Svaté ály loretánské, svat prach a svatá voda z Loreta

Svaté ‰ály loretánské, svat˘ prach a svatá voda z Loreta (Studie z Programového projektu Ministerstva kultury âR 03/2000 Evropská novovûká keramika. Vybrané fondy evropské keramiky v památkov˘ch objektech.)1

Vítûzslav ·TAJNOCHR Ve fondu zámku Daãice, okres JindfiichÛv Hradec jsou uloÏeny dva svaté ‰ály loretánské z roku 1888, originální keramické nádoby specifické funkce. V ‰álech se podával svat˘ prach a svatá voda – beneficia Panny Marie Loretánské. Keramická hmota loretánsk˘ch ‰álÛ obsahuje partikule loretánsk˘ch relikvií – ãástky svatého prachu a svaté vody loretánské. Loretánské ‰ály jsou opatfieny charakteristick˘mi autentikami, nápisy a peãetûmi. Svaté ‰ály loretánské tedy interpretujeme na podkladû poznatkÛ o druzích svatého prachu (také o svaté prsti a o svaté hlince) a poznatkÛ o druzích svaté vody (také o svatém oleji a o dal‰ích specifick˘ch pfiímûsích svatého prachu). Úcta k Pannû Marii Loretánské v Daãicích je v˘znamnou historickou okolností. Panna Maria Loretánská byla Mater Domus daãického zámku, Zá‰tita daãické vrchnosti, Zá‰tita farníkÛ a Patronka jmenovkyní Marií ãtyfi generací ‰lechtické rodiny DalbergÛ. Roku 1888 se zúãastnil Karl Heribert, Kämmerer von Worms (dûdiãn˘ biskupsk˘ komofií z Wormsu), svobodn˘ pán z Dalbergu, na Dalbergu, Wallhausenu, Male‰ovû, RoztûÏi a ¤eãici, císafisk˘ a královsk˘ komofií, dûdiãn˘ ãlen panské snûmovny (*1849 ¤eãice – †1920 Male‰ov) velké pouti vûfiících zemí monarchie do ¤íma a mimo jiné krátce nav‰tívil i svatyni v Loretu. Daãické ‰ály srovnáváme s dosud znám˘mi historick˘mi exempláfii loretánsk˘ch i jin˘ch svat˘ch ‰álÛ (Panny Marie Pomocnice Pasovské).

1 Poznámka redakce: Pravopis nûkter˘ch v˘razÛ v této stati se na Ïádost autora li‰í od zpÛsobu doporuãeného Pravidly ãeského pravopisu. 2 Pojmy sanktuárium a sanctuarium jsou identické; tu rozli‰ujeme sanktuárium – svatynû a sanctuarium – relikvie specifické kategorie. 3 Relikviemi I. fiádu, 1. stupnû jsou autentické ostatky tûl svûtcÛ a autentické ãástky, partikule ostatkÛ; v kategorii relikvií I. fiádu, 2. stupnû dále: brandea – speciální textilie urãené k dot˘kání s ostatky 1. stupnû, respektive k ‰ífiení svátostného potenciálu autentick˘ch relikvií; pignora – vûci zÛstavené svûtcem, napfiíklad ãásti odûvu, vûci osobní potfieby, nástroje umuãení a dal‰í; beneficia – dobrodiní, která svûtec zÛstavil, napfiíklad svaté prameny léãiv˘ch vod, léãivé byliny, specifická svatá slova, specifické svaté úkony a jiné – srov. V. ·TAJNOCHR: Panna Maria DivotvÛrkynû. Nauka o Pannû Marii, mariánská ikonografie, mariánská poutní místa, Uherské Hradi‰tû 2000, s. 89–90. 4 Roku 1235 byly ostatky svûtice pfieneseny do kostela sv. AlÏbûty v Marburku, translace byla skutkovou podstatou ekvipolentní kano-

Svat˘ prach jako relikvie Svat˘ prach pocházející ze sanktuárií, poutních svatyní svûtcÛ, také sanktuárií trojiãních, mariánsk˘ch a dal‰ích, náleÏí mezi autentické relikvie. Svat˘ prach je autentickou ãástkou, partikulí sanktuária, tj. svatého místa narození, pobytu, pÛsobení, smrti, pohfibu, uloÏení ostatkÛ svûtce, nebo svat˘ch míst souvisejících se Zázraãnou translací Svaté Ch˘‰e Loretánské (srov. níÏe). Svat˘ prach – partikule sanktuária – náleÏí mezi relikvie I. fiádu, 2. stupnû, kategorie sanctuarium.2 Svat˘ prach jako relikvie (partikule sanctuaria) je nosiã (constituens) svátostného znamení (signum sacrum). Svátostn˘ potenciál svatého prachu je identick˘ se svátostn˘m potenciálem poutního místa.3 Svatá místa sk˘tají potenciální kfiesÈanská dobra: dobra vûãná (napfiíklad pouÈ do urãitého sanktuária mÛÏe b˘t pfiedpokladem pro cestu ke spáse) a dobra ãasná aneb vezdej‰í, pozemská (napfiíklad kajícná pouÈ do urãitého sanktuária mÛÏe b˘t pfiedpokladem k udûlení absoluce, rozhfie‰ení). Z ãasn˘ch dober byl mimo jiné preferován léãebn˘ potenciál svatého prachu. Napfiíklad Ohler uvádí stfiedovûké doklady léãebného potenciálu Svatého prachu (v pfiekladu „hlíny“) Svaté AlÏbûty DuryÀské-Uherské z Marburgu, lantkrabûnky vdovy, Vyznavaãky, fieholní terciáfiky franti‰kánek (1207–1231)4 a Svatého prachu Svatého Annona z Kolína, arcibiskupa Vyznavaãe, zakladatele (asi 1010–1075):5 „/nemocní/ vyhrabávají z okolí hrobu /Svaté AlÏbûty v Marburgu/ hlínu, jíÏ se pfiipisuje zvlá‰tní moc...“; „taková hlína se rozetfiela po nemocné konãetinû, rozpustila ve vodû a pila, nebo se v sáãku nosila na krku...“; „Léãivou moc mûl také prach z Annonova hrobu /v Siegburgu/...“.6 Zatímco autentické relikvie I. fiádu, 1. stupnû bylo moÏno získat jen zcela v˘jimeãnû (zcela v˘jimeãnû také pignora), autentické partikule sanktuária, zvlá‰tû svaté prachy byly bûÏnû dostupné. Svat˘ prach bylo moÏno spontánnû sbírat nebo zakoupit. Uveìme recentní fotografii spontánního sbûru Svatého prachu Svatého Dominika pfii sanktuáriu Svatého Dominika Abate z Umbrie, fieholníka benedikt˘na (11. století) v Cocullo v provincii Abruzzo ve stfiední Itálii (obr. 1).7

34

nizace. Dnes jsou ostatky uctívány v kostele sv. Petra a Pavla v Marburku; partikule ostatkÛ svûtice také od roku 1588 v klá‰tefie alÏbûtinek Na silnici ve Vídni, par tikule uloÏeny i ve stockholmském muzeu; úcta téÏ v Ko‰icích – dóm sv. AlÏbûty; rodi‰tû snad v Bratislavû – srov. V. SCHAUBER, H. M. SCHINDLER: Rok se svat˘mi, Kostelní Vydfií 1994, s. 596–598; I. RUSINA, M. ZERVAN: Îivoty svät˘ch. Ikonografia, Bratislava 1994, s. 231. 5 Relikviáfi svûtce s ostatky v kostele sv. Michaela v Siegburgu; kanonizován roku 1183. Existuje soudobá kniha zázrakÛ – srov. V. SCHAUBER, M. SCHINDLER, cit. v pozn. 4, s. 628–629. 6 N. OHLER: NáboÏenské poutû ve stfiedovûku a novovûku, Praha 2000, s. 174. 7 Medicine e Magie, Milano 1989, obr. 187, s. 175. 8 Srov. Medicine e Magie, cit. v pozn. 7, obr. 9, s. 20. 9 Dal‰í tfii desítky svûtcÛ ochráncÛ proti hadÛm srov. L. SKRUÎN¯: Atributy vybran˘ch postav, svûtcÛ a blahoslaven˘ch, âelákovice 1996, s. 59–60. 10 Podobnû úlomky Berlínské zdi, úlomky trosek Svûtového obchodního centra v New Yorku, také kamínky z nûjakého turisticky pozoruhodného místa, jsou sekularizované relikvie, respektive pararelikvie. 11 L. HANSMANN, L. KRISS-RETTENBECK: Amulett und Talisman, München 1966, obr. 325, s. 124. 12 Wallfahrt kennt keine Grenzen (ed. T. RAFF), Bayerisches Nationalmuseum, München 1984, s. 36, kat. 28a.

Zprávy památkové péãe / roãník 65 / 2005 / ãíslo 1 / M AT E R I Á L I E , S T U D I E – 1 . â Á S T | V í t û z s l a v · TA J N O C H R / S v a t é ‰ á l y l o r e t á n s k é , s v a t ˘ p r a c h a s v a t á v o d a z L o r e t a

Podle legendy svûtec zachránil mûsto Cocullo od jedovat˘ch hadÛ. Dodnes se kaÏdoroãnû koná dûkovné procesí za záchranu mûsta se sochou svûtce ovû‰enou Ïiv˘mi hady – Processione dei Serpari – Festa dei Serpenti – Festa di San Domenico8 (had byl homologován s ìáblem, satanem, zlem, pohanstvím, bludem, prvotním i obecn˘m hfiíchem).9 Svat˘ prach Svatého Dominika Abate slouÏil k ochranû pfied hadím u‰tknutím, rovnûÏ k léãení u‰tknutí, stejnû v pfiípadû kousnutí vztekl˘m psem, respektive proti vzteklinû, eo ipso v posedlosti, horeãnaté nemoci, bolesti zubÛ. Vyobrazení mimo jiné zfietelnû charakterizuje specifickou kvalitu svatého prachu. Svat˘ prach je sypká zemina, sbíraná z abradovan˘ch a erodovan˘ch povrchÛ terénu areálÛ svat˘ch míst, zemina se signifikantním podílem prachoviny a pfiirozen˘m podílem rÛzn˘ch konkrecí, zvlá‰tû pískov˘ch zrn, ov‰em biologicky kontaminovaná. Autentika loretánského ‰álu z faentinské sbírky (srov. obr. 21) dokládá kvalitu svatého prachu pocházejícího ze stûn Milostné Ch˘‰e Loretánské – ex pulvere parietum... Almae Domus Lauretanae. Pfiirozenû erodované nebo také zámûrnû drásané omítky, malty, zdivo sanktuárií byly povaÏovány za nejcennûj‰í partikule sanktuárií.10 Zvlá‰tû cenûny byly partikule hrobov˘ch staveb. Kulturnûhistoricky pozoruhodné je také spontánní drásání fresek svûtcÛ, respektive svatého prachu pfiímo z vyobrazení zpfiítomnûného svûtce, doloÏené ve v˘chodní církvi, ãasté zvlá‰tû v ¤ecku a na Balkánû.11 Partikule vyobrazení (fresky svûtce) byla povaÏována za takfika rovnocennou partikuli tûla svûtce, relikvii I. fiádu, 1. stupnû (srov. níÏe problematiku vera effigies) – obr. 2. Svat˘ prach byl také prodejním artiklem poutních míst. V italském Loretu byl svat˘ prach distribuován ve speciálních obálkách s autentikou a peãetí, s nápisem „Polvere della S. Casa di Loreto“.12 Uveìme jako pfiíklad vyobrazení obálku se Svat˘m prachem Blahoslavené Krescencie Hössové z Kaufbeuren, fieholní terciáfiky franti‰kánek, abaty‰e, Vyznavaãky, mystiãky (1682– 1744)13, z míst svatynû v Kaufbeurenu v bavorském Algavsku, distribuovan˘m k pfiíleÏitosti blahofieãení roku 1900 (obr. 3).14 Podobné obálky, se Svat˘m prachem Svaté Rity z Cascia, distribuované pfii svatyni Svaté Rity v Cascia v Umbrii, zmiÀuje Gockerellová.15 Svat˘ prach Svaté Rity z Cascia, vdovy, fieholnice augustiniánek, Vyznavaãky, mystiãky (asi 1360/1380–1434/1457) byl indikován speciálnû proti ne‰tovicím, neplodnosti a ve ve‰keré nouzi a bezv˘chodnosti. Obálky zcela zjevnû obsahovaly jen malé mnoÏství vzácného autentického svatého prachu. Vzácn˘ léãiv˘ svat˘ prach byl proto také oznaãován jako prá‰ek, respektive svat˘ prá‰ek. PÛvodní signifikantní název prá‰ek (pulvis, pulveris) byl pozdûji v lékafiství uÏíván jako obecn˘ pojem pro specifická sypká léãiva, urãená zvlá‰tû k vnitfinímu uÏívání (pulveres stomachici –

