Věstník kostela svaté Zdislavy Březen 2014
Apoštol Petr píše, že jsme nebyli vykoupeni ani pomíjivým stříbrem nebo zlatem, ale krví neposkvrněného beránka. Přistupme ke kříži jako – a tak se kříž tradičně nazývá – ke stromu životu. Strom života…
Často si mylně namlouváme, že hřích, to jsou pouze konkrétní špatné skutky. Když žijeme slušně a nekonáme nic zlého, máme pocit, že je vše v pořádku. Z pohledu práva to možná obstojí, ale z pohledu našeho vnitřního života ne. Za stav hříchu, za naši vnitřní smrt, musíme považovat už to, když žijeme nezávisle na Bohu, nestavíme svůj život na něm a sebenaplnění hledáme jinde než v něm.
Na začátku postní doby by se naše farní společenství mělo navzájem povzbudit k POSTU, ALMUŽNĚ A MODLITBĚ. Jedná se o staletími osvědčenou medicínu proti duchovním nemocem jako nenasytnost, samolibost a samospasitelnost. Máme několik týdnů na to, abychom čas neřestí a hříchů nahradili časem modlitby, aby přesycení hmotou vystřídala žízeň po Božím slovu a aby se naše sobecké plýtvání proměnilo v láskyplnou pomoc bližním. V každém ze 40 dnů postní doby nám Bůh dává spoustu příležitostí, které můžeme a máme využít. Podaří-li se nám před Bohem o trochu méně „MÍT“ a o trochu více „BÝT“, budeme moci o velikonoční vigilii obnovit svůj křestní slib s novou radostí, důvěrou a přesvědčením. To přeji každému z nás.
Někteří lidé objímají živé stromy proto, aby z nich načerpali energii. Mezi živým, sebekrásnějším stromem se silným kmenem, a Kristovým křížem, je ovšem jeden zcela zásadní rozdíl. Zatímco v každém živém stromu, stoupá životodárná tekutina, míza, zdola nahoru, u Kristova kříže je to naopak: jeho míza kape shora dolů. To proto, že náš Spasitel nás svou krví pozvedá z bahna hříchu a chladu smrti. Ježíšovým posledním výkřikem „dokonáno jest“ se nebesa definitivně otvírají. On je kmenem, jehož ratolesti mohou mít nekonečné, věčné rozpětí.
Křesťanům říká liturgie Popeleční středy: "Pulvis es et in pulverem reverteris... prach jsi a v prach se obrátíš."
Doba postní začíná Popeleční středou ( 5.3. ) a trvá až do začátku mše na památku Večeře Páně na Zelený čtvrtek. ( 17.4. ) Postní doba má tedy dvojí ráz: je dobou pokání a dobou přípravy na křest či na obnovu křestních slibů. Pokání symbolizuje fialová barva liturgických oděvů, oltáře se (vyjma 4. neděle postní) nezdobí květinami a v liturgických textech se vynechávají slavnostní zvolání či chvalozpěvy: od začátku postní doby až do velikonoční vigilie se vynechává Aleluja, Gloria (chvalozpěv "Sláva na výsostech Bohu") a Te Deum (chvalozpěv "Bože, chválíme tebe"), Credo – Věřím v Boha se recituje. Na Popeleční středu žehná kněz při mši svaté popel, připravený z ratolestí požehnaných v předchozím roce při obřadech Květné neděle. Poté uděluje věřícím popelec: každého označí popelem na čele a řekne přitom: "Čiňte pokání a věřte evangeliu" (Mk 1, 15) nebo "Pamatuj, že jsi prach a v prach se navrátíš" (Gn 3, 19). Věřící si dávají sypat popel na hlavu jako znamení vlastní hříšnosti a ochoty konat pokání. Zároveň prosí Boha o odpuštění a požehnání, aby mohli s čistým srdcem slavit velikonoční tajemství.
Obřad popelce má své kořeny v praxi veřejného pokání raného středověku. Kajícníci byli na počátku postu symbolicky vyhnáni z chrámu obřadem připomínajícím vyhnání Adama a Evy z ráje. Na znamení pokání a touhy po obrácení byli označováni požehnaným popelem. V 10. století se popelec začal udělovat všem věřícím a stal se tak symbolem svatopostního pokání a očišťování, které je uloženo všem věřícím. Z této doby pochází také označení Popeleční středa.
Neděle 2.3. 10,30h.!!! – 8.neděle v mezidobí. Varhaník – Aleš Stavinoha, schola sv.Zdislavy 710,727, 802.
1. Za živé a zemřelé farníky.
Středa 5.3. 17,30h. – POPELEČNÍ STŘEDA – Bolestný růženec 16,55h.
Den přísného postu, uděluje se popelec. Varhaník – pan Poruba 322, 381, 315
1. Za zemřelou Vlastu Růčkovou, otce, bratra, živou a zemřelou rodinu Růčkovu, Vašutovu, Stavinohovu a duše v očistci.
Neděle 9.3. 10,00h. – 1.neděle Postní. Uděluje se popelec. Křížová cesta 9,25h. - ministranti Varhaník – Eva Pařenicová, malá schola 069, 307,317,315.
1. Za zemřelého Jiřího Orsága, jeho bratry, rodiče a rodinu Pavelkovu. 2. Za Miroslava Porubu, živou a zemřelou rodinu.
Středa 12.3. 17,30h. – středa po 1.neděli postní. Křížová cesta 16,55h. - farníci Varhaník – Aleš Stavinoha, zpěv Markéta Pařenicová 309, 315.
1. Poděkování za přijatá dobrodiní s prosbou o Boží požehnání do dalších let. 2. Za zemřelého Ludvíka Bila, rodiče, bratra Františka, živou a zemřelou rodinu Bilovu a duše v očistci.
Neděle 16.3. 10,00h. – 2. neděle Postní. Křížová cesta 9,55h. – schola sv.Zdislavy Varhaník – Eva Pařenicová, schola sv.Zdislavy 311, 727, 315.
1. Za zemřelého Bohumila Pařenicu, rodiče, bratry, švagry a zemřelou rodinu Kretkovu. 2. Za Oldřicha Kretka, rodiče z obou stran a duše v očistci.
Středa 19.3. 17,30h. – Slavnost – svatého Josefa, snoubence Panny Marie. Bolestný růženec 16,55h. Varhaník – Eva Pařenicová 823, 701, 804
1. Za všechny živé a zemřelé Josefy na Prostřední Bečvě. 2. Za zemřelého Josefa Krhutka, manželku, dceru, tři syny, dva vnuky, Martina Kalinu, Ludvíka Bila a duše v očistci.
Neděle 23.3. 10,00h. – 3.neděle Postní. Sbírka na náš kostel. Setkání varhaníků. Křížová cesta 9,25h. - misionáři Varhaník – Eva Pařenicová, malá schola 301, 315.
