Věstník kostela svaté Zdislavy LISTOPAD 2014
Listí padá ze stromů, o hodinu dřív se stmívá, nastává dušičkový čas. Lidé upraví hroby svých blízkých a budou po kapsách nosit jen svíčky a sirky. Někteří ještě budou přinášet věnce, mahony, cypřiše, všechno to, čím zbohatne hřbitov naší vesnice. V dnešní době mladých, krásných, úspěšných free lidí je smrt tabu. Díky prožitku dušičkového týdne se však smrt stává nadějnou branou, ke které všichni můžeme spokojeně dojít, stejně jako přicházíme k bráně našeho hřbitova.
"Co jste vy, byli jsme i my. Co jsme my, budete i vy."
Svatý kardinál Bellarmin říká, že duše v očistci se mohou za živé velmi účinně přimlouvat, neboť jsou to přátelé Boží a Bůh zvlášť velmi rád slyší jejich prosby. Za sebe by však prosily marně, neboť svou vinu musejí odpykat úplně.
V listopadu vzpomínají lidé především na své drahé zemřelé a pokud jsou katolíci jako my, rovněž se za ně modlí a věří, že jim naše modlitby pomáhají. Večer před památkou Dušiček (2.11.) se rozsvěcují světla na hrobech. Tím navenek projevujeme svou prosbu, aby Bůh duším zemřelých rozsvítil světlo věčné radosti v nebi.
Hroby zdobíme květinami, neboť přejeme duším, aby jim bylo jako v nejkrásnější zahradě. Tou zahradou bude pro ně nejkrásnější zahrada Boží — nebe. Na zemřelé nás upomínají také pomníky. Kříže připomínají víru zemřelého v Ježíše Krista, jenž i za zemřelé trpěl, umřel, ale vstal z mrtvých. Také my zemřeme, ale i my budeme vzkříšeni z mrtvých v den posledního soudu. Od 1. do 8. listopadu nám dává matka Církev možnost získat plnomocné odpustky těm, kdo si v očistci odpykávají tresty za své hříchy.
kdy
podmínky
1. listopadu Slavnost všech svatých odpoledne
3 běžné + při návštěvě kostela modlitba Otčenáš a Věřím; nebo 3 běžné + návštěva hřbitova a tam modlitba za zemřelé
2. listopadu Vzpomínka na všechny věrné zemřelé celý den 3. – 8. listopadu celý den
3 běžné + při návštěvě kostela modlitba Otčenáš a Věřím; nebo 3 běžné + návštěva hřbitova a tam modlitba za zemřelé 3 běžné + návštěva hřbitova a tam modlitba za zemřelé
Naše víra nás vede k poznání, že smrtí život nekončí. A nekončí tak ani naše lidské vztahy. Jsme spojeni poutem lásky a zodpovědnosti i s těmi, kteří již zemřeli. Modlit se za ně můžeme a máme kdykoli, ale podzimní dušičkové dny nás k modlitbám vyzývají více než jindy.
3. běžné podmínky pro získání odpustků jsou: 1.
svatá zpověď; stačí dva týdny před nebo po, pokud není člověk v těžkém hříchu a tím pádem není v milosti posvěcující pro získání odpustků je stav milosti nutný a dokonce je třeba nemít zalíbení v žádném, ani lehkém hříchu.
2. 3.
svaté přijímání; je třeba přistoupit ten den. modlitba na úmysl sv. Otce; je třeba se pomodlit ten den.
Duše v očistci prosí: „Smilujte se nade mnou alespoň vy, přátelé moji, neboť ruka Páně dotkla se mne!" (Job 19, 21).
Na misijní neděli 19.10. farníci darovali ve sbírce na Misie – 9 200 Kč a do misijního andělíčka v misijním jarmarku darovali – 15 900 Kč. Všem dárcům, ale i těm kteří jakýmkoliv způsobem přispěli ke kráse liturgie – Bůh žehnej a odplať.
Misijní jarmark jako vždy oslovil všechny farníky a tím, že skoro nic nezbylo, udělali dětem radost.
Za kontinent Evropu přinesly děti v obětním průvodu – písmo svaté – Bibli.
Za Americký kontinent přinesly v obětním průvodu děti cihlu, aby bylo ve světě i u nás dostatek kostelů.
Každý z nás stoupá k Bohu nestejně rychle a každý z nás je mu méně či více vzdálen. Všichni jsme ale pozváni předstoupit k Bohu, ke společenství andělů, ke společenství spravedlivých a mezi nimi a námi je Panna Maria jako prostředník. My všichni jsme si před Bohem rovni, všichni jsme hříšníci, všichni ho potřebujeme. Nemůžeme si nic zasloužit! Pak možná uslyšíme: „Příteli, pojď si sednout výše!“ Ne my přijímáme Pána, ale On přijímá nás! Naše přibližování se Bohu, stoupání směrem dál a výš se děje podle toho, jak on si každého z nás vede a přitahuje a jak moc mu to dovolíme. Nejblíže jsou mu ti, kdo si o sobě nejméně myslí i přes velké dobro, které dělají, kdo si jsou vědomi Ježíšových slov – "Beze mne nemůžete dělat nic."
„Úmysly na mše svaté v listopadu“ Neděle 2.11. 10,00h. – Vzpomínka na Všechny věrné zemřelé. Mše svatá začne průvodem na místní hřbitov, kde se pomodlíme za věrné zesnulé, ( Věřím že můj Vykupitel žije…) Varhaník – Aleš Stavinoha, schola sv.Zdislavy 921, 701, 922
1. Za všechny živé a zemřelé farníky. Středa 5.11. 17,00h. – středa 31.týdne v mezidobí. Varhaník – pan Poruba 711, 712, 922.
1. Za živou a zemřelou rodinu Juříčkovu, Bortlovu, Ferfeckou a duše v očistci. Neděle 9.11. 10,00h. – svátek – Posvěcení lateránské baziliky. Varhaník – Aleš Stavinoha, zpěv Monika Švandová 917, 727, 931
1. Za Ervínu Černou, živou a zemřelou rodinu a za duše v očistci. Středa 12.11. 17,30h. – památka – sv.Josafata, biskupa a mučedníka. Varhaník – Eva Pařenicová 842, 725, 910
1. Za Zdeňka Pavláta, rodiče z obou stran, Marii a Josefa Divínovy a živou rodinu.
Neděle 16.11. 10,00h. – 33.neděle v mezidobí. Varhaník – Eva Pařenicová, malá schola 728, 890
1. Za rodiče Mládencovy, Švrčkovy, Josefa Mikundu, syna Pavla, Zdeňku Bartoňovu, dceru Lenku a duše v očistci. Středa 19.11. 17,30h. – středa 33.týdne v mezidobí. Varhaník – pan Poruba 710, 804
1. Poděkování za 50let života s prosbou o Boži požehnání do dalších let. Neděle 23.11. 10,00h. – Slavnost – Ježíše Krista Krále. Konec liturgického roku, sbírka na potřeby našeho kostela. Varhaník – Eva Pařenicová, schola sv.Zdislavy, dechová hudba Záhořané 707, 982
1. Za zemřelého Jaroslava Sobka, dceru, živou a zemřelou rodinu Sobkovu a duše v očistci. Středa 26.11. 17,30h. – středa 34.týdne v mezidobí. Varhaník – Eva Pařenicová 709, 801
1. Za Květoslava Malinu a rodiče Malinovy.
Neděle 30.11. 10,00h. – 1.neděle Adventní. Žehnání adventních věnců. Pro farníky děti z Papežského misijního díla připraví adventní věnce za dobrovolný dar do misijního andělíčka na chudé. Varhaník – Vlastislav Stavinoha, schola sv.Zdislavy 101,126, 106, 117. 1.
