli) atd.

zpětná vazba, tedy vliv vývoje kulturní krajiny na různé vývojové aspekty cestovního ruchu. Klíčová orientace výzkumu směrem „vývoj cestovního ruchu  vývoj kulturní krajiny“ vychází z předpokladu, že cestovní ruch je výrazně aktivním jevem (dokonce jedním z nejvýznamnějších krajinotvorných činitelů), kdežto kulturní krajina je chápána spíše jako pasivní platforma přírodních i lidských jevů a procesů. Vlastní determinační působení krajiny na rozvoj lidských aktivit je přirozeně též pasivního a navíc klesajícího charakteru.

krajina (angl. landscape) část zemského povrchu vytvořená kombinací přírodních a v mnoha místech Země i kulturních prvků. K základním složkám krajiny patří její přírodní složky (reliéf, půda, vodstvo, vegetace, fauna) a antropogenní prvky (stavby, antropogenní ekosystémy, komunikace aj.). V Evropě, Severní Americe a mnoha rozvinutých státech převládá kulturní krajina, která vznikla dlouhodobým působením člověka na krajinu. Přirozená krajina téměř nedotčená lidskou činností motivuje mimo jiné k účasti na přírodním CR, kulturní krajina včetně oblastí přeměněných pro využití cestovním ruchem (příbřežní oblasti, honey-pot aj.) je cílem mnoha různých forem CR a turistiky (venkovský CR, přírodně – orientovaný cestovní ruch, jezdecký CR, silvoturistika, ekoturistika atd.). Motivací pro účast na CR může být v kulturní krajině zvýšení krajinné diverzity a biodiverzity v krajině ovlivněné antropogenním působením (jižní Čechy), antropogenní ekosystémy (květinová pole v Holandsku), v kulturní i přirozené krajině spojení technických atraktivit a přírodní scenérie (vysokohorské železnice s mosty, tunely, visuté lanovky).

kulturní krajina (angl. cultural countryside, cultural landscape)

krajina dlouhodobě přetvářená antropogenními vlivy (převážná část území České republiky, území řady evropských států, Anglie, Holandsko, východní a západní pobřeží USA atd.). Je významnou součástí studia kulturní geografie. Krajinu lze klasifikovat na přírodní krajinu (nedotčená antropogenními vlivy), pozměněnou krajinu (např. podhorské oblasti s rozptýlenými usedlostmi a staveními), přeměněnou krajinu (např. zemědělstvím formovaná krajina), narušenou krajinu (např. krajina změněná těžbou nerostných surovin, průmyslové a urbanizované oblasti), umělou krajinu (ta se již často ani za kulturní krajinu nepovažuje – např. velkoměsta, letiště, průmyslové zóny, honey-pot). Někdy mohou uváženě prováděné antropogenní zásahy vést i k druhovému a estetickému obohacení krajiny a ekosystémů (jižní Čechy - rybníkářství). Kulturní krajina může být atraktivitou CR - pole tulipánů v Holandsku, lidová architektura harmonicky zasazená v krajině a drobné sakrální památky (kalvárie, kapličky, boží muka apod.) v ČR. Vlivem působení různých kultur v různém čase vzniká různá kulturní krajina, a naopak různá krajina má různý vliv na kulturu, mentalitu a další lidské projevy. Důsledkem vysoké přitažlivosti kulturní krajiny je v případě neadekvátního návštěvnického managementu značná koncentrace návštěvnosti s odpovídajícími negativními vlivy na krajinu. Většina forem CR vede k přeměně přírodní krajiny na kulturní krajinu.

