Věstník kostela sv.Zdislavy Únor 2014
Čte se o jedné výpravě do Antarktidy, že se v polární noci ztratili na cestě a nemohli najít svůj základní tábor. Křičeli na sebe, ale v hukotu větrů se neslyšeli, neviděli se. Ale nakonec se přece jen u tábora sešli. Počítali se, jsou-li všichni. Ale napočítali o jednoho víc. Kdo to je? Kde je? Záhadná otázka. Je to pěkný symbol historie Židů Starého zákona. Kolikrát se ztratili jako beduíni na cestách, ale byli si jisti, že je někdo vede. Ten se v plnosti času objevil jako Kristus, aby vybudoval definitivní království Boží.
Přeji nám, abychom objevili Krista v našem životě jako tehdy tři králové a přinesli mu dary – zlato lásky, kadidlo modlitby a myrhu starostí života.
Výsledky Tříkrálové sbírky 2014: Horní Bečva Prostřední Bečva Dolní Bečva Hutisko-Solanec Vigantice Rožnov p. Radhoštěm Valašská Bystřice Velká Lhota Zubří Vidče Střítež Zašová CELKEM
rok 2014 48 836 Kč 74 852 Kč 87 979 Kč 90 500 Kč 45 718 Kč
rok 2013 45 660 Kč 71 003 Kč 78 166 Kč 86 403 Kč 37 910 Kč
297 008 Kč 287 287 Kč 111 640 Kč 100 594 Kč 16 226 Kč 17 245 Kč 165 798 Kč 156 849 Kč 62 565 Kč 61 549 Kč 20 179 Kč 17 727 Kč 99 057 Kč 104 058 Kč 1 120 058 1 065 451 Kč Kč
Sv.Jan Zlatoústý řekl – Pán Ježíš nepotřebuje zlaté kalichy, ale zlaté lidi. Bůh jistě žehná všem, kdo jste pomohli, každý podle svých možností.
Pán Ježíš říká - Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. Vezměte na sebe moje jho a učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete pro své duše odpočinek. Vždyť moje jho netlačí a mé břemeno netíží. Svatý Jan, evangelista dodává, kdo je z Boha ten slyší Boha - věří v Boha, věří že slova modlitby jsou nositeli moci Ducha svatého, věří že je Pán Ježíš přítomný v Eucharistii. Přesto spoustu lidí slyším říkat - vyplatí se to chodit ještě v dnešní době se modlit do kostela?
Malé zamyšlení nad příběhem. Na jednom hradě v létě, v suchu začaly vadnout krásné květiny na zahradě. Král požádal své poddaně, aby pomohli naplnit hradní studnu vodou. Každý ať přijde s takovým množstvím vody, kterou je ochoten obětovat bez nároku na odměnu. Někteří táhli měchy vody, jeden dokonce zapřáhl povoz a vzal několik sudů. Jiní si řekli, nač se vláčet s vodou do kopce v tom parnu a potit se a vzali jen malé džbánky nebo jen malé lahvičky. Při příchodu každý vlil svou vodu do studny, použité nádoby odložili do konírny, král každého přivítal a každý dostal malé občerstvení. Při odchodu byl každý z nich ohromen, neboť jejich nádoby, v kterých přinesli vodu, byly na projev královy vděčnosti po okraj naplněny zlatem. A tak si každý odnesl tolik zlata, kolik vody věnoval. A je to tomu i u Pána Ježíše kolik mu člověk obětuje a kolik se pro něho namáhá, tolik i potom od něho dostává. Jestliže je pravda, co tvrdila sv.Terezie od Ježíše - že „Ježíš při každém svatém přijímání stokrát oplácí přijetí, kterého se mu dostalo“, pak také budeme stokrát odpovědní za naše chybějící přijetí.
Před několika desetiletími v jedné vesnici na západním Peloponésu (Řecka) žila Bohem velice požehnaná žena, paní Kateřina. Přestože byla úplně negramotná, byla Boží milostí velice osvícený člověk. Měla neochvějně pevnou a živou víru podobnou té, se kterou se první křesťané beze strachu nechávali pro Krista uvrhnout i do ohně raději, než aby svoji víru zapřeli. A proto se i v jejím životě naplnila Kristova slova: "Věříte-li, dostanete všecko, oč budete v modlitbě prosit." (Mt 21, 22). Když v červnu zčernalo nebe a schylovalo se k dešti, vesničané běželi za paní Kateřinou, aby se pomodlila, ať neprší. Posečená úroda byla nachystaná na hromadách a čekalo se na vymlácení obilí. Pokud by pršelo, úroda by byla zničena. Paní Kateřina si stoupla před ikonu Krista, pomodlila se a mračna se protrhala a zmizela! Když někdo onemocněl, běžel za paní Kateřinou, aby ho přežehnala znamením kříže a pomodlila se. Pokud měl nemocný víru, zázrak se stal. Nikdy však nepřijala peníze, ani dary. Cokoliv dělala, dělala nezištně, prostě a s přirozenou pokorou. Její smýšlení bylo čisté, neposkvrněné a bez pýchy. A proto také tento Boží dar neztratila po celý svůj krásný život. Jednou místní kněz, ohromený silou a účinností jejích modliteb, si ji pozval k sobě a zeptal se jí: "Kateřino, jak se modlíš před ikonou Krista?" A ona s celou svojí prostotou odpověděla: "Drahý otče, jak víš, neumím číst. Říkám jednu modlitbu, kterou mě naučila moje babička: "Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh." Kněz byl velice překvapený, když uslyšel první verš Janova evangelia.