Za zemřelou Anežku Stavinohovu, živou a zemřelou rodinu Stavinohovu, Kantorovu a Mackovu.
Sobota 1.11. – slavnost Všech svatých. Při slavnosti všech svatých se chceme s celou Církví radovat. Radovat z těch, kteří již oblékli bílé roucho svatosti, vidí Boha tváří v tvář a prožívají nekončící blaženost. Svatý Bernard říká, že tato slavnost ho vždy naplňovala velkou touhou, jednou také do tohoto společenství patřit. My si uvědomujeme, že dosud svatí nejsme. Svatý je jen jeden a to Trojjedinný Bůh, proto chtít to dokázat bez něj určitě nepůjde. My jako společenství církve putující jsme dosud na cestě. Všichni, kteří se stali svatými byli takový lidé jako jsme my, neměli to o nic lehčí, ani o nic těžší. Procházeli také ve svém životě nejrůznějšími zkouškami a pokušeními, byli si vědomi své lidské slabosti. A přece svůj život zvládli, dotáhli do vítězného konce. Svatí nejsou svatými proto, že nepadali, ale proto, že trpělivě kráčeli za svým Bohem. Jejich životopisy jsou toho důkazem.
Myslím, že všem lidem může dopomoci ke svatosti především modlitba, milost Boží, otevřené srdce, společenství a také snaha uchovat si v sobě ten smysl pro Boží krásu, pro svatost.
Slavnost Všech svatých. DRUHÉ ČTENÍ 1 Jan 3, 1- 3 Budeme vidět Boha tak, jak je. Čtení z prvního listu svatého apoštola Jana. Milovaní! Hleďte, jak velikou lásku nám Otec projevil, že se nejen smíme nazývat Božími dětmi, ale že jimi také jsme! Proto nás svět nezná, že nepoznal jeho. Milovaní, už teď jsme Boží děti. Ale čím budeme, není ještě zřejmé. Víme však, že až on se ukáže, budeme mu podobní, a proto ho budeme vidět tak, jak je.Každý, kdo skládá tuto naději v něho, uchovává se čistý, jako on je čistý. Amen.
Káže se nám, že svatí jsou nám vzorem správného křesťanského života. "Dobrá" mudroval takhle jeden mládenec - "ale jak mám následovat vzor svatých z kalendáře? Svatý František z Assisi nechal práce, chodil volně po kraji a na jídlo si vyžebral. Za to by na mne lidé hleděli jako na práce se štítícího živla. - Svatý Antonín žil sám v lese jako poustevník. To bych dnes byl považován za tuláka a podezřelé individuum. - Svatá Terezie z Avily zakládala kláštery. Kdepak je dnes místo, kde by naše zbožné dívky mohly zakládat kláštery. - Zkrátka, žít podle vzoru svatých z kalendáře, to se dnes nedá" zněl rezolutní závěr toho mládence. Doufám, že vy byste mu na to uměli odpovědět všichni. Každý člověk žije a jedná v duchu a prostředí své doby. V tom byli dětmi své doby i všichni světci.
Neděle 2.11. – Vzpomínka na všechny věrné zemřelé. Vzpomínka na mrtvé se koná při každém slavení eucharistie. Každá mše svatá je „zádušní“. Slavení této vzpomínky zavedl sv. Odilo, benediktinský opat z Cluny (998). Již ve Starém zákoně byly za zemřelé konány modlitby a oběti. Juda Makabejský např. poslal do Jeruzaléma dva tisíce drachem, aby byla vykonána smírná oběť za hřích padlých bojovníků.
2. čtení Řím 8,14-23 Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům. Bratři (a sestry)! Všichni, kdo se dávají vést Božím duchem, jsou Boží synové. Nedostali jste přece ducha otroctví, že byste museli zase znova žít ve strachu. Dostali jste však ducha těch, kdo byli přijati za vlastní, a proto můžeme volat: "Abba, Otče!" Spolu s naším duchem to potvrzuje sám Duch (svatý), že jsme Boží děti. Jsme-li však děti, jsme i dědici: dědici Boží a spoludědici Kristovi. Musíme ovšem jako on trpět, abychom tak mohli spolu s ním dojít slávy. Jsem totiž přesvědčen, že utrpení tohoto času se nedají srovnat s budoucí slávou, která se zjeví na nás. Celé tvorstvo nedočkavě čeká, až se Boží synové zjeví ve slávě. Vždyť tvorstvo bylo podrobeno nicotnosti, ale ne z vlastní vůle, nýbrž kvůli tomu, který ho podrobil. Zůstala však tvorstvu naděje, že i ono bude vysvobozeno z poroby porušení a dosáhne svobody ve slávě Božích dětí. Víme přece, že celé tvorstvo zároveň sténá a spolu trpí až doposud.
A není samo. I my, ačkoliv už máme první dary Ducha, i my sami uvnitř naříkáme a očekáváme své přijetí za syny, vykoupení našeho těla. Amen. Listopadový vítr rve listí ze stromů a skládá je jako žlutý koberec na hroby. - Zasypává stejně hroby ozdobené jako ty opuštěné. Ze žlutého koberce se tyčí pomníky se jmény. Mnohá ta jména jsou nám už neznámá. Mnohá těla, která leží pod pomníky jsou už rozpadlá. Co zůstane z člověka po smrti? Člověk je jediný tvor, který si takovou otázku klade - je jediný v celé přírodě, který ví, že umře. Co bude za smrtí, po smrti? Je teď módní prohlašovat, že nic. Ale v přírodě kolem nás má všechno svůj smysl. Tohle listí padá ze stromů, ale umírá proto, aby strom žil dál, aby mohl nasadit nové pupeny a z jara vyrašit nové svěží listy. Není to proces zániku a smrti, co tu vidíme, je to změna života. V přírodě kolem nás nic nezaniká, vše se jen mění. Proto člověk pochopil, že když odpadne jeho tělo jako zvadlý list, strom jeho života také nezaniká, jen se mění, obnovuje. Dnešní doba se k zemřelým mnohdy chová nelidsky, nedává jim žádnou šanci na přežití smrti. Nad umírajícím potřásáme rameny a říkáme: ten už nemá žádnou naději. Nad mrtvým říkáme: ten už má všechno za sebou. Bůh však se k zemřelým nechová nelidsky. Když člověk ztrácí svoje člověčenství, nabízí mu Bůh svůj život, svoje bytí, jako formu další existence.
