Právnická fakulta Masarykovy univerzity Právo a právní věda Katedra občanského práva
Diplomová práce
Společné jmění manželů a insolvenční řízení v praxi
Martin Kostrhoun 2014/2015
„Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Společné jmění manželů
a insolvenční řízení v praxi zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.“
____________________________ Martin Kostrhoun
1
Na tomto místě bych rád poděkoval JUDr. Ing. Radovan u Dávidovi, Ph.D., za vedení práce a odborné a ochotné rady. Obrovské poděkování patří také Advokátní kanceláři Mgr. Sofie Pondikasové za vstřícný přístup, věnovaný čas a nesmírně užitečné rady. V neposlední řadě děkuji své rodině a přítelkyni za trpělivost a podporu během studia i psaní diplomové práce.
2
Anotace Diplomová práce zpracovává téma společné jmění manţelů a insolvenční řízení v praxi. Cílem práce je podrobně se zaměřit na konkrétní problematické situace, které mohou ohledně společného jmění manţelů v insolvenčním řízení nastat, analyzovat současnou právní úpravu zákona č. 183/2006 Sb., jeho dostatečnost a přinést návrhy moţných řešení v souvislosti s případnou budoucí úpravou. Diplomová práce je zaměřena zejména na praktickou stránku insolvenčního řízení, jehoţ předmětem je společné jmění manţelů, a to v otázkách, jeţ nejsou zákonem výslovně řešeny.
Klíčová slova insolvenční řízení, insolvenční zákon, konkurs, oddluţení, společné jmění manţelů, společné oddluţení manţelů, vypořádání společného jmění manţelů
Abstract This diploma thesis deals with the topic of common property of spouses and insolvency proceedings in practice. The objective is to focus on specific problematic situations that can occur regarding common property of spouses in insolvency proceedings, to analyze current legislation of 183/2006 Sb. act, regarding its sufficiency and to introduce possible solutions in connection with potential legislation. The diploma thesis is focused mainly on the practical aspect of insolvency proceedings, whose object is common property of spouses, in areas that are not expressly being solved by the legislation.
Key words bankruptcy, common discharge of debts, common property of spouses, discharge of debts, insolvency act, insolvency proceedings, settlement of common property of spouses
3
Obsah Seznam pouţitých zkratek ........................................................................................ 6 Úvod ........................................................................................................................ 7 1
2
3
Historický exkurz do problematiky úpravy ..................................................... 10 1.1
Posloupnost zakotvení insolvenčního řízení ....................................... 10
1.2
Posloupnost zakotvení majetkového společenství manţelů................. 12
Společné jmění manţelů ................................................................................. 14 2.1
Vznik společného jmění manţelů ....................................................... 14
2.2
Obsah společného jmění manţelů ...................................................... 16
2.3
Zánik společného jmění...................................................................... 18
Insolvenční řízení ........................................................................................... 20 3.1 3.1.1
Oddluţení zpeněţením majetkové podstaty .................................. 23
3.1.2
Oddluţení plněním splátkového kalendáře.................................... 25
3.2
4
Konkurs ............................................................................................. 26
3.2.1
Srovnání konkursu s oddluţením .................................................. 27
3.2.2
„Přeměna“ oddluţení v konkurs ................................................... 28
Společné jmění v reţimu oddluţení ................................................................ 30 4.1
Společné oddluţení manţelů............................................................... 33
4.1.1
Společné jmění při plnění splátkového kalendáře .......................... 35
4.1.2
Společné jmění při zpeněţování majetkové podstaty ..................... 37
4.2
5
Oddluţení........................................................................................... 22
Oddluţení jednoho z manţelů ............................................................ 39
4.2.1
Společné jmění při plnění splátkového kalendáře .......................... 41
4.2.2
Společné jmění při zpeněţování majetkové podstaty ..................... 43
4.3
Úpadek dluţníka při probíhajícím oddluţení manţela ......................... 46
4.4
Ukončení oddluţení a osvobození od neuhrazených závazků ............. 48
Společné jmění v konkursním řízení ............................................................... 52 5.1
Prohlášení konkursu na majetek manţela............................................ 53
5.2
Současný konkurs na majetek druhého z manţelů .............................. 56
4
5.3 6
7
Zrušení konkursu ............................................................................... 58
Další okolnosti mající dopad na insolvenční řízení.......................................... 61 6.1
Rozvod manţelství v průběhu insolvenčního řízení ............................ 61
6.2
Úmrtí v průběhu insolvenčního řízení ................................................ 64
Úvahy de lege ferenda .................................................................................... 69
Závěr...................................................................................................................... 73 Seznam pouţité literatury........................................................................................ 75
5
Seznam použitých zkratek InsZ
zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů
Nejvyšší soud
Nejvyšší soud ČR
novela (2013)
zákon č. 294/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů
ObčZ
zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů
obč. z.
zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů
o. s. ř.
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů
SJM
společné jmění manţelů
ust.
ustanovení
6
Úvod Na počátku můţe být radostný sňatek z čisté lásky, společné cílevědomé vize, dalekosáhlé představy i naplňující souţití. S takovými cíli je manţelství koneckonců ve většině případů uzavíráno. Svým konsensuálním počínáním před orgánem veřejné moci nebo osobou, jeţ jedná za orgán oprávněné církve,1 dávají snoubenci najevo, ţe se hodlají oddat nejen sami sobě, ale také právní úpravě svazku manţelského podle platného práva. K tomu (přinejmenším v českém právním řádu) patří i sdílení majetku obou manţelů, jeho udrţování, rozmnoţování a péče o něj. Ne vţdy se však manţelství vyvine podle představ obou manţelů a společné zájmy, jakoţ i zájmy jejich potomků a v neposlední řadě zájmy majetkové, mohou trpět. Autor v této práci odhlédne od zájmů dítěte, které mohou být v případě nastalých ţivotních situací ohroţeny a pošlapány, a bude se věnovat právě zmíněným majetkovým zájmům; učiní tak z prostého důvodu rozsáhlosti problematiky ochrany zájmů dítěte, která si zcela určitě ţádá samostatnou rozpravu a podrobně analytickou úvahu. Koneckonců samotné téma této práce má být zaměřeno na společné jmění manţelů, které jejich potomstvo ovšem nezahrnuje. Kdyţ byl o pár řádků výše zmíněn nesoulad představ manţelů s vývojem manţelství, nebyly myšleny jejich právně irelevantní spory či osobní problémy. V duchu této práce směřovaly autorovy myšlenky zejména k finanční stránce jejich souţití. To se můţe týkat konfliktu o běţnou správu financí, avšak můţe sklouznout i k velmi nepříjemné platební neschopnosti obou manţelů, popřípadě jednoho z nich, coţ samozřejmě negativně ovlivňuje i solventního partnera. Právě krajní případ této platební neschopnosti je důvodem pro vstup manţelů, resp. jednoho z nich, do insolvenčního řízení. Je třeba říci, ţe v současné době je insolvenčních řízení ohromné mnoţství a co se týče krajských soudů, jsou tato řízení velmi důleţitou a většinovou částí jejich agendy.2 Majoritní část insolvenčních řízení je pak tvořena
srov. ust. § 659 ObčZ 37 608 zahájen ých insolven čních řízení za rok 2013; 32 649 zahájených insolven čních říz ení za rok 2012; 17 807 zahájených insolven čních řízení pouze za první pololetí roku 2014; viz 1 2
7
oddluţením (spíše neţ konkursem či reorganizací). K tomu přispívá jak zákonná povinnost dluţníků oznámit svůj úpadek, tak i hojné vyuţití tohoto řízení z vlastní vůle dluţníků zejména pro důvody (chtělo by se říct snad aţ „výhody“), které oddluţení jako forma způsobu řešení úpadku skýtá. To je jedním z důvodů, proč je obsah tématu této práce nyní aktuální a proč je třeba podrobit jednotlivá jeho úskalí kritice de lege lata i de lege ferenda. Cílem této práce bude autorova kritická analýza současné právní úpravy insolvenčního řízení s ohledem na chování společného jmění v tomto řízení. Bude upozorněno na nedostatky insolvenčního zákona, které budou konkrétně podrobeny analýze a blíţe řešeny. Autor práce také zaujme k těmto otázkám postoj a klade si za cíl navrţení odpovídajícího řešení, které by mohlo nastínit podobu budoucí úpravy úpadkového práva. Zejména bude zaměřeno na úpadek řešený oddluţením, nakolik je toto velmi aktuálním a vyuţívaným institutem s rozsáhlejší paletou konkrétních situací, které při něm mohou nastat – například oproti řešení úpadku konkursem, kde je chování společného jmění jednodušší otázkou a kde snad i právní úprava je v tomto směru více dostačující. V souvislosti s uvedeným bude také upozorněno na nedostatky právní úpravy týkající se společného jmění při oddluţení. Jednou z takovýchto mezer současné právní úpravy insolvenčního zákona můţe být například oddluţení jednoho z manţelů zpeněţením majetkové podstaty, ve které se nachází nemovitost, jeţ je předmětem společného jmění; blíţe tuto problematiku uvede autor v kapitole 4. Autor bude při psaní této práce bude vycházet především z platné právní úpravy, zahrnující i novelu insolvenčního zákona, kterou byl zaveden institut společného návrhu manţelů na povolení oddluţení. Nakolik je to v takovém tématu nutné, bude autor pouţívat i související judikaturu krajských a vrchních soudů, jakoţ i Nejvyššího soudu. K výkladu a vyplnění mezer (zejména) insolvenčního zákona budou pouţity názory vyjádřené v komentářích k příslušným zákonům, tyto pak autor zkonfrontuje se svými poznatky a návrhy. MINISTERSTVO SPRAVEDLNOSTI ČR. Insolvenční zákon: Statistiky [online]. [cit. 2015-01-20]. Dostupné z: http://insolvencni-zakon.justice.cz/expertni-skupina-s22/statistiky.html
8
Autor práce bude pouţívat zejména metodu analýzy, nakolik si to charakter daného tématu ţádá. Analyticky rozebrané dílčí situace a odpovídající právní úprava pak budou při jejich dalším řešení a navrhování vhodné úpravy podrobeny také metodě indukce a dedukce, coţ je při ne zcela dostačující současné úpravě nejvýše vhodné. K prvotnímu uchopení daného tématu práce budou v úvodní části rozebrána historická východiska právní úpravy insolvenčního řízení a společného jmění tak, jak je známe nyní. Dále se autor bude krátce věnovat kaţdému z dvou institutů (společné jmění, insolvenční řízení) samostatně, avšak velmi rámcově. Z tohoto důvodu budou u uvedených institutů řešeny zejména pojmy a procesní postupy důleţité pro další část práce a s touto spojeny. Je tak třeba kvůli rozsáhlosti úpravy insolvenčního řízení a společného jmění upustit od jejich jinak zajímavých dílčích institutů a soustředit se na ty, jeţ jsou pro práci skutečně relevantní. Následovat bude stěţejní část práce, kde autor podrobně rozebere nejproblémovější situace, které při společném úpadku manţelů (příp. jednoho z nich) mohou nastat v návaznosti na společné jmění, zejména pak na jeho zpeněţování. Zajímavými tématy, kterým bude v druhé polovině práce věnována pozornost, jsou také rozvod manţelství za úpadku nebo smrt jednoho z manţelů. Závěrem práce autor téţ shrne své úvahy de lege ferenda, které budou jistě ţádoucí v návaznosti k pochybnostem vysloveným v textu práce, směřujícím k nejednoznačné liteře zákona či jeho mezerám.
9
1
Historický exkurz do problematiky úpravy
Ani insolvenční řízení, ani společné jmění manţelů nejsou instituty novými – právě naopak. Jak svazek manţelský, tak i peněţité závazky a s nimi spojené dluhy existují od nepaměti. Tuto „nepaměť“ lze datovat přinejmenším do období práva římského, odkud náš právní řád takový, jak je známý dnes, pochází. K oběma institutům budou v následujících podkapitolách rámcově uvedeny zdroje právní úpravy, ze kterých tyto historicky vycházely a které je ovlivnily.
1.1
Posloupnost zakotvení insolvenčního řízení
Insolvenční řízení (ač s různými názvy uţívanými napříč právními řády a historií)3 probíhalo historicky vţdy vůči jedinému dluţníku a do novely (2013) neznaly úpravy tohoto typu řízení moţnost jeho vedení proti manţelům společně.
4
Jednu
z nejstarších úprav problémů vznikajících při plnění závazků lze nalézt jiţ v době před naším letopočtem Tehdy tyto vznikaly zejména při obchodních činnostech a logicky byla potřeba se s těmito neduhy vypořádat.5 Insolvenční řízení jako takové pak lze jeho vznikem zařadit do středověku a oblasti severní Itálie, kde k tomuto napomohl i obchodní charakter dané oblasti a pro insolvenční právo tak vytvořil pevnější podklad. Stále však chyběla ucelená kodifikace insolvenčního řízení, a to se tak realizovalo spíše analogicky pouţitím úpravy univerzální exekuce. 6 Dá se říci, ţe zřejmě první takovou kodifikací (zejm. po procesní stránce) byl Josefínský konkursní řád přijatý Rakouskou monarchií v roce 1781. Tímto řádem bylo zavdáno vzniku jednotného odvětví konkursního práva, které vycházelo
např. „konkursní“ nebo „vyrovnávací“ řízení PACHL, Lukáš. Pár poznámek ke společn ému oddluţení manţelů v insolvenci. Konkursní noviny [online]. 2011, č. 24 [ cit. 2015-02-15]. Dostupné z: http://www.konkursni-noviny.cz/ clan ek/parpoznamek-ke-spolecnemu-oddluzeni-manzelu-v-insolvenci 5 GRAEBER, David. Dluh: prvních 5000 let. 1. vyd. Brno: BizBooks, 2012, s. 50-51. [non vidi] 6 ZOULÍK, František. Vývoj insolven čních říz ení. Právní fórum [online]. 2009, č. 4 [cit. 2015-02-15]. Dostupné z: http://www.pravnickeforum.cz/archiv/dokument/doc-d8554v11354vyvoj-insolvencnich-rizeni/ 3 4
10
z obecného řízení z německého právního systému. Spolu s četnými novelizacemi vytrval předpis aţ do roku 1869, kdy jej nahradil další konkursní řád č. 1/1869 ř. z., který jiţ obsahoval i úpravu vyrovnávacího řízení. Stále se však v době od nabytí účinností kaţdé novely objevovaly nedostatky přijaté úpravy a tuto bylo nutno dále doplňovat. 7 Dalším významným krokem v úpravě insolvenčního řízení bylo císařské nařízení č. 337/1914 ř. z., které obsahovalo v úpravu řízení konkursního, vyrovnávacího a odpůrčího. Toto nařízení přetrvávalo v Rakousku-Uhersku a později v Československu aţ do roku 1950 (jednalo se tak o dokonalejší kodifikaci), kdy byl přijat zákon č. 142/1950 Sb., občanský soudní řád, který zrušil úpravu konkursního řízení celkově a na toto pamatoval pouze v rámci tzv. exekuční likvidace. 8 To se stalo zejména z důvodu, ţe tehdejší poměry poválečného Československa nevyţadovaly podobnou úpravu. Proto se konkursu nevěnoval ani nadcházející (a zároveň současný) občanský soudní řád. 9 10 Komplexní a ucelenou právní úpravu insolvenčního řízení tak přinesl zpět do českého právního řádu aţ zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání. Nicméně právě vyrovnání nebylo silnou stránkou tohoto zákona a přetrvávala dále potřeba přinést takovou právní úpravu, která by vybraným dluţníkům (zejm. spotřebitelům) byla více přístupná a motivovala je k podrobení se tomuto řízení. To se povedlo úspěšně provést aţ současným insolvenčním zákonem č. 182/2006 Sb., účinným od 1. 1. 2008.
