TOULKY KOČIČÍ MINULOSTÍ aneb Kočičí dějepis. Ochranní lvi

TOULKY KOČIČÍ MINULOSTÍ aneb Kočičí dějepis

Ochranní lvi Vít Štejnar 2011 - 2016

Vít Štejnar

TOULKY KOČIČÍ MINULOSTÍ

2011 - 2016

Přední strana: Hlava kočky z egyptského Ptol emaiovského období 664 – 30 před naším letopočtem slitina bronzu a mědi; výška 10 cm Metropolitan Museum of Art, New York Frontispis: Le Chat Botte Gustave Doré rytina z 19. století k příběhu Kocour v botách

TOULKY KOČIČÍ MINULOSTÍ aneb KOČIČÍ DĚJEPIS

Ochranní lvi

Text © Vít Štejnar 2011 - 2016

Jedna kočka změní návrat do domu na návrat domů. Pam Brownová

OCHRANNÍ LVI

OCHRANNÍ LVI

Lev vždy byl králem zvířat, byl výjimečný svou majestátností, silou, rozvahou, a jeho vlastností si všimly i členové nejstarších civilizací těch končin, kde se lev přirozeně vyskytoval. Egypťané lví moc kupříkladu promítli do obávané bohyně Sachmety, jejíž příběh jsme již vyprávěli. Byli to ale zřejmě obyvatelé Blízkého východu, kdo úctu ke lvu – ochraniteli rozšířili do Evropy a na východ, do

celé Asie. Ona úcta se projevuje zejména v sochách lvů, kteří stráží mosty, významné veřejné budovy, ale i celá města. Kdy a kde se objevil poprvé prvek páru lvů, strážících vstup, zůstane už navždy zahaleno tajemstvím. Mohlo to být zrovna tak v Egyptě (v podobě sfing), jako v oblasti Blízkého východu, kde vznik nejstarších soch boha Lamassu (či Lamaše) spadá odhadem na

Lamassu, původem z Khorsabadu; 721 – 705 př. n. l. dnes se nachází v Oriental Institute Museum při Universitě v Chicagu Wikipedia Commons; autor Trjames

http://vikulka.ic.cz/

8


Lamassu strážící bránu do Dur -Sharrukin v Elamu dnes se nachází v Musée National du Louvre Wikipedia Commons; autor: Poulpy

začátek třetího tisíciletí před naším letopočtem, tedy do doby, kdy civilizace Egyptská byla teprve na svém počátku. O sfingách již řeč byla, zaměříme se tedy nyní právě na boha Lamassu. Lamassu byl ochranný bůh, zobrazovaný s lidskou hlavou, tělem býka či lva a s orlími křídly. Obličej je vždy lidský, většinou jde o portrét muže se středně dlouhou bradkou. V některých případech má bůžek býčí rohy Oblíbeným a hojně šířeným byl za dob existence Asyrské říše, ale ty nejstarší ochranné sochy pocházejí již ze starého Sumeru a Akkadu. Mimochodem, 9

zlatou dobou pro boha Lamassu byla doba vlády asyrského krále Tiglatha Pilesera I., a evidentně po tomto králi byl pojmenován kocourek, který hraje jednu z hlavních rolí v románu Agathy Christie „A murder is announced“ (Oznamuje se vražda) z roku 1950. Nejstarší objevená Lamassuova socha pochází z města Ebla a její vznik se odhaduje na dobu 3000 před naším letopočtem. Byli to hlavně Akkadští, kteří situaci kolem boha Lamassu zkomplikovali, tím, že začali stavět ochranné sochy na obě strany chráněného vchodu. A zřejmě proto, že protiklady se přitahují, vznikl jako protiklad k Vikulka, CZ