1. Za zemřelé rodiče Annu a Aloise Klímovy, Josefa Flídra, živou a zemřelou rodinu Valentina Juříka a duše v očistci.
Středa 26.3. 17,30h. – středa po 3.neděli postní. Křížová cesta 16,55h. - farníci Varhaník – Aleš Stavinoha, zpěv Markéta Pařenicová 306, 722, 315.
1. Za rodiče Andělu a Jana Petřekovy, sourozence Vladimíra, Františka, Jana a Zdeňku, živou a zemřelou rodinu Petřekovu a duše v očistci.
Neděle 30.3. 10,00h. – 4.neděle Postní. Křížová cesta 9,25h. – adorační společenství Varhaník – Aleš Stavinoha, zpěv Monika Švandová 317, 712, 315.
Změna času 2,00 – 3,00h. Laetare »raduj se«, název čtvrté postní neděle. Tato neděle se tak nazývá podle prvního slova mešního vstupu: »Raduj se, Jeruzaléme...« Aby se zdůraznila radost z blížících se - velikonoc, mohou se použít růžová bohoslužebná roucha.
1. Za Marii Poláchovou, živou a zemřelou rodinu. 2. Za zemřelého Bohumíra Vašuta, dceru, syna, živou a zemřelou rodinu Vašutovu, Růčkovu, Stavinohovu a duše v očistci.
I letos budou mít nejen věřící možnost připojit se ke starobylé postní tradici – tzv. postní almužně. Postní almužna znamená dobrovolné zřeknutí se finančních prostředků ve prospěch potřebných lidí. Takto získané prostředky poté církev prostřednictvím Charity použije na pomoc potřebným. Do malé papírové schránky do tzv. postniček (papírových postních pokladniček), člověk vloží obnos přibližně ve výši ceny toho, co si odřekl (dítě čokoládu, bonbony, žvýkačku nebo zmrzlinu; dospělý cigaretu, kávu, alkohol apod.)
Postní pokladničky budou v kostele k rozebrání do rodin – 1.postní neděli 9.3. Odevzdávat je lidé můžou v neděli 13.4. na Květnou neděli v kostele. Možná si na srazu s kamarádkou můžete dát místo alžírské jen obyčejnou kávu. Zbude vám dvacet korun. Doma je pak hodíte do „postničky“ – označené papírové kasičky – a na konci postní doby poputují spolu s dalšími příspěvky na pomoc potřebným v naší farnosti. Přesně takhle je zamýšlena celorepubliková sbírka Postní almužna.
Křížová cesta. Vhodným prostředkem svatopostních příprav na velikonoční svátky je slavení křížové cesty. Jedná se o lidovou pobožnost, jejímž základem je rozjímání o Kristově utrpení a smrti na kříži. Při křížové cestě si připomínáme vykupitelské dílo Ježíše Krista, který se pro nás stal člověkem, trpěl za nás a byl za nás ukřižován, a uvažujeme o smyslu jednotlivých zastavení. Podle legendy stála u zrodu této pobožnosti sama Panna Maria, která prý ke konci svého života chodívala po jeruzalémské křížové cestě (syrský apokryf O smrti Mariině, asi z 5. století). Také první křesťané navštěvovali s posvátnou úctou místa v Jeruzalémě, kde Pán Ježíš trpěl. V 17. století udělil papež Inocenc XI. odpustky na křížové cesty zřízené ve františkánských chrámech, za papeže Pia IX. pak byly odpustky rozšířeny i na všechny ostatní křížové cesty.
Otec Štěpán Maria Filip OP. při pobožnosti křížové cesty ve francouzské La Salletě.
Jedno z prvních zobrazení křížové cesty na Západě zřídil španělský dominikán Alvares z Kordovy (r.1420). Křížová cesta byla nejprve rozdělována na 7, později na 8 a 9 zastavení (zpočátku se jednotlivá zastavení nazývala "pády" nebo také "bolestné kroky"). Podobu velmi blízkou dnešnímu uspořádání měla křížová cesta karmelitána Paschy, rozdělená na 15 zastavení, a křížová cesta holandského kněze Adrichema (r.1585) o 12 zastaveních. Ještě v 17. století byly křížové cesty až o 19 zastaveních. Dnešní forma křížové cesty se 14 stálými zastaveními vznikla v 17. století ve Španělsku. Odtud se hlavně zásluhou kapucínů dostala do Itálie, do Francie a později i do dalších zemí.
Křížové cesty v postní době. Pobožnost křížové cesty. Plnomocný odpustek bude propůjčen za vykonání křížové cesty.
Podmínky: Křížová cesta musí být vykonána právoplatným způsobem. Musí obsahovat 14 zastavení. Vyobrazení utrpení Páně přitom není podmínkou. Promodlení křížové cesty (14 zastavení). Téma a forma je na volném uvážení. Přesto je záhodno, porozjímat všechna jednotlivá zastavení. Pokud při veřejné pobožnosti nemohou všichni účastnící kráčet křížovou cestou aniž by to rušilo, pak postačí, pokud od zastavení k zastavení půjde ten, kdo pobožnost vede. Ti, kdo se z vážných důvodů nemohou účastnit na křížové cestě, (nemocní, pohybově postižení…) mohou získat plnomocné odpustky, pokud se nejméně půl hodiny věnují četbě a rozjímání o Kristově utrpení. Pozn.: Obvyklé tři podmínky (zpověď 14 dní, přijímání v ten den, modlitba na úmysl papeže v ten den) jsou předepsané pro získání každého plnomocného odpustku, i když o tom není v jednotlivých článcích zmínka. Taky je nutné k získání plnomocného odpustku pro blízkou osobu, nemít zálibu ani v lehkém hříchu.
Odpustek je odpuštění časného trestu od Boha za hříchy, odpuštěné již co do viny (ve svátosti smíření). Odpuštění získává řádně disponovaný věřící po splnění stanovených podmínek skrze činnost církve, která jako služebnice vykoupení autoritativně rozděluje a přivlastňuje z pokladu zadostiučinění Krista a svatých. (kán. 992 CIC) Získáváním odpustků si věřící může zkrátit trest v očistci, o to co mu bude odpuštěno již na zemi.
Obecné podmínky pro získání odpustků. 1. křest v katolické církvi 2. nebýt v kanonickém trestu 3. být ve stavu milosti, a to alespoň na konci vykonání předepsaných skutků. (např. odpustek vázaný na konání několikadenních duchovních cvičení získává i ten, kdo přijme svátost míření až na konci cvičení). 4. mít úmysl odpustek získat 5. splnit skutky předepsané pro získání odpustků Každý věřící může získat plnomocné či částečné odpustky buď pro sebe, nebo za duše v očistci. Nelze je získávat pro jiné žijící osoby.
