Věstník kostela svaté Zdislavy LISTOPAD 2015
Kvalita skutků se neměří léty, ale nadšením srdce, jak jsme to mohli vidět na Misijní neděli nejenom u těch nejmenších. Svatý Basil Veliký poukazoval na Ducha svatého jako na „místo“, kde se přináší Bohu oběť chval a díků, a podkládá toto tvrzení Ježíšovými slovy: „Ti, kteří Boha opravdově ctí, budou ho uctívat v Duchu a pravdě.“ (J 4,23)
Duch svatý zůstává velikým darem, který přichází do srdce člověka spolu s modlitbou.
Otec Jan si s chutí zahrál v pastoračním středisku.
Mše svaté v LISTOPADU 2015 Neděle 1.11. 10,00h. – Slavnost – Všech svatých varhaník – Eva Pařenicová
Za všechny živé a zemřelé farníky Pondělí 2.11. 17,30h. – Vzpomínka na všechny věrné zemřelé varhaník – Eva Pařenicová
Za Kristinu Kretkovou, manžela, syny, zetě, vnuka Petra a duše v očistci. Středa 4.11. 17,30h. – památka – sv.Karla Boromejského varhaník – pan Poruba
Za zemřelého Michala Růčku, manželku, syny, živou a zemřelou rodinu Růčkovu a duše v očistci. Neděle 8.11. 10,00h. – 32.neděle v mezidobí varhaník – Aleš Stavinoha
Za zemřelého Karla Kociána, živou a zemřelou rodinu Kociánovu.
Středa 11.11. 17,30h. – památka – sv.Martina Tourského varhaník – Eva Pařenicová
Za zemřelého Stanislava Barabáše, zemřelé rodiče Kurtinovy a živou rodinu z obou stran. Neděle 15.11. 10,00h. – 33.neděle v mezidobí varhaník – Vlastislav Stavinoha, schola sv.Zdislavy
Za živou a zemřelou rodinu Fojtáškovu, Prdovu a duše v očistce. Středa 18.11. památka – Posvěcení římských bazilik sv.apoštolů Petra a Pavla varhaník – pan Poruba
Za zemřelé Marii a Ludmilu Měkynovy, živou a zemřelou rodinu Měkynovu, Mizerovu a duše v očistci. V kostele jsou k rozebrání zdarma stolní kalendáře 2016, pro členy úklidových skupin. Přijměte je jako poděkování za Vaši službu Pánu Bohu. Bůh Vám žehnej.
Neděle 22.11. 10,00h. – slavnost – Ježíše Krista Krále varhaník – Eva Pařenicová, schola sv.Zdislavy
Za zemřelou Marii Šimurdovou, Oldřicha Šimurdu a Františku Mikulcovu. Za Jaroslava Sobka, dceru Janu, živou a zemřelou rodinu Sobkovu a Ondryášovu. Středa 25.11. 17,30h. – památka – sv.Kateřiny Alexandrijské varhaník – Eva Pařenicová
Poděkování za prožitá dobrodiní s prosbou o požehnání do dalších let, živou a zemřelou rodinu Cholevíkovu, Mokrošovu a duše v očistci. Neděle 29.11. 10,00h. – 1.neděle adventní varhaník – Aleš Stavinoha
Za zemřelou rodinu Jurajdovu, Jana Annu, 7 synů, 2 snachy. Za zemřelou rodinu Ondryášovu, Ondřeje a Marii, 3 syny, snachu a Marii Ondryášovu.
Vítěz letošní „drakiády“, soutěže v pouštění draků, se stal – Jiří Cholevík z Bacova. Když se jednou sv. Tomáše Akvinského zeptali, co je potřeba k tomu, stát se svatým, odpověděl: Stačí chtít! Ne porodem se žena stává matkou, ale tehdy, když dítě dobře vychovává. sv. Jan Zlatoústý
Neděle 1.11. – Slavnost Všech svatých Svátek všech svatých, neboli slavnost Všech svatých připomíná všechny svaté, nikoli pouze ty, kteří byli oficiálně kanonizováni. Slavnost Všech svatých vychází z historické události zasvěcení římského Pantheonu (původně pohanského chrámu všech olympských bohů) Panně Marii a všem svatým mučedníkům 13. května 609. Avšak na křesťanském Východě se slavil společný svátek všech mučedníků již od 4. století. Od 8. století se v Irsku a v Anglii, u Keltů a Franků začal slavit svátek Všech svatých (nejen mučedníků) 1. listopadu. Toto datum se ustálilo snad proto, že u Keltů začínal v tento den nový rok. Slavení svátku Všech svatých se brzy rozšířilo a v Římě se slaví pravidelně od 9. století. Jde o společnou slavnost lidí, kteří již vstoupili do „nebe“, to znamená do stavu svrchovaného a konečného štěstí ve společenství s Bohem a se všemi, kteří jsou spojeni s Kristem, který svou smrtí a zmrtvýchvstáním nebe „otevřel“. Toto tajemství společenství se samotným Bohem překonává jakékoliv chápání a jakoukoliv představivost. Bible o tom mluví obrazně: život, světlo, pokoj, svatební hostina, víno, království, otcův dům, nebeský Jeruzalém, ráj: „Co oko nevidělo, co ucho neslyšelo, a nač člověk nikdy ani nepomyslil, to všechno Bůh připravil těm, kdo ho milují.“ (1Kor 2,9)
Slova svatého evangelia podle Matouše. Když (Ježíš) uviděl zástupy, vystoupil na horu, a jak se posadil, přistoupili k němu jeho učedníci. Otevřel ústa a učil je: "Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království. Blahoslavení plačící, neboť oni budou potěšeni. Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví. Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství. Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha. Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni Božími syny. Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské království. Blahoslavení jste, když vás budou kvůli mně tupit, pronásledovat a vylhaně vám připisovat každou špatnost; radujte se a jásejte, neboť máte v nebi velkou odměnu." V tehdejším i dnešním světě patří gratulace bohatým, protože oni na všechno mají. Díky svým penězům mohou ovlivnit svět, ve kterém žijí, mohou se vyhnout mnoha nepříjemnostem, pojistit se, zabezpečit si pohodlný život a dopřát si, co je napadne. Nemusí se lopotit, jejich peníze, šikovně investovány, dělají další peníze. Nemusí se nikoho o nic doprošovat, naopak, mnoho lidí je závislých na nich. Ale chudoby se svět bojí, jelikož ona znamená nedostatek, závislost, bezmoc. Chudoba odsuzuje k bezvýznamnosti a bezvýznamní jsou přehlíženi, ponižováni, pošlapáváni.
