Věstník kostela svaté Zdislavy ZÁŘÍ 2014
Tento svět není chudý na výkonné pracovníky, vynikající odborníky nebo dobré šéfy a ředitele. Je ale značně chudý na Boží lidi.
Kde jsi? Tak hledí Bůh na svět lidí a volá - dnes jako na začátku svého nejmilejšího tvora: "Adame, kde jsi?" (Gn 3, 9). Ale jak často se mu dostane místo odpovědi výmluvy: "Hle, skryl jsem se" (Gn 3, 10). ... Skryl - za svoje otázky a výčitky, adresované Tobě, za svoje sny a komplexy, za své (jak dobře formulované) omluvy a zdánlivé důvody, za množství všeho toho, co ještě bezpodmínečně! - musím prožít, pročíst, vychutnat, zakusit - takže nemohu být tím, čím bych měl být.
10 rad papeže Františka pro šťastný život. 1. Žij a nechej žít "V Římě je jedno přísloví a mohli bychom si je vzít jako řídící princip.(...) Běž vpřed a ostatní nechej dělat to stejné".
2. Rozdávej se druhým "Lidé potřebují být otevření a velkorysí vůči jiným. Jak se totiž uzavřou do sebe, je tu nebezpečí, že se stanou egocentriky. A stojaté vody se rychle promění na hnijící".
3. Postupuj v životě pokojně
Pro vysvětlení tohoto bodu papež používá obraz z argentinského románu Ricarda Guiraldese, ve kterém se hlavní postava Don Segundo ohlíží zpět a rekapituluje svůj život. "Říká, že v mládí byl potokem plným kamenů, který vše vláčel s sebou, jako dospělý byl prudkou řekou a v pokročilém věku plynul pomalu jako voda v jezírku." Papež řekl, že se mu tento poslední obraz klidné vodní plochy líbí, protože představuje "schopnost postupovat s přívětivostí a pokorou, životní pokoj. Staří lidí mají tuto moudrost, jsou pamětí lidu."
4. Zdravý smysl pro volný čas "Umění radosti z uměleckého díla, literatury anebo hry s dětmi se vytratilo. Konzumní způsob života nám přinesl neklid a stres, čímž lidé přišli o zdravou kulturu volného času," poznamenal František. Proto také vyzývá rodiče, aby si našli čas na svoje děti navzdory tvrdé práci, kterou musí denodenně odvádět. Stejně tak by se měly rodiny naučit vypínat televizi, když spolu jedí. Ta nám totiž někdy zabraňuje ve vzájemné komunikaci.
5. Neděle má být vašimi prázdninami – svátkem Zaměstnanci by měli mít v neděli volno, protože "neděle je pro rodinu", vzkazuje papež.
6. Najdi novátorské způsoby na vytvoření důstojných pracovních míst pro mladé lidi "Jak nebudou mít dostatek příležitosti, skončí na drogách a budou tak náchylnější ke zločinu." "Nestačí dát jim jídlo. Je třeba nabídnout jednoroční kurzy na instalatéry, elektrikáře, krejčí. Důstojnost spočívá v tom, že domů přinesete chléb z vlastní práce."
7. Respektuj a starej se o přírodu "Degradace životního prostředí je jednou z největších výzev, které čelíme. Jedna z otázek, kterou si sami neklademe, je: Nepáchá lidstvo zločin takovým tyranským chováním se k přírodě?"
8. Přestaň být negativní "Potřeba mluvit o druhých ve zlém naznačuje nízký stupeň sebeúcty". To znamená "místo toho, abych vyzdvihl sebe, ponižuji druhé". Zbavit se rychle negativních myšlenek je přitom prospěšné pro zdraví.
9. Nesnaž se obracet jiné na tvoji víru, respektuj jiná vyznání Přesvědčení druhých je třeba respektovat. "Můžeme druhé inspirovat svědectvími, a tak budeme růst společně. Jednou z nejhorších věcí, která může být, je však náboženský proselytismus, který paralyzuje mluvím s tebou, abych tě přesvědčil. Ne! Každá osoba ať vede dialog, zakládající se na vlastní identitě. Církev roste díky svojí přitažlivosti, ne proselytismem."
10. Aktivně usiluj o mír "Žijeme v době mnoha válek a volání po míru tak musí znít mimořádně hlasitě. Mír občas může vypadat, že je něčím klidným, ale není nikdy tichem: je to vždy aktivní mír."
Poselství papeže Františka Moje mysl zalétá ke třem krizovým oblastem: blízkovýchodního, iráckého a ukrajinského regionu. Prosím vás, abyste se připojili k mojí modlitbě, aby Pán udělil obyvatelstvu a představitelům oněch území moudrost a sílu potřebné k rozhodnému nastoupení cesty pokoje. Bratři a sestry, nikdy válka! Nikdy válka! Myslím zvláště na děti, jimž je odnímána naděje na důstojný život, na budoucnost: na děti mrtvé, raněné, zmrzačené, osiřelé, na děti, které si hrají s válečnými troskami, na děti, které se neumějí smát. Prosím zastavte! Z celého srdce vás prosím! Je čas zastavit! Zastavte se, prosím.“
Papež František vypravuje.. Vzpomínám si, že když jsem byl mladým biskupem, přijela roku 1992 do Buones Aires soška fatimské Madony a slavila se velká mše za nemocné. Šel jsem během mše zpovídat. A téměř na konci mše jsem se zvedl, protože jsem měl jedno biřmování. A přišla za mnou jistá starší žena, skromná, velice skromná, asi osmdesátiletá. Podíval jsem se na ní a říkám: „Babičko – protože u nás se tak říká starým lidem –, chcete se zpovídat?“ „Ano,“ odpověděla mi. „Ale co když nemáte hřích…“ A ona mi říká: „Všichni mají hříchy…“ „Ale co když je Pán neodpustí…“ „Pán odpouští všechno,“ řekla mi s jistotou. „A jak Vy to víte, paní?“ „Kdyby Pán neodpustil všechno, svět by neexistoval." Dostal jsem velkou chuť zeptat se jí: „Paní, nestudovala jste náhodou na Gregoriáně?“, protože to je moudrost Ducha svatého, vnitřní moudrost týkající se Božího milosrdenství. Nezapomínejme na to, že Bůh se v odpouštění nikdy neunaví! „A jaký je tedy problém?“ Problém je, že my ochabujeme, my nechceme, ochabujeme v prosbě o odpuštění. Nikdy neochabujme, nikdy neochabujme! On je laskavý Otec, který vždycky odpouští a který má milosrdné srdce vůči všem. Prosme o přímluvu Matku Boží, která ve své náruči chovala milosrdenství Boha, které se stalo člověkem.
