Věstník kostela svaté Zdislavy ČERVEN 2014
Měsíc červen je zasvěcený Nejsvětějšímu Srdci Pána Ježíše. “Úcta k Božskému Srdci neomylně vede k Eucharistii…úcta k Eucharistii nevyhnutelně zjevuje duším tajemství nekonečné lásky, kterou je Ježíšovo Srdce. „Samotná úcta k Ježíšovu Srdci je stará, jako křesťanství samo. Její základy se nacházejí v Písmě svatém, jako i ve spisech svatých otců a nejstarších světců a mystiků.“
Pobožnost k Srdci Páně se zrodila v ovzduší kristocentrické a mystické spirituality. To se vytvořilo kolem benediktinského, františkánského a dominikánského řádu, propagátory byli sv. Anselm, sv. Bernard, sv.Jindřich Suso. Z rozjímání o Kristově utrpení a jeho probodnutém boku se došlo i ke vnímání symboliky srdce, které je otevřeným útočištěm duší, pokladem božských bohatství a symbolem lásky. Později poprvé píše o pobožnosti k Nejsvětějšímu Srdci sv. Bonaventura ve svém díle Vita mystica. Ve středověku rozjímaly a prožívaly mystické zážitky světice sv.Gertruda a sv.Mechtilda. V 17. století rozšiřovali úctu jezuité. Zásluhou sv. Jana Eudese byly schváleny první texty votivní mše, litanií a officia (1672). Litanie naznačovaly plnost osobnosti Syna Božího. Základem pobožnosti k Božskému Srdci Páně byla čtyři zjevení Pána Ježíše sv. Markétě Marie Alacoque (1675). Pobožnost uznal poprvé (1765) jako výsadu v omezené míře papež Klement XIII. Pro celou církev byla slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova zavedena papežem Piem IX. (1856). Liturgická úcta měla dvojí cíl: připomínat lásku, kterou Ježíš prokázal lidem při ustanovení Nejsvětější svátosti, a přivádět věřící k častějšímu přijímání svátostí, zvláště eucharistii, kterou Ježíš zanechal jako projev lásky až do krajnosti (srov. Jn 13,1).
Ježíš tedy nyní přichází se svým Srdcem, protože On je jediný, kdo je schopen plně pochopit Otcovu nejčistší Lásku, která se také zjevuje i v daru Eucharistie. Vždyť on jediný je prostředník mezi námi a Bohem Otcem. "Skrze něho a s ním a v něm je tvoje všechna čest a sláva." (Eucharistická modlitba)
V dnešní církvi se úcta k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu pomalu přetváří z lidového pojetí k individuální pobožnosti, adoracích duchovně žijících osob. Pomáhá objevit osobní tvář Boží a přispívá k přetvoření naší náboženské zkušenosti ve svědectví lásky v současném světě. Srdce Ježíše Krista zůstává stále bohaté a štědré ke všem, kteří ho vzývají!
Sv. Augustin: Miluješ zemi, pak jsi země, miluješ nebe, jsi nebe, miluješ-li Boha, odvažují se to říci, budeš božským, neboť jaká je láska, takový je mravní člověk. Úcta k Božskému Srdci je zcela přiměřená naší povaze i způsobu, jak s námi Bůh jedná. Vede nás totiž tak, abychom, poznávali Boha viditelně v Eucharistii, jím byli uchvacováni k milování neviditelných věcí. Toužíme-li uctívat Nejsvětější Trojici, obraťme se k Srdci Ježíšovu, vždyť v něm Otec našel největší zalíbení a Duch Svatý je stvořil v lůně Matky-Panny Marie. Po smrti se zachovalo v hrobě neporušené srdce u těchto světců: Sv.Terezie z Avily, Františka Saleského, Karla Boromejského, Josefa Kalasanského a dalších – proč asi? Pro jejich velkou lásku k Bohu a bližnímu. V minulém století došlo k dalším zjevením Srdce Pána Ježíše a to polské řeholnici sv. Faustině Kovalské, která zprostředkovala nejen přání Pána Ježíše, aby se i největší hříšníci nebáli přijít k Ježíšovu srdci, aby dostali odpuštění, ale také nechala namalovat obraz Ježíše s paprsky milosti jak se jí Ježíš ukazoval. Tento obraz je obnovená úcta k Srdci Ježíšovu.
„Ježíši tichý a pokorný srdcem učiň srdce naše podle srdce svého.“
V životě se setkáváme s lidmi, kteří mají tvrdé srdce. Jsou daleko od Boha a v Boha nevěří. Jejich srdce je udupáno atheismem, jsou lhostejní při kontaktu s evangeliem a odmítají uznat Boží svrchovanost a lásku. Mělké srdce se chce vzdát samo sebe, a proto si nechá 75 % pro sebe a zbytek pro Ježíše Krista. U proroka Ezechiele 11:19 čteme: A dám jim jedno srdce a vložím do jejich nitra nového ducha, odstraním z jejich těla srdce kamenné a dám jim srdce z masa, aby se řídili mými nařízeními, zachovávali moje řády a jednali podle nich. I budou mým lidem a já jim budu Bohem.
Zkoumejme naše srdce, aby nebyla mělká, protože Bůh nechce 3/4 našeho srdce, On chce buď všechno nebo nic. Lidé s tvrdým srdcem jsou ti, kteří jdou po široké cestě, která vede do záhuby. Nepřítel si v takovém srdci může dělat co chce, protože tito lidé jsou slepí. Tvrdé srdce může být změkčeno jedině skrze vodu života kterou dává Pán Ježíš.
Pán Ježíš varuje před lidmi, kteří mají materialistická srdce, protože lidé kteří mají takové srdce jsou zaneprázdněna mnohými věcmi, ve kterém Ježíš je jenom další z nich. Jsou tři věci, které zanesly těmto lidem jejich srdce: starosti světa, vábivost majetku, chtivost ostatních věcí.
