Věstník kostela svaté Zdislavy Srpen 2014
Věřím, že úkol křesťanů a jejich poslání není Boha dokazovat, ale o něm svědčit. Ale žádné Boží dítě se neobejde bez požehnání plnosti Ducha svatého. To není jen pro službu kazatele, ale pro každého křesťana. Možná si myslíš, že jsi jen obyčejný člověk a nemáš velké věci co nabídnout. Důležité není co, ale komu to dáš a co On s tím udělá. Přinášej tedy to, co máš v ruce a dej to Pánu. Mojžíš měl v ruce jenom hůl. Chudá vdova měla jen poslední dvě mince. Chlapec měl jen pět chlebů a dvě ryby. Pán je rozmnožil a požehnal a nasytil hladový zástup.
Ježíš Kristus na kříži zaplatil náš dluh. Zaplatil za naše viny a hříchy.
Jeden příběh vypráví o dvou přátelích, kteří chodili na právnickou školu. Z jednoho se stal soudce, ten druhý porušil zákon a skončil před soudem. Hádej, kdo seděl v křesle soudce? Jeho kamarád. Jak ale mohl být soudce milosrdný a zároveň spravedlivý? Svlékl si černý talár, prošel k lavici obžalovaných, kde stál vazebně stíhaný, a řekl: „Nejen že jsem kamarád tohoto muže, ale dnes jsem i jeho zachránce. Přebírám zodpovědnost za všechny jeho dluhy.“ Totéž udělal Bůh pro nás na kříži.
Pán Ježíš koná mocná, zázračná znamení skrze sochu Nejsvětějšího Srdce Ježíšova v Gold Coast, v Austrálii.
V květnu 2003 začal ze sochy Nejsvětějšího Srdce Ježíšova vytékat olej. Stejně tak začal olej vytékat i ze sochy Panny Marie, Neposkrvněného Početí. "Dovoluji Svým obrazům plakat, abych ve vás probudil výčitky a bolest, ale slyším jen krátký vzdech, který mi přinese maličké ulehčení, ale tak rychle necháváte svá srdce unášet starostmi světa.
Pak v roce 2005 začala na soše Nejsvětějšího Srdce Ježíšova vytékat z rýny v pravé dlani krev. Krev i olej ze sochy vytékají dodnes.
Pohled na plačící sochu nebo obraz nás má odvrátit od cesty zla.
Moravský metropolita, arcibiskup Jan Graubner se ohradil proti tvrzením komunistických, resp. soc.demokratických poslanců o „kolaboraci katolické církve s Hitlerem“. Poslanec Foldyna tvrdil, že „klér (míněno patrně katolický klérus) se nepochybně kolaborace dopustil“.
Metropolita se odvolal na situaci arcidiecéze olomoucké, „z níž zahynulo v koncentrácích nebo bylo popraveno 29 kněží a 79 jich koncentrák přežilo“. „Pražská diecéze měla v roce 1938 okolo 1300 kněží včetně řeholních: z toho bylo Čechů jen něco přes polovinu a diecéze byla po záboru Sudet zmenšena o podstatnou část (Tachovsko, Karlovarsko, Chebsko). Z Čechů byli 3 kněží popraveni, 20 jich zemřelo ve vězení, dalších více než 100 kněží bylo vězněno a asi 50 internováno.
Celkově bylo z území protektorátu vězněno v koncentračních táborech a věznicích 260 duchovních, internováno 111, během věznění zahynulo 65 duchovních, popraveno bylo osm. Nacisté zabrali arcibiskupský seminář v Dejvicích, biskupský seminář v Českých Budějovicích a další. Po heydrichiádě došlo k faktickému zrušení všech bohosloveckých učilišť, protože studenti byli odesláni na nucené práce. Byla zatčena třetina kanovníků svatovítské kapituly. Nejostřejší byl postup proti řeholím. Jezuitům byla zrušena gymnázia v Bubenči a na Velehradě „pro říši nepřátelskou činnost“, byla jim zabrána řádová kolej s filosofickým studiem v Benešově a rezidence u svatého Ignáce v Praze. Benediktinům byl zabrán emauzský kostel i klášter, obojí vykradeno, členové řádu posláni do koncentračních táborů nebo totálně nasazeni, podobně dopadli novoříšští premonstráti a další. Milosrdným bratřím byla odňata nemocnice Na Františku, většina jich byla poslána do koncentračního tábora. Ženským řeholím byly zabírány školy (voršilkám, školským sestrám, františkánkám a dalším). Řada z nich byla rovněž odeslána do koncentračních táborů, dominikánka Dolanská v Ravensbrücku zahynula.“ Metropolita Jan Graubner rovněž poukazuje na úlohu KGB ve vytvořením „černé legendy“ o spolupráci papeže Pia XII. s nacisty.
