TOULKY KOČIČÍ MINULOSTÍ aneb Kočičí dějepis
Kočky dopravní Vít Štejnar 2011 - 2016
Vít Štejnar
TOULKY KOČIČÍ MINULOSTÍ
2011 - 2016
Přední strana: Hlava kočky z egyptského Ptol emaiovského období 664 – 30 před naším letopočtem slitina bronzu a mědi; výška 10 cm Metropolitan Museum of Art, New York Frontispis: Le Chat Botte Gustave Doré rytina z 19. století k příběhu Kocour v botách
TOULKY KOČIČÍ MINULOSTÍ aneb KOČIČÍ DĚJEPIS
Kočky dopravní
Text © Vít Štejnar 2011 - 2016
Uvážíme-li kvalitu kočičí čistoty, přítulnosti, trpělivosti, důstojnosti a odvahy, které jsou kočkám vlastní - ptám se vás, kolik z nás by dokázalo být kočkou? FERNAND MERY
KOČKY DOPRAVNÍ
KOČKY DOPRAVNÍ
Průměrný kočky nemilující řidič si asi teď řekne: “Co můžou mít kočky asi tak v dopravě na svědomí, než fůru nehod!” Na to odpovídám: “Za nehody mohou lidé!” Kočky, i když jde o výjimečné jedince, se o rozvoj dopravy v alespoň lokálním měřítku ale opravdu zasloužily. Další vyprávění bude o třech kočičácích, kteří ovlivnili dopravu autobusovou a železniční. Začněme dopravou autobusovou. Zřejmě nejproslulejší kočičí postavou je Casper. Kocourek, narozený kolem roku 1997 se jednoho rána roku 2002 objevil v záchranném centru pro toulavá zvířata ve Weymouthu v hrabství Dorset ve Velké Británii a odtud si ho domů vzala paní Susan Findenová, tehdy osmačtyřicetiletá zdravotní sestra. Casper se nejdříve jmenoval Morse, podle postavy inspektora Morse z televizního seriálu. Ke změně jména přiměl Susan film o přátelském duchovi Casperovi…
Casper na svém sedadle Fotografie z 23. listopadu 2011 Zdroj: www.findagrave.com http://vikulka.ic.cz/
Kocourek Casper měl povahu toulavou a značně nezávislou. Nicméně si zároveň vážil domova a vždycky se do něj vrátil. Nebál se ani lidí, ani aut a zdálo se, že čím větší auto, tím lepší, tím pro Caspera zajímavější… No a největší auto je autobus. Můžeme o tom debatovat, můžeme o tom vést spory, ale z hlediska kocourka Caspera je to asi tak všechno co můžeme dělat. Majitelka Susan Findenová měla samozřejmě o svého toulavého miláčka strach, o to větší, když jej jednou našla v autobusovém depu, podruhé v lékárně v centru města, a tak se snažila Caspera udržet doma. Neúspěšně. Casper si vždycky našel cestu ven. Roku 2006 se paní Findenová i s Casperem přestěhovali do Plymouthu v Devonu. Zatímco majitelka byla v práci, neměla nejmenšího tušení, co Casper provádí. Těžko říct, kdy, ale stalo se tak – Casper do jednoho autobusu prostě nastoupil. Když to začátkem roku 2009 paní Findenová zjistila, byl už Casper mezi řidiči známou postavičkou, pravidelným pasažérem, který ostatním zpříjemňuje cestování. Autobusovou zastávku měl přímo před domem, hodiny si také ohlídal a tak pravidelně podnikal cesty po okolí. Někdy v centru (vzdáleném na 18 kilometrů) vystoupil, proběhl se a pak nasedl na autobus zpátky domů. Bezpečně poznal, kdy vystoupit, bezpečně poznal, do kterého autobusu nastoupit… Paní Findenová si samozřejmě myslela, že z Casperových projížděk by 8
TOULKY KOČIČÍ MINULOSTÍ
Casper, paní Findenová a jeden z řidičů Zdroj: www.findagrave.com mohl být průšvih a tak zavolala do dopravní společnosti First Devon & Cornwall, která příslušnou autobusovou linku provozovala. Jenomže! Velitelství řidičům nenařídilo kocourka z autobusu vyhazovat – oni na něj měli začít dávat větší pozor! A světe div se, tedy alespoň světe, který neznáš kočky, pozor na Caspera dávali i cestující. Nikdy mu nezasedli jeho oblíbenou sedačku vepředu vedle řidiče, a když už někdo neznalý místních poměrů takto učinil, ochotně si po vysvětlení přesedl. Tahle malá chlupatá koule prostě každý den zpříjemňovala cestujícím zdlouhavou jízdu a šoférům jejich náročnou práci. Paní Findenová si přístupu autobusové společnosti i cestujících vážila, a napsala takové poděkování do místních novin The Plymouth Herald. Článek byl publikován v dubnu 2009 a nezůstal bez odezvy. Všimly si jej další novinové agentury a brzy se o Casperovi dozvěděla celá Británie a i za kanál La Manche se zvěsti o tomhle chlupatém pasažérovi nesly. A tak se z Caspera stala opravdová kočičí celebrita. Společnost First Devon & Cornwall si hrdě na své autobusy 9