13 Krescencie byla uctívána jiÏ za Ïivota jako Ctihodná; z 18. století se dochovaly votivní obrázky dedikované Krescencii, beatifikována roku 1900, proces svatofieãení zahájen roku 1956 – srov. V. SCHAUBER, M. SCHINDLER, cit. v pozn. 4, s. 139–141. 14 L. HANSMANN, L. KRISS-RETTENBECK, cit. v pozn. 11, obr. 329c, s. 125. 15 N. GOCKERELL: Bilder und Zeichen der Frömmigkeit. Sammlung Rudolf Kriss, München 1995, s. 41. Rita z Cascia kanonizována roku 1900 – srov. V. SCHAUBER, M. SCHINDLER, cit. v pozn. 4, s. 244–245. 16 Srov. J. KÁBRT, V. VALACH: Struãn˘ lékafisk˘ slovník, Praha 1965, s. 273. 17 PrsÈ z dukelského boji‰tû zbrocená krví padl˘ch b˘vala pararelikvií stranick˘ch a vojensk˘ch institucí. 18 Základní údaje v této kapitole pfievzaty ze studie V. ·TAJNOCHR,

1

V. SCHEUFLER: Novovûká terra sigillata, in: âesk˘ lid 81, 1994,

2

ã. 2, s. 133–159.

Obr. 1. Festa di San Domenico – Slavnost Svatého Dominika. Sbûr svatého prachu vûfiícími u sanktuária Svatého Dominika v Cocullo. L’Aquila, provincie Abruzzo, stfiední Itálie. (Medicine e Magie 1989, obr. 187, s. 175) Obr. 2. Svat˘ Petr, v˘fiez fresky, hfibitovní kostel u Berende, Bulharsko, 13. století. Z oãí svûtce je odrásán svat˘ prach, nejspí‰e jako léãivo oãí, slepoty. (HANSMANN, KRISS-RETTENBECK, cit. v pozn. 13, obr. 325, s. 124)


35

napfiíklad sypké prá‰ky v tobolkách, kapsulích), pro prá‰ky zas˘pací (pulveres adspersorici – napfiíklad na rány) a dal‰í. Název ostatnû pouÏíváme dodnes.16 Svatá prsÈ jako relikvie Od svatého prachu nutno odli‰it svatou prsÈ, plodnou zeminu se signifikantním podílem humusu.17 Svatou prsÈ poutníci spontánnû sbírali takfika na v‰ech dostupn˘ch místech poutních areálÛ, zpravidla obklopen˘ch pfiirozen˘mi ãi kulturními porosty na víceménû úrodn˘ch pÛdách. Svatá prsÈ byla povaÏována za svat˘ prach, tedy relikvii I. fiádu, 2. stupnû kategorie sanctuarium. Pokud byla specificky rozpoznaná, byla povaÏována za relikvii téhoÏ fiádu a stupnû, av‰ak kategorie beneficium. Beneficia jsou dobrodiní, která BÛh, JeÏí‰ Kristus, Panna Maria ãi svûtci zÛstavili církvi; plodná zemina, prsÈ je dar BoÏí. Svatá prsÈ sanktuárií byla proto indikována jako specifické stimulans plodnosti polí, pastvin, vinohradÛ, sadÛ i plodnosti dobytka a humánní fertility.

19 J. Ch. KUNDMANN: Rariora Naturae et Artis, Breslau – Leipzig 1737, ar tic. XXX., s. 243–245. Srov. téÏ pozdûj‰í zmínky: C. D. LUDOVICUS, C. SCHEDEL: Encyklopädisches Kaufmanns- Lexikon alles Wissenschaftwerten, Leipzig 1799, Bd. IV., s. 518. 20 M. B. VALENTINI: Museum museorum oder vollständige Schau-

Svatá hlinka jako relikvie Dnes témûfi neznámé jsou svaté hlinky, oznaãované rovnûÏ jako svaté prachy, prá‰ky. Je ov‰em doloÏeno mnoho dal‰ích specifick˘ch názvÛ jednotliv˘ch druhÛ hlinek.18 Svatá hlinka se li‰í od svatého prachu i svaté prsti. Hlinka je vazká, jemná, pfiírodnû pfieplavená zemina se signifikantním podílem jíloviny (nejãastûji kaolinitová, montmorillonitová, bentonitová). Hlinky se tûÏily povrchovû, napfiíklad v naplaveninách po de‰tích, záplavách, v potoãních a fiíãních náplavkách, v ubofien˘ch bfiezích, v erozních r˘hách, také pod skr˘vkami pÛdy, ve v˘kopech, na hlu‰inách. Vysoce kvalitní hlinky se tûÏily v jeskyních. Racionálnû se hlinky tûÏily podpovrchovû, v jamách, ve ‰tolách, v dolech. Svaté hlinky náleÏely mezi relikvie I. fiádu, 2. stupnû kategorie beneficium. Patrnû nejproslulej‰í byla Svatá hlinka Svatého Pavla, Apo‰tola, Muãedníka (asi 10–5 pfi. Kr. – 67 po Kr.). Svatopavelská legenda, kodifikovaná Kundmannem v roce 1737, názornû líãí beneficium, dobrodiní, které svûtec zÛstavil. Uveìme obsah legendy: Apo‰tol Svat˘ Pavel pfii lodním transportu s vûzni do ¤íma ztroskotal, zachránil se ov‰em na ostrovû Malta. KdyÏ hledal úkryt v jeskyni, u‰tkl ho had. Svûtec proto odÀal v‰em hadÛm na ostrovû jed, jazyky hadÛ zkamenûly. Na ránu si pfiiloÏil místní hlinku, která jed zne‰kodnila. Svûtec nechal z jedné maltské hory vykopat dostatek této hlinky k léãení.19 Tato legenda vychází z biblického líãení Sk 28, 1–6: „A zachováni byv‰e, teprv poznali, Ïe ostrov ten sloul Melita.“ „Lidé pak toho ostrova velikou pfiívûtivost k nám ukázali. Nebo zapáliv‰e hranici dfiev, pfiijali nás v‰ecky, pro dé‰È, kter˘Ï v tu chvíli byl, a pro zimu.“ „A kdyÏ Pavel sebral drahnû roÏdí a kladl na oheÀ, zmije, utíkajíc pfied horkem, pfiipjala se k ruce jeho.“ „A kdyÏ uzfieli lidé toho ostrova, ano zmije visí u ruky jeho, fiekli jedni druh˘m: Jistû ãlovûk tento jest vraÏedlník; nebo aã z mofie vy‰el, pomsta nedá jemu Ïivu b˘ti.“ „ Ale on stfiásl tu zmiji do ohnû, a nic se jemu zlého nestalo.“ „Oni pak oãekávali, Ïe oteãe, aneb padna, pojednou umfie. A kdyÏ toho dlouho ãekali a vidûli, Ïe se mu nic zlého nestalo, zmûniv‰e se, pravili, Ïe jest on bÛh.“ Svatou hlinku Svatého Pavla aneb Svatou hlinku z Jeskynû Svatého Pavla (Grotta di San Paolo), známou téÏ pod obchodním názvem maltská, ãi maltézská hlinka, v literatufie uvedl patrnû Valentini.20 Hlinka Svatého Pavla byla znaãena autentikami: „VERA PIETRA DELLA GROTTA DI SAN PAOLO“, nebo „P. P. OPTIME VERITATEM ET IUSTITIAM“, téÏ jen „P. P.“ (obr. 4). Falke uvádí stfiedovûk˘, tzv. limbursk˘ pohár se stfiíbrnou adjustací, exkluzivní exempláfi zhotoven˘ z hlinky svatopavelské, podle nápisu na okraji: „Anno 1413 ist dise Krausen auf der Insel Malta aus der Erde St. Pauli gemacht worden“.21 Historické indikace svat˘ch hlinek byly disponovány specifick˘mi vlastnostmi vysoce jemn˘ch disperzních hlinek s bazálním podílem jílov˘ch minerálÛ. Podle lékafisk˘ch údajÛ svaté hlinky vynikaly vysokou schopností sorpce kapalin, vysokou schopností vázat nûkteré látky (schopností v˘mûny iontÛ) a vysokou schopností vytváfiet ochrann˘ film (schopností tixotropní). Svatá hlinka pfii perorální aplikaci (per os – ústy), podaná v pevném stavu (pastilka, ãástka tabulky, ãástka figurky – srov. níÏe), pÛsobila v niÏ‰ích ãástech trávicího traktu, napfiíklad pfii

36

bühne aller Materialien und Specereyen, Franckfurt 1714, I. Buch, s. 3. 21 O. VON FALKE: Gotisches Steinzeug von Dreihausen, in: Kunst und Handwerk 10, 1907, s. 302–303 – tu ov‰em pohár klasifikovan˘ jako Steinzeug, tj. kamenina.

Obr. 3. Reliquienbeutel – „Erde / vom Grabe der / sel. M. Kreszentia“. Obálka se svat˘m prachem z míst hrobu Blahoslavené Krescencie Hössové z Kaufbeurenu (Algavsko v Bavorsku), fieholní terciáfiky franti‰kánek, abaty‰e, Vyznavaãky, mystiãky (1682–1744), distribuovan˘m k pfiíleÏitosti beatifikace roku 1900. Sbírka Krissova v Bavorském národním muzeu v Mnichovû. (HANSMANN, KRISS-RETTENBECK, cit. v pozn. 13, obr. 329c , s. 125) Obr. 4. Siegelerde (Heilerde), pastilka s raÏbou z maltské hlinky Sv. Pavla. Germanisches Nationalmuseum Nürnberg. (HANSMANN, KRISS-RETTENBECK, cit. v pozn. 13, obr. 324, s. 124)


3 4

Terra sigillata Pod názvem terra sigillata se rozumûjí jednak speciální privilegované medicinální hlinky, jednak speciální farmaceutické v˘robky z medicinální hlinky. TûÏba speciální hlinky od 16. století podléhala obligatorním pravidlÛm. Nalezi‰tû muselo b˘t ohledáno prospektorem specialistou, vût‰inou lékafiem, kter˘ hlinku zkou‰el a urãil medicinální indikaci. Pro tûÏbu hlinky bylo pak udûleno ãasovû limitované císafiské privilegium. Hlinka musela b˘t distribuována pod ochrannou znaãkou TERRA SIGILLATA prostfiednictvím oficiálních lékáren (od 60. let 19. století také prostfiednictvím koncesovan˘ch medicinálních drogerií). Privilegované hlinky a privilegované farmaceutické v˘robky, prá‰ky, pastilky, tablety ordinovala oficiální medicína (obr. 5). Zcela specifick˘mi v˘robky z hlinky terra sigillata byly speciální nádoby, od 16. století produkované v˘hradnû v privilegovan˘ch hrnãífisk˘ch dílnách. (Nejv˘znamnûj‰ím stfiediskem evropské produkce bylo Striegau (Strzegom, ãi Stfiihom) ve Slezsku.22 Nejv˘znamnûj‰ím stfiediskem produkce v âechách bylo Jablonné v Podje‰tûdí, s privilegiem udûlen˘m roku 1630. Dal‰í privilegované dílny byly v Brand˘se nad Labem, v Chlumci u Ústí nad Labem, v Jáchymovû. Tyto nádoby byly rovnûÏ povinnû opatfieny ochrannou znaãkou. První písemné práce o medicinálních hlinkách se objevují v 16. století v tradici archaické orientální a antické i stfiedovûké medicíny. O problematice speciálních hlinek a v˘robkÛ terra sigillata, pfiedev‰ím o nádobách, pojednáváme ve zvlá‰tní studii, ve které jsou uvedeny prameny a literatura, také údaje o indikaci hlinek je‰tû ve 20. století.23