OCHRANNÍ LVI „mužské“ soše protějšek ženský. Mužské sochy byly nazvány Aladlamnu a ženské Apsasú. Kromě toho se začal pro ochranné Lamassuovy sochy užívat i název šedu (šēdu) Mnohem jednodušší způsob pojmenování vymysleli Sumeřané, pro něž bylo ekvivalentem jména lamassu jméno lamma a namísto Akkadského šedu užívali alad. Složením obou slov mohl (a pravděpodobně tomu tak skutečně bylo) vzniknout název Aladlamnu, či Aladlamma, což by se ze starosumerštiny dalo přeložit jako „ochranný duch“. Původně byly Lamassuovy sochy umisťovány ke vchodům do domů, v podobě reliéfů vyrytých do hliněných destiček byly zazdívány vedle vchodů, někdy i přímo pod práh vchodu do domu, či jiného objektu. Ty velké sochy, z nichž nejkrásnější lze dnes najít kupříkladu v Britském muzeu v Londýně, v pařížském Louvru, v Metropolitním muzeu umění Shedu v New Yorku, Pergamon museu Pergamon Museum Berlin Wikipedia Commons; autor GFDL v Berlíně, Orientálním institutu v Chicagu či Iráckém národním jakéhosi města, kde bydleli všichni bozi. Je muzeu v Bagdádu, strážily zpravidla vchod do evidentní, že právě tato „vedlejší role“ je města, či do panovníkova paláce. Takové velké důvodem, proč Papsukkal a Lamassu mnohdy sochy samozřejmě nebylo možné zakopat pod jedno jsou. práh, stavěly se před brány, podél cesty, tak, Ochranný účel soch se evidentně že vyhlížely přicházející. Lamassu vždy stál, osvědčil, protože zvyk stavět před vchody do s přední nohou nakročenou směrem kupředu, důležitých budov, měst a míst lví sochy čímž vůči poutníkovi přicházejícímu k městu či přetrval celá tisíciletí a vlastně přetrvává paláci působil majestátně, dominantně a do dodnes. Lvy v nejrůznějších podobách určité míry i hrozivě. Ti, kdo přicházeli můžeme najít na branách, mostech (jako s nekalými úmysly, se měli zaleknout a své příklad může posloužit pražská Prašná brána další kroky směřovat raději jinam. Karlova mostu, pěší Most čtyř lvů v ruském A aby to bylo ještě zamotanější, tak Petrohradě, či Lví most přes řeku Vladayu v mnoha starých akkadských textech je v bulharské Sofii), před významnými budovami lamassu ztotožňován s bohem jménem a stavbami (čtyři lvi například hlídají Nelsonův Papsukkal, jehož hlavní úlohou bylo nošení sloup uprostřed Traffalgarského náměstí zpráv (byl tedy jakýmsi kolegou starořeckého v Londýně, dva lvi hlídají jeden z vchodů do boha Herma). Kromě toho, že jeho ženou byla pražského Rudolfina)… Zatímco však bohyně Amasagnul, víme ještě, že dalším v končinách směrem na západ od oblasti úkolem Papsukkalovým bylo strážit vstup do http://vikulka.ic.cz/

10


Jeden ze lvů hlídajících Nelsonův sloup na Traffalgarském náměstí Wikipedia Commons; autor Florinux

Blízkého východu jsou tito lví ochránci zobrazováni zpravidla v jejich původní přírodní zvířecí podobě, směrem na východ jde o zobrazení více či méně stylizované. S největší pravděpodobností po slavné Hedvábné stezce se z Blízkého východu zvyk stavět ochranné sochy před vchody a brány rozšířil na přelomu letopočtů do Číny, z Číny pak přes Korejský poloostrov do Japonska, do Tibetu, či na území dnešního Myanmaru (donedávna zvaného Barma). První sochy Shishi (石獅), jinak známé rovněž pod názvem Císařští strážní lvi, se v Číně začaly objevovat za doby dynastie Han (206 př. n. l. – 220 n. l.). Šlo o sochy velmi reprezentativní, realtivně velké, většinou z mramoru, či jiného polodrahokamu, z žuly, bronzu či železa, a tedy sochy velmi nákladné. Není divu, že se zprvu objevovaly pouze před vchody do císařských paláců, hrobek, do budov významných úřadů, velkých a bohatých klášterů. Teprve postupem doby se začaly vyrábět i sošky menší, levnější a tedy dostupnější širší čínské veřejnosti.