Víra Pro mnoho hledajících může splývat víra s chozením do kostela. Kdo chodí do kostela, věří, kdo nechodí, nevěří. Bojím se však, že to také není to pravé kritérium. Bohužel – naše kostely navštěvují i lidé, kteří jsou křesťanstvím ve svém praktickém životě doslova netčení – a naopak, znám lidi, kteří jsou Bohu velmi blízko, jenže bohoslužbu navštěvovat z různých důvodů nemohou. A ty důvody mohou být různé – od nemoci, přes životní překážky až po „svědectví ostatních křesťanů“, které člověka vůči účasti na společné bohoslužbě doslova zablokovalo. Toto pojetí víry může také vzbudit v hledajících i ve věřících uvažování typu: „Chodit do kostela je víra? A to stačí?“ Zajímavá varianta je představa, že „když chodím do kostela pravidelně vždy na vánoce na půlnoční a na velikonoce, že to stačí k prožívání víry“…
Ale my křesťané nejsme tupé stádo. V kostele se scházíme, ne proto že „musíme“, ale proto, že chceme ve společenství Církve oslavovat našeho Boha.
Podle toho by také měly naše bohoslužby vypadat – setkání Božího lidu, který má účast na tajemství Boží lásky.
Mše svaté v září. Středa 3.9. 17,30h. – památka sv.Řehoře Velikého, papeže. Varhaník – pan Poruba 840, 701, 931
1. Za Jana a Annu Jurajdovy, 7 synů, 2 švagry, živou rodinu. Za Marii a Ondřeje Ondryášovy, 3 syny, snachu, živou rodinu a duše v očistci.
Neděle 7.9. 10,00h. – 23.neděle v mezidobí. „Dožínky“ – Poděkování za úrodu. Varhaník – Vlastislav Stavinoha, schola sv.Zdislavy, dechová hudba Záhořané 829, 725, 982 1.
Za živé a zemřelé farníky.
Středa 10.9. 17,30h. – středa 23.týdne v mezidobí. Varhaník – Eva Pařenicová 711, 816.
1. Za živou a zemřelou rodinu Švandovu, Křenkovu. Poděkování za Boží dobrodiní s prosbou o Boží požehnaní do dalších let.
Neděle 14.9. svátek – Povýšení svatého Kříže – Křest Varhaník – Aleš Stavinoha, zpěv Monika Švandová 317, 712 315
1. Za všechny, kteří pečují o chrám sv.Zdislavy, zvláště za členy úklidových skupin a jejich živé a zemřelé rodiny.
Středa 17.9. 17,30h. – památka sv.Kornélia, papeže a sv.Cypriána, biskupa, mučedníků. Varhaník – Eva Pařenicová 842, 725, 890 1.
Za zemřelou Ludmilu Krhutkovu, manžela, tři syny, dceru, 2 vnuky, Ludvíka Bila, Martina Kalinu a duše v očistci.
Neděle 21.9. 10,00h. – 25.neděle v mezidobí – Hubertská pouť- celebruje P. František Eliáš. Hraje sbor trubačů OMS Přerov, zpívají bratři Jakubíkovi.
1. Za živou a zemřelou rodinu Juříkovu, Františku a Bohuslava a za Zdeňku a Vladimíra Pšenčíkovy. 2. Za všechny živé a zemřelé členy mysliveckého svazu na Prostřední Bečvě.
Středa 24.9. 17,30h. – středa 25.týdne v mezidobí. Varhaník – Eva Pařenicová 710, 712, 806.
Za zemřelého Juliuse Kretka, manželku, 3 syny, 4 zetě, vnuka Petra, živou a zemřelou rodinu a duše v očistci.
1.
Neděle 28.9. 10,00h. – slavnost – sv.Václava, mučedníka, hlavního patrona českého národa. Varhaník – Eva Pařenicová, schola sv.Zdislavy 831, 830 1. Za
zemřelého Václava Pastorka, syna Václava, rodiče Pastorkovy, 3 bratry, sestru, živou a zemřelou rodinu Pastorkovu.
Svatý Tomáš Akvinský – dominikán – napsal, že motlitby za zemřelé jsou Bohu milejší než motlitby za hříšníky, neboť zemřelí jsou ve větší tísni a sami sobě pomoci nemohou. Svatý kardinál Bellarmin tvrdí, že duše v očistci se mohou za živé velmi účinně přimlouvat, neboť jsou to přátelé Boží a Bůh zvlášť velmi rád vyslýchá jejich prosby. Za sebe by však prosily marně, neboť svou vinu musejí odpykat úplně.
Svátost oltářní Mezi všemi svátostmi zaujímá nejčestnější místo, je to živé tělo a krev Ježíše Krista. Slovo eucharistie je řeckého původu a znamená díkůvzdání. Ve svatém přijímání se věřící setkává s eucharistickým Kristem! I když se chléb nebo víno rozdělí na menší části, vždy je přítomen celý Kristus. Přítomnost Kristova trvá, pokud trvají způsoby chleba nebo vína. Když zaniknou třeba zkažením, způsoby mizí. V římském ritu používáme k eucharistii nekvašený chléb a čisté, přírodní víno bez jakékoli příměsi „mešní“, nemusí být bílé. II. Vatikánský koncil povolil věřícím, pokud jsou přítomni na celé mši svaté, přistoupit podruhé ke svatému přijímání. Před přijímáním je nutné dodržet eucharistický půst, který trvá jednu hodinu. Voda a léky tento půst neporušují. Přijetím eucharistie se odpouštějí lehké hříchy. Pokud můžeme, máme ke svatému přijímání přistupovat vždy když máme možnost. Přijímat pouze jednou za rok, jak to přikazuje církevní přikázání, svědčí jednak o velmi malé snaze o hlubší duchovní život a o malé lásce ke Kristu. Na cestě k věčnosti je nám třeba posily a tu nám může dát pouze Kristovo tělo.
Eucharistická adorace je jedním z projevů úcty ke Kristu, přítomnému v oltářní svátosti.
Tři stromy – příběh.
Na jednom kopci v lese byly tři stromy. Navzájem diskutovaly o svých nadějích a snech. První strom řekl: "Mým snem a přáním je stát se truhlou na poklad. Tak bych mohl být naplněn zlatem, stříbrem a vzácnými drahokamy. Byl bych nádherně zkrášlen vyřezanou dekorativní řezbou, takže každý by viděl tu nádheru." Druhý strom řekl: "jednou budu mocnou lodí. Budu převážet krále a královny přes vody a plavit se po celém světě. Každý se bude cítit se mnou bezpečně, protože síla trupu lodi bude mohutná". Nakonec třetí strom řekl: "Já chci vyrůst a být nejvyšší a nejsilnější strom v lese, takže lidi mě zahlídnou na vrcholku kopce, pohlédnou vzhůru k mým větvím, které dosahují až k nebi a pomyslí si, jak jsem svými větvemi blízko Bohu. Budu největším stromem po celý čas a lidi si mě budou stále pamatovat a připomínat.