ZOULÍK, František. Vývoj insolven čních říz ení. Právní fórum [online]. 2009, č. 4 [cit. 2015-02-15]. Dostupné z: http://www.pravnickeforum.cz/archiv/dokument/doc-d8554v11354vyvoj-insolvencnich-rizeni/ 8 CHALUPECKÁ, Kristýna a Petr LAVICKÝ. Insolvenční právo v teorii a praxi. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2012, s. 18-21. 9 TŘEŠŇÁK, Stanislav. Osobní bankrot, oddlužení, historické souvislosti u nás [online]. 2014 [cit. 2015-02-15]. Dostupné z: http://www.fasst.cz/oddluzeni-osobni-bankrot-1-dil 10 SCHE LLE OVÁ, Ilona. Právní úprava konkursního řízení: (historie a současnost). Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, 1995. 7
11
1.2 Na
Posloupnost zakotvení majetkového společenství manželů rozdíl
od
insolvenčního
řízení,
v majetkovém
společenství
manţelů
uchopitelnějších základů v době římského práva příliš mnoho nalézt nelze. Majetkové právo bylo (např. oproti právu závazkovému) v římské říši spíše otázkou obyčejovou. 11 Prapůvodní myšlenkou tehdejšího manţelského svazku a rodiny obecně byla nadřazenost otce, který tím přejímal postavení hlavy rodiny. Ve formě tzv. přísného manţelství se tomu bezesporu podřizoval i majetkový reţim manţelů, kdy se manţel stával nejen vlastníkem veškerého majetku rodiny, ale také vlastníkem toho majetku ţeny, který do sňatku „přivedla“ a během tohoto dále nabyla. 12 První známkou jakéhosi opravdovějšího a rovnocennějšího majetkového společenství je pak středověký institut tzv. rodinného nedílu jako obdoba běţného spoluvlastnictví. 13 V období českých zemí pak byl silným základem soukromoprávní (tedy i manţelské a majetkové) úpravy obecný zákoník občanský z roku 1811.14 Zde byl vytvořen institut tzv. společenství statků, coţ bylo spíše společenství pro případ smrti jednoho z manţelů. Toto společenství však nevznikalo ze zákona, ale naopak smlouvou, přičemţ jeho forma se blíţila spíše úpravě bezpodílového spoluvlastnictví (k pojmu viz níţe) neţ toho klasického (spoluvlastnického) podílového. Dalším nástupcem, který úpravu majetkového společenství
upravoval, byl zákon
č. 265/1949 Sb., o právu rodinném, který jiţ zavedl institut tzv. majetkového společenství mezi manţely, které se stalo úrodnou půdou budoucí úpravu bezpodílového spoluvlastnictví. Ta přišla se zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, kde však tento upravila prakticky bez moţnosti smluvního odchýlení. Po řadě novelizačních zákonů zdokonalujících obč. z. byla přijata novela provedená zákonem č. 91/1998 Sb., která s účinností od 1. 8. 1998 „vyměnila“ tehdejší institut DVOŘÁK, Jan a Jiří SPÁČI L. Společné jmění manželů v teorii a v judikatuře. 2., rozš. vyd. Praha: ASPI, 2007, s. 38. 12 KINCL, Jaromír, Mich al SK ŘEJPEK a Valentin URFUS. Římské právo. Vyd. 2. dopl. a přeprac., v nakl. C.H.Beck vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 1995, s. 140. 13 KADLECOVÁ, Marta. Vývoj českého soukromého práva. 1. vyd. Praha: Eurolex Bohemia, 2004, s. 110. [non vidi] 14 notoricky známý jako ABGB – Allgemeines bürgerliches Gesetzbu ch (für die gesammten Deutschen Erbländer der Österreichischen Monarchie) 11
12
bezpodílového spoluvlastnictví za soubor norem pojmenovaných „společné jmění manţelů“, které zůstalo i po rekodifikaci soukromého práva v podobě přijetí zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. 15
BIČOVSKÝ, Jaroslav, Milan HOLUB a Milan POKORNÝ. Společné jmění manželů. 2. vyd. Praha: Linde, 2009, s. 26-28. 15
13
2
Společné jmění manželů
Úprava společného jmění 16 je obsaţena v ustanoveních § 708 a násl. ObčZ. Jeho vstupem v účinnost byly (mimo jiné) zrušeny dosavadní zákony č. 94/1963 Sb., o rodině, a obč. z. a komplexní úprava této oblasti byla přesunuta právě do občanského zákoníku (ObčZ). V něm je pro rodinné právo, kam institut SJM dozajista spadá, vyhrazena druhá část. Ta se oproti původním 103 paragrafům rozrostla aţ na číslo 320. Společným jměním lze rozumět specifický soubor právních norem, které jsou přivedeny k ţivotu zpravidla sňatkem a upravují důsledky uzavření manţelství v majetkové sféře jak mezi manţely navzájem, tak i mezi manţely a třetími osobami.17 Stejně jako v ostatních právních oblastech, i v rodinném právu je důleţitá zákonná úprava, která dostatečně stanoví práva a povinnosti jednotlivým subjektům tohoto institutu a upraví vztahy mezi těmito subjekty, jako i vztahy subjektů k objektům v dané právní oblasti. Soubor těchto práv a povinností je v případě manţelství však natolik speciální, ţe se pro něj vţil i pojem „manţelské majetkové právo“ – tedy majetkové společenství nerozlučně spojené s manţelstvím, představující zvláštní podobu vlastnického práva a jeho výkonu. 18
2.1
Vznik společného jmění manželů
Majetkové společenství manţelů je pevně spjato s institutem manţelství a nemůţe vzniknout v jiných formách souţití19 a to ani smluvně, byť by oba partneři projevili vůli se tomuto reţimu podřídit. Zmíněné ust. § 708 ObčZ totiţ pamatuje pouze na společného jmění (manţelů) – nově občanský zákoník v ust. § 708 odst. 1 upouští od zaţitého sousloví „společn é jmění manţelů“, resp. toto p ro další pouţití shrnuje pod pod kratší legislativní pojem „společné jmění“; v textu bude dále pouţíván novější legislativní pojem nebo zkratka SJM 17 DVOŘÁK, Jan a Jiří SPÁČI L. Společné jmění manželů v teorii a v judikatuře. 2., rozš. vyd. Praha: ASPI, 2007, s. 9. 18 MAKARIUS, Milan. K aktuálním otázkám společn ého jmění manţelů. Apliko vané právo [online]. 2005, č. 1. s. 3-50. [cit. 2015-02-19]. Dostupné z: http://www.aplikovanepravo.cz/clanky-pdf/27.pdf 19 např. při registrovan ém partn erství nebo nefo rmálním souţití partnerů bez uzavření manţelství či registrovaného partnerství 16
14
„manţele“. Ustanovení § 655 ObčZ pak skýtá utvrzení, ţe „manželství je trvalý svazek muže a ženy vzniklý způsobem, který stanoví tento zákon.“ Tímto souvětím je vyloučeno posouzení neformálního souţití partnerů jako manţelského svazku, jakoţ i pouţití reţimu SJM pro registrované partnerství. Přestoţe nejčastějším způsobem vzniku společného jmění bude uzavření manţelství samotného, okamţik vzniku SJM nemusí být s okamţikem vzniku manţelství spjat nerozlučně. To lze dovodit jednak ze skutečnosti, ţe vznik SJM můţe být také smluvně odloţen do doby zániku manţelství, ale také ze skutečnosti, ţe není najisto postaveno, zda SJM vzniká ve vazbě na manţelství vţdy (ať jiţ při vzniku či zániku manţelství) nebo zda je třeba k jeho vzniku podmínky faktické existence něčeho, co by podle zákona do SJM spadalo. K první variantě se přiklání Holub, Bičovský a Pokorný ve své publikaci, 20 druhé moţnosti pak sekunduje Dvořák a Spáčil.21 Autor práce je nakloněn názoru později jmenovaných z důvodu, ţe chápe SJM spíše jako ryze majetkové společenství, do kterého se v průběhu manţelství aktiva a pasiva „nabývají“, přičemţ při zániku manţelství je třeba je vypořádat. Pokud by v manţelství eventuálně nebylo co spravovat a co následně vypořádávat, pozbyl by institut SJM v takovém případě svého smyslu a bylo by spíše na místě konstatovat, ţe mezi manţely SJM nevzniklo. Je záhodno také neopomenout některé výjimky váţící se ke vzniku nebo zániku SJM mimo události očekávané (tedy sňatek a rozvod). Vzniknout můţe SJM i v případě manţelství později prohlášeného za neplatné (nikoli však u manţelství zdánlivého),22 přičemţ na druhou stranu můţe SJM, i přes naplnění podmínek jeho vzniku, nuceně zaniknout, o čemţ bude blíţe pojednáno v kapitole 5.
BIČOVSKÝ, Jaroslav, Milan HOLUB a Milan POKORNÝ. Společné jmění manželů. 2. vyd. Praha: Linde, 2009, s. 37. 21 DVOŘÁK, Jan a Jiří SPÁČI L. Společné jmění manželů v teorii a v judikatuře. 2., rozš. vyd. Praha: ASPI, 2007, s. 54. 22 Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 3. 2. 1972, sp. zn. 3 Cz 19/74 (Cpj 86/1971), publikovaného pod číslem R 42/1972 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek; srov. § 677 odst. 1 ObčZ 20
15
2.2
Obsah společného jmění manželů
Obsah společného jmění vzniká v třech odlišných reţimech – zákonném, smluveném a zaloţeném rozhodnutím soudu. Podrobný popis specifik jednotlivých reţimů vzniku obsahu SJM však není předmětem této práce a dále bude řešen samotný obsah SJM ve vazbě na zákonný reţim vzniku SJM jako nejběţnější a generální reţim majetkového společenství mezi manţely. K tomuto reţimu mají zbylé dva reţimy speciální povahu. 23 Ze zákona je obsahem SJM „to“, čeho nabyl jeden z manţelů nebo čeho nabyli manţelé společně, a to za dobu trvání manţelství. Nutno podotknout, ţe nabýt (zde správněji spíše „převzít“) lze i závazky, a tak navzdory obecně vnímanému významu slova „jmění“ náleţí do SJM krom aktiv i zmíněná pasiva. To je navíc výslovně zakotveno i v ust. § 495 ObčZ, kde tento stanoví, ţe jměním je jak souhrn majetku, tak i dluhů. Další utvrzení je pak obsaţeno v ust. § 710 ObčZ, který o dluzích také explicitně hovoří. 24 Ne ale vše, co za dobu trvání manţelství bylo jedním z manţelů (nebo oběma společně) nabyto, do SJM skutečně v konečném důsledku spadá. Hned ze zákona vyplývá v druhé části věty ust. § 709 odst. 1 písm. a)-e) ObčZ pět výjimek. Za zmínku stojí (a nejčastějšími situacemi budou) bez pochyby věci slouţící osobní potřebě jednoho z manţelů či to, co jeden z nich nabyl darem, děděním nebo odkazem. Tyto se tedy součástí SJM nestávají. Úprava výjimky v případě darování (vč. dědění) byla lehce odlišná v reţimu obč. z. Zatímco tato dřívější úprava „posílala“ dary získané oběma manţely nebo jedním z nich do reţimu výlučného vlastnictví tohoto z manţelů, resp. do „běţného“ podílového spoluvlastnictví obou manţelů, platná kodifikace takto zachází pouze s dary nabytými jen jedním z manţelů, nikoli nabytými manţely společně. V případě takového společného nabytí tak dar nově HRUŠÁKOVÁ, M., KRÁLÍČKOVÁ, Z., WESTPHALOVÁ, L. a kol.: Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655−975). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 160. 24 MALIŠ, Daniel. Institut společného jmění manţelů po rekodifika ci – poslední volání? EPRAVO.CZ [online]. 2014 [ cit. 2015-02-20]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/institut-spolecneho-jmeni-manzelu-po-Rekodifikaci-poslednivolani-95890.html 23
16
podléhá reţimu SJM. 25 Důvodem byl neţádoucí souběh SJM a podílového spoluvlastnictví mezi manţely, který můţe být později (zejm. při vypořádání SJM) důvodem sporů manţelů. Odstranění zmíněného souběhu se tak jeví logickým vyústěním, neboť není důvod odlišovat věci nabyté manţely společně bezúplatně (tedy darem, děděním) a věci nabyté nikoli bezúplatně (např. koupí). 26 Pro účely této práce jsou však z pohledu SJM zajímavější pasiva (vzhledem k případnému insolvenčnímu řízení). Jak bylo zmíněno výše, dluhy se stávají součástí SJM, jsou-li převzaté manţely za trvání SJM. K tomu není nutno více dodávat – zkrátka závazek jakéhokoli charakteru, který byl převzat oběma manţely, je bez dalšího součástí jejich SJM (právě jako pasivum). Rozdílná můţe být ale situace u dluhu, který byl převzat pouze jedním z manţelů za trvání manţelství. Při úpravě takových situací bylo třeba najít ideální míru regulace, která by na jednu stranu bezpečně oddělovala odpovědnost zavázaného manţela od (ne)odpovědnosti druhého z manţelů (tedy toho, který závazek nepřebral) a zároveň nepošlapala efektivitu spravování rutinních záleţitostí manţelů a neztěţovala jejich souţití přehnaným formalismem. Tato hranice byla stanovena zavedením pojmu „kaţdodenních nebo běţných potřeb rodiny“. Nově podle občanského zákoníku tak není rozhodný přesah míry přiměřené majetkovým poměrům manţelů, ale spíše účel a záměr, který je daným právním jednání sledován.27 Je postaveno najisto, ţe takový účel či záměr není moţno postihnout zákonnou úpravou a jeho upřesňující výklad by měl být ponechán nejen komentovaným ustanovením a judikatuře, ale především zdravému rozumu obou manţelů.
MALIŠ, Daniel. Institut společného jmění manţelů po rekodifikaci – poslední volání? EPRAVO.CZ [online]. 2014 [ cit. 2015-02-20]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/institut-spolecneho-jmeni-manzelu-po-Rekodifikaci-poslednivolani-95890.html 26 HRUŠÁKOVÁ, M., KRÁLÍČKOVÁ, Z., WESTPHALOVÁ, L. a kol.: Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655−975). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 172. 27 MALIŠ, Daniel. Institut společného jmění manţelů po rekodifikaci – poslední volání? EPRAVO.CZ [online]. 2014 [ cit. 2015-02-20]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/institut-spolecneho-jmeni-manzelu-po-Rekodifikaci-poslednivolani-95890.html 25
17
Důleţitým závěrem ohledně obsahu SJM je zcela určitě obsah ust. § 731 ObčZ, který staví věřitele (resp. třetí osoby obecně) do výhodnějšího postavení vůči manţelům (nebo jednomu z nich). Na základě tohoto ustanovení se mohou věřitelé uspokojit z toho, co je v SJM i v tom případě, ţe dluh náleţí výhradně jednomu z manţelů a vznikl za trvání manţelství.28 Kritérium „kaţdodenních a běţných potřeb rodiny“ je účinné zejména mezi manţely, například pro budoucí namítnutí překročení této hranice druhým z manţelů, a nepůsobí tak navenek vůči věřitelům, kteří při uzavírání smluv s jedním z manţelů nemusí odhadnout, zda zavazující se manţel překračuje míru kaţdodenních a běţných potřeb rodiny, nakolik to po nich není moţno ani poţadovat a bylo by nesprávné je pozdější argumentací ve smyslu překročení zmíněné hranice takto zkracovat na právech.
