Věstník kostela svaté Zdislavy ČERVENEC 2014
„Evangelium říká, že Bůh je láska. Někdo zase, že láska je Bůh. A já říkám, že láska je posvátná.“ "Někdy se stává, že omezení a nedostatky druhých znesnadňují naši svatou povinnost poznávat v nich Ježíše. To nás může klamat a vést k oslabení našeho zájmu o ně a myslet si, že je to v pořádku a dokonce, že v těchto případech končí nebo se zmenšuje naše povinnost je milovat. Z příkladu Pána Ježíše se učíme, že neexistují výmluvy nebo polehčující okolnosti pro nelásku.
Priority života naší společnosti. Dnešní společnost nabádá lidi k přehnanému sebevědomí: "Já jsem schopný, dobrý a to zlé je vždy vina těch druhých." My křesťané jsme na tom o trochu lépe, protože víme, že "nikdo není bez hříchu". Bohužel i u křesťanů často chybí opravdové přiznání si vlastní hříšnosti a slabosti. Třeba si i přiznají nějakou vinu, ale kolikrát jsou to jen takové "maličkosti", v kterých "přece chybuje každý", ale jinak se pokládají za slušné, poctivé a dobré lidi.
Označuje se to slovem "samospasitelnost". Já si stačím sám. Dokonce je v lidech dnešní doby často přesvědčení, že mají nárok na šťastný život, šťastné manželství, že musí mít úspěch a musí být zdraví a žít život bez těžkostí. Když tomu tak není, tak hledají vinu u druhých či kritizují samotného Boha. Teprve zkušenost "opravdového" hříchu a "nepřekonatelné" slabosti otvírají v člověku prostor k přijetí Božího milosrdenství.
Dnešní doba se také snaží Boha "zbavit Jeho moci" a lidem chybí bázeň před Bohem. To má bohužel za následek, že Boží milosrdenství často bereme jako jakousi Boží povinnost, než abychom si uvědomovali, že je Božím velkorysým darem člověku. Člověk, který kritizuje Boha za to, že dovolí existenci tolika zla ve světě, se nejen troufale staví proti Boží prozřetelnosti, ale zbavuje se možnosti poznat a zakusit Boží milosrdenství.
Co je to milosrdenství? Milosrdenství znamená, že láska je silnější než zlo. Že na zlé odpovídáme dobrým. Že odpouštíme i "neodpustitelné". To je pro lidi velmi těžké a někdy i nemožné. Odpuštění vždy něco stojí, milosrdenství není zadarmo. Odpustit znamená snést křivdu, unést pomluvu, přijít o peníze apod. V podobenství evangelia to otce stojí ten majetek, který dává svému synovi znovu k dispozici. V reálném životě se zdá, že odpouštění a milosrdenství musí mít nějakou hranici. Kdyby otec z podobenství měl více synů a tak jednal se všemi, tak o všechen svůj majetek přijde během několika let. Cítíme, že lidské odpuštění má své hranice. Ale u Boha tomu tak není, Boží milosrdenství je bez hranic, je silnější než jakékoliv zlo. Nevyslovenou pochybností je to, že Bůh přece nemůže utrpět žádnou újmu, On je tak mocný, že ani žádný majetek, zdraví či cokoliv jiného vlastně nepotřebuje. Pro Boha je tedy odpouštět velmi snadné. Ale to není pravda. Také Boha jeho milosrdenství něco stojí. To je tajemství víry, které poznáváme díky biblické zprávě o Kristově utrpení a smrti. Pro Kristovu smrt na kříži jsou nám odpuštěny hříchy. Toto Boží utrpení je pro nás rozumem těžko pochopitelné, ale je vlastně zcela logické, protože přece víme, že každé odpuštění něco stojí.
Boží milosrdenství vytrysklo z probodeného srdce Kristova.
Mše svaté v červenci. Středa 2.7. 17,30h. – čtvrteční svátek sv.Tomáše, apoštola. Varhaník – Eva Pařenicová 827, 701, 804
1. Za zemřelého Václava Holčáka, rodiče, živou a zemřelou rodinu Holčákovu, Iliášovu a duše v očistci.
Neděle 6.7. - 10,00h. – 14.neděle v mezidobí. Varhaník – Eva Pařenicová, malá schola
523, 725, 890.
1. Za všechny živé a zemřelé farníky.
Středa 9.7. 17,30h. středa 14.týdne v mezidobí. Varhaník – Aleš Stavinoha, zpěv Markéta Pařenicová 518, 722, 805.
1. Za zemřelého Václava Růčku, bratra a rodiče z obou stran.
Neděle 13.7. 10,00h. – 13.výročí posvěcení chrámu svaté Zdislavy. Varhaník – Eva Pařenicová, schola sv.Zdislavy 918, 727, 982.
1. Za zemřelého ThDr. Jaroslava Studeného, otce Cyrila Jurošku a dobrodince kostela.
Středa 16.7. 17,30h. – památka – Panny Marie Karmelské. Varhaník – Vlastislav Stavinoha, zpěv Markéta Pařenicová 884, 701
1. Za Rudolfa a Marii Fiuráškovy, jejich rodiče, sourozence, syna a dva zetě.
Neděle 20.7. 10,00h. – 16.neděle v mezidobí. Varhaník – Aleš Stavinoha, zpěv Monika Švandová 728, 804
1. Za živou a zemřelou rodinu Mikulenkovu a Tichánkovu.
Středa 23.7. 17,30h. – svátek – sv.Brigity, patronky Evropy. Varhaník – Eva Pařenicová 840, 722, 801
1. Za zemřelé rodiče Annu a Miroslava Juříčkovy, živou a zemřelou rodinu Bortlovu a Juříčkovu. 2. Za zemřelou Kristýnu Růčkovou, manžela, dva syny, živou a zemřelou rodinu Růčkovu, Kretkovu a duše v očistci.
Neděle 27.7. 10,00h. – 17.neděle v mezidobí. Varhaník – Aleš Stavinoha, schola sv.Zdislavy 512, 727, 922
1.Za zemřelou Kristýnu Vaňkovou, manžela Pavla, Františka a Františku Bilovy, dceru Marii a Jiřího Jurajdu k 25 výročí úmrtí.
Středa 30.7. 17,30h. – památka sv.Jana Chryzologa, biskupa a učitele církve. Varhaník - Aleš Stavinoha, zpěv Monika Švandová 843, 712, 802
1. Za zemřelou Annu Bilovu, manžela Ludvíka, syny Ludvíka a Františka, živou rodinu a duše v očistci.
Také my na konci bohoslužby slyšíme: "Jděte ve jménu Páně." To nám vždy znovu připomíná, že naplněním správně prožité bohoslužby je to, když se nám daří přinést si do každodenního života přítomnost Boha. A přinést Boha také těm, se kterými se setkáváme.