Po pár letech jejich modliteb za uskutečnění svých snů, přišla ke stromům skupina dřevorubců. Když jeden dřevorubec přišel k prvnímu stromu, řekl: "Vypadá opravdu jako silný strom, myslím, že bych měl možnost prodat dřevo tesaři," a začal strom kácet. Strom byl šťastný, protože věděl, že z něj tesař udělá truhlu na poklad. U druhého stromu dřevorubec řekl: "Tohle vypadá na silný strom, mohl bych prodat dřevo k výrobě lodí". Druhý strom byl také šťastný, neboť věděl, že je na své cestě stát se mohutnou, královskou lodí. Třetí strom, když k němu dřevorubci přišli, dostal strach, protože věděl, že pokud ho porazí, jeho sny se už nikdy neuskuteční. Jeden z dřevorubců řekl: " Nepotřebuji nic zvláštního ze svého stromu, vezmu si tento", a pokácel ho. Když se první strom dostal k tesařům, byla z něj udělaná bedýnka, tedy spíš krmelec pro zvířata. Byl umístěn do chléva a naplněn senem. Tohle vůbec nebylo, co si přál a za co se tak vroucně modlil. Druhý strom byl rozřezán a byla z něj vyrobena malá rybářská loďka. Jeho sny, že se stane mohutnou lodí, převážející krále, také skončily. Třetí strom byl rozřezán na větší kusy a položen na pusté místo v temnotě.
Uplynulo mnoho let a stromy už na své sny dávno zapomněly. Jednoho dne muž a žena přišli do chléva. Ona porodila a položila dítě na seno do krmící bedýnky, která byla vyrobena z prvního stromu. Muž si přál udělat jesličky pro dítě, ale tohle koryto muselo stačit a sloužilo jako jesle. Strom cítil důležitost této události a věděl, že držel největší a nepřekonatelný poklad po celý čas.
O pár letech později, skupinka mužů vstoupila na rybářskou loďku vyrobenou z druhého stromu. Jeden z nich byl unavený a usnul. Zatímco se plavili na moři, přišla velká bouře a strom věděl, že není tak silný, aby mohl udržet muže bezpečně na loďce. Muži vzbudili spícího muže a On vstal a zvolal: "Utiš se!" a bouře se utišila. V tu dobu strom věděl, že nesl Krále Králů.
Konečně někdo přišel a vzal třetí strom. Byl nošen mužem přes ulice, kde se mu lidé vysmívali a zesměšňovali ho. Když přišli na dané místo a zastavili, muž byl přibit k tomu stromu a pozvednut k nebi, aby zemřel na vrcholu kopce. Když přišla neděle, strom si uvědomil, že byl dosti silný na to, aby mohl stát na vrcholu kopce a být tak blízko Boha jak jen bylo možné. Lidé, když na něj pohlédli, zahleděli se vzhůru k nebi a přitom mysleli na Boha, protože Ježíš byl na něm ukřižován.
Ne vždy víme, jaké má Bůh s námi úmysly. Mnohdy se nám zdá, že věci nejdou podle našich představ, ale musíme věřit, že Bůh má pro nás plán. Pokud vložíme svou důvěru na Boha, On nám dá velké dary.
Každý, z těch tří stromů získal to, po čem toužil, jenom ne cestou, kterou si představovali. Můžeme si myslet, že Jeho cesty nejsou naše cesty, ale je jisté, že ty Jeho jsou vždy ty nejlepší.
Ano, Pane, nevím den ani hodinu, kdy mne zavoláš, ale dopřej mi, abych dobrým životem, milující Tebe, sebe a druhé, byl v té chvíli připraven vstoupit do Tvé šťastné náruče.
Na čem záleží, je víra. Každému učedníkovi opakuje zmrtvýchvstalý Ježíš to, co řekl jednoho dne Martě. „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít a žádný, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu? Credis hoc?“ Jan 11,25-26
Dary Ducha svatého - máme je? Moudrost a rozum - dar pravého poznání sebe a svých darů; moudrost,
jak správně poznat své dary a schopnosti - dar rozlišování (povolání v církvi i ve světě; Boží vůle) - dar správně uspořádat čas (na modlitbu, Písmo, rodinu, přátele) - dar číst Boží slovo - dar moudrosti k vedení rodiny, společenství
Rada a síla - dar proroctví - dar hlásání Božího Slova - dar povzbuzujícího slova - dar citlivého napomínání - dar oslovit nevěřící a hledající - dar síly k plnění svého poslání (doma, v práci, ve společenství) - dar síly ke službě potřebným
Poznání a bázeň Boží - dar hlubšího poznání Boha Otce, Ježíše Krista, Ducha Svatého - dar hlubšího poznání Božího Slova - dar pravé bázně Boží a osvobození od strachu z Boha
Zbožnost - dar hlubší modlitby - dar soucitné přímluvné modlitby - dar jazyků - dar výkladu
Duch Svatý je neuchopitelný jako paprsek, ale je životodárný pro víru člověka jako slunce pro rostliny. Duch svatý rozděluje dědictví Pána Ježíše, dědicem je každý pokřtěný, ale musí se o dědictví přihlásit.
Každý pátek od 17,00h. setkání dětí a mládeže Papežského misijního díla. „Naše mládež je nevychovaná, vysmívá se autoritám a nemá žádný respekt ke starcům. Naše děti dnes nevstávají, když vstoupí do místnosti kmet, odmlouvají rodičům a místo práce se vybavují. Jsou docela prostě špatní.“ Sokrates (469-399 př. Kr.) „Ztrácím veškerou naději v budoucnost naší země, pokud ji zítra povede dnešní mládež, protože tahle omladina je nesnesitelná, nezkrotná, prostě strašná.“ Hesiodos (720 př. Kr.) „Náš svět dosáhl kritického stadia. Děti už neposlouchají rodiče. Konec světa nemůže být daleko.“ Egyptský kněz (2000 př. Kr.) „Tato mládež je prohnilá skrz naskrz. Mladí lidé jsou zlomyslní a leniví. Nikdy nebudou jako mladí kdysi. Ti dnešní nedokážou zachovat naši kulturu.“ Hliněná tabulka nalezená v troskách Babylonu, stará 3000 let.
A co naše mládež na Prostřední Bečvě? Nelamme nad nimi hůl jako už mnozí v dějinách. Modleme se za ně a dejme jim zažít živou víru. Takovou víru, pro kterou by sami chtěli žít, bojovat za ni a třeba za ni i život položit.
Ve středu 3.9. oslavíme při mši svaté v 17,30h. památku sv. Řehoře Velikého, papeže a učitele církve. Pontifikát sv.Řehoře Velikého trval 14 let a byl plný problémů a zmatků.Když roku 592 germánský kmen Langobardů pustošil severní Itálii, vyjednal s nimi podmínky příměří, zreformoval správu církevních statků a z jejich příjmů věnoval velké sumy na pomoc těm,kdo utrpěli válkou,epidemiemi,hladomorem a také značnou část prostředků věnoval na vykoupení zajatců. Na sv.Řehoře roku 1184 bylo veliké zatmění slunce, že lidé ve dne viděli na obloze hvězdy. Téhož dne roku 1347 založil císař Karel IV. klášter Matky Boží Sněžné na Novém Městě pražském.
