TOULKY KOČIČÍ MINULOSTÍ aneb Kočičí dějepis. Proč je kočka kočka

TOULKY KOČIČÍ MINULOSTÍ aneb Kočičí dějepis

Proč je kočka kočka Vít Štejnar 2011 - 2016

Vít Štejnar

TOULKY KOČIČÍ MINULOSTÍ

2011 - 2016

Přední strana: Hlava kočky z egyptského Ptol emaiovského období 664 – 30 před naším letopočtem slitina bronzu a mědi; výška 10 cm Metropolitan Museum of Art, New York Frontispis: Le Chat Botte Gustave Doré rytina z 19. století k příběhu Kocour v botách

TOULKY KOČIČÍ MINULOSTÍ aneb KOČIČÍ DĚJEPIS

Proč je kočka kočka

Text © Vít Štejnar 2011 - 2016


ČAS STRÁVENÝ S KOČKAMI NIKDY NEPOVAŽUJI ZA ZTRACENÝ . SIGMUND FREUD

PROČ JE KOČKA KOČKA


Proč jsou kočky „kočky“? Pátrali jsme už důkladně po původu koček jako takových, jaký je ale původ slova kočka? Chtělo by se říci, stačí otevřít nějaký výkladový slovník, třeba Ottův slovník naučný, tam je přeci všechno, nebo alespoň všechno co bylo tehdy známo. Jenomže Otta zarytě o původu slova kočka mlčí. Musíme se tedy vydat do minulosti, zpět v čase, ke kořenům češtiny a ještě mnohem dál. Čeština je jazyk prastarý, ale zase ne tak starý, jako některé jiné. Je to původně západoslovanský jazyk, který během své existence prošel hned několika reformami a změnami, z nichž neznámější provedli pravděpodobně Jan Amos Komenský. Patří mezi jazyky slovanské, rodiny jazyků indoevropských a nejblíže mu je slovenština, polština a lužická srbština. Zkusme tyto jazyky s češtinou tedy porovnat. Česky se kočka samozřejmě řekne „kočka“, ve slovenštině „mačka“, polsky „kot“ a lužičtí srbové ji zvou „kotka“. Kořeny těchto slov jsou tedy „koč“, „mač“, „kot“ a „kot“. Až na slovenštinu tedy máme určitý základ v kořenech všech koček. Slovenština nám do něj zapadne také, podíváme-li se do minulosti.

Ilustrace z knihy M. Champfleur yho Les Chats

http://vikulka.ic.cz/

Dodnes mají Slováci mačky, ale mají i kocúry. Už kocouří slovní kořeny tedy zapadají k češtině, polštině i srbštině. Kdysi dávno, kdy nebyla Česká republika a Slovensko, když ještě nikdo ani netušil, že bude existovat Československo, nebo že budeme někdy součástí Habsburské monarchie, používali češi i slováci shodně slova kotka a používali dokonce i shodně slova mačka. Jen tak mimochodem, od toho se zrodila běžná česká kočičí jména Macík, Micka a další. I ve slovenštině, resp. staroslovenštině tedy dostáváme kořen kočičích slov „koc“ nebo „kot“. Od dob, co Slované do Evropy přišli během období stěhování národů, sousedí s Germány a dalšími germánskými kmeny. Každý asi ví, že německy se kočka řekne „die Katze“, ne každý už zná další gerománskojazyčné kočky. Holandská kočka se zve „Kat“, švédská, norská a dánská kočka je „Katt“. Finsky se sice řekne kočka „Kissa“, nicméně finština nepatří k jazykům germánským, nýbrž k jazykům ugrofinským (stejně jako například maďarština). Germánské a slovanské jazyky se od té doby ovlivňovali, přebírali od sebe navzájem mnohá celá slova (jako příklad nám může posloužit každé obyčejné auto = das Auto), jindy ovlivňovaly slovní základ, přípony, předpony… Není proto náhodná podobnost slov kotka a die Katze. Germáni tedy soudobou češtinu značně ovlivnili, ale nejsou těmi, kdo ji vytvořili. První česky psané písemné záznamy pochází z druhé poloviny 12. století. Jestliže se ale česky psalo, muselo se tak i mluvit. Nejstarší vývojové stadium dnešní češtiny se i oficiálně zve Pračeština. Její vznik je zařazován do období od konce desátého století do 8