2.3
Zánik společného jmění
Zánikem společného jmění je rozuměno ukončení jeho právního ţivota a nutnost jeho vypořádání. Jak bylo zmíněno výše, je SJM spjato s trváním manţelství, a tak nejpozději s jeho zánikem musí být vypořádáno. Toto vypořádání se děje zákonným procesem s takovými právními účinky, aby bylo zřejmé, co kterému manţelu po zániku manţelství náleţí, jaká majetková práva a povinnosti na kterého z manţelů přešla a čeho sdílí po manţelství (např. formou spoluvlastnictví) společně. Obecně sice lze uzavřít, ţe spolu se zánikem manţelství zaniká i SJM, nicméně existují dle zákona i případy, kdy SJM zanikne bez ohledu na další trvání manţelství. Jedním z nich můţe být prohlášení konkursu na majetek jednoho z manţelů podle insolvenčního zákona, dále pak trest propadnutí majetku některého z manţelů ve smyslu ust. § 52 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Ať uţ se jedná o kterýkoli z uvedených způsobů zániku SJM, vypořádání majetkových poměrů mezi manţely musí být provedeno v zásadě při kterémkoli z nich. 29
HRUŠÁKOVÁ, M., KRÁLÍČKOVÁ, Z., WESTPHALOVÁ, L. a kol.: Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655−975). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 289. 29 výjimku můţe tvořit např. ust. § 274 InsZ, podle kterého SJM vypořádáno být nemusí 28
18
Společné jmění můţe být vypořádáno několika způsoby, přičemţ velmi častá je i kombinace více z nich.30 Vypořádat SJM lze ze zákona, dohodou mezi manţely nebo rozhodnutím soudu. Prvotně se přirozeně dává přednost smluvnímu vypořádání SJM mezi manţely, avšak ne vţdy je to díky sporům mezi nimi moţné. Nad to i v situaci, ţe manţelé jsou ochotni si poskytnout vzájemnou součinnost a konsenzuálně uzavřít takovou dohodu, mohou opomenout vypořádat nějaký právní vztah, přičemţ i tento je třeba do budoucna někam „zařadit“. V tomto případě, jakoţ i v případě neshody manţelů od počátku, pak nastupuje obyčejně návrh na vypořádání majetkových vztahů směřující k obecnému soudu, který SJM vypořádá rozsudkem. Můţe se ovšem stát (a v praxi je to velmi běţné), ţe manţelé se smluvně nikterak nevypořádali a nepodali ani návrh soudu na vypořádání SJM. V takové situaci nastoupí po třech letech od zániku SJM, jeho zrušení či zúţení zákonná fikce vypořádání uvedená v ust. § 741 ObčZ, které stanoví, jak movité, nemovité a další věci, jakoţ i práva a povinnosti, manţelům připadají. Pokud by se ani po pouţití této fikce vypořádání SJM manţelé neshodli o celém obsahu SJM, lze pouţít ustanovení následující (§ 742 ObčZ). Konečně by po uţití těchto nástrojů neměl zůstat prostor pro pochyby o tom, jak bylo SJM vypořádáno, co komu náleţí a kdo je z jakého závazku zavázán. 31 Pokud však i přes všechny tyto kroky nějaké pochyby zůstávají, lze se na soud vţdy obrátit s určovací ţalobou (popř. ţalobou na plnění) podle o. s. ř., neboť po uplynutí tříleté lhůty, ve které se manţelé mají vypořádat buďto smluvně nebo před soudem, a nastoupení zákonné fikce dle zmíněného ust. § 741 ObčZ není jiţ moţno klasický návrh na vypořádání SJM podle ust. § 740 ObčZ soudu předloţit a zůstává tak prostor pouze pro ţalobu. 32
Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. 22 Cdo 1112/2006 BIČOVSKÝ, Jaroslav, Milan HOLUB a Milan POKORNÝ. Společné jmění manželů. 2. vyd. Praha: Linde, 2009, s. 151. 32 ibid. 30 31
19
3
Insolvenční řízení
V úvodu bylo předesláno, ţe pro tuto práci jsou spíše neţ aktiva společného jmění důleţitější jeho pasiva, tedy dluhy a ostatní závazky. V této kapitole bude dále řešena současná právní úprava insolvenčního řízení jako řízení směřujícího k řešení úpadku osob. Těmi mohou být podle insolvenčního zákona jak osoby fyzické, tak i právnické, nicméně pro účely této práce a rozboru chování SJM v rámci insolvenčního řízení se bude autor zaměřovat na úpadek a insolvenční řízení osob fyzických. Insolvenční řízení je specifickým druhem řízení (není ani řízením správním ani klasickým řízením před soudem), ve kterém je usilováno o vyřešení (hrozícího) úpadku dluţníka tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů věřitelů a dluţníků a k co moţno nejvyššímu uspokojení věřitelů.33 Podle Chalupecké, Lavického, Jureny a Lebedy jde o „samostatný druh civilního procesu, v němž jsou zastoupeny jak určité prvky řízení nalézacího, tak i řízení exekučního.“ 34 Úpadkem je podle ust. § 3 InsZ pak takový právní stav dluţníka, kdy tento má více věřitelů a peněţité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě jejich splatnosti, přičemţ tyto závazky není schopen plnit. K tomu, aby se dluţník podle zákona nacházel v úpadku je tak třeba naplnění všech těchto podmínek, nikoli pouze některé z nich (to by vedlo k velmi absurdnímu výkladu). Odstavec 2 tohoto ustanovení pak nastoluje vyvratitelnou právní domněnku neschopnosti plnění závazků kdyţ taxativně vymezí, z čeho ona neschopnost vyplývá (např. zastavení podstatných částí dluţníkových peněţitých závazků nebo z jejich neplnění po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti). Nesprávně je pak některými insolvenčními soudy (krajskými soudy jako soudy prvního stupně) postupováno, pokud tyto vyţadují, aby dluţník osvědčil, z čeho konkrétně svoji platební neschopnost dovozuje. Tyto soudy se ne vţdy spokojí s pouhým odkazem na skutečnost, ţe dluţník například jednoduše „neplní
srov. ust. § 1 InsZ CHALUPECKÁ, Kristýna a Petr LAVICKÝ. Insolvenční právo v teorii a praxi. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2012, s. 23. 33 34
20
závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti,“ které je však dostačující právě díky nastolené domněnce zákona. Ve zmíněném ustanovení se skrývá v odst. 3 další definice úpadku, která ovšem slouţí pouze podnikatelům a stanovuje, ţe jsou (vedle odst. 1 a 2) v úpadku také tehdy, jsou-li předluţeni – tedy kdyţ souhrn jejich závazků u více věřitelů převyšuje hodnotu majetku dluţníka podnikatele. Úpadek dluţníka v rámci insolvenčního řízení můţe být řešen třemi způsoby – konkursem, reorganizací a oddluţením. Pro účely této práce bude odhlédnuto od řešení dluţníkova úpadku reorganizací, nakolik je tento způsob velmi ojedinělým, tím spíše u fyzických osob, o kterých je v práci pojednáváno. Dále tak bude rozebírán úpadek dluţníka, který je řešen konkursem nebo oddluţením, přičemţ formě oddluţení bude věnováno více pozornosti vzhledem k častému vyuţití tohoto institutu v praxi. Před samotným rozborem jednotlivých způsobů řešení úpadku je třeba stručně shrnout, co se děje od zahájení řízení právě do doby rozhodnutí o způsobu řešení úpadku. Samotné insolvenční řízení se podle ust. § 97 odst. 1 a 5 InsZ zahajuje na návrh dluţníka či věřitele, nikdy ne ex offo. 35 Po zahájení insolvenčního řízení, kontrole jeho náleţitostí a osvědčení, ţe dluţník je opravdu v úpadku, 36 následuje rozhodnutí insolvenčního soudu o úpadku, kde se zároveň stanoví věřitelům lhůta k přihlášení svých pohledávek do insolvenčního řízení a určí se osoba insolvenčního správce,37 který bude po dobu insolvenčního řízení výkonným subjektem či chcete-li mentorem tohoto řízení. Insolvenční správce je procesním subjektem insolvenčního řízení a jeho hlavní úlohou je podle ust. § 40 InsZ jednat vlastním jménem na účet dluţníka.38 Ve zmíněné lhůtě musí věřitelé své pohledávky přihlásit do řízení. To činí podobně jako při uplatnění pohledávky před obecnými soudy (prakticky svoji pohledávku „ţalují“), avšak na oficiálním formuláři poskytovaném Ministerstvem spravedlnosti ČR. Přihlášené pohledávky jsou následně přezkoumány insolvenčním z úřední povinnosti postup směřující k osvěd čení úpadku se zde můţe lišit v závislosti na tom, zda je insolven ční návrh podán věřitelem nebo dluţníkem 37 úprava osoby insolvenčního správce podle zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích 38 VESELÁ - SAMK OVÁ, Klára. Insolven ční sp rávce. EPRAVO.CZ [online]. 2006 [ cit. 2015-02-22]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/insolvencni-spravce-42272.html 35 36
21
správcem, který jejich seznam předloţí insolvenčnímu soudu. Ten následně pohledávky na přezkumném jednání zjistí a rozhodne spolu s věřiteli o způsobu řešení úpadku dluţníka. Po takovém rozhodnutí uţ nic nebrání dluţníku, aby právě ve spolupráci s insolvenčním správcem započal s kroky podle schváleného způsobu řešení úpadku.
3.1
Oddlužení
Jak bylo uvedeno výše, oddluţení je vedle reorganizace a konkursu jeden ze způsobů řešení úpadku dluţníka. Zatímco konkurs můţe proběhnout jak u fyzických, tak i právnických osob bez ohledu na (ne)podnikatelský charakter jejich činnosti, specifikem oddluţení je moţná pouţitelnost pouze pro právnické osoby, které nejsou povaţovány za podnikatele, a všechny fyzické osoby, které nemají dluhy z podnikání. Dále budou v práci v souvislosti s oddluţením řešeny pouze fyzické osoby, nakolik právnické osoby nepodnikatelského charakteru nejsou z hlediska (ne)souvislosti se SJM relevantní. Velkým specifikem oddluţení a jeho nespornou výhodou oproti konkursu je daleko větší motivace dluţníka řádně v oddluţení věřitelům závazky splácet, neboť tomu v oddluţení postačuje (za splnění ostatních podmínek) uhradit pouze menší část svých dluhů a od zbytku bude v případě řádně proběhlého oddluţení na jeho konci podle ust. § 414 InsZ osvobozen. 39 To je pro dluţníka velkým stimulem, protoţe ten má před sebou vidinu „nového začátku“ po proběhnuvším oddluţení; začátku bez dřívějších dluhů. Skutečnosti, ţe tento institut je dluţníky, kteří podmínky insolvenčního zákona splňují, hojně vyuţíván, nasvědčuje kupříkladu i počet podaných insolvenčních návrhů spojených s návrhem na povolení oddluţení ve smyslu ust. § 390 odst. 1 InsZ, kterých za druhé čtvrtletí roku 2014 bylo 7 851
z ust. § 395 odst. 1 písm. b) InsZ a contrario vyplývá, ţe spodní hranice dluhů, které musí dluţník uhradit nezajištěným věřitelům, je 30 % 39
22
z celkových 9 012 podaných insolvenčních návrhů. 40 Tento trend je v posledních čtyřech letech zachováván (při stále narůstajícím počtu návrhů). Kdyţ je oddluţení insolvenčním soudem dluţníku povoleno a následně na přezkumném jednání schvalováno, určí se v tomto procesu způsob jeho provedení. To pak můţe být učiněno dle dikce ust. § 398 odst. 1 InsZ zpeněţením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře. Ač z gramatického výkladu tohoto ustanovení nevyplývá, ţe způsoby lze i kombinovat, je to dovozeno judikaturou insolvenčních soudů. 41
3.1.1
Oddlužení zpeněžením majetkové podstaty
Základní charakteristika tohoto způsobu provedení oddluţení je upravena v ust. § 398 odst. 2 InsZ. Je třeba výslovně zmínit, stejně jako to činí uvedené ustanovení, ţe při oddluţení zpeněţováním majetkové podstaty je moţné obdobně pouţít ustanovení o zpeněţení majetkové podstaty v konkursu, tedy ust. § 283 a násl. InsZ. Další odkaz na pouţití úpravy konkursu je k nalezení v ust. § 408 InsZ. Při úpravě zpeněţování majetkové podstaty v konkursu lze uzavřít, ţe se jedná o „způsob oddlužení formou jednorázového vyrovnání pohledávek ze zdrojů stávajících aktiv dlužníka.“
42
Majetkem jsou samozřejmě nejen peněţní prostředky
a hmotné věci, nýbrţ i pohledávky a další majetkové hodnoty, jak je uvedeno ve výčtu ust. § 206 InsZ, který o obsahu majetkové podstaty pojednává. Majetek dluţníka, který náleţí do majetkové podstaty a má být v oddluţení zpeněţován, lze rozdělit zejména na ten, který je předmětem zajištění, a ten, který k zajištění závazku
MINISTERSTVO SPRAVEDLNOSTI ČR. Insolvenční zákon: Statistické údaje za 2. čtvrtletí roku 2014 [online]. [cit. 2015-02-23]. Dostupné z: http://insolvencni-z akon.justice.cz/downloads/statistiky/Stati sticke_udaje_za_2_ctvrtleti_roku_2014.pdf 41 Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 6. 2012, sp. zn. KSBR 24 INS 4176/2008 nebo Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 10. 2009, sp. zn. 2 VSOL 264/2009, KSBR 40 INS 4970/2009. 42 HÁSOVÁ, Jiřin a. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon): komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2008, s. 888. [non vidi] 40
23
neslouţí. I samotní věřitelé jsou totiţ v insolvenčním řízení rozděleni (mimo jiné)43 zejména na „zajištěné“ a „nezajištěné“. 44 Toto rozdělení má pak vliv zejména na uspokojování jejich pohledávek. Obecně totiţ platí, ţe zajištění věřitelé se uspokojí z výtěţku zpeněţení zajištění, ty nezajištěné je pak třeba uspokojit uhrazením nejméně minimální hranice jejich pohledávek. O samotném zpeněţování pak rozhodne insolvenční správce po tom, co obdrţí souhlas od věřitelského výboru. 45 S tímto souhlasem můţe insolvenční správce majetek v majetkové podstatě začít zpeněţovat, přičemţ tak činí buď veřejnou draţbou, prodejem mimo draţbu nebo prodejem podle části VI o. s. ř. I přes obdobnost úpravy při zpeněţování v konkursu však při zpeněţování v oddluţení platí některé výjimky. Tou nejdůleţitější ve vztahu k majetkové podstatě je bez pochyby úprava jejího rozsahu, neboť insolvenční zákon v ust. § 398 odst. 2 uvádí, ţe do majetkové podstaty nenáleţí majetek, který dluţník nabyl poté, co nastaly účinky schválení oddluţení (tedy zpravidla po přezkumném jednání a schůzi věřitelů a následném zveřejnění usnesení o schválení oddluţení v insolvenčním rejstříku). 46 Závěrem je třeba pouze podotknout, ţe v souladu s výše uvedeným zákon stvrzuje, ţe dispoziční oprávnění k nakládání s majetkovou podstatou při jejím zpeněţení má dle ust. § 408 odst. 1 InsZ ve spojitosti s ust. § 246 odst. 1 InsZ insolvenční správce. Ohledně zmíněného majetku nabytého po nastání účinků schválení oddluţení zpeněţením majetkové podstaty má však dispoziční oprávnění dle ust. § 408 odst. 2 InsZ sám dluţník.
například vedle rozdělení na věřitele s vykonatelnými a nevykonatelnými pohledávkami či věřitele s pohledávkami směřujícími k majetkové podstatě a pohledávkami za majetkovou podstatou 44 tedy přesněji ty se zajištěnou pohledávkou a ty s nezajištěnou pohledávkou 45 srov. ust. § 56 a násl. InsZ 46 CHALUPECKÁ, Kristýna a Petr LAVICKÝ. Insolvenční právo v teorii a praxi. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2012, s. 167-169. 43
24
3.1.2
Oddlužení plněním splátkového kalendáře
Oddluţení plněním splátkového kalendáře je druhým ze způsobů provedení oddluţení. Jeho nejzákladnější vlastnosti lze nalézt v ust. § 398 odst. 3 InsZ. Podstatou tohoto způsobu provedení oddluţení je, ţe dluţník po dobu pěti let měsíčně hradí nezajištěným věřitelům částku ze svých příjmů, přičemţ za tuto dobu musí být dluţník schopen splnit nejméně 30 % pohledávek těchto věřitelů. Nespornou výhodou oddluţení plněním splátkového kalendáře je, ţe majetek, který do majetkové podstaty spadá, nebude předmětem zpeněţení a dluţníku tak zůstane, nad to mu k němu ještě zůstávají dispoziční oprávnění. To však neplatí pro majetek, který je předmětem zajištění.47 Takový majetek se zpeněţuje s odkazem na poslední větu ust. § 398 odst. 3 InsZ, která stanoví, ţe „zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění,“ a dále s odkazem na ust. § 409 odst. 3 InsZ a ust. § 167 odst. 1 InsZ, přičemţ s tímto dluţník disponovat nesmí.48 Toto pravidlo se váţe k oběma způsobům oddluţení, coţ je dle názoru autora práce logický a přiléhavý postup, ačkoli je systematicky řazeno pod druhý z nich. Nutno také zmínit, ţe dispoziční oprávnění k příjmům, které dluţník po schválení oddluţení získá, má dluţník sám. Je však zavázán vypočtenou část jeho příjmů poukazovat měsíčně k rukám insolvenčního správce. To se podle ust. § 412 odst. 1 písm. b) týká i nahodilých příjmů (dary a jiné mimořádné příjmy). Insolvenční správce pak částku mezi věřitele rozdělí podle poměru výše jejich pohledávek. Není proto výjimkou, ţe věřitelé s malými pohledávkami obdrţí měsíčně od insolvenčního správce částky v řádu haléřů. Statistickým faktem zůstává, ţe plnění splátkového kalendáře je výrazně častější formou oddluţení.49 Důvodem můţe být skutečnost, ţe hodnota majetkové nejčastěji nemovitosti CHALUPECKÁ, Kristýn a a Petr LAVI CKÝ. Insolvenční právo v teorii a praxi. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2012, s. 170. 49 v 2. čtvrtletí roku 2014 bylo 5 504 oddluţení schváleno plněním splátkového kalendáře, pouze 197 zpeněţením majetkové podstaty; viz MINISTERSTVO SPRAVEDLNOSTI ČR. Insolvenční zákon: Statistické údaje za 2. čtvrtletí roku 2014 [online]. [ cit. 2015-02-23]. Dostupné z: http://insolvencni-zakon. justice.cz/downloads/statistiky/Statisticke_udaje_za_2_ctvrtleti_roku_2014.pdf 47 48
25
podstaty často není s to při svém zpeněţení uspokojit nezajištěné věřitele v 30% výši nebo ţe dluţník jednoduše nechce o „střechu nad hlavou“ přijít, ačkoli by pak nemusel podstoupit zdlouhavé pětileté splácení a oddluţen by mohl být v řádu měsíců.