Bůh má být vůdcem našeho života. My máme jít za ním. Jako u Mojžíše, tak i u nás je to někdy spíš klopýtání. Plnění Božího úkolu může být pro nás nesnadné a někdy nás to stojí i hodně přemáhání. Můžeme se někdy cítit i jako neúspěšní a odmítaní druhými. Pokud ale jdeme cestou, kterou nás vede Bůh, tak je vše v pořádku. Nakonec zjišťujeme, že Bůh nás provází svým požehnáním. Bohužel často lidé jednají obráceně. My se sami rozhodujeme, co uděláme. Jednáme po svém. A pak se divíme, že nám Bůh nepožehnal a někdy se i na Boha zlobíme, když se věci nedaří. Jdeme si svou cestou a Bůh má jít za námi a následovat nás v našich plánech a naše záměry podporovat?
Nepodléhejme pokušení "být jako Bůh". Nehrajme si na svrchované vládce svých životů. Všechna rozhodnutí a aktivity, které jsou bez Boha, se nakonec ukáží ne-li jako špatná, tak přinejmenším prázdná. Po vzoru Mojžíše snažme se vidět velikost Boží, a pak nám nebude zatěžko nechat se Bohem vést.
•
Myslím, že také znáte to staré úsloví: Co nic nestojí, za nic nestojí. Nebo moderní: Zadarmo? Jenom v reklamě. Můžeme si také představit, že stojíme před Božím trůnem a odpovídáme na otázku: „Tak jaký byl tvůj život?“
Nedávno se četl jistý výzkum, který sledoval války v lidských dějinách. Zjistilo se toto: Od roku 3 600 před Kristem, tedy během téměř 6 000 let, svět prožil pouze 292 roků míru. Za tuto dobu proběhlo ve světě 14 351 malých či velkých válek, ve kterých zahynulo asi 3,5 bilionu lidí. Hodnota zničeného majetku se rovná pásu zlata, kterým bychom obtočili naši zemi a který by byl široký 155 km a silný 10 m. Také byla vypočítána cena smrti jednoho nepřátelského vojáka v dějinách. V době Caesara se odhadovalo zabití jednoho vojáka asi na jeden dolar. Za Napoleona už to bylo asi 2 000 dolarů. V průběhu II. světové války to bylo už 40 000 dolarů, a v době války ve Vietnamu se odhadovala cena zabitého vojáka na 200 000 dolarů. Výdaje na zbrojení dnes dosahují sumy 1 000 000 dolarů za minutu. Každý pátý vědec ve světě pracuje ve zbrojním průmyslu. Výzkumy ve zbrojním průmyslu jdou dopředu 20x rychleji než v jiných odvětvích. To není zrovna optimistická statistika, a tak pojďme si raději něco říct o lásce k bližnímu, což je opak války. Jednou za jedním zbožným mužem přišla žena a prosila ho, aby se za ni pomodlil a vyprosil ji dar lásky a trpělivosti. Že má málo lásky i trpělivosti a že potřebuje pomoc. Když zbožný muž viděl touhu této ženy a že to tato žena myslí vážně, tak se za ni modlil a vyprošoval jí tento Boží dar.
Příští den přišla žena celá rozzlobená a ptá se: „Prosím vás, za co jste se to včera modlil?“ „No přece za dar lásky a trpělivosti,“ povídá ten zbožný muž. „Proč se ptáte?“ A ta žena odpověděla: „Nikdy v životě jsem neměla tak protivný den, jako včera. Bylo to jako v pekle, všichni byli proti mně,“ zbožný muž odpověděl: „Poděkujme Bohu, protože vyslyšel naše prosby.“ „Jak to myslíte?“ podivila se ona žena. „Modlili jsme se za lásku a trpělivost a Bůh vám hned ten den dal tolik příležitostí, aby jste se v těchto ctnostech cvičila. Jestli chcete být trpělivá a mít lásku, tak se v tom přece musíte cvičit.“ Tak tomu prostě je. Jestliže chceme mít lásku, musíme se v ní cvičit. Když kolem nás budou pouze lidé, kteří nás budou mít rádi, tak neporosteme v lásce. Když nás všichni budou chválit, tak neporosteme v pokoře… Jestliže tedy chceme růst v lásce, musíme mít ve svém okolí alespoň jednoho člověka, který nás nemá rád. Jestliže chceme růst v lásce, je třeba, abychom ji prokazovali právě tomuto člověku. V tom byli velcí právě svatí. Žádné společenství totiž nemůže růst, pokud v něm není alespoň jeden problematický člověk. To je cesta lásky, kterou šli svatí. Jejich láska tu prostě byla pro všechny.
A pamatujme si, bratři a sestry, jednu věc: je jednodušší následovat Pána, než ho nenásledovat. My čelíme stejnému životu, ale s Ježíšem máme sílu to zvládnout.
Příběh. Jednoho dne samotný satan uspořádal veletrh, kde vystavoval a prodával ty nejrafinovanější zbraně a nástroje lidského pokušení.
Mnoho dní jeho služebníci pracovali na stavbě stánků, zapojovali světla a reflektory, pokládali koberce a připravovali lákavá aranžmá posledních ďábelských vynálezů. Byly zde přípravky a potřeby na všechny kategorie hříchů, především pro sedm smrtelných hříchů – byly zde luxusní soupravy ke vzbuzení pýchy, lakomství, obžerství, hněvu, smilstva, závisti a lenosti. A kromě přípravků a nástrojů tam byly k dostání hory katalogů na křídovém papíře a množství videonahrávek a cédéček. A samozřejmě, že nechyběly ani svůdné ďáblice. Všude byly samozřejmě štítky s cenami a snad na každém byla viditelně vyznačená výhodná sleva.
A v jednom velkém honosném stánku byla vidět tajemná vitrína. V ní byl uložený malý zlatý klíček na polštářku z rudého sametu. Byla to jediná věc na celém veletrhu, kde místo obvyklého štítku s cenou byla cedulka a není stálo: „Není na prodej.“ Jeden návštěvník si všiml této vitríny a začal před ní mávat zlatou platební kartou a chtěl za každou cenu vědět, k čemu klíček slouží. Dokonce vykřikoval, že je ochoten zaplatit cokoliv, jen aby klíček získal. A protože tento návštěvník neustále naléhal, tak zavolali vedoucího tohoto stánku, kterému patřil také tento zlatý klíček. Po dlouhé době se objevil samotný satan s typickým zápachem síry kolem sebe. Svým falešně milým způsobem řekl tomuto zájemci, že klíček není skutečně na prodej, že je mu nad jiné drahý a on že na něm skutečně lpí. Tento klíček totiž satanovi umožňuje dostat se do duše každého člověka, ať je to laik, kněz, řeholník nebo biskup či kardinál. Ať je člověk jakkoliv věřící, jakkoliv svatý, jakkoliv starý, tento zázračný klíč vždycky funguje. Zákazník se ale nedal odbýt a protože znovu a znovu naléhal, nakonec i satan přes svou vychytralost nedokázal zachovat tajemství a polohlasem přiznal: „Tento klíč je malomyslnost.“
Malomyslnost je zároveň opakem víry. Ale jestliže je Bůh s námi, kdo je proti nám?
