Věstník kostela svaté Zdislavy KVĚTEN 2015
Ježíš řekl: „Ve světě máte soužení, ale vzchopte se, já jsem přemohl svět“ (Jan 16:33). Vyřešíš jeden problém a objeví se další, který ho nahradí. Nejsou všechny velké, ale všechny jsou nutné k duchovnímu růstu. Bible říká: „Moji milovaní, nebuďte zmateni výhní zkoušky, která na vás přišla…ale radujte se…abyste se ještě více radovali, až se zjeví jeho sláva“ (1. Petrova 4:12–13). Bůh mohl zabránit tomu, aby Petr byl ve vězení, Daniel ve lví jámě, Jeremiáš ve slizké jámě, aby Pavel ztroskotal, ale neudělal to. Výsledkem bylo, že každý z nich byl přitažen blíže k Bohu a ovlivnil svět kolem sebe. Nikdy nepoznáš, co Bůh může udělat, dokud Bůh není vším, co máš.
Modlitbou v getsemanské zahradě na Zelený čtvrtek, jsme se přiblížili k Ježíšovi společně modlitbou a v ní i nadějí, se kterou se smíme obracet k Bohu i ve chvílích, kdy slunce nesvítí, všechno zahaluje tma a my nevidíme žádnou z barev, kéž bychom vždy řešili životní rébusy s Kristem. Sv. Tomáš Akvinský říkal – někdo počítá peníze, ale lepší je počítat s Kristem. Pohled na Ježíše modlícího se v Getsemanské zahradě nás musí nutně vést k úvahám o modlitbě. Getsemanská zahrada je nejintenzivnější školou modlitby, modlitby, ve které se Ježíš otevírá Otcovu plánu spásy (ne má, nýbrž tvá vůle ať se stane). Jak častokrát je naše modlitba zcela opačná – Bože, dej, ať se stane podle toho, jak si to přeji já.
Sv. Juliána z Lutychu měla vidění měsíce zatemnělého a s trhlinou a dostalo se jí poučení, že měsíc je Církev a temné místo je nedostatek úcty ke svátosti oltářní. Odpověď sv.Terezie z Lisieux ve čtyřech letech sestře Celině na otázku jak je možné, že může být Pán Bůh v tak malé hostii: „Na tom přece není nic divného, když je Pán Bůh všemohoucí“. Když s tebou ostatní odmítnou jít, pak odevzdání se znamená jít sám. Daniel jedl a modlil se sám. Eliáš obětoval a svědčil sám. Jeremiáš prorokoval a plakal sám. Pavel řekl: „…nikdo při mně nebyl, všichni mě opustili… Pán však při mně stál a dal mi sílu…..
Velkou událostí v měsíci Květnu bude 24.5. - První svaté přijímání. Eucharistie znamená děkování.
Děti, které přistoupí letos poprvé k svatému přijímání, které se bude konat 24.5. - Broňka Štusková, Libor Ondryáš, Magda Kadavá, Anetka Tovaryšová, Simonka Bernatská, Petr Ondryáš, Pavel Tovaryš, Anička Štusková, Maruška Horutová a Tomáš Randuška.
Prosím rodiče dětí, aby v květnu každou neděli po mši svaté počkali v pastoračním středisku i dětmi, kde bude krátká katecheze otce Petra.
Úmysly na mše svaté v Květnu 2015 Neděle 3.5. 10,00h. – 5.neděle velikonoční Varhaník – Aleš Stavinoha, Monika Švandová 1. Za živé a zemřelé farníky.
Středa 6.5. 17,30h. – památka sv.Jan Sarkander, mučedník varhaník – Eva Pařenicová 1. Na poděkování za prožitá léta s prosbou o požehnání do dalších let a vedení Duchem svatým.
Neděle 10.5. 10,00h. – 6.neděle velikonoční - Den maminek Děti z Papežského misijního díla si připravili pro naše maminky, které chodívají do našeho kostela malé překvapení. Varhaník - Aleš Stavinoha, malá schola 1. Za rodiče Michutovy, Křenkovy, živou a zemřelou rodinu. Za zemřelé rodiče Jiřího a Libuši Hyvnarovy, živou rodinu a duše v očistci.
Středa 13.5. 17,30h. – čtvrteční Slavnost Nanebevstoupení Pána Ježíše varhaník – Eva Pařenicová 1. Za zemřelé rodiče Drdovy, Andrýsovy, živou a zemřelou rodinu a duše v očistci. V pátek 15.5. Arcidiecézní setkání dětí z náboženství v rámci Diecézního eucharistického kongresu s arcibiskupem Janem Graubnerem v Olomouci. Neděle 17.5. 10,00h. – 7. Neděle velikonoční V 15,00h. mše svatá v Bacově „u dobré vody“ varhaník – Eva Pařenicová, schola sv.Zdislavy 1. Na poděkování za přijatá dobrodiní s prosbou o požehnání do dalších let, živé a zemřelé rodiny Fiuráškovy a Veselé.
Středa 20.5. 17,30h. – památka sv.Klement Maria Hofbauer, kněz varhaník – pan Poruba 1. Za zemřelého Ondřeje a Josefu Kozákovy a celou rodinu Kozákovu
Pátek 22.5. – Adorační den u svaté Zdislavy 9,00 – 16,00h. Neděle 24.5. 10,00h. – slavnost – Seslání Ducha svatého – První svaté přijímání varhaník – Eva Pařenicová, schola sv.Zdislavy 1. Za děti, které příjmou Pána Ježíše poprvé v Eucharistii , jejich živé a zemřelé rodiny.
Středa 27.5. 17,30h. – památka sv.Augustin z Canterbury, biskup varhaník – pan Poruba 1. Za zemřelou Anežku Děckou, manžela, dva syny, dceru a duše v očistci.
V pátek 29.5. – Noc kostelů – Celorepubliková akce – v kostele svaté Zdislavy začneme - od 17,30h. mše svatá.