přírodní krajina (angl. wildscape, slang, natural landscape, wild landscape)

krajina, v níž převažují přírodní prvky (pahorky, přírodní vodní plochy, vegetace, skály, ledovce atd.), krajina málo přeměněná člověkem. Srovnej městská krajina, kulturní krajina. krajinný ráz (angl. landscape character) přírodní, kulturní a historická charakteristika určitého místa či oblasti. Je chráněn před činností snižující jeho estetickou a přírodní hodnotu. Zásahy do krajinného rázu, zejména umisťování a povolování staveb, mohou být prováděny pouze s ohledem na zachování významných krajinných prvků, zvláště chráněných území, kulturních dominant krajiny, harmonické měřítko a vztahy v krajině. krajinotvorný činitel (angl. landscape-creating factor) přírodní nebo antropogenní faktor (zemědělství, CR, stavebnictví, budování dopravní infrastruktury aj.), který ovlivňuje (pozitivně – vysazování lesů, alternativní zemědělství, nebo negativně – dálnice, těžba surovin) vzhled krajiny. Se způsobem land-usec je spojována odpovědnost za formování kulturní krajiny.

městská krajina (angl. townscape)

krajina tvořená zástavbou a volnými prostranstvími města, protiklad přírodní krajiny, součást kulturní krajiny. V souvislosti s místní komunitou lze městskou krajinu vnímat „jako text, jehož čtení umožní odhalit myšlení, praktiky, zájmy a další kontext společnosti, která tuto krajinu stvořila“. městská památková rezervace (zkratka MPR; angl. urban conservation area)

část města, které je vyhlášena památkovou rezervací. V ČR nejčastěji historická středověká část města, v posledních letech s výraznou aktivitou péče o památky a vhodné oživení rezidenty a cestovním ruchem. Typickými formami CR jsou historizující CR, kulturní CR. Vybrané městské památkové rezervace v České republice: České Budějovice, Český Krumlov, Domažlice, Františkovy Lázně, Hradec Králové, Jičín, Jihlava, Jindřichův Hradec, Josefov, Kadaň, Kroměříž, Kutná Hora, Litoměřice, Litomyšl, Loket, Mikulov, Moravská Třebová, Nové Město n. Metují, Olomouc, Praha (Staré Město, Malá Strana, Hradčany), Prachatice, Tábor, Telč, Terezín, Třeboň, Znojmo, Žatec.

městské historické jádro (angl. historical urban core)

historická část (střed) města nejčastěji v rámci středověkých hradeb měst, často součást městských památkových rezervací. Typická kulturní atraktivita cestovního ruchu. Města se zachovalými historickými jádry v České republice: Telč, Praha, Český Krumlov, Hradec Králové aj. Viz též světové dědictví, městský CR. památková péče (angl. preservation of (historical) monuments) úhrn činností a opatření zaměřených k zajištění památek, jejich ochraně a cílevědomé péči o kulturní památky (památky architektury, výtvarného umění a uměleckých řemesel). V České republice je odpovědným orgánem Ministerstvo kultury, klíčovým výkonným orgánem je SÚPP (Státní ústav památkové péče), regionálně působí památkové ústavy (Památkový ústav v Pardubicích – www.pupce.cz, Památkový ústav v Českých Budějovicích – www.pamatky-jc.cz, Památkový ústav v Brně – www.av-pro.cz/pamatky-jm aj.).

památková rezervace (angl. monument conservation area)

území, jehož charakter je určován zpravidla větším počtem nemovitých kulturních památek, územně prostorovými vztahy mezi nimi a jejich prostředím, a území s mimořádně významnými archeologickými nálezy, které je nositelem kulturních hodnot evropského, popřípadě celosvětového významu; vláda ČR svým nařízením toto území vyhlašuje a současně stanovuje podmínky pro zabezpečení jeho ochrany. Některé památkové rezervace v České republice: historická jádra měst Kolína, Plzně, Brna, Lipníku nad Bečvou, Příboru, historické jádro Františkových Lázní, území pevnosti Terezín aj. památková zóna (angl. culture monumens precinct, culture monumens area)

území se zpravidla menším podílem kulturních památek, území s dochovaným historickým prostředím, popřípadě území s větším počtem archeologických nálezů, nebo část krajinného celku, pokud vykazuje významné kulturní hodnoty popřípadě i evropského či celosvětového významu, bude Ministerstvo kultury prohlašovat vyhláškou za památkové zóny. Památkové zóny: Lednicko-valtický areál, bojiště bitvy u Slavkova aj.