10 mm

„zkaÏeném Ïaludku“ ‰patn˘m jídlem, pfii Ïaludeãních vfiedech a jin˘ch obtíÏích, ve stfievech pfii poruchách trávení, pfii nad˘mání, pfii prÛjmech, katarech, pfii úplavici i cholefie (povaÏované za mor) efektem sorpãním, iontoforetick˘m, dezinfekãním, detoxikaãním, neutralizaãním, tixotropním, protektivním. Hlinku bylo moÏno aplikovat pfii nechtûném poÏití toxick˘ch látek, kyselin, louhÛ a podobnû. Svatá hlinka pfii perorální aplikaci podaná v suspenzi pÛsobila zvlá‰tû v horní ãásti trávicího traktu. Napfiíklad v jícnu mohla sorbovat, vázat, neutralizovat regurgitovanou kyselinu solnou a trávicí enzymy pfii tzv. pálení Ïáhy. Ze svaté hlinky se pfiipravovala specifická léãiva – lektvary (z lat. electuaria), nejãastûji svafiená s medem – Electuarium molle, svafiená s povidly – Electuarium spissum a dal‰í. Hlinka pÛsobila komplexním efektem i pfii ãasté aplikaci nasální, aurikulární, vaginální, rektální, v pevném ãi tûstovitém stavu. Nûkteré fakultativní sloÏky poÏivateln˘ch svat˘ch hlinek, rÛzné modifikace prvkÛ Fe, Mn, Ca, Mg, Na, K a dal‰ích mohly kompenzovat nedostatek tûchto prvkÛ v organismu i specificky napomáhat léãbû nûkter˘ch onemocnûní. Svatá hlinka aplikovaná zevnû, napfiíklad na rány, nejãastûji jako prach, prá‰ek v sypkém stavu (v historii nalezneme zcela paralelnû také identick˘ profánní prach ranhojiãsk˘, prach apatykáfisk˘), mohla úãinnû sorbovat krev, hnis, serózní tekutiny (u popálenin, mokvajících ekzémÛ a jin˘ch abnormalit), specificky vázat toxiny, bakterie, viry (také pfii u‰tknutí hadem, bodnutí hmyzem, kousnutí zvífietem), mohla úãinnû kr˘t poranûná místa pfied zneãi‰tûním a infekcí ochrann˘m filmem. Tûsto ze svaté hlinky rÛzné konzistence a se specifick˘m adiuvans, zvlá‰tû s olejem, vínem, octem, také tûsto zahfiívané (termofor), mohlo b˘t aplikováno jako obklad (kataplazma) na otoky, zánûty, bolestivá místa (svaly, klouby, zlomeniny, „bolavé bfiicho“ a podobnû), pfii onemocnûní d˘chacích cest na prsa, hrudník, záda, krk.

Obr. 5. Apothekerlöffel, lékárenská lÏíce k podání léãiva ve znamení Pánû ze zimostrázu, s pastilkou ze speciální farmaceutické hlinky terra sigillata orientální provenience. 17. století. Délka 17 cm. Germanisches Nationalmuseum Nürnberg. (HANSMANN, KRISSRETTENBECK, cit. v pozn. 13, obr. 322, s. 124)

22 Ve Striegau hlinku ovûfiil roku 1568 lékafi Johannes Montanus-Scultetus. Mûsto v roce 1584 obdrÏelo císafiské privilegium na

Pastilky ze svatého prachu Elementární modifikací pastilky (pastillus) je hnûtené sousto, Ïvanec (Ïváti = Ïv˘kati) ze svatého prachu ãi hlinky se specifickou pfiímûsí, nejãastûji se svatou vodou. Synonyma bolus – bol – ból, uÏívaná pro oznaãení specifického druhu prachu, hlinky, pÛvodnû rovnûÏ znamenají sousto ãi Ïvanec. Pastilky se uÏívaly per os, nebo aplikovaly jako nasální, aurikulární, vaginální, rektální léãiva v ãerstvém ãi v suchém stavu. Suché pastilky se ov‰em také drtily, o‰krabávaly, ãi strouhaly na prach k pfiímé aplikaci, nebo k pfiípravû suspenzí.

tûÏbu hlinky a v˘robu nádob na ‰est let, v roce 1594 bylo privilegium prodlouÏeno na deset let, v roce 1614 na dal‰ích dvacet let. 23 V. ·TAJNOCHR, V. SCHEUFLER, cit. v pozn. 18. Nádoby ze sbírky UmûleckoprÛmyslového muzea v Praze novûji publikovala evidentnû vycházejíc z na‰í studie J. KYBALOVÁ: Terra sigillata ze severních âech, in: Umûní a fiemesla 1996, ã. 4, s. 12–15.


37

Obr. 6. Medicinální pastilka s raÏbou Nejsvûtûj‰í Trojice Sonntagsbergské. Naãervenalá svatá hlinka. 28 x 35 x 5 mm. Sanktuárium Nejsvûtûj‰í Trojice na Sonntagsbergu, Dolní Rakousko, 18. století. Sbírka národopisného odd. HMNM v Praze inv. ã. 17.884. (·TAJNOCHR, SCHEUFLER, cit. v pozn. 17, obr. s. 149) Obr. 7. Schabe- und Schreckstein. Veterinární (?) pastilka s raÏbou Nejsvûtûj‰í Trojice Sonntagsbergské. Svatá hlinka. V˘‰ka 11,4 cm. Sanktuárium Nejsvûtûj‰í Trojice na Sonntagsbergu, Dolní Rakousko, první tfietina 20. století. Sbírka Krissova v Bavorském národním muzeu v Mnichovû. (HANSMANN, KRISS-RETTENBECK, cit.

10 mm

v pozn. 13, obr. 327, s. 125)

6 7

24 Srov. J. KÁBRT, V. VALACH, cit. v pozn. 16, s. 238. 25 J. MATIEGKA: Lidové léãení, âeskoslovenská vlastivûda, fiada II. Národopis, Praha 1936, obr. 94, s. 334. 26 Srov. J. KÁBRT, V. VALACH, cit. v pozn. 16, s. 325.

Tabulky ze svatého prachu Svat˘ prach se také distribuoval v tabulkách formovan˘ch z tvárného tûsta ze svatého prachu a specifické pfiímûsi (admixtio) v dfievûn˘ch kadlubech. âeské slovo tableta je odvozeno od italského tabuletta, tabletta, tabella, tj. tabulka formovaná ze svatého prachu ãi hlinky.26 Nejãastûj‰í pfiímûsí vazkého svatého prachu nebo vazké svaté hlinky byla svatá voda, ov‰em nikoliv jen jako voda technologická slouÏící k pfiípravû tvárného tûsta, n˘brÏ jako specifické adiuvans zesilující efekt remedia – tabulka obsahovala jak léãiv˘ potenciál svatého prachu, tak léãiv˘ potenciál svaté vody. Ze svatého prachu loretánského a svaté vody loretánské se napfiíklad formovaly morové tabulky loretánské, distribuované jako remedia morové nákazy. Tyto tabulky byly vypraveny reliéfní fakturou Pravého vyobrazení Panny Marie Loretánské. Jedna z invokací Loretánské litanie oslovuje Pannu Marii jako Uzdravení nemocn˘ch. RovnûÏ závûreãná modlitba Loretánské litanie vyjadfiuje prosbu za uzdravení a nadûji na spásu du‰e: „V‰emohoucí, vûãn˘ BoÏe, dej nám, sv˘m sluÏebníkÛm, stálé zdraví du‰e i tûla a na pfiímluvu Panny Marie obraÈ na‰e trápení v trvalou radost...“27 DoloÏeny jsou také reliéfní loretánské morové obrázky svûtcÛ, OchráncÛ pfied morem, napfiíklad Svatého Karla Boromejského, kardinála biskupa, Vyznavaãe (1538–1584), ãi Svatého Aloise Gonzagy, Jesuity, Vyznavaãe (1568–1591).28 Nevazk˘ prach k formování tabulek se pfiípadnû zpracovával v tûsto s jehnûãí krví. Obûtovaná jehnûãí krev aludující eucharistickou Krev Beránkovu, respektive prolitou krev muãedníkÛ reprezentovala svaté adiuvans. Napfiíklad tabulky Svatého Oldfiicha Aug‰purského, biskupa Vyznavaãe, zakladatele (asi 890–973)29 b˘valy distribuovány pfii sanktuáriu Svatého Oldfiicha a Svaté Afry v Aug‰purku, indikované jako remedia morové nákazy, horeãky, slabosti a dal‰ích nemocí, jako profylaktika tûÏk˘ch porodÛ, jako prostfiedky spásy podávané umírajícím.

38

27 P. Pavel Pankrác K¤IV¯ (ed.), Litanie, Olomouc 1998, Loretánská litanie v ãe‰tinû a latinû, s. 281–286. 28 Wallfahr t kennt keine Grenzen, cit. v pozn. 12, kat. 351e, s. 223. 29 Kanonizován roku 993; doloÏena téÏ Olfiichova voda, Oldfiichovy prameny, víno Sv. Oldfiicha, OldfiichÛv kalich, OldfiichÛv amuletov˘ kfiíÏ – srov. V. SCHAUBER, V. SCHINDLER, cit. v pozn. 4, s. 333– 335; H. O. MÜNSTERER: Amulettkreuze und Kreuzamulette. Studien zur religiösen Volkskunde, Regensburg 1983, s. 191–194.

10 mm

Farmaceutické receptury uvádûjí pastilky dosud.24 Medicinální pastilky se také podávaly hospodáfisk˘m zvífiatÛm, veterinární Ïvance mûly ov‰em adekvátní velikost. Hnûtené pastilky se pfiípadnû razily kolky oznaãujícími druh pastilky, kolkem se pastilka ãásteãnû zplo‰tila (srov. obr. 4). Hnûtené pastilky mohly b˘t také formovány raznicemi vytváfiejícími reliéfní plakety. Uveìme dvû varianty reliéfní raÏby pastilek pocházejících z 18. a 20. století z pfiedního sanktuária Nejsvûtûj‰í Trojice v dolnorakouském Sonntagsbergu. Exempláfi z praÏsk˘ch národopisn˘ch sbírek publikoval Matiegka v roce 1936 a klasifikoval jako „medaili z prachu ze Svaté zemû“ (obr. 6).25 Je zajímavé, Ïe exempláfi z Bavorského národního muzea je zároveÀ oznaãen jako Schreckstein (srov. níÏe). Exempláfi velikostí odpovídá pastilce pro veterinární aplikaci (obr. 7).