Neděle 31.5. 10,00h. – Pouť k svaté Zdislavě Sbírka na nové píšťalové varhany, jmenování nové pastorační a ekonomické rady. varhaník – Jan Bernátek, schola sv.Zdislavy, dechová hudba Záhořané
1. Za zemřelého Zdeňka Ondryáše, živou a zemřelou rodinu Ondryášovu a Vaculínovu.
Sv. Zdislava sjednocení s Kristem upevňovala modlitbou, čtením Písma svatého o kterém rozjímala, účastí na mši svaté a přijímáním svatých svátostí. Stala se terciářkou, vstoupila do III. řádu sv.Dominika. Podle slov sv. Jana Pavla II. v kázání na jejím svatořečení byla sv. Zdislava vzorem manželské věrnosti, oporou rodinné spirituality a příkladem počestnosti mravů. Byla horlivá i na poli charitativním. Zvláštní péči a starostlivost věnovala nemocným a umírajícím.
Květen je měsícem určený k projevování zvláštní úcty k Panně Marii. Úhlavním nepřítelem duchovního růstu je zaneprázdněnost, která je těsně svázána s něčím, co Bible nazývá „světskost“ – což znamená nechat se polapit společenským programem a začít zanedbávat chození s Bohem. Ať se na to podíváš odkudkoliv, klíčovou součástí vzkvétání je čas. Ne zbylý čas, ne zahozený čas, ale kvalitní čas. Čas na meditaci, čas na komunikaci. Neuspěchaný, nepřerušovaný čas s Bohem.
PANNA MARIA Nežijme jen pozemskými věcmi, starostmi. Panna Maria věděla, jak se správně setkávat s lidmi. Při setkání s Alžbětou neřešily jen to pozemské, obě vnímaly duchovní rozměr, byly plné Ducha svatého, srdcem se radovaly. Jen to pozemské pro život nestačí, setkávejme se každý den při modlitbě s Kristem, Marií, anděly i svatými, velebme svou duší Boha. Bůh nám obvykle neřekne, jak a kdy odpoví na naše modlitby. Ale zaslibuje těm, kdo na Něj čekají, jednu věc – sílu. Slovo „čekej“ zobrazuje židovské slovo používané při vyrábění provazu. Každý provaz začíná jako nit a každý přidaný pramen jenom přidává na síle. Takže pokaždé, když čekáš na Pána, přidáváš další „nit do provazu“; trochu zesílíš, jsi trochu více schopen věci zvládat. Cítíš se dnes jako bys pevně visel na niti? Prožij více času v Boží přítomnosti a s Božím Slovem a sleduj, jak se tvoje nit mění v provaz. Ale čekání není vždy pasivní, někdy je aktivní – jako čekání na zákazníka – vyhlížíš, jak jeho potřeby naplnit. Ať trávíš čas na modlitbách v Jeho přítomnosti nebo aktivně konáš Jeho vůli, máš Boží ujištění, že tvoje síla bude obnovena.
Májové pobožnosti u kapliček zasvěcených Panně Marii. Pátek 1.5. – kaplička „u Janíčků“ od 17,30h. – májová pobožnost, fr.Václav Pátek 8.5. – kaplička „ u obchodu Hruška“ od 17,30h. – májová pobožnost, fr.Václav
Pátek 15.5. – kaplička „u Šírů v Bacově“ od 17,30h. – májová pobožnost, fr.Václav Pátek 22.5. - v kostele sv.Zdislavy od 17,30h. – májová pobožnost, fr.Václav Po májové pobožnosti budeme smažit smaženici.
Pátek 29.5. – kaplička „na Buřově“ od 17,30h. – májová pobožnost, fr.Václav Neděle 17.5. - 7.neděle velikonoční. V Bacově se bude konat „májová“ mše svatá u kapličky „u dobré vody“ od 15,00h. Celebrovat bude P. Petr Dujka Hrát bude dechová hudba Záhořané.
VÍRA A EUCHARISTIE Byla jsem s andělem strážným v sedmi kostelích, abych se modlila před Velebnou Svátostí a obětovala utrpení Kristovo za potupení a zneuctění, kterého se Velebné Svátosti dostává od špatných kněží a špatných věřících. V každém kostele se k nám přidružil patron toho kostela a on i anděl strážný konali pobožnost se mnou. Modlitby byly ve formě litanií. blahosl. Kateřina Emmerichová Ježíš se třikrát zeptal Petra: „Miluješ mne?“ Poprvé a podruhé mu Petr odpověděl: „Ano“. Potřetí, již frustrovaný tou otázkou, odpověděl: „Pane, ty víš všecko, ty víš také, že tě mám rád“ (Jan 21:17). Všimni si slov „Pane, ty víš“. Ostatní můžeš oklamat, dokonce i sám sebe, ale Pán ví, jak to s tvou láskou k němu je. „Žijeme přece z víry, ne z toho, co vidíme.” A právě když si myslíte, že jste se to naučili, budete čelit situaci, která bude vyžadovat, abyste se to celé naučili znovu! Bible říká: „Dar otvírá člověku dveře…“ (Přísloví 18:16). Když tě Bůh povolává, otevře dveře, vytvoří kontakty a zajistí zdroje. Vše, co od tebe žádá, je život posvěcený ke konání Jeho vůle.
Neděle 3.5. - 5.neděle velikonoční 1. čtení: Sk 9,26-31 Čtení ze Skutků apoštolů. Když přišel Šavel do Jeruzaléma, pokoušel se navázat styk s učedníky, ale všichni se ho báli. Nemohli uvěřit, že on je učedníkem. Ujal se ho však Barnabáš. Uvedl ho k apoštolům a vypravoval, jak (Šavel) viděl na cestě Pána, který s ním mluvil, a jak v Damašku neohroženě vystupoval ve jménu Ježíšově. Od té chvíle byl s nimi v Jeruzalémě stále ve styku a směle vystupoval ve jménu Páně. Také rozmlouval s helénisty a přel se s nimi. Ti mu však začali ukládat o život. Jakmile se to bratři dověděli, doprovodili ho dolů do Césareje a odtamtud ho vypravili do Tarsu. Církev měla pokoj v celém Judsku, Galileji i Samařsku. S úspěchem se vyvíjela, žila v bázni před Pánem a rostla přispěním Ducha svatého. V našem nedělním úryvku tedy vidíme, jak se z Šavla, ( po obrácení sv.Pavla ) který byl ještě nedávno pronásledovatelem křesťanů, stal sám pronásledovaný. Jako dříve Šavel prohrál svůj boj proti křesťanství, když se dal přemoci Kristem a nechal se poslat hlásat evangelium, tak jsou bezmocní i nynější odpůrci. Radostná zvěst se už rozšířila po celém území zaslíbené země a brzo překročilo hranice a šířilo se i mezi pohany.