Můj dobrý, láskyplný Ježíši. Můj dobrý, láskyplný Ježíši, před tvou tváří padám na kolena a plný soucitu a bolesti sám u sebe uvažuji a rozjímám o tvých pěti ranách, mám na mysli, co už prorok David vložil do tvých úst: „Probodli mi ruce i nohy, spočítat mohu všechny své kosti“. Z celé duše tě vroucně žádám a zapřísahám: vlej do mého srdce živou víru, naději a lásku, opravdovou lítost nad spáchanými hříchy a pevnou vůli je napravit. En ego, o bone et dulcissime Jesu, ante conspectum tuum genibus me provolvo ac maximo animi ardore te oro atque obtestor, ut meum in cor vividos fidei, spei et caritatis sensus, atque veram peccatorum meorum paenitentiam, eaque emendandi firmissimam voluntatem velis imprimere, dum magno animi affectu et dolore tua quinque vulnera mecum ipse considero ac mente contemplor, illud prae oculis habens, quod jam in ore ponebat tuo David propheta de te, o bone Jesu: Foderunt manus meas et pedes meos; dinumeraverunt omnia ossa mea. Plnomocný odpustek pro ty, kdo se tuto modlitbu zbožně modlí před obrazem ukřižovaného o jednotlivých pátcích doby postní. (Ench. indulg., ust. 8 § 1, 2°) ( papež Pavel VI.) Dovolím si jednu malou poznámku. Odpustky nemáme chápat jako "obchodování" s Bohem, kdy si za splnění určitých podmínek "kupuji" spásu. Správně pochopený smysl odpustků je vést k prohloubení a opravdovosti života, realizaci vnitřního obrácení a aktualizaci přikázání lásky vůči Bohu a bližnímu. Někdo řekne, že to jsou všechno naprosto přirozené aktivity křesťana. V pořádku. Někdo má zase rád, když se mu občas připomene, co vše má dělat...
Bolestná tajemství svatého růžence. Getsemany Ježíš vedl svůj zápas až do konce. Svůj zápas pro naši spásu. Jeho učedníci nemusí vždy nutně prolévat krev. Mohou však vždy napodobovat Ježíše v Jeho touze po naplnění Otcovy vůle, v Jeho odevzdání, v Jeho zápase. Ne každý křesťan prolévá svou krev; každý však může dát svůj pot.
Bičování Přes hrozná muka bičování, která z velké části vyčerpaly jeho síly, Ježíš pokračuje na své cestě na Kalvárii, při níž sám nachází slova útěchy pro jeruzalémské ženy. Pane Ježíši, Ty, který jsi tolik trpěl, jak velká je Tvá láska k nám, které tíží hřích!
Korunování trním Jak přichází Nebeské království do tohoto světa ? Nebyli jsme přece vykoupeni zlatou korunou, ani stříbrnou řekou, ale krví, které dává proudit trnová koruna z Kristova čela. Ukaž nám Pane, po jaké koruně a po jaké slávě máme toužit!
Nesení kříže Matka Tereze řekla: “práce mě tíží méně a snáze se raduji, kdykoliv myslím na každého z mých bratří a sester, kteří tolik trpí”. Ježíši, ať je naše lampa oleje vždy plná pozornosti k bližnímu. Náš život se tak stane světlem, které nepřestává hořet pro Tebe!
Ukřižování Evangelista Jan přejímá Zachariášovo proroctví: “Budou hledět na toho, kterého probodli.” Připomíná to proto, abychom si i my kladli otázku, zda se náš pohled mění při pohledu na Ukřižovaného. Věřím opravdu v nesmírnou lásku Bohočlověka, který se dobrovolně vydal na smrt, aby nás vykoupil ?
„Copak ty nejsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!“ Bratři a sestry, těžko bychom v evangeliu nalezli pochopitelnější, přirozenější, oprávněnější a adekvátnější prosbu, než je tato. Co jiného chtít po Kristu, než aby nás zachránil a spasil? Od koho jiného žádat záchranu, než právě od Krista! Vždyť on je Mesiáš! Ovšem právě proto slavíme Květnou neděli, právě proto čteme ještě před pašijemi evangelium o Ježíšově vjezdu do Jeruzaléma; abychom pochopili, co znamená, že je Mesiášem, abychom poznali, jakým Mesiášem je. Mesiášem chudým a pokorným. Mesiášem, který vyhledává poslední místo: ať už je to hřbet oslátka, nebo dřevo kříže. „Zachraň sebe i nás!“ Co na to má Ježíš říct? Vždyť by mohl plným právem odpovědět: „Právě to dělám!“ Ano, právě tím, že visí na kříži, nás zachraňuje. Právě tím, že se odmítl zachránit, tím, že šel dobrovolně na smrt, tím, že poslušně vykonal Otcovu vůli, tím nás zachránil. Zatímco lotři a spolu s nimi celý svět visí na kříži pro své vlastní viny a není schopný z něj sestoupit, Ježíš na něj vystoupal, nevinný, dobrovolně, aby nás z něj zachránil! Nejen, že se dal přičíst mezi zločince, on se vydal do rukou zločinců, aby právě je zachránil. On jediný, který nepotřebuje zachránit, zachrání svou smrtí všechny ostatní.
Ježíš je Mesiáš, Mesiáš pokorný a poslušný. Poslušný vůle svého Otce. Otce, jemuž adresuje svá první i poslední slova na kříži. Otce, jehož prosí o odpuštění nejen pro své vrahy, ale pro každého z nás. Poslušný Otce, jenž ho poslal zachránit ne jen ty dva lotry, ale celý svět. Otce, jemuž se zcela odevzdal a jemuž odevzdává svého Ducha.
A právě proto, že byl svému Otci zcela poslušný, poslušný až k smrti kříži, právě proto může říct s naprostou jistotou a účinností nejen druhému lotrovi, ale každému z nás: „Amen, ještě dnes, budeš se mnou v ráji!“
Bazilika ve francouzských Lurdech.
„Kdybyste dnes zemřeli, stáli byste před Bohem. Každý z nás by chtěl jít do nebe. Řekněte důvody: proč by vás tam měl Bůh vzít?“ Tak se nedávno zeptal jeden profesor na bostonské univerzitě svých studentů. A jejich odpovědi? Mnozí začali vyjmenovávat své dobré skutky za posledních 14 dní. Málokdo řekl: „Bože, prosím, vezmi mne do nebe kvůli Kristu, kvůli Jeho smrti a vzkříšení.“ Ano, to je ta správná odpověď!
Je dobré připomenout, že po celou postní dobu se máme postit – každý den.
Pro inspiraci - například: se můžeme zúčastnit mše svaté, nebo se pomodlit křížovou cestu, nebo se pomodlit bolestný růženec, nebo můžeme číst Bibli, nebo se zříci masa a masitých pokrmů, nebo lze navštívit nějakého nemocného člověka a konkrétně mu pomoci, nebo navštívit hřbitov a pomodlit se tam za zemřelé, nebo hmotně pomoci chudým, nebo si odříct dívání se na televizi, nebo si odepřít kouření a alkoholické nápoje.
