TOULKY OLEŠNICKEM aneb "Z minulosti vyrůstá budoucnost"
Autor textu:
TOULKY OLEŠNICKEM ANEB "Z MINULOSTI VYRŮSTÁ BUDOUCNOST"
Bc. Veronika Tomanová
Autoři fotografií: Bc. Veronika Tomanová Ing. Milan Přindiš
Staré fotografie poskytly: Marta Tomanová Obrázky z filmu Malované děti
Staré mapy: www.oldmaps.geolab.cz
Foto na přední straně: Střevíčník pantoflíček Bledule jarní Kaplička v Jobové Lhotě Zima v Jezdinách
Foto na zadní straně: Pětiprstka žežulník Trojmocná zima na potoce v Kavinách Ústup 2013
DÍL TŘETÍ:
KNĚŽEVES
BLUDIČKY POD VESELKOU Když skončily Napoleonovy války, prošla francouzská vojska naším krajem. Po vojně, na olešnickém pivovaře si lidé radostně připíjeli večer co večer šťastni, že vojna, která nešetřila majetek, avšak ušetřila v kraji životů, je pryč. Přišel krásný letní večer o žních, a teprve za tmy přišel do hospody na pivovaře mladý rolník z Veselky. Cestou procházel kolem rybníků pod Veselkou směrem k Olešnici. Teď celý vyjevený vypráví společnosti, že nad rybníky tancovala světélka, že slyšel dívčí zpěv beze slov a že jej cosi nutilo jít blíže světélkům, za tajemným světlem. Jenom ruka na křížku zavěšeném na šňůrce u krku a motlitba jej prý zachránily, aby on, neplavec, nevstoupil do vody u hráze nejhlubšího z rybníků. Cizí hosté se mládenci posmívali, že prý v ústupské hospodě musel pořádně přebrat, když si teď takto vymýšlí. Místní však a zvláště ti starší se mládenci neposmívají. Berou ho mezi sebe, rychle přistrčí kalíšek kořalky, aby se vzpamatoval. Hospoda zmlkla a starý ponocný hlavně pro cizí posměváčky vypráví příběh dva roky starý. Jedné noci se ztratil v Olešnici nakvartýrovaný francouzský voják a jeho utonulé tělo se po týdnu našlo v rákosí u břehu rybníka. Tehdy se už pluk hnul z Olešnice, a tak jen ponocný a rychtář s doktorem, který dělal překladatele, slyšeli výpověď dvou vojákových druhů před plukovníkem o tom, jak se jim každé ráno poslední dny chlubil, že celou noc protancoval s nádhernými zpívajícími dívkami, které jej obklopeny světýlky, po půlnoci zvaly k tanci na loučce u rybníků. Plukovník se vojácky zasmál, že je to věc nemožná, že se patrně podroušený voják utopil, protože neuměl plavat. Oba vojáci raději už neříkali, že jejich druh byl bretaňský rybář, a olešničtí, ti věděli své... V našich krajích se vypráví, že na rozdíl od bludiček, byly poblíž močálů a vodních ploch další, tentokrát hodné bytosti. Těm se říkalo světlušky. Někdy měly podobu světýlek mihotajících se nad mokřady, jindy podobu dívek, které zbloudilé pocestné vyváděly z nebezpečných močálů a zachraňovaly tak jejich životy. 20.
Z knihy Pověsti města Olešnice a okolí od Z. Peši
KNĚŽEVES A JEHO MÍSTNÍ ČÁSTI Rozkládá se po obou stranách historické česko-moravské zemské hranice. Ke Kněževsi patří jeho místní část Jobova Lhota (sloučeno 1960) Pod obec Kněževes spadá svojí správou i katastrální území Veselka. Součet výměry katastrů tří místních částí tvoří 521 ha. K datu 1.1.2011 bylo v Kněževsi přihlášeno k trvalému pobytu 175 obyvatel.
Veselka náves
První zmínka o Veselce je z roku 1367 o Kněževsi z roku 1416 a o Jobové Lhotě z roku 1555. Veselka leží v nadmořské výšce 625 m n. m., Kněževes v 570 m n. m. a Jobova Lhota v 535 m n. m.
Náves Kněževes 1.