Pondělí 4.5. památka sv.Florián, patron hasičů.
Pocházel z Norika, území dnešního Rakouska, tehdy náležícího k Římské říši. Byl důstojníkem římské armády a sídlil v Lauriacum. Skončil u soudu v Lorch, když chtěl osvobodit křesťany patřící k jeho armádě. Po trýznivém mučení pro víru byl s kamenem přivázaným k hrdlu svržen z mostu do Emže.
Středa 6.5. památka sv.Jan Sarkander, mučedník +1620 Byl mučen, aby vyzradil zpovědní tajemství. Mučení ho zmrzačilo a způsobilo mu těžká vnitřní zranění, navzdory tomu se ve vězení mezi mučeními snažil dodržovat své kněžské povinnosti. Při modlitbě breviáře obracel listy jazykem, protože mučením zničenýma rukama nemohl. Po čtyřech týdnech Sarkander ve vězení podlehl zraněním z mučení a zemřel. Sv.Jan Sarkander se stal v očích Moravanů okamžitě svatým mučedníkem a úcta k němu se rychle rozšířila i do Polska a do Čech. O tom, jakou úctu k němu měli sami Olomoučané, nejlépe svědčí fakt, že jeho sochu umístili mezi sochy světců na slavném Sloupu Nejsvětější Trojice – více než sto let před oficiálním blahořečením. Blahořečen byl Piem IX. v roce 1859 a svatořečen sv.Janem Pavlem II. v roce 1995. Čeští protestanté to nesli velmi těžce. Jen málokterý kněz sloužil Bohu tak dobře v tak těžké době a jen málokterý mučedník měl příležitost tak důkladně a dlouze zvážit svoji věrnost Bohu a svým povinnostem. V kostele sv.Zdislavy je ikona sv.Jana Sarkandera nad zpovědnicí.
Pátek 8.5. památka Panna Maria, Prostřednice všech milostí Tato památka má svůj původ v Belgii a je po Mariině Nanebevzetí jedním z nejmladších mariánských svátků. Vznešený úkol Prostřednice v rozdávání milostí pro lidstvo vykonává v úzkém spojení s Duchem svatým, božským Posvětitelem ( Lk 1,35 a Zj 22,17). Panna Maria jako snoubenka Ducha svatého se s ním sjednocuje a v jeho poslání posvěcovat se stala jeho nástrojem. Ona je plná milostí, které touží rozdávat. Stačí si vzpomenout na její zjevení sv.Kateřině Labouré. Došlo k němu v pařížském klášteře "Dcer křesťanské lásky" na Rue du Bac 27.11.1830. Z Mariiných drahokamů v prstenech na ruce vyzařovaly k zemi světelné paprsky, ale měla i hodně drahokamů, které nevyzařovaly žádné paprsky a Kateřině dala poznat, že ty představují milosti, o které nikdo neprosí. Bože, Tvůj Syn, náš Vykupitel, se narodil z Panny Marie, a ona se tak stala pro nás prostřednicí všech milostí; vyslyš naše prosby a dávej nám na její přímluvu všechno potřebné k dosažení věčného cíle. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.
Neděle 10.5. - 6.neděle velikonoční 1. čtení: Sk 10,25-26.34-35.44-48 Čtení ze Skutků apoštolů. Když Petr přišel do Césareje, Kornélius mu šel vstříc a padl mu v hluboké úctě k nohám. Ale Petr ho zvedl se slovy: "Vstaň! Vždyť i já jsem jen člověk." Tu se Petr ujal slova a promluvil: "Teď opravdu chápu, že Bůh nikomu nestraní, ale v každém národě je mu milý ten, kdo se ho bojí a dělá, co je správné." Když ještě Petr mluvil, sestoupil Duch svatý na všechny, kdo tu řeč poslouchali. A žasli věřící obrácení ze židovství, kteří přišli s Petrem, že i na pohany byl vylit dar Ducha svatého. Slyšeli totiž, jak mluví (cizími) jazyky a velebí Boha. Tehdy Petr řekl: "Může někdo odpírat křestní vodu těm, kteří jako my přijali Ducha svatého?" Pak rozkázal, aby je pokřtili ve jménu Ježíše Krista. Potom ho prosili, aby (u nich) zůstal ještě několik dní. Na svých misijních cestách museli apoštolové víckrát odmítnout pokušení přijmout „zbožštění“ a „sebeoslavení“ od lidí. Jejich služba nemá být příležitostí k „sebeoslavování“, ale k oslavě Boha Hlásané Boží slovo se v této události projevuje jako „rýč“, který otevírá lidské srdce k přijetí Ducha. Bůh totiž dává Ducha těm, kdo ho poslouchají (Sk 5,32).
Neděle 10.5. – svátek všech maminek „Je daleko cennější než perly.“
Přísloví 31:10
„Když Bůh tvořil matku, už šestý den pracoval přesčas. Anděl mu řekl: ‚S tímhle si dáváš hodně práce!‘ Bůh odpověděl: ‚Viděl jsi parametry téhle objednávky? Ta žena má mít osmnáct tisíc vyměnitelných pohyblivých částí. Má fungovat na černou kávu a zbytky jídla; musí mít polibek, který léčí cokoliv, od zlomených nohou po nešťastné lásky… A k tomu šest párů rukou!‘ ‚Šest párů rukou? To v žádném případě!‘ řekl anděl. Bůh dodal: ‚Komplikovanou část představují tři páry očí, které matka bude potřebovat. Jeden pár, který uvidí skrze dveře, druhý vzadu na temeni hlavy, jímž uvidí to, co by vidět neměla, a třetí vpředu, aby se dívala na dítě, kterému se něco nepovedlo, a říkala: „Chápu a miluji tě,“ aniž by promluvila.‘ Anděl řekl: ‚Pane, udělej si přestávku. Zítra…‘ ‚Nemohu,‘ přerušil ho Bůh. ‚Jsem blízko k vytvoření někoho podobného jako jsem já. Ona už se sama dokáže vyléčit, když je nemocná; umí nakrmit rodinu půl kilem mletého hovězího masa a dokáže přimět devítiletého, aby stál pod sprchou!‘ Anděl se ženy dotknul a řekl: ‚Je příliš měkká!‘ ‚Ale jak odolná!‘ odpověděl Bůh. ‚Neumíš si představit, co tato matka vydrží.‘ ‚Umí myslet?‘ zeptal se anděl. ‚Nejen myslet; ona dokáže poznat příčiny a dělat kompromisy,‘ řekl Bůh.