Nedávno jsem slyšel nádhernou větu: „Lidé nestárnou pouze tím, kolik mají let. Lidé stárnou tím, že přicházejí o své ideály.“ Bible naopak říká, že poslední kapitoly našeho života mohou být ty nejlepší. Mojžíš realizoval své sny, když mu bylo 80 let. Starý Abraham byl zralejší než mladý ztřeštěný Abram. 85letá Anna měla ještě dost sil, aby se modlila za Mesiáše a přivítala ho v chrámu. Svatý Jan psal své listy, když mu bylo asi 100 let a ostrov Patmos, kde žil ve vyhnanství, se mu stal velkou inspirací. Zdá se, že celý jeho život směřoval k této chvíli. Poslední roky mohou být tedy ty nejlepší! Heinrich Schliemann odešel do penze, aby se pustil do hledání Tróje, kterou také našel. Winston Churchill se místo zaslouženého odpočinku chopil pera a ve svých 79 letech získal Nobelovu cenu za literaturu. Jeden muž se ve svých 94 letech začal učit anglicky, a když se ho ptali, proč se teď pustil do učení, tak řekl: „Teď anebo nikdy!“ Starému člověku může slábnout zrak, ale sny by se měly zostřovat. Ne vidění země, ale nebe.
Ti, kdo v životě vyhlíželi nebe, měli pro své kroky větší svěžest a sílu.
Trochu legrace.
Jižní Morava. V kostele se koná svatba. Po mši přichází do zákristie ženich a ptá se faráře, co je dlužen. Kněz povídá: "U nás bývá zvykem, že ženich dá tolik, nakolik si cení nevěsty." Ženich začne přemýšlet, nakonec sáhne do kapsy a podá knězi padesát korun. Kněz přijme peníze, ještě jednou se podívá na nevěstu a ženichovi dvacet korun vrátí. Pan farář učí pana kaplana kazatelskému umění a dává mu několik důležitých pokynů a rad: "Když budeš hovořit o nebi, ať tvůj obličej září, jako by byl osvícen nebeským jasem a v tvém pohledu ať lidé uvidí odlesk nebeské slávy. A když budeš mluvit o pekle - potom postačí, když si uchováš svůj obvyklý výraz!"
Letošní dovolenou jsem prožil ve společnosti otce Petra, jeho maminky, jeho synovců a neteře a rodiny Horutových. Navštívili jsme i poutní místo v Chorvatsku – Veprice. Těsně před Makarskou ve směru od Splitu, před jejím severozápadním okrajem, upozorňuje na Jadranské magistrále nenápadná tabulka "Svetište Vepric" na odbočku do zalesněného svahu pod pohořím Biokovo. Na konci této odbočky se po pár stech metrech objeví mariánské poutní místo Vepric, zasvěcené Matce Boží Lurdské (Majka Božja Lurdska nebo též Gospa Lurdska). A právě tady, v krásném nedotčeném přírodním prostředí založil biskup Dr. Carić posvátné místo kultu Matky Boží Lurdské. Jeho inspirací bylo proslavené francouzské poutní místo Lurdy, které navštívil.
Navštívili jsme několikrát i Medžugorii ( Bosna a Hercegovina), místo zjevení Panny Marie – Podbrdo. 24. června 1981 šest mladých lidí: Ivanka Ivanković, Mirjana Dragičević, Vicka Ivanković, Ivan Dragičević, Ivan Ivanković a Milka Pavlović nad místem nazvaným Podbrdo - vrch zjevení, které se nachází několik metrů nad cestou Medžugorie Bijakovići; údajně viděli mladou ženu s dítětem v náručí, která jim rukou ukazovala, aby se k ní přiblížili, neposlechli, ale pár dní nato pocítili, aby se na to místo vrátili. První slova, která podle mladých vizionářů Panna Maria řekla světu, byla: „Mír, mír, mír - a jenom mír! Mír musí zavládnout mezi člověkem a Bohem a též mezi lidmi!“ (26. června 1981). Hlavní poselství jsou mír, víra, obrácení, modlitba, půst. Vizionáři zjevení nejčastěji označují jako "Gospu", což je v bosenštině a chorvatštině běžné označení pro Pannu Marii. Gospa sama sebe nazývá Královnou pokoje - Královnou míru (Kraljica mira).
Setkat se s Kristem ve mši svaté jde i ve skromnějších podmínkách. Bydleli jsme ve vesničce Podaca ( Chorvatsko).
Naše schola při mši svaté
Modleme se: Bože nebes, Bože země, Bože andělů a archandělů, Bože patriarchů, Bože proroků, Bože apoštolů, Bože mučedníků, Bože panen, Bože, jenž máš moc dávat život po smrti a pokoj po práci, neboť není Boha kromě Tebe, a nemůže být jiný, leč Ty, Stvořitel všech věcí viditelných i neviditelných, a jehož Království nebude mít konce. Pokorně prosíme Tvou mocnou velebnost, abys nás vysvobodil od každé moci, léčky, klamu a nepravosti pekelných duchů a zachoval nás bez úhony. Skrze Ježíše Krista, našeho Pána. Amen.
