POSELSTV SVAT HO OTCE FRANTI KA K XXIX. SV TOV MU DNI ML DE E 2014 Blahoslaven chud v duchu, nebo jejich je nebesk kr lovstv

POSELSTV SVATHO OTCE FRANTIKA   K XXIX. SVTOVMU DNI MLDEE 2014  „Blahoslaven chud v duchu, nebo jejich je nebesk krlovstv.“   (Mt 5,3)    Draz mlad,  do m pamti se vtisklo mimodn setkn v Rio de Janeiru bhem XXVIII. svtovho dne mldee: velk slavnost vry a bratrstv! Vborn Brazilci ns pijali s   otevenou nru podobn jako socha Krista Spasitele, kter na vrcholku Corcovada dominuje asn scenrii ple Copacabana. Na tomto moskm pobe Je zopakoval sv pozvn, aby se kad z ns stal jeho uednkem­misionem, aby v tom objevil nejvzcnj poklad svho ivota a sdlel toto bohatstv s ostatnmi lidmi, blzkmi i vzdlenmi, a po nejzaz zempisn a existenciln perifrie na doby.  Pt zastaven na mezikontinentln  pouti mladch lid bude v Krakov v roce 2016. Abychom se na to postupn pipravili, chtl bych bhem ptch t let spolen s vmi uvaovat o evangelnch blahoslavenstvch, o kterch se doteme v Matouov evangeliu (5,1­12). Letos zaneme meditac prvnho blahoslavenstv: „Blahoslaven chud v duchu, nebo jejich je nebesk krlovstv“ (Mt 5,3); pro rok 2015 navrhuji „Blahoslaven istho srdce, nebo oni budou vidt Boha“ (Mt 5,8) a nakonec,  v roce  2016, bude  tma „Blahoslaven milosrdn, nebo oni dojdou milosrdenstv“ (Mt 5,7).  1. Revolun sla blahoslavenstv  Vdy je pro ns prospn st a meditovat blahoslavenstv! Je je vyhlsil  bhem svho prvnho velkho kzn na behu jezera v Galileji.  Byl  tam  velk zstup lid a on  vystoupil na horu, aby uil sv uednky. Proto bv tato promluva nazvna „Horsk kzn“. V Bibli  se hled na horu jako na msto, kde se zjevuje Bh. A Je, jen ke na hoe, se pedstavuje jako bosk uitel, jako nov Moj. A co oznamuje? Oznamuje ivotn cestu, tu  cestu, kterou on sm prochz, kter je dokonce on sm, a pedkld ji jako cestu opravdovho tst. Je ztlesoval blahoslavenstv bhem celho svho ivota –  od narozen v betlmsk jeskyni a po smrt na ki a vzken. Vechny psliby o Bom krlovstv se v nm naplnily.  Vyhlenm blahoslavenstv ns Je vyzv, abychom ho nsledovali,  abychom  s nm li cestou lsky, kter ns jako jedin dovede do vnho ivota. Nen to snadn cesta, ale Pn ns ujiuje svou milost a nikdy ns nenech samotn. Chudoba, utrpen, poniovn, boj za spravedlnost, sil o kadodenn obrcen, zpas o ivot v souladu  s povolnm ke svatosti, pronsledovn a mnoho dalch vzev se objevuje v naem ivot. Pokud ale oteveme Jeovi dvee, pokud mu umonme, aby vstoupil do naich 1

djin, pokud s nm sdlme radosti a bolesti, zakusme pokoj a radost, kter nm me dt jen Bh, nekonen lska.  Jeova blahoslavenstv pinej revolun novost, zcela odlin vzor tst,  ne nm obyejn pedkldaj mdia a pevldajc  mnn. Pro mentalitu svta je pohoren, e Bh piel, aby se s nmi sjednotil, e zemel na ki! V logice tohoto svta jsou ti, kter Je oznauje za blahoslaven, povaovni za „poraen“ a slab. Naopak,  je opvovn spch za kadou cenu, blahobyt, arogance moci, prosazovn sebe na kor druhch.  