Každý pátek od 17,00h. setkání dětí a mládeže Papežského díla u kostela sv.Zdislavy. Víra je Boží dar, víru mohou předat rodiče, prarodiče, příbuzní, ale dokonce i přátelé mohou tento dar pomoci zprostředkovat. A tak nám byl vtisknut do rukou tento štafetový kolík a my jsme se rozběhli. Zatím stále ještě běžíme a nevíme, jak dlouhý bude náš okruh, který nám dopřeje dobrý Bůh. Nevíme, kolik času nám ještě bude dáno. Víme ovšem, že čas utíká velmi rychle a že naším úkolem je předat štafetový kolík víry někomu dalšímu. To je náš úkol a naše poslání – Misie. Někomu říct o Ježíši a šířit tak dál radostnou zprávu. Kolík nám přitom nesmí vypadnout z ruky, tzn. že sami nesmíme víru ztratit, jinak to je diskvalifikace ze závodu.
Všichni jste zváni – děti i rodiče.
Regionální Mariánské večeřadlo. Úterý 29.7. od 17,00h. – Staré Zubří
Pane Ježíši, svatá Brigita a svatá Mechtilda tě prosily, abys jim zjevil, kolik ran jsi dostal při svém hrozném utrpení. Tys jim odpověděl:
1. Vyronil jsem za vás 6.200 slz. 2.V Getsemanské zahradě jsem prolil 97.207 krůpějí své krve. 3.Na tělo jsem dostal 6.666 úderů. 4. Na líce mi dali 100 surových políčků. 5. Na krk jsem dostal 120 úderů.
6.Na nohy jsem dostal 32 a na ústa 52 úderů. 7. Na záda jsem dostal 388 úderů 8. Do tváře mi hodili 32-krát bláto a poplivali mě. 9. Kopali mě jako zločince 170-krát. 10. Strkali mě a na zem povalili 130-krát. 11. Trnovou korunou mi učinili 303 rány. 12. Muky, které mě mohly usmrtit, mě způsobili 162krát. 13. Za vaše spasení a obrácení jsem vzdychal 300-krát. 14. Od soudního dvora na Kalvárii s těžkým křížem jsem udělal 3.361 kroků. 15. Za to všechno jsem dostal jediný skutek lásky od Veroniky. 16. Podala mi šátek, na který jsem otiskl svou tvář. 17. Hroznou smrtelnou úzkost jsem vytrpěl 19-krát.
(Při každé bolesti - t.j. 17-krát se připojuje tato modlitba:) Srdce Ježíšovo, snášející smrtelnou úzkost a smrtelné muky, děkuji ti za to všechno skrze tvou přesvatou a přebolestnou Matku Marii.
Příslib Pána Ježíše: Všem, kteří se budou tento Klíč k umučení modlit denně po 40 dní, udělím ze svého umučení těchto 5 milostí: 1.Odpuštění všech hříchů a plnomocné odpustky 2. Zemřou-li dříve, přijmu jejich pobožnost jako dokončenou. 3. Zachráním je před očistcovým ohněm. 4. Vezmu je k sobě a odměním, jako kdyby za mne prolili krev. 5. Jejich duše a duše jejich příbuzných až do čtvrtého pokolení vezmu a potěším nebeskou slávou.
Sp olečenství svatých a také shledání s těmi, kteří nám byli drazí… Jak blaze je, ale být na zemi mezi těmi, kde zakoušíme pravou lásku! Tam, kde se mají všichni rádi,
kde vládne svornost a obětavá láska! Cokoliv je na zemi čisté, to potrvá i za hrob.
Bůh ve své dobrotě zázrakem utvrzuje víru izraelitů. Dává jim ve starém zákoně na poušti manu k jídlu. Zajímavé je, že mana, kterou sesbírají, jim vydrží jen na jeden den. Pokud si nasbírají do zásoby, tak se vše na druhý den zkazí. Jsou tak odkázáni na Boží pomoc den ze dne. Nemohou si udělat zásoby, nemohou se zajistit do budoucích dnů. Jsou nuceni spoléhat, že je Bůh neopustí. Tímto zvláštním způsobem je Bůh učí víře, kterou je třeba mít každý den znovu. Toto Boží jednání je jakousi odpovědí na problém, o kterém jsme uvažovali na začátku, že víra stojící na zážitcích z minulosti je příliš slabá. Bůh tentokrát neřeší problém izraelitů "jednou pro vždy" jedním velkým zázrakem, ale pomáhá jim každý den znovu a znovu a vede tak izraelity ke "všední" víře,
která je nedílnou součástí každodenního života. Mana pro nás je - Eucharistie, posila každodenního života.
Nevěřím v žádné přelomy samy od sebe. To, čemu jsme zvykli říkat hospodářská krize, je jiné jméno pro mravní bídu. "Mravní bída je příčina, hospodářský úpadek je následek. V naší zemi je mnoho lidí, kteří se domnívají, že hospodářský úpadek lze sanovat penězi. Hrozím se důsledku tohoto omylu. V postavení, v němž se nacházíme, nepotřebujeme žádných geniálních obratů a kombinací. Potřebujeme mravní stanoviska k lidem, k práci a veřejnému majetku. Nepodporovat bankrotáře, nedělat dluhy, nevyhazovat hodnoty za nic, nevydírat pracující."
Napsal Tomáš Baťa v roce 1932. A pak že se nemáme od koho učit.
Matka Tereza z Kalkaty zase řekla: Největší ničitel míru je potrat, protože když matka může zabít své vlastní dítě, proč bych já nemohl zabít tebe a ty mě? Není v tom žádný rozdíl. Někdy se zdá, že skoro nic nejsme schopni změnit. Každý z nás může alespoň něco málo ovlivnit. A když každý ovlivníme ve prospěch dobra to málo co můžeme,začnou se dít velké věci. Například každý z nás je schopen se usmát. Je to drobnost, ale může to vylepšit náladu někomu kdo by jinak byl smutný.
Nebo vždy jsme schopni se alespoň něco málo pomodlit. A modlitba není vůbec zanedbatelná...