park

1. užší (běžné pojetí): část kulturní krajiny, intenzivně kultivovaná člověkem a zpravidla umístěná v zázemí staveb, jejímiž součástmi jsou přizpůsobené nebo přirozené přírodní útvary, umělé prvky, alochtonní (záměrně dovezené) nebo autochtonní prostorově a tvarově formovaná flóra, v zámeckých (reprezentativních) parcích i volně se pohybující fauna (pávi, labutě aj.). Motivací budování parků je funkce estetická, rekreační, zlepšování životního prostředí; 2. širší pojetí: záměrně budovaná část kulturní krajiny nebo chráněná část přírodní krajiny, kdy motivací budování nebo zakládání parků je funkce estetická, rekreační, zlepšování životního prostředí, zachování biodiverzity, vědecká hlediska, etická hlediska. Typy parků: městský park, příměstský park, zámecký park, národní park, přírodní park, anglický park (zachovává krajinný ráz, převažující jsou upravené travnaté plochy), francouzský park (upravené plochy zeleně, zastřižené keře a stromy, geometrické tvary záhonů a cest, průhledy k budovám). Historicky byly parky nejprve uzavřeným územím pro lov, od 18.století byl výraz používán pro pěstěné území okolo velkých staveb (zámky, velké usedlosti), od 19.stol. pro části území měst, užívané k rekreaci.; 3. přeneseně: letový park, tematický park, vodní park, zábavní park.

městský cestovní ruch (angl. urban tourism, city tourism)

druh cestovního ruchu, jejíž účastníci jsou motivováni návštěvou měst a jejich atraktivit a služeb (historické a kulturní atraktivity, nakupování, obchodní cesty aj.). Patří sem i některé formy pseudo-CR, zejména nákupní "CR", sexuální "CR". Městský cestovní ruch je často motivován a koncentrován okolo známých památek. městský park větší nebo menší plocha zeleně a estetických a funkčních prvků (trávník, okrasné keře, květinové záhony, stromy, cesty, plastiky a sochy, spojovací cesty, otevřená prostranství aj.) doplněná místy pro odpočinek a zábavu. Funkce městského parku: pohlcování hluku a prachu, místo pro každodenní relaxaci rezidentů, estetický a zklidňující urbanistický prvek, významný mimo jiné pro lázeňský CR. Místo možného střetu zájmů rezidentů a návštěvníků, též místo vybraných outdoorových aktivit – parkový orientační běh, koncerty v lázních. Způsob využití městských parků se v jednotlivých státech liší – v Anglii je zvykem využívat travnaté plochy k odpočinku, sportu a rekreaci, někdy využití specifické (volná vystoupení řečníků – Hyde Park v Londýně).

historizující cestovní ruch (též romantizující cestovní ruch, histurismus; angl. histourism) forma CR, jejíž účastníci jsou motivováni specifickými atrakcemi v historických objektech a prostranstvích (hrady, zámky, podzemí pod historickými městy, megalitické stavby, antické památky, pevnosti a města předkolumbovských kultur v Americe apod.) – účast návštěvníků na rekonstrukcích historických bitev a šermířských a rytířských turnajů, středověkých hostinách, na tržištích, na koncertech, návštěva rekonstruovaných středověkých dolů s převlečením návštěvníků do havířských kuten (viz též báňský CR). Dobovou atmosféru může dokreslovat dobová hudba, hudební nástroje, kostýmy, přeprava dobovými dopravními prostředky atd. Příklady realizace: zámky na Loiře, Burgenstrasse, hrad Točník. Pokud jsou tyto atrakce přirozenou součástí místní tradice, hrozí v souvislosti s cestovním ruchem komercializace a komodifikace zdrojů cestovního ruchu (nabídka tradice jako zboží na trhu). Viz též inscenizace, komercializace zdrojů cestovního ruchu

rekreační oblast (angl. resort)

území se službami CR (ostrov, lázně, metropole, horské údolí aj.) nebo ucelený komplex zařízení, nabízející větší počet rozmanitých zařízení, služeb a činností, sloužících k ubytování návštěvníků, jejich zábavě, sportovním aktivitám, léčení a jiným potřebám. Viz též resort, letovisko, honey-pot.

rekultivace (angl. recultivation)