Draz mlad lid, Je ns vyzv, abychom odpovdli na jeho nvrh ivota, abychom se rozhodli, jakou cestou chceme jt, abychom doshli opravdov radosti. Je to velk vzva vry. Je se nebl zeptat svch uednk, zda ho opravdu chtj nsledovat, anebo jt spe jinmi cestami (srov. Jan 6,67). A imon, nazvan Petr, ml odvahu odpovdt: „Pane, ke komu pjdeme? Ty m slova vnho ivota“ (Jan 6,68). Pokud i vy dokete Jeovi ci „ano“, v mlad ivot zsk smysl, a tak bude plodn.  2. Odvaha tst  Co ale znamen „blahoslaven“ (ecky makarioi)? Blahoslaven znamen astn. eknte mi: opravdu toute po tst? V dob, kdy lovka pitahuje tolik pelud tst, hroz riziko, e se spokoj s mlem, e bude  mt o ivot „malou“ pedstavu. Usilujte naopak o nco velkho! Rozite sv srdce! Jak kal blahoslaven Pier  Giorgio Frasssati, „t bez vry, bez  ddictv, kter je teba hjit,  bez  podpory  v nepetritm boji za pravdu, neznamen t, ale ivoit. Nikdy nesmme ivoit, ale t“ (Dopis I. Boninimu, 27. nora 1925). 20. kvtna 1990, v den blahoeen Piera  Giorgia Frassatiho, ho Jan Pavel II. nazval „muem blahoslavenstv“ (homilie pi mi svat: AAS 82 [1990], 1518).  Pokud opravdu nechte vyjt najevo nejhlub touhy svho srdce, zjistte, e je ve vs neuhasiteln touha po tst. To vm umon odhalit a odmtnout mnoh „lacin“ nabdky, kter vidte okolo sebe. Pokud hledme spch, poitek a sobeck vlastnn a vytvome si z toho modly, meme prot chvle opojen, falen pocit uspokojen,  ale  nakonec  se  staneme  otroky  a  nebudeme  nikdy  spokojeni,  budeme  hnni stle hledat nco vc. Je velmi smutn vidt „nasycenou“, ale slabou mlde.  Kdy sv. Jan psal mladm lidem, ekl: „…protoe jste siln a Bo slovo zstv ve vs a protoe jste pemohli zlho ducha“ (1 Jan 2,14). Mlad lid, kte si zvol Krista, jsou siln, iv se jeho slovem a „nenacpvaj se“ jinmi vcmi! Mjte odvahu jt proti proudu. Mjte odvahu k opravdovmu tst! eknte „ne“ pomjiv, povrchn a zvrhl kultue, kter vm neumon vzt na sebe zodpovdnost a elit velkm vzvm ivota!  2

3. Blahoslaven chud v duchu…   Prvn blahoslavenstv, tma ptho Svtovho dne mldee, oznauje chud v duchu za astn, protoe jim pat nebesk krlovstv. V dob, kdy mnoz lid trp v dsledku ekonomick krize, me spojen chudoby a tst vypadat jako nemstn.  V jakm smyslu meme povaovat chudobu za blahoslavenstv?  Pedevm se sname pochopit, co znamen „chud v duchu“. Kdy se Bo Syn stal lovkem, vybral si cestu chudoby a  odkn. Jak k sv. Pavel v Listu  Filipskm:  „Mjte v sob to smlen, jak ml Kristus Je: akoli m boskou pirozenost, nic nelpl na tom, e je rovn Bohu, ale sm sebe se zekl, vzal na sebe pirozenost sluebnka a stal se jednm z lid“ (2,5­7).  Je je Bh, kter se zk  vlastn slvy. Zde vidme volbu  chudoby  Boha:  z bohatho, jm byl, se stal chudm, aby ns obohatil skrze svou chudobu (srov. 2 Kor 8,9). Toto tajemstv kontemplujeme  v jeslikch, kdy vidme Syna Boho v dobytm labu; a potom na ki, kde odkn dosahuje vrcholu.  