Kdo je chudý, je slabý, a svět přece patří silným. Pán Ježíš však negratuluje silným a bohatým, ale těm, kdo patří k chudým. Negratuluje člověku k jakékoli chudobě: ví totiž dobře, že existuje i chudoba silně neblahoslavená, v níž člověk sice nic nemá, ale smýšlí stejně hmotářsky jako bohatí, je plný závisti a nenávisti vůči úspěšnějším, Boha obžalovává, že je nespravedlivý, když jiné nechal zbohatnout, a jeho ne, když jiným dal možnosti a zdraví, a jemu ne. A takové smýšlení je stejně uzavřené evangeliu jako sebejistota blažených majících. Myslím, že tu Pán netvrdí, že nám naše milosrdenství oplatí lidé. Většinou to tak také nebývá. Daleko spíš chce říci, že když dáváme dál Jeho milost, bude ji On mít pro nás. Ne proto, že vyměňuje něco za něco, ale proto, že jsme pochopili dosah Jeho evangelia.
V pondělí 2. listopadu si připomínáme Památku všech věrných zemřelých (dušiček). Mše svatá bude v 17,30h. Začneme modlitbami na našem hřbitově. Podle katolické nauky nemůže do nebe vejít nic nečistého – žádná duše, která by byla ještě poskvrněna nějakým neodčiněným hříchem, byť by to byl hřích lehký a zdánlivě nevýznamný. Takové duše, které v hodince smrti nejsou zatíženy hříchem smrtelným, ale nejsou ani dokonale čisté, jdou po smrti do očistce, kde trpí tak dlouho, „až bude zaplacen poslední haléř“.
Listopadový čas je spojen s dušičkami. Tomu, kdo pomáhá duším v očistci, se přivlastňují zvláštním způsobem motlitby Církve svaté za zemřelé. Budou se za něho u Boha přimlouvat také duše, které z očistce vysvobodil. Svatý Tomáš Akvinský – dominikán – napsal, že motlitby za zemřelé jsou Bohu milejší než motlitby za hříšníky, neboť zemřelí jsou ve větší tísni a sami sobě pomoci nemohou.
Co jsou to odpustky? Odpustky (latinsky indulgentiae) jsou prominutí časných trestů před Bohem za hříchy, jejichž vina a s ní související věčné tresty již byly odpuštěny. Je to odpuštění, které může náležitě připravený věřící obdržet prostřednictvím církve. Podle toho, odpouštějí-li se všechny časné tresty, nebo jen část, rozlišují se odpustky na úplné a částečné. K tomu, aby byl někdo způsobilý získat odpustky, musí být pokřtěný, neexkomunikovaný a ve stavu milosti. K tomu, aby způsobilý člověk odpustky získal, musí mít úmysl je získat a musí splnit uložené skutky v předepsané době a stanoveným způsobem.
Plnomocné odpustky pro duše v očistci v dušičkovém týdnu. Každý hřích má za následek vinu a trest. Vina je odpuštěna na základě lítosti a vyznání ve svaté zpovědi, trest je odpuštěn podle míry naší lásky k Bohu. I kdyby člověk zemřel hned po rozhřešení, nemusel by jít přímo do nebe, ale mohl by ho čekat očistec, aby si odpykal tresty za hříchy, které mu už byly odpuštěny. Církvi je svěřen nevyčerpatelný poklad zásluh, které jí získal Kristus ve svém lidství, Panna Maria a svatí, a má moc z tohoto pokladu dávat Božské spravedlnosti náhradu za tresty, které by jinak hříšníky ještě čekaly.
V dušičkovém týdnu (1. - 8. listopadu) nám dává Církev možnost uskutečnit společenství svatých - kdy církev bojující přispívá pro zásluhy církve vítězné plnomocnými odpustky církvi trpící - těm, kdo si odpykávají tresty za své hříchy v očistci. Tzn. že pro zásluhy Krista a svatých jsou jim hned odpuštěny všechny tresty a mohou odejít z očistce do nebe.
kdy
co
podmínky
3. běžné + při návštěvě kostela se pomodlit 1.11. Otčenáš a Věřím v Slavnost plnomocné Boha; odpoledne odpustky nebo všech 3. běžné + návštěva svatých hřbitova a tam modlitba za zemřelé 3. běžné + při návštěvě kostela 2.11. se pomodlit Vzpomínka Otčenáš a Věřím v na plnomocné Boha; celý den všechny odpustky nebo věrné 3. běžné + návštěva zemřelé hřbitova a tam modlitba za zemřelé 3. - 8.11. listopadu
3. běžné + návštěva plnomocné hřbitova a tam celý den odpustky modlitba za zemřelé
3. běžné podmínky pro získání odpustků jsou: 1. svatá zpověď; stačí dva týdny před nebo po, pro získání odpustků je stav milosti nutný a dokonce je třeba nemít zalíbení v žádném, ani lehkém hříchu; 2. svaté přijímání; je třeba přistoupit ten den; 3. modlitba na úmysl sv. Otce; je třeba se pomodlit ten den. Odpustková motlitba za duše v očistci – Ježíši, ty tolik duše miluješ, prosím a zapřísahám Tě pro smrtelný zápas Tvého Nejsvětějšího srdce, očisť svou Krví všechny hříšníky celého světa, kteří nyní bojují svůj poslední boj a ještě dnes zemřou. Božské srdce Ježíšovo, které jsi vytrpělo smrtelnou úzkost, smiluj se nad umírajícími. Amen. Modlitba za zemřelé patří k nejstarší křesťanské tradici. Vzpomínka na mrtvé se koná při každém slavení eucharistie. Každá mše svatá je „zádušní“. Slavení této vzpomínky zavedl sv. Odilo, benediktinský opat z Cluny (998).