11

Shishi ze Zakázaného města v Pekinkgu Wikipedia Commons; volná licence

Vikulka, CZ

OCHRANNÍ LVI Správné Shishi jsou vždy v páru. Souvisí to s buddhistickou vírou, že jedno plodí dvě, dva protiklady, jež jsou známé po celém světě díky symbolu yin a yang. V daném případě lvice reprezentuje yin a lev yang. Lvi mají vždy pravou packu položenou na stylizované kouli, zvané xiú qiú (绣球), na níž se většinou nachází vyřezaný vzor Květiny života (Květina života je geometrický obrazec navzájem se překrývajících kružnic, které v důsledku pravidelného opakování vytváří Strážní lvi u vstupu do Beihai park v Pekingu nejroztodivnější vzory). Lvice je Wikipedia Commons; Yongxinge vzhledově téměř totožná se koukáme na lva zezadu, je lev na straně levé a lvem. Pravou packu má na zemi a opírá se o ni, lvice na straně pravé. Přicházející, na něhož lvi levou má položenou na lvíčeti. koukají, samozřejmě pozoruje ochranné lvy Aby vše správně fungovalo, zlo obráceně, tedy lva na straně pravé a lvici na zůstávalo venku a to dobré zase uvnitř, je nuté straně levé. Oba lví partneři musí vždy sedět a sošky ochranných lvů správně umístit. Podle hledět směrem od vchodu, který hlídají. Je čínského učení feng shuei je jediné správné nutné, aby lev držel kouli tlapkou pravou a rozestavení takové, kdy z pohledu osoby lvice měla svou levou nohu položenou na vyhlížející z vnitřku, tedy z polohy, kdy lvíčeti, zvednuté jsou tedy vždy tlapy vnitřní. Úkolem lva je strážit budovu jako celek, nepouštět dovnitř cokoliv zlého či špatného, zatímco lvice chrání ty, kdož jsou uvnitř. U mnoha ochranných lvů můžeme pozorovat, že lvice má tlamu zavřenou, zatímco lev otevřenou. Odezíráme-li jim ze rtů, pak lev vyslovuje literu „o“ a lvice „m“, což dohromady dá posvátné buddhistické slovo „om“. Najít lze ale i lví ochránce, kteří mají tlamu pootevřenou a v tlamě drží hrušku, která se sice může volně pohybovat, ale z tlamy nejde vyjmout. Vzhled ochranných lvů se samozřejmě vyvíjel, šlo však většinou o detaily zobrazení, jako právě otevřená či zavřená tlama, vzhled hřívy a podobně. Postoj, respektive posez, lvů a jejich celkový vzhled však zůstával stejný po celé věky. Jak už bylo řečeno, ochranné lví sochy se do Číny dostaly z Blízkého východu v období, kdy v Číně kvetl zahraniční obchod a po Hedvábné stezce sem přicházeli cestovatelé i obchodníci s nejrůznějším Květina života, ze skicáře Leonarda da zbožím. Ti samozřejmě nosili i dary pro vládce Vinci a kněží a mezi těmito dary se tu a tam vyskytla Wikipedia Commons; volná licence socha lva, či dokonce lev živý. To, že lvi byli http://vikulka.ic.cz/

12


Pár ochranných lvů u vstupu do jednoho z chrámů v Zakázaném městě v Pekingu Wikipedia Commons; Allen Timothy Chang

vzácnými, cennými a ceněnými dary je fakt, který je popsán v Knize pozdního Han, napsané mezi lety 25 – 220 našeho letopočtu. Kniha se zmiňuje kupříkladu o tom, že Parthský vyslanec přivezl císaři roku 87 darem lva a pštrosa. Není tedy divu, že i původ čínského názvu ochranných lvů Shishi má kořeny v jazyku užívaném na Blízkém východě, konkrétně ve slově Shiar, jež peršané používali pro „zvíře“. Shishi by se tak čistě teoreticky dalo přeložit jako „zvíře zvířat“, z čehož můžeme tušit význam lva, jako zvířete postaveného nad zvířata jiná, čili jako krále zvířat. Shishi je název čistě Čínský. V západních zemích se pro sochy ochranných lvů vžil název „Foo Dogs“, či „Fu Dogs“, nebo lépe „Fu Lions“, „Lion Dogs“. Jde však o název nesprávný, vycházející z omylů. Prvním omylem je samotné slovo Foo, Fo, Fu, které má mít základ v japonském fó 佛 , což by se z čínštiny dalo přeložit jako „buddha“, nebo fú 福 - prosperita. Dalším omylem bylo 13

ztotožňování sošek s psími plemeny Ši-tzu a Čau-čau. Západním badatelům, kteří prosazovali onen chybný název, ale nelze přičítat veškerou vinu na šíření nesprávných názvů. Z Číny se sošky ochranných lvů dostávaly i do dalších oblastí, zejména přes Korejský poloostrov do Japonska. Japonci ochranné lvy nazývají slovem Komainu, což se dá přeložit jako „Korejský pes“. Mnohem blíže se s označením soch ochranných lvů ocitli na japonském ostrově Okinawa, kde se jim říká „Shisa“. A když už jsme u názvů, pak na území dnešního Myanmaru se ochranným lvům říká Chinthe a v Tibetu jde o Sněžné lvy. V každé zmíněné oblasti došlo během staletí k drobným obměnám užívání, vzhledu i významu soch ochranných lvů. Sošky Shisa na ostrově Okinawa nenajdete před vchodem, ale zpravidla na hřebenu střechy domu, nebo na sloupech brány či branky do domu, či zahrady. Okinavští ochranní lvi se rovněž vyskytují výhradně v páru a téměř výhradě vždy v podobě, kdy lev má tlamu otevřenou, lvice Vikulka, CZ