Svatý Řehoř řekl - Představený ať umí v pravý čas mlčet a v pravý čas promluvit, aby nemluvil o tom, o čem má pomlčet, a nezamlčel, co má vyslovit. Neuvážené mluvení přece zavádí druhé do omylu a nemístné mlčení zase nechává v omylu ty, kteří mohli být poučeni. Nerozumní představení se totiž často bojí mluvit přímo pravdu ze strachu, aby neztratili přízeň u lidí. Takoví se ovšem, jak říká Pravda sama, nestarají o svěřené stádo jako praví pastýři, ale tím, že se schovávají za své mlčení, jsou jako nájemníci, protože, když přichází vlk, utečou. Čtení z listu svatého apoštola Pavla korinťanům. 2 Kor 4, 1 –2. 5–7:
Bratři! Když jsme pověřeni službou, nenecháváme se ovládnout malomyslností, protože nám Bůh milosrdně pomáhá. Nepoužíváme nečestných úskoků, nepočínáme si chytrácky ani nefalšujeme Boží slovo. (Ale hlásáme) pravdu naprosto otevřeně, a tak se doporučujeme každému lidskému úsudku před Bohem. Vždyť přece nehlásáme sebe, ale kážeme, že Ježíš Kristus je Pán, my však že jsme vaši služebníci kvůli Ježíši. Neboť Bůh, který řekl: ‚Ať ze tmy zazáří světlo!‘, zazářil i v našem srdci, aby osvítil lidi poznáním Boží velebnosti, která je na Kristově tváři. Poklad (víry) máme v nádobě hliněné. To proto, aby se ta nesmírná moc připisovala Bohu, a ne nám.
V sobotu 6.9. v 11,30h. budou v kostele oddavky beze mše svaté – slečna Mikulenková a pan Janíček.
V neděli 7.9. oslavíme 23.neděli v mezidobí. EVANGELIUM Mt 18, 15-20 Dá-li si říci, svého bratra jsi získal. Slova svatého evangelia podle Matouše. Ježíš řekl svým učedníkům: "Když tvůj bratr zhřeší, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima. Dá-li si od tebe říci, svého bratra jsi získal. Nedá-li si však říci, přiber si ještě jednoho nebo dva, aby 'každá výpověď byla potvrzena ústy dvou nebo tří svědků'. Když je však neposlechne, pověz to církvi. Jestliže však neposlechne ani církev, ať je pro tebe jako pohan nebo celník.
Amen, pravím vám: Všecko, co svážete na zemi, bude svázáno na nebi, a všecko, co rozvážete na zemi, bude rozvázáno na nebi. Dále vám říkám: Jestliže se shodnou na zemi dva z vás na jakékoli věci a budou o ni prosit, dostanou ji od mého nebeského Otce. Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich."
Příběh – Před pár lety byl jeden kazatel povolaný kázat ve sboru v Houstonu v Texasu. Pár týdnů po příchodu měl příležitost jet autobusem do centra. Když si sedl, zjistil, že řidič mu omylem vrátil o 25 centů víc. Přemýšlel, co má udělat a říkal si: „Radši ten čtvrťák vrať. Nechat si ho, to by bylo špatné.“ A pak v duchu pokračoval: „Ale vždyť je to jenom čtvrťák, kašli na to. Koho zajímá tak málo? Vždyť autobusová společnost i tak si vydělá víc než dost. Nikomu to nebude chybět. Vezmi si těch 25 centů jako dar od Boha a buď zticha.“ Když vystupoval, zastavil se na chvíli ve dveřích a dal minci šoférovi: „Tu máte, vrátil jste mi víc.“ Řidič s úsměvem odpověděl: „Nejste vy ten nový kazatel ve městě?“ „Jsem“, odvětil. „No, právě jsem přemýšlel, že bych chtěl někam chodil na chvály. A chtěl jsem jen vědět, co uděláte, když vám vrátím víc. Tak teda v neděli se uvidíme ve sboru!“
Když kazatel vystoupil z autobusu, opřel se rukama o nejbližší lampu a povzdechl si: „Ach Bože, já jsem skoro prodal tvého Syna za 25 centů.“
V neděli 7.9. poděkujeme za úrodu – „Dožínky“. Pokud máte nějaké ovoce, zeleninu a chcete to darovat na výzdobu v kostele před oltář, můžete to přinést do kostela a předat paní Ludmile Bilové,která má na starosti výzdobu.
Bůh žehnej všem, kteří přispějete ke kráse liturgie. Prosím farníky, aby si připravili dary, které ponesou v obětním průvodu při slavnostní děkovné mši svaté. ( paní Marie Jurajdová a pan Rudolf Jurajda) Přinášíme ti, Pane, tento chléb a víno jako náš každodenní pokrm za všechny služebníky církve, aby nás sytili chlebem věčného života a Božím slovem. (paní Ludmila Bilová a paní Liba Bilová) Přinášíme ti, Pane, toto ovoce, plody našich stromů, za ty, kdo vedou lidskou společnost, aby nám vždy ukazovali správný směr. ( paní Boženka Jurajdová a paní Margita Holčáková) Přinášíme ti, Pane, tuto zeleninu, plody naší země za všechny nemocné a trpící, abys je na pozemském putování posiloval nadějí na nebeský domov.
( paní Jiřinka Růčková a babička Pařenicová) Přinášíme ti, Pane, tento věnec z obilí, které vyrostlo na polích naší farnosti, za celé naše farní společenství, abychom spolu žili svorně a dovedli si odpouštět. ( paní Eva Ondrůšková a Adélka Ondrůšková) Přinášíme ti, Pane, tento med, který připravily ze sladkých šťáv květů pilné včely, za všechny narušené a rozpadlé rodiny a manželství, aby se s tvou pomoci vrátily ke své lásce a jednotě. ( Justinka Jurajdová a Sárinka Holčáková) Přinášíme ti, Pane, tyto květiny, dary našich zahrad, za naši mládež, aby se všichni mladí lidé nadchli pro pravou krásu a zamilovali si pravdu, kterou jsi ty sám. ( paní Zdenka Matušíková a pan Josef Matušík ) Přinášíme ti, Pane, tyto koláče, které jsme díky tvým darům mohli doma upéci, za naše děti, aby si vždycky vážily toho všeho, co máme od tebe a využívaly toho k dobrému a chránily přírodu. Poslední ponesou obětní dary farnice ( paní Alena Holčáková a paní Marcela Cholevíková) na úmysl mše svaté ( víno a hostie ) – za všechny živé a zemřelé farníky.