Boží slovo je jasné: 1. Kdo něco miluje víc než Boha - ať je to láska k čemukoliv - je modloslužebník. 2. Kdo vzpomíná Boha a vydává se za jeho služebníka a pak ho neposlouchá, je vzbouřenec. 3. Kdo z chamtivosti nebo strachu pracuje v neděli je znesvěcovatel dne Páně a svévolník, nehodný důvěry. 4. Kdo odmítá pomoc rodičům a neváží si jich, projevuje nenávist vůči Bohu, který na Zemi ustanovil otce a matky ke své podobě. 5. Kdo zabije, je vždy vrah / vražedkyně (potraty bezbranných dětí, abortivní antikoncepce ...). 6. Kdo smilní, je stále chlípník, nehodný Boha. 7. Kdo krade, je stále zloděj, mající se proč schovávat před Bohem. 8. Kdo lže, je stále padouch.
9. Kdo baží po tom, co mu nepatří, je vždy nejhnusnější chamtivec. 10. Kdo zneucťuje manželské lůžko, je vždy nečistý. Proti těmto deseti pilířem chrámu duše výjimky není. Očisti si, člověče, svůj chrám duše. Jak? Pokornou a upřímnou lítostí. Není hříchu, který by Bůh neodpustil, pokud se hříšník skutečně kaje. Kdyby člověk pochopil, že Bůh je milosrdenství, neutíkal by od něj, ale běžel by mu k nohám. Buď upřímný, člověče, vůči Bohu a nebuď dvojí ve svém jednání. Nezaměňuj Boha s mamonem. Je zbytečné stavět nový oltář ve své duši, když ještě zůstávají zbytky starého. Buď Bůh nebo modla.
Každý ať si vybere sám.
Existuje vůbec Bůh? Na této Zemi není žádný národ nebo kmen, ve kterém by
lidé nevěřili v nějakého boha, ducha nebo bytost, která je nad nimi. To platí i pro ty nejizolovanější pralesní kmeny, které nikdy nepřišly do styku s jinou kulturou a už vůbec ne s křesťanskou zvěstí. Jak je to možné? Při pozorování vesmíru, přírody kolem nás i všeho živého tušíme existenci neviditelného Stvořitele. Nikdo přece nemůže věřit tomu, že auto, hodinky nebo pouhý knoflík vznikly samy od sebe. Při pozorování zázraku stvoření, kde se projevuje jeho moc a tvůrčí rozmanitost, můžeme usoudit, že Bůh existuje. Ale jaký je a kým je, se
dozvíme z Bible.
Kde je Bůh? Podle našich lidských představ se pokoušíme Boha nějak prostorově lokalizovat. Proto se ve starověku i v dnešní době setkáváme s různými představami o Bohu. Řekové věřili, že jejich bohové sídlí na hoře Olympu, Germáni je umístili do Walhaly, a sovětští astronauti prohlásili, že při svém letu do vesmíru Boha nikde nepotkali. Všechny tyto výpovědi jsou ve světle Bible zásadně falešné, neboť Bůh existuje mimo prostor.
On, který prostor stvořil, nemůže být jeho součástí. Spíše proniká každým místem prostoru - je všudypřítomný.
Co řekl Bůh o nebi? Bůh nezprostředkovává úplný popis nebe, ale přesto se o něm z Bible něco dovídáme. Ujišťuje nás, že všichni, kteří patří Kristu, mají v nebi trvalý domov a právo
věčného občanství. Náš svět je prostoupen následky hříchu: bídou, bolestí, nemocí, válkou a smrtí. V nebi však nic takového nebude. Bůh bude všechno ve všem a On sám učiní vše nové:
"A setře jim každou slzu z očí. A smrti již nebude... neboť co bylo, pominulo." (Zjevení 21.4). Připomíná nám, že všechna království tohoto světa pominou. Naproti tomu je nebe královstvím věčným. Je to vytoužená nebeská vlast, naplněná Boží přítomností a Jeho láskou.
Posílá Bůh lidi do pekla? Posílá Bůh lidi do pekla jen proto, že nemohli nebo nechtěli uvěřit? Důsledkem nesprávného vztahu k Bohu vznikají války, násilí, nenávist, nepřátelství - a tak bychom mohli pokračovat. To všechno Bůh nenávidí. Tím, že lidé nehledají Boha, nechtějí se řídit Jeho zákony a radami a odmítají žít v Jeho blízkosti, se od Něho vzdalují. Peklo je tam, kde Bůh není. Lidé jsou odsouzeni za to, že se vzbouřili proti svému Stvořiteli a neřídí se Jeho přikázáními. Cestu si volí každý sám. Je to jen jejich svobodné rozhodnutí bez Boha žít zde, a tedy i potom na věčnosti.
Proč Bůh dopouští utrpení? Bůh při stvoření zařídil pro člověka ideální podmínky - nebylo ani smrti, ani utrpení, ani bolesti. Člověk se však Bohu vzepřel. Svobodným rozhodnutím vykročil po svých cestách, které vedly od
Boha. Nemůžeme vysvětlit, proč nám Bůh ponechal tak široký prostor svobody. Jedno je však zcela jisté: Kdo odchází od Boha, dostává se do těžkostí. Tuto trpkou zkušenost máme až dodnes. Mnoho lidí podsouvá Bohu vinu. Přitom bychom si měli uvědomit, KDO to opravdu způsobil. Nebyl to Bůh, ale člověk sám. Když v noci při jízdě autem vypneme reflektory a dojde k nehodě, nemůžeme dávat vinu výrobci auta. Pokud světla úmyslně vypneme, je to naše věc. "Bůh je světlo" a když se od něj vzdálíme do tmy, sami si přivodíme těžkosti a utrpení. Nemůžeme si pak stěžovat na Stvořitele.
Žil skutečně Ježíš a je Božím Synem? Předpověď Ježíšova příchodu na tento svět patří k nejzávažnějším prorockým výpovědím. Starý i Nový zákon předpovídá jeho narození v Betlémě, linii jeho původu, současné synovství Boží i lidské, jeho působení, důvod jeho příchodu, jeho zrazení za 30 stříbrných, jeho utrpení, smrt i jeho zmrtvýchvstání. Tato proroctví byla vyslovena nezávisle na sobě v průběhu mnoha staletí.