řízené obnovení alespoň části původních funkcí člověkem znehodnocené krajiny, zejména produkční schopnosti půd (např. po povrchové těžbě) - přesuny hlušiny a zarovnání nepřirozeného reliéfu měsíční krajiny, vytvoření půdního a rostlinného krytu, založení vodních nádrží, vyčištění půdy, zakrytí skládek apod. Po rekultivaci může následovat revitalizace a využití území pro CR.

revitalizace (též renaturalizace; angl. revitalization)

1. obecně: obnova, oživení poškozené, nefunkční entity, a její uvádění do stavu blízkého jeho původní funkci, jejich vazbám na okolí, významu. 2. v kulturní krajině (revitalizace krajiny, renaturalizace krajiny, angl. countryside revitalization): postupy v krajině, které obnovují komplexní funkčnost a návaznosti všech přírodních složek, nejlépe s postupnou obnovou místně původních ekosystémů. Může navazovat na rekultivaci. Výsledkem revitalizace krajiny je obnova všech funkcí krajinné přírodní složky - obnova lesní a mimolesní zeleně, úprava vodních toků - vyčištění koryta, obnovení říčních meandrů a zajištění minimálního průtoku, založení břehového porostu aj. Revitalizace může navrátit krajinu průmyslově využívanou, resp. zatíženou těžbou, pro využití v rámci cestovního ruchu. Viz též rekultivace. 3. oživení určitých již nevyužívaných ploch, resp. navrácení jejich původnímu využívání (land-use), nebo imateriálního odkazu (tradice, umění, řemesla), upadajícího následkem projevů civilizačních trendů (technizace, mechanizace, hromadná výroba, globalizace). V případě historických center měst se velmi často jedná o cestovním ruchem motivovanou revitalizaci. Nezřídka pak dochází ke konfliktům s orgány památkové péče, neboť revitalizace je značně ovlivněna požadavky komerčního CR a nároky investorů.

chorografie (angl. chorography) = nauka o povrchové utvářenosti krajinných celků - Kant – idiografické pojetí

chorologie (angl. chorology) - Hartshorne objekt individuální rekreace (zkratka OIR; angl. individual recreation object) rekreační objekt ve vlastnictví účastníka CR (resp. jeho přátel či příbuzných), který umožňuje realizaci rekreačních aktivit spadajících mimo veřejné formy CR. Jedná se o objekty tzv. druhého bydlení, zejména chaty (chata trvalá, chata dočasná, zahradní domky (zahrádkářské domky), nevyužívané byty, rekreační domky, chalupy (vyřazené i nevyřazené z bytového fondu), vinařské domky, další objekty (hausbóty, maringotky, vagóny aj.). V ČR typicky soustředěny v okolí Prahy.

druhé bydlení (angl. second houses, second home, holiday home, residences, second housing) souhrn jevů a procesů spojených s objektem (nebo jeho částí), který je přechodným místem pobytu vlastníka či uživatele, využívajícího tento objekt převážně k rekreačním účelům (Vágner, Fialová) – mimo jiné se jedná o pobyt v objektech individuální rekreace (OIR), zejména chataření, chalupaření a pobyt v soukromých sezónních sídlech i rekreačních vilkách. Charakteristická je individuální různorodost v době, délce i periodicitě využívání objektu, častá lokalizace v příměstském, ale i ve venkovském prostředí, nezřídka přírodně atraktivním. Nadměrný výskyt objektů druhého bydlení (individuální krátkodobé rekreace) může být i bariérou pro rozvoj jiných forem CR. Významná součást CR, typická pro Skandinávii, Francii (ve Švédsku a Francii má možnost druhého bydlení 20% domácností) a pro oblast bývalých socialistických států, v níž byly veřejné formy CR limitovány, méně v USA, Kanadě a Velké Británii (možnost druhého bydlení má 4% domácností ). V současné době existuje v ČR cca 0,5 mil. těchto objektů, což je asi 20 % veškerého domovního fondu, a 25% obyvatel ČR může využívat druhé bydlení. Hustota, intenzita, ale především specifický životní styl, vývoj a význam druhého bydlení v hodnotovém žebříčku našich obyvatel i objem stráveného volného času vzhledem k jiným formám cestovního ruchu řadí druhé bydlení v ČR ve srovnání s jinými zeměmi k nejvýznamnějším formám CR i způsobům využití volného času.