Koťata hrající si v krabici, Sidney Lawrence Brackett kolem 1890, olej na plátně © Smithsonian American Art Museum, www.si.edu

poloviny století dvanáctého. Do té doby na území budoucího Českého království zastávala latina a staroslověnština. Písemné prameny však byly téměř bez výjimky psány v latině. Latinsky se kočka řekne „cattus“. Oficiální zoologický název kočky domácí také zní Felis silvestris felis cattus. Kořenem slova cattus je „cat“ nebo „catt“. Pravděpodobně každý pochopil, odkud se vzalo anglické kočičí označení. Jen pro úplnost, irské „tvrdé“ anglické nářečí připojuje k anglickému cat ještě písmeno h, takže v irsku a několika málo dalších oblastech Velké Británie (např. Cornish) se kočky označují jako „cath“. Možný původ slova cattus nám prozrazuje Isidorus Sevillský ve dvanácté z knih své práce Etymologia ze sedmého století: „Kočka (musio) dostala své jméno proto, že útočí na myši (mus). Někteří říkají, že její jméno je cattus, pocházející od slova capture (chytat); a jiní zase, že je od slova 9

cattat (vidět), protože kočky vidí tak dobře, že prohlédnou i tmou.“ Jak se ze slova cattus zrodilo slovo kočka? Opět musíme vycházet z kořenů obou slov cat a kot. V druhé polovině a po celé třinácté století se budoucí čeština samozřejmě neustále vyvíjela. Latina se používala i pro

Ilustrace z knihy M. Champfleur yho Les Chats

Vikulka, CZ

PROČ JE KOČKA KOČKA psaní znaků, které neznala, znaků, které pocházely ze staroslověnštiny. Latina kupříkladu neznala písmeno U, namísto něj v textech používala V. Písmeno C v latině většinou samozřejmě znamenalo písmeno C, nicméně použito na začátku věty, četlo se jako K, což opět převzali anglosaské národy. Není tedy žádným divem, že v těch nejstarších textech, byť psaných česky (resp. staroslověnsky) některá písmena mohou mít více významů. V případě písmene c mohlo v textu jít o cé, ká, nebo dokonce i čé. Co se týče zápisu znaků s diakritikou, které latina neznala, tak pro ně se v průběhu 13. století vyvinul pravopis spřežkový, který později reformoval Mistr Jan Hus a po něm Jan Amos Komenský. Písmeno a patří mezi tak zvané otevřené samohlásky. Má samozřejmě velice blízko k anglickému æ a řeckému ɶ, samotné písmenko a tedy Kočka s koťat y, Henriette Ronner -Knip časem ztrácelo na své znělosti. Rijksmuseum Amsterodam A od neznělého a byl už jenom Zdroj: Wikipedia commons; volná licence krůček k písmenu O. žily kmeny Galů, ti kočkám říkali „cat“ Základ české kočky tedy leží v latině. (divoká kočka se zvala cat fiad-haich), stejné Latina podstatným způsobem ovlivňovala slovo bylo používáno i ve staré francouzštině, základy i dalších jazyků, v těch starších později se změnilo na „chater“ z něhož vzniklo dobách, v dobách, kdy v Evropě vznikala první dnešní le Chat. literární díla, byla latina jediným písmem, Slovo kočka ve smyslu domestikované které se používalo. Teprve v průběhu dalších kočky se poprvé objevuje v latině v podobě staletí se s ohledem na místní zvyklosti, „cattae“ v epigramu z 1. století našeho politický vývoj, vzájemné působení kultur a letopočtu, což je z hlediska lidských dějin s ohledem na mnohé další faktory, vytvořily poměrně nedávno: rozdíly. Ty rozdíly existují dodnes, a nejsou tím „Pannonicas nobis nunquem dedit míněny jen rozdíly národnostní. I dnes Umbria cattas: používají Češi odlišnou mluvu od Moravanů, Mavult haec domino mittere dona existují rozdíly v nářečí Chodů, Slezanů, Pudens.“ Hanáků a mnoha a mnoha dalších. Existují Česky by se onen epigram dal přeložit dosti podstatné rozdíly mezi obyvateli zhruba následovně: Bavorska, Holštýnska-Šlesvicka, existují rozdíly „Panoňané nikdy nedali Umbrianům mezi angličtinou americkou, britskou, ani kočku: skotskou… ve Francii to raději pošlou dary pro Pudens.“ http://vikulka.ic.cz/

10


Akvarel kočky pro paní Marii Champfleury, D´Aprés Burbank Ilustrace z knihy M. Champfleur yho Les Chats

