TOULKY KOČIČÍ MINULOSTÍ aneb Kočičí dějepis. Kočičí vyznamenání

TOULKY KOČIČÍ MINULOSTÍ aneb Kočičí dějepis

Kočičí vyznamenání Vít Štejnar 2011 - 2016

Vít Štejnar

TOULKY KOČIČÍ MINULOSTÍ

2011 - 2016

Přední strana: Hlava kočky z egyptského Ptol emaiovského období 664 – 30 před naším letopočtem slitina bronzu a mědi; výška 10 cm Metropolitan Museum of Art, New York Frontispis: Le Chat Botte Gustave Doré rytina z 19. století k příběhu Kocour v botách

TOULKY KOČIČÍ MINULOSTÍ aneb KOČIČÍ DĚJEPIS

Kočičí vyznamenání Poděkování

Kanceláři prezidenta Čínské lidové republiky, za poskytnutí souhlasu se zveřejněním fotografie Čestné šavle probouzejícícho se lva

Text © Vít Štejnar 2011 - 2016

KOČKA SI NEPŘEJE , ABY JI MĚL CELÝ SVĚT RÁD. JENOM TI, KTERÉ SI VYBRALA , ŽE BUDE MÍT RÁDA ONA . HELEN THOMSONOVÁ

KOČIČÍ VYZNAMENÁNÍ


Český Bílý lev není jediným vysokým státním vyznamenáním s kočkou. V dějinách minulých i v současnosti existovala a existují mnohá kočičí vyznamenání. Některá jsou státní, některá udělovali význační panovníci či šlechtici. K té první skupině patří například Řád Norského lva, Bronzový lev, Národní řád levharta, Královský lví řád, Imperiální (Říšský) řád lva a slunce, Řád Finského lva, Řád Holandského lva, Řád rudého lva a slunce či Královský lví řád. Ke druhé skupině patří Domácí řád zlatého lva, Nassavský domácí řád zlatého lva, Řád falckého lva, Řád zähringenského lva, Řád sv. Filipa, Řád (francouzského) lva, Řád Bavorského lva. Ještě zmiňme jednu zvláštní insignii. Uděluje se v Číně a je nejvyšším vojenským vyznamenáním od roku 1935 dosud. Nosit jí smí pouze nejvýznamnější generálové, kteří už předtím získali všechna nejvyšší státní vyznamenání. Jde o Čestnou šavli probouzejícího se lva. I ona má ještě tři stupně, čím vyšší stupeň, tím větší zásluhy musí vyznamenaný prokázat. Stupně se liší

podle počtu lvů, kteří šavli zdobí, na šavli třetího stupně jich najdeme pět, na druhém stupni sedm a na prvním stupni dokonce devět. Na všech čestných šavlích je vyryt na jedné straně nápis „Yi Nan Ting Kung“, což by se dalo přeložit jako „Bránit se proti cizím vetřelcům“ a na druhé straně „Wo Wu Wei Yang“, což znamená „Naše vojenská moc je světoznámá“. První lví řád spadá částečně do okruhu legend, protože informací o něm je jen pramálo. Řád (francouzského) lva měl být zaveden na začátku 14. století francouzským vévodou Enguerrandem I. z Coucy, nebo Enguerrandem II. Připomínat měl odvahu Enguerranda I., který na jedné ze svých cest měl zabít nebezpečného lva. Po smrti Enguarranda II. z dějin řád mizí a objevuje se až roku 1378 v souvislosti s Enguerrandem VII., který jako náhradu za tento řád měl založit Řád koruny. Řád Svatého Filipa, lva z Limburga (německy „Orden Sankt Phillipps zum Löwen“) je jedním z nejstarších rytířských řádů vůbec.

Čestná šavle probouzejícího se lva Zdroj: Kancelář prezidenta Čínské lidové republiky; http://english.president.gov.tw/ Použito s laskavým svolením Kanceláře prezidenta Čínské lidové republiky

http://vikulka.ic.cz/

8

TOULKY KOČIČÍ MINULOSTÍ Založen a udělován byl od začátku 18. století vévody z Limburga, kteří byli zároveň vládci stejnojmenného území v německém Westfálsku. Kupodivu nešlo o řád vojenský, uděloval se umělcům, vědcům či jiným osobám za věrné služby a zásluhy. Řád měl tři třídy: velkokříž, komandér a rytíř. Po roce 1806 vévodové rodu Limburg Stirum přišli o svou suverenitu a vládu nad územím, nicméně ještě z roku 1838 existují záznamy o ocenění tímto řádem. Odznak řádu byl tvořen osmicípým maltézským křížem. Mezi každým druhým cípem byl umístěn zlatý vavřínový věnec. Na ramenech cípů kříže pak byly písmena „H-S-CW“ a ve středu medailónu jednoocasý lev ve