Když se přesvědčil o bezelstnosti její duše a o prostotě a hloubce její víry, řekl jí: "Modli se dítě moje, modli se, jak se modlíš." Když roku 1941 přišla hrozná doba německé okupace, Řekové byli odsouzeni k hladovění a lidé umírali hlady, duševní velikost paní Kateřiny se ukázala ještě jasněji. Po svém zesnulém manželovi zdědila na tu dobu poměrně značný majetek. Její manžel ho zdědil po svém otci Alexiovi. Doma měli pšenici o váze 1000 okades (jednotka hmotnosti 1282 gr.) a dva velké sudy s olivovým olejem. Paní Kateřina vzala hluboký talíř, naplnila ho a začala rozdělovat chudým a štědře rozdávat. Když jí děkovali, říkala jim. "Mně neděkujte. Ta pšenice je z majetku mého tchána pana Alexiho. Říkejte: Bůh ať se smiluje nad panem Alexim." Když rozdala kolem 500 okades, viděla ve snu svého tchána, o kterém říkali, že ač majetný, byl lakomý. Viděla ho jako odsouzeného, vlasy měl dlouhé až na zem a vypadal velice špatně. Vzala nůžky, ustřihla mu vlasy a dala ho do pořádku. Tvář zesnulého jakoby se naplnila světlem. Obrátil se k ní a řekl jí s ulehčením. "Kateřino, Bůh ti žehnej! Ach, dítě moje, svými milodary jsi mě vytáhla do nebe !" Je to další potvrzení toho, že ti, kteří dávají chudým a nuzným, přinášejí ulehčení duším zesnulých, podobně jako modlitby Církve a příbuzných. Pro Pána Ježíše je důležité lidství každého člověka, nakolik je člověk člověkem. Nejhorší jak může člověk ublížit člověku, není to, že ho nenávidí, ale že se chová lhostejně, LHOSTEJNOST JE VRCHOLNÁ NELIDSKOST.
Každý pátek od 17,00h. setkání dětí a mládeže Papežského misijního díla. V lásce je důležitější dávat než dostávat.
Otec arcibiskup Jan Graubner v Bangladéši v r.2006
Deset přikázání pro harmonické soužití s druhými: 1. V rozhovoru buď iniciativní! I prostý vřelý pozdrav bývá pro druhého velmi povzbudivý! 2. Při setkání se usmívej! Pamatuj si, že k zamračení potřebujeme 72 svalů, k úsměvu jen 14! 3. Oslovuj druhé vlastními jmény! Pro každého je nejmilejším slovem jeho vlastní jméno! Oslovení příjmením je hodně neosobní a neupřímné. 4. Chovej se přátelsky a buď připraven druhému pomoci! Jestliže chceš přátele, musíš být nejprve sám přítelem! 5. Buď srdečný! Mluv a jednej tak, abys ukázal druhým svoji upřímnost! 6. Skutečně a opravdově se zajímej o druhé! Svými činy ukaž, že ti na nich záleží a že jsi jejich oporou!
7. Měj vždy pro každého dobré slovo! Opravdová přívětivost, povzbuzení druhého vytvářejí skutečný vztah! 8. Vždy se snaž druhé pochopit! Mimochodem, jsou vždy tři úhly pohledu na každou věc: ten jejich, ten tvůj a ten správný! 9.Miluj druhé lidi opravdově! Slovy i činy bez toho, aniž bys čekal odměnu! 10. Jednej s pokornou myslí! Pokorného člověka má každý rád.
Každou sobotu v kostele sv.Zdislavy od 16,00h. – adorace a svaté přijímání.
V dnešních době není snadné se modlit, není lehké najit si čas na modlitbu, na ticho před Bohem. A tak právě nyní, právě v této době Svatý otec připomíná růženec, duchovní poklad církve. Dnes je mnoho lidí, kteří pohrdají touto modlitbou, a říkají, že je to jen nudné odříkávání slov. A to je důvod, proč ještě neobjevili velkou hloubku této modlitby. Když na Filipínách diktátor F. Marcos začal zatýkat, lidé prosili primase o radu a pomoc. Primas po dlouhé modlitbě vyzval věrné, aby vzali do rukou růžence a vyšli do ulic Manily. Dva miliony lidí s růženci v rukou se modlilo. Po čtyřech dnech poslal diktátor tanky, aby vyřešil problém. Byla to hrůza. Lidé se báli tanků a vojáků, ale neměli v úmyslu vzdát se modlitby, růžence. Tanky se zastavily před klečícími lidmi na ulici, a vojáci se začali modlit spolu s nimi. Pár dní nato skončila moc diktátora - zvítězila nad ním moc modlitby.Malé zázraky se mohou dít také v našem životě. Růženec může být víc než modlitba, může to být způsob života. Když je ti těžko, když nevíš co máš udělat, můžeš vzít růženec a pomoc přijde z nebe.
Ekonomika za rok 2013 Sbírky v kostele - 324 676 Kč. Odesláno na pravidelné sbírky - misie, charita, svatopetrský haléř, kněžský seminář, postní almužna, na Boží hrob, na Bible, Noe atd. - 95 530 Kč. Bohoslužebné výdaje ( mešní víno, hostie, paškál, liturgické potřeby, květiny ) – 31 725 Kč. Elektrika, voda, plyn 97 808 Kč. Děkujeme všem dobrodincům kostela za dary kostelu během roku – největší z nich Josef a Zdenka Matušíkovi, František Křenek. Pán Bůh požehnej. Zůstatek na účtu ČSp. k 31.12 2013 – 177 437 Kč
Duchovní život 2013 První svaté přijímání – 6 dětí Pohřby - 2 lidé Křty – 2 děti Svatby – 9 párů Pomazání nemocných – 36 lidí Obnova manželských slibů – cca 85 párů Počet svatých přijímání za rok – cca 12 000 ks Katolické noviny odebírá 5 lidí. Noviny Světlo odebírá 5 lidí. Do náboženství chodí 21dětí – 50% celé naší školy.
Ježíš je světlo. Bible nás o tom ujišťuje v evangeliu podle Jana 1,4.5: „V něm byl život a život byl světlo lidí. To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.“ A s tímto poselstvím děti na pátečním setkání 17.1. zdobily svíčky „hromničky“ pro farníky.
„Čím rozehřát a živit v sobě ducha zbožnosti, ne-li službou Bohu a jeho svatým služebníkům, v duchu svaté Církve?
Jsme slabí a potřebujeme nebeskou pomoc. Hospodin nám slíbil, že ji daruje každému, kdo o ni prosí, a také to tak dělá. Jakým způsobem? Jako déšť nepadá z čistého nebe, ale z mraků, tak i spasitelná moc Boží sestupuje skrze zvlášť ustanovené prostředky. „Prosíme svaté a děkujeme jim, stejně jako prosíme a děkujeme lidem, kteří žijí na zemi.
Kristus je jediné východisko z tohoto světa, jen v Něm je spasení. Všechno ostatní: radosti smilstva, politické utopie, ekonomická nezávislost, jsou jen slepými uličkami, kde našli svůj konec a došli úpadku mnozí a mnozí.
Všichni svatí, proste Boha za nás!
Neděle 2.2. 10,00h. – svátek – Uvedení Páně do chrámu. Varhaník – Eva Pařenicová 218, 812
1.Za živé a zemřelé farníky Bl. papež Jan Pavel II. ve svém poselství z 6. ledna 1997 prohlásil 2. únor Světovým dnem zasvěceného života.