"Žijete v zemi, kde nic není hanba!" Těmito slovy zhodnotil student z Asie. svůj roční pobyt v České republice. Čím kratší, tím výstižnější bylo jeho hodnocení klimatu v naší zemi. Měl pravdu. Z české kotliny se kamsi vytratil stud. Pojem hanba je dnes už srozumitelný málokomu. Dítě se nestydí zesměšnit učitele, muž se nestydí opustit ženu a děti kvůli milence, potomci se nestydí zvednout ruku na své rodiče, není žádnou hanbou žít jako parazit nebo veřejně propagovat zlo. Proč by se tedy měli politici ve službách mafií stydět lhát, krást a podvádět? Svoji velikou vinu na tomto stavu mají také ty sdělovací prostředky, které z banality dělají tragédii a z tragédie banalitu. Žijeme v době, která propaguje nosit všechno naruby. Normy chování nám prezentují svým nenormálním chováním duchaprázdné celebrity všeho druhu. Ony totiž zaujaly místo jako vzory po moudrých básnících a osvícených autoritách, do kterých by „moderní český sjednocený Evropan“ už ani nekopl. Z pořadů některých televizních stanic, které by měly kultivovat lidskou duši a zjemňovat smysl pro krásu, pravdu a dobro, teče většinou krev, adrenalin, testosteron...
Z této skutečnosti chápu, proč se užívá termín televizní kanály. Obyčejní smrtelníci v této zemi trpí oprávněnými pocity nespravedlnosti a křivdy, ale parní válec politiky a byznysu si vesele jede dál. A proč by ne! Sliby, fráze a široké úsměvy těch (všeho)schopných. Buďme ovšem upřímní a nestěžujme si jen na ty nahoře a na lidi kolem sebe. Zavinili jsme si to i my sami, když jsme přijali převrácený životní styl, který nám našeptává: "Žij bohatě navenek a chudě uvnitř!" Pokud neprovede náš národ proměnu a nezačneme žít bohatě uvnitř a chudě navenek, nemáme šanci...
Mše svaté v červnu Neděle 1.6. 10,00h. – Pouť k svaté paní Zdislavě. Celebruje - P. PhDr. Štěpán Maria Filip Th.D. OP. Varhaník – Eva Pařenicová, schola sv.Zdislavy, dechová hudba Záhořané. Litanie na úvod, ( 829 nápěv ), 982.
1. Za všechny živé a zemřelé farníky
Středa 4.6. 17,30h. čtvrteční svátek sv.Bonifáce, mučedníka. Otec Jan Rimbala Varhaník – Eva Pařenicová 842, 712, 802 1.
Za adorační společenství sv.Zdislavy a na jejich úmysl.
Sobota 7.6. – Děkanátní pouť do Zašové za rodiny a duchovní povolání. 15,00h. – růženec, 16,00h. – adorace, 17,00h. mše svatá – arcibiskup Jan Graubner.
Sobota 7.6. 12,00h. svatba – Jiří Hyvnar, Monika Rozkošná.
Neděle 8.6. 10,00h. – Slavnost – Seslání Ducha svatého. Sbírka na církevní školy v diecézi Varhaník – Eva Pařenicová, malá schola 421, 422, 407
1. Za zemřelou rodinu Mitášovu. 2. Za zemřelého Zdeňka Ondryáše, živou a zemřelou rodinu Ondryášovu a Vaculínovu.
Středa 11.6. 17,30h. – svátek – sv.Barnabáše, apoštola. Varhaník –Eva Pařenicová 827, 727, 805
1. Za zemřelého Karla Holčáka, syna Jana, vnuka Petra a sestru Marii.
Sobota 14.6. 11,00h. svatba – Ondřej Kůs, Eva Šimurdová
Neděle 15.6. 8,30h. ! Slavnost – Nejsvětější Trojice Pouť na Dolní Bečvě. Varhaník – Vlastislav Stavinoha, schola sv.Zdislavy 710, 712, 805
1. Za rodiče Josefa a Anežku Žitníkovy, syna Jaroslava, snachu Marii, zetě Jindřicha a živou rodinu Žitníkovu.
2. Za Rozárii a Ludvíka Drozdovy, 4dcery, syny, živou a zemřelou rodinu a farníky z Bacova.
Středa 18.6. 17,30h. – Slavnost – Těla a Krve Páně. Varhaník – Aleš Stavinoha, zpěv Markéta Pařenicová 717, 722,712, 804
1. Za zemřelou rodinu Kantorovu, Fárkovu, Orságovu, Stavinohovu a živou rodinu.
Neděle 22.6. 10,30h.!!! – Otec Josef Strbák 12.neděle v mezidobí. Sbírka na potřeby našeho kostela. Varhaník – Eva Pařenicová, malá schola 728, 722, 801 1.
Za zemřelé Vlastu a Emila Růčkovy, dceru Pavlínku, živou a zemřelou rodinu Růčkovu a Stavinohovu.
Středa 25.6. 17,30h. – středa 12.týdne v mezidobí. Otec Ladislav Šimek Varhaník – Aleš Stavinoha, zpěv Markéta Pařenicová 709, 701, 802 1.
Za zemřelého Jana Blinku, rodiče Michutovy, Blinkovy, dva syny, dva zetě, živou a zemřelou rodinu.
Neděle 29.6. 10,00h. – Slavnost – sv.Petra a Pavla, apoštolů. Varhaník –Aleš Stavinoha, zpěv Monika Švandová 827, 725, 931
1. Za živou a zemřelou rodinu Mičutkovu, Žabkovu, Vaněčkovu a duše v očistci. Svatý Josef Cotolengo všem doporučoval každodenní mši svatou: učitelům, ošetřovatelům, dělníkům, lékařům, rodičům... A těm, kteří mu oponovali, že nemají čas jít, odpovídal rozhodně: „Špatné hospodaření s časem!“
Svatý Cyril Jeruzalémský, učitel Církve, používá tři obrazy, aby objasnil splynutí lásky s Ježíšem ve svatém přijímání: 1. „Kdo přijímá, je posvěcen, zbožštěn ve svém těle a ve své duši způsobem, jako když je voda postavena na oheň a vře… 2. Svaté přijímání je jako kvas vložený do mouky: prokvasí celé těsto… 3.Stejným způsobem – jako když se slijí dvě svíce a jedna se stane druhou, tak si myslím, že ten, kdo požívá Ježíšovo tělo a krev, splyne s ním v takové účasti, že se nachází on v Kristu a Kristus v něm.“
Svatý Tomáš Akvinský napsal, že události u Boha lze rozdělit do tří skupin. První skupinu tvoří ty, které se stanou nezávisle na našich motlitbách, druhou ty, které se nestanou nikdy a třetí, asi nejpočetnější skupinu tvoří události, které se stanou, jen když se naplní míra našich modliteb.