Řád Sv. Filipa, Lva z Limburga Wikipedia Commons; autor Robert Prummel

9

skoku. Řád falckého lva (německy Orden vom Pfälzer Löwen) byl založen falckým kurfiřtem Karlem IV. Theodorem. Udělovat ho začal od 1. ledna 1768 při příležitosti 25. výročí svého panování. Získat ho mohli pouze šlechtici, kteří se nějakým způsobem zasloužili o vládnoucí dynastii, tedy o vládu Karla IV. Theodora. Když roku 1778 vymřela bavorská linie panujících Wittelsbachů (poslední z rodu zemřel Maxmilián III.), usedl i na bavorský vévodský stolec Karel IV. Theodor. V Bavorsku ovšem s pořadovou číslovkou II. Tím se řád rozšířil i do Bavor. Uvádí se, že řád mohlo vlastnit současně maximálně 25 zasloužilých rytířů, včetně toho nejhlavnějšího – Karla Theodora a jeho přímých následníků. Držitelům řádu vznikal rovněž nárok na 25letý, samozřejmě dobře honorovaný, pracovní poměr v kurfiřtských službách. Nicméně rozmary panovníků jsou různé a tak roku 1808 Maxmilián I. Josef Bavorský Řád falckého lva zrušil a nahradil novým Záslužným řádem bavorské koruny. Řád falckého lva byl pouze jednostupňový, byl to modře smaltovaný osmihrotý kříž se zlatými plameny mezi rameny. Uprostřed byl vyobrazen zlatý lev s korunou, znak Falce, a kolem něho nápis Merenti (Zasloužilému). Na zadní straně se ve středu hvězdy nacházely iniciály zakladatele CT – Carl Theodor a v jednotlivých hrotech hvězd byly písmena dávající dohromady nápis INSTITUTOR (Zakladatel). Hvězda se dala samozřejmě zavěsit na stuhu, která musela být bílá, s modrými pruhy po stranách. Domácí řád zlatého lva (německy Hausorden vom Goldenen Löwen) byl založen 14. srpna 1770 lankrabětem Fridrichem II. Hessensko-Kasselským a uděloval se za vynikající zásluhy o Hesensko. Za patronku řádu byla zvolena předkyně Fridrichova, svatá Alžběta Durynská. Řád byl ve svých prvopočátcích jednostupňový. Až 1. ledna 1818 byl rozdělen Vilémem I. na čtyři třídy: za prvé velkokříž, za druhé komandér 1. třídy, za třetí komandér 2. třídy a za čtvrté rytíř. 20. srpna 1851 byly tři nižší třídy pro změnu přejmenovány na Řád Vilémův. Roku 1866 bylo Hessensko anektováno k Prusku a tak se řád stal vyznamenáním Pruským. To se ale potomkům Vikulka, CZ

KOČIČÍ VYZNAMENÁNÍ 1918 padla monarchie a Rakousko – Uhersko se i se svými tradicemi, včetně šlechtických titulů, rozpadlo, řád zanikl. Domácí řád zlatého lva měl v odznaku zlatého stojícího lva, s korunou na hlavě. Ohraničoval ho oválný rám na němž bylo vyryto heslo Virtute et fidelitate (Ctnosti a věrnost) na straně přední a Fridericus II. D. G. Hassiae Landgravius Inst. 1770 (Fridrich II. z boží vůle hesenský lankrabě založil 1770) na straně zadní. Stuha, na níž byl odznak zavěšen, musela mít barvu karmínově červenou. Řád byl představován jednak už zmíněným odznakem a jednak hvězdou, v jejímž středu byl de facto odznak, ovšem ne v oválné, nýbrž kulaté podobě. Hvězda samotná byla stříbrná, osmicípá. Od roku 1808 udělovala Qajarská perská vládnoucí dynastie Imperiální řád lva a slunce. Tvůrcem tohoto nejvyššího perského vyznamenání byl Fat´h Ali Shah z Qajarské