eck pdavn jmno ptochs  (chud) nem jen materiln rozmr, ale znamen „ebrav“. Souvis to s hebrejskm pojmem anawim, „Iahweho chud“, co pipomn pokoru, vdom vlastnch omezen, vlastnch existennch podmnek chudoby. Anawim dvuj Hospodinu, vd, e jsou  na nm zvisl.   Je – jak to dokzala dobe vidt sv. Terezie od Dtte Jee – se ve svm  vtlen pedstavuje jako ebrk, jako chud,  hledajc lsku. Katechismus katolick crkve hovo o lovku jako o „Bom ebrkovi“ (l. 2559) a k nm, e modlitba je setkn Bo zn s na zn (l. 2560).  Sv. Frantiek z Assisi velmi dobe pochopil tajemstv blahoslavenstv chudch v duchu. Kdy k nmu Je hovoil v malomocnm a v Ukiovanm, rozeznal Bo velikost a vlastn stav pokory. Ve sv modlitb trvil Prosek hodiny a ptal se Pna: „Kdo jsi ty? Kdo jsem j?“ Zekl se pohodlnho a bezstarostnho  ivota, aby se oenil s „Pan  chudobou“, aby  napodoboval  Krista  a  doslova  nsledoval evangelium. Frantiek il napodobovn chudho Krista a  lsku k chudm  neoddliteln  jako dv strany te medaile.  Mohli byste se m tedy zeptat: co mme konkrtn udlat, aby se tato chudoba  v duchu  stala ivotnm stylem a konkrtn vstoupila do na existence? Odpovm vm ve tech bodech.  Pedevm se snate mt svobodu  odstupem  od vc. Pn ns povolv k evangelnmu ivotnmu stylu, pro kter je charakteristick skromnost, abychom nepodlehli konzumn kultue. Jde o to hledat to podstatn, nauit se zkat mnoha povrchnch a zbytench vc, kter ns dus. Zbavme se 3

touhy po vlastnn, modlosluby penz a pltvn. Postavme na prvn msto Jee. On ns me osvobodit od modlstv, kter z ns dl otroky. Dvujte Bohu, draz mlad lid! On ns zn, miluje ns a nikdy na ns nezapomene. Tak jako se star o poln lilie (srov. Mt 6,28), nedopust, aby nm nco chyblo! I pro pekonn ekonomick krize musme bt ochotn zmnit ivotn styl, vylouit adu pltvn. Jako je nutn odvaha ke tst, podobn je nutn odvaha ke stdmosti.  Pro it tohoto blahoslavenstv na druhm mst potebujeme konverzi  tkajc se chudch. Musme se o n starat, bt citliv k  jejich duchovnm  i  hmotnm potebm. Vm, mladm lidem, svuji zvl lohu vrtit solidaritu do stedu zjmu lidsk civilizace. Tv v tv starm a novm formm chudoby – nezamstnanost, emigrace, ada zvislost rznho typu – je na povinnost bt bdl a uvdoml tak, e zvtzme nad pokuenm lhostejnosti. Mysleme i na ty, kte se nect bt milovni, nemaj nadji do budoucnosti, odmtaj se v ivot angaovat, protoe jsou zdeptan, zklaman a zastraen. Musme se nauit bt s chudmi. Nemjme sta pln krsnch slov o chudch! Setkvejme se s nimi, dvejme se jim do o, naslouchejme jim. Chud jsou pro ns konkrtn pleitost setkat se se samotnm Kristem, dotkat se jeho trpcho tla.  Ale – a to je tet bod – chud nejsou jen lid, kterm meme nco dt. I oni nm mohou mnoh nabdnout, nauit ns.  