Za čtyřicet dní se toho dá mnoho udělat. Dá se udělat spousta fyzické práce, můžeme udělat i pořádný kus práce na sobě.
Středa 19.3. - Slavnost svatého Josefa, snoubence Panny Marie. Sama jsem mnohokrát zakusila, jak veliká je přízeň sv. Josefa, a proto bych chtěla, aby se o tom všichni přesvědčili a byli jeho ctiteli. Nepoznala jsem člověka, který by ho opravdu ctil a prokazoval mu nějakou službu, aniž by rostl ve ctnosti. On totiž nesmírně pomáhá tomu, kdo se mu svěřuje. Už po několik let ho vždy prosím na jeho svátek o nějakou milost a vždycky jsem vyslyšena. A jestliže má prosba není zcela správná, on ji zaměří k mému většímu dobru. Kdo nemá učitele, který by ho naučil, jak se má modlit , zvol si za vůdce tohoto slavného světce a nezmýlí se.
Sv. Terezie od Ježíše.
Svatý Josef byl pěstounem a zákonitým otcem Pána Ježíše: opatroval, živil a vychovával ho. I když nebyl pokrevním otcem Krista, přesto ho miloval opravdovou, hlubokou a něžnou láskou. Z postavy svatého Josefa tak září všechny ctnosti: panická čistota, pokora, chudoba, trpělivost, moudrost, věrnost, upřímnost, víra, bezmezná důvěra v Boha a dokonalá láska. Můžeme například obdivovat Josefovu víru, s níž bezvýhradně uvěřil andělovi, že dítě, které počala Maria, je z Ducha svatého, a poslušnost, s níž vykonal vše, co mu anděl přikázal ( Mt 1, 20-25). Korunou Josefova pozemského života byla jeho smrt, která byla podle svatého Františka Saleského smrtí z lásky. Podle zbožné tradice, vyjádřené na tolika obrazech, umíral navíc ve společnosti Pána Ježíše a Panny Marie. To všechno je důvodem toho, proč je svatý Josef vzýván jako patron štastné hodinky smrti. Ochrana a přímluva svatého Josefa je zde jistě nesmírně významná, protože se jedná o nejdůležitější okamžik našeho pozemského života, podle něhož bude rozhodováno o celé naší věčnosti.
Je přímluvcem těch, kdo padají pod tíží svých hříchů a chtějí povstat, ale i těch, kdo již velmi postoupili na cestě svatosti. Je učitelem duchovního života i pomocníkem v ekonomických záležitostech.
Jděte za Josefem a naleznete Ježíše. Jděte za Josefem a naleznete Marii, která stále naplňovala přívětivou dílnu v Nazaretě pokojem.''
Modlitba papeže sv. Jana XXIII. k svatému Josefovi. Svatý Josefe, vyvolený Bohem k tomu, abys byl na této zemi ochráncem Ježíše a nejčistším snoubencem Panny Marie, ty jsi prožil svůj život v dokonalém plnění povinností a prací svých rukou jsi živil svatou rodinu v Nazaretě: ochraňuj milostivě nás, kteří se k tobě s důvěrou obracíme. Ty znáš naše touhy, naše starosti a naše naděje: k tobě se utíkáme, protože víme, že v tobě najdeme toho, kdo nás ochraňuje. Také ty jsi zakoušel zkoušky, námahu a únavu; ale tvůj duch, naplněn nejhlubším pokojem, jásal radostí pro důvěrný vztah s Božím Synem, tobě svěřeným, a s Marií, jeho nejsladší Matkou. Pomáhej nám, abychom pochopili, že nejsme sami ve své práci, abychom uměli odhalit Ježíše vedle nás, přijali ho s otevřeností a střežili ho s věrností tak, jak jsi činil ty. Vypros nám, aby v naší rodině všechno bylo posvěceno v lásce, v trpělivosti, ve spravedlnosti a v úsilí o dobro. Amen.
Úterý 25.3. – Slavnost – Zvěstování Páně. Slavnost Zvěstování Páně. Den, který nám připomíná, že se má narodit Spasitel lidí. A den, který nám říká, že za 9 měsíců budou Vánoce. Ale také den modliteb za úctu k počatému životu a nenarozené děti.
Slavnost Zvěstování Páně, den, kdy Boží Slovo se stalo tělem tím, že dívka Maria je přijala. Jak my přijímáme Boží slovo, když nám je zvěstuje evangelium? Je naší odpovědí také mariánské: Staň se mi, souhlasím, udělám, co si přeješ?
Slavnost Zvěstování Páně nám připomíná den, kdy byl k Panně Marii poslán archanděl Gabriel, aby jí řekl, že počne a porodí syna, a dá mu jméno Ježíš. Za devět měsíců od tohoto dne je Slavnost Narození Páně, Boží hod vánoční. Na památku této události se každý den modlí ráno, v poledne a večer modlitba Anděl Páně.
Akt zasvěcení Ruska a světa Panně Marii Fatimské, před 29 lety na slavnost Zvěstování Páně 25. 3. 1984 vykonal v Římě papež Jan Pavel II. ve spojení s biskupy světa, jak žádala při svém zjevení ve Fatimě sama Panna Maria.
25. březen je připomínán jako den modliteb za nenarozené děti, den ochrany života. Evropa: každých 11 sekund potrat. Oslo, hlavní město Norska, 11. prosinec roku 1979, Matka Tereza přebírá Nobelovu cenu za mír. Ujímá se slova a říká: Chtěla bych vám sdělit něco, o čem jsem přesvědčena. Největším nepřítelem míru je dnes výkřik nevinného, nenarozeného dítěte. Když matka může zabít své vlastní dítě ve svém lůně, který zločin je horší, než když se navzájem vraždíme! Dokonce v Písmu svatém stojí: „I kdyby matka zapomněla na dítě, já na vás nezapomenu.“ I kdyby matka zapomněla…
Ale dnes se zabíjí milióny nenarozených dětí – a my nic neříkáme! V novinách čteme o různých věcech, ale nikdo nemluví o těch miliónech maličkých, kteří byli počati se stejnou láskou jako vy a já, Božím životem. A my nic neříkáme, mlčíme. Národy, které legalizovaly potraty, jsou pro mne těmi nejchudšími zeměmi. Bojí se maličkých, bojí se nenarozeného dítěte. A to dítě musí zemřít, protože již nechtějí mít – ani o jedno více – a to dítě musí zemřít.
„CHRAŇTE NENAROZENÉ DÍTĚ, ROZPOZNEJTE V NĚM JEŽÍŠOVU PŘÍTOMNOST!“ V České republice v roce 2010 zemřelo díky umělým potratům 25.000 nenarozených dětí. To je jedno okresní město. V průměru šlo o 70 dětí každý den. V Evropě v roce 2010 zemřelo díky umělým potratům 1.200.000 nenarozených dětí.