Den věrných zemřelých – „ Dušičky“ V lidové tradici jsou „Dušičky“ památkou všech věrných zemřelých. Pozůstalí navštěvují hřbitovy, aby na hrobech rozsvítili svíčky, v tento listopadový den se konají nejen mše svaté, ale i pobožnosti na hřbitovech. Zvláště v této době církev nabízí získání odpustků přivlastnitelných pouze duším v očistci. Znamená to, že např. za své dobré skutky, modlitby apod. Po vykonání církví daných úkonů si „zisk“ z těchto modliteb nepřivlastňujeme, ale tato dobra dáváme k dispozici Bohu, aby je „přivlastnil“ těm, jejichž duše jsou ve stadiu očišťování a sami tedy již na zemi nemohou dobré skutky konat. Jde o výraz soucitu, milosrdenství a solidarity s těmi, kdo nás předešli, aby bezpečně spočinuli v Boží náruči.
Úmysly apoštolátu modlitby na rok 2015 úmysl všeobecný 2. úmysl misijní 3. úmysl našich biskupů
1.
LISTOPAD 1. Abychom se uměli otevřít osobnímu setkání a dialogu se všemi lidmi, také s těmi, kdo mají jiné přesvědčení než my. 2. Za církevní pastýře, aby hluboce milovali své stádce, a tak ho mohli doprovázet na cestě a udržovat jeho naději živou. 3. Za Boží útěchu pro ty, kdo trpí ztrátou svých blízkých zvláště z důvodu nenávisti a válek.
Buďte silní ve víře. Nebojte se!“ – to je motto, které zvolila Biskupská konference Keni pro apoštolskou návštěvu papeže Františka. 25. listopadu papež František zahájí v Keni svou africkou cestu.
Neděle 8.11. – 32.neděle v liturgickém mezidobí
Slova svatého evangelia podle Marka. Ježíš učil (zástupy): "Varujte se učitelů Zákona! Chodí rádi v dlouhých řízách, mají rádi pozdravy na ulicích, první sedadla v synagogách a čestná místa na hostinách; vyjídají vdovám domy pod záminkou dlouhých modliteb. Ty stihne tím přísnější soud."
Potom se posadil proti chrámové pokladnici a díval se, jak lidé dávají do pokladnice peníze. Mnoho boháčů dávalo mnoho. Přišla také jedna chudá vdova a dala dvě drobné mince, asi tolik jako pár halířů. Zavolal své učedníky a řekl jim: "Amen, pravím vám: tato chudá vdova dala víc než všichni ostatní, kteří dávali do pokladnice. Všichni totiž tam dali ze svého nadbytku, ona však dala ze svého nedostatku. Dala všechno, co měla, celé své živobytí." Pán Ježíš v evangeliu mluví o tom, co je pravá zbožnost, co je Bohu milá oběť. A schválně si k tomu vybral místo, kde lidé dávají jen podle svého uvážení a zůstávají při tom téměř úplně anonymní prostor pro chrámovou sbírku. Jeho vůbec nenapadlo zlehčit tento hmotný projev vděčnosti. On nesdílí, ale popírá štítivý odpor svatoušků vůči penězům, jako by byly něco nečistého. Neboť vděčnost za Boží dobrodiní se projevuje také tím, že část hmotných dobrodiní vrátím zpět do Božích rukou. Naše víra nebo nevěra přece určuje i způsob zacházení s financemi, nejen způsob zacházení s duchovními věcmi. A v tom nám dává chudou vdovu za příklad. To je v Jeho očích hodno jména oběť. To je odpověď hodná velikosti Božího díla pro nás. Vždyť On pro nás neměl pouhé zbytky své lásky, ale miloval nás tak, že nám dal svého jednorozeného Syna a s ním všecko ostatní.
Středa 11.11. – památka sv.Martina Tourského Sv. Martin - co nám může tento starověký svatý vůbec dnes říci, vždyť žil ve 4. století, dnes se přece žije již zcela jinak. A je to pravda, dnes se skutečně žije zcela jinak, ale svatým se nestane člověk kvůli době, ve které žije, ale pro svoje vlastnosti, které kultivuje ve víře. Martin byl první, kdo byl uctíván jako svatý, ačkoliv nebyl mučedníkem a jeho kult se rozšířil brzy po celé Evropě. Dnes prožívá sv. Martin renesanci v podobě svatomartinské husy a vína. Proč se peče zrovna svatomartinská husa. Legenda praví, že Martin ze skromnosti nechtěl přijmout hodnost biskupa a schoval se v přístřešku s husami, ty jej však svým kejháním prozradily. Se svatomartinským vínem to není o moc lepší, jeho dějiny jsou velmi krátké a zavádějí nás do doby vlády císaře Josefa II. Tehdy bylo zvykem si na den sv. Martina poprvé připít novým vínem. V ten den totiž vinařům, kteří hospodařili u velkých sedláků, končila služba a její pokračování se dojednávalo právě při sklence vína a masíčku pečené husy. Obě tyto dobroty se tedy staly symbolem něčeho hlubšího, symbolem jedné důležité vlastnosti sv. Martina a tou bylo bezesporu jeho milosrdné srdce.