Volba tohoto dne na 2. únor odkazuje k liturgickému svátku Uvedení Páně do chrámu ( Hromnice ). Tento svátek zavedl v Římě - papež syrského původu Sergius I. (687-701).
Hromnice je tradiční lidové označení katolického svátku Uvedení Páně do chrámu, dříve se tento svátek nazýval Očišťování Panny Marie.. Svátek připomíná událost z evangelií (Lk 2,22-38), kdy Ježíšova matka Maria přinesla podle židovského obyčeje svého syna 40. dne po narození do jeruzalémského chrámu, aby jej zasvětila jako prvorozeného Bohu.
Zde se setkává s prorokyní Annou a spravedlivým Simeonem, který Ježíše nazval "světlem k osvícení národů". Od tohoto Simeonova proroctví o Ježíši - světle pochází zvyk: v tento den se žehnaly svíčky "hromničky", které se během bouřek zapálené dávaly do oken a měly spolu s modlitbou chránit před bouřkami. Protože je tradičně svátek spojován také s ochotou zasvětit svůj život poslání, které člověk dostává, je dnes v katolické církvi tento svátek slaven také jako Den zasvěceného života (tj. řeholníků a řeholnic).
I v našem kostele budou mít farníci možnost odnést si domů požehnanou „hromničku“. Jedním z nejstarších a nejrozšířenějších přírodních symbolů v liturgii je světlo. Světlo zahání temnotu, a proto poukazuje na Boží přítomnost. Umožňuje vidět skryté věci v pravé podobě. Je symbolem Krista, který nám v evangeliu dává poznat pravdu. Světlo je znamením radosti, ke které nás volá Bůh. Je obrazem dne a tedy bděním, je symbolem modlitby a pozvánkou k ní. Liturgickým symbolem světla je hořící svíce. Ukazuje na Krista, pravého Boha a pravého člověka. Její části – vosk a plamen – naznačují hmotnou a duchovní skutečnost. Plamen je znamením Kristovy božské přirozenosti, vosk, který se při hoření stravuje, symbolizuje Kristovo obětované lidství. Východní církev začala tento svátek slavit v první polovině 6. století a přitom se již světily svíce. V západní církvi je oslava tohoto svátku doložena od 7. století.
Pondělí 3.2. – památka – sv.Blažej. Svatý Blažej patří mezi tzv. čtrnáct svatých pomocníků, kterým projevoval svou úctu především vrcholný a pozdní středověk. Společnost mu tak dělají svatí Jiří, Vít, Erazim, Markéta, Kryštof, Pantaleon, Jiljí, Cyriak, Diviš, Eustach, Achát, Kateřina a Barbora. Legenda o něm vypráví, že ve vězení uzdravil syna jedné vdovy, který spolkl rybí kost. Úcta ke svatému Blažejovi je doložena na Východě už v šestém století. Byl vzýván jako pomocník proti onemocněním krku. Z dvanáctého století je dochována modlitba ke svatému Blažejovi proti otokům hrdla. Od šestnáctého století se udělovalo svatoblažejské požehnání. Kněz drží dvě zkřížené svíčky pod bradou člověka a modlí se modlitbu ke svatému Blažejovi. Pomoc v nemoci, nebo dokonce uzdravení, není jen "výsadou" mrtvých světců. Může se dít a děje se i skrze modlitbu živých. Tak dokonce říkáme, že někdo má dar uzdravovat. Je třeba si ale uvědomit, že Bůh většinou nepoužívá "zbůhdarma" nadpřirozené cesty tam, kde mohou jednoduše pomoci přirozené prostředky. Mezi mnohými světci je tedy sv.Blažej vzýván jako přímluvce, který může na Bohu vyprosit uzdravení z nemoci. Ať už svatého Blažeje prosíme o uzdravení z vleklé chřipky, nebo o nějakou jinou přímluvu, nemějme obavy, že se tím dopouštíme nějakého tmářství. Bůh nám ve své dobrotě dává ve svatých přátele pro náš život, radost a světlo. A každou modlitbou, i tou ke svatým, chválíme přece dárce a zdroj veškeré svatosti - jeho samotného.
Středa 5.2.- 17,30h. – památka – sv.Agáty, mučednice. Varhaník – Aleš Stavinoha, zpěv - Markéta Pařenicová 840,701,801
1. Za zemřelého Jana Dětského, rodiče, bratra, sestru, živou rodinu a duše v očistci. Svatá Agáta je patronkou Sicílie a také státu San Marino, kde je nejvyšším státním oceněním řád sv. Agáty.
Svatá Agáta bývá vzývána při rakovině prsou. Jméno svaté Agáty pochází z řeckého „αγαθή“ což znamená „dobrá“. Světice podstoupila mučednickou smrt v polovině III. století. V 15 letech svého života se zasvětila Bohu a podstoupila pro víru v Boha, která byla císařem zakázaná mučení, kdy chtěli pokořit její ženství, císař rozkázal, aby jí ohromnými kleštěmi utrhli či odřízli ňadra.
Svatá Agáto, oroduj za nás!
Čtvrtek 6.2. památka – sv.Pavel Miki a druhové, mučedníci. Od zahájení křesťanské misie 15. srpna 1549, kterou založil sv. František Xaverský se během 50 let rozrostl počet křesťanů v Japonsku na úctyhodných 300 000. Následovala první vlna krutého pronásledování. V Nagasaki 5. února 1597 byla jako první ukřižována skupina 26 křesťanů, mezi nimiž bylo 6 španělských misionářů, 2 japonští jezuité a 17 japonských laiků. Nejznámější byl sv.Pavel Miki, jezuitský kněz ( řád Tovaryšstva Ježíšova ) Pavel Miki v kázání z kříže prohlásil: „Jsem pravý Japonec. Jediný důvod proč mne zabíjí je v tom, že jsem hlásal Kristovu nauku a děkuji Bohu, že za to umírám… Chci vám všem ještě jednou říct: Proste Krista, aby vám pomohl být šťastnými. Já poslouchám Krista. Podle jeho příkladu odpouštím pronásledovatelům… Prosím Boha, aby se nad všemi smiloval, a doufám, že moje krev se změní v úrodný déšť na mé spolurodáky.“
Pátek 7.2. – památka - sv. Jiljí Pontillo + 1812. Františkánský kněz, známý jako sběrač almužen pro chudé. Sbírání almužen znamenalo cesty do ulic, kde se setkával i s výsměchem a pohrdáním. Jeho dobrotivost a úsměv však získávaly také srdce mnoha lidí. Hodně jich pak napomínal slovy: "Milujte Boha, milujte Boha!" Pro vykonávanou činnost postrádal mnohé společné modlitby a duchovní cvičení. Po návratech trávil čas před svatostánkem, aby svěřil Pánu vše, s čím se přes den setkal. Také k Panně Marii choval po celý život něžný vztah. Jeho práce a zmírňování bolestí bylo považováno za zázrak. Zemřel v pověsti svatosti v pravé poledne.