Středa 5.11. – středa 31.týdne v mezidobí. Památku také slaví sv.Zachariáš a sv.Alžběta – rodiče sv.Jana Křtitele.
EVANGELIUM Lk 14,25-33 Slova svatého evangelia podle Lukáše. Ježíše cestou doprovázely velké zástupy. Obrátil se k nim a řekl: "Když někdo přichází ke mně a neklade svého otce, svou matku, ženu, děti, bratry a sestry ano i sám sebe až na druhé místo, nemůže být mým učedníkem. Kdo nenese svůj kříž a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem. Když někdo z vás chce stavět věž, nesedne si napřed a nespočítá náklady, jestli má dost na dokončení stavby? Kdyby totiž položil základy a nestačil ji dokončit, vysmáli by se mu všichni, kdo by to viděli, a říkali by: 'Tenhle člověk se pustil do stavby, ale nemohl ji dokončit.' Nebo když má některý král vytáhnout proti jinému králi, aby s ním vedl válku, nesedne si napřed a neuvažuje, jestli se může s deseti tisíci vojáků utkat s tím, kdo proti němu táhne s dvaceti tisíci? Jestliže na to nestačí, vyšle posly, dokud je ten druhý (král) ještě daleko, a žádá o podmínky míru. Tak ani žádný z vás, kdo se nezřekne všeho, co má, nemůže být mým učedníkem." Amen. Vždycky bylo a je mnoho těch, kdo se hlásí k Ježíši. Ale Ježíš jasně definuje, komu je určené nebeské království.
Neděle 9.11. – Svátek – Posvěcení Lateránské baziliky. Bazilika sv. Jana na Lateráně, známější pod kratším názvem Lateránská bazilika, je nejdůležitějším kostelem katolické církve, a to kvůli tomu, že je zde uložen stolec samotného papeže. Důležitost kostela je zdůrazněna nápisem lemujícím vstup do atria, který říká:„ Matka a hlava všech kostelů města Říma a světa“. Ačkoliv se nenachází přímo na území Vatikánu, tak pozemek, kde bazilika leží, Vatikánu patří. Baziliku dal postavit císař Konstantin a posvětil ji (324) papež Silvestr I.
Oslava baziliky nazvané matkou všech chrámů, má v nás oživit vědomí, odkud pramení všechny milosti - z Kristovy oběti. DRUHÉ ČTENÍ 1 Kor 3, 9c - 11. 16 -17 Jste Božím chrámem.
Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům. Bratři! Vy jste Boží stavbu. Podle Boží milosti, která mi byla dána, položil jsem jako zkušený stavitel základy, dále na tom staví už jiný. Každý však ať se dívá, jak na tom dále staví. Neboť nikdo nemůže položit jiný základ nežli ten, který je už položen - a tím je Ježíš Kristus. Nevíte, že jste Božím chrámem a že ve vás bydlí Boží Duch? Kdo by ničil Boží chrám, toho zničí Bůh. Neboť Boží chrám je svatý, a ten chrám jste vy! Amen.
Středa 12.11. – Památka – Sv. Josafata, biskupa a mučedníka. Narodil se kolem roku 1580 ve Vladimíru na Volyňsku (v dnešní západní Ukrajině), jmenoval se Jan Kuncevič. Při vstupu k basiliánům ve Vilně (1604) přijal jméno Josafat, byl vysvěcen na kněze (1609), stal se představeným kláštera (archimandritou) ve Vilně. V roce 1618 se stal arcibiskupem v běloruském Polocku. Byl ubit najatými vrahy při biskupské vizitaci v běloruském Vitebsku 12. 11. 1623. Roku 1705 byly ostatky Josafata Kuncewicze přeneseny do Biale a od roku 1949 jsou uloženy ve svatopetrské bazilice.
PRVNÍ ČTENÍ Ef 4, 1 - 7. 11 - 13 Jedny určil za apoštoly, jiné za misionáře.
Čtení z listu svatého apoštola Pavla Efesanům. Bratři! Povzbuzuji vás já, vězněný pro Pána: Žijte způsobem hodným toho povolání, které jste dostali: buďte přitom vše-stranně pokorní, mírní a trpěliví; snášejte se navzájem v lásce a horlivě se snažte zachovávat jednotu ve smýšlení spojeni poutem pokoje. Jen jedno je (ono tajemné) tělo, jen jeden Duch a stejně tak jen jedno vytoužené dobro, ke kterému jste byli povoláni. Jeden Pán, jedna víra, jeden křest. Jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, proniká všecky a je ve všech. Ale každému z nás byly uděleny duchovní dary v takové míře, v jaké je chtěl Kristus dát. Tak určil jedny za apoštoly, jiné za kazatele mluvící pod vlivem vnuknutí, jiné za misionáře, jiné pak za pastýře a učitele, aby připravili křesťany k úkolům, které mají plnit, aby Kristovo tělo dělalo pokroky, dokud nedojdeme všichni k jednotě ve víře a v poznání Božího Syna, k mužné zralosti, k onomu věku, kdy se na nás uskuteční Kristova plnost. Amen. Víte, těžko se o tom i mluví, co to je ta jednota, ale když se podíváme, co je nejednota, tak to vidíme. Nejednota, to je mnoho slov, třeba velkých, ale prázdných, a potom za těmi slovy není vůbec nic a ten, kdo ta slova říká, je vlastně nemyslí vážně a je to hra, je to prázdné. Budovat jednotu je velmi obtížné, je to velmi těžké, ale je to náš úkol. Sv.Pavel říká: „Budete muset pro to něco udělat, nepřijde to samo od sebe.“
Neděle 16.11. – 33.neděle v mezidobí. EVANGELIUM Mt 25,14-30 Slova svatého evangelia podle Matouše. Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství: "Jeden člověk se chystal na cesty: zavolal si služebníky a svěřil jim svůj majetek. Jednomu dal pět hřiven, druhému dvě a třetímu jednu, každému podle jeho schopností, a odcestoval. Ten, který dostal pět hřiven, hned šel, podnikavě jich využil a vyzískal pět dalších. Stejně i ten, který dostal dvě, vyzískal dvě další. Ale ten, který dostal jednu, šel, vykopal v zemi jámu a peníze svého pána ukryl. Po delší době se pán těch služebníků vrátil a dal se s nimi do účtování. Přistoupil ten, který dostal pět hřiven, přinesl s sebou pět dalších a řekl: 'Pane, pět hřiven jsi mi svěřil, hle - dalších pět jsem vydělal.' Pán mu řekl: 'Správně, služebníku dobrý a věrný. Málo jsi spravoval věrně, mnoho ti svěřím. Pojď se radovat se svým pánem.' Přistoupil i ten, který dostal dvě hřivny, a řekl: 'Pane, dvě hřivny jsi mi svěřil, hle - další dvě jsem vydělal.' Pán mu řekl: 'Správně, služebníku dobrý a věrný. Málo jsi spravoval věrně, mnoho ti svěřím. Pojď se radovat se svým pánem.' Přistoupil pak i ten, který dostal jednu hřivnu, a řekl: 'Pane, vím, že jsi tvrdý člověk; sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal. Měl jsem strach, a proto jsem tvou hřivnu ukryl v zemi. Tady máš, co ti patří.' Pán mu odpověděl: 'Služebníku špatný a líný!