Na výzvu papeže Urbana IV. Sestavil sv.Tomáš Akvinský breviářové a mešní texty pro svátek Božího Těla – svátek Těla a Krve Páně.
Ježíš se do našeho domu nikdy nebude dobývat. Vždy jen slušně zazvoní anebo zaklepe. Když Ho odmítneme, půjde dál. Když Ho pozveme dovnitř, jistě pak budeme muset ve svém životě něco změnit. To může být zpočátku i bolestné, ale výsledkem bude naše štěstí a radost. Ještě snad jedno upozornění: Pokud Krista pustíme k nám domů, buďme připraveni, že nás bude žádat, abychom Mu půjčili svou Bibli. Bude se jistě rozhlížet, zda v našem domě najde kříž, kropenku se svěcenou vodou anebo obraz své Maminky…
Církev nám doporučuje, abychom se ve svých potřebách utíkali k přímluvám svatých; hlavní důvod spočívá v tom, že svatí dokonale poznávají, co Bůh skutečně chce a co ne. Nemůže se jim tedy stát tak jako nám, že by se přimlouvali za něco, co Boží vůli odporuje, nebo si nebyli jisti smysluplností své modlitby. Jestliže za něco prosí, vědí, že to Bůh chce, že jsou to modlitby, s nimiž Bůh ve svém plánu spásy počítá. Za všech dob zde byli lidé, kteří nejen radili, ale také žili ušlechtilý život a vychovávali pro takový život další učedníky. To jsou pro mne také mnozí katoličtí svatí, hvězdy na nebi. Nenamlouvejme si, že jsme na tom všichni stejně, pokud jde o kvalitu života. Nenamlouvejme si pyšně, že “nikdo není dokonalý”, a proto když já kradu všichni kradou, když já lžu všichni lžou a když já udělám něco dobrého pro druhé, tak to udělám stejně jako všichni jen proto, aby se mi to vrátilo. Nesuďme podle sebe druhé. Svatých lidí není moc, ale jsou a byli. Je třeba je najít, je třeba je rozeznat, je třeba chtít být jako oni. Je nanejvýš moudré se od nich učit. Není nutné se k nim modlit, není nutné jim dělat sochy a těm sochám objímat nohy. Je však nanejvýš moudré si těchto lidí vážit a učit se od nich, protože oni se učili od Krista.
1.6. neděle - pouť k svaté paní Zdislavě. Poutní místo nelze sestrojit. Je jako pramen, který lze jen objevit. Pak je třeba udržovat ho v čistotě a brát z něho. Už se také stalo, že nevyužívané prameny vyschly. Jít na pouť znamená dopřát si čas. Nejen na překonání vzdálenosti, ale i na promyšlení věcí, na duchovní odpočinutí. Modlitba na poutním místě umožní získat odpustky, tedy rozmnožit dobro. Chození na poutní místa či k sakrálním objektům má starý původ. Už ve starozákonní Druhé knize Mojžíšově v kap. 13. Hospodin přikazuje Židům, aby třikrát do roka putovali do Jeruzaléma o slavnosti Velké noci, po první žni, a v době, kdy je všechno sklizeno. Putování do Říma k hrobům sv. Petra a Pavla, jakož i pozdější navštěvování chrámů a hrobů světců má dlouholetou náboženskou tradici. I my budeme putovat první neděli v červnu do chrámu, který je zasvěcený svaté paní Zdislavě, abychom ji poděkovali, že se za nás celý rok přimlouvá v nebi. Když vzdáváme úctu svatým, uctíváme ve svatých Boha a velebíme v nich jeho zázračnost, protože kdo prokazuje čest svatým, uctívá zvláště toho, kdo jim dodal svatost.
Celebrovat mši svatou v 10,00h. bude P. PhDr. Štěpán Maria Filip Th.D. OP. Liturgií nás bude provázet dechová hudba – Záhořané a schola sv.Zdislavy.
Svatou Zdislavu lze chválit za tolik krásných a blažených věcí: Za její blahoslavenství čistého srdce... Za její lásku k bližním a za její skutky tělesného i duchovního milosrdenství... Za uzdravování nemocných,
malomocných, chromých a slepých... Za vzkříšení mrtvých...Za přímluvu u Boha….
Neděle 8.června – Slavnost – Seslání Ducha svatého – Vznik a první den Církve. Konec doby velikonoční K tomu, aby člověk navázal vztah s Kristem, se ho musí nejdříve dotknout Duch Svatý.
Letnice jsou připomínkou události, kdy se Apoštolové shromáždili 50den po Zmrtvýchvstání Pána Ježíše, v domě, kde žili s Ježíšovou matkou Marií a se skupinou učedníků. Nastal den letnic a všichni byli společně pohromadě. Najednou se ozval z nebe hukot, jako když se přižene silný vítr, a naplnil celý dům, kde se zdržovali. A ukázaly se jim jazyky jako z ohně, rozdělily se a nad každým z
nich se usadil jeden. Všichni byli naplněni Duchem svatým" (Sk 2,1) Duch svatý je světlo a síla; dává nám rozlišovat pravdu od bludu, dobro od zla. Působí jako čočky, jež zvětšují předměty. Vlivem Ducha svatého se nám vše jeví dobře rozlišeno; i nejmenší skutky jsou buď dobré nebo zlé. Tak jako hodinář svou lupou vidí i nejmenší součástky hodinek, tak ve světle Ducha svatého vidíme všechny maličkosti svého života. Je to Duch svatý, jenž spravedlivým diktuje svaté myšlenky. Kdybychom se tázali zavržených: Proč jste v pekle? Odpověděli by: Protože jsme odporovali Duchu svatému. A kdybychom se tázali svatých: Proč jste v nebi? Odpověděli by: Protože jsme naslouchali Duchu svatému... Přijdou-li nám dobré myšlenky, je to Duch svatý, jenž je vnuká. Každého rána musíme říci: „Můj Bože, pošli mi svého Ducha, aby mi dal poznat, co jsem já a co jsi Ty."