Podle legendy se tento voják římské armády jedoucí na bílém koni rozdělil s žebrákem o svůj plášť. Následující noci se mu ve snu zjevil Kristus oděný polovinou jeho pláště a sv. Martin se nechal pokřtít. Nejde o to, zda legenda je vylepšena pisatelovou obrazotvorností, nebo ne, ale jde o to, co nám chce sdělit. Kristus nám v evangeliu říká: "milosrdenství chci a ne oběť". Výraz milosrdenství je z latinského miseree - což znamená mít slitování a cor - srdce.
Není náhodou, že milosrdenství vychází ze srdce a nikoli z rozumu. Otec Tomáš kardinál Špidlík v jedné ze svých knih píše: "Kdo má na nádraží lehounký kufřík, má pomoci do vlaku tomu, kdo zavazadlo nemůže unést.
Nešťastná povaha je zavazadlo velmi těžké, bez pomoci jiných se sotva unese." Člověk by očekával, že nabádání bude adresováno tomu s nesnesitelnou povahou, aby své bližní tolik neotravoval, ale zatím jsme to my, kdo je vyzýván ke změně. Apoštol Pavel říká v listu Galatským: "Berte na sebe břemena jedni druhých, tak naplníte zákon Kristův." (Gal 6, 2) Pomoci někomu s kufry nám asi potíže nedělá, člověk se cítí jako-by potěšen svým vlastním dobrým skutkem. Horší je to ale se zavazadlem nešťastné povahy bližního, tady totiž místo svalů potřebujeme pořádnou dávku milosrdenství. Možná bychom i nešťastnou povahu chvilku „poponesli“ ale snášet ji dnes a denně. Dříve nebo později jsme se svou snášenlivostí v koncích. A tak se milosrdenství přetavuje v oběť.
Tato oběť pak v konečném důsledku nás přivádí k osobní svatosti, jako sv. Martina.
Neděle 15.11. 33.neděle v mezidobí
Slova svatého evangelia podle Marka. Ježíš řekl svým učedníkům: "V těch dnech, po velkém soužení, se zatmí slunce a měsíc přestane svítit, hvězdy budou padat z nebe a hvězdný svět se zachvěje. A tehdy (lidé) uvidí Syna člověka přicházet v oblacích s velikou mocí a slávou. Potom pošle anděly a shromáždí své vyvolené ze čtyř světových stran, od konce země až po konec nebe.
Poučte se z přirovnání o fíkovníku! Když se už jeho větve nalévají mízou a nasazují listy, poznáváte z toho, že léto je blízko. Stejně tak, až uvidíte, že se to děje, poznáte, že je blízko, přede dveřmi. Amen, pravím vám: Toto pokolení nepomine, dokud se to všechno nestane. Nebe a země pominou, ale má slova nepominou. O tom dni a o té hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn, jenom Otec." Jedná se o lidový obraz, který poukazuje na změny ročních období. Na rozdíl od mnohých dalších rostlin, se kterými je možné se setkat v Palestině, fíkovník během zimy nemá listy. Na jaře vyráží pupeny, které postupně rostou a ohlašují tak léto a nastávající plody. Pomocí tohoto obrazu Ježíš učí své učedníky, že z toho, co je viditelné, je možné s jistotou rozeznat, jak blízko je to, co je ještě neviditelné. Křesťan má tedy žít s otevřenýma očima. Nemá se nechat rozptýlit a pouze si zaslepeně užívat života, nýbrž má s bdělým zrakem sledovat znamení příchodu Boha. Tato blízkost Pánova příchodu je aktuální pro všechny generace. Toto platí jak pro generaci Ježíšových učedníků, tak také pro každou generaci čtenářů evangelia.
Každý člověk má totiž k dispozici pouze čas svého pozemského života, aby očekával Pánův příchod.
Neděle 22.11. – slavnost – Ježíše Krista Krále
Slova svatého evangelia podle Jana. Pilát řekl Ježíšovi: "Ty jsi židovský král?" Ježíš odpověděl: "Říkáš to sám ze sebe, anebo ti to řekli o mně jiní?" Pilát odpověděl: "Copak jsem já žid? Tvůj národ, to je velekněží, mi tě vydali. Čeho ses dopustil?"
Ježíš na to řekl: "Moje království není z tohoto světa. Kdyby moje království bylo z tohoto světa, moji služebníci by přece bojovali, abych nebyl vydán židům. Ne, moje království není odtud." Pilát se ho zeptal: "Ty jsi tedy přece král?" Ježíš odpověděl: "Ano, já jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas."
V kostelích se koná před vystavenou Nejsvětější svátostí obnova zasvěcení lidstva Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu. ( litanie a motlitba Ježíši, Vykupiteli lidského pokolení… kancionál 066 ) Konec liturgického roku. Oslavíme Ježíše Krista, Krále lidských srdcí! Ježíšovo dobývání lidských srdcí je pozvolné, jemné a nenápadné. Ale kdo na této cestě dojde až k vrcholu, ke konečnému uvěření v Krista, ten pochopí, že získal to nejcennější, co lze vůbec v lidském životě získat, víc než tituly, víc než metály, víc než světské panování. V mysli nám zaznívají Ježíšova slova: "Hledejte nejprve Boží království, a ostatní vám bude přidáno" (Mt 6,33).