Požehnaný jsi, Bože, na věky, z tvé ruky všechno máme. Požehnaný jsi, Bože veliký, dary Ti přinášíme…
Neděle 14.9. – Povýšení svatého Kříže. V pátek 12.9.pořádá charita pouť seniorů na Svatý Hostýn, cena 150kč – info v kostele. Počátky slavení tohoto svátku sahají do 5. století, kdy se 14. září vystavovaly v Jeruzalémě zbytky dřeva z Kristova kříže k uctění věřícími. Na Východě se svátek začal slavit v 7. století a později došlo k jeho rozšíření na celou církev. K svátku se pojí i další události. Je připomínáno nalezení svatého kříže, o které se zasloužila císařovna Helena (pam. 18.8.) při své pouti do Svaté země kolem r. 325. Za den nalezení se udávalo 13. září a k slavnostnímu vyvýšení kříže v Konstantinově bazilice nad Božím hrobem došlo asi v r. 335. Druhá vzpomínka se týká znovuzískání svatého kříže z Persie. Tam se jeho ostatky dostaly jako válečná kořist Chosroese II. v r. 614. Císař Heraklius je r. 628 přinesl zpět do Jeruzaléma a zde 3.5. předal patriarchovi Zachariášovi. K tomuto datu vznikl na Západě svátek nesprávně označováný výrazem „Nalezení sv. Kříže,“ zatímco na Východě bylo slaveno pouze 14. září jako „Povýšení sv. Kříže.“ – Toto převzal Západ více jak o století později. V Miláně je prý doložen dokonce až v 11. století. Sv. Efrém uvedl, že „Ježíš postavil svůj kříž jako most nad smrtí, aby po něm přecházely duše z krajiny smrti do krajiny života.“
EVANGELIUM Jan 3, 13 - 17 Syn člověka musí být vyvýšen. Slova svatého evangelia podle Jana. Ježíš řekl Nikodémovi: " "Nikdo nevystoupil do nebe kromě toho, který sestoupil z nebe, totiž Syn člověka. Jako Mojžíš vyvýšil na poušti hada, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný. Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Bůh přece neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něho spasen."
Jeden člověk si stěžoval Bohu, že nese příliš těžký kříž. Bůh ho tedy zavedl do místnosti plné křížů a řekl, ať si tedy vybere "podle svého gusta". Člověk se procházel místností a tu zahlédl jeden malý kříž - sotva ho ale zvedl, zjistil, že je těžký jak olovo. Za chvíli zas narazil na další kříž, avšak když si ho nasadil na rameno, zjistil, že přesně v místě styku s ramenem má kříž ostrou špičku, která ho velmi bolestivě píchala do ramene. A tak se mu něco nelíbilo na každém kříži. Až úplně vzadu v místnosti našel jeden kříž, ani velký, ani malý, zkusil ho, byl tak "akorát". "Tento si vezmu", řekl Bohu. Bůh se na něj s láskou podíval a řekl: "A víš, že to je přesně ten tvůj kříž, na který sis stěžoval?"
Poselství Panny Marie 25.července 2014 v Medžugorii. „Drahé děti! Vy si nejste vědomy, kolik milostí žijete v tomto čase ve kterém vám Nejvyšší dává znamení, abyste se otevřely a obrátily. Vraťte se k Bohu a modlitbě a ať ve vašich srdcích, rodinách a společenstvích vládne modlitba, aby vás Duch Svatý vedl a povzbuzoval, abyste byly každým dnem otevřenější Boží vůli a jeho plánu pro každého z vás. Já jsem s vámi a se svatými anděly se za vás přimlouvám.
Děkuji vám, že jste přijaly mou výzvu.“
Pondělí 15.9. – památka Panny Marie Bolestné. Evangelium Jan 19,25-27 Slova svatého evangelia podle Jana. U Ježíšova kříže stála jeho matka, příbuzná jeho matky Marie Kleofášova a Marie Magdalská. Když Ježíš uviděl svou matku a jak při ní stojí učedník, kterého měl rád, řekl matce: „Ženo, to je tvůj syn.“ Potom řekl učedníkovi: „To je tvá matka“. A od té chvíle si ji ten učedník vzal k sobě.
Ikona Přesvaté Bohorodice Obměkčení zlých srdcí (Sedmibolestné). Ty jsi vpravdě zlých srdcí obměkčení.
Tento svátek souvisí s úctou k 7 bolestem Panny Marie. Doba velkého rozkvětu této úcty sahá do 12. stol., kdy četná asketická literatura se tímto tématem zabývala podle příkladu sv. Anselma. I když rozjímání o bolestné matce Panně Marii můžeme nalézt např. již u sv. Efréma.
K nejhorlivějším šiřitelům této úcty patřil ve 13. stol. řád servitů. Od r. 1668 slavil svátek Bolestné Panny Marie jako řádový třetí neděli v září a papež Pius VII. na poděkování za šťastný návrat ze zajetí jej zavedl jako závazný pro celou církev. Papež Pius X. určil, že se má slavit den po svátku Povýšení svatého Kříže, to je 15. září.
Sedm bolestí Panny Marie - číslo sedm je symbolické a znamená plnost utrpení. 1. Proroctví Simeonovo v jeruzalémském chrámu 2. Útěk do Egypta 3. Hledání dvanáctiletého Ježíše, když se ztratil při zpáteční cestě z jeruzalémského chrámu 4. Setkání s Pánem Ježíšem, nesoucím kříž 5. Utrpení matky, která stojí pod křížem na Golgotě 6. Snímání z kříže a spočinutí mrtvého Ježíše v náručí Panny Marie 7. Pohřeb Pána Ježíše
Úterý 16.9. památka sv.Ludmily.
Jeden z prvních životopisů sv. Ludmily byl napsán mnichem Křišťanem, synem Boleslava II., tedy Ludmiliným pravnukem. Líčí svou prababičku jako "paní plnou všelikých plodů dokonalosti, štědrou v almužnách, neúnavnou v bdění, nábožnou v modlitbách, dokonalou v lásce, přehorlivou v úslužnosti k Božím sluhům, jako matku sirotků, těšitelku vdov, neúnavnou navštěvovatelku vězňů a dokonalou ve všech dobrých skutcích".
Patronka všech babiček a vychovatelů.