OCHRANNÍ LVI

Detail ochranného lva ze Za kázaného města v Pekingu Wikipedia Commons; autor Yoky

Komainu v chrámu Minatogawa na ostrově Kobe Wikipedia Commons; autor Tomumarusan

zavřenou. Podle výkladu místních však nejde o vyslovování posvátného slova „om“, nýbrž o vesnici navštívil císař, byl to právě jeden ze to, že lev s otevřenou tlamou má od domu dnů, kdy se mořský drak vydal na svou odfouknout zlé duchy, lev se zavřenou tlamou loupežnou výpravu. Přicházející císař tak má pak ty dobré udržet uvnitř. Otevřená lví spatřil jen utíkající a schovávající se vesničany. tlama může být také vykládána jako tlama Místní noro (mnich) císaři všechno vypověděl řvoucí, přičemž lví řev má odehnat všechno zlé. Na Okinawě se po staletí traduje legenda, vztahující se právě k ochranným lvům. Podle ní se kdysi vracel čínský velvyslanec z dlouhé cesty zpět domů. Po návratu byl velvyslanec pozván do hradu Shuri, kde právě pobýval císař i celý jeho dvůr. Darem mu sem přinesl náhrdelník s figurkou ochranného lva Shisa. Císaři se náhrdelník líbil a rád jej nosil pod oblečením. Nedaleko přístavu Naha byla vesnice Madanbashi, která trpěla častými loupežnými výpady mocného mořského draka. Ten místní obyvatele nejen terorizoval, ale ničil jim i Detail hlavy Komainu s volnou koulí v tlamě majetek a mnohé vesničany Wikipedia Commons; autor Hamasaki gion higashi sám sežral. Jednoho dne tuto http://vikulka.ic.cz/

14

TOULKY KOČIČÍ MINULOSTÍ a převyprávěl mu i svůj sen o tom, jak draka zahnat. Císař měl jít na pláž a zvednout figurku se lvem, který byl přívěskem náhrdelníku od velvyslance, přímo proti drakovi. Císař sám se postavit drakovi neodvážil, poslal za sebe chlapce jménem Chiga. Chlapec udělal vše, jak mu bylo řečeno. Když se drak blížil k pláži, zvedl chlapec figurku lva do vzduchu a drakovi jí ukázal. Ozval se strašný lví řev, slyšitelný až do vesnice. Drak se polekal, zastavil se a v tom okamžiku na něho z nebe spadl obrovský balvan. Ten zavalil drakovi ocas. Drak se nemohl hýbat, byl bezbranný. Vesnice žila od té doby klidným životem. Z úcty ke lvímu zachránci si vesničané na pamětnou začali vyřezávat vlastní lví figurky a sošky Shisa. Balvan i dračí tělo postupně pokryl prach, hlína a začaly tu růst květiny i stromy. Na tomto místě postavili místní lidé velkou sochu Shisa, aby zmařila případné drakovy snahy znovu škodit. Dnes se zarostlé dračí tělo i lví socha nacházejí v parku Gana-mui poblíž mostu Naha Ohashi. Další velkou sochu Shisa můžeme najít v jižní části ostrova Okinawa, ve vesnici Tomimori poblíž města Kochinda. Podle vyprávění místních bývala vesnice sužována častými požáry. Až jednou vesnici navštívil mistr feng shuei, který obyvatelům poradil. Vesničané totiž věřili, že časté požáry způsobují zlí duchové, kteří se usadili na nedaleké hoře Yaese. Mistr jim tedy poradil, aby ve vesnici postavili sochu ochranného lva, který bude koukat směrem k hoře a zlé duchy bude odhánět. Vesničané uposlechli a od té doby se tu už žádný požár nerozhořel. Zatímco ochranní lvi se na ostrov Okinawa mohli dostat přímo z Číny, jak napovídá jejich podobné pojmenování, do zbytku Japonska se tyto sochy dostaly přes Korejský poloostrov. Díky tomu se sošky a sochy ochranných lvů naývají ve zbytku Japonska „Korejští psi“ – Komainu. Největší obliby sochy ochranných lvů dosáhly v období Edo, v Japonsku ale existují i exempláře starší, které sem přivezli s největší pravděpodobností buddhističtí mniši. Ty nejstarší sochy se tak označují jinnai komainu 陣内狛犬 , což se dá přeložit jako komainu uvnitř svatyně, novější (počínaje obdobím Edo) se nazývají sandō komainu 参道狛犬 – psi, kteří přišli korejskou cestou. Jinnai komainu byli výhradně lví, 15