Řád Falckého lva Wikipedia Commons; autor Robert Prummel

zakladatele nezamlouvalo a tak se snažili o jeho převzetí. Povedlo se jim to roku 1876 a nadále byl tento řád tedy opět udělován výhradně z vůle příslušníků větve velkovévodského šlechtického hesenského rodu. Řád však musel kvůli tomu být přejmenován na Velkovévodský hesenský řád zlatého lva (Grossherzoglich Hessischer Hausorden vom Goldenen Löwen). Když roku http://vikulka.ic.cz/

Domácí řád Zlatého lva, Hessensko Kasselský Wikipedia Commons; autor Robert Prummel

10

TOULKY KOČIČÍ MINULOSTÍ dynastie. Znak lva a slunce, správně řečeno Lva v domě Slunce je starodávným znakem užívaným od dob Muhammada Shaha všemi perskými vládci. Roku 1925 za vlády Rézy Páhlavího byl řád přejmenován na Řád Homayoun a svou podobu podstatně změnil. Co ale i nadále zůstalo, byl motiv Lva v domě Slunce v medailonu hvězdy řádu. Řád mohl za zvláštní zásluhy získat jak civilista, tak i voják. Jako první jím byl poctěn generálmajor Sir John Malcolm už roku 1810. Mezi další zajímavé osobnosti, kteří se tímto řádem mohou honosit, patří: Sir Gore Ouseley, britský velvyslanec v Persii a učenec orientálních věd, Sir Robert Ker Porter, umělec a diplomat, polní maršál Ivan Paskevich, Abbasqulu aga Bakixanov Qüdsi, ázerbájdžánský spisovatel, historik, žurnalista,

Důstojnická civilní třída Řádu Lva a Slunce Wikipedia Commons; autor Robert Prummel

11

básník a filosof, Aleksander Griboyedov, ruský diplomat a dramatik, Sir George Hayter, slavný britský portrétista, francouzský maršál Francois Achille Bazaine, a jen pro zajímavost od 6. září 1990 i tehdejší starosta Mariánských Lázní pan Dr. Nadler. Mohammad Réza Sháh Páhlaví založil – už pro Írán – ještě Řád rudého (či červeného) lva a slunce. Uděloval se za zásluhy v oblasti humanitární a za pomoc íránskému lidu. Řád spočíval na červeném kříži, v jehož středu byl v bílém kruhu vyobrazen červený – rudý lev, který byl zároveň i v Íránském státním znaku. Medailón byl obklopen zlatými paprsky. Červený kříž měl samozřejmě být symbolickým odkazem na mezinárodní humanitární společnost Červený kříž (Red Cross Society). Bohužel o tomto řádu je nutno mluvit už v minulém čase, neboť po revoluci roku 1979 přestal být používán a udělován. Řád zähringenského lva (německy Orden vom Zähringer Löwen) založil 26. prosince 1812 Karel Fridrich, velkovévoda Bádenský. Udělován byl, jak už jeho název napovídá, za zásluhy o bádenský vévodský rod Zähringenů. Zähringenové vládci v Bádensku nepřetržitě od roku 1073 až do pádu Rakouska – Uherska roku 1918. Stejně jako další šlechtické řády a vyznamenání, po pádu monarchie zanikl. Řád se dělil do pěti tříd: velkokříž, komandér I. třídy, komandér II. třídy, rytíř I. třídy a rytíř II. třídy. Od roku 1877 se první stupeň Řádu zähringerského lva začal nazývat „Řádem Bertholda I.“. Do roku 1896 to bylo jeho neoficiální pojmenování, ale po tomto roce se Řád Bertholda I. osamostatnil. Odznak řádu zähringenského lva popisují heraldikové jako zlatý tlapatý kříž se zlatými ornamenty mezi rameny. Kříž nebyl smaltován ale vyložen zeleným sklem. Ve středu kříže byl umístěn medailónek s co nejvěrnějším vyobrazením hradu Zähringen, prastarého sídla rodu. Na zadní straně ve středu kříže pak stojí zlatý lev. Nejvyšší dva stupně řádu byly odměňovány kromě odznaku i hvězdou, která byla v případě velkokříže stříbrná, osmicípá, se zlatým lvem uprostřed. Kolem lva byl nápis Für Uhre und wahrheit (Za čest a pravdu). V případě komandéra I. třídy byla hvězda čtyřcípá. Řád mohl být zavěšen pouze na zelené stuze Vikulka, CZ