3.2
Konkurs
V následujících řádcích bude uvedena stručná charakteristika konkursního řízení – zcela určitě méně oblíbeného ze způsobů řešení úpadku dluţníka, na kolik není z pohledu SJM způsobem příliš komplikovaným vzhledem k jasné liteře zákona. Také bude srovnáno konkursní řízení s oddluţením. Konkursní řízení je prapůvodním způsobem řešení úpadku dluţníka a v současné době je zejména pro podnikatelské subjekty (ač od novely [2013] mohou i některé podnikatelské subjekty „projít“ oddluţením) jedinou variantou řešení jejich tíţivé situace. Jeho úprava je k nalezení v ust. § 244 a násl. InsZ. Toto řízení lze charakterizovat (navíc je tak i často literaturou označováno) 50 jako ekonomickou likvidaci dluţníka. V zásadě nemá širšího dělení (mimo konkurs „standartní“ a nepatrný) a spočívá v prostém zpeněţení majetkové podstaty dluţníka za účelem co nejvyššího uspokojení věřitelů z tohoto zpeněţení, přičemţ od neuspokojených částí závazků dluţník osvobozen není a je z nich dále i po skončení konkursu zavázán. Jedná se o univerzální způsob řešení úpadku bez rozlišení charakteru dluţníka či typologie jeho závazků.51
KOZÁK, Jan, Petr BUDÍN a Lukáš PACHL. Insolvenční právo. 1. vyd. Brno: Rašínova vysoká škola, 2008, s. 129. [non vidi] 51 CHALUPECKÁ, Kristýna a Petr LAVICKÝ. Insolvenční právo v teorii a praxi. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2012, s. 141. 50
26
3.2.1
Srovnání konkursu s oddlužením
Základní koncepční rozdíl mezi konkursním řízením a oddluţením jiţ byl předeslán v úvodu kapitoly 4.2 této práce. Tím tedy je, ţe věřitelé mohou po skončení konkursu po dluţníku své pohledávky dál vymáhat, neboť osvobodit od hrazení zbytku pohledávek lze jen v oddluţení. Nejenom tak, ţe v konkursu musí být hrazeno celých 100 % dluţníkových závazků, ale pokud to není (zejm. kvůli nevalné hodnotě majetkové podstaty) moţné, konkurs bude vzápětí zrušen a ty části pohledávek, které nebyly zcela uhrazeny, budou ponechány jejich další právní existenci a vydány na pospas k vymáhání ze strany věřitelů. Jak bylo zmíněno v kapitole 3.1.1, úprava zpeněţení majetkové podstaty v konkursu (tedy v jeho nativním institutu) se obdobně pouţije i pro oddluţení zpeněţením majetkové podstaty. Podobné je také postavení osoby s dispozičními oprávněními, kdy v případě konkursu stanoví touto osobou ust. § 229 odst. 3 písm. c) InsZ insolvenčního správce, stejně jako ve zmíněné formě oddluţení. V praxi je také významným rozdílem mezi oddluţením a konkursem skutečnost, ţe nesplatné pohledávky se v konkursním řízením prohlášením konkursu povaţují za splatné, 52 coţ nenastává v reţimu oddluţení. Právě z tohoto důvodu mohou vznikat nejasnosti ohledně nakládání s nesplatnou pohledávkou po povolení oddluţení, neboť přihláška pohledávky do insolvenčního řízení má charakter ţaloby53 a ţalovat nesplatnou pohledávku nemůţe vést v občanskoprávním řízení k úspěchu ve věci. Jak bylo ale předesláno v kapitole 3, insolvenční řízení není řízením občanskoprávním a jednou z jeho mnoha odchylek je, ţe na základě ust. § 173 odst. 3 InsZ lze přihlásit (mimo jiné) i pohledávku nesplatnou,54 coţ přinejmenším z hlediska
nikoli „stávají se splatnými,“ srov. ust. § 250 InsZ srov. ust. § 109 odst. 1 písm. a) InsZ 54 MINISTERSTVO SPRAVEDLNOSTI ČR. Insolvenční zákon: Pohledávky a jejich přihlášení [online]. [cit. 2015-02-28]. Dostupné z: http://insolvencni-zakon.justice.cz/obecneinformace/veritel/pohledavky-a-jejich-prihlaseni-.html 52 53
27
běhu lhůt a procesní opatrnosti je správným postupem věřitele s takovou pohledávkou. 55
3.2.2 „Přeměna“ oddlužení v konkurs Vzhledem k tomu, jaké výhody (ve srovnání s konkursem lze opravdu hovořit o „výhodách“) oddluţení obou svých formách poskytuje, je třeba zajistit, aby dluţníci při těchto výhodách řádně plnili své povinnosti. Zákon na toto pamatuje ve svém ust. § 418 InsZ kdy zavádí podmínky, za kterých insolvenční soud oddluţení zruší a dluţníka „pošle“ do konkursního řízení, coţ je dluţníky, kterým bylo původně schváleno oddluţení, chápáno jako velký trest. Ve zmíněném ustanovení se zakotvuje pět moţností, kdy tak insolvenční soud můţe učinit. Těmito jsou neplnění podstatných povinností dluţníka, nemoţnost splnění podstatné části splátkového kalendáře, zaviněné jednání dluţníka směřujícího ke vzniku peněţitého závazku po schválení oddluţení, návrh ze strany dluţníka a také důvodný předpoklad, ţe oddluţením je sledován nepoctivý záměr. Je zřejmé, ţe v případě, kdy je dluţník nadán dispozičními oprávněními (tedy v oddluţení plněním splátkového kalendáře), je více prostoru pro naplnění některé z podmínek uvedeného ustanovení neţ u druhé z forem oddluţení, kde větší část úkonů přísluší insolvenčnímu správci. 56 Lze shrnout, ţe nalezne-li se dluţník v úpadku a tomuto je schváleno oddluţení (ostatně i dříve v průběhu insolvenčního řízení), je třeba dbát řádně svých povinností, stanovených jak zákonnými předpisy, tak i pokyny insolvenčního správce či insolvenčního soudu, neboť přeměna „jeho“ oddluţení v konkursní řízení nebude po ţádné stránce výhodou. K tomu je dluţno také podotknout, ţe ač takové přeměny nejsou úplně nejčastější, uskutečnilo se jich za rok 2013 dohromady 398, tedy HRŮŠA, Lukáš. Nesplatná pohledávka a oddluţení. EPRAVO.CZ [online]. 2013. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/nesplatna-pohledavka-a-oddluzeni-91239.html 56 CHALUPECKÁ, Kristýna a Petr LAVICKÝ. Insolvenční právo v teorii a praxi. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2012, s. 174. 55
28
přibliţně 2 % ze všech schválených oddluţení,57 a 344 (tedy přibliţně 3 %) za první polovinu roku 2014. 58
MINISTERSTVO SPRAVEDLNOSTI ČR. Insolvenční zákon: Statistické údaje za rok 2013 [online]. [cit. 2015-02-28]. Dostupné z: http://insolvencni-zakon.justice.cz/downloads/statistiky/Statisticke_u daje_za_rok_2013.pdf 58 MINISTERSTVO SPRAVEDLNOSTI ČR. Insolvenční zákon: Statistické údaje za 2. čtvrtletí roku 2014 [online]. [cit. 2015-02-28]. Dostupné z: http://insolvencni-z akon.justice.cz/downloads/statistiky/Stati sticke_udaje_za_2_ctvrtleti_roku_2014.pdf 57
29
4
Společné jmění v režimu oddlužení
Novelou (2013) byl do insolvenčního zákona zaveden institut společného návrhu manţelů na povolení oddluţení. Zároveň také, jak bylo předesláno v kapitole 3.2, rozšířila novela okruh osob, které mohou obecně institut oddluţení vyuţít. Je třeba uvést, ţe v určité formě společné oddluţení manţelů fungovalo u insolvenčních soudů i v době do nabytí účinnosti zmíněné novely (2013), neboť praxí soudů v těchto případech bylo spojování zvlášť podaných návrhů manţelů ke společnému řízení, byť tehdejší úprava takovou moţnost neznala. 59 Takové spojování pak probíhalo ve znamení hospodárnosti a rychlosti řízení zejména s odkazem na ust. § 112 odst. 1 o. s. ř., podle kterého „v zájmu hospodárno sti řízení může soud spojit ke společnému řízení věci, které byly u něho zahájeny a skutkově spolu souvisí nebo se týkají týchž účastníků.“ Toto ustanovení je v insolvenčním řízení pouţitelné pak díky dikci ust. § 7 InsZ o přiměřeném pouţití o. s. ř. Zmíněné spojování pak bylo dovozeno i samotnou
judikaturou
i rozhodnutím Nejvyššího soudu.
Vrchního soudu
v Praze
60
či
později
61 62
Cílem úpravy novelizujícího zákona bylo zjednodušit insolvenční řízení směřující k vyřešení úpadku manţelů (v případě, ţe tito splňují podmínky insolvenčního zákona) na místo ponechání sloţitějšího postupu reţimu samostatných řízení pro kaţdého z manţelů (ač často spojovaných), kdy museli manţelé hradit v kaţdém řízení zvlášť odměnu insolvenčního správce a v kaţdém řízení zvlášť splácet minimálně 30 % pohledávek věřitelů. To nebylo ţádoucí zejména vzhledem k tomu, ţe manţelé jako zavázaní ze závazků zásadně společně a nerozdílně vystupují vůči věřitelům jako jeden subjekt (se dvěma sloţkami, po kterých lze pohledávku CELERÝN, Jakub. K některým změnám v insolven čním zákoně účinným od 1. ledna 2014. EPRAVO.CZ [online]. 2014 [ cit. 2015-03-03]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/knekterym-zmenam-v-insolvencnim-zakone-ucinnym-od-1-ledna-2014-93436.html 60 Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 12. 2009, sp. zn. 1 VSPH 669/2009, KSPL 54 INS 4966/2009. 61 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 2. 2012, sp. zn. 29 NSCR 54/2011. 62 Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění z ákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolven ční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2006 Sb., o insolven čních správcích, ve znění pozdějších předpisů [online]. Vláda ČR, Sněmovní tisk 929/0, část č. 1/13. s. 66. [cit. 2015-03-03]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=87277 59
30
vymáhat). Autor práce s touto ideou novely zcela souhlasí, neboť je podle něj správné, ţe manţelé jako jeden subjekt závazku by pak měli také s ohledem na charakter manţelství jako trvalého svazku63 vystupovat v řešení jejich úpadku (tedy společných závazků) právě jako jeden subjekt. Opačným postupem by jejich SJM trpělo vlastně dvojnásobně oproti jmění dluţníka, který je jednotlivcem v insolvenčním řízení. Tomuto názoru odpovídá i důvodová zpráva k novele (2013), která výslovně říká, ţe: „manželé, kteří podají návrh na povole ní oddlužení společně, budou pokládáni za jednoho dlužníka.“
64
V tomto duchu je aktuální také znění
odpovídajícího ustanovení (§ 394a InsZ), které postavení manţelů jako jediného dluţníka zakotvuje v odst. 3. Naproti tomu novelou (2013) bylo také v souvislosti se zmíněným ustanovením zakotveno, ţe není nadále moţno spojovat věci různých dluţníků, pokud to zákon výslovně nepovolí. Tím byl zaujat postoj, ţe manţelé k společnému oddluţení dospějí jen společným návrhem na povolení oddluţení. Pokud to neučiní, budou jejich úpadky řešeny samostatně. 65 S nadsázkou lze říci, ţe bez rozlišení, zda se v úpadku nachází jeden manţel nebo oba manţelé, uspokojují se věřitelé v určitých případech z majetkové podstaty bez rozlišení způsobu, jímţ se oddluţení provádí. Při oddluţení zpeněţením majetkové podstaty je uspokojení věřitelů z této přímo zřejmé. Tento způsob oddluţení je výrazným zásahem do oblasti SJM, neboť díky zmíněnému ust. § 408 odst. 1 InsZ se SJM chová podobně jako v konkursu „včetně zániku společného jmění dlužníka a jeho manžela.“ Zásadně je pak nutností další vypořádání SJM. O tomto bude pojednáno níţe v kapitole 4.2. Méně očividné je uspokojování z majetkové podstaty u oddluţení plněním splátkového kalendáře, avšak i zde se vlastně můţe zpeněţovat určitá hodnota, která obecně do majetkové podstaty patří, tedy výčet obsaţený v ust. § 206 odst. 1 InsZ, např. oproti jiným formám spoludluţnictví, které vlastností trvalosti nedisponují; srov. ust. § 655 ObčZ 64 Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění z ákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolven ční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2006 Sb., o insolven čních správcích, ve znění pozdějších předpisů [online]. Vláda ČR, Sněmovní tisk 929/0, část č. 1/13. s. 152. [cit. 2015-03-03]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=87277 65 HÁSOVÁ, Jiřina. Insolvenční zákon: komentář. 2. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2014, s. 1252. 63
31
a to při jejím zpeněţení a pouţití jako mimořádné splátky pro plnění splátkového kalendáře podle ust. § 412 odst. 1 písm. b) InsZ. Jako mimořádná splátka mohou být totiţ (mimo jiné) pouţity hodnoty nabyté dědictvím a darem, jako i další mimořádné příjmy manţelů. Za uváţení, ţe by manţelé dluţníci během oddluţení plněním splátkového kalendáře nabývali něčeho, co by se dalo pod uvedené písmeno podřadit, by tato hodnota byla okamţitě předmětem zpeněţení a jako mimořádná splátka tedy rozdělena mezi nezajištěné věřitele. Můţe tak nastat situace, kdy by manţelé dluţníci plněním splátkového kalendáře splňovali pouze minimální hranici uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů (tj. 30 %, viz výše), ale v průběhu jeho plnění by (například od dárců nevědomých si probíhajícího insolvenčního řízení manţel) obdrţeli věci (ať uţ movité či nemovité) vysoké hodnoty. Ty by tak následně byly zpeněţeny, coţ by pravděpodobně výrazně zvýšilo procento, které nezajištění věřitelé celkem při splátkách obdrţí. V takovém případě se plnění splátkového kalendáře s hodnotnými mimořádnými splátkami více přibliţuje oddluţení zpeněţením majetkové podstaty, nicméně je třeba mít namysli, ţe zde stále přetrvávají patrné a důleţité rozdíly. Tím s největším dopadem na
majetkovou
podstatu
by
bezpochyby
byl
stav
„nadlimitního“ plnění nezajištěným věřitelům – tedy takového, při kterém by tito obdrţeli větší procento, neţ je zákonná minimální hranice. Je-li to alespoň trochu moţné, je pro manţele výhodnější sjednat si s dárci „obdrţení“ darů před zahájením samotného insolvenčního řízení. Pokud by dary (ve spojitosti se zbytkem jejich SJM) měly takovou hodnotu, ţe jejich zpeněţením by se nezajištěným věřitelům dostalo uspokojení minimálně ve výši 30 % jejich pohledávek, pak by bylo moţno provést oddluţení zpeněţením majetkové podstaty a manţelé by tak v době podstatně kratší oproti plnění splátkového kalendáře 66 mohli být pro velmi orientační ilustraci délky insolven čního řízení řešen ého oddluţením – zpeněţením majetkové podstaty lze h rubě pouţít údaj o průměrné délce trvání insolven čního řízení řešen ého konkursem (bez ohledu na to, zda došlo ke splnění rozvrhového usnesení); tato délka činila ke dni 27. 3. 2013 průměrně 412 dní (tj. 1 rok a 2 měsíce) ve srovnání s 5 let trvajícím insolven čním řízením řešen ém oddluţením plněním splátkového kalendáře; viz Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolven ční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2006 Sb., o insolven čních správcích, ve znění pozdějších 66
32
oddluţeni. Naproti tomu pokud by se manţelům nepovedlo si „obdrţení“ darů sjednat před začátkem insolvenčního řízení, tito by museli kvůli nedostačující hodnotě jejich SJM a výlučných majetků zvolit cestu oddluţení plněním splátkového kalendáře. Pokud by jim pak dary byly darovány aţ v průběhu tohoto řízení, zpeněţily by se tyto naprosto stejně jako v prvním případě pouze s tou (velmi důleţitou) odlišností, ţe by manţelé i přesto museli plnit splátkový kalendář stále po dobu 5 let a ve výsledku by nezajištěným věřitelům poskytli daleko více neţ 30 % jejich pohledávek. Nadlimitní splnění je (aţ do splnění 100 % pohledávek všech věřitelů) však samozřejmě po právu.