amenitní migrace (angl. amenity migration)

migrace motivovaná příjemným a hodnotným životním prostředím (nejedná se tedy o migraci motivovanou ekonomickými aspekty – lepšími pracovními podmínkami, množstvím pracovních příležitostí, o politicky motivovanou migraci atd.). Zahrnuje částečně cestovní ruch, rekreační migraci a imigraci (včetně druhého bydlení), ale především trvalé přistěhovalectví. Amenitní migrace se dělí z časového hlediska na trvalou, přechodnou (letní, zimní byty, vily, ..) a periodickou (chataři, chalupáři a návštěvníci destinace motivovaní jejím příjemným prostředím).

ruburbanizace (angl. rural suburbanisation)

proces prostorové expanze městského obyvatelstva, útěk rezidentů z předměstí, v nichž se již začínají projevovat negativní dopady urbanizace, do nenarušených venkovských oblastí. Motivace: kvalitní životní prostředí, nižší náklady výstavby (nižší ceny pozemků), vyšší mobilita (absence kongesce).Název odvozen z rurální suburbanizace.

suburbanizace (angl. suburbanisation)

proces rozšiřování předměstí (angl. suburb), prostorová změna osídlení, charakteristická hromadným stěhováním obyvatel z centrálních částí městských aglomerací a konurbací na jejich okraje a za administrativní hranice městských celků se zachováním úzkých funkčních vztahů nově osídlených území se sídelními jádry. Suburbanizace je typická pro vyspělé země. Poprvé se masově projevila v USA, projevuje se i v Evropě. Proces je motivován nižší cenou pozemků, lepším životním prostředím, větší možností parkování, nižší cenovou hladinou a nižší úrovní kongesce. Mezi indikátory suburbanizace patří migrační saldo, migrační obrat a efektivita migrace (viz migrace). CR se podílí na suburbanizaci výstavbou suprastruktury CR, motivovanou výše uvedenými faktory. suprastruktura (angl. suprastructure) specializovaná infrastruktura, část infrastruktury využívané určitým sektorem podnikání. V cestovním ruchu ji tvoří ubytovací kapacity, stravovací zařízení, cyklistické stezky, turistická informační centra, lyžařské vleky, sjezdovky, naučné stezky aj. Suprastruktura CR tvoří nejvýznamnější součást infrastruktury CR. Je různě rozvinuta, od jednotlivých míst se službami a dopravními komunikacemi pro pěší a cykloturisty, až po souvisle využívaný prostor s navazujícími komplexy služeb a složitou dopravní infrastrukturou.

chalupaření (angl. weekend house activities)

využívání vlastních chalup a jejich okolí k rekreaci, v České republice významná součást domácího CR realizovaná mimo veřejné formy CR. Chalupaření oživuje venkov, přispívá k udržování objektů a jejich okolí (zahrady, cesty). Vzhledem k organičtějšímu umístění chalup ve vztahu ke krajině a lidským sídlům má výrazně nižší dopad na krajinu v porovnání s chatařením.

chalupa (angl. cottage, weekend house, holiday cottage, holiday house, second home) objekt využívaný k rekreaci, původně sloužící (na rozdíl od chaty) k bydlení a vyňatý nebo nevyňatý z bytového fondu. Patří mezi objekty individuální rekreace (OIR). Dříve byly v ČR chalupy využívány pro rodinnou rekreaci, dnes jsou částečně navráceny k původnímu účelu – bydlení.

chata (angl. chalet, cottage, hut, lodge)

ubytovací zařízení s možností vlastního vaření obvykle postavené z cihel nebo ze dřeva a umístěné ve vlastní zahradě nebo v lesním prostředí (návrh terminologie EU). Chata je na rozdíl od chalupy objektem postaveným ne pro bydlení, ale pro rekreaci svých vlastníků nejčastěji jako sezónní objekt individuální rekreace (OIR).