KOČIČÍ VYZNAMENÁNÍ s oranžovými pruhy po stranách. Odznaky samotné se v některých případech lišily. Byl-li řád udělován za vynikající vojenské zásluhy, byly mezi rameny kříže přidávány dva zkřížené meče. Ti, kdož se nějak zvlášť výjimečně zasloužili o zähringenský rod, získávali pak odznak vykládaný pravými brilianty. Takových zvláštních briliantových řádů bylo uděleno za celou dobu pouze osm: roku 1815 Reinhardu von Berstettovi (ministru Bádenskému), 1856 Grafu von Keller (nejvyššímu maršálkovi Království pruského), 1856 Heinrichu von Pücklerovi (maršálovi Království pruského), 1857 Grafu von Severine (diplomatu Ruské říše), 1861 Williamoffovi, generálu á la Suite imperiálního Ruska, 1863 Grafu Stroganoffovi (Hofstallmeisterovi imperiálního Ruska), 1875 Augustu von Werder (pruský generál) a roku

Řád Zähringerského lva Wikipedia Commons; autor Robert Prummel


1889 Moritzovi von Cohn (bankéřovi). Nassavský domácí řád zlatého lva (francouzsky i nizozemsky Ordre du Lion d´Or de la Maison de Nassau) je rytířský řád, který byl roku 1858 založen Vilémem III., Nizozemským králem a Lucemburským velkovévodou. Nassavská dynastie vládne v Holandská a Lucembursku dodnes, během let se rozdělila na dvě větve Ottonskou a Walramskou. Walramská větev vládne v Lucembursku a v Nassavský domácí řád zlatého lva je tu nejvyšší státním vyznamenáním, které je udělována hlavám cizích států, které se nějaký zvlášť významným způsobem zasloužili o Lucembursko. Ottonská linie vládne v Nizozemí a totožný řád používá jako svůj vlastní „domácí“ řád, který může udělit pouze a jen Nizozemská královna. Udělení řádu je jen a výhradně na její vůli, svůj krok nemusí s nikým konzultovat. Řád měl původně jedinou třídu. Vilém III., jeho zakladatel, jej vytvořil pro sebe a svého bratra Adolfa, tehdejšího vévodu z Nassau. Roku 1878 Vilém III. řád rozšířil o stupně: velkokříž, velkodůstojník, důstojník a rytíř a roku 1882 ještě o nejnižšího komandéra. Jenomže takové změny se nelíbily Adolfovi, který dál řád považoval za jednostupňový. Po smrti Viléma III. převzal vládu nad Lucemburskem právě Adolf a v Nizozemí nastoupila na trůn Vilémova dcera Vilemína. Roku 1905 se Adolf s Vilemínou dohodli, že řád bude mít jedinou třídu, přičemž výjimkou budou dva tzv. velmistři, jacísi představení celého řádu, nadřízení ostatním. Oněmi velmistry se stali samozřejmě Adolf a Vilemína a od nich se poté tento zvláštní stupeň řádu předával z generace na generaci na vládce Lucemburka a Holandska. V současné době jsou velmistry lucemburský velkovévoda Henri a nizozemská královna Beatrix. Řád je udělován opravdu pouze výjimečně za zásluhy o panovnickou rodinu, a výjimkou z této výjimky jsou plnoletí synové a bratři panovníků, kterým je udělován více méně nárokově. Dcerám, které dosáhnou plnoletosti, vzniká právo na nošení řádu teprve od roku 1984. Mezi zajímavé osobnosti, které nejsou členy žádné z panovnických rodin a jsou držiteli řádu, patří například Nelson Mandela. Ten jej získal roku 1999 od královny Beatrix. 12