Věděl jsi, že sklízím, kde jsem nesel, a sbírám, kde jsem nerozsypal? Měl jsi tedy moje peníze uložit u směnárníků, a já bych si při návratu vyzvedl i s úrokem, co je moje. Vezměte mu tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven. Neboť každému, kdo má, bude dáno, a bude mít nadbytek. Kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má. A tohoto služebníka, který není k ničemu, hoďte ven do temnot. Tam bude pláč a skřípění zubů." Amen. Z tohoto podobenství je zřejmé, že každému člověku bylo svěřena odpovědnost v souvislosti s následováním Ježíše podle vlastních možností a schopností. Tento dar však může zůstat zablokován kvůli strachu z možného rizika. Každý člověk dostal nějaký dar, modlitby, víry, služby… Špatný služebník nepromarní sice Pánovo jmění a nespotřebuje toto jmění pro sebe. Nechává je však nevyužité ležet a vrací je v hodině smrti ve stejném stavu Pánovi nazpět. Ten ho nazývá služebníkem špatným, líným a neužitečným. Pokládá ho za služebníka, který ve svém postavení a úkolu zcela pochybil a zklamal. Podobně jako je tento služebník vzdálen celý život svému Pánu, zůstává i Pán nakonec vzdálen od něho. Náš život a čas, naše schopnosti a možnosti nemůžeme užívat podle záliby. Bůh nám svěřil náš život do našich rukou a jednou mu z něho budeme muset skládat účty.
Středa 19.11. – středa 33.týdne v mezidobí. Památku také slaví sv.Mechtilda z Hackeboru, mystička, které se Ježíš zjevil a řekl jí – Kdyby člověk věděl, kolik spásné milosti mu pramení z přijímání mého Těla, omdlel by radostí.“ – „Kdyby někdo zničil celý svůj život, kdyby těžkými hříchy všecko promarnil, jak chce znovu vše napravit, ať lituje, ať přistupuje často k Svátosti Oltářní. Tato Svátost obsahuje všechna dobra, všechny poklady milosti.“ – „Čím častěji a hodněji někdo přistupuje k Svátosti Oltářní, tím více v jeho duši působím, tím více posvěcuji jeho skutky.“
EVANGELIUM LK 19 11-27 Slova svatého evangelia podle Lukáše. Těm, kteří to slyšeli, pověděl ještě podobenství, protože byl blízko Jeruzaléma, a oni se domnívali, že království Boží se má zjevit ihned. Proto řekl: „Jeden muž vznešeného rodu měl odejít do daleké země, aby si odtud přinesl královskou hodnost. Zavolal si deset svých služebníků, dal jim deset hřiven a řekl jim: ‚Hospodařte s nimi, dokud nepřijdu.‘ Ale občané ho nenáviděli a poslali vzápětí poselstvo, aby vyřídilo: ‚Nechceme tohoto člověka za krále!‘ Když se však jako král vrátil, dal si předvolat služebníky, kterým svěřil peníze, aby se přesvědčil, jak s nimi kdo hospodařil. Přišel první a řekl: ‚Pane, tvoje hřivna vynesla deset hřiven.‘ Řekl mu: ‚Správně, služebníku dobrý, poněvadž jsi byl věrný v docela malé věci, budeš vládnout nad deseti městy.‘
Přišel druhý a řekl: ‚Pane, tvoje hřivna vynesla pět hřiven.‘Řekl mu: ‚Ty vládni nad pěti městy!‘ Přišel další a řekl: ‚Pane, tu je tvoje hřivna; měl jsem ji schovánu v šátku, neboť jsem se tě bál. Jsi přísný člověk: bereš, co jsi nedal, a sklízíš, co jsi nezasel.‘ Řekne mu: ‚Jsi špatný služebník. Soudím tě podle tvých vlastních slov: věděl jsi, že jsem člověk přísný a beru, co jsem nedal, a sklízím, co jsem nezasel. Proč jsi aspoň mé peníze neuložil, a já bych si je byl teď vybral i s úrokem.‘ Své družině pak řekl: ‚Vezměte mu tu hřivnu a dejte ji tomu, kdo má deset hřiven!‘ Řekli mu: ‚Pane, už má deset.‘ Pravím vám: ‚Každému, kdo má, bude dáno; kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má. Ale mé nepřátele, kteří nechtěli, abych byl jejich králem, přiveďte sem a přede mnou je pobijte.‘„ Věrná služba pro Krista i přes nepřízeň okolností se vždycky vyplatí a nakonec přinese mnohonásobnou odměnu. Nevěrná služba přinese nakonec odsouzení a trest. Někdy sloužíme druhým nebo v církvi a vypadá to, jako by nikdo naší službu ani neviděl. Někdy dokonce nevidíme ani žádné ovoce služby a to i přes to, že máme jistotu a ujištění od Pána, že služba je od Něj a že naplňujeme Boží vůli. V 19. století žil významný anglický misionář Hudson Taylor. Odešel do vnitrozemské Číny a celý život zde horlivě sloužil evangeliem. Za celý svůj život zde ale viděl jenom hrstku obrácených křesťanů. Teprve po jeho smrti se začalo šířit evangelium a dnes žijí v Číně desítky miliónů křesťanů.
Neděle 23.11. – Slavnost Ježíše Krista Krále.
Poslední neděle církevního roku je slavností Pána Ježíše, který mezi lidmi žil jako služebník všech - toho dnes oslavujeme jako Krále všech králů.
V liturgii s vírou vyznáme velikost Božího království, jež je královstvím pravdy, života, svatosti a milosti, spravedlnosti, lásky a pokoje.
2. ČTENÍ 1Kor 15,20-26.28 Kristus odevzdá království Bohu Otci, aby byl Bůh všechno ve všem.
Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům. Bratři! Kristus vstal z mrtvých, a to jako první z těch, kteří zesnuli. Protože smrt přišla skrze člověka, přijde skrze člověka také vzkříšení mrtvých. Jako totiž pro svoje spojení s Adamem všichni propadli smrti, tak zase pro svoje spojení s Kristem všichni budou povoláni k životu. Ale každý v tom pořadí, jaké mu patří: na prvním místě je Kristus; pak ti, kteří jsou Kristovi, až přijde. Potom nastane konec, až odevzdá své království Bohu a Otci a až zlomí vládu všech možných knížat, mocností a sil. On totiž musí kralovat, 'dokud mu (Bůh) nepoloží všechny jeho nepřátele k nohám'. jako poslední nepřátel bude pak zničena smrt. A až mu bude všecko podřízeno, tehdy se i sám Syn podřídí tomu, který mu to všecko podřídil, aby byl Bůh všechno ve všem. Amen. Když mluví apoštol Pavel o osudu těch, kdo zemřeli nebo zemřou ve spojení s Kristem, spočine jeho pohled na Ježíši Kristu jako na ústředním bodu naděje. On není jen tím, kdo za nás zemřel, ale je prvním z těch, kdo nezůstali v zajetí smrti : první vzkříšený člověk. A proto je také ústředním ztělesněním naší naděje. A jak zemřít ve spojení s Bohem? Pán Ježíš po nás žádá zdánlivě jednoduchou věc: abychom žili tak, aby druhým bylo v naší blízkosti dobře.
26.11. - Středa 34.týdne v mezidobí. Památku také slaví sv. Silvestr Gozzolini, který měl ve zvláštní úctě Pannu Marii. Uvádí se také, že od setkání s Pannou Marií měl charisma, s nímž předpovídal budoucnost a konal zázraky.
EVANGELIUM LK 21, 12-19 Slova svatého evangelia podle Lukáše. Ale před tím vším na vás vztáhnou ruce a budou vás pronásledovat; budou vás vydávat synagógám na soud a do vězení a vodit před krále a vládce pro mé jméno. To vám bude příležitostí k svědectví. Vezměte si k srdci, abyste si předem nepřipravovali, jak se budete hájit. Neboť já vám dám řeč i moudrost, kterou nedokáže přemoci ani vyvrátit žádný váš protivník. Zradí vás i vaši rodiče, bratři, příbuzní a přátelé a někteří z vás budou zabiti. A všichni vás budou nenávidět pro mé jméno. Ale ani vlas z vaší hlavy se neztratí. Když vytrváte, získáte své životy. Amen. Kristus nám slibuje, že nás neopustí ani v těch „nejkrizovějších situacích“. A od nás vyžaduje jen jediné: důvěru. Uprostřed všech nejistot Boží slovo zůstává jistotou. A tuto důvěru posilněme slovy žalmisty: „Bůh je naše útočiště a síla, osvědčil se jako nejlepší pomocník v nouzi.
Neděle 30.11. – 1.neděle adventní.
Začátek církevního roku. Začátek doby adventní. Adventní doba má dvojí povahu. Za prvé je to doba přípravy na oslavu Narození Páně, kdy oslavujeme první příchod Syna Božího k lidem. Za druhé je to zároveň doba v níž vzpomínkou směřujeme v myšlenkách k očekávání druhého Kristova příchodu na konci věků ( parusie).
Na 1.neděli adventní 30.11. připraví misionáři svaté Zdislavy pro farníky v kostele k zakoupení za dobrovolný dar – ADVENTNÍ
VĚNCE – VÝTĚŽEK DARUJEME NA CHUDÉ VE SVĚTĚ.
Prožijme advent s Pannou Marií. Mezi mnoha důvody připomeňme si alespoň dva, proč obzvláště naléhavě potřebujeme trvale nebeskou Matku: „Nebudete-li jako maličcí, jistě nevejdete do Božího království.“ Je jen jedna bezpečná cesta, jak být opravdu maličkým: maličký je ten, kdo zůstává u své maminky. Často také slýcháme rčení – „Duch vane, kam chce“, ale někteří si tato Pánova slova vykládají poněkud oportunisticky. Duch zajisté vane, kam chce, ale to neznamená, že bychom se neměli velice pečlivě starat, kam vane, a prostě jen spoléhali, že si nás najde, kdekoliv si to my sami zamaneme, takhle to u Boha prostě nefunguje.
Neděle 10,00h. – Mše svatá s účastí dětí Středa 17,30h. – Mše svatá Čtvrtek 17,00h.- Biblická hodina ( pro dospělé a mládež)
Pátek 17,00h. – Setkání dětí a mládeže Papežského misijního díla ( děti s rodiči a mládež )
Sobota 16,00h. – Adorace a svaté přijímání ( dospělí a mládež )
Jak vznikl pozdrav AHOJ? To, že to byl pozdrav námořníků, je známo, ale z čeho je to zkratka, to opravdu asi ví málokdo. . Co znamená pozdrav AHOJ? Možná nevíte....
AHOJ, Ahoj! To je jeden z nejčastějších pozdravů. Dávno u nás zdomácněl. Zdraví se jím nejen děti, ale i dospělí. Kdo však zná jeho původní význam? Býval to oblíbený pozdrav námořníků. Slovíčko AHOJ bylo dřív napsané na každé lodi.
Je zkratkou těchto slov: "Ad Honorem Jesus" (Ke cti Ježíše ).
Existuje zlo? Pan profesor na univerzitě položil svým studentům otázku: „Je všechno, co existuje, stvořené Bohem?" Jeden ze studentů nesměle odpověděl: „Ano, je to stvořené Bohem." „Stvořil Bůh všechno?" ptal se dál profesor. „Ano pane," odpověděl student. Profesor pak pokračoval: „Jestli Bůh stvořil všechno, znamená to, že Bůh stvořil i zlo, které existuje. A díky tomuto principu naše činnost určuje nás samotných. Bůh je zlo." Když toto student vyslechl, ztichl. Profesor byl sám se sebou spokojený. Najednou zvedl ruku jiný student. „Pane profesore, mohu Vám položit otázku?" „Samozřejmě," odpověděl profesor. Student se postavil a zeptal se: „Existuje chlad?" „Co je to za otázku, samozřejmě že ano, tobě nikdy nebylo chladno?" odpověděl profesor. Studenti se zasmáli otázce spolužáka, ale ten pokračoval: „Ve skutečnosti, pane, chlad neexistuje, v souladu se zákony fyziky je ve skutečnosti chlad pouze nepřítomnost tepla. Člověka a předměty můžeme
popsat a určit jejich energii na základě přítomnosti anebo vytvoření tepla, ale nikdy ne na základě přítomnosti či vytvoření chladu. Chlad nemá svoji jednotku, kterou ho můžeme měřit. Slovo chlad jsme si vytvořili my lidé, abychom mohli popsat to, co cítíme v nepřítomnosti tepla." Student pokračoval: „Pane profesore, existuje tma?" „Samozřejmě, že existuje," odpověděl profesor. „Znovu nemáte pravdu, tma stejně tak neexistuje. Ve skutečnosti je tma díky tomu, že není přítomno světlo. Můžeme zkoumat světlo, ale ne tmu. Světlo se dá rozložit. Můžeme zkoumat paprsek za paprskem, ale tma se změřit nedá. Tma nemá svoji jednotku, ve které bychom ji mohli měřit. Tma je jen pojem, který si vytvořili lidé, aby pojmenovali nepřítomnost světla." Následně se mladík zeptal: „Pane, existuje zlo?" Tentokrát profesor nejistě odpověděl: „Samozřejmě, vidíme to každý den, brutalita ve vztazích mezi lidmi, trestné činy, násilí, všechno toto není nic jiného, než projev zla." Na to student odpověděl: „Zlo neexistuje, pane. Zlo je jen nepřítomnost dobra, tedy Boha. Zlo je výsledek nepřítomnosti lásky v srdci člověka. Zlo přichází tak, jako když přichází tma nebo chlad tedy v nepřítomnosti světla, tepla a lásky." Profesor si sedl…
Ten student byl mladý Albert Einstein.