Také mimobiblické prameny podávají svědectví o Ježíšově životě: římský dějepisec Tacitus, římský úředník Suetoniuc za císaře Hadriána nebo Plinius Mladší, římský místodržitel v Pontu a Bithynii v malé Asii. Uvádíme citát známého židovského historika Josepha Flavia: "Toho času žil Ježíš, moudrý muž, pokud ho člověkem lze vůbec nazývat. Činil totiž neuvěřitelné skutky a byl učitelem všech lidí, kteří s radostí přijímali
pravdu. Tak k sobě přitáhl mnoho Židů a také mnoho pohanů. Byl to Kristus. A ačkoli ho Pilát na naléhání předních mužů našeho lidu odsoudil ke smrti na kříži, jeho dřívější přívrženci mu zůstali věrni, neboť se jim třetího dne zjevil zase živý, jak to o něm už dříve, spolu s tisícem dalších podivuhodných věcí, Boží proroci předpověděli." (Židovské letopisy, XVIII 3.3).
Ježíš sv.Tomášovi řekl: "Že jsi mě viděl, věříš. Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili." Jan 20:29
Starověcí Římané měli moudré úsloví: non multa, sed multum - nemnoho slov, ale mnoho obsahu. Toto úsloví výtečně charakterizuje biblický odkaz na téma Ježíšovy matky: nemnoha slovy nám Duch svatý sdělil velké množství obsahu! Písmo svaté představuje Marii jako „Služebnici Pána" (Lk 1,38). Tento titul je evidentně paralelní k titulu „Služebník Páně", jenž je v Bibli připsán Kristu. Obzvláštním rysem této Služebnice Pána je víra, bezvýhradné a celoosobní svěření se Bohu. „Blahoslavená jsi, že jsi uvěřila" (Lk 1,45), zvolala k Marii Alžběta. V Káně Galilejské Marie dovedla přesvědčit druhé, aby přijali tento postoj naprosté důvěry Ježíšovi: „Učiňte všechno, cokoliv vám řekne" (Jan 2,5), a jistě tak uspíšila začátek mesiášské hodiny (J 2,4). Panna Maria nás miluje jako svoje děti, raduje se z toho, jakou moc jí dal Bůh, aby nám mohla být užitečná. Panna Maria je naše prostřednice, ona předkládá svému Synu všechny naše modlitby, slzy, vzdechy. Ona nám získává milosti potřebné pro naši spásu. Duch svatý nám říká, že Panna Maria je uprostřed veškerého stvoření zázrakem vznešenosti, zázrakem svatosti a zázrakem lásky.
V Marii se věčný Bůh stal ve svém Synu navždy člověkem, jedním z nás. "Proto je kacířské popírat, že svatá Panna je Matkou Boží." (sv. Tomáš Akvinský) Podle sv. Tomáše Akvinského měla blahoslavená Panna Maria trojí dokonalost milosti: první ji uzpůsobila k tomu, aby se stala matkou Kristovou; tato milost byla příčinou jejího posvěcení; druhá pocházela z přítomnosti vtěleného Božího Syna v ní; a třetí je milost, kterou má v nebeské slávě.
Sbírky. Ve sbírkách na náš kostel jste v květnu darovali 16 093Kč. Ve sbírce na televizi Noe a rádio Proglas - 8 700Kč. Na květiny – 3 078Kč. Na církevní školy – 7 892 Kč. Winston Churchill kdysi prohlásil: „Žijeme z toho, co si vyděláme, ale o svém životě rozhodneme tím, jak dáváme.“
Všem dárcům upřímné Pán Bůh odplať. Program bohoslužeb v kapli sv.Cyrila a Metoděje na Radhošti. Sobota 5.7. – 9,30h., 11,00h., 14,00h.
Sobota 12.7. 11,00h. – Veřovice. Sobota 19.7. 11,00h. – Frenštát p.R.
Svatý Hostýn Putování ze Svatého Hostýna na St Velehrad po Cyrilometodějské poutní Pá cestě. Mariánské večeřadlo ve 14:00 u Vodní 5.července So kaple (pod hlavním schodištěm), vede o. Jiří Šolc SJ Pouť obce Slavkov p.H., hlavní mše sv. 12.července So v 10:15 2.- 4. července
„Každý kdo si položí otázku, jak se stát dobrým křesťanem – řekl papež František – nachází tady Ježíšovu odpověď, která směřuje hodně proti proudu v porovnání s tím, co je obvyklé ve světě. »Blahoslavení chudí v duchu«. Bohatství ti nic nezajistí pokračoval. Ba více: oplývá-li srdce bohatstvím, je spokojené se sebou, protože nemá místo pro Boží Slovo. „Avšak svět nám praví: radost, štěstí, zábava – to jsou krásy života. A odhlíží od druhé stránky, kde se vyskytují problémy, nemoci, bolesti v rodině. Svět nechce plakat, raději ignoruje bolestné situace a zastírá je. Jedině člověk, který vidí věci, jak jsou, a v srdci pláče, je šťastný a bude potěšen. Ježíšovým potěšením, nikoli světským. Blahoslavení tiší v tomto světě, který je od začátku světem válek, světem, který se především sváří a kde
vládne zášť. A Ježíš říká: žádné války, žádná nenávist, nýbrž mírnost.“ »Blahoslavení čistého srdce«, ti kteří mají srdce prosté, čiré, bez špíny, srdce, jež umí touto čistotou milovat. »Blahoslavení tvůrci pokoje«.
Mezi námi je však mnohem běžnější být tvůrci válek nebo alespoň nedorozumění! Například když něco slyším a za někým jdu, abych mu to podal v rozšířeném vydání... To je svět řečí. Lidé, kteří vedou řeči, nevytvářejí pokoj, ale jsou nepřáteli pokoje. Nejsou blahoslavení.“
Úmysly Apoštolátu modlitby Svatého otce na rok 2014 Červenec Všeobecný: Aby sportovní události vždy přispívaly k rozvoji bratrství mezi národy a k růstu lidskosti. Evangelizační: Aby Duch Svatý podporoval dílo laiků, kteří hlásají evangelium v nejchudších zemích. Národní: Aby ti, kdo žijí ve svornosti, vytrvali a ti, kteří jsou v rozepři, se obrátili k lásce.
Sobota 5.7. – den slovanských věrozvěstů – sv.Cyrila a Metoděje.