ZA STARÝCH ČASŮ
HISTORIE OBCE Kněževes (dříve Kněžoves, Knězoves, Kněževíska, Lhota, Přední Lhota, Mokrá Lhota). První zmínka o Kněževsi je kolem roku 1281. Tenkrát se na blízkém hradisku, což byla dřevěná lovecká tvrz, narodil královně Kunhutě, vdově po Přemyslu Otakarovi II. nemanželský syn Ješek. Královna, z vděčnosti za pokřtění dítěte, darovala olešnickému faráři ves, tehdy zvanou Mokrá Lhota. Proto Kněževes nikdy nerobotoval vrchnosti, ale faře v Olešnici. Tam platili i činži. Roku 1416 Jan z Lomnice prodal Janu Ozorovi z Boskovic hrad a ves Louku a ponechal si kromě Olešnice a jiných dědin i Kněževes. S hradem Loukou se pak Kněževes dostal koncem 16. století ke Kunštátskému panství. Jobova Lhota je od roku 1960 součást obce Kněževes. Je jedinou vesnicí na území Jihomoravského kraje, která leží na historickém území Čech. Patřila odedávna v rámci Chrudimského kraje ke Svojanovskému panství - až do roku 1848, a byla až do roku 1960 součástí katastrálního území Předměstí. Dříve se jmenovala Zadní Lhota - lidově se jí říkalo také Jebova Lhota. V písemných pramenech se Jobova Lhota poprvé objevuje v roce 1555 a sice v závěti sepsané 10. srpna majitelem Svojanova, Václavem Žehušickým z Nestajova, ve které odkázal s Korouhevským panstvím mimo jiné i Kněževes, Studenec, Hutě, Lhotu Přední a Zadní svému mladšímu synovi Janovi Žehušickému z Nestajova. Dříve bylo v každém stavení alespoň menší hospodářství. Vůbec největší počet obyvatel měla Jobova Lhota v roce 1900. Tehdy zde žilo v 19 domech 147 obyvatel. V roce 1809 v době okupace Olešnice byla Jobova Lhota téměř zničena Napoleonovými vojsky, která tudy táhla. Koncem 19. a začátkem 20. století žil v místních rodinách větší počet dětí z Vídeňského nalezince, které si místní ženy braly na výchovu za účelem vylepšení jejich finanční situace. Ještě ve 20. století se v okolí Jobovy Lhoty těžil grafit. Z grafitu se vyráběly na hradě Svojanově a v Předměstí různé nádoby, umělecké ornamenty, kamna a také čistá tuha, která se vyvážela v sudech až do Anglie. 2.
Text podle knihy Kunštátský okres od Jana Tenory
Krajina je hlavním indikátorem toho, jaký vztah k ní člověk má. Co od ní očekává, jak ji využívá. Na zdejší krajině je patrný ústup individuálního hospodaření ve prospěch kolektivního. Mezky rozdělující v minulosti jednotlivá malá políčka byly rozorány, aby ustoupily větším strojům. Po původních plužinách už jsou jen nepatrné náznaky. Tím pádem se změnil i celkový charakter krajiny.Staré způsoby hospodaření jsou vidět již jen na některých pozemcích. Kupení sena
Staré extenzivní sady patří ve zdejší krajině k hodnotným prvkům. Stejně jako kříže, kapličky, křížové kameny, úvozy či kamenice jsou důkazem lidské činnosti v minulosti. Švestkový sad 19.
Dříve bylo vzhledem ke způsobu hospodaření ve zdejší krajině hojnost zvěře a tak vzkvétala i myslivost. V okolí Kněževse se zvěři daří i dnes. Myslivost ve zdejším kraji
Jako poslední byl v Jobově Lhotě zavřen důl Pomocné štěstí majitelů J. Beera a A. Dworschaka. Dnes jsou vidět pouze zbytky sesuté šachty, větrací štola a sejpy. Veselka (dříve Veselí nebo Veselá) byla původně samostatná obec, dnes místní část obce Kněževes. Připomínaná se v roce 1367 v Křetínském panství. Ke Křetínskému panství patřila i později. Poplužní dvůr křetínského panství na Veselce je zmiňován již roku 1521, později náležel křetínskému velkostatku. Kolem Veselky vedla císařská silnice z Ústupa k Trpínu a dále do Čech. V roce 1872 byla postavena na návsi kaplička náležející k farní osadě do Bohuňova. Roku 1912 byla postavena škola, dříve děti chodívaly do školy do Ústupa. Jihozápadně od Veselky stál samostatně hostinec.
Domy ve veselce často stojí na prudkých stráních , proto je v osadě vidět mnoho kamenných zídek tvořící terasy nejen pro stavení a zahrady, ale i pro ovocné sady a drobná políčka.
Stavebním materiálem pro lidová stavení byli dříve kámen a dřevo. Nejvíce dochovaných kamenných a dřevěných objektů je v Jobové Lhotě a Veselce. Ve Veselce kromě rozsáhlých kamenných zdí jsou z kamene i celé stodoly A zdi obytných domů. Síla kamenných zdí je větší než půl metru. Kamene zdi v zimě po prohřátí dobře drží teplo a sálají ho zpět do místnosti. V létě naopak poskytují chlad. 18.