Komainu v chrámu Tozan (Japonsko) Wikipedia commons; autor STA3816

zatímco sandō komainu už mohli být kromě lvů i divoká prasata, psi, draci, tygři, nebo lišky. Právě lišky se od 17. století staly nejhojnějším motivem soch a sošek komainu. Vzhled ani význam soch se od čínských Shishi v podstatě neliší. I Komainu musí být, aby fungovaly, v páru, přičemž jeden lev z páru má tlamu zavřenou, druhý otevřenou. U nejstarších soch jinnai komainu, které mají svůj původ svázán s buddhismem, nepřekvapí význam otevřené a zavřené tlamy, i tady jde (opět stejně jako u čínských Shishi) o fáze vyslovování sloha „óm“, posvátného nejen pro buddhisty, ale i hinduisty a džinisty. Takové lví páry se v japonštině označují slovem a-un, výraz pro lva s otevřenou tlamou zní a-gyō, výraz pro lva se zavřenou tlamou pak un-gyō. Jeden podstatný rozdíl mezi japonskými komainu a čínskými Shishi by tu ale přeci jen byl. V Japonsku se ochranní lvi až do 14. století umisťovali výhradně uvnitř v interiéru, zatímco v Číně, jak už víme, strážili Shishi vstup do interiéru. Jestliže Komainu byly uvnitř budov, nemusely být vytvářeny z trvanlivých materiálů a tak Japonci svoje ochranné lvy vyřezávali hojně ze dřeva. Dřevěné sochy jsou samozřejmě levnější než kamenné, nebo Vikulka, CZ

OCHRANNÍ LVI

Chinthe před vchodem do pagody ve měst ě Schwedagon (Barma) Wikipedia Commons; autor Rockrangoon

kovové, a tak byly Komainu dostupnější široké veřejnosti mnohem rychleji, než čínští Shishi. Teprve od 14. století se začaly sochy komainu objevovat venku buď jako samostatné sochy, nebo i jako součást architektury. Revolucí pro japonské ochranné lvy mělo být deváté století, období Heian. Dosud tradiční pár lvů byl tehdy přejmenován tak, že lev s otevřenou tlamou se měl nazývat stejně jako v Číně Shishi, lev se zavřenou tlamou Koguryo dog. Pokus s přejmenováním se ale nevžil a tak mají Japonci dodnes pro ochranné lvy výraz komainu. Chinthe (khrang se) se na rozdíl od svých japonských a čínských kolegů vyskytuje výhradně na posvátných stavbách. Jde o variaci lvího ochránce objevující se v Barmě a jejím okolí na pagodách a chrámech. Chinthe najdeme na jediném „nesvatém“ místě, totiž na současných barmských mincích kvat, které se používají od roku 1952. Většinou se Chinthe objevují nad, nebo před vchodem do pagody, opět v páru. http://vikulka.ic.cz/

Proč zrovna ony jsou strážci pagod a chrámů, o tom vypráví barmská legenda: V dávných dobách žila princezna, která se zamilovala do lva a měla s ním i syna. Lev však podlehl své moci a začal terorizovat své okolí. Není divu, že jej princezna s ještě docela malým synkem, opustila. Když syn vyrostl, dozvěděl se o tom, že zemi terorizuje zlý lev. Jako následník trůnu se vypravil zbavit zemi lva, což se mu skutečně podařilo. Teprve když se z výpravy vrátil zpět a řekl matce, co udělal, dozvěděl se, že lev byl jeho otcem. Když se onen syn stal nakonec vládcem země, nechal vyrobit trůn se lvy, aby mu navždycky připomínali, co se všechno stalo, a aby ho lvi odrazovali od hříšných myšlenek. Jak už to tak v legendách bývá, synek vládl moudře a spravedlivě a jím zavedené použití lví sochy se osvědčilo. Lva na trůnu si pak ponechali i jeho následovníci. V Barmě se vyskytuje jedna místní inovace. Totiž lev s lidskou hlavou, někdy jen s lidským obličejem. Takovým ochranným 16