Mše svatá v kapli na Radhošti – 9,30h., 11,00h., 14,00h. Sv.Cyril a Metoděj se stali našimi duchovními otci, kterým vděčíme za křesťanskou víru i kulturu, a jejíž přijetí nás zařadilo mezi civilizované národy. S liturgií v národním jazyce předešli dobu o 11 století. Po nich až II. vatikánský koncil v letech 1962-65 jim dal za pravdu, že při liturgii se sluší chválit Boha všemi místními jazyky. Na Moravě byli oba bratři již ve 14. stol. uctíváni jako patroni. Centrem úcty se stal cisterciácký kostel na Velehradě, vysvěcený r. 1228. K oficiálnímu svatořečení došlo v r. 1880. Jejich památka byla původně 20.3., v roce 1863 byla pro České země a Slovensko změněna Piem IX. na slavnost 5.7., zatímco v martyrologiu je pro celou ostatní církev datum památky 14.2. V roce 1863 byli Cyril a Metoděj prohlášeni za patrony všech slovanských národů a papež Jan Pavel II. je 31.12. 1980 prohlásil za spolupatrony Evropy s odůvodněním, že vedle zásluh o kulturu, bojovali za jednotu církve východní se západní a ukázali správnou cestu ke sjednocení Evropy. Svatý Cyril je zobrazován jako mnich s knihou, svatý Metoděj jako biskup s berlou o tvaru řeckého písmene
Tau, ukončenou křížem, obvykle dvojitým. Nejčastěji jsou obrazování oba současně. Přišli spolu dva – tak jako Ježíš posílal učedníky – po dvou. To mělo hluboký teologický smysl: Ježíš řekl: „Kde jsou dva nebo tři shromážděni v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich…“ Přicházeli hlásat Ježíšovu radostnou zprávu o Bohu – lásce s Ježíšem Zmrtvýchvstalým ve svém středu!
Popírat křesťané kořeny našeho národa, státu, kultury v té nejstarší době může jedině člověk, který nemá ani trochu dobré vůle anebo je kulturně slepý. Právem je tedy svátek našich věrozvěstů svátkem státním.
Středa 16.7. Panny Marie Karmelské. Škapulíř se skládá ze 2 čtvercových, nikoli kruhových nebo oválných, kusů tkané vlněné látky,které jsou spojeny tkaničkami. Jeden splývá na prsou, druhý na zádech, tkaničky spočívají na ramenou. Oba kousky látky musí být zhotoveny výhradně z ovčí vlny, avšak výšivky či jiné zdobení mohou být z jiného materiálu, rovněž tkaničky mohou být z jakékoli látky a jakékoli barvy. Pouze červený škapulíř - Utrpení Páně - musí mít červené vlněné tkaničky.
Rozeznáváme pět jednotlivých škapulířů, jejich spojením pak vzniká jeden pětinásobný. bílý - škapulíř Nejsvětější Trojice modrý - škapulíř Neposkvrněného Početí hnědý - škapulíř Panny Marie Karmelské černý - škapulíř Panny Marie Sedmibolestné červený - škapulíř utrpení Páně a Nejsvětějších srdcí Pána Ježíše a Panny Marie.
Význam a výhody. Každý škapulíř přivtěluje věřící, kteří jej nosí k řádu, jemuž náleží a zprostředkovává mu podíl na všech modlitbách, mších sv., sv. přijímáních, pracích a všech dobrých skutcích, které se konají v klášterech oněch řádů. Věřící přijímající škapulíř je rovněž i novým členem bratrstva nositelů škapulíře. Získává tím nejen právo k dosažení odpustků, bratrstvům propůjčených, ale i podíl na dobrých skutcích všech věřících, kteří skrze škapulíř k tomuto bratrstvu náležejí. Touto milostí je obdařen nejen v životě, ale i po smrti v očistci.
Kdo nosí škapulíř, stojí pod zcela zvláštní ochranou Panny Marie a je obdařen hojnějšími milostmi než jiní lidé, ochotněji mu pomáhá v pokušeních, strastech a útrapách. Každý může získat plnomocné odpustky v den oblečení škapulíře, když se vyzpovídá a přistoupí ke stolu Páně. Kdo je oblečen do škapulíře, může v hodině smrti získat plnomocné odpustky, když se vyzpovídá a přijme Tělo Páně, nebo alespoň vzývá Nejsvětější Jméno Ježíš ústy či aspoň v srdci. První čtyři škapulíře mohou přinést tzv. odpustky zastavení, v určité dny udílené za návštěvu římských kostelů. Některá bratrstva je mohou získat i mimo Řím.
Náhradní medailka 16. prosince 1910 dovolila svatá Stolice věřícím řádně oblečeným do jednoho nebo více škapulířů nosit místo vlněných čtverců jedinou kovovou medailku. Ta musí mít na líci obrázek božského Spasitele s nejsvětějším Srdcem. Na rubu jakýkoli obrázek P. Marie. Je třeba ji nosit neustále u sebe. Ve spánku je dovoleno ponechat řetízek s medailkou v šatech nebo ji položit k sobě, pokud ji nemáme přímo na krku. Medailka nahrazuje jakýkoli z malých vlněných škapulířů.
Aktuálnost důležitosti škapulíře připomíná i svědectví sestry Lucie z Fatimy o tom, že 13. října 1917 držela Panna Maria v ruce karmelitánský škapulíř a chtěla tím vyjádřit přání, aby její nabídku a výzvu přijali všichni. V roce 1316 se Nejsvětější Panna zjevila kardinálu Duesovi. Předpověděla mu brzké zvolení na Petrův stolec, potvrdila všechny dosavadní privilegia škapulíře (mj. plnomocné odpustky pro členy řádu a odpuštění 1/3 časných trestů členům škapulířových bratrstev) a dodala jedno nové: „Já, jejich matka, sestoupím do očistce první sobotu po jejich smrti a koho tam naleznu, přivedu do nebe.“ Za pár dní se předpověď splnila a Jacques Duese již jako papež Jan XXII. potvrdil 3. března 1322 ve slavné bulle Sacratissimo uti culmine, též zvané Sabbatina, poslední výsadu škapulíře. Papež Pius XII. v r. 1950 řekl celému světu, že škapulíř je znamením zasvěcení Neposkvrněnému Srdci Panny Marie. Sv. Alfons z Liguori – „Tak jako jsou lidé hrdi na to, když druzí nosí jejich znak nebo livrej, tak Nejsvětější Matka vidí ráda své sluhy oděné škapulířem.“ Škapulíř nosili – svatí Karel Boromejský, František Saleský, Alfons z Liguori, Petr Canisius, Robert Belarmin, Terezie z Avily, Ondřej Corsini, Maria Magdalena z Pazzi, Jan od Kříže, svatý farář Jan Vianney, Don Bosco, svatá Bernadetta a Terezička z Lisieux a jiní.
Středa 23.7. – svátek – sv.Brigity, řeholnice a patronky Evropy, františkánská terciářka.
Šla Evropou jako horlivá kazatelka morálních neřestí, a v tom ji můžeme srovnat s největšími kazateli doby, jakým byl např. sv. Vincenc Fererský. Prosila a zapřísahala papeže, aby se navrátil tam, kde je jedině jeho pravé místo, do věčného města Řím, a tím se podobá velké světici sv.Kateřině Sienské. Ve svých modlitbách a vytrženích se nořila až na dno božských tajů a nejednou slyšela tajemná slova, která člověk nemůže vypovědět lidskými slovy, a tím se řadí k velkým vizionářkám svatým Mechtildě, Gertrudě a Hildegardě.