chataření (angl. weekend home holiday stays)

druh CR, rekreace v rámci vybudovaných objektů individuální rekreace – pobyty na vlastních chatách, dříve v České republice často živelně stavěných. V České republice významná součást domácího CR, realizovaná mimo veřejné formy CR. chatová osada (angl. recreation camp) 1. ubytovací zařízení pro přechodné ubytování hostů výhradně v ubytovacích objektech (zpravidla chatách, bungalovech, srubech) provozovatele na vymezeném území 2. lokalita s koncentrovaným výskytem chat, rekreačních domků (popř. zahradních domků) chráněná krajinná oblast (zkratka CHKO; angl. protected landscape area) rozsáhlé území s harmonicky utvářenou krajinou, charakteristicky vyvinutým reliéfem, významným podílem přirozených lesních ekosystémů a trvalých travních porostů s hojným zastoupením dřevin, popřípadě dochovanými památkami historického osídlení (Zákon o ochraně přírody a krajiny). Rekreační využití je přípustné, pokud nepoškozuje přírodní hodnoty chráněných krajinných oblastí. V České republice CHKO, jejich poslání a bližší ochranné podmínky vyhlašuje vláda České republiky nařízením). Chráněnými krajinnými oblastmi a současně i biosférickými rezervacemi UNESCO jsou Křivoklátsko od roku 1977, Šumava (současně národní park a biosférická rezervace UNESCO od roku 1990) a Třeboňsko

CHKO, rok vyhlášení

URL

Beskydy, 1973

www.schkocr.cz/chran_beskydy.htm

Bílé Karpaty, 1980

mab.kav.cas.cz/bile.karpaty/

Blaník, 1981

www.schkocr.cz/chran_blanik.htm

Blanský les, 1989

www.ckrumlov.cz/cz1250/region/soucas/i_blale s.htm

Broumovsko, 1991 České Středohoří, 1976

www.schkocr.cz/chran_ceske-stredohori.htm

Český kras, 1972

ceskras.schkocr.cz

Český ráj, 1955

www.schkocr.cz/chran_cesky-raj.htm

Jeseníky, 1969

www.schkocr.cz/chran_jeseniky.htm

Jizerské hory, 1968

www.schkocr.cz/chran_jizerske-hory.htm

Kokořínsko, 1976

www.schkocr.cz/chran_kokorinsko.htm

Křivoklátsko, 1978

www.krivoklatsko.chko.cz/

CHKO, rok vyhlášení

URL

Labské pískovce, 1972

www.schkocr.cz/chran_labske-piskovce.htm

Litovelské Pomoraví, 1990 Lužické hory, 1976 Moravský kras, 1956

www.schkocr.cz/chran_litovelskepomoravi.htm www.luzicke-hory.cz/ www.schkocr.cz/chran_moravsky-kras.htm

Orlické hory, 1969 Pálava, 1976

www.schkocr.cz/chran_orlicke-hory.htm www.palava.cz/

Poodří, 1991 Slavkovský les, 1974

ceskras.schkocr.cz www.schkocr.cz/chran_cesky-raj.htm

Šumava

www.npsumava.cz/

Třeboňsko, 1979 Žďárské vrchy, 1970 Železné hory, 1991

chkot.envi.cz/ www.schkocr.cz/chran_zdarske-vrchy.htm www.schkocr.cz/chran_zelezne-hory.htm

chráněné území (též zvláště chráněné území; angl. protected area, resp. specially protected area) obecné označení pro území, jedinečné nebo velmi významné pro svou přírodní, estetickou, archeologickou nebo kulturní hodnotu a s různým stupněm kvalitativních, resp. kvantitativních omezení antropogenních činností. V různých státech světa se chráněná území rozlišují do různých kategorií. V ČR se rozlišují podle Zákona o ochraně přírody a krajiny velkoplošná chráněná území (národní park, chráněná krajinná oblast) a maloplošná chráněná území (národní přírodní památka, národní přírodní rezervace, přírodní památka, přírodní park, přírodní rezervace). Označení velkoplošný a maloplošný někdy nemusí být zcela v korelaci s relativní velikostí území.