Z moudrosti chudch se mme hodn co uit! Pedstavte si, e jeden svtec z 18. stolet, Benedetto Giuseppe Labre, kter pespval v m na ulicch a il z milodar lid, se stal duchovnm rdcem mnoha osob, mezi nimi byli i lechtici a kn. V jistm smyslu jsou pro ns chud jako uitel. U ns, e hodnota lovka nen v tom, co vlastn, jak m konto v bance. Chud lovk, zbaven veho hmotnho,  si uchovv vdycky svou dstojnost. Chud ns mohou nauit mnohmu o pokoe a dve v Boha. V podobenstv o farizeovi a celnkovi (Lk 18,9­14) dv Je za vzor celnka, protoe je pokorn a povauje se za hnka. Tak vdova, kter dv do chrmov pokladny dv drobn mince,  je pkladem velkorysosti. Akoli m mlo nebo sp nic, d vechno  (Lk  21,1­4).  4. …nebo jejich je nebesk krlovstv  Hlavnm tmatem Jeova evangelia je Bo krlovstv. Je je zosobnn Bo krlovstv, je Emanuel, Bh s nmi. A krlovstv, panstv Boha, vznik a rozvj se prv v srdci lovka. Krlovstv je zrove dar a pslib. U nm bylo  dno  v  Jei, ale mus se jet zavrit v plnosti. Proto se kad den modlme k Otci: „Pij krlovstv tv.“  Mezi chudobou a evangelizac existuje hlubok pouto, je  i  mezi  tmatem minulho Svtovho dne –  „Jdte tedy, zskejte za uednky vechny 4

nrody“ (Mt 28,19) –  a tm letonm: „Blahoslaven chud v duchu, nebo jejich je nebesk krlovstv“ (Mt 5,3).  Pn si peje chudou crkev, kter evangelizuje chud. Kdy Je posl Dvanct na misie, k jim: „Neshnjte si do opasku ani zlat, ani stbrn, ani mdn mince, neberte si na cestu monu ani dvoje aty,  ani opnky,  ani hl, protoe dlnk m prvo na svou obivu“  (Mt  10,9­10). Evangeln chudoba je zkladn podmnkou, aby se ilo Bo krlovstv. Nejkrsnjmi  a spontnnmi  radostmi, kter jsem bhem svho ivota proil, jsou chud lid, kte tm nemaj na em ulpt. V na dob bude evangelizace mon jen dky nakaliv radosti.  Jak jsme vidli, blahoslavenstv chudch v duchu ovlivuje n vztah k Bohu,  ke hmotnmu majetku a k chudm. Dky Jeovu pkladu a jeho slovm  vidme, nakolik potebujeme obrcen, abychom dokzali, e nad logikou  mt stle vc  pevauje bt vc! Pochopit hlubok smysl blahoslavenstv nm mohou nejvce pomoci svat. Svatoeen Jana   Pavla  II.  o  Druh velikonon nedli je v tomto smyslu udlost, kter napluje nae srdce radost. Bude velkm patronem SDM, jejich zakladatelem a vdcem byl. A ve spoleenstv svatch bude nadle pro vs vechny otcem a ptelem.  Na duben pipad i tict vro odevzdn Ke mladm lidem k jubileu  Vykoupen.  Prv tmto symbolickm gestem zahjil Jan Pavel II. velkou pou mladch lid, kter od t doby prochz vemi pti kontinenty. Mnoz si pamatuj slova, jimi pape o Velikonon nedli 1984 vysvtlil sv gesto: „Draz mlad, na zvr Svatho roku vm svuji prav znak tohoto jubilejnho roku: Jev k! Neste ho do svta  jako znamen lsky Pna Jee k lidstvu  a hlsejte vem, e jen v zemelm  a vzkenm Kristu je spsa a vzken.“  Draz mlad, Magnificat, hymnus Panny Marie, chud v duchu, je tak hymnem toho, kdo ije blahoslavenstv. Radost evangelia trysk z chudho srdce, kter um jsat a asnout nad Bomi skutky jako srdce Panny, kterou  vechny generace nazvaj „blahoslavenou“ (srov. Lk 1,48). A nm Panna Maria, Matka chudch a hvzda nov evangelizace, pomh t evangelium,  vtlovat blahoslavenstv do naeho ivota a mt odvahu ke tst.  Ve Vatiknu 21. ledna 2014, o svtku sv. Aneky, panny a muednice     Frantiek 

5