Nassavský řád Zlatého lva Wikipedia Commons; autor Robert Prummel

Řád sestává opět ze stuhy, hvězdy a odznaku. Odznak je tvořen emailovaným maltézským křížem, mezi jehož čtyřmi rameny je vždy umístěna zlatá iniciála N. Uprostřed je medailon s zlatým lvem na modrém podkladu. U hvězdy je onen medailon ohraničen pásem, na kterém je připomínáno heslo řádu „Je maintiendrai“, což v překladu z francouzštiny znamená „budu udržovat“ domov, vlast... V Nizozemí existují celkem tři lví vyznamenání. Nejmladším z nich je Medaile Bronzového lva. Je to druhé nejvyšší vojenské vyznamenání (to první se nazývá Rád Oranžského domu), které se uděluje těm, kdo prokážou v akci obzvlášť velkou dávku statečnosti a vůdcovství, čímž proslaví Nizozemí. Ve většině případů tedy půjde o příslušníky ozbrojených sborů, nicméně není vyloučeno (a dokonce se tak už i stalo), aby ve výjimečných případech získal toto ocenění za stejné zásluhy i civilista. Medaile Bronzového lva (holandsky: Bronzen Leeuw) byla vytvořena roku 1944 a od té doby byla udělena 1212krát (platí k 30. červnu 2012). 13

Medaile Bronzového lva Wikipedia Commons; autor: Robert Prummel

Udělování medailí Bronzového lva už však není ve výlučné kompetenci královny. Návrh na toto vyznamenání totiž musí vzejít od Rady pro vyznamenávání za statečnost, která je součástí nizozemsého Ministerstva obrany. Medaile bronzového lva má tvar čtyřramenného zakulaceného kříže, v jehož středu je medailon s typickým holandským lvem, totiž s korunovaným lvem, držícím v ruce sekeru. Medaile se zavěšuje na stuhu o šířce 37 milimetrů, která je rozdělená vertikálně na devět pruhů, v nichž se střídají barvy oranžová a „nassauská“ modrá, tedy barvy královského holandského rodu. Protože je možné, aby totéž vyznamenání bylo uděleno jedné osobě víckrát, tak v takovém případě se na stuhu těsně nad zavěšení ještě uvádí číselně údaj o tom, kolikátá medaile to pro dotyčného je. Nejstarším holandským vyznamenáním se lvem je naopak Řád Nizozemského lva. Ten založil holandský král William I. Holandský 29. září 1815 a uděloval Vikulka, CZ

KOČIČÍ VYZNAMENÁNÍ jej rytířům a dalším za prokázanou chrabrost při ochraně království a panovníka. Postupem doby se z Řádu Nizozemského lva stalo vyznamenání „pro všechny“. Za nějaké výjimečné zásluhy jej získávali generálové, ministři, starostové velkých měst, profesoři z univerzit, významní vědci, obchodníci, umělci, soudci i další. Od roku 1980 se začalo udělování řádu omezovat co do rozsahu povolání vyznamenaných. Zatímco za zásluhy na poli válečném, úředním, za chod státu a podporu panovníka se začal udělovat už existující Řád Oranžsko-nassavský, Řád Nizozemského lva se od té doby uděluje v podstatě pouze zasloužilým umělcům, vědcům, sportovcům a spisovatelům. Tím získal řád bezesporu na prestiži. Za vlády současné královny Nizozemí, královny Beatrix se tento řád uděluje zásadně a pouze dne 30. dubna, v den královniných narozenin. Řád Nizozemského lva má celkem čtyři třídy: statut Rytíř velkokříže mohou získat pouze členové královské rodiny a hlavy ostatních států. Za určitých okolností tento titul získávali i níže postavení politikové, příkladem můžem být Winston Churchill (ten vyznamenání získal roku 1946), či Helmut Kohl. Druhým stupněm je Rytíř komandér, jehož nositeli jsou všichni holanďané, kteří získali Nobelovu cenu a několik málo opravdu velmi významných umělců a politiků, přičemž jako příklad můžeme zmínit světově proslulého malíře, sochaře a básníka Karla Appela. Třetí stupeň se zve Rytíř a čtvrtý Bratr. Zatímco rytířů je poměrně dost, o vyznamenaných bratřích už mnoho zmínek nenajdeme. Čtvrtý stupeň Řádu Nizozemského lva se uděloval v jeho prvopočátcích většinou lidem pocházejícím z nižších sociálních vrstev a povětšinou šlo o osoby, které vykonaly nějaký užitečný skutek, jako záchranu života jiného. Na druhou stranu právě tento stupeň byl jako jediný spojen i s finanční odměnou, jakousi rentou ve výši 200 guldenů. Královský řád (belgického) lva (francouzsky: Odrdre Royal du Lion, holandsky Orde van de Leeuw) byl založen 9. dubna 1891 králem Leopoldem II. Belgickým, tehdejším vládcem Svobodného státu Kongo. Totiž, Belgie měla ještě na konci 19. století a začátkem 20. století v Africe své kolonie. Jednou z těchto kolonií bylo území, na němž http://vikulka.ic.cz/