národní park (zkratka NP; angl. national park) = území takových přírodních hodnot krajiny, flóry a fauny, zpravidla málo ovlivněné činností člověka (srovnej biosférická rezervace), že je chráněno legislativou daného státu pro své vědecké, historické a rekreační hodnoty. Statuty NP se mezi jednotlivými zeměmi liší, mezinárodně významné a uznávané je vymezení IUCN: relativně rozsáhlé území zahrnující jeden nebo několik ekosystémů, které nejsou změněny lidským osídlením a využíváním zdrojů, a kde flóra a fauna, geomorfologická místa a habitaty jsou předmětem vědeckého, vzdělávacího a rekreačního zájmu. IUCN vyžaduje také legislativní ochranu na úrovni nejvyššího legislativního orgánu daného státu a možnost návštěvy za přísně kontrolovaných podmínek pro inspiraci, vzdělávání, kulturní a rekreační účely. V ČR podle Zákona o ochraně přírody a krajiny rozsáhlé území, jedinečné v národním či mezinárodním měřítku, jehož značnou část zaujímají přirozené nebo lidskou činností málo ovlivněné ekosystémy, v nichž rostliny, živočichové a neživá příroda mají mimořádný vědecký a výchovný význam. V národním parku jsou omezeny, resp. zakázány mnohé aktivity návštěvníků a jiné aktivity - v České republice (a obdobně i v jiných státech) mimo jiné: táboření a rozdělávání ohně, vjezd motorových vozidel, hromadné sportovní, turistické a jiné veřejné akce a vodní sporty, horolezectví, létání na padácích a závěsných kluzácích, jízda na kolech, výstavba atd. Největším NP světa je Wood Buffalo v Kanadě s rozlohou téměř 45000 km2. V České republice byly vyhlášeny: Národní park a CHKO Šumava (www.retour.cz/mesta/zel_ruda/np.htm), Národní park Podyjí, Krkonošský národní park (KRNAP), Národní park Labské pískovce.

Yellowstone National Park

www.nps.gov/yell/, www.yellowstone.net/ Sequoia – Kings Canyon www.sequoia.national-park.com/ Parks (Sequoia National Park) Yosemite National Park www.yosemite.com/ Florida Everglades Glacier National Park

www.florida-everglades.com/ www.glacier.national-park.com/

Grand Canyon Britze National Park Serengeti National Park

www.thecanyon.com/

Pyrenees National Park

www.parc-pyrenees.com

www.tanzaniaweb.com/parks/serenget.htm

národní přírodní památka (angl. national natural monument)

přírodní útvar menší rozlohy, zejména geologický či geomorfologický útvar, naleziště nerostů nebo vzácných či ohrožených druhů ve fragmentech ekosystémů, s národním nebo mezinárodním ekologickým, vědeckým či estetickým významem, a to i takový, který vedle přírody formoval svou činností člověk; orgán ochrany přírody stanoví bližší ochranné podmínky (Zákon o ochraně přírody a krajiny. národní přírodní rezervace (angl. national nature reserve)

menší území mimořádných přírodních hodnot, kde jsou na přirozený reliéf s typickou geologickou stavbou vázány ekosystémy významné a jedinečné v národním či mezinárodním měřítku; orgán ochrany přírody stanoví jejich bližší ochranné podmínky (Zákon o ochraně přírody a krajiny). Na celém území národních přírodních rezervací je mimo jiné zakázáno (srovnej s omezeními pro národní parky): povolovat a umísťovat stavby, vstupovat a vjíždět mimo cesty vyznačené se souhlasem orgánu ochrany přírody, kromě vlastníků a nájemců pozemků, provozovat horolezectví, létání na padácích a závěsných kluzácích a jezdit na kolech mimo silnice, místní komunikace a místa vyhrazená orgánem ochrany přírody, tábořit a rozdělávat ohně mimo místa vyhrazená orgánem ochrany přírody. Vybrané národní přírodní rezervace v České republice: Králický Sněžník, Praděd, Suchý vrch, Jelení bučina aj. Typická přírodní atraktivita CR.