Papežské misijní dílo pomáhá… Svět vyrábí dostatek potravin pro nasycení každého muže, ženy i dítěte na Zemi. Ve světě nadbytku, ve kterém lidé vydávají vysoké částky za prostředky na hubnutí, je těžko představitelné, že pro miliony domácností je zajištění dostatečné stravy a pitné vody neřešitelným problémem. Podle údajů Organizace pro výživu a zemědělství na světě trpí chronickou podvýživou 815 milionů lidí. Každý den umírá hladem 15 000 dětí. To je mnohem více, než kolik zabijí války a přírodní katastrofy.Misijní díla podporují celou řadu projektů, které se snaží o povznesení důstojnosti obyvatel tzv. „třetích zemí“ budováním a provozem vzdělávacích a sociálních zařízení. Na světě existuje více než 50 000 charitativních katolických institucí, z toho 5 215 nemocnic, 16 428 ošetřoven, 823 leprocenter, 12 605 domů pro staré a handicapované lidi, 8 147 sirotčinců a 10 666 dětských center. Všechna tato zařízení jsou nadějí pro 800 milionů lidí trpících chronickou podvýživou, 250 milionů dětí, které musejí těžce pracovat, 200 milionů dětí, které chodí spát hladové a 120 milionů dětí, které nemají základní vzdělání. Na misijní neděli 18.10. 2015 farníci v kostele sv.Zdislavy, darovali ve sbírce na Misie 8 701 Kč a do misijního andělíčka jste darovali 21 773 Kč, obě částky byly odeslány na pomoc chudým dětem ve světě. Bůh žehnej každému šťastnému dárci.
Exorcista o Islámském státu Římský exorcista P. Gabriele Amorth prohlásil, že Islámský stát je Satan a vytkl západním národům, že na to nereagují. „ISIS je Satan: věci se dějí nejdříve v duchovní oblasti a pak se konkretizují na této zemi, napsal na svou facebookovou stránku. „A duchovní oblasti jsou jen dvě – Duch Svatý a duch ďábla.“
Zlo se podle P. Amortha skrývá různým způsobem: v politice, v náboženství, v kultuře – ale má jen jeden zdroj inspirace: ďábla. „Jako křesťan s touto bestií bojuji duchovně,“ dodal.
„Politický svět dnes dostatečně nereaguje na masakry křesťanů, ale budeme muset bojovat s ISIS různým způsobem. Musíme se ptát, co Západ za poslední desetiletí udělal.“ P. Amorth vysvětluje: „Satan stále tvrdí, že svět je v jeho moci, a to, co říká on, je pravda. Biblicky řečeno žijeme v posledních dnech a ďábel zuřivě pracuje.“ Připomněl desetitisíce Iráčanů na útěku a útisk křesťanů v Sýrii. Opakovaně upozorňuje, jaké nebezpečí znamená, že lidé už nevěří v ďábla.
Lucifer - Cathedral of St. Paul, Liège, Belgium
Korunka k sv. archanděli Michaelovi Původ Korunky ke sv. Michaelovi sahá k Boží služebnici Antonii d'Astonac, které se ve vidění zjevil sv. Michael. Řekl Antonii, aby ho uctívala modlitbou k devíti andělským chórům. Zaslíbení Toho, kdo se bude modlit tuto pobožnost z úcty k němu, bude při svatém přijímání doprovázet devět andělů, vybraných po jednom z každého chóru. Těm, kteří se budou denně modlit tuto Korunku, bude pomáhat sv. Michael a všichni svatí andělé po celý život. Bože, pospěš mi na pomoc. Pane, pospěš mi pomáhat. Sláva Otci ... (Po modlitbě ke každému z devíti chórů následuje Otče náš a třikrát Zdrávas Maria). Na přímluvu svatého Michaela a nebeského chóru Serafů ať nás Pán učiní hodnými hořet ohněm dokonalé lásky. Amen. Na přímluvu svatého Michaela a nebeského chóru cherubů ať nám Pán udělí milost zanechat hříšné cesty a vykročit na cestu křesťanské dokonalosti. Amen. Na přímluvu svatého Michaela a nebeského chóru trůnů ať nám Pán vloží do srdce ducha pravé a upřímné pokory. Amen.
Na přímluvu svatého Michaela a nebeského chóru panstev ať nám Pán udělí milost ovládat naše smysly a přemáhat nevázané vášně. Amen. Na přímluvu svatého Michaela a nebeského chóru sil ať Pán chrání naše duše před ďáblovými úklady a pokoušením. Amen. Na přímluvu svatého Michaela a nebeského chóru mocností ať nás Pán chrání před zlým a před pádem do pokušení. Amen. Na přímluvu svatého Michaela a nebeského chóru knížectví ať Pán naplní naše duše duchem pravé poslušnosti. Amen. Na přímluvu svatého Michaela a nebeského chóru archandělů ať nám Pán dá vytrvalost ve víře a ve všech dobrých dílech, abychom dosáhli nebeskou slávu. Amen. Na přímluvu svatého Michaela a nebeského chóru andělů ať nás Pán svými svatými anděly chrání v tomto smrtelném životě a přivede do věčné slávy. Amen. Následuje Otče náš na počest andělů: sv. Michala, sv. Gabriela, sv. Rafaela a andělů strážných.
Závěrečná modlitba Slavné kníže, svatý Michaeli, vůdce a veliteli nebeských zástupů, strážce duší, přemožiteli odbojných duchů, služebníku v domě božského Krále a náš obdivuhodný průvodce, ty se skvíš vznešeností a nadpřirozenými ctnostmi, obracíme se na tebe s důvěrou a prosíme, abys nás chránil od každého zla a svojí milostivou ochranou nám pomáhal sloužit Bohu po všechny dny našeho života. V. Oroduj za nás, slavný sv. Michaeli, kníže Kristovy církve. R. Abychom se stali hodnými jeho zaslíbení. Všemohoucí a věčný Bože, tys nám ve své nevýslovné dobrotě a milosrdné touze spasit všechny lidi ustanovil slavného archanděla, sv. Michaela, za knížete tvé církve. Vysvoboď nás od našich nepřátel, aby nás netrýznili v hodině naší smrti, ale aby nás sv. Michael přivedl k tobě. Prosíme tě o to pro zásluhy Ježíše Krista, našeho Pána. Amen.