Čím je Eucharistie mládeži? Tím, čím opora mladému stromku nebo kotva lodi, zmítané přívaly bouře. Mládí, doba setby. Co není zaseto na jaře, nepřinese plody na podzim. Pozdě chtít sít teprve v létě! A přece není vzácností najít rodiče, kteří chtějí výrostka vychovávat teprve tehdy, když jim přerostl přes hlavu a jejich nedbalostí se nadobro zkazil. Zmeškali setí a chtěli by sklízet! Se setbou se musí začít v dětském věku, ale jak udržet v jinochovi a dívce, co výchova vštípila? Časté svaté přijímání chrání před vlažností,
před vlivem špatné společnosti, udržuje ducha víry a chrání před největším neštěstím, před ztrátou největších pokladů - svaté víry.
Svaté Přijímání – lidé by se měli po svatém přijímání soukromě a v tichu zříci ďábla a všech jeho útoků. Chvíle po svatém příjímání je totiž zvláštní chvíle, kdy se ďábel cítí bezmocný a musí se podřídit.
Eucharistická adorace – Adorace před Nejsvětější svátostí je mnohem důkladnější ochranou před ďáblem než jakékoliv předměty, které nosíme ( křížky, posvěcené medajlonky či jakákoliv modlitba ). Ďábel má z této svátosti strach a brání jakýmkoliv způsobem ji člověku příjmout.
Ďábel má všechny důvody k tomu, aby se krve Kristovy bál. A když se skutečně v modlitbě svěřujeme pod ochranu Kristovy prolité krve, dává se ďábel na útěk. Mizí také tehdy, když se žehnáme znamením kříže, protože kříž pro něj není pouhým symbolem, ale příčinou porážky. Žít s Kristem znamená 1. život modlitby 2. četba Božího slova 3. znalost učení církve
4. zapojení v křesťanském společenství 5. služba potřebným 6. život ze svátostí Proč vidíme tak málo mužů u svatostánku? Proč bývá muž bílou vránou mezi těmi, kteří přistupují k svátostné hostině? Mnozí jsou s odpovědí rychle pohotoví: Zbožnost je ženská vlastnost… Ani neřeknou ctnost! Křížovou cestu, růženec, pouti, společné pobožnosti, poslouchání slova Božího spolu s častým svatým příjímáním zařazují do inventáře žen z lidu mnohdy i mužové věřící. Někteří lidé jsou jako kostelní okna. Sledují tisíce bohoslužeb, a nehne to s nimi. Po pravdě řečeno, prostá venkovská stařenka může být na eucharistii přítomná s větším užitkem než profesor liturgiky. Eucharistie a člověk.… O tom jen několik slov. Co tíží dnešního člověka? Opuštěnost… Všichni přátelé odcházejí nebo odešli. Eucharistický přítel přečkal a přetrval všecky, zachoval nám věrnost i lásku, když už dávno vybledla a vychladla ve všech srdcích, na která jsme počítali a se spoléhali. Je docela pochybný názor, že svaté přijímání slouží jedině k tomu, aby lidé čerpali radost a útěchu, kteří ji potřebují nebo o ni stojí. Eucharistie sílí. Je-li svátostí nadpřirozené síly především svátost Ducha svatého, svaté biřmování, pak nezapomínejme, že tuto sílu v nás časté svaté přijímání udržuje, tak jako mocný oheň jednou roznícený musí
být neustále udržován, nebo ponenáhlu vyhasne a zbude chladný popel. Přál bych Vám vidět jednu rodinu, která chodívá v sobotu do kostela! V jaké náladě odcházejí a přicházejí domů a přinášejí do svého domácího ráje v srdci Krista Pána!
Pro zasmání…. Na malý statek přijde návštěvník: "Dobrý den, chováte prasata? "Ano.” "A čím je krmíte?" "Čím bychom je krmili? Dáváme jim všechno možné zbytky, shnilé ovoce." "Tak to bude pokuta 5000 korun." "Proč?" "Protože jsem ze Spolku na ochranu zvířat." Za pár dní se na statku opět objeví nezvaný host: "Chováte tu prasata?" "Ano, chováme. "A čím je krmíte?" "No žena jim vaří vynikající plněné zelí, tvarohový závin, děti jim dávají čokoládu. Nejdřív jedí prasata a my až po nich." "Že se nestydíte! To bude pokuta 10000 korun!" "A proč?" "Protože jsem z Unicefu. Nemůžeme se dívat na to, jak někdo takhle může plýtvat jídlem, zatímco na světě umírají děti hlady!" Sedlák zaplatí. Za pár dní přijde další návštěva: "Dobrý den! Jsme z ministerstva zemědělství, chováte tu prasata?" "Chováme." "A čím je krmíte?" "Nekrmíme je. Každé ráno jim dáme stovku, ať si koupí, co chtějí." Přijde fotbalista po utkání k rozhodčímu: "Jak se má váš pes?" "Jaký pes, já žádného nemám!?" nechápavě
zavrtí hlavou rozhodčí. "To je divné, slepý jste a psa nemáte" Víte, co je maximální chudoba? Když se vám ve špajzu oběsí myš. Víte, proč Bůh vytvořil Nike? Aby si odfajfkoval blbce!
Podle idylických Ladových obrázků se zdá, že pouštění draků patří k životu na české vesnici odnepaměti a jinak tomu nebylo ani 3.10. u kostela svaté Zdislavy.
Tato akce se i díky pěknému počasí opravdu povedla, přišlo 70dětí a my už se těšíme, jak na ni budeme za
rok vzpomínat. Za úplného bezvětří budeme postávat na stráni pod kostelem, v ruce draky všech barev a velikostí, a budeme si říkat: Jó, to byly krásné časy, když nám jeden rok na Drakiádě foukalo...