nechala natisknout Casperovu fotografii (rozuměno samosebou, že Casper dostal doživotní zadarmovou jízdenku), zpravodajská stanice BBC o něm natočila krátký film. Čistá kočičí duše dokáže mít ráda v podstatě jakéhokoliv člověka. Člověk totéž nedokáže. 14. ledna 2010 srazil Caspera jakýsi mírně řečeno bezohledný taxikář, který ani nezastavil, aby mu pomohl. Na zranění ze srážky Casper bohužel zemřel. Smutná zpráva se brzy rozkřikla a paní Findenová nechala do novin otisknout krátký článeček: „Mnoho místních lidí Caspera znalo, mnoho z nás ho milovalo. Zpříjemňoval nám cesty autobusem. Bohužel, nějaký motorista ho srazil… a nezastavil. Casper na zranění zemřel. Bude nám moc chybět… Děkuji všem, kteří ho měli rádi.“ A opět nezůstalo jen u místních novin. Susan Findenová brzy
Titulní strana knihy Casper, the Commuting Cat Zdroj: Wikipedia commons Vikulka, CZ
KOČKY DOPRAVNÍ začala dostávat kondolence z celého světa a právě na tento popud se pustila spolu s kamarádkou – spisovatelkou Lindou Watson – Brownovou do psaní knihy o životě a díle Casperově s názvem „Casper, the commuting cat“ (Casper, kocour, který cestoval autobusem). Je jasné, že ani kniha nevyšla jen v angličtině, existuje celá řada překladů, včetně českého… Na druhé straně zeměkoule prožívala ve stejnou dobu svůj neobvyklý příběh jiná kočička. Specialistka na dopravu železniční. Narodila se 29. dubna 1999 v japonském městečku Kinokawa v provincii Wakayama a dostala v Japonsku pro kočky naprosto obvyklé jméno Tama (v podstatě něco jako v Čechách náš Mourek). Tama vyrůstala na ulici, jejím revírem bylo okolí železniční stanice Kishi. Právě na nádraží nacházela nejčastěji svou obživu, když jí někteří cestující tu a tam podstrčili něco dobrého k snědku. A když zrovna nebyli po
ruce jídlem obdaření cestující, vypomohla přednostka stanice Toshiko Koyama. Tama si takhle v podstatě bezstarostně žila až do roku 2004. Právě v tomto roce měla železniční společnost provozující nádraží v Kishi největší finanční problémy a hrozilo, že do Kinokawy vlaky už jezdit nebudou. Paní Koyamaová si proto Tamu vzala domů, aby se o ní postarala. Další dva roky stanice v Kishi fungovala dál jen kvůli požadavkům cestujících, až v dubnu 2006 společnost Wakayama Electric Railway odvolala téměř všechny zaměstnance z Kishigawské linky, aby snížila výdaje. Na každém nádraží zůstal jen přednosta, vybíraný ze zaměstnanců bydlících v tom kterém místě. Paní Koyamová byla vybrána pro stanici Kishi. Nezůstala tu však dlouho, už 5. ledna 2007 jí nahradila Tama. Úkolem přednostky stanice Tamy bylo vlastně jen – tedy hlavně vítat cestující. Za tuto odpovědnou službu jí byl přiznán plat v naturáliích, dobré kočičí stravě. Jmenování nové přednostky stanice
Přednostka stanice Tama ve své kanceláři Fotografie z 15. července 2011, stanice Kishi Zdroj: Wikipedia commons, autor as365n2 http://vikulka.ic.cz/
10
TOULKY KOČIČÍ MINULOSTÍ dříve sloužila pro prodávání jízdenek, ale nyní tu měla Tama veškeré pohodlí a veškerý komfort, který si jen kočka u dráhy může přát. Zvýšený počet pasažérů nebyl jevem dočasným. V lednu roku 2010 byla Tama povýšena za své zásluhy o podstatné vylepšení finanční situace svého zaměstnavatele do pozice „výkonného ředitele“ a stala se tak první kočkou na světě, která se měla podílet na vedení železniční společnosti. Jako paní ředitelka už nemohla vykonávat svou funkci samozřejmě sama a tak získala dva podřízené zaměstnance, sestřičku Chibi (narozenou 12. května 2000) a maminku Miiko (narozenou 3. října 1998, bohužel již zemřelou 20. června 2009). Už před povýšením byla Tama středem pozornosti místních a neunikla pozornosti ani přespolních. V dubnu 2009 odvysílala evropská televizní stanice ARTE dokumentární film La Voie du chat. Tama