Anděl přejel prstem po matčině tváři a řekl: ‚Tady netěsní, teče!‘ ‚Neteče,‘ řekl Bůh, ‚to je slza.‘ ‚K čemu to je?‘ zeptal se anděl. ‚To je pro chvíle radosti, smutku, bolesti, zklamání, osamění a hrdosti.‘ Anděl prohlásil: ‚Pane, ty jsi génius!‘“
Děkujeme všem maminkám. Buďte svící, která svítí na cestu druhým. A nelitujte toho, že Vás bude ubývat. Kristus Vám dá víc.
Úterý 12.5. památka - blah. Imelda Lambertini, dominikánka Narodila se roku 1321 v Bologni v Itálii v rodině hraběte Egana. Již v dětství byla přijata mezi řeholnice dominikánského kláštera ve Valdipietra u Bologne. Byla mladičkou dívkou, která si velmi brzy osvojila vážnější, zdrženlivé jednání i mluvu dospělých sester. Být řeholnicí ji dovolili, ale na přijímání eucharistie jí řekli, že je příliš mladá. K svatému přijímání se smělo až po 12tém roce, ale Imelda velmi silně toužila po spojení s Kristem v eucharistii, po osobním setkání s pravým Bohem, kterého celou silou své duše milovala. Na svátek Nanebevstoupení Páně v r. 1333, při podávání Nejsvětější svátosti sestrám se jedna svatá hostie vznesla a zamířila ke klečící Imeldě. Tento eucharistický zázrak byl jejím prvním svatým přijímáním a posílením její duše na cestu do věčnosti. Jediné svaté přijímání přijaté s největší touhou se jí stalo branou k trvalému životu s Ježíšem. Její srdce jakoby neuneslo radost a zastavilo se. Ostatky bl.Imeldy jsou uchovávány v kostele sv. Zikmunda v Bologni a k jejímu blahořečení došlo v roce 1826.
Patronka dětí k prvnímu svatému přijímání.
Středa 13.5. památka - Panny Marie Fatimské Oslavujeme Pannu Marii, která se r. 1917 - 6x zjevila u Fatimy v Portugalsku třem dětem ve věku 7 - 10 let, Lucii, Františkovi a Hyacintě, kterým řekla - "Když se budete modlit růženec, opakujte po každém desátku: O můj Ježíši, odpusť nám naše hříchy, uchraň nás pekelného ohně a přiveď do nebe všechny duše, zvláště ty, které toho nejvíce potřebují." Dětem se před zjevením Panny Marie zjevil anděl z nebe, aby je připravil na setkání s Matkou Boží a podal jim Ježíše ve svatém přijímání.
Fatimská Panna Maria vyzývá k obrácení, k pokání, k modlitbám za hříšníky. Čtvrtek 14.5. slavnost – Nanebevstoupení Pána Ježíše, oslavíme ve středu 13.5. Nanebevstoupení Páně je jednou z velkých slavností křesťanského kalendáře a připomíná výstup Ježíše Krista na nebesa čtyřicet dní po jeho vzkříšení. Liturgie tohoto dne se zaměřuje především na skutečnost, že Ježíšovi je podle křesťanské víry jeho návratem k Otci dána veškerá moc na nebi i na zemi.
Ježíš vzkříšený se čtyřicet dní ukazuje učedníkům, než je dovede za hradby Jeruzaléma, kde jim zmizí z očí. Podle evangelia sv. Lukáše jim požehná a vystoupí vzhůru. Sv. Augustin komentuje v jednom svém kázání úvodní verš takto: „Poté, co Kristus odejde a odloučí se od učedníků fyzicky, začíná uskutečňovat svou přítomnost duchovní v nich nejen prostřednictvím Ducha svatého, ale také Otce a sebe sama.“ Přeloženo do naší řeči. Ježíš neodchází, ale vrací se k Otci, kde je jeho pravé místo. A jestliže byl fyzicky blízko jen úzkému okruhu svých učedníků, nyní může být přítomen všem lidem kdekoli na zemi. Není místo, kde by nás Bůh nenašel!
Když Bůh něco bere, jeho úmyslem je dát něco víc. V tomto případě je to přítomnost celé Trojice v srdci. Jeho přebývání je ještě bližší, než když Ježíš chodil fyzicky po této zemi. A postoj křesťana po nanebevstoupení Pána? Stačí dočíst evangelijní úryvek do konce: „Oni před ním padli na kolena; potom se s velikou radostí navrátili do Jeruzaléma, byli stále v chrámě a chválili Boha“ (konec Lukášova evangelia). Začíná novéna k Duchu svatému.
Sobota 16.5. – Kaple svatého Cyrila a Metoděje na Radhošti. Mše svatá v 11,00h. při příležitosti 50. výročí úmrtí Albína Poláška. Celebruje otec Petr Dujka. Albín Polášek se narodil 14. února 1879 ve Frenštátě pod Radhoštěm. Ačkoliv se ve Vídni vyučil řezbářem a studoval v Římě, doma se pro něj práce nenašla, proto ve 22 letech odjel se svým bratrem Robertem do Ameriky. Na své rodiště však nezapomněl a do Frenštátu jezdíval na dovolenou. Vytvořil sochu boha Radegasta a také sousoší sv.Cyrila a Metoděje na Radhošti.