Kamené zdi na Veselce Veselka a Kněževes na mapě 2 vojenského mapování
Veselská kamenná stavení
Kněževes na mapě prvního vojenského mapování Text podle knihy Kunštátský okres od Jana Tenory
3.
DROBNÉ KRAJINNÉ OBJEKTY
TURISTICKY ZAJÍMAVÁ MÍSTA
Drobné krajinné objekty v katastru Kněževse jsou situovány na pohledově exponovaná místa nebo na místa spjatá s určitým lidským osudem či přírodním jevem. Často jde o místa,kde v minulosti došlo k tragické události, místa s koncentrací nepříznivých rozmarů počasí (blesky) nebo pouze propojení člověka s nebem a Bohem (kříž stojící na kopci, aby byl co nejblíže nebi). V okolí Kněževse je celkem 5 drobných sakrálních krajinných objektů a to zvonička a 4 kříže. Zvonička se nachází nedaleko návsi poblíž silnice. Naproti ní přes silnici stojí první z křížů. Druhý kříž se nachází hned za dědinou u silnice směrem k Veselce. Narozdíl od prvního žulového je tento litinový a stojí uprostřed 4 lip. Kříž slouží jako místo posledního rozloučení obce se zemřelým občanem. Další litinový kříž stojí taktéž v obci nedaleko silnice a to naproti obecnímu úřadu. Poslední z křížů je jako jediný mimo intravilán v kopcích nad Kněževsem. Jeho datum vzniku není přesně známo ale udává se rok 1870. Postaven je na místě, kam často uhodil blesk, v roce 1870 zde blesk dokonce zabil člověka. Kříž zde byl tedy postaven „na usmíření“. Přesto do samotného kříže dvakrát uhodilo a také byl proto ve špatném stavu. Křížek byl opraven a otec Roman Strossa ho vysvětil dne 23. 7. 2006. Veselka má 4 drobné stavební krajinné objekty a to kapličku na návsi zasvěcenou sv.Jiljí., památník v horní části sídla a dva kříže. Jeden z křížů je přímo na návsi v zahradě zemědělské usedlosti. Druhý kříž je nedaleko pomníku, taktéž za plotem v zahradě. Jobova Lhota má ve svém okolí kapli Nanebevzetí Panny Marie a 3 kříže. Kaple je pohledově exponovaná na vyvýšeném místě nad sídlem a dominuje celému údolíčku. Dva z křížů jsou na první pohled v neudržovaném stavu. První je u silnice pod kaplí zarostlý v keřích a druhý u polní cesty nad Jobovou Lhotou zarostlý v náletu dřevin. Poslední z křížů je poměrně nedávno zbudovaný (rok 2003) na památku zemědělce s kterým se převrátil traktor ve svahu.
Nedaleko Kněževse v lesích nad Kavinským potok jsou pozůstatky hradiska. Hradisko již sice neleží v katastru obce Kněževes, ale s Kněževsí je odvždy spojováno. Však se mu také říká Hardisko Kněževes. Hrádek u Kněževsi jsou terénní pozůstatky hrádku neznámého jména, který leží asi 1 km severně od obce Kněževes na bývalé česko-moravské hranici. Hrádek byl založen patrně ve 13. století jako ochrana zemské hranice a patřil ke královskému hradu Svojanovu. K hradisku váže se tato pověst: Po smrti Přemysla Otakara II. na Moravském poli se královna vdova Kunhuta pravděpodobně roku 1280 seznámila se Závišem z Falkenštejna, se kterým navázala intimní poměr. Z tohoto vztahu se jí kolem roku 1282 narodil syn Ješek, zvaný později jako Jan z Falkenštejna. K tajnému porodu mělo dojít v době, kdy pobývala na Svojanově a kdy jezdila na nedaleký hrádek, který si oblíbila. Ješka tam pokřtil olešnický farář, jenž za to odměnou dostal nedalekou osadu Kněžoves (roku 1923 byl název změněn na Kněževes).
4.
Při sporu o tuto vísku, který vedl farář Bernard Voscíníus s kunštátskou vrchností, předložil prý tento výpis z olešenských městských knih: Kněžoves od jisté pobožné královny olešenské faře darována byla, která v pádu a Boží pomoci u té vsi syna porodila a na hradě Svojanově v šesti nedělích ležela.