Neděle 15.6. – Slavnost – Nejsvětější Trojice.
Víra v jednoho Boha ve třech Osobách je jedním z nejzvláštnějších prvků křesťanství. Existence Nejsvětější Trojice je dogmatem naší víry. Pouhým lidským rozumem bychom nedošli k této pravdě, zjevil nám ji Kristus. Mysli na to, kdykoliv děláš znamení kříže. Je to znamení ze všech nejsvětější. Dělej je řádně; zvolna, veliké, s rozmyslem. Pak obejme celé tvé bytí, postavu i duši, tvé myšlenky i tvou vůli, smysl i srdce, konání i odpočinek, a vše bude v něm posilněno, poznamenáno, posvěceno, v síle Kristově, ve jménu trojjediného Boha.
Úterý 17.6. 17,00h. Regionální mariánské večeřadlo. Soláň – u Anežky.
Téma – šestero pravd Božích. 1. Bůh je jeden. 2. Bůh je nejvýš spravedlivý. 3. Bůh je ve třech osobách. 4. Bůh Syn se stal člověkem, aby nás svou smrtí na kříži vykoupil a na věky spasil.
5. Duše lidská je nesmrtelná. 6. Milost Boží je k spáse nevyhnutelně potřeba.
Ve čtvrtek 19.6. bude celá Církev slavit krásný svátek Božího Těla. Těla a Krve Páně. ( v našem kostele ve středu 18.6.) Tento svátek patří mezi 10 největších svátků v roce. Půjde procesí…družičky budou sypat květy na cestu,… muži ponesou baldachýn nad Nejsvětější Svátostí,… farníci budou zpívat, kněz se bude modlit za naši vesnici, za lidi, kteří v ní žijí, za svět. U krásného Bolsenského jezera leží městečko Bolsena s kostelem sv. Kristýny. K tomuto kostelu se váže následující událost: Kněz Petr z Prahy- známý pod jménem Pietro di Praga, pochyboval o tom, zda Kristus je skutečně přítomen v Eucharistii. V kostele sloužil mši svatou u hrobu prvokřesťanské mučednice Kristýny, kdysi pochované v katakombách v Bolseně. Během mše svaté proměněna hostie v jeho rukou zkrvavěla, takže celý ustrašený se ji snažil ukrýt v korporálu(ubrousek pod kalich, misku) Přitom korporál prosákl krví, která vystříkla na dlažbu před oltářem, když jej s hostií odnášel do sakristie.
Zpráva se brzy dostala k papeži Urbanu IV., který pověřil orvietského biskupa, aby potřísněný korporál přinesl. Sám papež se svým průvodem mu vyšel z města vstříc. Bylo to 19.června 1264, právě ve čtvrtek po svátku Nejsvětější Trojice. Den přenesení korporálu se stal svátkem Božího Těla, dnes Krve a Těla Páně. A od roku 1264 je tento svátek zavedený pro celou církev. Slavnost Těla a Krve Páně, zvaná Boží Tělo, se začala slavit proto, aby se zdůraznila reálná přítomnost Ježíše Krista, a to jednak v jeho Božství, tak v jeho lidství v Eucharistii - Nejsvětější svátosti. V celé historii církve se uvádí přes sto šedesát uznaných eucharistických zázraků.
Úterý 24.6. – Slavnost – Narození sv.Jana Křtitele.
Ježíš o sv.Janovi, poslednímu z proroků dosvědčil: "Pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nikdo není větší než Jan; avšak i ten nejmenší v království Božím jest větší nežli on." (Lk 7,28) Běžně slavíme u světců den úmrtí jako den zrození pro nebe, anebo jiný významný den z jejich života. Pouze u sv. Jana Křtitele a u Panny Marie slavíme den jejich narození. Je to proto, že Panny Maria byla od počátku svého života uchráněna dědičného hříchu, sv. Jan Křtitel byl ještě před narozením od tohoto hříchu očištěn.
Pátek 27.6. – Slavnost – Nejsvětějšího srdce Ježíšova.
Ježíš si v roce 1674 stěžoval řeholní sestře Markétě Marii Alacoque: "Je velmi mnoho těch, kteří mně odplácí nevděkem a pohanou. Ať je proto ustanovena zvláštní slavnost k uctění mého Srdce."
Sobota 28.6. – Slavnost – Nejsvětějšího Srdce Panny Marie. "Každou první sobotu se uzavírají brány pekla: nikdo nebude zavržen. Brány očistce se otevírají. Mnoho duší přijde do nebe. To je dílo milosrdné lásky mého Syna, kterou odměňuje ty duše, které uctívají mé Neposkvrněné Srdce!"
Neděle 29.6. – Slavnost – Sv.Petra a Pavla, apoštolů. Na sv.Petrovi - na skále, postavil Ježíš církev v odpověď na víru, kterou sv.Petr vyznal. Jako zástupci církve mu Ježíš řekl: "Tobě dám klíče nebeského království." Sv.Petra následoval sv.Pavel, dřívější pronásledovatel, který po setkání s Kristem dal všechny své síly do jeho služeb. Za císaře Nerona byli sv.Petr i sv.Pavel zajati. Sv.Petr byl ukřižován hlavou dolů a sv.Pavel sťat. Došli spravedlnosti pro vyznání pravdy, pro kterou zemřeli.
Novozákonní Boží zjevení skončilo smrti posledního z apoštolů. To však neznamená, že tím Nebe definitivně "zavřelo svá ústa". Podle tradice se Panna Maria zjevovala už v prvních staletích křesťanství. Ukázala se například apoštolovi sv. Jakubovi v Zaragoze a jiným. Panna Maria se také zjevila v r.1958 na Turzovce, zjevení bylo uznáno místním biskupem. "Nezbytné věci se nikdy neříkají dost často a musí se zapomětlivému lidstvu neustále připomínat." Přesně tento úkol plní mariánská zjevení poslední doby. Modlitba na poutním místě umožní získat odpustky, tedy rozmnožit dobro a vyprosit si přímluvu toho, ke komu putujeme. Toto všechno si i přes chladivé počasí připomněli, prožili a Boží požehnání obdrželi poutníci a ctitelé Panny Marie z Prostřední Bečvy (3.5.).