Řád Nizozemského lva Wikipedia Commons; autor Robert Prummel

se později utvořil státní útvar Kongo. Nejvyšším vyznamenáním pro zásluhy za africké kolonie obecně, byl Řád Africké hvězdy. Královský řád lva byl řádem nižším, specializovaným právě na území Konga a uděloval se právě za zásluhy na budování 14


Královský řád lva Wikipedia Commons; autor Kwasura

kolonie a podporu panovníka – belgického krále. Ostatně dosti výmluvné v tomto směru samo motto řádu: „TRAVAIL ET PROGRES“, což znamená Práce a pokrok. Získat jej mohli vojáci i nevojáci, rovněž národnostně nebylo udělení řádu omezeno. Roku 1960 se Kongo začalo osamostatňovat a belgičtí králové tu ztratili svou panovnickou moc. Řád však nezanikl. Čistě teoreticky by tedy i dnes mohl Belgický král udělit vyznamenání za zásluhy o Kongo, nicméně od roku 1962 udělen už nikdy nebyl. V Kongu, dnes už plně samostatném státu, pak tento řád jako státní uznáván není, je už považován za čistě belgické státní vyznamenání, de facto mrtvé. Královský řád belgického lva se uděloval hned v osmi třídách: Velkokříž, 15

Velkodůstojník, Komandér, Důstojník, Rytíř, Zlatá medaile, Stříbrná medaile a Bronzová medaile. Představeným řádu byl jak jinak, belgický král. Řád byl udělován v jeho začátcích ministrem pro kolonie, dnes jej spravuje (či spíše nespravuje) ministerstvo zahraničních věcí Belgie. Královský řád Norského lva (norsky Den Kongelige Norske Løve Orden) byl první čistě Norský nejvyšší řád. Založen byl 21. ledna 1904 tehdejším králem Oskarem II. Norským. Do roku 1904 byl společným nejvyšším vyznamenáním Norska a Švédska Řád Serafínů. Roku 1904 však začaly být úspěšné snahy o personální rozdělení Švédska a Norska, což se definitivně povedlo hned následujícího roku. Právě osamostatňování Norska vedlo krále k vytvoření nejvyššího norského vyznamenání. Znakem Norska je zlatý lev v červeném poli a tak byl tento znak převeden i do tohoto nového vyznamenání. Řád byl jednostupňový, nicméně v čele skupiny vyznamenaných stál velmistr, který mohl být vždy jen norský král. Prvním velmistrem se tak logicky stal sám Oskar II. Řád mohl být udělen současně maximálně 12 osobám, přičemž získat jej mohli nositelé norské koruny (ti se stávali automaticky velmistry) a hlavy cizích států. Řád nikdy nebyl udělen žádnému Norovi, možná i proto se neujal. Po Oskarovi II. se velmistrem stal král Haakon VII., který jej ale nikdy nenosil, nikomu ho neudělil. Nadto roku 1906 bylo rozhodnuto, že Královský řád Norského lva bude postaven na roveň s řádem Sv. Olafa, respektive s jeho nejvyšším stupněm. Takto řád existoval, bohužel už nikoho nehonosil, až do 11. března roku 1952, kdy byl oficiálně zrušen. Jak už bylo řečeno, Královský řád Norského lva měl pouze jeden stupeň, jedinou třídu, která obsahovala jak řetěz, tak i stuhu a hvězdu. V odznaku řádu stál zlatý lev, na červeném smaltovaném pozadí v medailonu se zlatým věncem po kraji. Lev měl na hlavě korunu a v ruce držel sekeru. Šlo tedy o stejný postoj, jaký zaujímá lev v oficiálním státním znaku Norska. Na zadní straně odznaku bylo napsáno heslo Over dybet mod hojden – Přes propasti k výšinám. Hvězda byla osmicípá, bíle smaltovaná, se zlatými kuličkami na koncích. Odznak v hvězdě byl vylepšen o jakýsi zlatý Vikulka, CZ