4.1
Společné oddlužení manželů
Lze si představit příklad, kde se manţelé, kteří nezamýšlí rozvod a dále sdílí společnou domácnost při běţně fungujícím SJM (tedy nikoli smluvně či rozhodnutím soudu upraveném), ocitnou v tíţivé ţivotní situaci díky převzatým závazkům, které zjišťují, ţe nejsou schopni splácet. Valnou většinu z nich převzali právě za manţelství; některé uzavíral sám jeden z nich, další uzavřeli společně. Všechny tyto závazky (vyjma těch, které by se daly zařadit pod ust. § 710 ObčZ) jsou tedy součástí SJM. Manţelé střízlivě usoudí, ţe nejsou schopni tyto závazky splácet a ani tak nečiní. Ačkoli nemusí nutně (není-li alespoň jeden z nich podnikatelem) podávat insolvenční návrh, 67 je třeba takovou moţnost zváţit vzhledem k budoucímu očištění jejich SJM od závazků a dluhové pasti. V tomto případě je na místě insolvenční návrh spojený se společným návrhem na povolení oddluţení. 68 Nemá smysl uvaţovat o podání návrhu na povolení oddluţení jen jedním z manţelů, ačkoli není takový postup ojedinělý.
předpisů [online]. Vláda ČR, Sněmovní tisk 929/0, část č. 1/13. s. 87. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=87277 67 srov. ust. § 98 InsZ 68 fakticky jde o jed en dokument v elektronické podobě, tedy insolven ční návrh; v něm se dále pouze uvádí, zda je spojen i s návrhem na povolení oddluţení (zde uţ slovo „n ávrh“ není ve smyslu listinného podání, nýbrţ pouze ve smyslu „vnuknutí“ insolvenčnímu soudu)
33
Takový návrh by měl neţádoucí vliv na budoucí eventuální osvobození od povinnosti hradit zbytek závazků, jak bude rozebráno v kapitole 4.4. Také je třeba upozornit, ţe v případě podání samostatných návrhů nebudou tyto po novele (2013) spojovány a manţelům tak hrozí z jejich pohledu (avšak nikoli z pohledu věřitelů) „zbytečné“ hrazení minimální hranice 30 % nezajištěným věřitelům ve dvou řízeních. Ve společném insolvenčním návrhu musí pak manţelé souhlasně a výslovně uvést, „že souhlasí s tím, aby všechen jejich majetek byl pro účely schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty považován za maje tek ve společném jmění manželů.“
69
Toto prohlášení musí návrh obsahovat i tehdy, vědí-li manţelé, ţe vzhledem k malé (nebo nulové) hodnotě jejich SJM nebude oddluţení zpeněţením majetkové podstaty moţné. Toto prohlášení je toliko přílohou návrhu70 a v případě jeho neuvedení ho soud po marné výzvě k doplnění odmítne. Velký dopad na SJM manţelů má i skutečnost, ţe se v jejich společném oddluţení uspokojují i výlučné závazky jednotlivých manţelů (tedy ty, které do SJM vůbec nespadají). Můţe v praxi pak trpět ten manţel, který v rámci společného oddluţení „poskytuje“ společné jmění i na úhradu výlučných závazků druhého manţela, přičemţ si lze představit i situaci, kdy výlučné závazky druhého manţela budou znatelně vyšší neţ samotné závazky SJM. Přesto pak budou příjmy obou manţelů, popř. jejich majetek (v závislosti na formě oddluţení), pouţity pro úhradu i těchto výlučných závazků. Obrana manţela, který takto ve společném oddluţení „doplatil“ na výši výlučných závazků druhého manţela, pak můţe spočívat v postupu podle ust. § 742 ObčZ, který se pouţije při budoucím případném vypořádání SJM, kde bude manţel uplatňovat náhradu „toho“, co ze společného majetku vynaloţil na výhradní majetek druhého manţela (odst. 1 písm. b) uvedeného ustanovení).
viz ust. § 394a InsZ seznam příloh je uveden ve vyhlášce č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolven ční řízení a kterou se provádějí některá ustanovení insolvenčního zákona 69 70
34
4.1.1
Společné jmění při plnění splátkového kalendáře
Situace, kdy je manţelům povoleno jejich společné oddluţení a toto je následně schváleno plněním splátkového kalendáře, s sebou nenese zásadního vlivu na jejich SJM. Jelikoţ se zde fikcí majetek obou manţelů nepovaţuje za majetek v jejich společném jmění (to platí pouze pro oddluţení zpeněţením majetkové podstaty), je průběh této formy oddluţení právně jednodušší. Po tom, co insolvenční soud ve spojení s věřiteli rozhodne o schválení oddluţení plněním splátkového kalendáře, uveřejní toto usnesení v insolvenčním rejstříku, čímţ nastanou účinky s tímto schválením spojené. 71 Zároveň v tomto usnesení je manţelům podle ust. § 406 odst. 3 InsZ stanoveno jakou částku k jakému datu mají insolvenčnímu správci hradit. Částka je vypočtena ze součtu čistých mezd manţelů poníţených aţ k hranici tzv. základní částky.72 Z výsledné částky pouţitelné pro měsíční splátky je následně odečtena odměna insolvenčního správce a případné pohledávky za majetkovou podstatou nebo pohledávky těmto na roveň postavené. 73 Ty mohou znatelně pohnout s 30% hranicí, kterou mají manţelé hradit, neboť se uspokojují přednostně a v plné výši. 74 Pokud je manţelům moţno výpočtem nastíněným výše sráţet dohromady např. částku 6.000,- Kč měsíčně a s touto jsou schopni za 5 let splnit nezajištěným věřitelům jejich pohledávky např. ve výši 40 %, případná vyţivovací povinnost manţela k dítěti z předchozího manţelství, stanovená pravomocným rozsudkem znějícím na částku 3.000,- Kč měsíčně, by znatelně pohnula s procenty směrem dolů. To proto, ţe výţivné je pohledávkou podle ust. § 169 (odst. 1 písm. e)) InsZ a tato se uspokojí přednostně podobně jako zmíněná odměna insolvenčního správce. K rozdělení mezi věřitele tak rázem zbyde částka o polovinu niţší. Částka tedy poníţená o pohledávky za majetkovou podstatou
viz ust. 407 odst. 1 InsZ MINISTERSTVO SPRAVEDLNOSTI ČR. Insolvenční zákon: Postup pro výpočet splátek při oddlužení plněním splátkového kalendáře [online]. [ cit. 2015-03-06]. Dostupné z: http://insolvencni -zakon.justice.cz /kalkukator-splatek/kalkulacka-vypo cet.html 73 srov. ust. § 168 a § 169 InsZ 74 HÁSOVÁ, Jiřina. Insolvenční zákon: komentář. 2. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2014, s. 1350. 71 72
35
a pohledávky těmto na roveň postavené je následně insolvenčním správcem rozdělena mezi nezajištěné věřitele poměrně podle výše jejich pohledávek. I při plnění splátkového kalendáře, které mimo vyplacené příjmy zdánlivě „chrání“ SJM, bude ale na SJM (ač třeba z části právní fikcí zkonstruované) mít vliv ten majetek manţelů, který je předmětem zajištění. Předmětem zajištění mohou být podle ust. § 293 odst. 1 InsZ věci, práva, pohledávky, ale i jiné majetkové hodnoty; zdaleka nejčastěji to však bývá nemovitost (ta bude příkladem pouţita i dále v textu). Z jejího zpeněţení se toliko uspokojují ti věřitelé, jimţ svědčí právě některé ze zajišťovacích práv. Tato práva jsou vyjmenována taxativním 75 výčtem v ust. § 2 písm. g) InsZ, přičemţ nejčastěji se vzhledem k oblíbenosti a spolehlivosti institutu zástavního práva zajišťují pohledávky právě tímto institutem. Pokud manţelé pak vlastní takovou nemovitost, která je předmětem zajištění, věřitelova pohledávka je v insolvenčním řízení přihlášena, zjištěna a následně je insolvenčnímu správci udělen pokyn ke zpeněţení zajištění (bez něj nelze předmět zajištění zpeněţit, viz zmíněné ust. § 293 odst. 1 InsZ), SJM pak utrpí často značnou újmu. K tomu je třeba také zopakovat, ţe zajištění věřitelé nejsou bráni v potaz co se týče zmiňované 30% hranice a musí být uspokojeni v plné výši. Pokud tedy dojde ke zpeněţení nemovitosti, která je předmětem zajištění a zajištěný věřitel je uspokojen, procentní hranici, jeţ musí být nezajištěným věřitelům plněna, to nijak neovlivní.76 Důleţitou poznámkou k ovlivnění splnění procentní hranice splátkového kalendáře při zpeněţení zajištěného majetku je, ţe případný přebytek, který po zpeněţení zajištěné nemovitosti zbyde (tzv. hyperocha), se nerozděluje mezi nezajištěné věřitele, nýbrţ náleţí manţelům (obecně dluţníku) k dispozici podle jejich uváţení. Na tento přebytek se tak nevztahuje ustanovení o mimořádných příjmech a povinnosti je pouţít nad rámec splátkového kalendáře jako mimořádnou splátku. Takovýto závěr dovodil Vrchní soud v Praze jako soud odvolací ve svých
konečným MARŠÍKOVÁ, Jolana. Insolvenční řízení z pohledu dlužníka a věřitele: příručka zejména pro neprávníky . 3., aktualiz. vyd. Praha: Linde Praha, 2014, s. 69, 146-147. 75 76
36
rozhodnutích.77 To je vesměs dobrá zpráva pro manţele, jejichţ SJM tak můţe být hyperochou zhodnoceno. Důvodem je zřejmě názor, ţe se hyperocha nedá za (mimořádný) příjem povaţovat, neboť i před zpeněţením nemovitosti byla tato ve vlastnictví manţelů, pouze se zpeněţením „přeměnila“ na peníze, a manţelé tak fakticky ničeho „nepřijímají“. V tomto smyslu uzavřel ve zmíněném rozhodnutí i Vrchní soud v Praze, 78 kdyţ hyperochu označil jako pouhou „transformaci“ majetku. Je také třeba připomenout, ţe zdárného splnění oddluţení je moţno dosáhnout dvěma způsoby. Jedním je předpokládané splácení po dobu 5 let, druhým pak předčasné splnění všech přihlášených (a zjištěných) pohledávek zajištěných i nezajištěných věřitelů. Je zřejmé, ţe splácením i po uhrazení pohledávek v jejich plné výši by docházelo k bezdůvodnému obohacení na straně věřitelů. Insolvenční zákon samotný pak splnění pohledávek věřitelů v plné výši předpokládá v ust. § 186 odst. 1 InsZ.
4.1.2
Společné jmění při zpeněžování majetkové podstaty
Jak jiţ bylo vícekrát zmíněno v práci, zpeněţení majetkové podstaty má dalekosáhlejšího dopadu na majetkovou sféru manţelů, tedy jejich SJM. Prvotním účinkem nastalým po zvolení tohoto způsobu oddluţení79 je právní fikcí zaloţená přináleţitost veškerého majetku manţelů k jejich SJM. Nutno zdůraznit, oproti oddluţení pouze jednoho z manţelů, které bude projednáno v kapitole 4.2, ţe v případě společného návrhu manţelů na povolení oddluţení schválením oddluţení SJM nezaniká. V tomto nastalém stavu tak není nutné SJM vypořádávat. Je třeba také zdůraznit, ţe zpeněţení v tomto případě proběhne jen co do majetku náleţejícího do
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 1 VSPH 175/2012, KSPL 20 INS 3876/2010 a Usnesení Vrchního soudu v Praze z e dne 22. 10. 2012, sp. zn. 3 VSPH 1127/2012, KSCB 25 INS 159/2012. 78 Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 1 VSPH 175/2012, KSPL 20 INS 3876/2010. 79 tedy nejčastěji po schválení oddluţení, které následuje po přezkumném jednání a schůzi věřitelů 77
37
majetkové podstaty ke dni schválení oddluţení. K majetku nabytému po tomto dni (ať uţ oběma manţely nebo pouze jedním z nich) mají dispoziční oprávnění nadále nabyvatelé, nikoli insolvenční správce, jak je tomu v případě nabytí před schválením oddluţení. 80 Při rozboru ust. § 406 odst. 2 písm. b) InsZ (ve spojitosti s na ním odkazovaným ust. § 412 odst. 1 písm. b) InsZ) si lze všimnout, ţe součástí majetkové podstaty (tedy toho, co se bude zpeněţovat) by měly být právě i mimořádné příjmy a hodnoty získané darem nebo dědictvím po schválení oddluţení. To je však v přímém rozporu se závěry uvedenými v předchozím odstavci této práce. Dle názoru autora práce by mělo být upřednostněno výslovnější znění ust. § 408 odst. 1 InsZ a hodnoty, které manţelé (dluţníci obecně) nabudou po schválení oddluţení, by dále neměly být předmětem zpeněţení. Zřejmě i úmysl zákonodárce byl podobný, v opačném případě by ust. § 408 odst. 1 takto explicitně a výslovně neformuloval. Na tento rozpor upozornila (avšak bez uvedení řešení) také insolvenční správkyně Jolana Maršíková ve své publikaci. 81 Z výše uvedeného je zřejmé, ţe postihnuty zpeněţením budou i výlučné majetky obou manţelů. Tímto zpeněţením trpí SJM na všech frontách. Pokud přijdou v úvahu „běţní“ manţelé – dluţníci, pak jim bude zpeněţen jejich dům, pozemek kolem domu, 82 automobil, obvyklé vybavení domácnosti, pohledávky na běţných i jiných účtech, pohledávky za třetími osobami,83 peníze v hotovosti, to vše včetně příslušenství, přírůstků, plodů a uţitků tohoto majetku. Veškerý tento vyjmenovaný majetek je pak často s to uhradit pouze část závazků věřitelů, zejména vezmeme-li v úvahu, ţe pozemek s domem je pravděpodobně zatíţen zástavním právem (kvůli hypotečnímu úvěru, který takto bývá zajištěn) a tak se často o výtěţku z něj, který by mohl být pouţit pro nezajištěné věřitele, nedá uvaţovat. Pokud ovšem srov. ust. § 408 odst. 2 InsZ a § 229 odst. 3 písm. c) MARŠÍKOVÁ, Jolana. Insolvenční řízení z pohledu dlužníka a věřitele: příručka zejména pro neprávníky. 3., aktualiz. vyd. Praha: Linde Praha, 2014, s. 145. 82 ve smyslu pozemkového práva b y se spíše hodilo, po vstupu občanského zákoníku v ú činnost, říci „pozemek, jehoţ součástí je stavba“; srov. ust. § 3054 ObčZ 83 ty se uplatňují u obecn ého soudu i během insolvenčního řízení (nejde totiţ o inciden ční spor podle ust. § 159 InsZ), popř. se „zpeněţují“ jejich postoupením, je-li to výhodnější nap ř. k jejich nesnadné dobyvatelnosti 80 81
38
manţelům po zpeněţení zbude hyperocha, jsou povinni ji (v případě oddluţení zpeněţením majetkové podstaty) pouţít pro nezajištěné věřitele. Oproti plnění splátkového kalendáře je důvod ve vydávání hyperochy ten, ţe zpeněţení probíhá obdobně jako v konkursu, kde se veškerým majetkem v majetkové podstatě uspokojují věřitelé.