V neděli 4.5. se konala v našem chrámě zasvěcenému svaté paní Zdislavě – pouť hasičů. Náš sbor dobrovolných hasičů přišel poděkovat Pánu Bohu, načerpat duchovní povzbuzení a uctít svatého Floriána, patrona hasičů.
Modlitba svatého Floriána O Bože! který nás slavností Tvého sv. mučedníka Floriána obveseluješ, propůjč milostivě, abychom my, kteří jeho slavné vítězství na zemi velebíme, k radostné společnosti jeho v nebi připuštěni byli skrze Ježíše Krista, Pána našeho. Amen.
Pán Bůh požehnej Všem, kdo přispěli ke kráse liturgie této mše svaté.
V neděli 11.5. se konala v Bacově „u Dobré vody“, mše svatá za všechny mariánské ctitele na Prostřední Bečvě. Deštivé počasí se během modliteb změnilo na příjemný pobyt v Boží přírodě. Poděkování Všem, zvláště místním, kteří připravili důstojné slavení Kristovy oběti a po mši svaté ještě rozdávali koláčky, regály a jiné dobroty, které sami upekli. Bůh žehnej a odplať. Modlitba má takovou moc, že je ke všemu užitečná a člověk jejím prostřednictvím může v každé době jen získat: v zimě i v létě, za jasného i deštivého počasí, v noci i ve dne, ve dny všední i sváteční, v nemoci i ve zdraví, v mládí i ve stáří, ve stoje, v sedě i při chůzi, ano, někdy se za jednu hodinu modlitby získá více, než dokáže celý svět, protože skromnou zbožnou modlitbou získává člověk nebeské království.
Před 1627 lety při obřadech velikonoční vigilie z 24. na 25. dubna 387, sloužených v Miláně biskupem svatým Ambrožem, přijal ve svých 33letech křest Augustinus Aurelius „sv.Augustin“ (* 13. listopadu 354 v Tagaste v Numidii, + 28. srpna 430 v Hippo).
Sv.Augustin napsal o modlitbě V nejširším slova smyslu je modlitba — každý dobrý skutek, jedině tak, že člověk stále činí dobro, se též může řídit napomenutím apoštola Pavla, aby se modlil bez přestání (srov. 1Sol 5,17).
I tento problém svatý biskup Augustin velmi pěkně vysvětluje: „Kdo vydrží celý den chválit Boha? Poradím lék, jak můžeš celý den chválit Boha, chceš-li. Cokoli činíš, čiň dobře, a chválils Boha. Zpíváš-li hymnus, chválíš Boha; co dělá tvůj jazyk, nechválí-li i tvé vědomí? Přestals zpívat hymnus, odcházíš, aby ses občerstvil? Neopij se, a chválils Boha. Jdeš spát? Nevstávej, abys činil zlo, a chválils Boha. Provozuješ obchod? Nepodváděj, a chválils Boha. Obděláváš pole? Nehádej se, a chválils Boha. Skrze nevinnost svých skutků se připrav, abys celý den chválil Boha.“
Očistec, duše v očistci...naše budoucnost. To je svět, který je nám, lidem putujícím ohraničeným životem k věčnosti, téměř neznámý. Ale je vskutku tak úplně neznámý? Písmo svaté se několikrát zmiňuje o existenci místa, kde po smrti duše žijí a očišťují se, aby mohly dosáhnout plnosti (2 Mak 12,38–45; Mt 5,22–26; Mt 12,32; 1 Kor 3,10–15; 1 Petr 3,18–20; 1 Petr 4,6). Katechismus katolické církve učí: „Ti, kdo umírají v Boží milosti a přátelství, ale nejsou dokonale očištěni, i když jsou si jisti svou věčnou spásou, jsou po smrti podrobeni očišťování, aby dosáhli svatosti nutné ke vstupu do nebeské radosti.“ (KKC 1030)
Někteří svatí obdrželi milost spatření očistce. Například sv. sestra Faustyna popisuje onu zkušenost ve svém Deníčku: „Uviděla jsem anděla strážce, který mi řekl, abych šla za ním. Za chvíli jsem se ocitla na zšeřelém místě naplněném ohněm a v něm bylo mnoho trpících duší. Tyto duše se velice vroucně modlí, ale pro ně samé to nemá žádný účinek, jim můžeme pomoci jen my. Plameny, které je pálily, mě nezasahovaly. Můj anděl strážce se mi nevzdaloval ani na chvíli. Zeptala jsem se těch duší, čím trpí nejvíce. A odpověděly mi shodně, že nejvíce trpí touhou po Bohu. Uslyšela jsem hlas, který řekl: »Mé milosrdenství to nechce, ale spravedlnost nařizuje.«“ (D 20) Svatá Kateřina Janovská ve svém Traktátu o očistci vypráví o tom, co viděla: „Duše některých zemřelých se vůči dokonalé svatosti Boha cítí tak špinavé a nehodné přiblížení se k Němu, že se samy podrobují nepopsatelně velkému, ale očišťujícímu utrpení. I přesto jsou šťastné, protože vědí, že jsou spaseny.“ Svatý Otec Pio řekl kdysi svému duchovnímu synovi P. Dominiku Labellartemu, zakladateli čtyř institutů zasvěceného života: „Synu, je lepší celý život v nejhorších trápeních než jeden den v očistci.
V minulosti jsem nedokázal pochopit výroky některých světců, kteří tvrdili, že je lépe se modlit za duše v očistci, než za hříšníky. Pro naše racionální myšlení to zní nepochopitelně, ale Boží myšlení je jiné než naše lidské. Duše v očistci se za nás zpětně přimlouvají... za naše duše, duše našich blízkých, hříšníky a prakticky všechny úmysly, které neseme ve svém srdci. Tímto se věci kolem nás dávají mnohem rychleji do pohybu. Prosby vysvobozených duší z očistce jsou velmi účinné a tyto duše se za nás přimlouvají po celý zbytek našeho života, případně i následném v očistci.