Česnek prý chrání tepny před kornatěním, mrkev je dobrá na oči… Eucharistie bývá nazývána pokrmem, který v nás živí lásku a o tu se nás snaží ďábel připravit. Století rostou a upadají podle toho, jak se uctívá Nejsvětější svátost oltářní, Ježíš Kristus v Eucharistii. sv. Julián Eymard
Důvěřujte jako bez rozumu v Eucharistii a v Pannu Marii a uvidíte, co jsou zázraky. sv. Jan Bosco
Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Pán Ježíš se k nám takto obrací, protože naším životním údělem je práce a dřina. Když člověk odchází z tohoto světa, pak se obyčejně připomíná, co vykonal. Kdo žil poctivě, po tom zůstává mnoho dobrého. Když přátelé vzpomínají na nějakého zemřelého farníka, také se nejednou zmiňují o práci, která vyplňovala většinu jeho života. Po práci samozřejmě přichází také únava. Současní lidé asi mají méně práce fyzické a více práce duševní, ale ta snad vyčerpává ještě víc. A tak nás všechny upracované a unavené Ježíš zve:
Pojďte ke mně, a já vám, dám odpočinout.
Zbavit se závisti! Závistivec, lakomec a kníže. Kolik zlosti má v sobě tento hřích, vám jasněji ukážu na příkladu.
Svatý Vincenc z Ferrery vypráví, jak se jeden kníže dozvěděl, že v jeho městě žijí dva zvláštní lidé – jeden z nich byl lakomec, druhý závistivec. Kníže nařídil zavolat je k sobě a řekl, že pro ně udělá všechno, o cokoli ho poprosí, ale pod jedinou podmínkou: že ten, který první řekne svoji prosbu, dostane pouze polovinu toho, co druhý.
Tato podmínka oba muže velmi znepokojila.
Lakomec chtěl nejen dostat peníze, ale řekl si: „Jestliže vyslovím svou prosbu jako první, dostanu pouze polovinu toho, co ten druhý.“ Závistivec chtěl také prosit, ale bál se, že ten druhý dostane o polovinu víc než on. Čas utíkal a nikdo z nich neřekl žádnou prosbu, protože jednoho svazovala chamtivost a druhého závist. Kníže už nechtěl déle čekat a nařídil, aby svou prosbu přednesl nejprve závistivý. A víte, co ten vykřikl, unesen veškerým zoufalstvím? „Jestliže Vaše knížecí milost přislíbila učinit všechno, o co požádáme, chci, aby mi bylo vyloupnuto jedno oko.“ Neboť se domníval, že i jediným okem si vychutná pohled, jak tomu druhému vyloupnou oči obě.
Jak moc je tento hřích rozšířen po světě! Obklopuje všecky a všecko. A přesto se lidé brání ho v sobě rozpoznat, a tím více se v tomto směru nechtějí polepšit. Svatý Basil říká, že závistivý člověk je strašnou potvorou, která dobré oplácí zlým. Tento hřích ho táhne do stále větší propasti, vzdaluje ho od Boha, zaslepuje a zatvrzuje stále víc. Proto obrácení závistivého je den ze dne stále těžší. Jestliže chceme být spaseni, musíme bližnímu přát dobro, těšit se z jeho štěstí a trápit se jeho neštěstím. Sv. Jan Maria Vianney
ROZVRH NÁBOŽENSTVÍ NA DOLNÍ BEČVĚ ŠKOLNÍ ROK 2015/2016 TŘÍDA, DEN, ČAS, VYUČUJÍCÍ, MÍSTO 4. AŽ 9. PONDĚLÍ 17:00 – 17:45 VÁCLAV TOMÁŠ HOLČÁK OP. – FARA Do výuky náboženství chodí 1. Václav Páša 2. Lucie Martinátová 3. Terezka Ondrůšková 4. Gabriela Krhútová 5. Aneta Růčková 6. Ondra Cholevík 7. Aneta Němcová 8. Hanka Pavelková 9. Kryštof Špatný 10. Vítek Špatný 11. Karolína Blinková 12. Veronika Jakšíková 13. Lucka Kubáňová 14. Tereza Vašková 15. Adéla Jabůrková 16. Barborka Cholevíková 17. Josef Vašek
18. Barborka Bilová
VÝUKA NÁBOŽENSTVÍ Pro školní rok 2015 – 2016 PROSTŘEDNÍ BEČVA TŘÍDA
Středa
1,2,3 třída 12:30 - 13:15 4,5. třída
13:30 - 14:15
Výuka náboženství probíhá ve škole, děti učí fr.Václav Tomáš Holčák OP.,terciář. 1. Lucie Petřeková 2. Vendulka Fiurášková 3. Marika Vašutová 4. Adélka Ondrůšková 5. Dominik Švihel 6. Adriánka Zemanová 7. Lukáš Macura 8. Vanesa Šenová 9. Denisa Šenkeříková 10. Jan Buš 11. Klárka Jaroňová 12. Sára Holčáková – 1. svaté přijímání 13. Anetka Cabáková – 1. svaté přijímání 14. Ivanka Cabáková – 1. svaté přijímání
15. Justýnka Jurajdová – 1. svaté přijímání 16. Maruška Blažková – 1. svaté přijímání 17. Marek Štůsek – 1. svaté přijímání 18. Markétka Miklová – 1. svaté přijímání 19. Petr Ondryáš 20. Anička Štůsková 21. Simonka Bernatská 22. Maruška Horútová 23. Pavel Tovaryš 24. Anetka Tovaryšová 25. Josef Vojkůvka – 1.svaté přijímání 26. Radka Žitníková 27. Hanka Macigová 28. Kristýnka Fárková 29. Jakub Fárek
„Musíš se narodit znova“ ( Jan 3,1-6 ) Ježíš je ve skutečnosti tím, koho hledáte, když sníte o štěstí; on je tím, kdo vás čeká, když vás nic z toho, co naleznete, neuspokojí; on je ta krása, která vás tolik přitahuje; je to on, kdo vás provokuje onou žízní po radikalitě, která vám nedovolí podvolit se kompromisu; je to on, kdo vás pobízí, abyste odložili masky, které činí váš život falešným; je to on, kdo čte ve vašich srdcích ta nejryzejší rozhodnutí, která by jiní chtěli udusit. Je to Ježíš, který ve vás vzbuzuje touhu učinit váš život něčím obrovským, je to on, kdo ve vás vyvolává vůli jít za ideálem a odmítání průměrnosti, která by vás pohltila; odvahu usilovat s pokorou a vytrvalostí o zlepšení sebe sama i společnosti, aby se stala lidštější a bratrštější.