Chinthe před branou na jižní cestě na kopec Mandalay (Barma) Wikipedia Commons; autor Wagaung

sochám se říká Manussiha, což je složenina nevyskytují, žijí tu však jiné velké kočky: tygr slov manussa (muž) a siha (lev). Manussihové sibiřský (ussurijský) a irbis (lat. uncia uncia). mají rovněž ochranný úkol, umisťují se Vzhledem ke skutečnosti, že Sněžní lvi jsou zpravidla na každý roh střechy pagody, tedy ve zobrazování výhradně bílí s želvovinovou čtveřici. Svým zjevem jsou ne nepodobní kresbou, jde z hlediska čistě zoologického starořecké Sfinx. nejpravděpodobněji právě o irbise. Ochranní lvi se ve své specifické formě objevují rovněž v Tibetu. Hlavním náboženstvím v Tibetu je buddhismus a tak není divu, že funkce ochranného Sněžného lva je úzce spjata s buddhistickým učením. Sněžný lev je tu jedním ze čtyř hlavních posvátných zvířat, symbolizuje element země, jeho hlavní vlastností je nebojácnost a jeho královstvím jsou hory. Pojmenování Sněžného lva lvem je zřejmě opět dějepisným nedorozuměním. Manussiha; Shwedagon Pa ya, Yangon, Myanmar Lvi se v Tibetu přirozeně Wikipedia commons; autor yeowatzup 17

Vikulka, CZ

OCHRANNÍ LVI

Bůh Thangka na sněžném lvu; tapiserie z 2. století Flickr; Musée Guimet, Paříž

objevoval se i na státních vlajkách, kromě toho je častým námětem rytin na mincích, bankovkách, poštovních známkách… Jeho obliba pramení, jak jinak, z buddhistického učení. Sněžný lev má kromě nebojácnosti mnoho dalších užitečných vlastností, je poslem radosti a veselí, jeho mysl je otevřená, čistá a prostá pochybností. Správný Sněžný lev je veselý a hravý, poskakuje z jedné hory na jinou, ale ač nedokáže létat, nikdy se nedotkne svou tlapkou země, protože ho nadnáší jeho duševní čistota. Je krásný a důstojný uvnitř i vně, je vyrovnaný. Najít vyrovnanost sebe sama je, zjednodušeně řečeno, jedním z hlavních cílů buddhismu. Tibeťané věří, že mateřské mléko Sněžné lvice má v sobě speciální živiny, které dokážou léčit tělo a přivést jej zpět do harmonie. Jako takové se v minulosti hojně užívalo jako součást posvátných esencí. Řev Sněžného lva je pak považován za zvuk odvahy a pravdy. Opět v souladu s buddhistickým učením jde totiž o synonym Buddhadharmy, Buddhova učení, podle kterého se takto uvolňuje karma a ta vyzývá každého k probuzení. Podle Tibeťanů je řev Sněžného lva tak silný, že dokáže z nebes svrhnout najednou sedm draků. Tak mocný tvor, jako je Sněžný lev,

Pojmenování irbise lvem pak mohlo vyplynout z toho, že i do Tibetu se funkce Sněžného lva jako ochránce domů a domovů rozšířila z Číny. V jazyce pinyin je výrazem pro sněžného lva slovo ruìshī, opět tedy s odkazem na původ čínského Shishi, tu můžeme najít kořeny spjaté s výrazem starých obvyatel Blízkého východu pro krále zvířat. A aby se to všechno opět nepletlo, i v Tibetu existuje „lví pes“ – Lion dog. Jde opět o nepochopení věci západními objevovateli, podobně jako v Číně a Japonsku. Anglicky mluvící obyvatelé západních zemí totiž výrazem „lion dog“ označují psí plemeno Lhasa Apso. Sněžný lev byl, je, a zřejmě ještě dlouho bude, v Tibetu zvířetem opravdu oblíbeným, v letech 1909 až Vlajka Tibetu užívaná v letech 1920 – 1925 1959 byl dokonce součástí Wikipedia Commons; autor Sémhur tibetského státního znaku a http://vikulka.ic.cz/