Sv. farář Vianney: "Kdybychom věděli, jakou moc mají tyto dobré duše v očistci nad Srdcem Božím, a kdybychom věděli, jakých milostí možno získat jejich přímluvou, nezapomínali bychom tolik na ně. Musíme se za ně mnoho modlit, aby i ony za nás mnoho prosily."
Ve jménu Otce, Syna i Ducha Svatého. Amen. Věčný otče, obětuji Ti Nejdražší Krev Ježíše Krista, ve spojení se všemi mšemi slouženými tento den po celém světě, za všechny svaté duše v Očistci, za všechny hříšníky ve Tvé katolické Církvi, v mé vlastní zemi a v mé vlastní rodině. Amen. Sv. Gertrudě ( *1256; + 1302 ) se dostalo od Pána Ježíše zjevení, že vždy, když se tuto modlitbu bude někdo zbožně a vroucně modlit, náš Pán vysvobodí duše z očistce.
Odpuštění hříchů při dobře vykonané svátosti smíření přináší prominutí věčných trestů za hřích, a to proto, že došlo k obnovení společenství s Bohem. Nicméně zde zůstávají ještě časné tresty za hřích. Tyto časné tresty si ovšem můžeme „odpykat“ už za pozemského života a není třeba na jejich „odpykání“ čekat až se dostaneme do očistce. „Odpykání“ těchto časných trestů za hříchy můžeme dosáhnout trpělivým snášením jakéhokoliv utrpení a zkoušek všeho druhu během našeho pozemského života, a současně i modlitbou a různými úkony, dobrý skutek, adorace, růženec, křížová cesta, četba a rozjímání nad Božím slovem, atd.
Nezapomínejme na Boha ani o dovolené.
Blahoslavení plačící, neboť oni budou potěšeni, blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni, říká Ježíš v páté kapitole Matoušova evangelia. Jenže kdo dnes v naší blahobytné Evropě lační a žízní, navíc po spravedlnosti? Kdo pláče? Kdo se trápí? Koho vůbec napadne, že mu chybí někdo, jako je Bůh, aby ho vůbec začal hledat? Žijeme v době velkého blahobytu. Většina lidí může mít snad vše, po čem touží: dovolenou u moře či dokonce v zámoří, kvalitní bydlení, jídla a pití, co hrdlo ráčí, volno časových aktivit téměř víc než pracovních povinností. Uchlácholení úspěchem, pohodou, nekonečným výběrem možností, alkoholem, zábavou, zkrátka světem a pravděpodobně i ďáblem, vládcem tohoto světa, který stojí za tím vším, usínají klidně, s pocitem, že se nic nemůže stát, že takhle si budeme žít tak nějak navěky. „Jako tehdy před potopou hodovali a pili, ženili se a vdávaly...,“ připomíná opět Matoušova dobrá zpráva. Jen pro mnohé blázen Noe tehdy stavěl na souši loď. Úkol křesťanů této doby je podobně bláznivý jako Noemova loď. Vstávat v neděli na návštěvu bohoslužby?
Vždyť je to snad jediný den, kdy si může člověk trošku přispat a na dovolené zvlášť! Ztrácíš čas modlitbou? Proč raději nezajdeš na aromamasáž? Odpouštíš? Jen ukazuješ slabost. Přijmout víc dětí? Vždyť si ta chudák ženská života ani neužije! Snažit se být poctivý? V dnešní době? Nikam nedojdeš! Neshromažďuješ majetek? Z čeho budeš žít na stáří? Pomáháš druhým? A kdo pomůže tobě? Věříš ve věčný život? No neblbni. Po smrti nejspíš nic není, tak neváhej a užívej, dokud můžeš.
Ale pozor ,,Každý, kdo se ke mně přizná před lidmi, k tomu se i já přiznám před svým Otcem v nebi; kdo mě však
zapře před lidmi, toho i já zapřu před svým Otcem v nebi" (Matouš 10:32-33).
Panna Maria je „advocata nostra“, naše obhájkyně v životě i u nebeského soudu.
Panna Maria svou prosbu ukazuje především na svatbě v Káně galilejské když prosí Syna „nemají vína“ a i když Pán Ježíš nejprve odpověděl „ještě nepřišla moje hodina“ (Jan 2,3-5), ale Panna Maria přece s důvěrou řekla: „Udělejte všechno co vám řekne“.
A Ježíš opravdu učinil svůj zázrak proměněním vody ve víno. Zde je vidět, že Bůh dělá výjimku v případě prosby své matky Panny Marie.
MUZEUM DUŠÍ V OČISTCI Muzeum duší v očistci' v Římě. Založil je roku 1900 P. Viktor Jouet, kněz kongregace Božského Srdce a zakladatel časopisu .Očistec'. V tomto muzeu ukazují návštěvníkům originální a svým způsobem jedinečnou sbírku. Je možné vidět ohnivé stopy, které údajně zanechaly duše z očistce, a to na modlitebních knížkách (např. Markéty Dammerleové z Erlingenu), na misálech, na látkách (např. na košili pana Josefa Leleuxe z Monsu, kde je vidět otisk žhavých prstů ze dne 21. ledna 1789), nebo silně ožehnutý vojenský plášť italské stráže, která stála jednou v noci roku 1932 v Panteonu u náhrobku zavražděného krále Humberta I.
Svatí v nebi nemohou už za ně konat pokání a zadostiučinění. To očekávají od dětí bojující církve na zemi. A jak moc po tom touží! Vy víte, že žádná dobrá myšlenka, žádné vážné přání, které jim žijící člověk věnuje, se nemine účinkem. A přece, jak málo se o ně staráme...!
Žalm 129 (130) Z hloubi volám On spasí svůj lid od hříchů. (Mt 1, 21) 1
Z hloubi volám k tobě, Pane, * Pane, vyslechni můj hlas! 2 Ať tvé ucho vlídně slyší * na mé snažné volání! –
3
Kdybys, Pane, dbal na viny, * kdopak, Pane, obstojí? 4 Ty však dáváš odpuštění, * abychom ti sloužili. 5 Doufám, Pane, z duše doufám, * na tvé slovo vyčkávám. 6 Na Pána má duše čeká † víc než strážní na úsvit, * noční strážní na úsvit. – 7
Izrael ať čeká Pána! † U Pána je slitování, * on nás štědře vykoupí. 8 On vykoupí Izraele * z jeho provinění všech.