Středa 17.9. památka sv.Kornélia, papeže a sv.Cypriána, biskupa, mučedníků. Během pronásledování křesťanů za císaře Decia (249-251) někteří křesťané víru zapřeli, nebo podplatili úředníky, aby jim vydali potvrzení, že obětovali bohům. Když se chtěli vrátit do církve, někteří biskupové je odmítali přijmout (rigoristé). Kornélius, biskup římský a Cyprián, biskup kartaginský, zaujali pozici mírnější: přijmout je zpět po vykonaném pokání. Po dvouletém pontifikátu byl papež Kornélius císařem Gallem během nového pronásledování křesťanů vypovězen do tehdejších Centumdellae (dnes Civitavecchia u Říma), kde r.253 na útrapy z tohoto pokoření zemřel. Proto se Kornélius označuje také za mučedníka. Během pronásledování křesťanů za císaře Décia řídil Cyprián svou obec potají s pomocí dopisů. Jako papež Kornélius ve stejnou dobu v Římě musel se i Cyprián zabývat po svém návratu do Kartága otázkou takzvaných „lapsi", odpadlíků od křesťanství během pronásledování. I on se jako Kornélius klonil k mírnosti a odpuštění. S papežem se tímto problémem zabýval v dopisech. Během nového pronásledování byl Cyprián císařem Valeriánem vypovězen a nakonec r. 258 v Kartágu sťat. Ostatky afrického mučedníka se dostaly také do francouzských měst Compiègne a Lyonu.
Pátek 19.9. památka sv.Januária, biskupa a mučedníka. KREV SV. JANUÁRIA – zázrak, který se děje každý rok, ale současné televizní stanice zajímá zjevně něco jiného, třeba co si oblékla nějaká celebrita v úterý na nákup do obchodu. Velice důležité. Sv. Januárius se narodil v Itálii a byl biskupem v Beneventu v době pronásledování za císaře Diokleciána. Biskup Januárius jel navštívit dva jáhny a dva zpěváky do vězení. Byl potom také uvězněn spolu se svým jáhnem a lektorem. Byli hozeni divé zvěři, ale když na ně zvířata nezaútočila, byli sťati roku 305 po Kristu. Jedna žena zachytila krev světce hned po jeho smrti do ampule a uschovala. V roce 313 byly do Neapole přeneseny ostatky svatého a krev.V Neapoli se dodnes uchovává Januáriova krev a lebka jako památka. Vědci nejsou schopni do dnešního dne vysvětlit tento zázrak. 19. září se můžeme v Dómu v Neapoli podivovat, jak krev svatého Januária, sťatého roku 305, uchovávaná v ampuli, samozřejmě za léta zaschlá, zkapalní.
Před bohoslužbami jde procesí se sochami svatých nesenými přes Spaccanoli. Procesí vede stříbrná busta svatého Januária, následují svatí Tereza, Lucie, Patricie a mnozí jiní. Neapoliťané rádi uzavírají sázky na pořadí svatých soch! Osobně oblíbeným svatým se zvlášť hlasitě aplauduje a věří se, že při příštím procesí obdrží přednější pozici. Den zázraku s krví je pro Neapol důležitým svátkem a je proto slaven odpovídajícím způsobem. Dokola Dómu se nachází množství prodejních stánků, ve kterých se prodávají sladkosti, kukuřičné placky a všehochuť kuriozit a kýčů. V po staletí stejném rituálu je v následujících bohoslužbách postavena busta světce vedle oltáře. Ampule s krví je věřícím ukázána z "abate del tesoro" a je s ní otáčeno. Krátce nato začínají tradiční modlitby "parenti di S. Gennaro" (Potomci sv. Gennara) - skupiny věřících žen, které sedí v lavicích vpředu. Modlitby se stupňují do extatické formy, během níž krev zkapalní když se přiblíží k lebce světce. Za jásotu a vřavy věřících začínají zvonit dómské zvony. Věřící se začínají tlačit kolem oltáře, aby mohli líbat ampuli s krví. Přeplněných bohoslužeb se zúčastňují vysocí církevní a političtí hodnostáři spolu se stovkami dychtivých čekajících věřících.
Relikvie s krví bývá potom v Dómě v Neapoli vystavena osm dnů, potom je nepřístupně uzavřená v dómské kapli.
Sobota 20.9. 12,30h. – budou v kostele oddavky beze mše svaté – pan Karel Šindler a slečna Markéta Růčková.
Neděle 21.9. – 25.neděle v mezidobí – Hubertská pouť. Na lovu uviděl Hubert světlo a kříž v paroží jelena a to byl začátek změny v jeho smýšlení.
Poprosme Boha, abychom více viděli kolem sebe stopy jeho Otcovské lásky a lépe poznávali vanutí jeho Ducha ve své duši. EVANGELIUM Mt 20,1-16a Závidíš, že jsem dobrý? Slova svatého evangelia podle Matouše. Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství: "Nebeské království je podobné hospodáři, který vyšel časně zrána najmout dělníky na svou vinici. Smluvil s dělníky denár na den a poslal je na vinici. Když vyšel kolem devíti hodin, viděl jiné, jak stojí nečinně na trhu. Řekl jim: 'Jděte i vy na mou vinici a dám vám, co bude spravedlivé.' A šli. Kolem dvanácti a tří hodin odpoledne vyšel znovu a udělal to zrovna tak. Vyšel kolem pěti hodin a našel jiné, jak tam stojí, a řekl jim: 'Co tu celý den nečinně stojíte?' Odpověděli mu: 'Nikdo nás nenajal.' Řekl jim: 'Jděte i vy na mou vinici!' Když nastal večer, řekl pán vinice svému správci: 'Zavolej dělníky a vyplať jim mzdu, začni od posledních k prvním.' Přišli ti, kdo nastoupili kolem pěti odpoledne, a dostali po denáru. Když přišli první, mysleli, že dostanou víc, ale i oni dostali po denáru. Vzali ho, ale reptali proti hospodáři: 'Tady ti poslední pracovali jedinou hodinu, a dals jim zrovna tolik co nám, kteří jsme nesli tíhu dne i horko.' On však jednomu z nich odpověděl: 'Příteli, nekřivdím ti. Nesmluvil jsi se mnou denár?
Vezmi si, co ti patří, a jdi. Chci však i tomuhle poslednímu dát jako tobě. Nesmím s tím, co je moje, dělat; co chci? Anebo závidíš, že jsem dobrý?' Někomu neznalému písma svatého, by se mohlo zdát, že evangelium, slovo Boží, ukazuje nespravedlnost. Ano, zjevnou nespravedlnost, protože co je to za spravedlnost, když ten, kdo dělá celý den, dostane jen tolik, jako lajdák, který začal pracovat až v podvečerním vánku! Když to vezmeme za tento konec, můžeme se proti celému textu zcela zablokovat. Aby se to nestalo, uvažujme: o čem vlastně toto podobenství pojednává? O výši mzdy? O spravedlivé odměně? Vůbec ne! Toto podobenství mluví o Božím království. Říká, že s Božím královstvím je to tak, jako když se na vinici odehrál podobný příběh. Co to vlastně je - Boží království? Když je Boží, znamená to, že je připravuje Bůh: v podobenství je Bůh znázorněn hospodářem, který najímá dělníky a určuje výši mzdy. A jde o království - tedy o společenství lidí. V podobenství jsou to dělníci, kteří představují nás, kteří jsme k Božímu království přizváni. A co znamená ten denár, který nakonec všichni dostali? Denár byla mzda, která stačila pro obživu průměrné rodině v Palestině na jeden den. Bylo to tedy něco nanejvýš nutného - ten denár, který byl na konci dne vyplacen, znamenal pro celou rodinu, že bude mít z čeho žít dnes, a že tedy má zajištěn zítřek. Uznáte, že z tohoto hlediska každá rodina ten denár potřebovala. A hospodář, který je dobrý, podobenství to samo říká, se rozhodne, dát každému, co potřebuje!