Znáte poutní místo nedaleko Zlatých Hor v Jeseníkách zasvěceného Panně Marii Pomocné - Ochránkyni života? Kostel je tradičním poutním místem a taky připomíná lidem na světě, že nemohou být šťastni, pokud nezačnou chránit a ctít každý lidský život.
Modlitba za nenarozené děti na přímluvu sv. Zdislavy. Vzorná matko svých vlastních dětí, naše paní Zdislavo, ujmi se i těch dětí, kterým nemá být dopřáno, aby viděly zářící slunko a modrou oblohu. Vypros na našem Pánu a jeho Matce vnitřní sílu matkám těchto dětí, aby je s láskou přijaly a šťastně přivedly na svět. A nám všem vlož do úst laskavá slova, která by povzbudila ony matky v jejich mnohdy těžké situaci. Ať nám to dopřeje nebeský Otec, skrze Krista našeho Pána. Amen.
Svatá Zdislavo, oroduj za nás, naše rodiny i za nenarozené děti.
Anglický novinář udělal jednou poučný test. Koupil bochník chleba a na nejrušnějších křižovatkách ho nabízel kolemjdoucím za hodinu práce. A tady jsou výsledky: v německém Hamburku se mu vysmáli, v New Yorku ho zatkla policie, v Nigérii se mu nabídlo hodně lidí ochotných pracovat tři hodiny a v indickém Dillí se mu přihlásily stovky lidí, kteří byli ochotni pracovat za chleba celý den. Jeden kněz z Afriky vysvětloval, jak dopadla studie zaměřená na chudobu v jeho farnosti: „Lidé bydlí v chatrčích z trávy, nosí roztrhané šaty a jsou velmi chudí. Pitná voda stačí jen pro 30% obyvatel a vodou se šíří nakažlivé nemoci, jako je cholera a úplavice. Kvůli nedostatku jídla jí většina jen 1x denně. Hygienická zařízení jsou na ubohé úrovni, děti nemohou chodit do školy, chybí finance na základní školní pomůcky. Míra negramotnosti je obrovská… V jedné chudé farnosti na Jamajce se stalo, že při rozdávání jídla potřebným čekal v řadě také jeden chlapec. Když dostal svůj příděl, nesnědl ho, ale pečlivě zabalil do šátku. Na otázku misionáře, proč se nechoval jako ostatní, kteří se do jídla hned pustili, odpověděl: „Dnes je úterý, to je den, kdy jí moje sestra.“
Všechny tyto tři události jsou z nedávné doby. Odehrály se v různých částech naší modré planety. Ve 21. století po Kristu. Děkujeme za podporu Papežského misijního díla u svaté Zdislavy.
Komunista G. Husák a zednář E. Zola v nebi?!
Je známo, že Emil Zola (1840-1902), veliký francouzský spisovatel, nebyl během svého života vůbec žádným pilířem Církve. Pokud někdy navštívil nějaký vesnický kostelík, tak ne proto, aby se modlil, ale aby se posmíval „hloupým lidem“, kteří tam byli. A přece Bůh člověka nikdy neopouští. Čeká jen na vhodný okamžik, aby se s ním mohl setkat. Tento okamžik nastal pro Emila Zolu, když si ve zralém věku zlámal nohu. Plynuly měsíce a rána se přes veškerou léčbu nehojila, ale naopak zvětšovala. Lékaři, kteří viděli neúspěch svého léčení, se rozhodli pro amputaci nohy.
Avšak na Štědrý večer, když ležel v posteli, měl Zola sen. Zdálo se mu, že vchází do kostela, vidí na stěně Pannu s Dítětem v náručí a zpívá koledu. Když následujícího dne Zolova manželka zazpívala tutéž koledu, Zola ji požádal, aby šla do kostela a rozžala tam svíci u obrazu Matky Boží. Jeho manželka mu vyhověla a ihned téhož dne Zola pocítil neobvyklou trhavou bolest v nemocné noze. Když se pokusil vstát, zjistil, že jeho noha je zdravá. Bylo to zázračné uzdravení. Emil Zola nejenže popsal toto zázračné uzdravení, ale také se obrátil na víru, kterou doposud hanobil. 18. dubna roku 1896 udělal jakoby veřejnou zpověď. Zde je úryvek tohoto podivného svědectví: „Nyní, když jsem se zcela mimo jakoukoli pochybnost přesvědčil, že po dobu třiceti let jsem žil v omylu, když jsem poznal, na čem je vybudován celý zednářský systém, jehož učení jsem rozšiřoval a jiné k jeho šíření nutil tak, že mnoho lidí mě následovalo v mém omylu - upřímně toho lituji. Osvícen v této věci Bohem, uvědomuji si veškeré zlo, které jsem napáchal, a v důsledku toho zavrhuji zednářství, ruším s ním pouta solidarity a se zkroušeností uznávám před Církvi své chyby. Prosím Boha za odpuštění veškerého zla, kterým jsem pohoršoval jiné v době, když jsem byl členem zednářské lóže a snažně prosím našeho nejvyššího pastýře, Jeho Svatost, papeže Lva XIII. za odpuštění...“
A tak spisovatel Emil Zola, velký bojovník proti Bohu a katolické církvi, se na závěr svého života doslova na poslední chvíli - obrátil a zemřel jako katolík, smířený s Bohem.
Mnozí z Vás jste znali posledního komunistického prezidenta v Československu, Gustáva Husáka (1913-1991). Je zajímavé, že … před svou smrtí k sobě Gustáv Husák povolal kněze, aby ho tento kněz zaopatřil. Kněz, který Gustáva Husáka, ležícího na smrtelné posteli, navštívil, později řekl, že si myslí, že u Gustáva Husáka šlo o opravdovou lítost a upřímné vyznání chyb. Mimochodem: Gustáv Husák měl sestru řeholnici a jeho maminka byla rovněž zbožná…… Jednou jsem byl svědkem toho, jak jakýsi člověk řekl něco ve smyslu: „To je pěkná nespravedlnost! Já se celý život snažím dodržovat Desatero Božích přikázání, a pak přijde nějaký komunista, který celý život dělal jenom zlo, před smrtí se vyzpovídá a dojde do nebe taky!“ Víte, co na tento argument říká Bůh? Říká: „Vás netěší, že ten člověk je v nebi? Vás netěší, že jste Bohem milovaný? Že s Bohem můžete mluvit, setkávat se s Ním, přijímat ho ve svatém přijímání? Vy nemáte radost z toho, že jdete - krůček po krůčku - do nebe?“ To je ono! Buď šťastný, že znáš Boha, zařiď si život podle Jeho představ a těš se do nebe! Lituj těch, kteří Boha neznají - modli se za všechny ty Gustávy Husáky a Emily Zoly, kterých máme kolem sebe tolik - aby se s Bohem smířili, a pokud Ho zatím neznají, aby Ho co nejdříve poznali!
Aby tito lidé mohli žít radost z víry!