Sobota 8.2. památka - sv. Josefína Bakhita +1947. Ruku na srdce, kde v kostele o ní uslyšíte? A proto něco málo o ní. Sv. Bakhita se přimlouvá za mnohé. Zejména za ty, kteří jsou nemocní, jsou v jakékoli formě otroctví, a za ty, kteří potřebují najít mír, odpuštění a usmíření ve svých životech.
Bakhita spatřila světlo světa v roce 1869 v Olgosse,nedaleko Dárfúru, v jihozápadní části Súdánu. V této zemi žijí obyvatelé národa Dagi, kam přišli předstaletími, usídlili se tam a patřili k významným kmenům. Rodina malé Bakhity byla šťastná a spokojená.
Vlastnila pole i dobytek. V roce 1876, kdy Bakhita dosáhla sedmý rok života, unesli ji dva Arabové. Po měsíci zajetí ji prodali obchodníkovi s otroky. S velkou odvahou hledalo toto dítě cestu jak utéct, ale znovu ji zajal pastýř, který ji prodal hrůzostrašně vypadajícímu Arabovi. Ten ji zase prodal obchodníkovi s otroky. Jednou ji tak zbili, že se ocitla v bezvědomí a krvácející ji nechali ležet na podlaze. Pak si Bakhitu koupil turecký generál, jehož žena ji podstoupila bolestivému tetování. Mučitelka uchránila před tetováním jen její tvář, protože byla velmi pěkná. Přesto jí však způsobila na prsou, na břiše i na ramenou 114 řezných ran břitvou na holení. Ubohá oběť si nepřála nic jiného, jen umřít. Mučitelka navíc do jejích ran vsypala sůl, což jen zvětšovalo jizvy i utrpení. V roce 1882 zmíněný turecký generál prodal v Chartúmu Bakhitu italskému konzulovi Callista Legnani. Brzy se projevilo dobro, které to Bakhitě přineslo, poprvé ve svém otroctví dostala oblečení - tuniku, která jí navrátila postavení ženy. Konzul ji chtěl vrátit do její rodné vesnice, ale protože v době jejího únosu byla velmi malá, nepamatovala si přesně svoji vesnici. Správce konzula ji začal postupně předávat víru v Ježíše Krista. Když byla připravena na svůj velký den - 9. leden 1890, aby z rukou benátského biskupa, kard. Agostiniho, přijala křest, biřmování i první svaté přijímání byla plná dojmů a cítila Ducha svatého. Potom už její život nabral cestu svatosti. Vstoupila se svolením svého pána do Kongregace sester Cannosianek – řád pro katechumeny ( připravující na křest ) a stala se řádovou sestrou a pobývala v Benátkách a potom ji poslali do městečka Schio v Itálii.
Zde zažila I.světovou válku, během které pomáhala zmírňovat útrapy druhých a vysloužila si za to sympatie všech obyvatel města začali ji nazývat „ černou matkou“. Za druhé světové války se děly zázraky, na její přímluvu se uzdravovali nemocní vojáci a také město Schio, bylo uchráněno bombardování, jak to sv.Bakhita obyvatelům předpověděla. A na konci jejího života 8. února 1947 nečekaně přišla Panna Maria. "Jak jsem šťastná... Matko Boží, Matko Boží!" - to byly její poslední slova v okamžiku, kdy vyměnila pozemský život za úplnou svobodu Božích dětí. Při prvním kontaktu s evangeliem ji bezprostředně zaujala tato pravda: Přes křest se staneš Božím dítětem. "Boží dítě, já, ubohá černoška!" - opakovala si neustále. "Křest mi přinesl tolik radosti, že jsem byla šťastná z tolika milostí,které jsem dostala." "Tady jsem se znovu zrodila jako Boží dítě!" - řekla pokaždé, když se při návštěvě kostela dotýkala křtitelnice, kde byla pokřtěna.
Neděle 9.2. 10,00h. – 5.neděle v mezidobí. Varhaník – Aleš Stavinoha, zpěv – Monika Švandová 523, 811
1. Za Metoděje Červeného k 1.výročí úmrtí, živou a zemřelou rodinu Červenou a Bělůnkovu. Mt 5, 13-16 - Ježíš řekl svým učedníkům: „Vy jste sůl země; jestliže však sůl ztratí chuť, čím bude osolena? Ježíš vyjadřuje v tomto evangeliu smysl poslání křesťana – nebát se být, tedy být tím, kdo je nesmírně obdarován poznáním Boha. Tato skutečnost totiž dává chuť, dává šťávu světu, přináší světlo do temnot. Jsem pro druhé pokorně – solí země a světlem světa? Nesnažím se někdy až příliš splynout s davem?
Pondělí 10.2. památka - sv. Hugo z Fosses +1163. Narodil se asi roku 1093 ve Fosses v Belgii. Stal se knězem a v roce 1119 se seznámil s pozdějším světcem Norbertem, zakladatelem řádu Premonstrátů – Hlavní činností řádu je kazatelství, práce v duchovní správě, vědě a školství. Premonstrátským heslem je „Ad omne opus bonum parati“ - „Připraveni ke každému dobrému dílu“. Vstoupil do jeho kláštera a jejich důvěrný vztah se rozvíjel k prospěchu řádu. Po Norbertově zvolení biskupem se stal Hugo jeho nástupcem na opatském stolci a uskutečnil mnohé Norbertovy plány. Také zpracoval výklad k některým Norbertovým myšlenkám a po jeho smrti se stal generálním představeným. Značně přispěl k rozšíření řádu Premonstrátů.
V úterý 11. února slavíme památku Panny Marie Lurdské a současně Světový den modliteb za nemocné. Proč právě tento den, je nám jistě zřejmé. K tomuto asi nejznámějšímu mariánskému poutnímu místu ( Lurdy ve Francii ) se s nadějí již půldruhého století obracely a obracejí oči mnohých nemocných, z nichž ve více než sto případech můžeme mluvit zcela prokazatelně o jejich zázračném uzdravení...