Kolik duší odchází denně na věčnost. A žádná z nich není bez viny. Žalm přesně vystihuje jejich postavení, trpí za své hříchy, rády by došly vysvobození ze svých muk, které jsou sice
časné, ale velké, avšak nemohou. Proto se vroucně modlíme tento žalm za jejich vysvobození z očistce. Projevujeme tím zároveň důvěru. Tak spojujeme modlitbu za slitování s nadějí, že jim bude pomoženo odpuštěno.
Každou sobotu v 16,00h. v kostele – Adorace a svaté přijímání – každý se může přidat a stát se adorátorem. Adorace je setrvávání v Boží přítomnosti.
Proto setkání s živým Bohem nutně člověka vnitřně proměňuje. Ježíš přece ví, že bychom v té chvíli mohli odejít a dělat spoustu jiných věcí, které by se nám víc „vyplatily“ a neztrácet zde čas, ale že zde kvůli němu zůstáváme, třebas kvůli tomu, že věříme, že v hostii je obsažena celé tajemství a moc Kristovy osoby, která se rozlévá na celý svět, ať už to svět vnímá nebo nevnímá, skrze Krista s ním a v něm byl stvořen i vykoupen. V knize Zjevení sv. Jana: „...budou hledět na Boží tvář a na čele ponesou jeho jméno…“ (srov. Zj 22,4). To nás čeká v nebi, ale už teď máme možnost hledět na Boha, skrytého v Nejsvětější svátosti a nechat se pronikat jeho velebností, světlem, takže možná po nějaké chvíli hlubokého setkání s Pánem i z našich tváří, aniž bychom o tom věděli, bude zářit Boží sláva, tak jako to zakoušel Mojžíš, když sestupoval ze Sinaje a Izraelité si všimli, že jeho tvář září od rozhovoru s Hospodinem... (srov. Ex 34,29).
Bez Boha nemůžeme skutečně nic, všechno, co máme, máme od něho, nemáme se tedy čím chlubit před druhými, protože vše nám bylo dáno Bohem. A za to patří Bohu dík a chvála, což se právě děje při adoraci.
Každý pátek od 17,00h. setkání dětí a mládeže Papežského misijního díla.
Namáhavá práce mnicha V jistém klášteře žil mnich, který si jednou přišel ke svému opatovi: "Nejdůstojnější otče, každý den mám tolik práce! Musím zastavit tekoucí proud vody, krotit dva sokoly, brzdit dva zajíce, cvičit dva krahujce, přemoci draka, zkrotit lva a ošetřovat nemocného." "Ale, ale, milý bratře, žádnému mnichovi v našem klášteře se taková práce neukládá. To jsou jen tvé výmysly," odpověděl opat. "A přece, ctihodný otče, hovořím čistou pravdu:
Proud tekoucí vody, to jsou mé myšlenky, které musím zastavovat, aby se nedostaly do bludných potůčků. • Dva sokoli, to jsou mé oči, které musím hlídat, aby se jim nezalíbilo něco, co by mohlo škodit mé duši. • Dva zajíci, to jsou mé nohy, které musím brzdit, aby se nedaly na cestu hříchu. • Dva krahujci, to jsou mé ruce. Musím je neustále cvičit, aby konaly dobro mně i mým bratřím. •
Drak, to je můj jazyk. Musím ho neustále držet na uzdě, abych neřekl nic nepřístojného a nehovořil zbytečně. • Lev, to je mé srdce. Musím s ním ustavičně bojovat, aby se nenaplnilo pýchou a sobectvím, ale aby v něm neustále přebýval a působil Boží Duch. • Nemocný, to je mé tělo, které si neustále žádá jednou to, podruhé ono a neptá se, jestli to, co chce, je dobré pro opravdové zdraví." •
Opat udiveně poslouchal mnicha a nakonec řekl: "Milý bratře, velmi tvrdě pracuješ na vinici Páně a tvou únavu jednou odmění Pán na věčnosti pokojem." Sbírka na kněžský seminář – 5 630 Kč, všem dárcům upřímné Pán Bůh zaplať.
Boží věci nelze pochopit jenom hlavou, je třeba otevřít srdce Duchu svatému.
Nechat se vést Duchem svatý je ctnost, tedy neodporovat Duchu svatému, být Mu poddajný. A Duch svatý dnes působí v církvi. Působí v našem životě. Někdo z nás by mohl říci: »Nikdy jsem ho neviděl!« . Dávejme však pozor na to, co se děje, co nám přijde na mysl, co vzejde v našem srdci. Je to dobré? Pak je to Duch svatý, který nás vybízí jít touto cestou. Je zapotřebí poddajnosti! Poddajnosti Duchu svatému.“ Jak se naopak poznají lidé, kteří nemají Ducha svatého, nemají jeho dary, protože o ně neprosí a Duch svatý je ani nezajímá. Tito lidé se poznají tak že jim „Podáš vysvětlení písma svatého a oni se vrátí s další otázkou, nepřesvědčí se. A tak pořád dokola. V novém zákoně farizeové kroužili kolem Ježíše celý život, až Jej nakonec dokázali chytit a zabít! Ti neotevírali srdce Duchu svatému! Mysleli si, že Boží věci lze
pochopit jenom hlavou za pomoci idejí, svých vlastních idejí. Byli před Bohem pyšní. Mysleli si, že vědí všechno. A co se nevejde do jejich rozumu, není pravda. Před takovými lidmi i dnes můžeš vzkřísit mrtvého, ale neuvěří.“ Víra je Božím darem. Víra však přijde, pokud chceme a přijímáme pomoc ve formě svátostí, bratří a sester okolo nás ve shromáždění. „ Mnozí se dnes, stejně jako v Ježíšově době, nabízejí za „pastýře“ našich životů, a lidé za nimi ve své naivitě jdou ať jsou to různí léčitelé, vykladači budoucnosti, nabízení jiné víry, energie, avšak jedině Zmrtvýchvstalý Pán Ježíš je pravým Pastýřem a kdo za ním přichází slyší jeho hlas a podobá se učedníkům kteří putovali do Emauz a setkali se s Ježíšem. „Cesta do Emauz je i naším symbolem naší cesty víry: Písmo a eucharistie jsou nezbytnými prvky setkání s Pánem. Ale jak už to bývá Život nás někdy zraní a my přicházíme smutní do svých „Emauz“ a obracíme se zády k Božímu plánu, který má Bůh s námi. A právě v těchto těžších chvílích života nám Duch svatý radí Jsi-li zarmoucen, vezmi si Boží Slovo! Jsi-li na dně, chop se Božího Slova a přistup k svatému přijímání, abys měl účast na Ježíšově tajemství! Boží Slovo a eucharistie naše srdce vždy naplní radostí, právě tou radostí která člověku ukazuje nebe už zde na zemi.