Tamina kancelář ve stanici Kishi Zdroj: Wikipedia commons; autor Twilight2640 Kishi samozřejmě nezůstalo bez mediální odezvy. Hned v lednu 2007 počet přepravených cestujících vzrostl o 17 % oproti lednu roku 2006. Další statistiky byly dělány v březnu 2007 a opět ukázaly, že počet cestujících oproti loňskému roku vzrostl o 10 %... Tato čísla se dají převést do hmatatelnější podoby, bylo spočítáno, že Tama nejen, že pomohla rozpočtu svého zaměstnavatele, ale do oblasti kolem stanice Kishi přinesla přes 1,1 miliardy jenů! Po prvním roce své služby, tedy v lednu 2008 byla Tama povýšena do pozice „super přednostky“ (angl. „super station master“) a povýšit ji tehdy přijel nejen prezident společnosti Wakayama Electric Railway, ale i starosta města Kinokawa. A něco pro feministky – uvádí se, že Tama byla v té době ve firmě jedinou „ženou“ ve vrcholné manažerské pozici. Při příležitosti služebního povýšení získala Tama i svou vlastní novou kancelář. Šlo sice o přestavěnou a opravenou budku, která Tama v uniformě přednostky stanice Zdroj: Wikipedia commons; autor Saipei 11
Vikulka, CZ
KOČKY DOPRAVNÍ
Tama Densha Tamina souprava Wakayamských elektrických drah Zdroj: Wikipedia commons, autor Rsa vystoupila i v jednom z dílů ze série dokumentů Must Love Cats, vysílaných na Animal Planet. Na podzim 2009 představila společnost Wakayama Electric Railway nový vlak „Tama Densha“. Jde o soupravu s kresbami kočičky Tamy. Správný vlak do Kishi od té doby pozná každý. A protože se mezitím železniční společnost Wakayama Electric Railway dostala z finančních problémů, mohla v srpnu roku 2010 projít celkovou rekonstrukcí
Tama Densha Zdroj: Wikipedia commons, autor: Rsa http://vikulka.ic.cz/
a částečnou přestavbou i samotná železniční stanice. Tu bylo nutno samozřejmě předělat tak, aby každý už z dálky vidět, že tady velí kočka! Návrh pro novou vlakovou soupravu i plány pro vylepšení stanice v Kishi má na svědomí Eiji Mitooka. Kdo by snad náhodou nevěděl, tak Eiji Mitooka (nar. 5. června 1947) je světově uznávaný designer, ilustrátor a šéf společnosti Don Design Associates, specialista na výrobu vlaků zvláštních z vlaků obyčejných. Je držitelem tolika cen, že by sem snad ani nevešly. Nuže, kdo tedy jiný by měl stvořit kočičí vlak? Tama zemřela 22. června 2015 ve věku šestnácti let (odhadem v přepočtu 80 let lidských) na selhání srdce. Na nádraží Kishi má samozřejmě svůj pomníček. Už 5. ledna 2012 se odkudsi objevila kočička, která dostala jméno Nitama („druhá Tama“). Ta se projevila jako schopná pracovnice a po několikaleté
12
TOULKY KOČIČÍ MINULOSTÍ
Tama Densha – interiér jednoho z vozů Zdroj: Wikipedia commons; autor as365n2
Tama Densha – interiér vozu s knihovnou Zdroj: Wikipedia commons; autor: as365n2 praxi získané pod vedením Tamy se stala její 13
nástupkyní. Vikulka, CZ
KOČKY DOPRAVNÍ kterou roku 1933 vytvořil Guido Gruenwald, Vídeňský rytec, který se specializoval právě na zvířata. Pro společnost Chesapeake & Ohio Railway ji zakoupil za pět dolarů tehdejší asistent ředitele Reklama se sloganem „Sleep like a Kitten“ společnosti Lionel Probert. Reklamní kampaň Chesapeake and Ohio Railway; první reklama s Chessie se rozjela a už roku 1934 bylo Zdroj: Wikipedia commons; C&O fair use prodáno přes čtyřicet tisíc kalendářů s Chessie. Chessie brzy v rámci mediální kampaně dostala celou rodinu. Roku 1935 přibyly koťátka Nip a Tuck a Přesuňme se přes Tichý oceán do 1937 i kocourek – manžel Peake (jméno Ameriky a vraťme se o nějakých 80 let v čase Chessie vychází z názvu železniční společnosti zpět. „Vyspíte se jako kotě a přijedete svěží a stejně tak bylo vymyšleno i jméno kocourka jakou poupátko“ hlásal roku 1933 v magazínu – Chessie + Peake nám