4.2
Oddlužení jednoho z manželů
Nejčastěji situace, při které by návrh podával jen jeden z manţelů, nastane, pokud spolu manţelé neţijí a (nebo) nevedou společnou domácnost. Jak bylo uvedeno v předchozí kapitole, není při jejich bezproblémovém souţití důvod k podání návrhu jen jedním z nich. Lze si tak představit tu situaci, kdy manţelé mají majetek ve výlučném vlastnictví kaţdého z nich a také společný majetek v jejich SJM. Stejně tak existují závazky, které nejsou součástí SJM, a ty, které se jeho součástí staly podle zákona, přičemţ jejich poměr můţe být různý. V popsaném případě manţelé často nejsou komunikativní a nehodlají spolupracovat ani pro účely řešení jejich úpadku, proto nepřipadá v úvahu jejich společný návrh na povolení oddluţení. Nehrazení společných závazků, tedy těch, co do SJM spadají, bude, při splnění dalších podmínek ust. § 3 InsZ, znamenat úpadek obou manţelů, ačkoli si to nemusí připouštět. Často se lze setkat i se situací, kdy SJM zadluţoval pouze jeden z manţelů, coţ je taky druhým z nich takto vnímáno, a proto „nevinný“ manţel nehodlá spolupracovat při řešení „partnerových dluhů“. Tento manţel si tak neuvědomuje (nebo uvědomovat nechce), ţe zákon se k přináleţitosti závazků k SJM staví jinak. Dále můţe následovat ze strany jednoho z manţelů podání návrhu na povolení oddluţení. Častěji bude navrhovatelem ten z manţelů, který ve větší míře zadluţil SJM (tedy nejde o jeho závazky). To se děje zejména z důvodu, ţe věřitelé se s uplatňováním pohledávek obrací právě k tomuto manţelu jako jejich smluvní straně, ač závazek patří do SJM a zavázáni jsou manţelé oba. Jiné cesty věřitelům
39
ostatně ani nezbývá a to s odkazem na názor Nejvyššího soudu, dle kterého „splnění závazku náležejícího do společného jmění manželů, sjednaného jen jedním z manželů, nemůže věřitel v nalézacím řízení vymoci po druhém z těchto manželů; právo věřitele domáhat se pří výkonu rozhodnutí nebo exekuci uspokojení závazku povinného manžela postižením společného jmění manželů tím dotčeno není.“
84
Podobně Nejvyšší soud
85
judikoval i v mnoha jiných případech. Samotný zavázaný manţel „přidal“ závazek automaticky do SJM, pokud tento nelze podřadit pod výjimky v ust. § 710 ObčZ, nicméně pasivně legitimovaným u ţaloby na plnění bude pouze smluvní strana věřitele. Účinky přináleţitosti tohoto závazku k SJM se tak projevují zejm. při jeho vypořádání (zde se pak nerozlišuje, zda ze smlouvy postihl SJM jeden z manţelů či oba manţelé společně) nebo při výkonu rozhodnutí, popř. exekuci (tam lze postihnout majetek v SJM i u závazku převzatého jen jedním z manţelů)86 – tedy účinky nastávají jen mezi manţely. Autor práce se domnívá, ţe takový postup musí být uplatněn i v insolvenčním řízení ohledně přihlášení pohledávky. Tato má toliko charakter ţaloby vůči dluţníku. Analogií pak je moţné dospět k závěru, ţe pokud je ze smlouvy zavázán jeden z manţelů (ačkoli samotný závazek spadá do SJM) a v insolvenčním řízení se ocitne druhý z manţelů, za tímto nelze přihlásit pohledávku do jeho insolvenčního řízení, byť by věřitel věděl, ţe právě insolvenční dluţník je manţelem jeho smluvního partnera a ţe závazek zcela určitě patří do SJM. 87 Je zřejmé, ţe v případě návrhu na povolení oddluţení podaného jen jedním z manţelů nepřipadá v úvahu prohlášení manţelů, které zaloţí fikci přináleţitosti veškerého majetku manţelů k majetku v SJM. Insolvenční soud tak projedná úpadek tohoto manţela jako jeho samostatný, tedy velmi odlišně od úpadku společného. Jinak tomu bylo před novelou (2013), kdy insolvenční zákon mimo jiné stanovil Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 9. 2007, sp. zn. 31 Odo 677/2005, publikovaný pod číslem R 24/2008 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek. 85 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 7. 2004, sp. zn. 32 Odo 529/2003 či Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 11. 2004, sp. zn. 32 Odo 1082/2003. 86 srov. ust. § 42 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exeku ční činnosti (exeku ční řád) a o změně dalších zákonů 87 MALENOVSKÝ, Radek. K ţ alobě na splnění závazku náleţ ejícího do SJM, sjednaného jen s jedním z manţelů. Právní rozhledy. 2008, roč. 16, č. 20, s. 747 - 754. Praha: C.H. Beck, 1993. 84
40
v ust. § 392 odst. 3 povinnost druhého z manţelů výslovně projevit souhlas s podaným návrhem manţela a tento také podepsat (kumulativní charakter podmínek 88 ), pokud se insolvenční řízení mělo dotknout jejich SJM. V takovém situaci bylo dovozeno judikaturou Vrchního soudu v Praze, 89 ţe je záhodno, aby insolvenční soud jiţ ve vyhlášce, kterou oznamuje zahájení insolvenčního řízení, uvedl, ţe oddluţení se bude týkat i společných závazků dluţníka a jeho manţela. 90 Pokud druhý z manţelů podpis či výslovné uvedení nepřipojil, oddluţení manţelu povoleno nebylo. Naopak od účinnosti novely (2013) se podpis manţela na návrhu druhého z manţelů zásadně nevyţaduje. Podle názoru autora práce by měl v případech oddluţení jen jednoho z manţelů insolvenční soud ve vyhlášce oznamující zahájení insolvenčního řízení i nadále upozorňovat věřitele, ţe se oddluţení bude týkat také závazků v SJM navrhovatele a jeho manţela.
4.2.1
Společné jmění při plnění splátkového kalendáře
Úvodem je třeba zdůraznit, ţe v samotném návrhu na povolení oddluţení musí dluţník uvést veškeré své závazky, tedy jak ty, ze kterých je zavázán výhradně on sám, tak i ty, které má s druhým manţelem společné. Podobně i v seznamu majetku uvádí dluţník jednak svůj výlučný majetek, jednak i majetek v SJM. Manţel dluţníka se na návrhu nijak nepodílí, ostatně o něm nemusí (a často ani nebude) vědět. Při podání návrhu na povolení oddluţení pouze jedním z manţelů není reţim a průběh jeho plnění tolik odlišný od oddluţení neţenatého dluţníka. Rozdílem samozřejmě je, ţe manţel kromě svých výlučných závazků plní i ty, které náleţí do SJM. Jak bylo zmíněno v kapitole 4.2, před účinností novely (2013) byl při návrhu jednoho z manţelů vyţadován podpis druhého z nich. Pokud podpis připojen nebyl,
musejí být splněny obě podmínky zaráz Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 12. 2009, sp. zn. 1 VSPH 669/2009, KSPL 54 INS 4966/2009. 90 KAVĚNA, Martin. Postup při řešení společného jmění manželů v insolvenčním řízení v rámci předlužení: Studie č. 5.318 [online]. Kan celář Poslan ecké sn ěmovny, Parlamentní institut, 2011, s. 4. [ cit. 2015-03-06]. Dostupné z: http://invenio.nusl.cz/record/156669/?ln=cs 88 89
41
manţelovi oddluţení povoleno nebylo. Pokud se však podařilo podpis manţela získat, znamenalo to, ţe tento souhlasí s tím, aby veškerý majetek v SJM byl pouţit pro účely oddluţení druhého manţela.91 Při této formě souhlasu manţela není sporu o tom, ţe veškerým majetkem v SJM se v rámci oddluţení uspokojí i výlučné závazky oddluţovaného manţela. Z tohoto důvodu bylo také judikaturou dovozeno, ţe se na hrazení splátkového kalendáře má podílet dosaţenými příjmy i manţel, který oddluţení nepodstupuje. Vrchní soud v Praze tak učinil proto, ţe „není a ani nemůže být rozdílu v tom, zda společné dluhy manželů se řeší v rámci insolvenčního řízení, jehož účastníkem je jeden z manželů, který podá návrh na povolení oddlužení a druhý k tomuto ná vrhu připojí svůj podpis, ve srovnání se situací, kdy oba manželé podají jako navrhovatelé a dlužníci společný insolvenční návrh (popřípadě každý z nich samostatně).“ 92 To však platilo před novelou (2013), kdy se podpis druhého manţela u návrhu vyţadoval. Od 1. 1. 2014 je postup ohledně podpisu a souhlasu druhého manţela s návrhem odlišný a i dopad na povinnosti manţela, jeţ není účastníkem insolvenčního řízení, je tak zcela jiný. Z důvodu, ţe tento manţel nedal souhlas s návrhem na povolení oddluţení svého partnera (nakolik to po novele [2013] ani není moţné), po něm nelze spravedlivě poţadovat, aby při následném oddluţení plněním splátkového kalendáře odevzdával část svého příjmu na úhradu výlučných závazků manţela v oddluţení. Ačkoli odlišná situace panuje při společném oddluţení manţelů, jak bylo zmíněno v kapitole 4.1, při plnění splátkového kalendáře jen jedním z manţelů je dle autora práce přiléhavé, aby tento byl hrazen toliko z příjmů toho manţela, který je sám insolvenčním dluţníkem. V souvislosti s tím by tento manţel (tedy insolvenční dluţník) měl být také jako jediný od zbytku závazků osvobozen (blíţe viz kapitola 4.4). 93
PRUDILOVÁ KONÍČK OVÁ, Zdeňka. Některá úskalí oddluţení manţelů. EPRAVO.CZ [online]. 2012 [ cit. 2015-03-06]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/nektera-uskali-oddluzenimanzelu-80703.html 92 Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 3. 2010, sp. zn. 1 VSPH 133/2010, KSLB 76 INS 8417/2009. 93 ŠIMÁK, Pavel. Společn é oddluţení manţelů. EPRAVO.CZ [online]. 2011 [ cit. 2015-03-06]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/spolecne-oddluzeni-manzelu-74667.html 91
42
4.2.2 Společné jmění při zpeněžování majetkové podstaty Na tuto formu oddluţení pamatuje insolvenční zákon výslovněji neţ na dříve uvedenou. Východiskem jsou zde zejm. ust. § 398 odst. 2 a § 408 odst. 1 InsZ. Zásadní rozdíl oproti společnému oddluţení manţelů pak lze vyčíst ze zmíněného odst. 1, který říká, ţe: „O účincích schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty platí ( …) obdobně ustanovení tohoto zákona o účincích prohlášení konkursu, včetně zániku společného jmění dl užníka a jeho manžela. Jde -li o oddlužení povolené na základě společného návrhu manželů (§ 394a), považuje se ( …), všechen majetek těchto manželů za majetek ve společném jmění manželů, které nezaniká. “ Je tedy zřejmé, ţe při samostatném návrhu na povolení oddluţení některého z manţelů SJM zaniká a dále se vypořádává, kdeţto u společného návrhu se tak neděje. Insolvenční soud (namísto toho, který by byl k vypořádání SJM příslušný nebýt insolvenčního řízení) vypořádá SJM prostřednictvím insolvenčního správce, jehoţ zkonstruovanou dohodu o vypořádání posvětí.
Po takto zaniklém
a vypořádaném SJM nemůţe toto aţ do konce insolvenčního řízení mezi manţely znovu vzniknout.94 Při vypořádání je určeno, co ze SJM kterému z manţelů do jeho výlučného vlastnictví připadá. Je pak logické, ţe dluţník (tedy ten manţel, který je v insolvenčním řízení) pak hradí své závazky zpeněţením jen té části majetku, ke které má výlučné vlastnictví. To má jak ke svým věcem, které se předmětem SJM nikdy nestaly, tak i nově k věcem mu přiřknutým v rámci vypořádání SJM. 95 Oproti plnění splátkového kalendáře zde odpadá problém, zda příjmy toho manţela, který v insolvenčním řízení není, se pro účely oddluţení pouţijí nebo ne. Jelikoţ po vypořádání nejsou jiţ ve společném jmění a ani budoucí vyplacené příjmy nezaloţí nové společné jmění (viz ust. § 276 odst. 1 InsZ), je odpovídající, ţe jako výlučné vlastnictví tohoto manţela nemůţou být pro insolvenční řízení jeho partnera pouţity.