Problém nemoci a touhy po uzdravení je starý jako lidstvo samo. Stejně tak i otázky „proč?“, „proč právě já?“ A „za co?“ si nemocní lidé kladou vždy znovu. Zodpovědět uspokojivě tyto otázky vážně nemocnému člověku, zvláště jste-li sami zdraví, je pak velmi obtížné.
A možná zní nemocnému z úst zdravého i trochu nevěrohodně. Při rozjímání o tématu nemoci a uzdravení se mi vybavuje příběh z evangelia, který jistě všichni dobře známe. Jedná se o uzdravení slepého od narození, jak nám jej zaznamenal apoštol Jan v 9. kapitole svého evangelia. Při setkání s tímto slepcem se apoštolové Krista ptají: .Mistře, kdo se prohřešil, že se ten člověk narodil slepý? On sám, nebo jeho rodiče?“ Pán Ježíš jim dává trochu překvapivou odpověď: „Nezhřešil ani on, ani jeho rodiče. Je slepý, aby se na něm zjevily skutky Boží!“ Slepec v tomto příběhu evangelia je pak nejen uzdraven, ale je mu darován i vnitřní duchovní zrak, takže nakonec i Ježíše svou vírou přijímá jako svého Spasitele...
Boží skutky, které se na něm zjevily, jsou tedy hned tři: 1. slepec je uzdraven, 2. Ježíš je tím, kdo mu projevuje svou lásku, setkání s milujícím člověkem, s Ježíšem, probouzí v jeho srdci víru! 3. Nemocný člověk je tedy člověk, „na němž se mají zjevit Boží skutky“, přičemž uzdravení nemocného není v danou chvíli tím největším Božím zázrakem. Mnohem větším je láska, kterou nemocnému dokáže někdo darovat, láska, která v nemocném dokáže probouzet víru, a to nejenom v Boha, ale i v člověka! Víru, která pak dává sílu unést i těžký kříž bolestí a nemoci...
Prosba o přímluvu za uzdravení k Panně Marii Lurdské. V hluboké důvěře v Tvou mocnou přímluvu k Tobě volám: Pomocnice křesťanů, Potěšení zarmoucených, Uzdravení nemocných, slyš ó Ty dobrá Matko má a neodpírej mně pomoci v mém utrpení. Maria, oroduj za mne u Syna svého. Jemu budiž čest a chvála! Amen.
Kéž bychom byli i my ve své nemoci těmi, na nichž se takové Boží skutky mohou zjevit a kéž bychom byli i těmi, jejichž prostřednictvím Bůh své skutky na nemocných koná! Modlím se za všechny nemocné, chválím Boha a děkuji za všechny, kdo je s láskou ošetřují. Kéž vám všem Bůh žehná!
Středa 12.2. 17,30h. – středa 5.týdne v mezidobí. Varhaník – Aleš Stavinoha, zpěv - Markéta Pařenicová 728, 806
1. Za zemřelého Bedřicha a Boženu Fiuráškovu, dceru Janu, živou a zemřelou rodinu a duše v očistci. Svátek mají také – Mučedníci z Kartága + 304 Tohoto dne je připomínáno také 45 mučedníků, kteří v Kartágu za víru položili svůj život, převážně to byli Abicinenští. Za pronásledování císařem Diokleciánem se v neděli sešli k liturgickému slavení. Byli zajati, od prokonsula Anulina vyslýcháni a různě umučeni.
Čtvrtek 13.2. památka - blah. Jordán Saský, dominikán + 1237 V roce 1221 se stal po sv. Dominikovi druhým generálním představeným řádu. Proslul jako výborný kazatel. Při kázáních projevoval charisma a pochopení pro problémy obyčejných lidí. Podnikal řadu cest po světě. Při návratu z Palestiny v roce 1237 jeho loď ztroskotala a on se utopil. Pohřben byl v dominikánském kostele v Akkonu v Izraeli.
Blahoslavený Jordáne, oroduj za nás! Pátek 14.2. památka - sv. Valentýna, který je patronem zamilovaných dvojic - a to školkou počínaje až “dokud nás smrt nerozdělí”. Pokud se tedy rozhodnete na den sv. Valentina překvapit malou pozorností, potěšte svým dárkem výlučně svého snoubence - snoubenku, manžela - manželku, milého kamaráda – milou kamarádku, - tedy “svoji lásku”!
Svatý Valentin z Terni + 3st., patron zamilovaných, ale i ochrnutých dětí. Císař Claudius ženaté muže nepovažoval za dobré válečníky a proto vydal dekret, kterým sňatky zakázal. Valentin zákazu ale nedbal a milenecké dvojice tajně ve jménu křesťanské lásky oddával. Císař ho nechal zajmout a rok jej věznil s podmínkou, že se zřekne své křesťanské víry. Valentin toto však odmítl a tak jej dal šílený Claudius popravit. Během života uzdravil i ochrnuté děti, proto bývá takto i znázorňován.
Ostatky sv.Valentina v Římě v bazilice u Milvijského mostu na Flaminijské cestě. Modlitba - Všemohoucí, věčný Bože, Tys posiloval svatého Valentina, aby byl ochoten vydat i svůj život v boji za spravedlnost; na jeho přímluvu dej i nám sílu, abychom z lásky k Tobě snášeli všechny obtíže, věrně plnili Tvou vůli a dosáhli věčného života. Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána. Amen.
14.2. si připomínáme také úmrtí sv.Cyrila.
Sobota 15.2. památka blah. Klaudius La Colombiere + 1682 Byl představeným řádu v Paray-le-Monial. V té době žila v tamním klášteře Navštívení Panny Marie Markéta Marie Alacoque obdařená mystickými zážitky, k nimž patří zjevení Božského Srdce Ježíšova. Otec Klaudius La Colombiere se stal jejím, ve vidění přislíbeným zpovědníkem. Vedl sestru k sebeobětování, postaral se, aby byla pochopena ze strany spolusester a představených. Zasloužil se také o rozšíření úcty a smírných pobožností k Božskému Srdci a sám šel příkladem zasvěcení.
Neděle 16.2. 10,00h. – 6.neděle v mezidobí. Sbírka na potřeby našeho kostela. Varhaník – Eva Pařenicová, malá schola 709, 712, 804
1.
Za Achila a Jindřišku Martinákovy, syna Vladimíra, rodiče Skalíkovy, Juroškovy, 4děti a duše v očistci.