Papežské Misijní dílo u svaté Zdislavy pomáhá chudým dětem. Setkání každý pátek od 17,00h. v pastoračním středisku.
Jen Srí Lanka má 350 tisíc sirotků z celkového počtu 20 milionů obyvatel…
Žebrák a rýže – příběh. Vesnicí procházel žebrák. Chodil od domu k domu a prosil o něco k jídlu. Ten den však nikde nic nedostal. Hladový, smutný a zklamaný se již chystal vesnici opustit. Vtom si všiml, že pod strání za vesnicí se choulí ještě jedna malá chaloupka. „Tam také nic nedostanu,“ pomyslel si.
Ale jeho hlad byl přece jen silnější, a tak odbočil z cesty a na dveře chaloupky zaklepal. Dlouho nic. „Že jsem sem vůbec chodil…,“ pomyslel si žebrák. Ale pak se dveře přece jen otevřely, vysunula se stará kostnatá ruka a žebrákovi do mošny nasypala hrstku rýže. A potom ještě jednu a dveře se zabouchly. Dvě hrstky rýže na celý den není mnoho. Žebrák odcházel z vesnice se smutnou náladou. Slunce již pomalu zapadalo, a když vešel do lesa, zmizelo zcela za obzorem. Se svěšenou hlavou se ubíral ke svému chudému příbytku. Hleděl do země a oddával se chmurným myšlenkám… O to víc ho na okraji mýtiny překvapila podivná záře. Vzhlédl vzhůru a uviděl zlatý kočár tažený zlatými koňmi a v tom kočáře seděl sám Bůh! Kočár se snesl na mýtinu a žebrák běžel ze všech sil za ním. „Teď něco dostanu,“ pomyslel si. Celý uřícený dohnal kočár, avšak dřív než stačil popadnout dech a říci Pánu Bohu, co vše by si přál, Bůh sám otevřel dveře kočáru, natáhl k žebrákovi ruku a zeptal se: „Co mi dáš?“ Žebrák zůstal stát jako opařený. Tohle nečekal. Pak ale přece jen sáhl do brašny, nabral jednu hrstku rýže – zdálo se mu, že nabral příliš mnoho, a tak raději ještě pár zrnek odsypal – a podal ji Pánu Bohu. Konec konců, když Bůh něco chce, nebylo by správné mu nedat vůbec nic… Bůh přijal rýži, poděkoval, koně zabraly a kočár brzy zmizel kdesi ve výšce. Žebrák tam stál a nemohl se vzpamatovat z toho zklamání.
Pak s ještě horší náladou pokračoval do svého příbytku. Doma nejdříve ani neměl na jídlo chuť. Potom se ale hlad znovu přihlásil o slovo. Žebrák tedy otevřel svou mošnu a užasl. Byly tam opět dvě hrstky rýže. Jedna, trochu větší, byla obyčejná. Na té nebylo nic zvláštního. Ale ta druhá, menší – bylo vidět, že z ní někdo několik zrnek odsypal, byla celá z ryzího zlata… Žebrák se na ni dívá, nevěří svým očím. Pak se svezl na kolena a se sepjatýma rukama a zvlhlýma očima zašeptal: „Bože, proč jsem jen neměl odvahu dát ti úplně všechno…“ A co budeme na konci svého pozemského života říkat my?
Kdo se nestane svatým, tak svůj život zbabral…
Kdo je nejvíc pokoušen? Snad alkoholici nebo ti, kdo proklínají, nebo lidé nečistí, kteří se noří do každého svinstva? Snad lakomec, který každým možným způsobem chce zbohatnout? Ne! Těmito lidmi satan pohrdá. U nich se jen zajímá, jak dlouho je udržet při životě, aby svým příkladem mohli ještě vice duši stáhnout do pekla. Kdyby například ten starý nemrava zemřel dříve, kdyby se ztratil z tohoto světa před patnácti či dvaceti lety, pak by nesvedl tamto děvče, neuvrhl by je do bahna neřesti. Nepohoršil by také toho mladíka, který možná až do smrti bude setrvávat v hříchu. Kdyby satan nalákal zloděje k častějším krádežím, určitě by skončil na šibenici a nenaučil by druhé krást a loupit. A kdyby satan tamtoho člověka nalákal k opíjení se bez přestávky, pak by se už dávno upil. Ale tím, že se mu život prodlužoval, naučil ještě další vymetat hospody. Kdyby zlý duch v nějaké rvačce připravil o život tohoto chlapíka nebo tamtoho chasníka, nebylo by potupeno tolik jiných lidi.
Sv. Augustin učí, že ďábel takovými hříšníky pohrdá a jakoby po nich plive. A kdo tedy zakouší nejsilnější pokušeni? Jsou to ti, kteří nejhorlivěji usiluji o záchranu své a jiných duší. Na ně číhají celá vojska pekelných duchů.