Neděle 17.5. – 7.neděle velikonoční 2. čtení: 1 Jan 4,11-16 Čtení z prvního listu svatého apoštola Jana. Milovaní, když nás Bůh tak miloval, máme se i my navzájem milovat. Boha nikdo nikdy nespatřil. Když se milujeme navzájem, Bůh zůstává v nás a jeho láska je v nás přivedena k dokonalosti. Že zůstáváme v něm a on v nás, poznáváme podle toho, že jsme od něho dostali jeho Ducha. My jsme očití svědkové toho, že Otec poslal svého Syna jako spasitele světa. Kdo vyznává, že Ježíš je Syn Boží, v tom zůstává Bůh a on v Bohu. My, kteří jsme uvěřili, poznali jsme lásku, jakou má Bůh k nám. Bůh je láska; kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh zůstává v něm.
Křesťanský život se vždy rozvíjí tam, kde je Boží slovo slyšeno a činěno.
Pondělí 18.5. památka sv. Felix de Cantalicio + 1587
Pocházel z chudých rodičů v Cantalicio v Itálii. Do 30ti let pracoval jako zemědělec a pak vstoupil ke kapucínům, františkánům. Tam mu byl svěřen úkol sběratele almužen, který vykonával po čtyřicet let. Staral se přitom také o chudé a nemocné a přátelil se s dětmi, které učil chválit Boha. Pro svůj obvyklý pozdrav si vysloužil přezdívku »bratr Deo gracias« Bohu díky. V 74 letech přijal svátosti, naposled řekl své "Deo gracias" a potěšen Pannou Marií odevzdal svou duši Bohu.
Středa 20.5. památka sv.Klement Maria Hofbauer, kněz +1820 Klement Maria Hofbauer obrácení mnohých docílil prostřednictvím růžence. V rukou nosil malý růženec, který měl od papeže Pia VII. a když jej jednou ztratil, byl z toho velmi smutný. Ale našla ho jedna sestra a on jí s radostí řekl: "Pomohla jste mi v obracení hříšníků, protože pokaždé, když jsem se pomodlil růženec za některého hříšníka, dosáhl jsem jeho obrácení." Také kajícníky prosil, aby mu pomáhali obracet hříšníky modlitbou mnoha růženců. Ujišťoval, že růžencem vždy dosáhl požadovaného obrácení i když se jednalo o hříšníky, kteří se vyhýbali svátostem třicet nebo čtyřicet let. A jeho tvář vždy zazářila, když mohl říci, že mu Pán dal další duši prostřednictvím růžence.
Pátek 22.5. památka sv.Rita, řeholnice +1457 V roce 1443 při meditaci před křížem pocítila, že jeden z trnů Ježíšovy koruny probodl její čelo a způsobil hlubokou ránu. Bolesti trnové koruny přijala jako pečeť lásky. Jednou poprosila příbuznou, aby zašla do zahrady pro kvetoucí růže, ač pro zimu kvést nemohly, a ta příbuzná je v ní prý objevila a donesla. Sv.Rita pak poděkovala Ježíši a dala je divícím se sestrám. Proto se na její svátek žehnají v kostele růže.
Neděle 24.5. Slavnost – Seslání Ducha Svatého Evangelium: Jan 15,26-27; 16,12-15 Duch pravdy uvede vás do celé pravdy. Slova svatého evangelia podle Jana. Ježíš řekl svým učedníkům: "Až přijde Přímluvce, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, který vychází od Otce, ten vydá o mně svědectví. Vy také vydávejte svědectví, protože jste se mnou od začátku. Měl bych vám ještě mnoho jiného říci, ale teď byste to nemohli snést. Ale až přijde on, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy. On totiž nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit to, co uslyší, a oznámí vám, co má přijít. On mě oslaví, protože z mého vezme a vám to oznámí. Všechno, co má Otec, je moje; proto jsem řekl, že z mého vezme a vám to oznámí." Duch svatý sestoupil na církev v den, kdy si Izrael připomínal dar Zákona a smlouvy. Svatý Augustin k tomu říká: „V den Letnic obdrželi židé Zákon psaný Boží rukou a v týž den přišel Duch svatý.“ Toto objasňuje, proč Duch svatý sestoupil na apoštoly zrovna o svátku židovských Letnic: aby ukázal, že on je nový, duchovní zákon, že zpečeťuje novou a věčnou smlouvu a posvěcuje církev.
Slavnost seslání Ducha svatého je třetím největším svátkem církevního roku. Oslavujeme nejen dar Ducha svatého, ale také tajemství Božího života. A samozřejmě i skutečnost církve, která je sycena Duchem svatým.
Duch svatý je ten, který uvádí do pohybu. Vidíme to jasně na apoštolech: Sedí ve večeřadle, modlí se, očekávají Ducha svatého. A když Duch svatý na ně sestoupí, dávají se do pohybu a jdou splnit poslání, které jim Ježíš dal. Jdou a hlásají. Věnují Ježíši a jeho dílu svůj čas, své síly, své schopnosti, své utrpení i život. Jestli dneska v církvi prosíme, aby Duch svatý na nás znovu sestoupil, tak prosíme i proto, aby nás uvedl do pohybu. To je věc velmi a velmi důležitá. Náš papež František mluví o vlažných a salónních křesťanech, kterým chybí horlivost, kterým chybí ten „oheň Ducha“.
Úterý 26.5. – Putovní večeřadlo Mariánského kněžského hnutí
ZAŠOVÁ Začátek v 17,00h. ve Stračce.