Mt 5, 17- 37 - Ježíš řekl svým učedníkům: „Nemyslete, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky. Nepřišel jsem je zrušit, ale naplnit. Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se to všecko nestane. Ježíš vede své učedníky k dokonalejší spravedlnosti než je spravedlnost farizeů. Pán nechce ve mně lokaje, který dokonale, ale bez zájmu, plní jeho příkazy. Touží po tom, abych ho miloval nejen skutky, ale také duší, myslí, srdcem. Jak je to s mou pravdivostí – soulad mezi tím, co prokazuji navenek, a tím, co mám v srdci?
Pondělí 17.2. památka - sv. Teodor Tiro + 306 Pocházel ze Syrie. V mládí byl vojákem ve městě Amasia v Pontu, v Malé Asii. Za pronásledování křesťanů spolucísaři Maximiána Galeria a Maximina Dáje měli všichni obětovat modlám. Teodor se netajil tím, že je křesťanem a veřejně víru vyznával slovy i skutky. Kvůli svému postoji byl předveden k soudu. Poté byl krutě mučen na skřipci, drásán železnými hřebeny. Ostatky jednoho ramene se také od r. 1356 nachází v pražském chrámu sv. Víta, kam je získal Karel IV.
Úterý 18.2. památka sv. Sadot a druhové +342. V perském království, v místě zvaném Beit Lapat byl umučen svatý Sadot, biskup ze Seleucie a 128 druhů mučedníků. Jednalo se o kněze, kleriky i zasvěcené panny, kteří odmítli uctívat slunce jako božstvo. Byli vězněni v okovech, dlouho mučeni a nakonec z rozkazu krále povražděni.
Středa 19.2. 17,30h. – středa 6.týdne v mezidobí. Varhaník – Eva Pařenicová 710, 727, 922
1. Za zemřelého Luďka Zapletala, rodiče Zapletalovy, Bednářovy a duše v očistci. 2. Za zemřelého Oldřicha Lercha, živou a zemřelou rodinu Prorokovu a Pavliskovu. 19.2. je také památka – sv.Barbát +682. Byl biskupem v Beneventě ( Itálii), kde bojoval proti modlářskému uctívání zlatého hada. Svou modlitbou uchránil město před vyhlazením císařským vojskem a svou vírou město vysvobodil ze zajetí modloslužby.
Ve čtvrtek 20.2. památka sv. mučedníci z Fénického Tyru +303 Jedná se o pět blahoslavených mučedníků, kteří za císaře Diokleciána byli ve Fénickém Tyru pro víru zajati. Některým bylo méně než 20 let. Po celém těle byli zbičováni a pak nazí vehnáni do arény, kam na ně byly puštěny šelmy. Nehnutě se modlili k Bohu, s rukama rozepjatýma tvořili kříže a protože je šelmy neusmrtily, byli popraveni mečem.
Pátek 21.2. památka - sv. Petr Damani + 1072. Vzýván při bolestech hlavy.
Sv.Petra Damiániho můžeme představit jako kamaldulského mnicha, jako poustevníka, "posledního teoretika poustevnického života v latinské církvi." Sv. Petr neváhal svou poustevnu ve Fonte Avellana opustit kdykoliv to vyžadovalo dobro církve. Aby nemusel svou samotu opustit natrvalo, zřekl se i důstojnosti kardinálského úřadu, do kterého byl krátce před smrtí jmenován.
Sobota 22.2. památka - Stolec sv. Petra. Svátek se týká památky první biskupské katedry Kristova náměstka. Zprvu jejím místem bylo syrské hlavní město Antiochie a teprve později přesídlil Petr do Říma, střediska tehdejší kultury, aby odtud vládl Kristus. Biskupský stolec je symbolem učitelského, kněžského a pastýřského poslání. Petrův je k tomu navíc znamením jednoty církve, založené na apoštolech. Znovu si připomínáme, že Kristova církev povstává z pevnosti Petrovy víry.
Neděle 23.2. 10,00h. – 7.neděle v mezidobí. Sbírka Haléř svatého Petra, setkání varhaníků. Varhaník – Aleš Stavinoha, schola sv.Zdislavy 711, 807
1. Za zemřelého Stanislava Holčáka, zemřelou Aloisii a Bohumila Poláchovy, Františku a Josefa Bordovské a zemřelé rodiče Holčákovy. Mt 5, 38 – 48 - Ježíš řekl svým učedníkům: „Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Oko za oko a zub za zub.‘ Ale já vám říkám: Neodporujte zlému. Spíše naopak: Když tě někdo udeří na pravou tvář, nastav mu i druhou; a tomu, kdo se chce s tebou soudit a vzít tvé šaty, (tomu) nech i plášť; a když tě někdo nutí, abys ho doprovázel jednu míli, jdi s ním dvě. Tomu, kdo tě prosí, dej a od toho, kdo si chce od tebe vypůjčit, se neodvracej. Jak jsem v poslední době reagoval na křivdu nebo nepřátelství? Jak se k této věci mohu s vědomím tohoto evangelia postavit jinak? Možná jsem tehdy zapomněl modlit se za ty, kdo mně ublížili.
Pondělí 24.2. památka - blah. Josefa Naval Girbés + 1893, karmelitánská terciářka.
Starala se o zhotovení, udržování a čistotu liturgických předmětů a oděvů, právě tak jako o výzdobu oltářů; denně se účastnila eucharistie; vyznačovala se především svým moudrým a plodným apoštolátem. Pořádala setkání matek ve svém domě, aby jim pomáhala v křesťanské výchově. Bl.Jan Pavel II. o ní řekl: "S úctou přistupovala k umírajícím a pomáhala jim zemřít v Boží milosti. Její hrdinská služba nemocným cholerou v roce 1885 je imponujícím příkladem lásky, který nám tato vynikající žena zanechala." Její tělo bylo přeneseno 20.10. 1946 do chrámu sv. Jakuba v rodné Algemesi. Papežem Janem Pavlem II. byla blahořečená 25.9. 1988.
Úterý 25.2. památka - blah. Avertan + 1386. Narodil se v diecézi Limoges ve Francii. Vykonal pouť na svatá místa v Palestině a v posledních letech života byl v Lucce v Itálii známý jako hrobník a karmelitán s pověstí svatosti i zázraků. Vynikal zvláště tím, že s oblibou navštěvoval svatyně a adoroval. Byl pokorný, laskavý a věrný chudobě. Po smrti na jeho hrobě došlo k zázrakům, pro které byl vyhledáván poutníky.