Pravděpodobný vzhled hrádku
Zajímavé je i dění v obci Kněževes. Nad sídlem u silnice směrem k Olešnici je travnaté hřiště, na kterém se hraje kopaná. Na něj navazuje výletiště se sociálním zařízením. V těchto prostorách koná sbor dobrovolných hasičů veřejná cvičení. V kulturním domě je možnost konání zábav a různých akcí. Obec zde pořádá každoročně ples. Na Veselku a daleké kopce u Svojanova je krásný rozhled z rozhledny na Zelenkově kopci na hranici Katastru Ústupa. 17.
Roubené stavení na Veselce Detail kříže pod Veselkou
Kříž pod Veselkou
Kříž nad Kněževsí
Pomník na Veselce
Roubené stavení v Jobové Lhotě
Hrádek u Kněževsi 16.
Lidové stavení na Veselce
5.
KRAJINNÝ RÁZ
KAVINSKÝ POTOK
Krajinný ráz Kněževse a jeho místních částí je lidmi poměrně nenarušený. Oproti okolním katastrům převažují husté zelené lesy. Ty se střídají s mozaikou polí a luk na místech vhodných k zemědělské činnosti. Kněževes je jeden z mála katastrů v okolí, kde se dochovalo poměrně velké množství zarostlých mezek a útvarů vzniklých lidskou činností v minulosti, zejména kamenic na hranicích pozemků a okrajích lesů. Po původním hospodaření je dochováno více stop než jen kamenice. Běžné jsou rozpadající se pozůstatky dřevěných ohrad po pasení dobytka, větší ovocné sady či stromořadí na mezkách s tradičním obhospodařování v meziřadí. U lesních porostů je pozměněná druhová skladba. Z původních bukových porostů se dochovaly jen enklávy uprostřed smrkových monokultur. Na podmáčených půdách a podél vodních toků jsou porosty s dominujícími dřevinami jako jsou jasany, olše a javory. Podél lesů jsou zachovalé druhově bohaté lemy. Pásy na rozhraní lesa a luk orientované k jihu na vápencovém podloží tvoří suché bylinné lemy. Vyskytují se zejména v PP Jezdiny, kde je na tento biotop vázán výskat sasanky lesní (Anemone sylvestris ), řebříčku pontického (Achillea panonica ), hvězdice chlumní (Aster amellus ), zvonku rozkladitého (Campanula persicifolia ) nebo jahodníku obecného (Fragaria viridis ). Na živnější a hlubší půdy se vyskytují mezofilní bylinné lemy. Polohy jsou mírně zastíněné a vázané na bazické horniny. Typický je pro ně výskyt černýše hajního (Melampyrum nemorosum ). Pěkný rozhled z výšin umožňují různě vysoké kopce nad členitým terénem. Nikde není pustá, jednotvárná monotónní rovina. Drobné vodní toky vytvářejí hluboká zaříznutá údolí. V krajině okolo Kněževse, veselky a Jobovy Lhoty je vzhledem k lesnatosti krajiny velké množství mysliveckých staveb. Bedlivý pozorovatel zde může spatřit různé druhy zvěře. Na polích blízko lesů se dá spatřit i koroptev čí křepelka, která zde byly dříve hojné. Dnes je pouze velkou náhodou, když je člověk zahlédne.
Přírodní rezervace Kavinský potok je chráněné území zahrnující přirozeně se vyvíjející dno stejnojmenného potoka s cennými tvary reliéfů a výskytem regionálně vzácných a ohrožených druhů rostlin. Jedná se o ojedinělý krasový fenomén v rámci celé Českomoravské vrchoviny. Jeho vznik je podmíněný činností drobných toků ve složitém geologickém podloží tvořeném fylity, rulami a krystalickými vápenci. Četné peřeje a vodopády zde vytvořily skalní soutěsky, které se neustále prohlubují. Na příkrých svazích podél potoka se vyskytují druhy jako zimolez černý (Lonicera nigra ), růže alpská (Rosa pendulina ), čarovník alpský (Circaea alpina ). Obzvláště cenný je výskyt dealpínského kapraďorostu sleziníku zeleného (Asplenium viride ) v úzké soutěsce na severu území. Naopak na krystalických vápencích ve vyšších polohách se vyvinula společenstva s řadou subtermofytů s kalcifilní tendencí. Patří mezi ně regionálně vzácný a ohrožený hořec brvitý (Gentianopsis ciliata ). Roztroušený výskyt po celé lokalitě je možno sledovat u druhů jako lýkovec jedovatý (Daphne mezereum ), kruštík širokolistý (Epipactis helleborine ) a okrotice bílá (Cephalanthera damasonium ) a kapradina laločnatá (Polystichum aculeatum ). V jižní části se v jasanovém porostu vyskytuje ve velkém množství zvláště chráněná bledule jarní (Leucojum vernum ) spolu se sasankou hajní (Anemone nemorosa ). Bledule se vyskytují i v remízkách mimo hranice ZCHÚ.