Očistec – modleme se za duše v očistci. Sv.Faustyna popisuje, jak jí anděl poručil, aby ho následovala na místo, které nazýváme očistec. Viděla tam mnoho trpících duší: Duše se velmi vroucně modlí za sebe, ale bez účinku, protože jen my jim můžeme pomoci. Plameny, které je pálí, se mne nedotkly. Můj anděl strážný mě ani na okamžik neopustil. Ptala jsem se duší, co jim působí největší utrpení. Odpověděly mi jednohlasně, že nejvíce je trápí touha po Bohu. Viděla jsem Matku Boží, jak duše v očistci navštěvuje. Slyšela jsem vnitřní hlas, který mi říkal: Moje milosrdenství to nechce, ale moje spravedlnost to přikazuje. Od té doby se starám pečlivě o úzký styk s trpícími dušemi. 1. Mezi zemí a nebem je tříbící očistné stavidlo, které nazýváme očistec latinsky purgatorium. 2. Bolestné utrpení těchto duší je nepopsatelná touha po Bohu, protože při setkání s ním po smrti již patřily do tváře jeho nekonečné lásky: do tváře vtělené Boží lásky a pravdy, Ježíše Krista. 3. Protože Bůh je nekonečná svatost a spravedlnost v lásce, může do jeho slávy vstoupit jen dokonalá a zcela očištěná a zářící láska.
Neděle 29.11. – 1 .neděle adventní Žehnání hlavního adventního věnce v kostele i věnců farníků, které si přinesou. Čtení z knihy proroka Jeremiáše. Hle, blíží se dni - praví Hospodin - kdy splním sliby, které jsem dal o Izraelovu a o Judovu domu. V ty dny, za toho času vzbudím Davidovi zákonitý výhonek, který bude uskutečňovat právo a spravedlnost na zemi. Za těch dnů dojde Juda spásy a Jeruzalém bude bydlet v bezpečí. To je jméno, kterým ho budou nazývat: "Hospodin je naše spravedlnost."
V liturgickém cyklu C k nám v prvním čtení promlouvá pokaždé jiný starozákonní prorok. Adventem nás tak provázejí čtyři různé osobnosti a od každé z nich se můžeme něčemu naučit. Naším průvodcem prvním adventním týdnem je prorok Jeremiáš. Působil krátce před pádem Izraele do Babylonského zajetí. Povězme si, na začátku církevního roku, jaký má smysl čtení Písma. Odpovědět mohu jednou větou: Máme pozorovat svůj život ve světle Písma svatého. Písmo nevypravuje jen o událostech “za onoho času”, není jen dávnou historií, je i o našem životě. Adventní očekávání Vykupitele neznamená vžít se jen do časů Starého zákona. Náš Mesiáš - Vykupitel - už je mezi námi. My to jsme, ne on, kdo teď má něco udělat. Na nás je, abychom se obnovili, změnili své smýšlení. Slyšíme proroctví Jeremiášovo. Mluví o budoucnosti. Slibuje jménem Hospodinovým, že přijde potomek Davidův, a přinese pokoj a spásu. Prorok Jeremiáš radí neizolovat se, chovat se přátelsky k prostředí, ve kterém žijeme, spolupracovat, pomáhat při všem dobrém. A důvěřovat v Boha. Izrael přijal tuto radu a přežil zajetí. Vrátili se do Jeruzaléma, přestože až v třetí generaci. A vrátili se jiní. V tom, co považovali za hrůzu a zkázu, byla veliká škola Boží. Mnoho se naučili, když byli menšinou, malou bezmocnou menšinou uprostřed nevěřící většiny.
Pondělí 30.11. svátek sv.Ondřeje, apoštola
Apoštol Ondřej s vybranými svatými před obrazem Bohorodičky Fjodorovské. Sv.Ondřej je patronem - Rumunska, Ruska, Řecka, Skotska, Sicílie; Neapole, Ravenny, Brescie, Amalfi, Mantovy, Bordeaux, Brugg a zejména Patrasu v Řecku.
Pocházel z Betsaidy v Galileji. Než poznal Ježíše byl rybářem a učedníkem Jana Křtitele. Po dobu Ježíšova veřejného působení byl v jeho blízkosti a evangelia o něm hovoří na mnoha místech . Podle tradice šířil evangelium zejména na Východě a zemřel v Patrasu v Achaji (dnešním Řecku), kde byl kolem roku 60 přivázán na kříž ve tvaru písmene X. Ondřej, podobně jako v Římě jeho bratr Petr, žádal, aby mohl zemřít na odlišném kříži než Ježíš. A tak byl pro něj připraven kříž ve formě velkého X, jehož tvar zůstává nazýván „křížem sv. Ondřeje“. Ondřej byl v Patrasu na kříži připoután provazy, nikoli přibit, snad aby jeho muka byla delší. Umíral po tři dny a přitom kázal těm, kteří se shromáždili kolem jeho kříže. Za byzantsko-tureckých a křižáckých válek přenesl kard. Capuan v roce 1206-1208 Ondřejovy ostatky, zejména jeho lebku, do italského města Amalfi, ležícího asi 20 km od Salerna při pobřeží západním směrem. V roce 1462 byla Ondřejova lebka přenesena do chrámu sv. Petra v Římě. Papež Pavel VI. ji pak v roce 1964 vrátil řecké pravoslavné církvi v Patrasu, kde je uchovávána v bazilice, stojící na místě tradovaného apoštolova umučení. Setkání sv.Petra a Ondřeje s Ježíšem je zmiňováno apoštolem Markem při lovu ryb. Ježíš je uviděl a řekl jim: „Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí.“ Oni opustili sítě a šli za ním. (Mk 1,16-18)
„Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky.“ Mk 2:17
„Jsem přesvědčen, a často to opakuji, že pro křesťana je dnes obtížné, nechci-li říci nemožné, vytrvat ve víře v tak složitém světě, jakým je náš, když nebude osobně čerpat potravu z Písma svatého.“ Kardinál Martini
Křesťané se odlišují tím, že mají budoucnost: ... o životě vědí to, že neústí do prázdnoty. Internetové stránky kostela sv.Zdislavy – www.svatazdislava.cz (o tyto stránky se stará Monika Jurajdová) Tento věstník vychází díky dobrodincům kostela. Bůh žehnej a odplať. Pro vnitřní potřebu kostela sv.Zdislavy fr. Václav Tomáš Holčák OP., terciář.