1.místo obsadila Simonka Bernatská 2.místo obsadila Magda Kadavá 3. místo obsadila Ivanka Cabáková 4.místo obsadila Anička Štusková
Buďme připraveni, že Bůh může mluvit jinak, než jsme zvyklí. Dělejme tak, aby bylo dobře. Tento průzkum mezi dotazovanými z různých částí ČR proběhl ve dnech 23.dubna – 7. května 2014. zdroj: Proximity Prague. Srovnání se světem - Češi oproti celosvětovému průměru méně často věří v Nebe nebo Peklo, častěji si myslí, že člověk přestane existovat. Posmrtný život - 30 % obyvatel si myslí, že posmrtný život neexistuje. Ti, kteří se označují jako nevěřící z 11 % věří v posmrtný život, a 7 % v reinkarnaci, ale nikoli v Nebe či Peklo. Modlitby - 52 % populace se někdy modlilo vlastními slovy. Modlitbu Otče náš znají dvě pětiny lidí, i když se ji nemodlí běžně. Nepříslušnost k církvi či nevíra lidem
nebrání v tom, aby se v důležitých životních situacích obraceli s prosbami k Bohu. Bible - Bible je nejprodávanější a nejznámější knihou světa. Prodalo se jí na 3,9 miliardy kusů, 76 % obyvatel ČR ji ale nikdy nečetlo. Desatero - Nejznámější přikázání z desatera je “Nepokradeš”. Vybavilo si ho 93 % lidí, kteří desatero znají. Většina společnosti si nemyslí, že by mravní výchova mohla být založena jen na víře v Boha a Desateru. Papež František - Téměř čtvrtina populace slyšela nějaké zprávy o papeži Františkovi. Je vnímán velmi dobře pro svoji lidskost, skromnost a snahu o modernizaci církve. Stejnou měrou pozitivně hodnotí jeho oficiální i neoficiální aktivity.
Rok zasvěceného života začne v celé církvi 30. listopadu 2014, zakončen bude v den 50. výročí vydání dokumentu Perfectae caritatis o obnově řeholního života, 21. listopadu 2015.
Jak se dělí " Boží lid"? Hierarchicky na kleriky a laiky. Duchovně podle zasvěcení na pokřtěné věřící, služebníky a zasvěcené osoby.
Kdo jsou "klerici"? Klerici jsou služebníci vybavení posvátnou mocí, kteří pracují pro dobro Mystického Těla Kristova, pasou Boží lid a usilují o jeho rozmnožení. Jsou to papež, biskupové, kněží a jáhni.
Kdo jsou "laici"? Jsou to "všichni věřící kteří po tom, co byli včleněni křtem v Krista, stali se lidem Božím a mají účast na kněžském, královském a prorockém úřadu Kristově. A v Církvi a ve světě naplňují poslání vlastní celému Božímu lidu." (LG 31, c 204)
Kdo jsou "zasvěcené osoby"? Jsou to věřící, klerici nebo laici, povoláni Bohem prožívat v Církvi speciální dar evangelijních rad a napomáhat, každý svým způsobem a ve svém Institutu zasvěceného života naplňovat spásné poslání Božího lidu. (srov.LG 43)
Zasvěcený život je klerický, nebo laický? Stav zasvěceného života není svou podstatou ani klerický, ani laický. Řeholníci mohou být kleriky nebo laiky.
Co znamená "zasvěcení"? Je to věnování, darování někoho, nebo něčeho. Může být profánní - věnovat se rodině, vědě, nebo posvátné - zasvětit se, darovat se Bohu.
Co je to "posvátné zasvěcení"? Je to přechod nějaké osoby ze sféry profánní do sféry posvátné. Uskutečňuje se prostřednictvím ritu stanoveným Církví, kterým se odevzdává službě Bohu nějaká osoba, věc, nebo místo.
Co je to "řeholní zasvěcení"? Je to zvláštní zasvěcení, které má své kořeny v křestním zasvěcení, a je jeho dokonalejším vyjádřením (PC 5), a kterým se pokřtěný "z nového a speciálního titulu" věnuje službě Bohu milovanému nade všechny věci, budování Církve a spáse světa.
Jak se získává tento "nový a speciální titul"? Získává se slibem tří evangelijních rad čistoty, chudoby a poslušnosti. "Zasvěcené osoby,
které slibují žít podle evangelijních rad, přijímají nové a úplně zvláštní zasvěcení. Tím berou na sebe způsob života, který Ježíš osobně vedl a doporučil vést i svým učedníkům" (VC 31).
Jaký je rozdíl mezi povoláním "věřících laiků" a povoláním "řeholníků"? V podstatě žádný: "Všichni věřící každého stavu a postavení jsou povoláni Pánem každý svým způsobem být dokonalými ve svatosti jako je dokonalý náš nebeský Otec" (LG 11).
28.10. oslavil životní jubileum pan Josef Matušík, dobrodinec kostela. Každému člověku dává Bůh určitou povahu, schopnosti, podobu, a také ho zasazuje do určité doby a prostředí, v němž se mají jeho hřivny projevit a rozvinout. Bůh žehnej do dalších let.
To je dobré Nedávno jsem slyšel příběh o jednom africkém králi, který měl důvěrného přítele, jenž s ním vyrůstal a oba věřili v Boha. Tento muž měl ve zvyku dívat se na každou situaci, která se v životě přihodila (ať dobrá, nebo špatná), s konstatováním: „To je dobré!" Věřil v Boží prozřetelnost. Jednoho dne byli spolu na lovecké výpravě. Přítel pro krále připravil nabité pušky. Podle všeho udělal u jedné z pušek něco špatně, protože když král vystřelil, přišel o palec. Ve chvíli, kdy se to stalo, přítel jako obvykle automaticky pronesl: „To je dobré!" Král na to řekl „Ne, to NENÍ dobré!" a přítele uvrhl do vězení. Asi o rok později král lovil v oblasti, o níž měl vědět, že je lepší se jí vyhnout a raději zmizet. Chytili ho kanibalové a odvlekli ho do své vesnice. Svázali mu ruce, zarazili do země kůl, připoutali ho k němu a připravili hranici. Když přišli blíž, aby podpálili dřevo, všimli si, že králi chybí palec. Protože byli pověrčiví, nesnědli nikdy nikoho, kdo by měl nějakou tělesnou vadu. Krále tedy rozvázali a propustili, ať jde svou cestou. Když se vrátil domů, vzpomněl si na událost, při níž přišel o palec, a pocítil výčitky svědomí kvůli tomu, jak se svým přítelem naložil. Šel za ním do vězení, aby si s ním promluvil. Řekl: „Měl jsi pravdu. Bylo dobré, že jsem si ustřelil palec." A vyprávěl svému příteli vše, co se právě stalo. „Velmi se omlouvám za to, že jsi byl tak dlouho ve vězení. Moje rozhodnutí bylo špatné." „Ne," odpověděl jeho přítel, „bylo to dobré!"
„Co tím myslíš, že 'To bylo dobré!?' Co může být dobrého na tom, že jsem svého přítele nechal sedět rok ve vězení?!" A přítel odpověděl: „Víš, kdybych nebyl ve vězení, byl bych na tom lovu s tebou.
Svatý Pavel " Římanům 8,28 říká: Víme, že těm, kteří milují Boha, všechny věci spolu působí k dobrému, těm, kdo jsou povoláni podle jeho předsevzetí.