6.
Ob 15.
Sleziník zelený
Staré sady Kopcovitá krajina Koryto Kavinského potoka Stará ohrada Kavinský potok
Bledule jarní
Trojmocná zima na potoce
Sasanka hajní
Pohled na Svojanov Myslivecké stavby
Zamrzlý potok 14
7.
PAMÁTKOVÁ ZÓNA VESELKA Osada Veselka je chráněna jako vesnická památková zóna. Ze zastavěných území v okolí je Veselka jediná, která poskytuje ukázku tradičních venkovských sídel zemědělského charakteru. I když charakter původních zemědělských stavení je změněn jejich způsobem využívání. Značný podíl je ve vlastnictví chalupářů, jejichž rodiče či prarodiče na Veselce žili, ale dnešní vlastníci již mají úplně jiný vztah k vesnici a odstěhovali se za zaměstnáním do větších měst. Sídlo má charakter návesního typu vesnice. V minulosti se na návsi nacházel rybníček, hasičská zbrojnice s kapličkou z roku 1872 stojící opodál a studna. Na návsi byly vysázeny lípy, ty jsou součástí návsi i dnes. Pouze rybníček se změnil v betonovou požární nádrž. Pozdější úpravy vykazují i jednotlivé stavby. Na střechách jsou novější krytiny, uspořádání domů a jejich nejbližšího okolí je jinak prostorově uspořádané a jsou změněny některé jejich tradiční formy. Hlavní rysy jsou však dochované dodnes. Stará roubená stavení, dřevěné ploty s plechovými hrnečky, šambrány kolem oken či malované obrázky nad vchodem či na štítech jsou k vidění téměř na každém domě. Znakem obce byl pluh, na pečeti měla Veselka nápis: *Obec Vesela na Morave*. Počet osob žijících trvale na Veselce se od minulých dob zásadně změnil. V roce 1790 měla Veselka 96 obyvatel, v roce 1836 161 obyvatel, v roce 1890 150 obyvatel, v roce 1900 pak 151 obyvatel. Ještě v roce 1938 bylo v obci 138 osob, ale už v roce 1947 pouze 72. V roce 1960 žilo na Veselce 63 osob a v roce 1980 žilo v obci 47 osob. V roce 1990 bylo na Veselce již jen 32 osob. Dnes je tu pouze 15 trvalých obyvatel. V roce 1912 byla na Veselce postavena i škola, předtím děti docházely do školy do Ústupa. Na horní části osady se nachází pomník italského legionáře V. Tintěry (1921). 8.
V JEZDINÁCH Přírodní památka V Jezdinách je území s velmi členitým reliéfem v severozápadním výběžku Kunštátské vrchoviny při východním okraji Českomoravské vrchoviny. Rozmezí nadmořských výšek je 445–590 m nad mořem. Lokalita se nachází na strmých svazích říčky Křetínky a jejího krátkého přítoku od Kněževsi.
Toto území je chráněno zejména díky výskytu chráněných a ohrožených druhů rostlin. Velmi vzácný je výskyt střevíčníku pantoflíčku (Cypripedium calceolus ), pětiprstky žežulník (Gymnadenia conopsea ) a hořce křížatého (Gentiana cruciata ). V křovinách a ladech je velmi hojný výskyt sasanky lesní, která se zde vyskytuje ve stovkách jedinců. V podrostu bučin se smrkem roste okrotice bílá (Cephalanthera damasonium ). Na kamenitých a velmi mělkých půdách roste voskovka menší (Cerinthe minor ) a netřesk výběžkatý (Jovibarba globifera ). Kromě chráněných rostlin je zde hojný i výskyt mravence lesního (Formix ssp.), pro něhož jsou suchá neobhospodařovaná lada vhodným životním prostředím. Jezdiny skýtají vhodné životní podmínky pro různé živočichy. Kvetoucí lada hrají v časném létě všemi barvami od hemžení motýlů a různého druhu hmyzu. 13.
Sasanka lesní
Zbor salaše nad Veselkou
Pětiprstka žežulník
Střevíčník pantoflíček Černýš hajní
Starý sad u Veselky
Kříž na horní části Veselky
Dlouhozobka
Památník Tintěry
Kříž na návsi Veselky Netřesk výběžkatý 12.
Lidové stavení na Veselce 9.