Tabulky se také kladly do domovních základÛ, do krovÛ, do stájí i do polí, eventuálnû se specifickou indikací ochrany pfied hlodavci (obr. 8). Jako admixtio, respektive adiuvans nevazkého svatého prachu je známa i pryskyfiice ãi klejotok stromÛ ze svat˘ch míst sanktuárií. Stromy, kefie, byliny sanktuárií rovnûÏ náleÏejí mezi beneficia: „neboÈ v nich nám dává‰ (Pane) zdraví a radost...“30 Stromy v areálech sanktuárií aludují Rajské stromy Nového Ráje; poutní svatynû je Nov˘m Jeruzalémem.31 Pojivem nevazkého svatého prachu mohl b˘t také lampov˘ olej, pfiírodní, nejãastûji olivov˘ olej z kahancÛ svûtel v sanktuáriu obûtovan˘ch svûtci; zvlá‰tû zbytky lampov˘ch olejÛ z náhrobních kahancÛ byly cenûn˘mi relikviemi. Cenûnou relikvii pfiedstavoval také olej z kahance vûãného svûtla sanktuária. Lampové oleje se také distribuovaly jako samostatné relikvie ve speciálních ampulích s autentikami.32 Svat˘ prach se také hnûtl s voskem, nejãastûji z oharkÛ a ze slitkÛ kanoucích svící sanktuária. Napfiíklad reprodukce Svatého jazyku Svatého Jana Nepomuckého b˘valy hnûteny ze svatého prachu od hrobu svûtce v praÏské katedrále (respektive svatého prachu hradního areálu) a svící svatojánského sanktuária. Reprodukce byly relikviemi II. fiádu, 1. stupnû, dot˘kan˘mi s autentickou relikvií Svatého jazyku, relikvií I. fiádu, 1. stupnû, chovanou ve svatovítském pokladu.33 V˘znamn˘m prototypem relikvií zhotoven˘ch z vosku svící sanktuárií je papeÏsk˘ agnÛstek. PapeÏové vÏdy kaÏd˘ sedm˘ rok zhotovovali plakety z oharku a slitkÛ kanoucího pa‰kálu Sixtinské kaple s pfiídavkem kfiiÏma svûceného o kfiiÏmové m‰i (missa chrismatis) na Zelen˘ ãtvrtek velikonoãní, s raÏbou Beránka BoÏího v aversu (Agnus Dei – odtud agnÛstek) a raÏbou papeÏsk˘ch insignií v reversu. PapeÏsk˘ agnÛstek patfiil mezi nejcennûj‰í svátostiny; úcta k agnÛstku byla takfika totoÏná s úctou k Nejsvûtûj‰í Eucharistii. RaÏba agnÛstkÛ je doloÏena od 8. století.34 Podobu svûtce, vti‰tûnou do tabulky zpravidla podle závazného Vera effigies, Pravého zpodobení, tváfie, eventuálnû poprsí, ãi celé postavy, nebo i zpodobení ostatkÛ, je nutno chápat nikoliv jako pouhou reprodukci, exempláfi urãité emise, vûfiící pfiijímá takové zpodobení svûtce jako pravé, autentické. Svûtec je pfiítomen, cele (totus), opravdu (vere), skuteãnû (realiter), podstatnû (substantialiter). Vûfiící poÏívá nejen prostfiedek uzdravení, svat˘ prach a specifické adiuvans, n˘brÏ milost uzdravení pfiímo svûtcem z milosti BoÏí (vûfiící identicky vnímá Krista v Eucharistii). Komunikaci se svûtcem, Kristem, Pannou Marií mysticky vznícen˘ vûfiící proÏívá celostnû, vãetnû smyslov˘ch proÏitkÛ (napfiíklad vãetnû mystického polibku).35 Velmi názorn˘m pfiíkladem jsou tzv. polykací obrázky, miniaturní rytiny Krista, Panny Marie, svûtcÛ, aplikované jako profylaktika, remedia, stimulantia. Polykací obrázky zpravidla patfiily do v˘bavy tzv. duchovních lékáren.36 Proslulé morové polykací obrázky vydávala svatynû v Donauwörtu. Velké emise polykacích obrázkÛ vydávala napfiíklad administrace svatynû v Mariazellu (obr. 9). Polykací eulogia se Slovem BoÏím uÏívaly Ïeny ke zdárnému poãetí.37 Tabulky ze svatého prachu byly v nûmeck˘ch zemích oznaãovány také názvem Schreckstein (ãesk˘ ekvivalent chybí). Toto archaické oznaãení je pozoruhodné, vyjadfiuje totiÏ skuteãnost mytické interpretace pfiíãiny nemoci jako externího démonického ataku. Externí démonická pfiíãina nemoci ov‰em mohla b˘t zastra‰ena a vyhnána z tûla. Kriss-Rettenbeck publikoval v díle Bilder und Zeichen religiösen Volksglaubens Schreckstein – tabulku formy hrotitého kosoãtverce, respektive routy reprezentující archaick˘ ideogram vulvy; podle mytické skuteãnosti se démoni obávají pohlaví. Figura routy, v homologaci vulvy, byla urãena k zastra‰ení a vyhnání démona nemoci.38 Démon nemoci ov‰em mÛÏe b˘t zastra‰en, vyhnán i kfiesÈansk˘m signem, kfiíÏem, ãi jinou figurou, napfiíklad vyobrazením Nejsvûtûj‰í Trojice (srov. obr. 7), Panny Marie, svûtce. Pojem Schreckpulver oznaãoval prá‰ek speciálnû indikovan˘ proti bfii‰ním kfieãím, povaÏovan˘m rovnûÏ za démonick˘ atak. PoÏitím prá‰ku, hlinky mohl b˘t postiÏen˘ kfieãí skuteãnû zbaven (srov. indikace svaté hlinky).

10 mm

Obr. 8. Tabulka Svatého Oldfiicha Aug‰purského (torzo). Svat˘ prach s pfiímûsí krve. 22 x 30 x 4 mm. Nápis: „S. VLRICI / ER“. Národopisné odd. HMNM v Praze, inv. ã. 1859. V dokumentaci pozn.: „Nalezen˘ v trámci krovním staré myslivny na Hofiovicku. Byl zadlabán do trámce úplnû…“ . Tabulka po‰kozená hmyzem, neodbornû doplnûná. (·TAJNOCHR, SCHEUFLER, cit. v pozn. 17, obr. s. 147)

30 Srov. Îehnání bylin a kvûtin v den Slavnosti Nanebevzetí Panny Marie 15. srpna, Benedikcionál (ed. âeská biskupská konference), Praha 1994, s. 136–137; srov. téÏ Blumenalbum aus dem Heiligen Land, Wallfahr t kennt keine Grenzen, cit. v pozn. 11, kat. 100–101, s. 80–81. 31 Srov. knihu Nového Zákona, Zj 22,2; srov. ikonografii stromu napfi. D. FORSTNER, OSB: Âwiat Symboliki ChrzeÊcijaƒskiej, Warszawa 1990, s. 151–157. 32 Wallfahr t kennt keine Grenzen, cit. v pozn. 12, s. 34; N. GOCKERELL, cit. v pozn. 15, s. 36–38. 33 N. GOCKERELL, cit. v pozn. 15, s. 38. Autentickou relikvii srov. A. PODLAHA, E. ·ITTLER: Chrámov˘ poklad u Sv. Víta. Jeho dûjiny a popis, Praha 1903, s. 239–240, obr. tab. 45. 34 Srov. Ch. ANGELETTI: Geformtes Wachs. Kerzen, Votive, Wachsfiguren, München 1980, obr. 150, s. 121, text s. 42, 52. 35 Podle kristologické estetiky Tridentina – srov. J. ZVù¤INA: Teologie agapé. Dogmatika, Sv. II, Praha 1994, s. 284; V. ·tajnochr, cit. v pozn. 3, s. 15–20. 36 Tzv. duchovní lékárny srov. N. GOCKERELL, cit. v pozn. 15, s. 36–37, obr. s. 37. 37 Reprodukci phylacteria s morov˘mi polykacími obrázky z Donauwörtu, reprodukci ústfiiÏku ar‰íku polykacích obrázkÛ Panny Marie Karlovské ke zdárnému poãetí, reprodukci ústfiiÏku ar‰íku polykacích eulogií ke zdárnému poãetí srov. V. ·TAJNOCHR, cit. v pozn. 3, obr. XVIII.–XX., s. 45–46. 38 L. KRISS-RETTENBECK: Bilder und Zeichen religiösen Volksglaubens, München 1971, obr. 94.


39

Figurky ze svatého prachu Pfii pfiedních mariánsk˘ch sanktuáriích byly distribuovány také speciální medicinální figurky formované v dfievûn˘ch kadlubech z tûsta ze svatého prachu se specifickou pfiímûsí, nejãastûji se svatou vodou. Tyto plastiky, zpravidla redukované reprodukce devoãní sochy, b˘valy kolorované poÏivateln˘mi pigmenty a opatfiené autentikami. V nûmeckém názvosloví jsou tyto speciální plastiky oznaãovány jako Schabfigürchen (eventuálnû Schabefigürchen), tedy figurky urãené k o‰krabávání ãi ke strouhání na prach k medicinální aplikaci. Jako názorn˘ pfiíklad uvádíme vyobrazení medicinální figurky z bavorského Altöttingu, reprodukující proslulou milostnou sochu Panny Marie Altöttingské (obr. 10).40 V proslulém mariánském sanktuáriu ve ‰v˘carském Einsiedeln byly distribuovány kolorované Schabfigürchen s autentikami, ve velikostech do 10 cm, reprodukující milostnou sochu Panny Marie Einsiedelnské, od 17. do poãátku 20. století.39 Medicinální figurky reprezentují specifick˘ mystick˘ princip communio (pfiesnûji paracommunio), tj. dÛsledného pfiijetí milosti BoÏí poÏitím.

39 Wallfahr t kennt keine Grenzen, cit. v pozn. 12, kat. 316, s. 201. Zde je mimo jiné vyobrazen exempláfi s autentikou z roku 1696. 40 L. HANSMANN, L. KRISS-RETTENBECK, cit. v pozn. 11, obr. 328, s. 125. 41 Nûkterá místa v ãesk˘ch zemích, srov. S. BURACHOVIâ, S. WIESER: Encyklopedie lázní a léãiv˘ch pramenÛ v âechách, na Moravû a ve Slezsku, Praha 2001. 42 Srov. napfiíklad ampuli se svatou vodou z biblické fieky Jordánu, Wallfahrt kennt keine Grenzen, cit. v pozn. 12, kat. 109–110, s. 82. 43 Srov. recentní Ïehnání tfiíkrálové vody, Benedikcionál, cit. v pozn. 30, s. 126–131. 44 V. SCHAUBER, V. SCHINDLER, cit. v pozn. 4, s. 393–396. 45 Srov. svûcení velikonoãní vody, napfi. B. F. HAKL: Liturgika o posvátn˘ch dobách svaté katolické Církve ãili Slavnostní kruh v roce církevním, Praha 1895, s. 318–328.