Putování na mariánská místa prohlubuje vztah ke Kristu a kromě této pouti je důležitější snaha duchovně putovat každý den pod ochranou Panny Marie. Sv. Augustin učí: „Bůh, který nás stvořil bez nás, nespasí nás bez nás.“
Středa 27.5. sv.Augustin z Canterbury, biskup Požehnaný misionář a apoštol Anglie. Díky sv. Augustinovi se podařilo položit v Anglii základy organizační struktury církve a rozšířit křesťanství. Získal velkou část obyvatel a vychoval domácí kněze. Již během svého života byl sv. Augustin ctěn jako divotvůrce. Zemřel 26. května roku 605 v Canterbury v Anglii a byl pohřben v tamním kostele sv. Petra a Pavla (později chrám sv. Augustina). Pozornost si zaslouží i dochovaná unikátní korespondence mezi sv. Augustinem a sv. Řehořem, římským papežem, v níž mu sv.Řehoř udílí cenné rady ohledně misijní činnosti. Z Říma jsou rovněž do Canterbury posílány svaté ostatky, ikony, liturgické knihy a předměty. Již během svého pozemského života byl sv. Augustin ctěn jako divotvůrce, po své smrti se pak přimlouvá u Božího trůnu za spásu nás všech. Na jihu Anglie se nachází jedna z nepůsobivějších a nejstarších křesťanských staveb – katedrála v Canterbury. Je právem zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO a dodnes patří k hojně navštěvovaným jak turisty, tak věřícími z celého světa.
Katedrála je a byla důležitým svatostánkem anglikánské církve po více než čtrnáct století a patří k nejvýznamnějším z dochovaných křesťanských staveb. Nachází se v jihovýchodní části Anglie ve městě Canterbury a je sídlem Arcibiskupa canterburského, které je vedoucím představitelem anglikánské církve.
31.5. slavnost Nejsvětější Trojice ( u nás Pouť ke svaté paní Zdislavě ) Víra v jednoho Boha ve třech Osobách je jedním z nejzvláštnějších prvků křesťanství. Žádné jiné náboženství toto tajemství nepředkládá k věření. Existence Nejsvětější Trojice je dogmatem naší víry. Pouhým lidským rozumem bychom nedošli k této pravdě, zjevil nám ji Kristus.
31.5. Pouť k svaté paní Zdislavě V duchovní oblasti vyvěrala její krása z napojení na Boha. Právě z něho čerpala prostřednictvím modlitby a svátostí všechno potřebné k tomu, co na ní i dnes obdivujeme. Jako železo ponořené do ohně přebírá jeho vlastnosti, začíná svítit, hřát a navíc se stává tvárné, tak se do Boha ponořená Zdislava stávala milující dívkou, manželkou, matkou i lékařkou nemocných a chudých, kteří s důvěrou vyhledávali její pomoc a byli zázračně uzdravováni tělesně i duchovně. Poutě a úcta ke svatým jsou
hledáním Boha, jeho krásy, jeho moci a jeho lásky projevující se skrze ty, kteří uvěřili. Tato žena mohla sloužit svými schopnostmi jen proto, že je předtím nabídla Bohu. Ponořena do lásky, kterou ji miloval Bůh, vyzařovala tuto lásku navenek, a tak propůjčovala Bohu svou tvář. Ale není ke svatosti povolaný každý, kdo uvěřil Bohu – každý z nás? V naší k sobě zaměřené době ztrácí pro mnoho lidí manželství a s tím spojené rodičovství nejen hodnotu velkého Božího daru, ale i vnitřní sílu svátosti. Paní Zdislava se pro nás i přes závoj času stává ujištěním Boží lásky. Dnešní doba není jen jakási rozrůstající se „černá kronika“. Pro nás křesťany je mnohem víc i dobou naděje, za kterou stojí Bůh.
POŽEHNÁNÍ Bůh dává své požehnání pouze tomu, kdo má nevinné a čisté srdce (žalm 24,4-5), má bázeň před Bohem (žalm 115,13), je zbožný (Sir 11,22), spravedlivý (Přísloví 10,7) a není mstivý a přeje dobré druhým lidem (I Petr 3,9). Chtít např. požehnat hasičský prapor a nechtít jako hasiči plnit podmínky požehnání osob je rozporuplné. S Božím požehnáním má lidská činnost smysl. Platí slova našich předků: „Boží mlýny melou pomalu, ale jistě.“ „Bez Božího požehnání, marné lidské namáhání.“ Přát požehnaný rok, požehnané manželství a rodinu, požehnané vánoce a velikonoce atd. je zcela křesťanské. Požehnání se děje obvykle ve znamení kříže Kristova. Benedictione perpetua benedicat nos Pater aeternus. Amen. Zlé časy, obtížné časy, tak říkají lidé. Dobře žijme a dobré jsou časy. My jsme ty časy: jací jsme, takové jsou časy. Velcí mužové, svatí věřící, ti pohrdli skvělým světem: my nedovedeme pohrdnout ani jeho ošklivostí. Špatný je svět, říkají lidé, je špatný, a tak je milován, jako by byl dobrý. Co je však špatný svět? Není totiž špatná obloha, země, vody a vše, co je v nich, tj. ryby, ptáci, stromy. Všechny tyto věci jsou dobré, proto špatný svět není, jsou jenom špatní lidé.
Sbírka na nové píšťalové varhany se bude konat v neděli 31.5. O Vánocích 2014 jsme zahájili sbírku na nové píšťalové varhany do kostela svaté Zdislavy. Pro tento účel byl zřízen samostatný účet. Číslo účtu ( FIO banka) pro sbírku na varhany pro kostel sv. Zdislavy v Prostřední Bečvě : 2400 746 097/2010
Stav účtu ke konci dubna 2015 261 409, 73 Kč
Dary na tento účet poslali Kretek Zdenek - 10 000 Kč Pan Koukal - 20 000 Kč Manželé Bernátkovi - 5 000 Kč
Dárcům kteří přispěli na účet, ale i těm, kteří přispíváte do kasičky v kostele, upřímné Pán Bůh zaplať.
Úmysly apoštolátu modlitby na rok 2015
KVĚTEN 1. Abychom odmítali kulturu nezájmu, a tak dokázali mít starost o trpící bližní, zejména nemocné a chudé. 2. Za křesťany, kteří žijí v sekularizovaném kulturním prostředí, aby jim přímluva Panny Marie pomáhala hlásat Krista. 3. Za naše biskupy a kněze, aby uměli dobře rozpoznávat znamení času. Sv.Petr selhal v Getsemanské zahradě, a když měl bdít a modlit se s Ježíšem, usnul. Později napsal: „Žijte proto rozumně a střízlivě, abyste byli pohotoví k modlitbám“ (1Pt 4,7).