Adoro te devote. Úkon klanění mimo mši svatou prodlužuje a umocňuje to, co bylo vykonáno samotným slavením liturgie, protože jenom v adoraci může zrát hluboké a opravdové přijímání. A právě v tom je osobním setkání s Pánem. Při adoraci vyznáváme víru s pohledem obráceným k Božímu Tělu, ke svátosti oltářní. Touto vírou se zříkáme satana a všech jeho svodů; zříkáme se idolů peněz, samolibosti, pýchy, moci a násilí. My křesťané se nechceme klanět ničemu a nikomu na tomto světě než Ježíši Kristu, který je přítomen ve svaté eucharistii. Možná si ne vždy uvědomujeme až do hloubky, co toto naše vyznání víry znamená, jaké důsledky má nebo by mělo mít. Lid, který se klaní Bohu v eucharistii, je lidem, který putuje v lásce. Klanět se Bohu v eucharistii, putovat s Bohem v bratrské lásce.
Drazí bratři a sestry, eucharistie nás společně shromážďuje. Tělo Páně nás sjednocuje, činí z nás
jednu rodinu, Boží lid shromážděný kolem Ježíše, Chleba života. Budete-li se klanět Kristu a putovat za Ním a s Ním, vaše diecézní církev a vaše farnosti porostou ve víře a v lásce, v radosti z evangelizace. Budete církví, v níž otcové, matky, kněží, řeholníci, katecheté, děti, staří i mladí putují bok po boku, podporují se, pomáhají si a mají se rádi jako bratři zejména v těžkých chvílích. Z homilie papeže Františka při mši svaté, Sibari v Kalábrii 19.6.2014
Mše svaté v srpnu. Neděle 3.8. 10,00h. – 18.neděle v mezidobí. Varhaník – Aleš Stavinoha, zpěv Lucie Pařenicová 709, 701, 802
1. Za všechny živé a zemřelé farníky. Středa 6.8. 17,30h. – svátek – Proměnění Páně. Varhaník – pan Poruba 707, 727, 703
1. Za zemřelého Josefa Pastorka, živou a zemřelou rodinu Pastorkovu,
Cyrila Solanského, živou a zemřelou rodinu Solanskou. Neděle 10.8. 10,00h. – 19.neděle v mezidobí. Varhaník – Vlastislav Stavinoha,zpěv Monika Švandová 523, 722, 812
1. Za živou a zemřelou rodinu Dorotíkovu, Šímovu, Kroupovu a Johana. Středa 13.8. 17,30h. – čtvrteční památka sv. Maxmiliána Marie Kolbeho, kněze a mučedníka. Varhaník – Jitka Závorková 842,712, 806
1. Poděkování za přijatá dobrodiní s prosbou o Boží požehnání do dalších let. Neděle 17.8. 10,00h. – 20.neděle v mezidobí. Varhaník – Aleš Stavinoha,zpěv Monika Švandová 711, 722, 890
1. Za zemřelého Luďka Zapletala, rodiče Zapletalovy a Bednářovy, živou a zemřelou rodinu a duše v očistci. Středa 20.8. 17,30h. – památka – sv.Bernarda, opata a učitele církve. Varhaník – pan Poruba 843, 727, 807 1.
Za rodiče Chudějovy, syna Jaroslava, živou a zemřelou rodinu a duše v očistci. Neděle 24.8. 10,00h. – 21.neděle v mezidobí. Sbírka na kostel. Varhaník – Eva Pařenicová, schola sv.Zdislavy 728, 701, 805
1. Poděkování za dožití 80let a 57let společného života s prosbou o požehnání pro rodinu Růčkovu, Bilovu a Křenkovu. 2. Za zemřelého Zdeňka Růčku, rodiče, bratra, živou a zemřelou rodinu Růčkovu, Klimkovu a duše v očistci.
Středa 27.8. 17,30h. památka – sv.Moniky. Varhaník – Eva Pařenicová 840, 701, 922
Za rodiče Petřekovy, 4 sourozence, zetě Jaroslava, živou a zemřelou rodinu a duše v očistci.
1.
Neděle 31.8. 10,00h. – 22.neděle v mezidobí. Varhaník – Eva Pařenicová, schola sv.Zdislavy 522, 908 1.
Za Anežku Kocourkovu, dvě děti, rodinu Bělunkovu, Červenou, živou a zemřelou rodinu.
V pátek 27.6. proběhlo u kostela a jeho okolí ( les ), zábavné odpoledne pro děti ke konci školního roku.
Děti hledaly truhlu ve které byl poklad.