40

46 Srov. svûcení svatodu‰ní vody napfi. B. F. HAKL, cit. v pozn. 45, s. 398–400.

Obr. 9. ÚstfiiÏek ar‰íku s polykacími obrázky Panny Marie Zellenské. Rytina, 1,7 x 7,5 cm. Dva obrázky Panny Marie Zellenské TrÛnící, s nápisem „Maria Zell“, jeden obrázek Panny Marie Zellenské z Pokladnice, s nápisem „M. Schatzk“. (Soukrom˘ majetek) Obr. 10. Schabefigürchen aus Altötting. Medicinální figurka, formovaná z naãernalé hlinky. Asi pfielom 19. a 20. století, údajnû pouÏit star‰í kadlub. V˘‰ka 7,7 cm. Sbírka Krissova Bavorského národního muzea v Mnichovû. (HANSMANN, KRISS-RETTENBECK, cit. v pozn. 13, obr. 328 na s. 125)

9

10


10 mm

Svatá voda jako relikvie Problematika svat˘ch vod je velmi rozsáhlá; uvádíme alespoÀ pfiehled. Svatá voda sanktuárií. Svat˘mi vodami opl˘vají takfika ve‰kerá sanktuária, respektive poutní areály. Tisíce zázraãn˘ch a milostn˘ch pramenÛ, studánek, studnic lze evidovat pfii svatyních Nejsvûtûj‰í Trojice, svatyních Pánû, svatyních Panny Marie (mimo jiné právû loretánsk˘ch) i svatyních svûtcÛ.41 Pramenitá svatá voda sanktuárií (aqua fontis, aqua fontana) náleÏí mezi relikvie I. fiádu, 2. stupnû, kategorie beneficia, tj. dobrodiní, která BÛh, JeÏí‰ Kristus, Panna Maria ãi svatí (také blahoslavení a ctihodní) sk˘tají. RovnûÏ recentní lázeÀské léãivé vody ãi konzumní minerální vody vût‰inou nejsou neÏ profanované svaté vody. Mezi svaté vody sanktuárií ov‰em patfiila i voda de‰Èová (aqua pluvialis). Îivotodárná de‰Èová voda náleÏela mezi vypro‰ovaná BoÏí dobrodiní. De‰Èová voda jímaná v sanktuáriích byla uÏívána nejen jako Ïivotodárné constituens a remedium, ale speciálnû jako stimulans plodnosti polí, plodnosti dobytka i humánní fertility a jako svaté adiuvans svatého prachu (srov. tabulky, pastilky, figurky ze svatého prachu). Îehnaná voda dedikovaná svûtcÛm. O svátcích svat˘ch (eventuálû blahoslaven˘ch i ctihodn˘ch) docházelo k Ïehnání vody ze svat˘ch pramenÛ, studánek, studnic pfii sanktuáriích (eventuálnû i vody ze svat˘ch fiek, potokÛ, jezer, také voda mofiská).42 Îehnání svaté vody dedikované svûtci bylo eventuálnû privilegováno papeÏsk˘mi, metropolitními, diecézními, fiádov˘mi privilegii. Svaté vody dedikované svûtcÛm rovnûÏ náleÏely mezi relikvie kategorie beneficia. Patrnû nejznámûj‰í je Ïehnaná voda dedikovaná Svat˘m Tfiem králÛm; Svatá voda Svat˘ch Tfií králÛ se dosud Ïehná ve farních kostelech – 6. ledna.43 Ve farních kostelech se také Ïehnávala Svatá voda Svatého ·tûpána – 26. prosince, Svatá voda Svatého BlaÏeje – 3. února, Svatá voda Svatého Jana Kfititele – 24. ãervna. Nûkteré svaté vody dedikované svûtcÛm byly Ïehnány k potfiebû církevní provincie, potfiebû diecéze, potfiebû urãité farnosti, potfiebû poutního místa. Dal‰í svaté vody dedikované svûtcÛm se Ïehnaly k potfiebû církevních institutÛ. Napfiíklad v Tovary‰stvu JeÏí‰ovu Ïehnali Svatou vodu Svatého Ignáce k potfiebû fiádu a vûfiících. PapeÏské privilegium pro Ïehnání vody Svatého Ignáce, následující historické fiádové privilegium, bylo udûleno roku 1866 Piem IX.44 Velikonoãní voda. Velikonoãní voda Ïehnaná o vigilii pfied Hodem BoÏím velikonoãním „z vût‰í ãásti lidu se rozdá, kter˘Ï si ji rád bere domÛ...“45 Následnû Ïehnaná kfiestní voda obsahující ãástky svat˘ch olejÛ, olej kfitûncÛ (oleum catechumenorum) a olej pomazání, kfiiÏmo (olej s balzámem – oleum chrisma; z fiec. chrio, mazati), slouÏila v˘hradnû liturgick˘m úãelÛm. Letniãní, aneb svatodu‰ní voda, Ïehnaná o vigilii pfied Hodem BoÏím svatodu‰ním, se rovnûÏ rozdávala vûfiícím, nikoliv v‰ak následnû Ïehnaná svatodu‰ní kfiestní voda.46 Naznaãme také ‰iroké spektrum historick˘ch indikací svaté vody. Indicatio vitalis svaté vody reprezentoval pro primo sótérick˘, spásonosn˘ efekt. Ten, kdo uÏívá svatou vodu, uÏívá beneficia, milosti BoÏí ãi milosti BoÏí prostfiednictvím Panny Marie

nebo prostfiednictvím urãitého svûtce, dochází spásy. UÏití svaté vody je reaktualizací kfitu jako pfiedpokladu spásy: „AÈ nám pokropení touto vodou pfiipomene ná‰ kfiest...“47 Dal‰í v˘znamn˘ efekt svaté vody byl profylaktick˘. Svatá voda ochraÀovala z milosti BoÏí pfied ve‰ker˘m zlem, pfied ve‰ker˘m negativním externím atakem (napfiíklad pfied ìábelsk˘mi, satansk˘mi, démonick˘mi úklady). Svatou vodou se vykrápûla ve‰kerá kfiesÈanská obydlí (vrchnostenská, poddanská, mûstská, církevní) vãetnû ve‰kerého statku, tj. majetku. Uveìme napfiíklad text o vykrápûní svatou vodou tfiíkrálovou: „NáboÏní kfiesÈané sami kropí nebo od knûÏí si dají vykropit tfiíkrálovou vodou pfiíbytky svoje, ãímÏ vyjevují svoji prosbu, aby BÛh jejich pfiíbytky od v‰eho, co se jemu v nich nelíbí, vyãistit ráãil...“.48 Svatá voda ochraÀovala pfied ve‰ker ˘mi nemocemi tûla i du‰e (napfiíklad profylaktická koupel pfied morem; profylaktická koupel novorozencÛ; profylaxe v ‰estinedûlí). Svatá voda byla vnitfiním i zevním humánním i veterinárním remediem, léãivem indikovan˘m v akutních pfiípadech (slouÏila jako léãiv˘ nápoj, léãivá koupel, om˘vka, obklad; léãebny a láznû pfii poutních svatyních). Svaté vody dedikované svûtcÛm byly indikovány pfii zcela specifick˘ch chorobách (napfiíklad velmi ãasto pfii oãních chorobách, respektive k duchovnímu prozfiení). Svatá voda ochraÀovala ve v‰ech liminálních, mezních Ïivotních situacích (napfiíklad pfied spánkem, pfied cestou, nebo pfied závaÏn˘m rozhodnutím a ãinem, pfied svatbou a podobnû). Svatá voda se uÏívala jako agens nápojÛ a pokrmÛ, zvlá‰tû iniciaãních, podávan˘ch v liminálních Ïivotních situacích (pfii hostinû kfiestní, svatební, zádu‰ní). Tento efekt je mimo jiné podstatn˘ i pro interpretaci loretánsk˘ch ‰álÛ. Dal‰í v˘znamn˘ efekt svaté vody byl stimulativní. Svatá voda slouÏila ke stimulaci plodnosti Ïen, plodnosti dobytka (vãetnû drÛbeÏe, vãelstva), ke stimulaci plodnosti polí, pastvin, vinohradÛ, sadÛ, ke stimulaci mocnosti pramenÛ, studánek, studnic (také napfiíklad ml˘nské vody). Citujme text o indikaci svaté vody tfiíkrálové: „aby slouÏila ku zahánûní v‰eliké moci zlé skrze moc a sílu JeÏí‰e Krista“; „aby zahánûla zlé duchy i nemoci, aby vzala na sebe úãinek milosti BoÏí, aby, cokoli v pfiíbytcích vûfiících jí pokropeno bude, v‰eliké neãistoty a ‰kody prosto bylo; by tam nepfieb˘val ni mor, ni vzduch zkaÏen˘; by vzdálily se v‰eliké úklady tajného nepfiítele a vÛbec v‰e, co by ob˘vajícím ‰koditi mohlo; ale za to aby zdravota du‰e i tûla tu pfieb˘vala a ode v‰ech útokÛ chránûna byla“; „...aby kdekoli jí kropeno bude, vz˘váním Tvého svatého jména, v‰eliké nepfiátelské úklady zlého ducha zahnány a hrÛza jedovatého hada daleko zatlaãena byla...“.49 Svatá voda se expedovala jako vzácná relikvie v zapeãetûn˘ch ampulích, zpravidla opatfien˘ch autentikami, zvlá‰tû ze vzdálen˘ch poutních míst. Ve vût‰ím mnoÏství v lahvicích, láhvích (napfiíklad v charakteristick˘ch poutnick˘ch lahvicích z lagenárie), ve dÏbánech (jsou doloÏeny napfiíklad speciální dÏbány tfiíkrálové). Také v beãkách, v soudcích (napfiíklad z pfiíslu‰ného farního kostela, z nejbliÏ‰ího poutního místa). Jako pfiíklad uveìme vyobrazení kartonÛ s láhvemi se Svatou vodou jordánskou; vodou z fieky Jordán byl pokfitûn JeÏí‰ Svat˘m Janem Kfititelem.50 Kartony jsou instalovány v expozici Bavorského národního muzea ve Schleissheimu (obr. 11).

Obr. 11. Kartony s láhvemi Svaté vody jordánské. Nápisová autentika: „HOLY WATER / from / JORDAN RIVER“ Expozice Bavorského národního muzea ve Schleissheimu u Mnichova. (Foto autor, 2000)

47 Benedikcionál, cit. v pozn. 30, s. 127. 48 F. R. OSVALD: Obradoslovie (Liturgika). Uãenie o svät˘ch obradoch církvi katolíckej, Trnava 1937, s. 8–9. 49 B. F. HAKL, cit. v pozn. 45, s. 182–185. 50 Srov. pozn. 42. 51 N. OHLER, cit. v pozn. 6, s. 174.

Svaté oleje Ohler uvádí také zázraãnou léãivou moc kapek kondenzovan˘ch v kryptách ãi na náhrobcích stfiedovûk˘ch svûtcÛ.51 Tyto kondenzáty se naz˘valy svat˘mi oleji. V mystickém dÛsledku byly Svaté oleje povaÏovány za zázraãné v˘rony tûl, respektive kostí pohfiben˘ch svûtcÛ. Proslul˘ byl napfiíklad Svat˘ olej Svaté Walburgy, abaty‰e benedikt˘nek, Vyznavaãky (asi 710–779), ãas od ãasu zázraãnû vyronûn˘ na náhrobku svûtice v kryptû klá‰terního kostela Svaté Walburgy v bavorském Eichsttätu, sanktuária svûtice. Klá‰ter distribuoval Svat˘ olej Svaté Walburgy v ampulích s autentikou. Eichstättské klá‰terní dílny také produkovaly v˘pravnû zpracované schrány na ampule, miniatury oltáfiÛ, truhlic, sekretáfiÛ a dal‰í.52 Svat˘ olej Svaté Walburgy byl indikován zvlá‰tû pfii plicních a krãních chorobách, také chorobách oãí, pfii kousnutí, vzteklinû (legendy o svûtici vyprávûjí mimo jiné o zázraãn˘ch uzdraveních, o zkrocení zdivoãel˘ch psÛ), v ‰estinedûlí, k potencování budoucí fer tility i k potencování plodnosti polí.53

52 Srov. vyobrazení schrány s ampulemi se Svat˘m olejem Svaté Walburgy, N. GOCKERELL, cit. v pozn. 15, obr. 22, s. 39; téÏ L. HANSMANN, L. KRISS-RETTENBECK, cit. v pozn. 14, obr. 317 s. 123, obr. 319–321 s. 123. 53 Srov. Wallfahrt kennt keine Grenzen, cit. v pozn. 12, s. 34–36, kat. 27d; V. SCHAUBER, M. SCHINDLER, cit. v pozn. 4, s. 80–81. N. GOCKERELL, cit. v pozn. 15, s. 37–38.