Středa 26.2. 17,30h. – středa 7.týdne v mezidobí. Varhaník – Eva Pařenicová 525, 725, 816
1. Poděkování za dožití 60let společného života s prosbou o požehnání a ochranu Panny Marie pro celou rodinu. Ve středu 26.2. má památku i sv.Porfyrius + 421. Pocházel ze Soluně. Když se metropolita Jan Caesarejský přesvědčil o jeho vědomostech, vysvětil jej na kněze. Podrobnosti o životě Porfyria se v největší míře zachovaly v životopise, který sepsal jeho jáhen Marek. Zmiňuje se v něm i o nálezu kusu Kristova kříže, který po určitou dobu biskup Porfyrius opatroval a který přispěl k vyléčení jeho vážné nemoci, když se ho dotýkal. Prostřednictvím modlitby konal sv.Porfyrius hodně zázraků a uzdravení. Jednou dlouho nepršelo v Gaze, asi rok a sv.Porfyrius když tam přišel a prosili ho o pomoc,vzal kříž a šel celou noc napříč městem a prosil Boha o déšť. Ráno začalo pršet a po této události se nechalo pokřtít 127 mužů, 35 žen a 14dětí, očitých svědků zázraku s deštěm.
Ve čtvrtek 27.2. památka – sv.Baldomer + 660, patron zámečníků, kovářů.
Narodil se asi těsně před rokem 600 v Lyonu, ve Francii. Stal se kovářským mistrem. Neoženil se, ale za svou rodinu považoval chudé. Ve své dílně se svědomitostí otce pečoval o všechny své pomocníky a tovaryše. U všech, za které cítil odpovědnost, dbal nejen o řemeslnou stránku, ale i o morální a duchovní úroveň. Sám vždy začínal den modlitbou a dobrým předsevzetím. Také my bychom měli mít každý den na paměti přísloví: "Marné lidské namáhání, bez Božího požehnání." Z ranní mše svaté čerpal pak požehnání do celého dne. V jeho 60ti letech s ním promluvil lyonský opat Viventius, který v něm poznal mimořádného muže, a nabídl mu vstup do kláštera. Baldomer do něj vstoupil a stal se vzorným mnichem, který pro sebe hledal poslední místo.
Pátek 28.2. památka - blah. Daniel Brottier + 1936.
Narodil se 7. září roku 1876 ve Ferté-Saint-Cyr, ve Francii. V 26 letech odešel jako misionář do Senegalu a v Dakaru se obětavě staral o mládež. V roce 1911 těžce onemocněl a vrátil se proto do Francie. Od roku 1923 až do své smrti se věnoval dílu sirotčinců z Auteuil, které za jeho vedení mimořádně vzkvétalo. Jeho následovníci pečují o tisíce mladistvých z celého světa. Blahořečen byl papežem Janem Pavlem II. 25. listopadu 1984. Je velmi vhodné, abychom milovali svaté a spoludědice Ježíše Krista a naše bratry i význačné dobrodince, a skrze ně abychom též náležitě děkovali Bohu, „pokorně je vzývali a odvolávali se na jejich modlitby a mocnou přímluvu, když chceme dosáhnout nějakého dobrodiní od Boha.
V neděli 29.12. byla v kostele svaté paní Zdislavy slavnostně požehnána i ikona naší světice. Ikonu požehnal otec Petr Bulvas z Olomouce.
Ježíši plný milosrdenství a lásky, Ty ses obětoval za hříchy světa a pohnut láskou k našim duším jsi dobrovolně podstoupil smrt na kříži a zůstáváš s námi přítomen po všechny dny v Nejsvětější svátosti. Pokorně Tě prosíme, abys na přímluvu svaté paní Zdislavy, vyslyšel naše prosby, které Ti jejím prostřednictvím předkládáme: Prosíme na úmysl adorátorů v kostele svaté Zdislavy. Prosíme, Pane, za nás, kteří se Ti klaníme, dej nám sílu a vytrvalost, abychom neochabovali v lásce k Tobě, a aby v nás stále rostla touha po Tvé přítomnosti. Prosíme za našeho duchovního otce Petra, žehnej mu, posiluj ho v jeho těžké službě a chraň od zlého. Prosíme, Pane, rozpal srdce dalších lidí svoji láskou, aby i oni zatoužili se Ti klanět, chválit Tě a byli ochotni zapojit se do pravidelné adorační stráže a vyprošovat milosti pro sebe, své blízké i celý svět. Prosíme o ochotné pomocníky pro koordinaci adorace. Pane Ježíši, vše s důvěrou vkládáme do Tvých rukou. Svatá Zdislavo, oroduj za nás. Amen.
Smírná adorace Pane Ježíši, klečíme před Tebou. Dívám se na Tebe zmučeného, rozepjatého na kříži, i na Tebe - stále přítomného, živého, skutečného – přítomného v bílé hostii…Eucharistii. A žasneme. Žasneme nad Tvojí nekonečnou láskou k nám. Z lásky k nám jsi souhlasil s nelidským mučením a podstoupil potupnou smrt na kříži. Z lásky k nám s námi zůstáváš po všechny dny pod způsobou chleba. Toužíš být stále s námi, stále nás zveš: „Pojďte čerpat z pramene Lásky, jsem tu pro vás, já Bůh! Jsem tu pro vás každý den, každou minutu…“ A co my, Pane?… Ty, Bůh, jsi se vydal do rukou lidí. Čekáš v bílé hostii, až Tě uchopí požehnané ruce a vloží do úst člověka, abys mohl vejít do jeho srdce. Čekáš v bílé hostii, až přijde člověk, který před Tebou padne na kolena s vděčným úžasem: „Můj Pán a můj Bůh!“, abys ho mohl zalít proudy své lásky a svých milostí. Pane Ježíši, z lásky k Tobě toužíme vynahradit Ti všechnu lhostejnost, nevšímavost i urážky, které zakoušíš i dnes od lidí. Kéž každou adorací s Tebou zacelíme jednu ránu od bičování na Tvém Těle. Kéž každou hodinou, kterou strávíme před Tebou v adoraci, nahradíme jednu krůpěj Tvé prolité Krve kapkou hojivého balzámu, který vléváme do Tvých svatých ran. Zůstaň s námi, Pane Ježíši! Pane, smiluj se! Amen.