Ježíš nás učil modlit se: „ chléb náš vezdejší, dej nám dnes“ (Matouš 6:11). Všimni si slova vezdejší- „denní“. Nemůžeš bojovat v dnešních bitvách ze síly včerejšího chleba; musíš mít čerstvý přísun. V poušti bylo Božímu lidu dovoleno nasbírat dostatek many na jeden den; když se pokusili nasbírat více, zkazila se. Je úžasné mluvit o tom, co Bůh udělal včera a co se chystá udělat zítra, ale jediné, co máš, je dnešek. „Náš denní chléb dej nám dnes.“ Pouze když se budeš podílet na tom, co Bůh pro tebe ustanovil pro dnešek, budeš schopen obstát v problémech, kterým čelíš. Modlitba Otče náš je výrazem víry.
Skutečnost, že žádáš o denní chléb, znamená, že věříš, že Bůh má to, co potřebuješ, a že se dostatečně stará, aby to pro tebe zajistil. Říkáš tím: „Já nepotřebuji chodit k nikomu jinému než k Tobě, Pane.“ Proto ztiš telefon, vypni televizi, zavři dveře, poklekni na kolena, přistup k Bohu ve víře a modli se: „Dej mi to, co pro dnešek potřebuji.“ Bůh ví, co potřebuješ.
A ještě jedna myšlenka. Když ti lidé začnou lézt na nervy a neexistuje pro to zřejmý důvod, nebo začneš mít různé výkyvy nálady nebo začneš žít z pocitů místo z víry, je to pravděpodobně proto, že „nejíš“ správně. Pokud je tomu tak, je čas vrátit se ke zdroji a říci: „Pane, přišel jsem si pro svůj denní chléb.“ – chvíli strávenou s Bohem. Když budeš trávit čas s Bohem na modlitbách a při čtení Písma, On ti vrátí tvůj pokoj a stabilitu. To je nejlepší léčba a hlavně nejlepší ochrana!
Sbírky Ve sbírkách za měsíc březen jste darovali na potřeby našeho kostela 20 687 Kč. Do misijního andělíčka jste darovali na potřeby chudých ve světě 20 070 Kč.
Všem dárcům upřímné Pán Bůh požehnej.
Tady na zemi mají pravdu většinou vždycky ti bohatí. Proto je Bůh většinou s chudými! Sv. Terezie z Avily - Náš život? Krátký nocleh v nevyhovující hospodě.
Eucharistický kongres je zcela zvláštní projev úcty. Představuje chvíle usilovné snahy a modliteb v rámci konkrétního společenství církve v dané oblasti, národě či ve světě, které mají prohloubit určitý aspekt eucharistického tajemství, mají společně přispět k jeho veřejné úctě ve svazku lásky a jednoty. Církev v průběhu staletí vytvořila různé způsoby uctívání tajemství Božího těla, které věřícím dávaly příležitost k pravdivému vyjádření vztahu ke svátostnému Ježíši. Živý Kristus pokaždé znovu stvrzuje svou přítomností nekonečný rozměr Boží lásky, jeho Tělo je znovu darováno všem živým pro záchranu světa.
Slavný francouzský provazolezec Blondin měl možnost uskutečnit nevídanou atrakci v Spojených státech. Mohl totiž instalovat lano nad slavnými Niagarskými vodopády, mezi Kanadou a USA. V ten den se tam sešel dav lidí, aby přihlížel jeho výkonu. Skutečně – několikrát přešel po laně, aniž ho nějak zvlášť děsila propast pod jeho kroky. Nejdříve přešel v jednom směru, pak v druhém. Všichni tleskali. Potom vzal kolečko a přejel s ním po laně tam a zpět. Aplaus byl dvojnásobný. Aby si znesnadnil situaci, dal do kolečka kamení, asi 80 – 100 kg a přejel přes lano znovu bez problémů. Opět ohromný potlesk! Pak se Blondin obrátil k davu s otázkou: „Věříte, že mohu v tomto kolečku převést i člověka?: - „Ano, ano, zajisté!“ křičel dav nadšeně.
Zvláště v první řadě na něj stále jeden člověk volal: „Pevně věřím, že to můžete udělat!“ Provazolezec se na něho obrátil a řekl: „Nuže tedy, pojďte! Vy budete první muž, který přejede Niagarské vodopády v kolečku!“… „Ach, nezlobte se… omluvte mě… já ne… já to nemohu udělat“, říká muž. Bere pak nohy na ramena a zmizí v davu. Věřit – to neznamená jen důvěřovat, že může někdo něco udělat, ale v důvěře se osobně něčeho odvážit. Onen divák měl svěřit kaskadérovi svůj život. To měla být důvěra v nedokonalého člověka. Ale proč se nespolehnout na dokonalého Boha? Věříš, že Bůh existuje? Věříš také, že Ježíš je Boží Syn, který zemřel na kříži za tvé viny?
Věříš, že vstal třetího dne z mrtvých a žije? – To je dobře, ale nestačí to! "V krvi je život", je psáno ve 3. knize Mojžíšově, v krvi Kristově pak je věčný život, neboť On sám je Život. Ježíš ve mně žije nejen proto, že ho přijímám, ale především proto, že mě proměňuje v sebe sama. Pokud mu nedovolím, aby mě proměňoval, eucharistie ztrácí svůj účinek.
Buďte střízliví a bděte, protože váš protivník ďábel jako řvoucí lev obchází a hledá, koho by mohl zhltnout (1 Petr 5,8).
Sebehoršímu křesťanskému světu bych stejně dal přednost před sebelepším světem pohanským, protože v křesťanském světě se najde prostor pro ty, kterým ho pohanský svět nikdy nedopřál: pro mrzáky a nemocné, pro staré a slabé, a nabízí se jim ještě více než jen ten prostor: láska k těm, kteří se pohanskému a bezbožnému světu jevili a jeví jako neužiteční. Heinrich Böll (1917–1985, německý spisovatel) Někdy nám až vážná nemoc ukáže, co potřebujeme – ať už zdraví, nebo nemocní – nejvíce ze všeho: Boha.