„Vejděte těsnou branou; prostorná je brána a široká cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí. Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo ji nalézá.“ (Matouš 7,13.14)
SČÍTÁNÍ LIDÍ 12.10. 2014 V KOSTELE SV.ZDISLAVY NA PROSTŘEDNÍ BEČVĚ.
SBÍRKA – 5 674 KČ 232 LIDÍ ŽENSKÉ POHLAVÍ - 141 MUŽSKÉ POHLAVÍ – 91 Z TOHO MUŽSKÉ POHLAVÍ DO 15LET – 23 MUŽSKÉ POHLAVÍ DO 18LET – 3 Z TOHO ŽENSKÉ POHLAVÍ DO 15LET – 33 Z TOHO ŽENSKÉ POHLAVÍ DO 18LET – 4 VÝDĚLEČNĚ ČINNÍ MUŽI - 39 NEVÝDĚLEČNĚ ČINNÍ MUŽI – 27 VÝDĚLEČNĚ ČINNÉ ŽENY – 39 NEVÝDĚLEČNĚ ČINNÉ ŽENY - 65
Příběh V moři života je mnoho ostrovů. Jeden z nich je však čarovný. Je to ten, na kterém přebývají lidské city, všechny naše emoce, radosti i trápení. Nenávist je sousedem lásky, hněv bydlí vedle radosti. Pokojný život na ostrově však jednoho dne narušila zpráva, že ostrov bude zaplaven. Všichni se chystali zachránit. Jen láska zůstala zcela osamocena. Nebylo nikoho, kdo by ji vzal s sebou na loď. "Bohatství, prosím vezmi mě s sebou!" prosila Láska, právě v okamžiku, kdy se chystal odplavat. "Ne, nemůžu. Mám na svoji lodi hodně zlata, stříbra a drahných kamenů. nemám pro tebe místo." A tak se zeptala Hrdosti: "Hrdosti, prosím tě, mohla bys mě prosím vzít s sebou?" "Lásko, nemůžu tě vzít, u mne je všechno dokonalé. Ty bys mohla narušit můj pořádek a poškodit moji krásnou loď." A tak se Láska obrátila na Smutek: "Prosím tě, vezmi mě s sebou?" "Ach Lásko, já jsem takový smutný, že chci raději zůstat sám!" odpověděl smutek. Když odcházela Dobrá nálada, byla taková spokojená a rozjařená, že ani nezaslechla, jak na ni Láska volala. Najednou jí oslovil nějaký hlas: "Pojď, já tě vezmu na svoji loď, u mě bude určitě místo." Láska byla velmi šťastná a nesmírně vděčná, že se zapomněla zeptat na jméno. Po určité době se zeptala Poznání: "Poznání, nevíš, kdo mi to pomohl?"
"Vím" řeklo poznání, "byl to čas." "Čas? Proč právě čas?" A poznání odvětilo: "Protože jen čas ví, jak důležitá je v životě láska." Už od dětství nás učili, že se máme chovat k druhým uctivě, se sladkostmi se podělit, za dar poděkovat a rodiče poslouchat. Snažili se z nás vychovat dobré lidi se správnými hodnotami a srdcem ochotným pomáhat. My jsme rostli a postupně se stávali samostatnějšími. Už nejsme pod stálým dohledem rodičů a za svoje skutky neseme zodpovědnost. Měli jsme možnost zjistit, že když člověk hromadí jen pro sebe a stává se závislým na materiálních věcech, nedokáže se upřímně těšit ze života. Loď hrdosti dělá mnohým z nás problémy. Lidská pýcha brání člověku pokořit se, přiznat chybu, omluvit se. Člověk nedokáže porazit svoji pýchu sám. Musí do svého srdce přijmout Ježíše. Jemu nic nezabránilo, aby přišel na tuto zem před více než 2000 lety a nic ho nezastaví, aby se zde na tuto zem vrátil. Proto nezapomínejme, když čekáme na druhý příchod Kristův, nic nebráni tomu, aby přišel do našich srdcí a naučil nás pokoře a lásce. Musíme mu jen otevřít dveře našeho srdce. Nejen že my očekáváme něco od Boha, ale i Bůh očekává něco od nás. K růstu vzájemného vztahu velice přispívá, když každý pro druhého dává vše, co je v jeho silách.
Úmysly Apoštolátu modlitby Svatého otce na rok 2014.
Listopad Všeobecný: Aby opuštění lidé zakoušeli Boží blízkost a podporu bližních. Evangelizační: Za dobré formátory, aby moudře vedli mladé seminaristy, řeholníky a řeholnice. Národní: Aby Boží království bylo posledním cílem, ke kterému každým dnem svého života směřujeme vědomě.
Co je to vlastně duchovní život? Říkáme běžně: pane bože, ježíšmarjá a kristepane, ale tato slova bereme jako citoslovce a mnozí z těch, které nazýváme ateisty, se často vysmívají či v lepším případě nechápou ty, kteří věří v Boha. Mladí lidé zjevně chtějí svůj duchovní život nějak aktivně rozvíjet a naplňovat, touží po něm a hledají cesty, jak tuto žízeň uhasit. Proto je dnes tolik mladých lidí, které můžeme nazvat hledajícími a kteří se často pokoušejí nalézt tu pravou duchovní cestu doslova všude možně – od buddhismu a jiných pro nás exotických náboženství přes pohanství k různým esoterikám – věštění, horoskopům, až k "úletům" typu vesmírní lidé. My jsme někdy ze slova Božího udělali něco na zpestření našeho náboženského života, něco tak trochu navíc: něco na přizdobení našich kázání, hezký citát na vánoční pohlednici, perličku na povzbuzení v dopise... Ale Slovo je chlebem života, není to zákusek. Je základním pokrmem Božího života v nás, jak zopakoval Ježíš pokušiteli na poušti: „Nejen chlebem živ je člověk, ale každým slovem, které vychází z Božích úst" ( Mt 4,4 ).
A pokud se dlouhodobě živíme něčím jiným, není divu, že jsme duchovně podvyživení anebo je nám dokonce špatně.
selství Panny Marie z Medžugorie 2014 "Drahé děti!
Po 25.8.
Modlete se na moje úmysly, protože satan chce zničit můj plán, který tu mám a ukrást vám pokoj. Proto, děti moje, modlete se, modlete se, modlete se, aby Bůh skrze každého z vás mohl působit. Ať jsou vaše srdce otevřené Boží vůli. Miluji vás a žehnám vás svým mateřským požehnáním. Děkuji vám, že jste přijaly mé pozvání. Děkuji vám! V sobotu 15.11. 2014 bude na Horní Bečvě od 10,00h. udílena svátost Biřmování. Internetové stránky kostela sv.Zdislavy – www.svatazdislava.cz ( o tyto internetové stránky se stará Monika Jurajdová ) Tento věstník vychází díky dobrodincům kostela. Bůh žehnej. Pro vnitřní potřebu kostela sv.Zdislavy – fr.Václav Tomáš Holčák OP., terciář.