A ještě jeden příběh… Setkají se Bůh a starý muž. Bůh říká tomu muži: „Dej mi něco, co jsi sám od nikoho nedostal.“ Zvláštní přání - pomyslí si muž. „Dobře, Bože, chtěl bych Ti darovat truhlu plnou peněz.“ „Takový dar od tebe nemohu přijmout,“ říká Bůh. „Ty peníze máš ode mne. Kdo ti dal inteligenci a dobrou práci, díky kterým jsi vydělal všechny ty peníze? Byl jsem to já!“ říká Bůh. „Dobře, Bože, chtěl bych Ti darovat svou víru v Tebe!“ „Takový dar od tebe nemohu přijmout,“ říká Bůh. „I víru ve mne - tento dar - jsi dostal ode mne!“ Stařec uvažuje a nakonec říká: „Bože, chtěl bych Ti darovat své hříchy!“ „Děkuji! To je to jediné, co mi můžeš dát,“ řekl Bůh. „Všechno ostatní máš ode mne - peníze, jídlo, střechu nad hlavou, zdraví, rodinu, úspěch, víru, naději, lásku… všechno to je nezasloužený dar od Boha! Všechno to je milost Boží. Pouze hříchy od Boha nejsou!“
A tak… Nezacpávejme si uši! Bůh k nám mluví! Nezakrývejme si oči! Bůh nám klade do cesty podněty a sílu ke změně života. 3. A nespoléhejme na to, že svůj život dáme do pořádku v důchodě, anebo 5 minut před smrtí jako třeba prezident Gustáv Husák! 1. 2.
Bůh nás zve ke spolupráci na naší záchraně.
Děti byly v neděli 9.2. na Dolní Bečvě v tělocvičně.
Zahrát si s námi přišel i otec Petr, který nás potom pozval na občerstvení a pohoštění na faru.
Nejkrásnější den? Dnes. Největší překážka? Strach. Nejlehčí věc? Mýlit se. Největší chyba? Vzdát se. Kořen veškerého zla? Sobectví. Nejlepší rozptýlení? Práce. Největší neúspěch? Ztráta odvahy. Nejlepší odborníci? Děti. Nejzákladnější potřeba? Komunikace. Nejhlubší radost? Být užiteční druhým. Největší tajemství? Smrt. Nejhorší vlastnosti? Zlá nálada. Nejnebezpečnější člověk? Lhář.
SVÁTOST SMÍŘENÍ – RADA. Mnohdy se nám může zdát nepřekonatelným problémem odhodlat se vstoupit do zpovědnice. A často to bývá při pomyšlení typu:“Co já vlastně tomu knězi řeknu? Hříchy mám zas fádně stejné, jako při minulé zpovědi a žádná obměna mě nenapadá…“
Je pro nás svátost smíření - zpověď - trauma nebo veliká šance poznat Boha, který je tvým Otce? Takový hříšník pro kterého je zpověď trauma to má opravdu těžké a není mu co závidět, protože pravděpodobně nezakusil sílu milosrdenství, kterým ho Jeho nebeský Otec pozvedá z bláta a špíny jeho hříchů a uschopňuje ho tak jít dál po cestě směřující do nebe. Není ale vůbec jednoduché pochopit, jak vlastně k této svátosti přistupovat. Má to být jen výčet hříchů a dokázání si toho, jak jsme slabí a hříšní? V těchto okamžicích našeho obrácení se jedinečným způsobem setkáváme s Tím, komu záleží na tom, abychom již nežili v temnotě, ale měli v srdci radost, lásku a pokoj.
Je jen na nás, s jakou upřímností se k takovému setkání připravíme. Ale jak? Příklad - „Měla 18 let. Když přišla na ni řada, přistoupila ke zpovědnici a zpovídala se: ‚Naposledy jsem byla u svaté zpovědi před čtyřmi týdny. Dvakrát jsem se hašteřila se sourozenci a jedenkrát jsem mlsala. Srdečně lituji těchto a všech svých hříchů.Amen. Kněz odpověděl: ‚Představte si, že byste teď zemřela a přišla před Boží soud. Co by Bůh asi řekl? Řekl by: S tvým životem jsem docela spokojen. Proti tobě mám jen dvě věci, dvakrát jsi se hašteřila a jedenkrát jsi mlsala. Můžeš si to myslit?‘ ‚Ne, to ne‘, odvětila dívka. ‚Možná, že by Bůh mluvil takto‘, pokračoval kněz. Dal jsem ti vyrůst v dobré, věřící rodině. Moc zlého jsi neudělala, ale dobrého taky ne. Tvá víra ve mne byla malá. S mou prozřetelností jsi prakticky nepočítala. Modlila ses asi tolik, kolik byla tvá povinnost. Nemohu však říci, že bys se mnou mluvila jako dítě s otcem. Moc jsi na mne nemyslívala, ani jsi nijak netoužila více se ke mně přiblížit. Téměř jsi se nestarala o mé zájmy a má přání… Na mé nejvřelejší přání, aby mě poznali všichni lidé a byli zachráněni pro věčnost, odpověděla jsi peněžitým příspěvkem na světové misie v celkové částce 10 Kč. Podívej se jen na mladou komunistku, jak ta přímo hoří pro svou věc, co ta všechno podniká. Nebyl jsem hoden většího nasazení tvých sil? Chtěl jsem ti mnohé svěřit, nevěřící spolužačku, větší počet mladých lidí ve farním společenství a tvou poněkud osamělou starou tetu. Sama sis toho ani nevšimla. Tolik jsem pro tebe udělal, v tak veliké míře jsem ti dal síly a nadání a šťastné životní poměry. Jsi pokřtěná, biřmovaná a živená mým tělem. Mohlo z tebe být zcela něco jiného. A co se z tebe stalo, je málo, a co mi přinášíš, jsou prázdné ruce. Tak asi by Bůh mohl k nám promlouvat. Snad nyní lépe chápeme, kde můžeme hledat své chyby.
Chcete-li si to snadno a jednoduše zapamatovat, pak si do svého zpovědního zrcadla vepište: Jsem v božích službách. Co mi Bůh svěřil do správy? Za co jsem zodpovědný? Co jsem pro to udělal? V dalším by vám to mohlo dobře pomoci.“ Přeji všem čtenářům radost při setkání se s dobrotivým Bohem ve svátosti smíření.
Člověk je schopen velkých činů, ale také velkých selhání a provinění. V každodenním životě často slýcháme, že někdo něčeho lituje, že nějaký čin člověka mrzí a že jeho svědomí tíží vědomí viny. Avšak jen ve vztahu k Bohu jsme schopni pochopit vinu jako hřích, jako urážku Boha, vzpouru, v níž se člověk rozchází s Bohem a s jeho záměry s námi.
Ne nám, Pane, ne nám, nýbrž svému jménu zjednej slávu, říká žalm 113. Když tuto prosbu budeme brát doslovně a budeme se podle ní vždycky řídit, budeme pokorní, a tedy i svatí.