Hvězda Řádu Norského lva Wikipedia Commons; autor Robert Prummel

zvané Rady. V ní zasedají kromě prezidenta ještě premiér, vicepremiér a nejméně čtyři další členové. Rada rozhoduje i udělování Řádu Finského lva, Řádu Finské bílé růže a Řádu kříže svobody. Řád Finského lva byl zaveden proto, aby Řád Finské bílé růže získal znovu svou prestiž. Totiž Řád bílé růže byl udělován velice často, možná i nejčastěji ze všech Evropských řádů a vyznamenání a díky tomu ztrácel na své prestiži. Řád Finského lva byl založen jako jakýsi předstupeň k Řádu bílé růže. Řád Finského lva se uděluje civilistům i vojákům za výjimečné zásluhy o Finsko. Uděluje se v sedmi stupních: Komandér velkokříže, Komandér I. třídy, Komandér, Pro Finlandia medaile (uděluje se jen umělcům a spisovatelům), Rytíř I. třídy, Rytíř a Čestný kříž. Vzhled Řádu Finského lva je celkem obvyklým. Uprostřed čtyřcípého kříže se nachází medailón s korunovaným (finským)

pás kolem dokola, který obsahoval stejné symboly jako řádový řetěz. Nosil-li se řád zavěšený na stuze, pak ta musela být modrá, s bílými postranními pruhy a červenými okraji. Řád byl udělen celkem dvanácti panovníkům, nebo příslušníkům panovnických rodin. Kromě už zmíněných králů norských Oskara II. a Haakona VII., byli tímto řádem poctěni dne 21. ledna 1904 korunní princ Norský a Švédský Gustav, princové švédští a norští Carl, Eugen, Gustav Adolf, Vilhelm a Erik. 27. ledna 1904 byl vyznamenán císařWilhelm II. Německý, 5. dubna 1904 císař František Josef I. Rakouský, 10. září 1904 král Christian IX. Dánský a dne 1. prosince 1904 prezident Francie Émile Loubet. Řád Finského lva (finsky: Suomen Leijonan ritarikunta) je jedním z nejvyšších státních vyznamenání Finska. Založen byl 11. září 1942 a jeho představeným je finský prezident. O udělení však Insignie Řádu Finského lva nerozhoduje sám, je jedním z tak Wikipedia Commons; autor Vesteri http://vikulka.ic.cz/

16

TOULKY KOČIČÍ MINULOSTÍ lvem s mečem. Pouze prezident Finska nosí hvězdu Řádu Finského lva, což je odznak ve tvaru pěticípé hvězdy, opět s korunovaným lvem držícím meč v medailonu. O něco mladší než Řád Finského lva je Národní řád leoparda. Byl zřízen 24. května 1966 tehdejším prezidentem Demokratické republiky Kongo Josephem-Désiré Mobutu. Za zásluhy o stát je mohou získat vojáci i civilisté, mezi těmi, kdo se Řádem leoparda mohou honosit, najdeme významná jména světové politiky: japonského císaře Akihita, britskou královnu Alžbětu II., prince Filipa – vévodu z Edinburghu, či španělský královský pár Juan Carlos I. a Sophia. Řád byl udělován v pěti třídách: velkostuha, velkodůstojník, komandér, důstojník a rytíř. Jedním z nejmladších řádů je Královský

řád lva (Royal Order of the Intare – Lion). Založen byl 3. ledna 1998 králem Rwandy Mitarou III. Udělován je za výjimečné zásluhy o stát a panovnickou rodinu. Jde o nejvyšší rwandské vyznamenání a tím pádem je i velice prestižní. Uděluje se v pěti třídách: velkokříž, velkodůstojník, komandér, důstojník a chevalier. Mezi vyznamenané patří například prince Etiopie Stefanos Mengesha Seyoum, prince Bao Vang z Vietnamu, Michael Anthony Suarez, předseda správní rady společnosti British Oil, Donald Rumsfeld, bývalý ministr obrany Spojených států amerických, April Glaspie, bývalá asistentka sekretariátu pro Afriku při kongresu Spojených států amerických, velkovévodkyně Monika Habsburská, princ Don Alberto Giovanelli, David M. Dvet, prezident Královské společnosti heraldické v Kanadě, a další.

Konžský Řád leoparda Wikipedia Commosn; autor Robert Prummel

17

Vikulka, CZ



18


TOULKY KOČIČÍ MINULOSTÍ ANEB

KOIČÍ DĚJEPIS

Vít Štejnar © 2011-2016

19

Vikulka, CZ

TOULKY KOČIČÍ MINULOSTÍ aneb Kočičí dějepis. Kočičí vyznamenání

Recommend Documents