Středa 30.7. památka – sv.Petra Chryzologa, učitele církve.
Nejvíce proslul výmluvností, pro kterou mu bylo dáno to jeho čestné jméno Chryzologus, tj. „Zlatoústý“ nebo „Zlatořečník“. K prostému lidu se zásadně snažil mluvit co nejsrozumitelněji, řídil se zásadou: „K lidu je třeba mluvit jazykem lidu.“ Snažil se pokaždé nekázat lidem déle než 15 minut. Z jeho písemností sedochovalo 183 kázání. Ta kázání se zabývají zejména vysvětlováním biblických textů, jsou stručné a výstižné. V řadě svých kázání se věnuje učení a skutkům apoštolů, působení Panny Marie a sv. Jana Křtitele. Arcibiskup Petr byl blízkým důvěrníkem papeže Lva Velikého.
Kázání sv.Petra Chryzologa. „Bratři, jsou tři věci, na nichž stojí víra, spočívá zbožnost a pravá ctnost: modlitba, milosrdenství a půst, to je trojice tvořící jednotu a dávající si navzájem život. Neboť duší modlitby je odříkání a životem odříkání je slitovnost. Nikdo ať je neodtrhuje, nemohou být odděleny. Kdo má jen jedno z nich a nemá zároveň i ostatní, nemá vlastně nic. Takže ten,kdo se modlí, ať se i postí. Kdo se postí, ať se i slitovává. A ať slyší prosebníka, kdo chce být sám vyslyšen. Boží sluch si otevírá, kdo vlastní sluch nezavírá tomu, který ho prosí. Kdo se postí, měl by vědět, co to všechno vlastně znamená: že má mít soucit s hladovým, když chce, aby Bůh cítil s jeho vlastním hladem. Že se sám má slitovávat, kdo doufá ve slitování. Kdo hledá spravedlnost, že ji sám má činit. Kdo chce , aby mu bylo dáno, že sám má dávat. Je špatný prosebník,kdo jinému odpírá, oč sám pro sebe žádá. Člověče, tvé milosrdenství by se mělo řídit následujícím pravidlem: Jakým způsobem , nakolik a jak rychle chceš ty sám dosáhnout milosrdenství, tak rychle, tolik a takovým způsobem se ty slitovávej nad druhými.
Nuže tedy, modlitba, milosrdenství a půst ať jsou naší jedinou záštitou u Boha, naší jedinou obhajobou i naší jedinou modlitbou v trojí podobě…“
S kolika příklady závisti se setkáváme každý den. Lidé si závidí krásnější manželku, větší pozemek, dražší dům, hezčí bazén, vzteklejšího psa, rychlejší auto, peníze, hodnější děti, příjemnější tchýni, zelenější trávu, voňavější růže, spokojenost….. M. Twain: „Člověk udělá hodně, aby ho milovali, a všechno, aby mu záviděli.“ Závist (latinsky invidio) patří mezi sedm největších nectností člověka. Opakem Závisti je Přejícnost.
A jak říká jedno přísloví, kdo nevěří v Krista tomu pomůže „Jediná medicína na závist – poušť bez hranic.“
Na závěr – někdo život přežije a někdo prožije. Byl jednou jeden velký řečník, který měl vzdělání z nejlepší britské univerzity. Naučil se technikám správného mluvení, od tónu hlasu, správného tempa řeči až po přesvědčivý řečnický výraz. Naučil se toho o mluvení skutečně mnoho a odevšad přicházeli lidé, aby si ho poslechli. Jednoho večera podal skutečně ukázkový výkon. Bylo to vlastně to nejlepší, co předvedl. Když došel ke konci svého vystoupení, jak už bylo jeho zvykem, přednesl žalm 23: „Hospodin je můj pastýř,“ začal. „Dopřává mi odpočívat na svěžích pastvinách, vodí mě k vodám, kde si mohu odpočinout…“ a pokračoval dál a dál, dokud žalm nedokončil. Bylo by slyšet spadnout špendlík. Každý seděl na krajíčku své židle. „Výborně! Úžasné!“, ozývalo se volání. Všichni povstali a tleskali jeho nádhernému výkonu. Pak se všichni posadili a znovu utichli. Jeden člověk však zůstal stát a tím upoutal řečníkův pohled. Daleko vzadu stál malý starý muž. Pak se začal prodírat řadami židlí. Jak se blížil k pódiu, velký řečník si pomyslel: „Hmm, co to má znamenat? Možná chce můj autogram. Nemohl s tím počkat?“
Řečník věděl, že podal vynikající výkon a byl na to hrdý. Stařík se zatím belhal blíž a blíž k pódiu a nakonec se vyšplhal po schodech nahoru. „Hmm, to bych rád věděl, co se děje,“ pomyslel si řečník. Stařík přistoupil k velkému řečníkovi a řekl: „Pane, dnes večer jste odvedl vynikající práci. Výborně! Tak jsem si ale říkal, kdyby vám to nevadilo, dovolil byste mi ještě jednou pro všechny recitovat ten žalm 23?“ „Cože?“ zvolal řečník. To vypadalo divně. Jaká hloupá žádost! Ale nakonec v tom neviděl nic špatného a tak řekl: „Dejte se do toho.“ A tak malý stařeček vytáhl z kapsy starou, opotřebovanou bibli, kterou zjevně často používal. Zalistoval v ní a našel žalm 23. Pak spustil: „Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám…“ Zakončil slovy: „Do domu Hospodinova se budu vracet do nejdelších časů.“ Malý stařík ukončil čtení žalmu. Nejen že bylo stejné ticho jako po promluvě řečníka, nyní tu bylo něco o poznání jiného. Mezi obecenstvem byl cítit posvátný úžas a v mnoha očích se objevily slzy. Lidi v publiku něco zasáhlo. Velký řečník byl skutečně ochromen. Nikdy ještě po svém vystoupení nepozoroval takový ohlas. Otázal se staříka: „V čem je rozdíl? Nerozumím. Četl jsem tentýž žalm a četl jsem ho výborně. Ale vaše čtení, i když jste zadrhával, se lidí dotklo mnohem více než moje.“
Stařík odpověděl: „Se vší úctou, pane, skutečně jste to přečetl dobře. Rozdíl je v tom,
že vy víte, jak přečíst žalm 23, ale já znám toho Pastýře.“
Aktuality Počet katolických kněží mírně stoupá – Evropa je výjimkou. V roce 2012 jich na všech kontinentech bylo 414 313, o 900 více než v roce 2011, o 2 % více než v roce 2005. Vyplývá to z vatikánské statistické ročenky. Z celkových trendů se vymyká Evropa, kde mezi lety 2005 a 2012 klesl počet kněží o 6 %, počet seminaristů o 13,2 %. Nejprudší nárůst zaznamenala Afrika (24 %) a Asie (20 %).