Každou sobotu od 16,00h. v kostele adorace a svaté přijímání. Bohu se neklaníme proto, abychom uposlechli nějaký předpis či nařízení. Klanění je záležitostí lásky a láska se může dávat jen svobodně. Když uctíváme proměněnou hostii, ať už uloženou v ciboriu uvnitř svatostánku,nebo vystavenou v monstranci, uctíváme samotného Boha. Jsem moc rád, že se nám podařilo vytvořit u svaté Zdislavy adorační společenství, které se pravidelně schází k modlitbám. Ve středu 24. července 2013 se udál eucharistický zázrak ve městě Guadalajara, (Mexiko). "Je to čas velkého požehnání pro naši komunitu i pro celý svět" řekl kněz José Dolores Castellanos Gudin na jev, který nastal v jeho farnosti po tom, co z konsekrované hostie vyprýštila krev.
V sobotu 1. února 2014 na svátek Uvedení Páně do chrámu pražský arcibiskup kardinál Dominik Duka OP představil při setkání s řeholníky a zasvěcenými osobami ve svatovítské katedrále nový mariánský obraz: Pannu Marii Lidickou. Dílo Zdirada Čecha bylo inspirováno hrdinstvím lidického faráře Josefa Štemberky.
S lidickou tragédií je úzce spojeno jméno místního faráře P. Josefa Štemberky. Existuje svědectví, že když krátce před zásahem gestapa odjel do Buštěhradu odevzdat matriky sousednímu knězi, doslechl se, že se cosi proti Lidicím chystá a byl vyzván, aby se již nevracel. Přesto se rozhodl vrátit se mezi své farníky . Byl mu prý gestapem nabízen volný odchod z obce, ale kněz, žijící třiatřicet let v Lidicích, nabídku nepřijal. Ke zdi Horákova statku se třiasedmdesátiletý bělovlasý pastýř postavil jako jeden z posledních.
Bratři a sestry, když člověk vyplní svůj život nezištnou službou, stává se svět do jisté míry v jeho očích dlužníkem, který nikdy nebude mít na zaplacení. Jediný kdo může člověku zaplatit a odplatit to dobré je Ježíš Kristus. Velikost smrti se posuzuje v hodnotě prožitého života a v ochotě tento život Bohu dát, něco Pánu Bohu obětovat. Jsem přesvědčen, že tyto hodnoty v očích Boha naplnil pan Ludvík Bil do plné míry a Bůh se mu odměnil, že pár hodin před smrtí přijal poslední pomazání a svaté přijímání, o něčem takovém jsem často četl v životopisech svatých, ale poprvé zažil na vlastní oči. Budu na něho rád vzpomínat v modlitbách. Bůh ať je milosrdný k jeho duši a Panna Maria ať mu za odměnu vyprosí nebe, tak jak on prosíval a ji uctíval, když často putoval jako poutník na svatá místa, zasvěcené Matce Boží.
Duchovní správce filiálního kostela sv.Zdislavy v Prostřední Bečvě.
P.Mgr. Petr Dujka Římskokatolická farnost Dolní Bečva Tel. 571 647 447 Mobil – 731 626 542 Katecheta – příprava liturgie, pastorace. fr.Václav Tomáš Holčák OP., terciář – Mobil - 604 37 34 60 Zvonění v případě úmrtí, půjčování klíčů od kostela, pronájem pastoračního střediska, zdobení květin. Ludmila Bilová Mobil – 724 413 473 Při mši svaté vybírají na potřeby kostela – Jindřich Frnka, Miroslav Růčka. Scholu svaté Zdislavy vede – Markéta Pařenicová. Tel. 732 927 760 Malou scholu vede – Eva Pařenicová. Tel. 604 478 130 Správce hřbitova – zaměstnanec obecního úřadu – Zdeněk Smoček – Tel. 728 428 854
„Být „svatý“ znamená dovolit Bohu „aby v nás žil svůj život“ (Matka Tereza). Každý člověk si klade otázku: Kdo jsem a proč jsem tady, jak se dopracuji k tomu abych šel do nebe? Křesťanská víra nám odpovídá: Teprve dosažením svatosti se člověk stává tím, k čemu ho Bůh stvořil. Teprve ve svatosti nalezne skutečnou harmonii se sebou samým a se svým Stvořitelem. Svatost ale není nějaká lidská dokonalost, svatost není to, že člověk už nedělá chyby, že je bez hříchu, ale je to sjednocení se s Ježíšem Kristem. Ten, kdo takto získá nový život, nalezne sebe samého a stává se svatým. Abychom žili, rostli a vytrvali ve víře až do konce, musíme tu víru v nás živit Božím slovem, přijímáním svátostí – eucharistie. Teprve když Bůh vidí že člověk o svatost stojí, že pro ni něco dělá, obětuje čas, síly a snaží se stoupat k nebi už dnes na zemi, potom se i Bůh sklání k člověku, aby mu za to požehnal a pomáhal v konání dobrého.
2014 - ROK RODINY. Česká biskupská konference vyhlásila rok 2014 Rokem rodiny. Biskupové chtějí pozornost zaměřit na rodinu, která je dnes vystavena mnoha tlakům, které ji ohrožují, ale zároveň je místem, kde chce Ježíš přinášet uzdravení a spásu.
Modlitba bl. Jana Pavla II. za rodinu. Bože, od něhož pochází každé otcovství na nebi i na zemi, Otče, který jsi Láska a život, učiň, aby se každá lidská rodina na zemi stala skrze tvého Syna Ježíše Krista zrozeného z ženy a skrze Ducha Svatého pramenem Boží lásky, skutečným chrámem života a lásky pro generace, které se neustále obnovují. Učiň, aby tvá milost vedla myšlenky i skutky manželů k dobru jejich rodin i všech rodin na celém světě. Učiň, aby mladé generace nalezly v rodině silnou podporu pro své lidství a růst v pravdě a lásce. Učiň, aby láska, posílená milostí svátosti manželství, byla silnější než každá slabost a každá krize, kterými někdy naše rodiny procházejí. A konečně, na přímluvu Svaté rodiny z Nazareta, dej, aby církev v rodině a prostřednictvím rodiny mohla plodně naplnit své poslání uprostřed všech národů země. Skrze Krista našeho Pána, který je Cesta, Pravda a Život na věky věků. Amen.
Jeden impulz pro každý den. Celý svět dnes spěchá a zdá se, že v něm vládne naprostý chaos, takže člověk často vůbec nechápe, co se vlastně děje. Cítíme, že si ve svém životě musíme udělat jasno a nastolit pořádek. K tomu potřebujeme čas, v němž se můžeme „nadechnout“. Postní doba je pro všechny křesťany obdobím, kdy je třeba pracovat na opravdové proměně a obnově, abychom se mohli znovu naplno nadechnout, urovnat své zmatky, obnovit vztahy.