skalní město (angl. rock cities)

přírodní atraktivita, výrazné skalní geomorfologické tvary (věže, bloky, stěny, izolované skály), které připomínají reálné i pohádkové postavy, zvířata, části města. Vznikají erozí vodou a větrem v propustných měkkých horninách, zejména v pískovcích. V ČR za přísných podmínek povolení horolezectví (pouze vymezené prostory, zákaz za deště, obuv s měkkou podrážkou, jištění pouze pomocí pevně zabudovaných úchytů), výrazně ohroženy erozí způsobenou lidskými aktivitami, citlivé ekosystémy, v některých oblastech se pod nimi nacházejí zdroje pitné vody. V ČR: Prachovské skály, Teplické stěny, Adršpašské skály (někdy souhrnně označované Adršpašsko – Teplické skály – nejrozsáhlejší skalní město ČR), Broumovské stěny, Děčínské stěny. naučná stezka (angl. nature (instructive) trail) stezka, zřizovaná na přírodně nebo kulturně zajímavých místech s vyznačením zajímavých míst, s tabulemi s popisem místní flóry a fauny, kulturních památek. Zřizuje se pro pěší turisty (cykloturisty), pro vodáky, nově i pro jezdce na koních. Na stezce může působit místní průvodce. První vodácká naučná stezka v ČR vedla údolím Berounky.

skanzen (též soubor lidové architektury; angl. open-air museum, outdoor museum, outdoor folklore architecture museum) muzeum lidové architektury a technických staveb pod širým nebem ve vhodném přírodním prostředí, do něhož jsou v původním stavu přeneseny různé zajímavé stavby lidové architektury včetně jejich interiéru. Trendem je vytváření architektonických nebo funkčních tematických celků a oživení skanzenu předváděním původního způsobu života a tradičních řemesel (může tím však dojít i k nežádoucí inscenizaci). Nejstarší skanzen na světě je ve Stockholmu (zde vznikl termín skanzen, převzatý ze švédštiny), největší a nejstarší skanzen v ČR se nachází v Rožnově pod Radhoštěm. V tab. 12 jsou uvedeny vybrané skanzeny v ČR a ve světě. speleoturistika (též jeskynní turistika; angl. caving, speleotourism) forma turistiky spojená s prohlídkou a objevováním jeskynních prostor a propastí. Součástí bývají horolezecké aktivity (slaňování, horolezecké výstupy), jeskynní potápění, projíždění na loďkách po podzemních říčkách s průvodcem (viz Obr. 9). Srovnej kaňoning na černé vodě.

Veselý Kopec (Vysočina, ČR)

www.skanzen.cz/vysoc.htm

Strážnice (Jihovýchodní Morava, ČR)

unikat.cz/danaj/skanzen.html , www.ulkstraznice.cz/skanzen.html

Přerov nad Labem Muzeum lidové architektury www.hradyZubrnice zamky.cz/skanzen-zubrnice/

Múzeum liptovskej dediny v www.liptov.sk/muzea/pribyli Pribyline na.html

stezky dědictví (též stezky kulturního a přírodního dědictví; angl. heritage trails)

produkt CR, z USA pocházející marketingový koncept podporující rozvoj venkovských oblastí prostřednictvím především rurálního CR. Jedná se o komplexně pojaté turistické produkty založené na soustavné komunikaci mezi místními komunitami, státní správou a mezinárodními nevládními společnostmi, které tak posilují místní dlouhodobě udržitelný rozvoj. Zahrnují různé formy environmentálně příznivého CR: agroturismu, hipoturistiku, silvoturistiku, krasovou turistiku, gurmánský CR (návštěvy vinných sklípků), vodní turistiku, pěší turistiku, cykloturistiku apod. Stezky dědictví jsou profesionálně realizovány místními multidisciplinárními týmy, na jejichž formování se podílí mimo jiné organizace ECEAT, postupující své know-how těmto týmům za účelem metodického vedení a aplikace principů dlouhodobé udržitelnosti na lokální úrovni formou odpovědného, environmentálně příznivého CR. Součástí stezek dědictví je značení v terénu a informační tabule.

Doporučená literatura