18


Státní znak Tibetské exilové vlády Wikipedia Commons; autor Sodacan

nemůže mít snad menší úlohy, než být i osobním ochráncem samotného Buddhy. Na mnoha tibetských vyobrazeních Buddhy sedícího na svém trůně tak můžeme spatřit, že onen trůn nese, podpírá či hlídá osm Sněžných lvů. Osm je jich opět v souladu s buddhistickým učením proto, že reprezentují 8 hlavních učedníků původního historického Buddhy Shakyamuni. Jsou-li Sněžní lvi předmětem zájmu malíře či sochaře, pak jsou zobrazováni v drtivé většině případů bílí, výjimečně modří nebo zelení, vždy však s kresbou v srsti. Většinou také není možné poznat, zda jde o lva či lvici, jen výjimečně je jejich pohlaví naznačeno a pokud se tak stane, je zpravidla zobrazován celý lví pár, přičemž lvici najdeme vždy napravo, lva nalevo. Symbol lva – strážce, sedícího před vchodem či branou, se rozíšířil i do západního 19

světa. Nápadnou podobnost k Shishi můžeme kupříkladu vysledovat u tzv. „Medicejských lvů“, o nichž bude ale řeč v jiné kapitole. Kromě relativně velkých lvích soch Shishi mají číňané ještě další lví ochranné sošky a talismany. Prvním takovým „talismanem“ je Pixiu, zvaná také Pi Yao nebo Bi Xie, což se dá volně přeložit jako „to, co odráží zlé duchy“. Jde o mytologické čínské zvíře v podobě okřídleného lva, s dračí hlavou s vykoulenýma očima a ostrými zuby, a jeho funkcí je přitahovat bohatství. Jde o devátého potomka dračího, který touží po vůni zlata a stříbra, a díky svým nadpřirozeným silám dokáže čerpat bohatství ze všech směrů. Není divu, že Pixiu jsou velmi oblíbení a v podstatě nepostradatelní pro ty, kteří podle čínského zvěrokruhu prožívají nepříznivý rok. Takový mocný ochránce potřebuje mít rovněž silné tělo, které však s ohledem na funkci musí být Vikulka, CZ

OCHRANNÍ LVI zároveň elegantní a vznešené. Představu elegantnosti a vznešenosti má vzbuzovat mírná obezita. Jen bohatí se přece mohou najíst dosyta těch nejlepších pokrmů, no a v případě Pixiu je tímto pokrmem štěstí. Správný Pixiu je tedy přecpaný štěstím, pro lepší trávení má pootevřenou tlamu a z ní do okolí vyzařuje právě štěstí na majetek a bohatství. Jak Pixiu ke své funkci přišel, o tom vypráví jedna velice stručná čínská legenda. Podle ní žil Pixiu v nebi, avšak porušil nebeské zákony a nebeský císař ho za to potrestal. Co konkrétně Pixiu provedl, to se mi vypátrat nepodařilo, avšak trest byl poměrně krutý. Nebeský císař určil, že za trest bude Pixiu schopen pozřít pouze zlato, jen zlata se nasytí a jen z něj bude moci žít. To by nebylo samo o sobě tak zlé, kdyby mu nebyla zároveň odebrána možnost vyměšování se. Pixiu tedy potřebuje k životu zlato, ale protože ho nemůže z těla vyloučit, hromadí se v něm. Pixiu je zvíře divoké, s velkými ostrými

zuby, kterými útočí na všechny zlé démony a duchy. Dokáže z nich vysát veškerou jejich démonickou podstatu, čímž chrání obydlí. Zároveň dokážou z duchů a démonů vysát všechen jejich majetek – čímž opět plní svou funkci hromadění bohatství. Vítězství nad zlem a sběr majetku po poražených přímo předurčoval Pixiu, aby se stal jakýmsi maskotem všech armád ve starověké Číně. Pixiu existují dva typy. Typ s dvěma rohy se nazývá Pi Ya 辟邪 a typ s jedním rohem Tian Lu 天祿 . Pi Ya je ochráncem před zlem a kromě toho dokáže napravit leccos z toho, co napáchá špatné feng shuei. Tian Lu pak má moc shromažďovat bohatství a starat se o něj, aby se nerozkutálelo. Na starověkých Čínských kresbách najdeme Pi Ya i Tian Lu mnohdy pohromadě, přičemž Pi Ya symbolizuje prvek ženský, Tian Lu prvek mužský. Dělení na vlkodraka a vlkodračici však postupem času vymizelo a současné sošky a obrázky zobrazují Pixiu bez možnosti určit s naprostou jistotou pohlaví. I Pixiu musí být