41

Svat˘ olej Svatého Mikulá‰e Myrského, biskupa, Vyznavaãe (asi 280/286–345/351) zázraãnû ronily ostatky (kosti) svûtce v kryptû sanktuária Svatého Mikulá‰e v Bari v italské provincii Apulie.54 Svat˘ olej Svaté Katefiiny Alexandrijské, Panny, Muãednice (3. stol.–311/313) zázraãnû ronily ostatky (kosti) sanktuária klá‰tera svaté Katefiiny na Sinaji. Zázraãná Andûlská translace ostatkÛ svûtice pfiispûla proslulosti Svatého oleje Svaté Katefiiny.55 Svat˘ olej Svatého Felixe z Cantalice, kapucína laika, Vyznavaãe (1515–1587) zázraãnû ronily ostatky (kosti) svûtce v sanktuáriu kapucínského kostela Santa Maria della Concezione v ¤ímû.56 V této souvislosti uveìme je‰tû ilustrativní pfiíklad poÏívání tzv. lebeãního mechu, respektive prachu usazeného na ostatcích (nûkdy se skuteãnou plísní, „mechem“), speciálnû v kalvách svûtcÛ (také ov‰em v kalvách zemfiel˘ch fieholníkÛ ãi osob laick˘ch, kter˘ bylo moÏno získat zvlá‰tû v kostnicích ãi pohfiebních kryptách). Lebeãní mech je jako oficiální léãivo podávané v kalvû doloÏen i v norimberské lékárnû v 17. století (obr. 12). Panna Maria Loretánská v Daãicích K roku 1795 je doloÏena kaple Panny Marie Loretánské ve farním kostele svatého Vavfiince v Daãicích, pfiestavovaném od roku 1776, konsekrovaném roku 1788. Pfiestavbu fundoval Johann Friedrich Maxmilian, hrabû von Ostein (1735–1809). Pfii pfiestavbû kostela byly zfiízeny patronátní oratofie nad sakristií a nad kaplí Panny Marie Loretánské: „Ueber der Sakristei und ihr gegenüber oberhalb der Kapelle, worin 1 hölzerne Statue der Mutter Gottes von Loretto steht, sind 2 Oratorien...“.57 Kaple Panny Marie Loretánské tedy byla patronátním oratoriem, podle vrchnostenského patronátního práva, Panna Maria Loretánská v Daãicích figurovala jako Mater Domus daãického zámku, Zá‰tita daãické vrchnosti, Zá‰tita farníkÛ farnosti u Svatého Vavfiince. Roku 1907 byla kaple Panny Marie Loretánské v kostele Svatého Vavfiince v Daãicích zru‰ena; toho roku totiÏ byl pro kapli pofiízen nov˘ oltáfi. Devoãní socha Panny Marie Loretánské je dnes nezvûstná. Roku 1809 Daãice odkázal Johann Friedrich Maxmilian, hrabû von Ostein, adoptivnímu synovi, respektive vlastnímu synovci Friedrichu Karl Antonu, hrabûti von Ostein-Dalberg. Od roku 1816 poÏívali patronátní práva dûdicové rodu von Dalberg; toho roku jim byl udûlen ãesk˘ inkolát ve stavu svobodn˘ch pánÛ. Stfiedem na‰í pozornosti bude Karl Heribert Kämmerer von Worms (dûdiãn˘ biskupsk˘ komofií z Wormsu), svobodn˘ pán z Dalbergu, na Dalbergu, Wallhausenu, Male‰ovû, RoztûÏi a ¤eãici, císafisk˘ a královsk˘ komofií, dûdiãn˘ ãlen panské snûmovny (1849 ¤eãice – 1920 Male‰ov).58

Obr. 12. Hirnschale und „Hirnschalenmoss“, kalva jako nádoba k podání léãiva lebeãního mechu, s autentikou z roku 1693. Pochází z neurãené lékárny v Norimberku. Germanisches Nationalmuseum Nürnberg. (HANSMANN, KRISS-RETTENBECK, cit. v pozn. 13, obr. 272, s. 105) Obr. 13. Panna Maria Loretánská v Daãicích. Devoãní obrázek, mûdirytina, 6,2 x 11,2 cm. Grafická reprodukce devoãní sochy Panny Marie Loretánské v loretánské poutní kapli patronátního farního kostela svatého Vavfiince v Daãicích. Nápisy: „B. V. MARIA LAURETANA / quae Datschitzii piè colitur. / PlnomoÏne Odpustky dossahness kolikratekoliwiek Matk(u) / BoÏj pozdrawiss takto: / Zdráwas bud Dcero Boha Otce; / Zdráwas bud Matko Boha Syn(a;) / Zdráwas bud Newûsto Ducha S(wa-) / (te)ho; / Zdráwas bud

12 13

Chrame Neys(wû) / (tû)gssy Trogice.“ Signatura: „Joh. Hen. Marzy…“. Vyti‰tûn v Jihlavû, nejspí‰e k pfiíleÏitosti konsekrace patronátního farního kostela svatého Vavfiince v Daãicích roku 1788. Reprodukce z mariánského alba z fondu Státního zámku v Daãicích, okres JindfiichÛv Hradec (laskavostí PhDr. Jany Bisové).

54 Srov. Wallfahrt kennt keine Grenzen, cit. v pozn. 12, s. 34, kat. 27f; N. GOCKERELL, cit. v pozn. 15, s. 37; téÏ L. HANSMANN, L. KRISS-RETTENBECK, cit. v pozn. 14, obr. 318 na s. 123. 55 Srov. N. GOCKERELL, cit. v pozn. 15, s. 37. 56 TamtéÏ, s. 37. 57 P. G. WOLNY: Kirchliche Topographie von Mähren, meist nach Urkunden und Handschriften, II. Abt. , III. Band, Brünn 1860, s. 261. 58 Srov. V. POUZAR a kol. (ed.): Almanach ãesk˘ch ‰lechtick˘ch rodÛ, sv. l., Martin 1999, s. 109–111.

42


V mariánském albu zachovaném ve fondu Státního zámku v Daãicích se dochoval devoãní obrázek Panny Marie Loretánské v Daãicích, kter˘ vytiskl Johann Heinrich Marzy v Jihlavû,59 pravdûpodobnû k pfiíleÏitosti konsekrace patronátního kostela a zároveÀ kaple Panny Marie Loretánské. Zobrazení daãické sochy Panny Marie Loretánské s korunkami a plá‰tíkem i text odpustkové modlitby svûdãí o tom, Ïe loretánská kaple byla privilegovanou poutní svatyní (obr. 13). Mariánské album devoãních obrázkÛ a fotografií poutních míst Evropy lze nejspí‰e pfiiãíst matce Karl Heriber ta, Marii Kunigundû, rozené von Vittinghoff-Schell zu Schellenberg (1827–1892), dámû Hvûzdového kfiíÏe;60 vût‰ina obrázkÛ totiÏ pochází z druhé poloviny 19. století. Album ov‰em obsahuje i obrázky s letopoãty 1901 a 1903; tyto ojedinûlé exempláfie snad do alba doplnila manÏelka Karl Heriberta, Maria Gabrielle, rozená hrabûnka von Spiegel zum Diesenberg-Hanxleden (1854–1936), palácová dáma a rovnûÏ dáma Hvûzdového kfiíÏe.61 Panna Maria byla zajisté Patronkou obou jmenovkyní (a patrnû i báby Karl Heriberta, Marie Charlotte, rozené Sturmfeder von Oppenweiler; 1791–1866).62 Nikoliv náhodou mûly tfii dcery Karl Heriberta kfiestní jména Maria: Maria Josephine, Maria Gabrielle, Maria-Anna (mimo jiné také dáma Hvûzdového kfiíÏe) – nejen z dÛvodu obligátní sekvence jména po bábû, ale i v evidentní aluzi na Tfii Marie, dcery Svaté Anny.63 Podle dobov˘ch zvyklostí putovali fundátofii a patroni loretánsk˘ch kaplí (také farníci) do autentick˘ch loretánsk˘ch sanktuárií v opakovan˘ch, pfiípadnû pravideln˘ch poutích. Pro primo se poutû smûfiovaly do sanktuária I. fiádu v italském Loretu, pro secondo do sanktuárií II. fiádu; z Daãic nejspí‰e do Vratûnína, respektive do Slavonic. Roku 1820 byla v blízk˘ch Slavonicích erigována kaple Panny Marie Loretánské pfii svatyni BoÏího Tûla k úctû milostné sochy pocházející z proslulé svatynû ve Vratûnínû (okres Znojmo). Svatynû ve Vratûnínû, zaloÏená pfied rokem 1699, byla roku 1726 privilegována plnomocn˘mi odpustky, zru‰ena de iure roku 1784, de facto roku 1814.64 Také pfii slavonické svatyni byla poÏívána svatá voda – z Poustevnické studnû. V autentickém sanktuáriu mohla b˘t s originálem dot˘kána devoãní socha Panny Marie Loretánské z domovské kaple v Daãicích, nebo speciální verze devoãní sochy zhotovená k dot˘kání, zpravidla kaÏdoroãnû opakovanému.65 U pfiíleÏitosti pouti do Loreta mohly b˘t pofiízeny loretánské ‰ály a loretánská beneficia – loretánsk˘ svat˘ prach a loretánská svatá voda. Mohly b˘t také pofiízeny dal‰í autentické relikvie a mnoho specifick˘ch dot˘kan˘ch loretánsk˘ch devocionálií (napfiíklad loretánské svaté obrázky, loretánská brandea, loretánské ãepeãky, reprodukce, verze milostné sochy Panny Marie Loretánské, medailky Panny Marie Loretánské, Domovní poÏehnání s vyobrazením Loretánské litanie, loretánské rÛÏence, loretánské svíce, loretánské svaté byliny,66 loretánské Délky Panny Marie67 a dal‰í). Autentické relikvie i dot˘kané devocionálie z Loreta pak pfiirozenû slouÏily jako constituentia sacra, nosiãe svátostného znamení (signum sacrum), kter˘mi byla obdafiována i devoãní socha domovské kaple. Bûhem dubna roku 1888 se zúãastnil Karl Heribert velké pouti vûfiících zemí monarchie do ¤íma u pfiíleÏitosti padesátiletého knûÏského jubilea Jeho Svatosti papeÏe Leo XIII. âást konduktu poutníkÛ do ¤íma také krátce nav‰tívila v˘znamné svatynû v Padovû, v Loretu a v Assisi. DÛkladn˘ popis pouti byl vydán tiskem.68 Nepochybnû nejvy‰‰í osobní motivací fiímské pouti Karl Heriberta byla rytífiská haereditas. Dalbergové totiÏ poÏívali dûdiãné císafiské privilegium Primus inter pares. Rodová legenda vypráví, Ïe v polovinû 12. století pfiedek rodu, zachrániv císafiÛv Ïivot na fiímském mostû pfies Tiberu, obdrÏel od císafie v˘sadu b˘ti pasován na rytífie jako první mezi sobû rovn˘mi.69 Dûdiãné privilegium, aã de iure zaniklé po rozpadu Svaté fií‰e fiímské národa nûmeckého roku 1806, bylo de facto poÏíváno kontinuálnû, totiÏ jako dûdiãn˘, nezru‰iteln˘ inherentní rodov˘ atribut ‰lechetnosti – haereditas. KaÏd˘ Dalberg byl pfiirozenû povinován rytífiskou poutí do Vûãného mûsta ¤íma, pfiípadnû do Svaté zemû (bratr Karl Heriberta, Friedrich Egbert,70 vykonal pouÈ do Svaté zemû, rovnûÏ roku 1888).71