Katolická církev se svými 273 miliony členy 54 % obyvatelstva je největším náboženským společenstvím v EU. Odhaduje se, že v EU žije asi 13 milionů muslimů. Nejvíce je jich ve Francii – 6 milionů, v Německu 4–6 milionů, ve Velké Británii 2,7 milionu. Počet lidí bez vyznání se odhaduje na 15–17 %. Počet příslušníků církví nevypovídá o tom, jak intenzivně svou víru praktikují.
Papež František - „Sport není jenom formou zábavy, ale také – a řekl bych především – nástrojem sdílení hodnot, které prospívají člověku a pomáhají vytvářet bratrštější a mírumilovnou společnost. Mám na mysli
věrnost, vytrvalost, přátelství, sdílnost a solidaritu. Fotbal totiž probouzí mnohé hodnoty a postoje, které jsou důležité nejenom na hřišti, ale také ve všech aspektech života, zvláště při vytváření pokoje. Sport je školou pokoje, učí nás vytvářet pokoj.“
Kardinál Luis Antonio Tagle z filipínské Manily řekl, že je „šokován“ odpověďmi v globálním průzkumu ohledně církevního učení o rodině, pořádaném před říjnovou mimořádnou synodou biskupů. V rozhovoru pro agenturu Catholic News Service kardinál řekl, že mu odpovědi připadají „šokující, mohu-li použít toto slovo..., protože téměř ve všech částech světa z průzkumu vyplynulo, že církevní učení o rodinném životě není lidem jasné“. „Zdá se, že jazyk, kterým Církev toto učení předkládá, není lidem přístupný,“ dodal. „Nedoufám ve změnu učení jako takového – jak by bylo možno změnit biblické učení? –, ale spíše že Církev zaměří svůj pastorační a evangelizační zájem na tuto problematiku: Jak předkládat evangelium rodiny této generaci, s vědomím jejích omezení, její velikosti a jejích jedinečných zkušeností?“ „Neměli bychom mluvit pouze k sobě samým. Evangelium rodiny, dobrá zpráva, kterou je rodina, by mělo být zvěstováno rodinám tam, kde jsou, a takovým, jaké jsou.“
Velká Británie. Nenarozené děti s Downovým syndromem jsou likvidovány v míře mnohem větší než ostatní. Ve Velké Británii, kde zákon umožňuje zabít takové dítě až do devátého měsíce těhotenství, se navíc
polovina takovýchto interrupcí uskutečňuje bez jakékoli oficiální registrace. S tímto šokujícím zjištěním přišla vyšetřující komise britského parlamentu.
Papež František poskytl pro katalánský list La Vanguardia rozhovor. Mnohokrát jsem porušil bezpečnostní protokol, abyste se přiblížil lidem. “Vím, že se mi něco může stát, ale to je v rukou Božích. Vzpomínám si, že mi v Brazílii připravili zavřený papamobil s průhlednými skly, ale já přeci nemohu zdravit lid a říkat mu, že ho mám rád, když jsem v krabičce od sardinek, byť křišťálové. Připadám si jako za zdí. Je pravda, že se mi něco může stát, ale buďme realisty, ve svém věku nemám co ztratit.“ Co může církev udělat, aby zmírnila rostoucí nerovnost mezi bohatými a chudými? Je dokázáno, že potravinami, které přebývají, bychom mohli nasytit hladovějící lidi. Při pohledu na fotografie podvyživených dětí z různých částí světa se člověk chytá za hlavu a nechápe, jak je to možné. Myslím, že žijeme ve světovém ekonomickém systému, který není dobrý. Ve středu jakéhokoliv hospodářského systému má být člověk, muž a žena, a vše zbývající má tomuto člověku sloužit. Avšak my jsme do středu umístili peníze,
zbožštěné peníze. Upadli jsme do hříchu modloslužby, uctíváme peníze. Jaký soud dějin by vás potěšil? “Ještě jsem o tom nepřemýšlel. Líbí se mi ale, když někdo na někoho vzpomíná a řekne: „Byl dobrý, udělal to, co mohl, nebyl vůbec tak špatný.“ To by mi stačilo.“ Před rokem jste řekl, že „uvnitř každého křesťana je žid“. “Možná by bylo správnější říci, že „nemůžete prožívat své křesťanství, nemůžete být pravým křesťanem, pokud nerozpoznáte své židovské kořeny“. Nemluvím tu o Židech ve smyslu semitské rasy, ale ve smyslu náboženském. Myslím, že mezináboženský dialog se musí hlouběji zaměřit na tento bod – židovské kořeny křesťanství a křesťanský rozkvět judaismu. Chápu, že je to výzva, horký brambor, ale můžeme se k ní postavit jako bratři. Každý den se v liturgii hodin modlím Davidovy žalmy. Za jeden týden zopakujeme 150 žalmů. Má modlitba je tedy židovská a pak mám eucharistii, která je křesťanská.“ Existují země, kde i dnes trvá pronásledování křesťanů. “Pronásledování křesťanů je starost, která se mne jako pastýře zblízka dotýká. Vím o pronásledování mnoho věcí, ale z opatrnosti je tu nechci vykládat, abych někoho nezranil. Na světě však existují místa, kde je zakázáno mít Bibli, nosit křížek nebo učit katechismus…Jednu skutečnost ovšem chci zdůraznit – jsem přesvědčen, že
pronásledování křesťanů je dnes silnější než v prvních staletích církve. Je tu více křesťanských mučedníků než v oné době. A to není výmysl, nýbrž číselně doložený fakt.“
Duchovní život u sv.Zdislavy. Neděle 10,00h. – Mše svatá s účastí dětí.
Středa 17,30h. – Mše svatá.
Pátek 17,00h. – Setkání dětí a mládeže Papežského misijního díla.
Sobota 16,00h. – Adorace a svaté přijímání. Poselství Panny Marie v Medžugorii znělo, že Bůh existuje, Bůh je tu. „Bog jeste, Boga ima. Nezapomínejme na to.
Qui credit in me, habet vitam aeternam. Kdo ve mne věří, má život věčný. (Jan 7, 47) Internetové stránky kostela sv.Zdislavy – www.svatazdislava.cz ( o tyto internetové stránky se stará Monika Jurajdová ) Tento věstník vychází díky dobrodincům kostela. Bůh žehnej. Pro vnitřní potřebu kostela sv.Zdislavy – fr.Václav Tomáš Holčák OP., terciář.