viz ust. § 276 odst. 1 InsZ MARŠÍKOVÁ, Jolana. Insolvenční řízení z pohledu dlužníka a věřitele: příručka zejména pro neprávníky . 3., aktualiz. vyd. Praha: Linde Praha, 2014, s. 154. 94 95
43
Díky vypořádanému SJM a vlastně odděleným jměním manţelů se zdá být tento způsob bezproblémovým. To však záhy vezme za své, přihlédneme-li k situaci, jeţ v praxi můţe velmi běţně nastat. Tou je přináleţitost nemovitosti do SJM dluţníka, který prochází insolvenčním řízením, a jeho manţela. Z důvodu nutnosti vypořádání SJM se nabízí otázka, jak bude nemovitost mezi manţely rozdělena. Vycházíme-li obecně z úpravy spoluvlastnictví,96 můţe se tato nemovitost vypořádat podle ust. § 1141 odst. 2 ObčZ rozdělením věci, prodejem s rozdělením výtěţku, anebo převodem jednomu manţelu s vyplacením druhého manţela. Je zřejmé, ţe rozdělení věci nebude u nemovitosti (např. obývaného domu) často moţné. Logicky by se tedy nabízel prodej nemovitosti s rozdělením výtěţku mezi manţele jako nejspravedlivější způsob. Tento ovšem naráţí při své realizaci na závěr Nejvyššího soudu, který ve svém rozsudku uvedl, ţe: „Není možné, aby soud vypořádal SJM tak, že nařídí prodej nemovitostí, u něhož nelze vyloučit, že nebude realizován, tedy že nemovitosti nebudou prodány a nebude výtěžek, který by bylo lze mezi účastníky rozdělit.“
97
Otázkou zůstává, v kterých případech lze vyloučit, ţe prodej nebude
realizován. Lze však uzavřít, ţe ve většině takových případů to ovšem není moţno vyloučit. Dále pro soud není ani moţné (v souvislosti se záměrem podle ust. § 741 ObčZ o právní fikci vypořádání SJM) přikázat nemovitosti do spoluvlastnictví manţelů jednak z důvodu, ţe zákon tuto moţnost nepřipouští, a jednak z důvodu, ţe by se zde fakticky SJM transformovalo na spoluvlastnictví, přičemţ spoluvlastnictví by prodejem nemovitosti a rozdělením výtěţku vypořádat šlo, čímţ by byla pošlapána idea o nemoţnosti vypořádání SJM prodejem nemovitosti, jak bylo uvedeno v předchozím odstavci. 98 Jedinou moţností tak zůstává přikázání nemovitosti do vlastnictví jednoho z manţelů s vyplacením druhého manţela. To ovšem naráţí na skutečnost, ţe na obdobné pouţití úpravy spoluvlastnictví u SJM odkazuje ust. § 712 ObčZ Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 10. 2004, sp. zn. 22 Cdo 1399/2004. 98 CELERÝN, Jakub. Moţné způsoby vypořádání zaniklého společného jmění manţelů soudem. EPRAVO.CZ [online]. 2013 [ cit. 2015-03-10]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/mozne-zpusoby-vyporadani-zanikleho-spolecnehojmeni-manzelu-soudem-92096.html 96 97
44
manţelé (nebo minimálně jeden z nich) v úpadku běţně nebudou disponovat penězi, které by mohli jako vyplacení manţela bez odkladu pouţít (navíc v případě nemovitostí často nemusí jít zrovna o zanedbatelné částky). Takový stav je řešen přikázáním nemovitosti do vlastnictví dluţníka, přičemţ manţelu dluţníka je zřízena za dluţníkem pohledávka ve výši hodnot, kterou by z titulu vypořádání této nemovitosti měl obdrţet. Takovou pohledávku není na základě ust. § 275 InsZ třeba přihlašovat (navíc vznikne zákonitě aţ po lhůtě k přihlášení pohledávek). Pohledávka manţela bude uspokojena poměrně, podobně jako ostatní pohledávky nezajištěných věřitelů. 99 I tento způsob není zcela bezproblémovým, neboť manţel dluţníka by v rámci dluţníkova oddluţení mohl být uspokojen jen z (velmi malé) části, přičemţ ve zbytku by dluţník byl od placení této pohledávky po splnění oddluţení osvobozen. To by bylo nespravedlivé vůči manţelu dluţníka. Z těchto důvodů by dle názoru autora práce mělo být pro případ vypořádání SJM v rámci insolvenčního řízení upuštěno od pouţití zmíněného názoru Nejvyššího soudu (o nemoţnosti prodeje nemovitosti s rozvrţením výtěţku mezi manţele) z důvodu, ţe insolvenční řízení při oddluţení zpeněţením majetkové podstaty nemůţe skončit dříve, neţ je SJM vypořádáno a zmíněná nemovitost v rámci jejího vypořádání prodána. Naproti tomu při „běţném“ vypořádání SJM v rámci občanskoprávního procesu
by
rozhodnutí
o vypořádání
nemovitosti
jejím
zpeněţením a rozdělením výtěţku mohlo mít za následek budoucí neţádoucí stav, kdy by o nemovitost ţádný kupec neměl zájem a její vlastnictví by bylo stále v jakémsi právním vakuu – nevypořádáno. To však v insolvenčním řízení nastat nemůţe, neboť zde je zpeněţení nemovitosti nutným předpokladem (mimo jiných) pro úspěšné splnění oddluţení a jeho ukončení. Problematickou situací můţe být také stav tzv. předluţeného SJM, upravený pro konkursní řízení (avšak pouţitelný pro oddluţení zpeněţením majetkové podstaty) v ust. § 274 InsZ. Předluţeným SJM je myšlen takový jeho stav, kdy toto má závazky (podle terminologie občanského zákoníku by se hodil spíše pojem
99
HÁSOVÁ, Jiřina. Insolvenční zákon: komentář. 2. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2014, s. 934.
45
„dluh“)100 vyšší hodnoty, neţ je hodnota SJM. O předluţení je hovořeno v souvislosti s pouţitím jeho významu ve smyslu ust. § 3 odst. 3 InsZ. Taková situace můţe nastane často zejména u dluţníků, kteří nevlastní cennější nemovitost, popř. je tato předmětem zajištění závazku (téměř) aţ do výše své hodnoty. Pouţití postupu dle ust. § 274 InsZ můţe mít velmi neblahý vliv na SJM dluţníka, jenţ prochází insolvenčním řízením a jeho „neúčastnícího se“ manţela. Ten totiţ fakticky nemusí o probíhajícím oddluţení manţela vůbec vědět (zvlášť pokud manţelé neţijí ve společné domácnosti) právě do doby, dokud nebude celý obsah SJM zahrnut díky zmíněnému ustanovení do majetkové podstaty. V reţimu předluţeného SJM tak nedojde k jeho vypořádání, nýbrţ bude pro dluţníkovo oddluţení zpeněţením majetkové podstaty pouţit veškerý majetek zahrnutý v SJM a manţelce dluţníka z něj nemusí připadnout ničeho, právě naopak – uhradí prostřednictvím společného jmění manţelovy závazky (nejen společné, ale i ty výlučné). 101
4.3
Úpadek dlužníka při probíhajícím oddlužení manžela
Samozřejmě je zcela reálný i stav, kdy se v insolvenčním řízení nachází jeden z manţelů, přičemţ druhý z nich se ocitne v úpadku (resp. tento začne řešit) aţ následně. Jak bylo nastíněno výše, nastane tato situace spíše v případě, ţe manţelé spolu neţijí a nestarají se o poměry druhého manţela (a ani o osud jejich SJM). Samozřejmě bude odlišný postup při probíhajícím oddluţení manţela formou plnění splátkového kalendáře a formou zpeněţení majetkové podstaty. V situaci, ţe jeden z manţelů plní splátkový kalendář, není po novele (2013) dle dříve uvedeného názoru autora práce přiléhavý postup, podle kterého by automaticky příjem manţela dluţníka byl pro jeho oddluţení pouţit. Navíc je třeba připomenout, ţe po novele (2013) není zásadně moţno řízení spojovat.102 Jako řešení
ibid., s. 932. MARŠÍKOVÁ, Jolana. Insolvenční řízení z pohledu dlužníka a věřitele: příručka zejména pro neprávníky. 3., aktualiz. vyd. Praha: Linde Praha, 2014, s. 254. 102 viz ust. § 83a InsZ 100 101
46
se tak nabízí, aby při samostatných insolvenčních řízeních manţelů plněním jejich samostatných splátkových kalendářů byly pouţity výhradně příjmy toho kterého manţela výlučně pro jeho insolvenční řízení. 103 Velmi problematickým by se mohl stát postup, kdy by jeden z manţelů řešil svůj úpadek plněním splátkového kalendáře právě z důvodu, ţe je pro něj schůdnější varianta pětiletého splácení neţ zpeněţení „jeho“ majetku (včetně toho, který je v SJM). Následně by manţel tohoto dluţníka sám vstoupil do insolvenčního řízení (dluţnickým insolvenčním návrhem nebo třeba i návrhem věřitele, který dříve propásl lhůtu k podání přihlášek do insolvenčního řízení dluţníka), které by bylo schváleno zpeněţením majetkové podstaty. Nejen tedy, ţe by manţelé přišli o majetek v SJM, ale manţel plnící splátkový kalendář by tento musel plnit i nadále po celou předepsanou dobu, zatímco druhý z manţelů by byl oddluţen mnohem dříve pouze zpeněţením majetkové podstaty. Z pohledu věřitelů je v takto popsaném případě, kdy tito mají pohledávky za manţely, také procesně jistější postup přihlášení celé pohledávky do obou řízení manţelů, neboť v opačném případě by se mohlo stát, ţe věřitel nebude v jednom řízení uspokojen zcela a tudíţ se se zbytkem pohledávky bude chtít obrátit na druhého manţela, kde však ten díky úspěšnému skončení oddluţení a osvobození od hrazení zbytku závazků nebude povinen takto plnit. 104 Další komplikace mohou nastat, pokud se v úpadku zprvu nachází jeden z manţelů a tento jeho úpadek je řešen zpeněţením majetkové podstaty, přičemţ se zjistí, ţe SJM je předluţeno. Při postupu podle ust. § 274 InsZ se tak veškerý majetek v SJM má bez vypořádání zahrnout do majetkové podstaty, coţ insolvenční správce učiní a následně ho začne zpeněţovat. Problém nastane, pokud je posléze povoleno oddluţení i druhému z manţelů téţ formou zpeněţení majetkové podstaty. Lze zajisté shrnout, ţe provádět následné rozdělování společného majetku v majetkové podstatě pro dvě rozdílná řízení by nebylo zrovna efektivním řešením, nakolik by i věřitelé z prvotně schváleného oddluţení mohli být poškozeni, neboť by se
MARŠÍKOVÁ, Jolana. Insolvenční řízení z pohledu dlužníka a věřitele: příručka zejména pro neprávníky . 3., aktualiz. vyd. Praha: Linde Praha, 2014, s. 254. 104 blíţe k osvobození od hrazení zbytku závazků v kapitole 4.4 103
47
najednou v majetkové podstatě nenacházel všechen majetek, ze kterého měli být původně uspokojeni. Dle autora práce by v takovém případě měla druhému z manţelů být dána moţnost přerušení jeho insolvenčního řízení do doby skončení oddluţení manţela. Poté by jiţ mohlo být v přerušeném řízení pokračováno, přičemţ v závislosti na příjmech manţela (tedy toho, který na své oddluţení teprve „čeká“), popř. jeho výlučném majetku, by pak mělo být rozhodnuto o způsobu řešení jeho úpadku.
4.4
Ukončení oddlužení a osvobození od neuhrazených závazků
Jak bylo zmíněno několikrát v této práci, nespornou výhodou oddluţení (a zároveň odlišností od ostatních forem řešení úpadku) je osvobození od placení pohledávek, které byly zahrnuty do oddluţení, avšak v něm nebyly plně uspokojeny. Úvodem je třeba upozornit, ţe zákon ne nadarmo vyuţívá pojmu „osvobození“ namísto „zániku“ (či slov obdobných významů). To bylo (i přes očividný záměr zákonodárce) potvrzeno i rozhodnutím Nejvyššího soudu, 105 který přiznal takové pohledávce věřitele charakter tzv. naturální obligace.106 Dluţník je tak usnesením soudu, který ho takto osvobodí, zbaven povinnosti (nikoli však práva) plnit závazky neuspokojené v insolvenčním řízení, závazky do insolvenčního řízení nepřihlášené a případně i ty, ke kterým se v tomto řízení nepřihlíţelo. Odpovídající úprava je k nalezení v ust. § 414 a násl. InsZ. Je třeba výslovně zmínit poslední větu odst. 1 uvedeného ustanovení, kde je zřetelně stanoveno, ţe není automatickým krokem insolvenčního soudu, v případě řádného splnění oddluţení, dluţníka takto osvobodit a lze to učinit jen na návrh samotného dluţníka (tedy ani osoby jemu blízké, dokonce ani manţela). 107 Dluţno také dodat, ţe ačkoli plnění závazků, od kterých byl dluţník
Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. 29 NSČR 6/2008. jde o takový závazek, který není dluţník povinen plnit, ale pokud jej splní dobrovolně, n evzniká bezdůvodné obohacení na straně v ěřitele – plněno bylo po p rávu; věřitel tak n emá povinnost plnění vracet; srov. ust. § 609 a § 2997 ObčZ 107 HÁSOVÁ, Jiřina. Insolvenční zákon: komentář. 2. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2014, s. 1405. 105 106
48
osvobozen, nebude častým jevem, můţe nastat z libovůle dluţníka například v rámci zachování kladných rodinných vazeb. 108 Pro účely této práce je však podstatné osvobození ţenatého dluţníka, eventuálně osvobození obou manţelů. Je zřejmé, ţe v případě společného oddluţení manţelů, projednaného na základě společného návrhu na povolení oddluţení (jinak to ostatně po novele [2013] ani nejde), budou manţelé osvobozeni společně – bude tedy osvobozena jejich „domácnost“ jako celek. To se děje zejména v návaznosti na ust. § 394a odst. 3 InsZ, neboť se manţelé při společném oddluţení povaţují za jediného dluţníka a je přiléhavé, aby byli v tomto smyslu i osvobozeni. Odlišná (a komplikovanější) je však situace při oddluţení jediného manţela, ačkoli značně pomohl příchod novely (2013). Jak bylo zmíněno výše v práci, před 1. 1. 2014 byl souhlas manţela s návrhem na povolení oddluţení vyţadován a jedině s tímto souhlasem bylo moţno oddluţení povolit. Právě onen souhlas měl prakticky účinky dnešního společného návrhu manţelů a díky němu bylo moţno podle judikatury Vrchního soudu v Praze109 pro splátkový kalendář dluţníka pouţít i příjem jeho manţela. Logicky se pak nabízel závěr oddluţit (tedy osvobodit od hrazení závazků) i manţela dluţníka, který se fakticky podílel na oddluţení partnera a plnil jeho splátkový kalendář naprosto stejně jako dluţník samotný.110 Bylo moţno určitě uzavřít, ţe opačný závěr by byl z pohledu manţela dluţníka značně nespravedlivý, nicméně na problematiku musí být nahlédnuto i ze strany druhé – věřitelské. V praxi si totiţ lze představit situaci, ţe se do insolvenčního řízení ţenatého dluţníka přihlásí ti věřitelé, kteří za tímto dluţníkem mají jak výlučné pohledávky (nenáleţející do jeho SJM), pohledávky za SJM sjednané oběma manţely a pohledávky za SJM sjednané jen tímto manţelem. Nelze předpokládat, ţe se do insolvenčního řízení ţenatého dluţníka přihlásí věřitel závazku, který sjednal manţel dluţníka sám (byť závazek spadá do SJM), nakolik tento postup není pro důvody CHALUPECKÁ, K ristýna a Petr LAVICKÝ. Insolvenční právo v teorii a praxi. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2012, s. 176. 109 Usnesení Vrchního soudu v Praz e ze dne 15. 12. 2009, sp. zn. 1 VSPH 660/2009, KSPL 54 INS 4966/2009. 110 takovýto závěr však z uvedeného rozhodnutí nevyplýval 108
49
uvedené v kapitole 4.2 a závěr Nejvyššího soudu 111 ani moţný. V insolvenčním řízení je pak dále zjištěno, ţe SJM je ve stavu předluţení a toto se tak celé zpeněţí. Ačkoli manţel dluţníka „přišel“ o SJM aniţ by mohl čehokoli učinit, 112 není správné přijmout názor, ţe by tento měl být také oddluţen. Došlo-li by k takovému oddluţení, bylo by to zcela jistě na újmu těmto „nevědomým věřitelům“, neboť by jim nebyla dána moţnost pohledávku přihlásit do jim „známého“ insolvenčního řízení; i případná přihláška by s ohledem na uvedený závěr Nejvyššího soudu měla být insolvenčním správcem popřena. Tento názor stvrdil i Nejvyšší soud, kdyţ v jiném svém rozhodnutí uzavřel, ţe „celý institut oddlužení směřuje k vypořádání majetkových poměrů dlužníka s jeho věřiteli. Závazky (dluhy) jiných osob (těch, jež věřitelům za splnění závazku odpovídají společně a nerozdílně s dlužníkem a těch, které svým majetkem zajišťují pohledávky věřitelů vůči dlužníku) předmětem vypořádání při oddlužení
nejsou
(uvedený
institut
k
vypořádání
těchto
závazků
/dluhů/
nesměřuje).“ 113 114 Uvedený pohled Nejvyššího soudu je tak jasnou odpovědí na otázku, zda by měl být manţel dluţníka (tedy ten, který se insolvenčního řízení neúčastní) také osvobozen od placení pohledávek v uvedeném případě předluţeného SJM. Nutno dodat, ţe závěr Nejvyššího soudu byl bez dalšího pouţitelný i pro oddluţení plněním splátkového kalendáře jedním z manţelů, při pouţití příjmů druhého manţela, coţ bylo aktuální téma před novelou (2013). Dle současné situace, jak byla popsána v kapitole 4.2, není jiţ podpis manţela dluţníka na jeho návrhu na povolení oddluţení jeho partnera vyţadován, a proto není více důvod zacházet s příjmem manţela dluţníka v případě plnění splátkového kalendáře podle uvedeného postupu Vrchního soudu v Praze. Lze tak vzít za zcela Rozsudek Nejvyššího soudu ČR z e dn e 12. 9. 2007, sp. zn. 31 Odo 677/2005, publikovaný pod číslem R 24/2008 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek. 112 na rozdíl od dluţníka samotného, kterému v rám ci insolven čního řízení přísluší pro cesní prostředky účastníka tohoto řízení 113 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 29 Cdo 3509/2010. 114 Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolven ční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2006 Sb., o insolven čních správcích, ve znění pozdějších předpisů [online]. Vláda ČR, Sněmovní tisk 929/0, část č. 1/13. s. 68. [cit. 2015-03-15]. Dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=87277 111
50
potvrzený115 názor, podle kterého by byl oddluţen pouze ten manţel, který by sám oddluţením plněním splátkového kalendáře řádně prošel, protoţe pouze jeho příjmy by pro tuto formu oddluţení byly pouţity. Věřitelům by tak zůstala moţnost tu část závazků, od jejíţ hrazení byl dluţník osvobozen, uplatňovat po manţelu dluţníka. Dle názoru autora práce i insolvenční soudkyně Jolany Maršíkové116 by takové řešení bylo nejvíce ţádoucím, přičemţ by zároveň pobízelo manţele k podání společného návrhu na povolení oddluţení spíše neţ k řešení jejich úpadku návrhy samostatnými, které můţe přinést výkladové problémy, jak je uvedeno výše. Co se týče předluţeného SJM, jak bylo rozebráno v souvislosti s výše uvedeným názorem Nejvyššího soudu, mělo by být postupováno stejným způsobem i po účinnosti novely (2013) – tedy tak, ţe v zájmu ochrany věřitelů, kteří sjednali závazky náleţející do SJM pouze s manţelem, který není účastníkem insolvenčního řízení, nebude tento manţel osvobozen od placení závazků, byť ho stihl stejný osud (ohledně zpeněţení SJM) jako manţela oddluţeného. Se závěry uvedenými v této kapitole lze zcela jistě shrnout, ţe se manţelům silně doporučuje podání společného návrhu na povolení oddluţení a to i v případě, ţe tito spolu nevychází či se komunikaci vyhýbají. Neprojednání jejich úpadku jako společného můţe mít za následek „zbytečně“ (zcela jistě ale ne z pohledu věřitelů) vyšší
úhradu
věřitelům
–
to
u
samostatných
insolvenčních
návrhů,
popř. neosvobození druhého z manţelů od hrazení zbytku závazků – to u insolvenčního návrhu podaného pouze jedním z manţelů. V tomto druhém případě lze navíc očekávat, ţe i druhý manţel se ocitne v insolvenčním řízení (přinejmenším pro zbylou neuhrazenou část závazků v SJM) a společné jmění znovu utrpí na své hodnotě.