Co tedy říká tím podobenstvím Pán Ježíš? Říká: Takový je Bůh.
Úterý 23.9. památka sv. Pia z Pietrelciny. Jako apoštol Pavel, otec Pio postavil do centra svého života a apoštolské práce kříž svého Pána jako svoji sílu, moudrost a slávu. Dne 20. září 1918 se mu v San Giovanni Rotondu stalo něco, co zcela změnilo jeho další život. Když se modlil před křížem v chórové kapli starého kostela, měl náhle vidění: On sám o tomto mimořádném okamžiku napsal o měsíc později (22. října) svému duchovnímu vůdci Benediktovi od sv. Marka in Lamis: "Po slavení mše svaté jsem se modlil v chóru, a tu jsem byl zaskočen jakýmsi spočinutím podobným sladkému spánku. Všechny vnější i vnitřní smysly a také schopnosti duše se nacházely v nepopsatelném ztišení. A zatímco toto všechno se dělo, uviděl jsem sám sebe před tajemnou Osobností." Když tato Osobnost odešla, Otec Pio si všiml, že jeho ruce, nohy i bok "byly probodnuty a řinula se z nich krev." Celých 50 let pak tyto rány navzdory snaze lékařů zůstaly nezahojené, čerstvé a stále krvácely, zvláště v pátek. Svět viděl ve stigmatech senzaci, sám P. Pio je pokládal za trest Boží spravedlnosti. Mezitím dostal od Boha v kromě daru vidění do svědomí a skrytých myšlenek člověka (kardiognoze) také schopnost být současně na dvou místech (bilokace), která mu umožnila být zcela svobodný, věnovat se zcela modlitbě a
současně být v době svobody i k dispozici pro službu lidem.
Sobota 27.9. památka sv.Vincence z Paula, zakladatele charit.
Patron všech Charit. Služba chudým má přednost přede vším a je třeba ji konat bezodkladně. Je-li tedy nutné v době modlitby zanést někomu lék, nebo poskytnout pomoc, jděte tam s klidnou myslí a obětujte tu službu Bohu, jako byste byli na modlitbách. Nemusíte se zneklidňovat úzkostí nebo výčitkami svědomí, jestliže pro službu chudým vynecháte modlitbu. Vždyť to není zanedbávání Boha, opustíte-li Boha pro Boha, to znamená, přeruší-li se jedna služba Bohu, aby se pro něj vykonala jiná. A tak zanecháte-li modlitby, abyste posloužili nějakému chudákovi, vězte, že jste tím prokázali službu Bohu. Vždyť láska je víc než všechna pravidla, a právě k ní má všechno směřovat.
Láska je velká paní, a proto se musí dělat to, co ona poručí. Sv. Vincenc z Pauly
Neděle 28.9. Slavnost sv.Václava, mučedníka. EVANGELIUM Mt 16, 24 - 27 Kdo svůj život pro mne ztratí, nalezne ho. Slova svatého evangelia podle Matouše. Ježíš řekl svým učedníkům: "Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě! Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, kdo však svůj život pro mne ztratí, nalezne ho.Neboť co prospěje člověku, když získá celý svět, ale ztratí svou duši? Nebo jakou dá člověk náhradu za svou duši? Syn člověka přijde ve slávě svého
Otce se svými anděly a tehdy odplatí každému podle jeho jednání." Český národ bude vzpomínat v tyto dny na svatého Václava, knížete a patrona naší vlasti. Jak se stal tento kníže křesťanem a světcem? My dospělí jsme se stali věřícími křesťany většinou proto, že jsme měli věřící maminku, že věřící byla naše rodina. Svatý Václav měl maminku pohanku, která víru a křesťany nenáviděla. Shromažďovala kolem sebe pohansky smýšlející velmože a víru utlačovala. Václav to měl těžší než my, a přece se stal křesťanem. Měl hodnou babičku, sv.Ludmilu ta jej vedla k víře, k modlitbě, ta jej vychovávala, ta ho posílala na výuku náboženství. Škola může vyškolit vzdělaného člověka, ale bez spolupráce rodiny nestačí vychovat hodného člověka. A vzdělaný darebák je horší a lidské společnosti nebezpečnější, než neškolený. Lidé si tohle často neuvědomují a ztotožňují vzdělání technické s výchovou mravní: „Jak může být takový pán špatný, vždyť je přece tak vzdělaný, má vysoké školy,“ říkají. Ty školy mu daly odborné vědění, ale správné chování, mravní smýšlení, to mu dala nebo nedala jeho vlastní rodina nebo i farní. Proč se rodičům někdy nepodaří dobře vychovat své děti?
Dobře vychované děti jsou největším bohatstvím rodičů i národa. Prosme svatého Václava a jeho babičku, moudrou vychovatelku
svatou Ludmilu, o pomoc, abychom se naučili, jak své děti dobře vychovávat.
Pondělí 29.9. svátek – sv.Michaela, Gabriela a Rafaela, archandělů. Archandělé (1. Sol 4, 16) zvěstují o něčem velkém a přeslavném, odkrývají tajemství víry, proroctví a pochopení vůle Boží, posilňují v lidech svatou víru, osvěcují jejich mysl světlem svatého Evangelia.
Sbor archanděla Michaela a dalších nebeských beztělesných mocností: archandělů Gabriela, Rafaela, Uriela, Salafaela, Jehudiela, Barachiela a Jeremiela.
ZÁZRAK SV. ARCHANDĚLA MICHAELA V CHÓNÁCH.