Popeleční středa – 5. března 2014 Teď je „doba příhodná“, „den spásy“. 2 Kor 5,20-6,2 Následovat Ježíše znamená jít proti proudu a vzdávat se zla a egoismu.
čtvrtek – 6. března 2014 Vyvol si život. Dt 30,15-20 Bůh je láska, věrnost a život, který se dává.
pátek – 7. března 2014 Bože, proč se postíme, když to nevidíš? Iz 58,1-9a Půst je vhodnou dobou k dávání ze svého, abychom pomohli druhým a obohatili je svou chudobou.
sobota – 8. března 2014 Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Lk 5,27-32 Bůh nás zve, abychom byli hlasateli jeho poselství o Božím milosrdenství a naději.
1. neděle postní 9. března 2014 Ježíš byl veden Duchem na poušť, kde byl pokoušen od ďábla. Mt 4,1-11 Ďábel je neúnavně činný i dnes. Pokouší člověka, který se chce přiblížit k Pánu. Kristus však vychází z pokušení vítězně, aby také naše srdce otevřel pro naději a vedl nás k vítěznému překonávání svodů zla.
1. postní týden pondělí – 10. března 2014 Cokoliv jste udělali pro jednoho z mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali. Mt 25,31-46 Evangelium nelze hlásat bez svědectví života.
úterý – 11. března 2014 Vy se modlete takto: Otče náš… Mt 6,7-15 Kdo se modlí, projevuje důvěru otcovské Boží lásce.
středa – 12. března 2014 Když Bůh viděl, že Ninivané změnili své chování, smiloval se nad nimi. Jon 3,1-10 Celé dějiny jsou dějinami Boha, jenž hledá člověka.
čtvrtek – 13. března 2014 Každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá. Mt 7,7-12 Bůh nás miluje. Nesmíme se bát milovat ho a věřit mu.
pátek – 14. března 2014 Vaše spravedlnost ať je dokonalejší než spravedlnost zákoníků a farizeů. Mt 5,20-26 Víra se vyznává ústy i srdcem, slovem i láskou.
sobota – 15. března 2014 Jestliže milujete jen ty, kdo milují vás, jakou budete mít odměnu? Mt 5,43-48 Život křesťana nespočívá jen v zachovávání přikázání.
2. neděle postní 16. března 2014 Z oblaku se ozval hlas: To je můj vyvolený Syn, v něm mám zalíbení; toho poslouchejte! Mt 17,1-9 Je to pozvání k tomu, abychom zaujali odstup od všedního shonu a ponořili se do Boží přítomnosti. Bůh nám chce denně sdělovat Slovo, jež proniká do hloubi našeho ducha.
2. postní týden pondělí – 17. března 2014 Jakou mírou měříte, takovou se naměří zas vám. Lk 6,36-38 Nikoho nesuďme, protože jediným soudcem je Pán.
úterý – 18. března 2014 I kdyby jak šarlat byly vaše hříchy, Bůh je vybílí jako sníh. Iz 1,10.16-20 Bůh se v odpouštění našich hříchů nikdy neunaví.
středa – Slavnost sv. Josefa – 19. března 2014 Josefe, neboj se! Mt 1,16.18-21.24a Svatý Josef znal těžké chvíle, ale nikdy neztratil důvěru v Boha a dokázal těžkosti překonat.
čtvrtek – 20. března 2014 Požehnaný člověk, jehož oporou je Hospodin. Jer 17,5-10 Nemůžeme žít bez skály, kterou je Ježíš Kristus.
pátek – 21. března 2014 Kámen, který stavitelé odvrhli, stal se kvádrem nárožním. Mt 21,33-43.45-46 Mějme odvahu jít „proti proudu“.
sobota – 22. března 2014 Když byl ještě daleko, otec ho uviděl a pohnut soucitem přiběhl, objal ho a políbil. Lk 15,1-3.11-32 Bůh je stále trpělivý a čeká nás.
3. neděle postní 23. března 2014 Každý, kdo se napije této vody, bude zase žíznit. Kdo se však napije vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky, ale voda, kterou mu dám já, stane se v něm pramenem vody tryskající do života věčného. srov. Jan 4,5-42
Ježíšova prosba Samaritánce „Dej mi napít“ (Jan 4,7), kterou nabízí liturgie třetí postní neděle, vyjadřuje vroucí zájem Boha o každého člověka.
3. postní týden pondělí – 24. března 2014 Žádný prorok není vítaný ve svém domově. Lk 4,24-30 Svědčit o Boží lásce znamená být misionářem Boží něhy.
úterý – Zvěstování Páně – 25. března 2014 Maria řekla: Jsem služebnice Páně. Lk 1,26-38 Je třeba učit se od Marie – osvojovat si její bezvýhradnou ochotu přijímat Krista do svého života.
středa – 26. března 2014 Nepřišel jsem Zákon zrušit, ale naplnit. Mt 5,17-19 Klanět se Bohu znamená učit se pobývat s ním a stavět ho do centra našeho života.
čtvrtek – 27. března 2014 Choďte po cestách, které vám přikážu… Jer 7,23-28 V křesťanském životě je podstatná modlitba, pokora a láska ke všem.
pátek – 28. března 2014 Miluj Pána, svého Boha, celým srdcem… Mk 12,28b-34 Nemůžeme být křesťany „na částečný úvazek“. Snažme se žít svou víru v každé chvíli, každý den.
sobota – 29. března 2014 Kdo se povyšuje, bude ponížen… Lk 18,9-14 Prosme Pána, abychom nebyli pokrytci. Ti nevědí, co je odpuštění, radost a Boží láska.
4. neděle postní 30. března 2014 Přišel jsem na tento svět soudit: aby ti, kdo nevidí, viděli, a kdo vidí, oslepli. Jan 9,1-41
Neděle „slepého od narození“ představuje Krista jako světlo světa. Toto evangelium se obrací na každého z nás: „Věříš v Syna člověka?“ „Věřím, Pane!“ (Jan 9,35.38), potvrzuje s radostí člověk od narození slepý, a stává se tak hlasem každého věřícího.
APOŠTOLÁT MODLITBY 1. úmysl všeobecný 2. úmysl misijní 3. úmysl našich biskupů
Březen Všeobecný: Aby ve všech kulturách byla respektována práva žen a jejich důstojnost. Evangelizační: Za mladé lidi, aby mnozí z nich přijali Pánovo pozvání a obětovali svůj vlastní život hlásání evangelia. Národní: Za matky v požehnaném stavu, aby se jejich děti mohly narodit a vyrůstat v láskyplných rodinách.
Internetové stránky kostela sv.Zdislavy – www.svatazdislava.cz ( o tyto internetové stránky se stará Monika Jurajdová ) Tento věstník vychází díky dobrodincům kostela. Bůh žehnej. Pro vnitřní potřebu kostela sv.Zdislavy – fr.Václav Tomáš Holčák OP., terciář.