59 Johann Heinrich Marzy (1722–1801), mûdirytec, rytec peãetidel, spisovatel v Jihlavû, srov. P. TOMAN: Nov˘ slovník ãeskoslovensk˘ch v˘tvarn˘ch umûlcÛ II., Ostrava 1993, s. 98. 60 ¤ád Hvûzdového kfiíÏe – Sternkreuzorden byl udûlován císafiovnou katolick˘m ‰lechtiãnám za v˘znamné náboÏenské, zvlá‰tû charitativní zásluhy, srov. F. LOBKOWICZ: Encyklopedie fiádÛ a vyznamenání, Praha 1995, s. 128. 61 Znalkynû dalbergovské problematiky PhDr. Jana Bisová dovozuje, Ïe album doplnila spí‰e druhá snacha Karolina, rozená von Raab (1874–1935), manÏelka dûdice rezidenãního sídla Daãice. Karl Heribert a Maria Gabrielle s dcerou totiÏ po roce 1908 ode‰li z Daãic na panství Male‰ov a RoztûÏ. Album by se tedy dnes pravdûpodobnû nalézalo ve fondu zámku RoztûÏ. 62 Dr. Bisová evidovala v daãické zámecké knihovnû OsteinÛ a DalbergÛ mimo jiné tfiicet dva kniÏní tituly o mariánské problematice. Tfii tituly vydané v letech 1892, 1893, 1909 ilustrují specifick˘ zájem o svatyni v Loretu. 63 Tfii Marie, dcery Svaté Anny srov. napfi. J. HALL: Slovník námûtÛ a symbolÛ ve v˘tvarném umûní, Praha 1991, s. 337c–338. 64 J. BUKOVSK¯: Loretánské kaple v âechách a na Moravû, Praha 2000, s. 80, pozn. 60. 65 Srov. opakované dot˘kání napfi. R. HALLER: Böhmische Madonen in Bayern, Grafenau 1974, s. 56–60. 66 V textu blíÏe nezmínûné loretánské relikvie, devocionálie srov. napfi. Wallfahrt kennt keine Grenzen, cit. v pozn. 12, s. 206–223. 67 Loretánskou Délku Panny Marie srov. napfi. V. ·TAJNOCHR: Die Wundertätige Maria. Mariendarstellungen aus europäischen Wallfahrtsorten. Aus der Sammlung der Ethnographischen Abteilung des Nationalmuseums in Prag, Katalog v˘stavy, Sandl-Neukirchen b. Hl. Blut 1994, kat. 90, s. 54. 68 Dr. Carl VON CAUTPHOEUS, Freiherrn: Oesterreichischer Pilgerzug nach Rom 1888. Anlässig des fünfzigjährigen Priesterjubiläums Seiner Heiligkeit Papst Leo XIII. Ein Erinnerungsblatt, Wien 1888, s. 22–31. V popisu pouti do Loreta je na s. 239 v seznamu poutníkÛ uveden Dalberg Carl, Freiherr von, Reãic. 69 K. SVOBODOVÁ: Daãice, âeské Budûjovice 1987, nestr. (s. 9). 70 Srov. cestopis Friedrich VON DALBERG: Palästina. Ein Sommerausflug, Würzburg – Wien 1892. 71 Dûdicem panství z odkazu otcova se stal roku 1908 mlad‰í Friedrich Egbert (1863–1914), nikoliv star‰í Karl Heribert (1849– 1920).

Svaté ‰ály loretánské PÛvod svat˘ch ‰álÛ loretánsk˘ch deponovan˘ch ve fondu Státního zámku v Daãicích lze s nejvût‰í pravdûpodobností vztahovat k fiímské poutní cestû Karl Heriberta v roce 1888, pfii které ãást konduktu nav‰tívila i svatyni v Loretu. Karl Heribert patrnû k ‰álÛm pofiídil i obli-


43

14 a

14 b 14 c

gátní loretánská beneficia – svat˘ prach loretánsk˘ a svatou vodu loretánskou (moÏná i dal‰í relikvie a devocionálie) – obr. 14, 15. Nejsou-li k dispozici historická fakta, lze o uÏitku svat˘ch loretánsk˘ch ‰álÛ v rodinû Karl Heriberta uvaÏovat alespoÀ potenciálnû, podle obecné demografické situace v rodinû. Matka Karl Heriberta, Maria Kunigunde (1827 Ti‰nov – 1892 VídeÀ), v dobû importu ‰álÛ v roce 1888 jedena‰edesátiletá dáma, mohla poÏívat beneficia osobní Patronky Panny Marie Loretánské, totiÏ svatou vodu loretánskou a svat˘ prach loretánsk˘, které byly nepochybnû obligátní souãástí importu, pfiedev‰ím jako prostfiedky spásy a jako profylaktika pokroãilého vûku, eventuálnû i remedia v urãité nemoci. ManÏelka Karl Heriberta, Maria Gabrielle (1854 Vi‰Àové – 1936 RoztûÏ), v dobû importu ‰álÛ ãtyfiiatfiicetiletá, obdafiená prvním dítûtem aÏ jedenáct let po svatbû, dcerou Marií Josephine (1884 VídeÀ – 1897 Merano), v dobû importu ãtyfiletou, mohla poÏívat beneficia osobní Patronky pfiedev‰ím jako stimulantia poãetí syna, nepochybnû k˘Ïeného. Zhruba po pÛl roce poãala druhou dceru, Marii Gabrielle (1889 Daãice – 1900 Daãice). Svatou vodu, patrnû jiÏ tuzemskou (napfiíklad ze Slavonic – srov. v˘‰e), svat˘ prach ze zásoby ãi tuzemsk˘, mohla poÏívat jako profylaktika v tûhotenství a v ‰estinedûlí, eventuálnû jako remedia v urãité nemoci. Po kfitu Marie Gabrielle, u pfiíleÏitosti obligátní postliturgické kfiestní hostiny, mohly poÏít beneficia Patronky Panny Marie Loretánské v‰echny jmenovkynû, kfitûnec Maria Gabrielle, pûtiletá sestra Maria Josephine, pfiirozenû i matka Maria Gabrielle a babiãka Maria Kunigunde, také kfiestní kmotra (obligátní) i v‰ichni dal‰í zúãastnûní, pfiedev‰ím jako prostfiedky spásy a jako profylaktika. Po dvou letech se narodila tfietí dcera, Maria-Anna (1891 Daãice – 1979 Loburg). RovnûÏ po kfitu tfietí dcery lze pfiedpokládat poÏití beneficií Patronky Panny Marie Loretánské. Druhá dcera Maria Gabrielle ov‰em zemfiela ve vûku jedenácti let. Matka tedy eventuálnû poÏila beneficia jako prostfiedky spásy du‰e své dcery, nejspí‰e pfii pfiíleÏitosti obligátní postliturgické zádu‰ní hostiny. Matka také mohla podávat svatou vodu a svat˘ prach dcefii jako remedia smrtelné choroby (zemfiela na zápal plic).72 Matka pohfibila i prvorozenou dceru Marii Josephine, v dobû úmr tí tfiináctiletou. Také v tomto pfiípadû lze uvaÏovat o podání beneficií Patronky jako remedií smr telné choroby (zemfiela na zápal slepého stfieva)73 a jako prostfiedkÛ spásy du‰e pfii zádu‰ní hostinû. Tato fatální rodinná historie nicménû demograficky objektivnû odpovídá dobové statistice; na konci 19. století se patnácti let vûku doÏila jen tfietina narozen˘ch.74 Dal‰í moÏnost podání loretánsk˘ch beneficií lze pfiedpokládat v roce 1892, totiÏ pfii zádu‰ní hostinû po pohfibu babiãky Marie Kunigunde. Zádu‰ní hostina po pohfibu matky Marie Gabrielle v roce 1936 pfiedstavuje jen hypotetickou moÏnost podání loretánsk˘ch beneficií, neboÈ doba ãtyfiiceti osmi let pfiesahuje reálnou moÏnost uÏívání. Loretánská beneficia byla zpravidla jen ve dvougeneraãní péãi, tu péãi babiãky a péãi matky, nikoliv dûtí, aãkoliv podávání beneficií bylo nepochybnû spjato s milostmi Patronky Panny Marie Loretánské vypro‰ovan˘mi pro v‰echny jmenovkynû z rodiny, babiãku, matku i dcery.

44

Obr. 14 a, b, c. Loretánsk˘ svat˘ ‰ál a), s pod‰álkem b), s autentikou c). Fajáns, modrá a Ïlutá malba. PrÛmûr 12 cm a 17 cm, v˘‰ka 5 cm a 2 cm. Loreto, získán v roce 1888. Pravé vyobrazení milostné sochy Panny Marie Loretánské. Nápis: „CON POLVERE DI S. CASE“. Fragment autentiky, peãeÈ z ãerveného vosku, ãást nápisu: „… DI LORETTO“. Fond Státního zámku v Daãicích, okres JindfiichÛv Hradec. (Foto autor, 2002)

72 Podle sdûlení Dr. Bisové. 73 Podle sdûlení Dr. Bisové. 74 Srov. L. FIALOVÁ, P. HORSKÁ, M. KUâERA, E. MAUR, J. MUSIL, M. STLOUKAL: Dûjiny obyvatelstva ãesk˘ch zemí, Praha 1998, s. 175 (192).


15

17 a

16

17 b

Oba daãické ‰ály lze srovnat s mlad‰ím fajánsov˘m ‰álem, pocházejícím ze sbírky Rudolfa Krisse v Bavorském národním muzeu, uveden˘m Gockerellovou. Profesor Kriss ov‰em publikoval tento ‰ál jiÏ v roce 1931 (obr. 16).75 Faktura vyobrazení Panny Marie Loretánské na daãick˘ch ‰álech i na ‰álu Krissovû zfietelnû vychází z grafick˘ch pfiedloh Pravého vyobrazení milostné sochy Panny Marie Loretánské, z víceménû vûrnû reprodukovan˘ch vyobrazení devoãní sochy, v tomto pfiípadû v charakteristické archivoltû niky neorenesanãní edikuly ãelní stûny interiéru svatynû v Loretu. Pravé vyobrazení milostné sochy Panny Marie Loretánské se ‰ífiilo prostfiednictvím rozmanit˘ch emisí devoãní grafiky, mimo jiné i ãetn˘ch svat˘ch obrázkÛ (obr. 17). Jak v˘‰e uvedeno, Pravé vyobrazení – Vera effigies nelze povaÏovat za pouh˘ „dekor“, n˘brÏ za ostenzi pfiítomnosti Panny Marie, ostenzi cele, opravdovû, skuteãnû a podstatnû pfiítomné Prostfiednice milosti BoÏí. Pfiijímající osoba pfiijímá z loretánského ‰álu beneficia pfiímo od mysticky pfiítomné Panny Marie Loretánské. PoÏití beneficií ze ‰álu reprezentuje communio jak ve smyslu skuteãného pfiijetí, poÏití beneficia, tak ve smyslu komunikace s Pannou Marií. Pravé vyobrazení Panny Marie Loretánské se také ‰ífiilo prostfiednictvím speciálních tiskÛ na brandeu.76 Brandea (speciální textilie) byla oficiálnû dot˘kána s milostnou sochou Panny Marie ve svatyni v Loretu (podobnû i v jin˘ch mariánsk˘ch svatyních). Dot˘kaná brandea by-

Obr. 15. Loretoschüssel. Fajáns, modrá a Ïlutá malba. Deruta, první tfietina 20. století. Pravé vyobrazení milostné sochy Panny Marie Loretánské. Nápis: „CON POLVERE DI S. CASA“. Na dnû nápis: „GRAZIA DERUTA“. (GOCKERELL, cit. v pozn. 14, obr. 23, s. 40) Obr. 16. VIRGO LAURETANA. Pravé vyobrazení milostné sochy Panny Marie Loretánské. Devoãní obrázek s mariánskou modlitbou v ital‰tinû a latinû. Barevn˘ tisk, 6,6 x 11,8 cm. Vydán v Milánû. (·TAJNOCHR, cit. v pozn. 2, obr. 132, s. 166) Obr. 17 a, b. Pod‰álek loretánského svatého ‰álu a), s autentikou b). Porcelán, ãern˘ potisk, Ïluté krouÏkování. PrÛmûr 17 cm. Loreto, získán v roce 1888. Pravé vyobrazení milostné sochy Panny Marie Loretánské. Nápisy: „VIRGO LAURETANA“. „CON POLVERE DI S CASA“ . Fragment autentiky, peãeÈ z ãerveného vosku, ãást nápisu: „... MARI.../...LAVRE...“. Fond Státního zámku v Daãicích, okres JindfiichÛv Hradec. (Foto autor, 2002)

75 N. GOCKERELL, cit. v pozn. 15, obr. 23, s. 40; R. KRISS: Votive und Weihegaben des italianisches Volkes, in: Zeitschrift für Volkskunde, NF 2, 1931, s. 255. 76 Pojem brandeum srov. napfi. in Lexikon für Theologie und Kirche. Freiburg im Breisgau 1931, s. 519–520; dot˘kané obrazy srov. V. ·TAJNOCHR, cit. v pozn. 3, s. 23–24; téÏ V. ·TAJNOCHR: Mariánské devoãní obrazy, sochy, in: Kult a Ïivly, Studie Slováckého muzea v Uherském Hradi‰ti 4., Uherské Hradi‰tû 1999, s. 41– 44.