„Farnost je dům, ve kterém je vítán úplně každý“, řekl papež sv.Jan Pavel II. Z tohoto důvodu 2. prosince roku 1981 zahájil v kapli ve Vatikánu adoraci. A řekl, že jeho největším přáním a touhou pro celou církev je, aby každá farnost na celém světě zřídila adoraci.
Tento papež řekl: „Naším podstatným závazkem v životě je duchovně růst v klimatu Nejsvětější Svátosti. Život je cestou víry a intimity s Pánem, proto musíme najít čas pro modlitbu. Bůh je skrytý v Nejsvětější Svátosti a je na nás, abychom odhalili tajemství Jeho přítomnosti.
Přátelství Potká se cesta s pěšinou, den s nocí, motýl s květinou, jen lidé jsou si někdy vzdáleni na cestě životem jak bludné kameny. Pěšinky časem vítr svál a člověk k člověku má o kus dál. Doba je překotná, hodnoty se mění, pro samý spěch chybí čas k zastavení. Však často blíž, než se nám zdá, je ruka přátel vlídně podaná. Semínka přátelství čekají u všech cest, že probuzeny začnou růst a kvést. Každý touží po opravdovém přátelství. Je to vzácný Boží dar. Co však můžeme pro to udělat? Na tuto otázku najdeme odpověď v Božím slově – Bibli: „Kdo miluje čistotu srdce a má ušlechtilé rty, tomu bude přítelem i král.“ (Bible, Kniha přísloví 22, 11)
Příběh. Jednoho dne skládali mniši zkoušku z biblistiky. Opat si jednoho po druhém volal a povídal si s nimi o jejich studiu Písma. Většina mnichů byla spokojená, protože mohli předvést své znalosti a oslnit opata moudrými komentáři, které si nastudovali. Na závěr zkoušky se opat každého zeptal: „Co s tebou četba Písma dělá?“ „Dává mi zabrat, stávám se moudřejším, činí mě zbožnějším a lepším člověkem,“ odpovídali na to stručně mniši. Opat vždy pokýval hlavou a s milým úsměvem je propustil.
Jako poslední šel na zkoušku mnich Mystiko. Při většině otázek jen nešťastně mlčel, krabatil čelo, jak se snažil vzpomenout, ale bylo jasné, že moc vědomostí mu v hlavě neuvízlo. Když však dostal poslední otázku, rozpovídal se: „Co se mnou četba Písma dělá? Někdy mě přivádí k pláči nad lidskou hloupostí a zlobou, jindy k chvále za Boží zázraky a moc, ale nejčastěji k dojetí nad Boží slitovností a láskou, nad Božím zájmem o každého člověka. Četba mě mnohdy uchvátí k takové radosti z Boha, že se modlím dokud neusnu. Když se pak probudím, nedokážu si vzpomenout o čem jsem četl, jen vím, že to bylo krásné.“ Opat se usmál a vyšel s Mystikem mezi ostatní, aby vyhlásil výsledky. „Bratři, při zkoušce se ukázalo, že většina z vás ovládá Písmo svaté, jen u Mystika jsem zjistil, že svaté Písmo ovládá jeho. A to mě přivádí k tomu, abych se modlil za všechny lidi, kéž při četbě Písma získají vaše znalosti a jeho srdce. Amen.“
V pátek 28.2. od 16,00h. jsou srdečně zvány do pastoračního střediska, všechny děti a mládež i s rodiči na Karneval.
Letošní karneval pojmeme v Olympijském duchu po vzoru Olympiády v ruské Soči. Děti můžou přijít na karneval v jakékoliv masce, princeznami počínaje a indiánem konče. Naše děti z kostela si pro ně připraví olympijské soutěže s odměnou pro všechny. Jsem přesvědčen, že disciplíny, které naše děti vymyslí budou tak dobré, že už za 4 roky na další Olympiádě v korejském Pchjongčchangu budou některé z nich zařazeny.
Na závěr jeden příběh o studentovi, který právě dokončil studia medicíny. Sliboval si vše od lidské práce a přičinění. Ale než zahájil praxi, chtěl si po studiích krátce odpočinout a také chtěl poznat svět. Vyjel si na jih k moři. Na řeckém pobřeží se mu velmi líbilo. Kteréhosi podvečera si najal starého převozníka, aby ho dopravil na malý ostrůvek, vzdálený od břehu několik set metrů. Moře bylo klidné, oba usedli do lodi, starý převozník vesloval. Mladý lékař se dívá po moři a tu jeho zrak padl na vesla staré bárky a všiml si, že jsou na nich vyryta jakási písmena.
Zbystřil zrak a četl toto: na jednom bylo vyryto "labora", na druhém "ora". Česky to znamená "pracuj" a "modli se". Ono slůvko pracuj se lékaři líbilo, ale to druhé - modli se - to se mu nějak nezamlouvalo a projevil svůj názor nahlas. "Vám přece, zkušený námořníku, stačí práce, nač se máte ještě modlit?" Starý převozník na to nic neodpověděl, pustil mlčky ono veslo, kde bylo napsáno "modli se" a vesloval jen jedním veslem. Loď se samozřejmě točila dokola a postupovala jen velmi pomalu. Mladý lékař pochopil... Když někdo vesluje jen jedním veslem - prací - je v ustavičném víru starostí, obav, točí se jakoby stále na jednom místě a nijak ke svému cíli nepostupuje. Právě tak ani "zbožný lenoch" se Bohu jistě nelíbí. Je nutné se chopit obojího vesla, modlitby i práce.
Trochu statistiky. Celkový počet křesťanů ve světě stoupl od roku 1910 ze 600 milionů na 2,2 miliardy v roce 2010. Při počtu necelých 7 miliard světové populace zůstává podíl křesťanů v zásadě tentýž – třetina. Zatímco v roce 1919 žily dvě třetiny křesťanů v Evropě, dnes pouze čtvrtina (550 milionů). Křesťanů v Africe, v Latinské Americe a v Asii je více. Každý druhý křesťan je katolík. Nejvíce katolíků žije v Brazílii (120 milionů). Nejvíce pravoslavných žije v Rusku (101 milionů), nejvíce protestantů je v USA (160 milionů). V Nigérii žije 60 milionů protestantů, tedy třikrát více než v Německu.
Internetové stránky kostela sv.Zdislavy – www.svatazdislava.cz ( o tyto internetové stránky se stará Monika Jurajdová ) Tento věstník vychází díky dobrodincům kostela. Bůh žehnej. Pro vnitřní potřebu kostela sv.Zdislavy – fr.Václav Tomáš Holčák OP., terciář.