V šestém století našeho letopočtu se v Byzantské říši pro kočku používalo označení: κύττος (kocour), κύττα (kočka). V Antice se však pro kočky používalo výrazu αίλονρος. Mnohé zdroje uvádí slovo jiné: γαλη. To však používal Aristoteles ze Stageiry pro všechny tvory, které plnili funkci pozdější výsadní funkci koček – hlídání zásob před hlodavci. Jenomže to v Antickém Řecku nebyly jen kočky, byly to i lasičky a jim příbuzné šelmy. V řeckém kočičím názvosloví panoval chaos až do poloviny prvního století našeho letopočtu, když Gaius Plinius Secundus začal rozlišovat mezi „hlídači zásob“ γαλη a kočkovitou šelmou (dnešního rodu Felis) αίλονρος. Ani řečtina ale není prokazatelně jazyk nejstarší, mnohem starší je klínové písmo, v němž se však zmínky o domácích kočkách nenacházejí a ještě starší je egyptština. Egypťané v nejrůznějších textech označovali kočky jako „miu“ (kocour) a „miit“ (kočka). Proč tomu tak bylo, to se s určitostí už nikdy nedozvíme, egyptologové se však domnívají, že tato slova mají původ v kočičím mňoukání. Spojení „miu“ a „cattus“ neexistuje. Přesto můžeme vycházet z historické logiky a kořeny koček hledat ještě dál v historii, než v onom 14. století př. n. l., kdy vznikla řečtina. Už jsme si řekli, že kočky se do Řecka dostaly z Egypta. Není tedy žádného důvodu hledat původ latinského cattus jinde, než v Egyptě.

Je jasné, že mezi Panonnií a Umbrií existovala rivalita, co však značí ono slovo Pudens, se mi s jistotou zjistit nepodařilo. Mohlo to být jiné město, mohl to být Arrius Pudens, římský konzul, jehož funkční období proběhlo roku 165 n. l., nebo Servilius Pudens, který se téže funkce ujal hned o rok později a mohl to být i sv. Pudens. Třetí zmíněná varianta se zdá být nejpravděpodobnější, může vycházet z křesťanské legendy o založení jednoho z prvních křesťanských chrámů (pravděpodobně to byl Chrám sv. Petra) v Římě v prvním století našeho letopočtu. Píše se o ní v jedné z epištol Nového zákona. O rivalitě Římanů a Křesťanů snad mluvit netřeba. Latinka byl ale jazyk Římský. Její vznik má spadat do 7. století před naším letopočtem. Mluvilo se jí tak nejdříve na jednom z území dnešní Itálie, v Latiu. Odtud se pak rozšířila po celém Římském impériu a s římskými vojenskými výboji se rozšířila i do celé Evropy. O dalších zhruba Kotě kočky domácí 700 let starší je ale řečtina. I ta Zdroj: Vikulka, CZ, autor Vít Štejnar se samozřejmě vyvíjela. 11

Vikulka, CZ


Portrét Mary Elisabeth Fran cisové s kočkou, John. F. Francis kolem 1840, olej na plátně, 93,1 x 74,7 cm © Smithsonian American Art Institute, www.si.edu

„Oficiální“ egyptština nebyla jediným jazykem, kterým se v Egyptě mluvilo. Vznikla tu koptština, jakési nářečí, a vlastním nářečím mluvili i Núbijci. A Núbijci pro označení kočky používali slovo „kádis“, z něhož mohlo fonetickým zkomolením vzniknout (a


pravděpodobně skutečně vzniklo) pozdější latinské cattus. Tím je naše exkurze dějinami slova kočka u konce. I núbijské kádis muselo z něčeho vzniknout, ale z čeho, to se už nikdy nedozvíme. Dostali jsme se totiž někam na začátek lidské civilizace, z dob dřívějších už 12

TOULKY KOČIČÍ MINULOSTÍ neexistují žádné záznamy. Nezbývá nám tedy, než už pouze konstatovat, že naše kočky mají své slovní kořeny v latinském cattus, resp. núbijském kádis.

česky slovensky anglicky německy francouzsky italsky latinsky španělsky portugalsky dánsky holandsky finsky řecky norsky polsky rusky švédsky turecky ukrajinsky velšsky jidiš

13

kočka kočka mačka cat Katze Chat Gatto Cattus gato Gato Kat Kat Kissa γάτα Katt Kot кошка Katt Kedi кішка Cat ‫קאץ‬

Jak se kočky nazývají dnes v různých jazycích nám ukazuje následující minislovníček:

kocour kocour kocúr cat; male cat; tomcat Kater Matou Gatto Iaculis gato Gato Hankat Kater Kollikissa γάτος Hannkatt Kocur кот Hankatt Erkek kedi кіт Tomcat ‫קאטער‬

kotě kotě mačiatko kitten Kätzchen Chaton Gattino Catulus gatito Gatinho Killing Katje Kissanpentu γάτακι Kattunge Kotek котенок Kattunge Kedi yavrusu кошеня gath fach ‫קעצל‬

Vikulka, CZ


Japonské capriccio Ilustrace z knihy M. Champfleur yho Les Chats


14


TOULKY KOČIČÍ MINULOSTÍ ANEB

KOIČÍ DĚJEPIS

Vít Štejnar © 2011-2016

15

Vikulka, CZ

TOULKY KOČIČÍ MINULOSTÍ aneb Kočičí dějepis. Proč je kočka kočka

Recommend Documents