Zkusme rozjímat nad modlitbou písně, kterou napsal sv.Tomáš Akvinský, dominikán K svátku tajemnému“ (Kancionál č. 710) Cílem společného zpěvu na začátku mše svaté je, aby se Boží lid sjednotil a vytvořil společenství, které chce společně slavit Eucharistii. 1. K svátku tajemnému vroucně přistupujme, / z hloubi duše k němu píseň zanotujme. / Starého se vzdejme, všechno obnovujme, / srdce, řeč i skutky změňme. První sloka hymnu „K svátku tajemnému“ nám pomáhá připravit se na prožívání mše svaté. Uvádí nás do tajemství láskyplného vztahu Boha k nám. Abychom do tohoto tajemství mohli lépe proniknout, měli bychom se vnitřně usebrat a všechno staré a hříšné odložit. K tomu je potřeba dovolit Bohu, aby změnil naše srdce, řeč i skutky. 2. Chvála na památku večeře se vzdává, / když v předvečer svátků beránka Pán dává, / s ním chléb nekvašený, dávno podle práva / v Písmech otcům přislíbený. Ve druhé sloce zpíváme, že při mši svaté chválíme Boha za jeho velikonoční oběť na kříži. Odkazuje nás na předobraz Eucharistie v Písmu svatém. Beránek, obětovaný o Velikonocích, je tím nejvýmluvnějším vyjádřením Boží osvobozující lásky.
3. Když jsou nasyceni jídla tělesného, / Pán jim k podivení dá jíst těla svého: / vlastní rukou láme všem i pro každého, / sebe – chléb, jak vyznáváme. Třetí sloka mluví o průběhu Kristovy poslední večeře. My sami při mši svaté, jsme účastni této Ježíšovy poslední večeře. Přijímáme samotného Ježíše tak, jak se chtěl pro nás stále “lámat” (rozdávat) k našemu posvěcení. Když Ježíše přijímáme, zve nás, abychom i my svůj život “lámali” (rozdávali) ve své rodině, ve farnosti a všude tam, kde je potřeba. 4. Pán dal klesajícím tělo v posílení, / on dal litujícím krev svou k občerstvení. / Tento kalich, praví, je vám pro spasení, / pijte z něho věčné zdraví. Čtvrtá sloka hymnu zdůrazňuje, že Ježíšovo tělo nás chce posílit, když klesáme. Můžeme si zde připomenout Ježíšova slova, že lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní a že na hostinu s ním jsou pozvání ti, kteří vědí, že jsou hříšníky. Zde sv.Tomáš Akvinský krásně vystihl, že Eucharistie je i lékem, který uzdravuje naše slabosti a dává nám příslib věčného života. 5. Tím je provždy dána svátost Božích dětí, / ke cti Krista Pána, k spáse nám se světí. / Kněžím patří jíst a lidu rozdíleti, / tělo Páně v sboru bratří. Další, pátá, sloka písně Eucharistii nazývá svátostí Božích dětí a zmiňuje dva důvody, proč ji máme slavit.
Jednak k oslavě Boží a také proto, abychom skrze ni dosáhli spásy. Přijímání Eucharistie nás sjednocuje s těmi, kteří přijímají téhož Krista a vytváří z nás jednu rodinu Božích dětí. Všichni se stáváme sobě navzájem bratry a sestrami. 6. Z chleba andělského pro lid chléb se stává, / pod způsobou jeho skutečnost je pravá. / Ó div předivoucí: Nejchudším se dává, / v pokrm Kristus všemohoucí. Předposlední sloka hymnu mluví o zázraku, že se nám všemohoucí Bůh zanechal v podobě, kterou jsme schopni přijmout a která je pro nás přirozená, to je v obyčejném chlebu. Kvůli nám se stal chudým, abychom mi z jeho chudoby zbohatli. 7. Bože trojjediný, z trůnu nebeského, / sestup do hlubiny duší lidu svého, / veď nás cestou spásy z kraje pozemského, / v světlo své a sídlo krásy. Sedmá sloka je zaměřena na Nejsvětější Trojici. Tato sloka by nás mohla naplnit vděčností za to, že Bůh sestupuje mezi nás, stává se Eucharistií a chce nás s sebou vzít do krásy Božího království, které si ještě ani neumíme představit. Pane Ježíši, děkujeme Ti, že se s Tebou můžeme přijímáním Tvého Těla a Krve sjednocovat. Prosíme Tě, přijď do našeho společenství se svým svatým Duchem a pomoz nám ještě lépe pochopit, co jsi nám ve svátosti oltářní zanechal. Amen.
Nepolevujme v modlitbách za pronásledované křesťany
Irácké menšiny, které jsou původními a domorodými obyvateli po tisíciletí již od starověké Mezopotámie, jsou dnes ponižovány, zesměšňovány, masakrovány a ohrožovány ve své existenci krutostí fanatiků a fundamentalistů Islámského státu, kteří mají za svůj princip pouze meč a černý prapor, na němž je napsána šaháda (islámské vyznání víry). Tyto menšiny, zvláště křesťané, Jezídové a Mandejci (učedníci Jana Křtitele), vyznávají náboženství míru, nedisponují žádnými milicemi ani ochranou. Nemají žádné zbraně, nikdy ve své zemi nevyvolali žádnou válku, nemají mimo Irák žádnou oporu. Tito lidé žijí v Iráku od r. 720 před Kristem, nikomu neublížili, ale jsou křesťané a proto musí odejít bez ničeho nebo zemřít.
Obraťme se k Panně Marii a prosme ji o ochranu pro všeobecnou církev, aby v celém světě šířila Kristovo evangelium, světlo všech národů. Kéž nám neustále umožňuje být na cestě a putovat pozorně, neúnavně a odvážně. Papež František Internetové stránky kostela sv.Zdislavy – www.svatazdislava.cz (o tyto stránky se stará Monika Jurajdová) Tento věstník vychází díky dobrodincům kostela. Bůh žehnej a odplať. Pro vnitřní potřebu kostela sv.Zdislavy fr. Václav Tomáš Holčák OP., terciář.