45

la relikviemi I. fiádu, 2. stupnû. Brandea z Loreta, ti‰tûná stfiíbrotiskem z dfievofiezov˘ch ‰toãkÛ, eventuálnû zbûÏnû kolorovaná, byla opatfiena textovou autentikou „VERA EFFIGIES V. M. LAURETANA“ a peãetí ovûfiující dot˘kání.77 Roku 1700 si pfiinesl z Loreta loretánské brandeum napfiíklad manûtínsk˘ faráfi P. Josef Václav Alexius Pleschner. Po poÏáru mûsta v roce 1712 a pfii moru v následujícím roce byla privátnímu brandeu vûnována mimofiádná vefiejná spontánní úcta. Brandeum bylo oficiálnû instalováno v novû vybudovaném patronátním farním kostele Svatého Jana Kfititele v Manûtínû (okres PlzeÀ-sever), kostel obdrÏel privilegia poutní svatynû.78 Svatynû v Loretu distribuovala také loretánské ãepeãky zhotovené z dot˘kaného brandea se stfiíbrn˘m potiskem Pravého vyobrazení Panny Marie Loretánské. Loretánské ãepeãky (stejnû jako ãepeãky z jin˘ch mariánsk˘ch svatyní) byly urãeny novorozencÛm zvlá‰tû k profylaxi pfied zhoubn˘mi dûtsk˘mi nemocemi (obr. 18). Druhou charakteristickou skupinu loretánsk˘ch ‰álÛ reprezentuje fiada nádob s fakturou vyobrazení Andûlské translace Svaté Ch˘‰e Loretánské, reprodukující grafické pfiedlohy rozmanit˘ch emisí devoãní grafiky, mimo jiné ãetn˘ch svat˘ch obrázkÛ (obr. 19). Ikonografie vyobrazení Andûlské translace Svaté Ch˘‰e z Nazareta do Loreta byla podstatnû inspirována verzemi prototypu vyobrazení Santa Maria degli Angeli v Assisi; Pannu Marii Andûlskou aneb Porciunkulovou spoãívající na Milostné kapli Porciunkulové – TrÛnu Panny Marie – vyná‰ejí Andûlé v neustálé revelaci. Motiv neustálé andûlské asistence pfii TrÛnu milosti – Milostné kapli Porciunkulové konvenoval i zobrazení Andûlské translace Svaté Ch˘‰e z Nazareta do Loreta (obr. 20, 21).79 V celé církvi, rovnûÏ v ãeské i moravské církevní provincii, se pfied II. vatikánsk˘m koncilem 10. prosince slavilo Pfienesení svatého domku blahoslavené Rodiãky BoÏí – Translatio almae domus B. M. V.80 V postliturgické agapé této slavnosti byla také pfiijímána beneficia Panny Marie Loretánské ze svat˘ch ‰álÛ loretánsk˘ch. Nápis (autentika) exempláfie faentinského muzea zfietelnû klasifikuje nádoby jako sacrae scutellae, tj. svaté nádoby. Z nápisu také zfietelnû vypl˘vá, Ïe loretánské ‰ály byly zhotovová-

19

Obr. 18. Loreto-Häubchen. Loretánsk˘ ãepeãek. Pravé vyobrazení Panny Marie Loretánské. Stfiíbrotisk na dot˘kaném hedvábném brandeu. 13,5 x 12,5 cm. Loreto, 17. stol. (Wallfahrt kennt keine Grenzen, cit. v pozn. 11, kat. 351a, s. 222) Obr. 19. TRASLAZIONE DELLA S. CASA DI LORETO. Devoãní obrázek s textem mariánské modlitby v ital‰tinû a francouz‰tinû, barevn˘ tisk, 6,9 x 10,9 cm. Vyobrazení legendy o zázraãném pfienesení Svaté Ch˘‰e z milosti BoÏí, s revelací Panny Marie; z Nazaretu Andûlé pfiená‰ejí Svatou Ch˘‰i pfies Trsat v Il˘rii a pfies mofie na Lauretánsk˘ pahorek u Ancony a koneãnû do Loreta, v létech 1291–1295. Vyd. N. Brancondi, Loreto. (·TAJNOCHR, cit. v pozn. 2, obr. XI., s. 19)

18

77 Srov. „VERA EFFIGIES V. M. LAURETANA“, stfiíbrotisk doplnûn˘

20

malbou na dot˘kaném zeleném hedvábném brandeu, 22 x 32,5 cm, z doby kolem roku 1700, ze sbírky národopisného odd. HMNM v Praze, inv. ã. 41.177; V. ·TAJNOCHR, cit. v pozn. 67, kat. 89, s. 54. 78 Srov. Z. BOHÁâ: Poutní místa v âechách, Praha 1995, s. 228–230. 79 Srov. V. ·TAJNOCHR: Jan Bukovsk˘, Loretánské kaple v âechách a na Moravû. Addenda, nakladatelství Libri, Praha 2000; J. BUKOVSK¯, cit. v pozn. 64, pozn. 17, s. 127n. 80 B. F. HAKL, cit. v pozn. 45, s. 573–576.

46


Obr. 20. Loretoschüssel. Loretánsk˘ svat˘ ‰ál. Fajáns. Stfiední Itálie, 19. století. Vyobrazení Andûlské translace Svaté Ch˘‰e Loretánské – TrÛnu milosti Panny Marie. Na dnû vti‰tûn˘ text invokace z Litanie na den Jména Blahoslavené Panny Marie: „SC. AC. STELLA MARIS“. (GOCKERELL, cit. v pozn. 14, obr. 23, s. 40) Obr. 21. Ciotola devozionale. Loretánsk˘ svat˘ ‰ál. Fajáns. Castelli, 18. století. PrÛmûr 14,7 cm, v˘‰ka 5 cm. Nápis: „EX PVLVERE PARIETVM ET EX AQUA SACRAE SCVTELLAE ALMAE DOMUS LAVRETANAE“. Vyobrazení Andûlské translace Svaté Ch˘‰e loretánské – TrÛnu milosti Panny Marie. Na spodní stranû vyobrazení scény Nav‰tívení Panny Marie. Museo Internazionale delle Ceramiche in Faenza. (G. C. BOJANI, C. R. GUIDOTTI, A. FANFANI: La Donazione Galeazzo Cora, Milano 1985, kat. 34, s. 29) Obr. 22. Loretoschüssel. Loretánsk˘ svat˘ ‰ál. Fajáns. Stfiední Itálie, 18. století. Vyobrazení Revelace TrÛnu Milosti Panny Marie – Svaté Ch˘‰e Loretánské. Na dnû autentika, peãeÈ z ãerveného vosku. (GOCKERELL, cit. v pozn. 14, obr. 23, s. 40) Obr. 23. Loretoschüssel. Loretánsk˘ svat˘ ‰ál. Fajáns. Stfiední Itálie, 18. století. PrÛmûr 11,2 cm. Vyobrazení Revelace milostné sochy Panny Marie Loretánské s TrÛnem milosti – Svatou Ch˘‰í Loretánskou. Nápis: „CON . POL . DI . S . C. “. Bavorské národní muzeum v Mnichovû. (HANSMANN, KRISS-RETTENBECK, cit. v pozn. 13, obr. 323 na s. 124) Obr. 24. Loretoschüssel. Loretánsk˘ svat˘ ‰ál. Fajáns. Stfiední Itálie, 18. století. Vyobrazení Revelace milostné sochy Panny Marie Loretánské s TrÛnem milosti – Svatou Ch˘‰í Loretánskou. Nápis: „CON . POL . DI . S . CASA“. (GOCKERELL, cit. v pozn. 14, obr. 23, s. 40)

21

22

Obr. 25. Svat˘ ‰ál Panny Marie Pomocnice Pasovské. Fajáns, tetra-

23

24

chromní malba. Gmunden, po roce 1814. PrÛmûr 12,5 cm, v˘‰ka 6 cm. Vyobrazení Revelace Panny Marie Pomocnice Pasovské. Sbírka národopisného odd. HMNM v Praze, inv. ã. 88.953 (publikoval

ny nejen ze svatého prachu loretánského, respektive z keramické hmoty s pfiímûsí partikule svatého prachu, ale i ze svaté vody loretánské, respektive z technologické vody s pfiímûsí partikule svaté vody; vût‰ina autentik totiÏ uvádí jen svat˘ prach. Tfietí charakteristickou skupinu loretánsk˘ch ‰álÛ reprezentují nádoby s fakturou vyobrazení Revelace TrÛnu Milosti Panny Marie, tj. vyobrazení Panny Marie spoãívající na Svaté Ch˘‰i Loretánské jako TrÛnu Milosti zjevujícího se v oblaku. Oblak je charakteristick˘m místem mariofanie. Vyobrazení zfietelnû vychází z vyobrazení Andûlské translace Svaté Ch˘‰e (respektive z vyobrazení Panny Marie Andûlské, Porciunkulové – srov. v˘‰e), obr. 22. âtvrtou skupinu loretánsk˘ch ‰álÛ reprezentují nádoby s fakturou vyobrazení Revelace milostné sochy Panny Marie Loretánské s TrÛnem Milosti, Svatou Ch˘‰í Loretánskou. Milostná socha loretánská, respektive Panna Maria Loretánská se zjevuje v oblaku zároveÀ s TrÛnem Milosti – Svatou Ch˘‰í Loretánskou (obr. 23, 24). Loretánské svaté ‰ály lze také srovnávat se svat˘mi ‰ály distribuovan˘mi pfii nûkter˘ch dal‰ích v˘znamn˘ch mariánsk˘ch svatyních. Napfiíklad v proslulé dolnobavorské svatyni Maria-Hilf nad Pasovem byly distribuovány svaté ‰ály k podávání beneficií Panny Marie Pomocnice. Svaté ‰ály Panny Marie Pomocnice produkovaly zvlá‰tû privilegované fajánsérské dílny v hornorakouském Gmundenu.81 Sanktuária Panny Marie Pomocnice Pasovské II. fiádu byla zfiizována od druhé poloviny 17. století také v ãesk˘ch zemích.82 PoÏívání beneficií Panny Marie Pomocnice, v baroku intenzivní, utlumené v dobû josefínské, bylo reaktualizováno po roce 1814. Pius VII. bezprostfiednû po osvobození z internace Napoleonem ustanovil Svátek Panny Marie Pomocnice v celé církvi. Uveden˘ exempláfi svatého ‰álu Panny Marie Pomocnice pochází patrnû z této doby (obr. 25).

V. ·TAJNOCHR, cit. v pozn. 67, kat. 313, s. 147).

81 V. ·TAJNOCHR: Gmundenské Godenschalen (Kmotrovské ‰ály), in: Zprávy památkové péãe 63, 2003, ã. 4. 82 Srov. V. ·TAJNOCHR, cit. v pozn. 3, s. 238–246.

25


47

Svaté ály loretánské, svat prach a svatá voda z Loreta

Recommend Documents