dá dohromady Fortune inzerát propagující železniční Chesapeake). společnost Chesapeake & Ohio Railway. Jak pasažérů přibývalo, přibývalo i Roku 1869 se několik menších vlaků pro pasažéry. Vlajkovou lodí (dá-li se to železničních dopravců v americkém státě tak u vlaku nazvat) se stala souprava George Virginia spolčilo, aby vytvořili velkou železniční Washington, nemenšího významu časem společnost – Chesapeake & Ohio Railway. dosáhly rychlíky Fast Flying Virginian (spojující Prvním prezidentem této společnosti se stal Washington D.C. a Newport), Sportsman, Pere tovární Collis P. Huntington. Hlavním Mequette či Resort Special). předmětem činnosti byla doprava uhlí Druhá světová válka se nevyhnula ani z menších dolů k řece Ohio, odkud bylo dále severoamerickému kontinentu. Společnost dopravováno po vodě. Bez zajímavosti není, že Chesapeake & Ohio Railway dala do služby v místě, kde vzniklo překladiště z vlaků do lodí, americké armády celou řadu svých vozů a tak vznikla nejdříve osada, pak město, dnes už Chessie začala vozit vojáky. V rámci další větší město, pojmenované Huntington. Trasa kampaně pak byla Chessie využita (nebo z Richmondu (hlavního města Virginie) do zneužita?) k reklamě zobrazující jí jako věrnou Huntingtonu by sama o sobě železniční společnost neuživila a tak se tratě začaly brzy rozrůstat a spojily města Columbus, Cincinnati, Toleto či Chicago… Chesapeake & Ohio Railway byla společnost specializující se v drtivé většině na přepravu nákladu, zejména uhlí. Onen slogan z roku 1933 měl přitáhnout na železnici více pasažérů. A tak, když se záhy ukázalo, že inzerát se spící kočičkou sklízí úspěchy, rozjela společnost s kočičkou Chessie mediální kampaň na propagaci nově zakoupených klimatizovaných spacích vozů. Chessie je tedy kočičí Originální rytina budoucí Chessie od vídeňského rytce Guida osobností fiktivní. Spící kotě Gruenwalda z reklamy vychází z rytiny, Zdroj: Wikipedia commons; C&O fair use http://vikulka.ic.cz/
14
TOULKY KOČIČÍ MINULOSTÍ
Pohlednice s vyhlídkovým vozem soupravy Chesapeake & Ohio s emplémem Chessie Zdroj: Wikipedia commons; volné dílo milující ženu čekající na návrat svého druha Peaka z války a starající se řádně o domácnost. Kocourek Peake se na těchto reklamách vrací domů s ovázanou packou v uniformě válečného veterána. Na další reklamě pak Chessie musela pobízet Američany k nákupu válečných dluhopisů… Po válce se naštěstí mohla Chessie, bez jakékoliv újmy na své pověsti, vrátit k práci na železnici. Stala se známou po celých Spojených státech amerických.
Roku 1971 se společnost Chesapeake & Ohio Railway rozdělila. Převoz pasažérů převzala slavná americká železniční společnost Amtrak. Ta funguje dodnes. Nákladní doprava byla převedena spolu s aktivitami společností Baltimore & Ohio a Western Maryland railways pod novou společnost s názvem Chessie System. Pro Chessie System vzniklo nové logo. Do písmene C je jakoby vyryta silueta spící Chessie… Tato obchodní značka vešla do dějin pod názvem logo „Ches-C“. I Chessie System však podlehl konkurenci a byl koupen společností CSX Corporation. Chessie je maskotem i této nové společnosti, a to dodnes, nicméně logo Ches-C už se na lokomotivách ani vagónech neobjevuje. Naštěstí ale ještě pár kousků v původních barvách Chessie Systém zbylo. Příběh kočičky Chessie byl zpracován i knižně, roku 1996 vydal Thomas W. Dixon Jr. knihu s názvem Chessie, the Railroad Pohlednice s reklamou vydaná ke 150. výročí společnosti Kitten… Chesapeake and Ohio Railway Zdroj: Wikipedia commons; volné dílo 15
Vikulka, CZ
KOČKY DOPRAVNÍ
Lokomotiva společnosti Chessie system řady SD50 Zdroj: Wikipedia commons; autor JesseSvoboda
Logo společnosti Chessie system S „Ches-C“ Zdroj: Wikipedia commons; volné dílo
http://vikulka.ic.cz/
16
TOULKY KOČIČÍ MINULOSTÍ
TOULKY KOČIČÍ MINULOSTÍ ANEB
KOIČÍ DĚJEPIS
Vít Štejnar © 2011-2016
17
Vikulka, CZ