Pixiu Wikipedia Commons; autor Twejoel


20


Xiezhi; socha ze Zakázaného města v Pekingu Wikipedia Commons; autor Spetsedisa

správně naaranžované, aby řádně plnily svůj účel. Pi Ya musí být umístěn mimo dům, má na dům hledět zvenčí, většinou na vchod. U hlavního vchodu jsou potřeba rovnou dva. Jen v takovém případě zaženou a do domu nevpustí neštěstí a pohromy. Tian Lu může být umístěn uvnitř i venku, záleží na tom, jaké místo má hlídat. Nesmí však být umístěn přímo na podlahu, a rovněž nesmí být umístěn nikam moc vysoko, neměl by být výš, než je rovina přímého pohledu člověka, jemuž ten který Tian Lu patří. Rovněž nemí být umístěn na místech, kde by mohlo dojít k přímému pohledu Tian Lu a člověka „z očí do očí“. Ony vůbec oba dva druhy Pixiu by měly být před člověkem dobře chránění, protože dotkne-li se jich obyčejný člověk, ztrácejí svou magickou sílu a moc. Druhým ochranným lvím talismanem je Xiezhi. Xiezhi je názvem ryze čínským, stejný tvor se však objevuje i v mytologii korejské, ovšem pod názvem Haetae, nebo Haitai (v anglicky mluvících oblastech se můžeme

21

setkat s názvem „unicorn-lion“ – „jednorožeclev“). Nejstarší zmínky o Xiezhi se nacházejí ve vyprávěních učeného mistra Yang Fu z období dynastie Han, kde je popisován jako „spravedlivé zvíře, které se v boji vždy přidá na správnou stranu a při hádkách zahání lži“. Jiný popis Xiezhi můžeme najít v Shuowen Jiezi, což je jakýsi bestiář, či slovník z 2. století (období dynastie Han). Název Shuowen Jiezi by se dal volně přeložit jako „Vysvětlení a význam [mytologických] postav“. A v tomto slovníku je Xiezhi popsán jako „zvíře podobné dobytku, s jedním rohem, které od dávných dob stojí na správné straně a ve sporech zahání omyly“. Jako šelma, která dokázala vycítit spravedlnost a vždy se přidat na správnou stranu, Xiezhi se stala symbolem justice a práva. Na svých uniformách ji nosili jako odznak úřadu cenzoři dohlížející na chod státní správy už v dobách dynastií Ming a Qing, v pozdějších dobách se Xiezhi vyskytl jako odznak na uniformách čínské vojenské policie a i dnes můžeme najít rytinu či sošku před nejedním soudem v Čínské lidové republice. Pozornějšímu čtenáři jistě neušlo, že Xiezhi je tvor vypadající jako skot s jedním

Xiezhi; socha nacházející se před jednou z budov v Hong – Kongu Wikipedia Commons; autor Powfreytmn

Vikulka, CZ

OCHRANNÍ LVI rohem. Proč se o něm tedy zmiňujeme v knize o kočkách? Jako skot Xiezhi popisuje kniha Shuowen Jiezi. V Koreji, mluvíme nyní tedy už o stvořeních zvaných Haetae, jde o bytost s tělem lva, a jedním rohem na čele. Obvykle se zobrazuje se zvonkem uvázaným na stuze kolem krku a jeho tělo je pokryto scales. Korejci věří, že Haetae mají svůj přirozený domov v oblasti předního Mandžuska. Sošky Haetae jsou známé už ze starověké Koreje, jako ochranné sochy se používaly nejméně už od začátku dynastie Joseon. Ty nejstarší se dochovaly v dnešním Soulu. Kdysi se totiž věřilo, že právě Haetae jsou schopné ochránit celé město před přírodními katastrofami, dokážou obyvatelům vštípit smysl pro právo a řád a donutí je jej dodržovat. A mimochodem, právě v Soulu je od roku 2009 Haetae oficiálním městským symbolem. Jmenuje se Haechi.

Haetae, sdící u jednoho z chrámů v korejském Soulu Wikipedia Commons; volná licence


22


TOULKY KOČIČÍ MINULOSTÍ ANEB

KOIČÍ DĚJEPIS

Vít Štejnar © 2011-2016

23

Vikulka, CZ

TOULKY KOČIČÍ MINULOSTÍ aneb Kočičí dějepis. Ochranní lvi

Recommend Documents