Ve Frýgii ( Turecko), nedaleko města Hierapolis, na místě zvaném Cherotopa, se nacházel chrám sv. archanděla Michaela. V blízkosti svatyně se nacházel uzdravující pramen. Chrám dal zbudovat jeden z obyvatelů města Laodiceje jako projev vděčnosti Bohu a sv. archandělu Michaelovi za uzdravení své dcery. Jednoho dne se archanděl Michael zjevil ve snu dosud nepokřtěnému otci němé dívky a oznámil mu, že dcera
obdrží dar řeči, když se napije vody z pramene. Dívka se napila posvátné vody a začala skutečně mluvit. Když otec spatřil takový zázrak, přijal s celou svou rodinou svátost Křtu a neprodleně dal vystavět chrám ke cti svatého archanděla. S nadějí na uzdravení začali k prameni přicházet nejen křesťané, ale i pohané; mnozí z nich se tu zříkali pohanské víry a vstupovali na pravou cestu víry v Krista. Při chrámu sv. archanděla Michaela působil jeden zbožný člověk, který se jmenoval Archipos. Ve všem byl nápomocný místnímu knězi a svědomitě vykonával více než šedesát let službu. Svým svědectvím o Kristu a osobním zbožným životem přiváděl mnohé z pohanů ke křesťanské víře. Stalo se však, že někteří z pohanů, planoucí hněvem proti křesťanům, se domluvili, že zničí nejen chrám, ale připraví o život i jeho strážce Archipa. Aby uskutečnili svůj podlý záměr, svedli dvě říční ramena v jedno a nasměrovali jejich tok přímo proti chrámu sv. archanděla. Jakmile sv. Archipos rozpoznal jejich zlé záměry, jal se vroucně modlit ke sv. archandělu Michaelovi, aby zabránil hrozícímu nebezpečí. Vtom se u chrámu zjevil sám vojevůdce nebeských mocností Michael s mečem v ruce a udeřil jím do skály, jež stála opodál. Ve skále vznikla průrva a valící se voda byla odvedena do propasti. Chrám byl zachráněn před jistou zkázou. Když pohané spatřili tento nadpozemský skutek, dali se strachem na útěk. Sv. Archipos pak shromáždil všechny věrné křesťany do chrámu, kde společně oslavovali Boha a velebili sv. archanděla Michaela za jeho podivuhodnou pomoc.
Místo, na kterém došlo k ohromujícímu zázraku, dostalo název Chóny, což znamená „otvor“ nebo „průrva“.
Úterý 30.9. památka – sv.Jeronýma, učitele církve. „Prosíme
svaté a děkujeme jim, stejně jako prosíme a děkujeme lidem, kteří žijí na zemi. Svatý Jeroným, původním jménem Hieronymus, nar. r. 347 ve Stridonu v Istrii, byl významný křesťanský spisovatel, jeden z církevních Otců a překladatelů církve, a překladatel bible do latiny. Katolická církev jej řadí vedle sv. Ambrože, Augustina a Řehoře Velikého mezi čtyři velké západní církevní Otce. Jeroným je znám především jako překladatel Vulgaty, biblického překladu do mluvené latiny a je dodnes nejvýznamnějším bíblickým překladem. Starý zákon překládal Jeroným v okolí Betléma přímo z hebrejštiny s výjimkou žalmů, které překládal celkem třikrát a nakonec se nejvíce vžil jeho překlad podle řeckého překladu. Sv.Jeroným je jediným z církevních Otců, který uměl výborně hebrejsky. Když se jeho život chýlil ke konci, řekl svým přátelům: "Drazí, přinášíte mi zvěst, že již mohu odcestovat. Bůh vám za ni zaplať. Nadešla nejvzácnější chvíle mého života. Ó, smrti, jak jsi krásná a příjemná! Jak chybují lidé, když tě zobrazují šeredně. Jen bezbožníkům jsi hrozná." Zemřel 30. září 420 v Betlémě.
Regionální Mariánská večeřadla 2014 ÚTERÝ 30. Září v Karolínce od 17,00h.
6.ročník děkanátního turnaje ve fotbale, který se konal jako každý rok 23.8. na Prostřední Bečvě – o Pohár sv. Zdislavy, letos vyhráli mladí věřící z Valašského Meziříčí. Sešlo se kolem 200 dětí, mladých, ale i starších, aby vytvořili pěkné společenství v setkání. Chtěl bych poděkovat všem, kteří obětovali čas a síly přípravě, ale i samotnému turnaji. Poděkování zvláště zasluhují manželé Zdenka a Josef Matušíkovi, pan František Křenek, otec Petr Dujka, Jan Petřek, manželé Míša a Zbyšek Horutovi, naši zahrádkáři za půjčení stanu zdarma, pan starosta Radim Galík, Pavla Bilová, Marcela Cholevíková, Anežka Pařenicová,
Veronika Pařenicová, Lucie Pařenicová, Lenka Pařenicová, Martin Daňek, Oldřich Paulus, Josef Skalík, babička Fiurášková, Eliška Švandová, Jana Chudějová, Jaromír Adámek, Ondra Baláš, Jiří Kubica, Jana Pašová, Alena Holčáková, Bůh žehnej a odplať i těm na které jsem zapomněl.
VÝUKA NÁBOŽENSTVÍ Pro školní rok 2014 – 2015 PROSTŘEDNÍ BEČVA TŘÍDA
Středa
3,4,5. třída 12:30 - 13:15 1,2. třída 13:15 - 14:00 Všechny předměty ve škole jsou velmi důležité a věřím, že všichni z nich chcete mít ty nejlepší známky. Nač by ale byla všechna námaha, kdybyste měli samé jedničky a z předmětu výuky náboženství, kde se učí láska k Bohu a láska k bližnímu byste propadli? Přeji Vám, do nového školního roku, aby Vám jednou ne katecheta, ale Bůh mohl dát z tohoto předmětu co nejlepší známku! Poděkování manželům Zdence a Josefovi Matušíkovým, kteří uvolňují katechetu fr.Václava Tomáše Holčáka OP, terciáře z práce. Kdo seje dobro, bude dříve nebo později dobro sklízet!
S Božím požehnáním se mohou stát velké věci. Bůh žehnej a odplať. Přihlášku do náboženství najdete v kostele v závětří, nebo je bude rozdávat i paní ředitelka ve škole. Do výuky náboženství může chodit i nepokřtěné dítě, ale musí s tím souhlasit alespoň jeden z rodičů.
Úmysly Apoštolátu modlitby Svatého otce na rok 2014
Září Všeobecný: Aby mentálně postižené osoby byly obklopeny láskou a pomocí, kterou potřebují k důstojnému životu. Evangelizační: Aby křesťané inspirováni Božím slovem sloužili chudým a trpícím. Národní: Za moudrost a Ducha Svatého pro všechny děti a studenty, jejich rodiče a učitele.
Turzovka – mše svaté Každá neděle 13,00h. Pondělí, úterý, středa, pátek, sobota 11,00h. Čtvrtek 14,00h.
Ve svém životě jsem se už mnohokrát setkal s lidmi, kteří hledali cestu víry, s lidmi, kteří prožívali těžkosti ve víře. A myslím, že nikdo v životě nemůže říct, že by i jeho cesta víry byla vždycky úplně bezproblémová. Je těžké narážet na lidskou omezenost a nedokonalost a tušit, že je to to, co člověka od víry odděluje. Jednou mi jeden dominikánský kněz řekl větu, která mě skoro jako zázrakem vyvedla z mnohých pochybností. Ta věta zněla: „Chtít věřit – to už je víra.
Internetové stránky kostela sv.Zdislavy – www.svatazdislava.cz ( o tyto internetové stránky se stará Monika Jurajdová ) Tento věstník vychází díky dobrodincům kostela. Bůh žehnej. Pro vnitřní potřebu kostela sv.Zdislavy – fr.Václav Tomáš Holčák OP., terciář.