Papež František o adoraci -
Křesťan nesmí nikdy zapomenout, že středem jeho života je Ježíš Kristus – zdůraznil papež František. Hovořil o nezbytnosti přemoci pokušení být „křesťany bez Ježíše“ nebo křesťany „pěstující pobožnosti bez Ježíše“. Papež František soustředil svoji homilii na centrální postavení Ježíše v životě křesťana. „Ježíš je středem. Ježíš je Pánem, ale přece – dodal – ne vždycky chápeme toto slovo správně, není snadno srozumitelné“. Ježíš, „není takovým či onakým pánem, nýbrž jediným Pánem. A On je středem, který „nás regeneruje a zakládá“. Dnes, řekl papež, „není-li středem Ježíš, stanou se středem různé věci. Proto se pak „setkáváme s mnoha křesťany bez Krista, bez Ježíše“:
„Například: ti, co je postihla nemoc farizejů. To jsou ti, co vkládají svoji víru, svoji religiozitu do spousty příkazů: »Musím udělat toto, musím tamto a támhleto..« … » Ale proč děláš toto?« – »To se musí!« – »Ale proč?« – »Ach, to nevím, ale má se to dělat.« A Ježíš je kde? Přikázání je platné, přichází-li od Ježíše. Konám to, protože Pán chce, abych to dělal. Ale poněvadž jsem křesťanem bez Krista, dělám to a nevím, proč to mám dělat.“ Jsou křesťané, pokračoval papež František, kteří hledají pouze pobožnosti, ale bez Ježíše. „Vedou-li tě pobožnosti k Ježíši – řekl papež – je to dobré. Avšak zůstaneš-li u jen nich, tak něco nesedí. Potom existuje ještě další skupina křesťanů bez Krista. Ti hledají výjimečnosti a zvláštnosti a chodí za soukromými zjeveními. Avšak Zjevení se skončilo Novým zákonem a takovíto křesťané – varoval papež – „chtějí zjevení jako podívanou, chtějí slyšet novinky“. Ale potom si tedy otevři evangelium, vybízel papež. „Podle čeho tedy budu křesťanem s Kristem a nestanu se křesťanem bez Krista? Podle čeho se pozná, že je někdo křesťan s Kristem? Pravidlo je jednoduché. Platí pouze to, co vede k Ježíši, a pouze to, co přichází od Ježíše. Ježíš je středem, Pánem, jak sám praví. Vede tě to k Ježíši? Pokračuj. Přichází-li tento příkaz a tento postoj od Ježíše, pokračuj dál. Avšak nevede-li tě to k Ježíši a nepřichází-li to od Ježíše, pak je to poněkud ošemetné.“
Ale podle čeho se tedy pozná, opakoval papež, že jsem křesťan s Kristem? Znamení je prosté a spočívá v tom, co učinil slepec od narození, který padl před Ježíšem na kolena a klaněl se mu (Jan 9,38): „Pokud se nedokážeš klanět Ježíši, něco ti chybí. Nějaké pravidlo, nějaké znamení. To pravidlo praví: jsem dobrý křesťan, jsem na cestě dobrého křesťana, pokud dělám to, co přichází od Ježíše a vede k Ježíši, protože On je středem. Znamením je, zda jsem schopen se klanět, adorovat. Modlitba adorace před Ježíšem. Kéž nám Pán dá pochopit, že pouze On je Pánem, jediným Pánem. A dá nám také milost velmi Jej milovat, následovat Jej a jít cestou, které nás naučil. Ať se tak stane.“
Úmysly Apoštolátu modlitby Svatého otce na rok 2014
Červen Všeobecný: Aby nezaměstnaní obdrželi podporu a práci, kterou potřebují k důstojnému životu. Evangelizační: Za Evropu, aby díky svědectví věřících opět nalezla své křesťanské kořeny. Národní: Aby všichni lidé zodpovědně přistupovali ke svému životu i práci. Apoštolát modlitby nabízí velmi jednoduchý způsob jak ovlivňovat prosazování dobra a potlačování zla v Božím království na zemi.
Aktuality – Kuba vyhlásila Velký pátek oficiálním státním svátkem. Nový zákon vstoupí v platnost v červnu.
Od roku 2009 bylo v severovýchodní Nigérii zabito přes 500 katolíků a zničeno přes 20 kostelů. Keňský prezident Uhuru Kenyatta podepsal zákon legalizující mnohoženství. Mnohoženství je legální ve více než 40 zemích, většina z nich je převážně muslimská. Brazílie schválila svazky párů stejného pohlaví. Chcete rozpumpovat ekonomiku? Podpořte rodiny, radí profesor ekonomie Lubomír Mlčoch. Stát by neměl řešit jen deficit veřejných financí, ale i ten, který pramení z toho, že se za posledních dvacet let v Česku nenarodil milion dětí. List Avvenire popsal biblický film Noe Darrena Aronofskyho jako „promarněnou šanci“. Tento kasovní trhák je „ekologicky a mlhavě New Age“, uvádí se v recenzi v Avvenire, podle níž je film „podivný a matoucí… promarněná příležitost, Noe bez Boha“. Internetové stránky kostela sv.Zdislavy – www.svatazdislava.cz ( o tyto internetové stránky se stará Monika Jurajdová ) Tento věstník vychází díky dobrodincům kostela. Bůh žehnej. Pro vnitřní potřebu kostela sv.Zdislavy – fr.Václav Tomáš Holčák OP., terciář.