jeho závěry platily pro situace p řed novelou (2013), tím spíše se tak dají pouţít od 1. 1. 2014, kdy manţel dluţníka souhlas s návrhem na povolení oddluţení ned ává, jeho příjem není pouţit pro pln ění splátkového kalendáře dluţníka a není tak jiţ ţádný důvod uvaţovat o oddluţení manţela dluţníka 116 MARŠÍKOVÁ, Jolana. Insolvenční řízení z pohledu dlužníka a věřitele: příručka zejména pro neprávníky . 3., aktualiz. vyd. Praha: Linde Praha, 2014, s. 154. 115
51
5
Společné jmění v konkursním řízení
Naproti úpravě oddluţení nedoznala úprava konkursu zmíněnou novelou (2013) (mimo pro práci nepodstatné změny v odst. 3 ust. § 269 InsZ) ţádných změn a chování SJM v reţimu konkursu, o čemţ bude pojednáno v této kapitole, se tak nemění. Tomu nasvědčuje i poměr obsáhlosti obou kapitol této práce. Jak bylo nastíněno dříve v této práci, reţim chování SJM v konkursním řízení není tolik problematickým jako při řešení úpadku oddluţením, přesto se mohou i v tomto řízení objevit komplikace. V podstatě komplexní úpravu úpadku řešeného konkursem poskytuje ust. § 268 a násl. InsZ. Hned v úvodu je pak stanoveno, ţe prohlášením konkursu zaniká SJM. Pokud manţelé nesplňují podmínky pro povolení oddluţení nebo jim oddluţení bylo zrušeno, ocitnou se v konkursním řízení, kde jim ex lege117 SJM zanikne. Právě zmíněná jednoduchá věta uvedeného ustanovení činí právní osud SJM při konkursu tolik odlišným (a dá se říci jednoznačným) proti reţimu oddluţení. V právním řádu je k nalezení jediná výjimku z uvedeného, kdy SJM nezaniká; ta je uvedena v jiţ zmíněném ust. § 274 InsZ. Obecně však je moţné konstatovat, ţe po prohlášení konkursu SJM dále netrvá. S ohledem na to je třeba jej (nejen) v návaznosti na ust. § 736 ObčZ vypořádat. Zásadním rozdílem u fungování SJM v likvidačním konkursním řízení (oproti sanačnímu charakteru oddluţení) je bezpochyby reţim zacházení s majetkem, který manţelé (či jeden z nich) nabyli po prohlášení konkursu. V první hlavě druhé části insolvenčního zákona, která se konkursu věnuje, absentuje ustanovení podobné tomu v části soustředící se na oddluţení (tj. ust. § 408 odst. 2 InsZ). Je nutno tak pouţít obecnou tezi o dispozičních oprávněních v konkursním řízení, které náleţí insolvenčnímu správci. Na rozdíl od úpravy oddluţení tak v konkursu bude zpeněţen i veškerý majetek, získaný po započetí řešení úpadku. V praxi mohou nastat tři situace, na které myslí ust. § 268 odst. 2 InsZ, ve kterých se bude vypořádání SJM realizovat. Vedle „klasického“ vypořádání SJM při 117
ze zákona
52
prohlášení konkursu se rozlišuje také vypořádání takového SJM, které zaniklo jiţ před prohlášením konkursu, ale doposud ještě nebylo vypořádáno, anebo SJM, které bylo zúţeno (ať uţ smlouvou či rozhodnutím soudu) a nebylo vypořádáno před prohlášením konkursu. Také SJM, kterému byl odloţen vznik aţ k době zániku manţelství bude vypořádáno, neboť prohlášení konkursu má v tomto případě (majetkoprávní) účinky právě jako zánik manţelství (a tedy SJM). 118
5.1
Prohlášení konkursu na majetek manžela
Stav prohlášení konkursu na majetek je u fyzických osob vnímán často jako selhání v řešení úpadku oddluţením. Povaha obou způsobů řešení platební neschopnosti je velmi odlišná, jak napovídá celý text práce. Proto klasickou situací, ve které bude prohlášen konkurs na majetek jednoho z manţelů, je případ, kdy se tento pokouší o řešení svého úpadku oddluţením, avšak pro nesplnění podmínek (často neschopnost uhradit nejméně 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů nebo existence závazků z podnikatelské činnosti) mu oddluţení není povoleno, popř. je následně zrušeno. Další situací můţe také být společný návrh manţelů, kterým tito ţádají o povolení oddluţení a není jim vyhověno z důvodu, ţe jeden z manţelů (příp. oba manţelé) nesplňují podmínky povolení oddluţení. Při tomto stavu se nabízí otázka, zda je moţné, aby proběhlo oddluţení manţela splňující podmínky pro jeho povolení za současného prohlášení konkursu na majetek druhého z manţelů, který tyto podmínky nesplňuje. Jedno z řešení nabízí judikatura Vrchního soudu v Praze, která zastává názor, ţe pokud nesplnění podmínek pro oddluţení jednoho z manţelů znamená prohlášení konkursu na majetek tohoto manţela, automaticky je tím
118
srov. ust. § 268 odst. 1 věta za středníkem
53
znemoţněno i oddluţení druhého manţela. 119 Tomuto názoru sekunduje i Lukáš Pachl ve svém článku. 120 Autor práce se však ztotoţňuje spíše s postojem Michala Tomáše, zaujatým v jeho rigorózní práci,121 jelikoţ je nutné připomenout, ţe zmíněný názor Vrchního soudu, nakolik můţe být správný, nemá výslovnou oporu v zákoně a je tak třeba vyjít z analýzy skutečné (ne)moţnosti plnění oddluţení (v obou jeho formách). Při plnění splátkového kalendáře je záhodno vzít na vědomí, ţe tento je plněn příjmy dluţníka, přičemţ nárok na jejich vyplacení nenáleţí do majetkové podstaty.122 Z toho důvodu je moţné, aby dluţník plnil splátkový kalendář a pokud řádně poskytne nezajištěným věřitelům minimální hranici jejich pohledávek, aby byl oddluţen. Podobně není nemoţný ani souběh prohlášeného konkursu na majetek jednoho z manţelů a oddluţení zpeněţením majetkové podstaty druhého z manţelů. Je totiţ docela dobře moţné, ţe manţel, který by eventuálně měl oddluţením procházet, má majetek v jeho výlučném vlastnictví, který by pro účely uspokojení svých nezajištěných věřitelů mohl pouţít. Navíc by mu mohla ještě určitá část SJM připadnout v rámci jeho vypořádání (tedy za předpokladu, ţe by SJM nebylo předluţeno; tehdy by se nevypořádávalo). Pokud by tyto předpoklady pro plnění splátkového kalendáře, resp. zpeněţení majetkové podstaty, byly dány, neexistuje překáţka, proč by souběh konkursu na majetek jednoho z manţelů s oddluţením druhého z manţelů nebyl prakticky moţný. 123 V návaznosti na písm. b) a c) ustanovení § 268 odst. 2 InsZ je pak také nutno uvést, ţe pokud je ohledně nevypořádaného jmění, které zaniklo (resp. bylo zúţeno), Usnesení Vrchního soudu v Praze z e dne 27. 10. 2010, sp. zn. 2 VSPH 714/2010, KSHK 42 INS 2414/2010. 120 PACHL, Lukáš. Pár poznámek ke společn ému oddluţení manţelů v insolven ci. Konkursní noviny [online]. 2011, č. 24 [ cit. 2015-03-16]. Dostupné z: http://www.konkursni-noviny.cz/ clan ek/parpoznamek-ke-spolecnemu-oddluzeni-manzelu-v-insolvenci 121 TOMÁŠ, Michal. Oddlužení v režimu společného jmění manželů. Prah a, 2013. s. 77. Rigo rózní práce. Univerzita Karlova v Praze. Vedoucí práce Tomáš Pohl. 122 do SJM (ted y majetkové podstaty) náleţí příjem vyplacený manţelům, avšak nikoli nárok na jeho vyplacení; protoţe při plnění splátkového kalendáře je zab avitelná částka zasílána z aměstnavatelem přímo insolvenčnímu správci, nelz e hovořit o p říjmu „vyplaceném“ dluţníku, nýbrţ pouze o tom, ţe dluţník má k vyplacení příjmů nárok 123 TOMÁŠ, Michal. Oddlužení v režimu společného jmění manželů. Prah a, 2013. s. 77. Rigo rózní práce. Univerzita Karlova v Praze. Vedoucí práce Tomáš Pohl. 119
54
vedeno řízení před obecným soudem,124 toto se nepřerušuje. Zakotvení je k nalezení v ust. § 266 odst. 1 písm. c) InsZ, kde je uveden také výčet všech ostatních řízení, která se prohlášením konkursu nepřerušují. Lze tak v případě prohlášení konkursu za současně nevypořádaného SJM rozlišit dvě situace – vypořádání bude provedeno v jiţ probíhajícím řízení před obecným soudem, které se nepřerušuje (přičemţ insolvenční správce se stává účastníkem tohoto řízení), 125 nebo bude provedeno v rámci insolvenčního řízení před insolvenčním soudem, který SJM na místo soudu obecného vypořádá. V druhém případě dohodu o vypořádání SJM uzavírá (s následným schválením insolvenčním soudem) insolvenční správce s manţelem dluţníka, anebo insolvenční správce insolvenčnímu soudu přímo ţalobou na vypořádání SJM navrhuje, aby ze své rozhodovací pravomoci SJM bez návrhu znění dohody vypořádal.126 Tato ţaloba pak bude před insolvenčním soudem projednána jako incidenční spor. 127 128 Stejně
jako
v oddluţení
zpeněţením
majetkové
podstaty,
můţe
v prohlášeném konkursu nastat případ, kdy SJM sice tímto prohlášením zanikne, ale vypořádat jej nelze, protoţe závazky dluţníka převyšují hodnotu majetku v SJM; toto je předluţeno a jak uţ bylo zmíněno, takové SJM se nevypořádává. Majetek v SJM je pouze zjednodušeně zahrnut do majetkové podstaty dluţníka. Ohledně tohoto zahrnutí přichází v úvahu podání excindační ţaloby podle ust. § 225 InsZ ze strany dluţníkova manţela. Ţalobu je nutno směřovat vůči insolvenčnímu správci a podat ve lhůtě 30 dní od doručení vyrozumění o soupisu majetku (v majetkové podstatě).129 Se SJM, které bylo vypořádáno, resp. jako celek zahrnuto do majetkové podstaty dluţníka, pak můţe konečně konkurs proběhnout, neboť je jiţ zřejmé, z čeho se mají věřitelé dluţníka uspokojovat. podle ust. § 740 ObčZ viz ust. § 273 odst. 1 InsZ 126 DVOŘÁK, Jan a Jiří SPÁČI L. Společné jmění manželů v teorii a v judikatuře. 2., rozš. vyd. Prah a: ASPI, 2007, s. 243. 127 srov. ust. § 159 a násl. InsZ 128 MARŠÍKOVÁ, Jolana. Insolvenční řízení z pohledu dlužníka a věřitele: příručka zejména pro neprávníky. 3., aktualiz. vyd. Praha: Linde Praha, 2014, s. 117. 129 KOZÁK, Jan. Poradna Konkursních novin. Konkursní noviny [online]. 2009 [cit. 2015-03-16]. Dostupné z: http://www.konkursni-noviny.cz/clanek/poradna-konkursnich-novin-128 124 125
55
5.2
Současný konkurs na majetek druhého z manželů
Zcela jistě můţe nastat i situace, kdy manţelé navrhující řešení jejich úpadku oddluţením nebudou (ani jeden z nich) splňovat podmínky pro povolení oddluţení a bude nezbytné prohlásit na majetek kaţdého z nich. Insolvenční zákon pojem „společný konkurs manţelů“ nezná a tak se v daném případě nabízí řešení v podobě dvou samostatných řízení. Zde je třeba znovu zdůraznit dikci ust. § 83a InsZ, které stanoví, ţe insolvenční řízení různých dluţníků není moţno zásadně spojovat. Výjimku tvoří pouze ust. § 394a InsZ a v něm zakotvené společné oddluţení manţelů. K uvedenému spojování řízení je dluţno dodat, ţe Krajský soud v Ústí nad Labem ve svém usnesení před účinností novely (2013) konstatoval, ţe ačkoli „IZ institut „společného konkursu manželů“ nezná, ( … ) neshledal (insolvenční soud – pozn. aut.) žádné důvody, které by spojení řízení obou dlužn íků v daném případě zásadně bránily.“
130
Toto k rajský soud odůvodnil tak, ţe „při spojení řízení budou mnohem
lépe respektovány základní zásady insolvenčního řízení, a to zásada nejvyššího a zásadně poměrného uspokojení věřitelů (§1 písm. a) IZ) a zásada vedení insolvenčního řízení tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co ne jvyššího uspokojení věřitelů (§ 5 písm. b).“ 131 Stejný závěr vyplývá i z informačního podkladu Martina Kavěny. 132 Ačkoli by formulace zmíněného ust. § 83a InsZ („není-li dále stanoveno jinak“) mohla svádět k úvaze, zda touto podmínkou nemyslel zákonodárce i odkaz na přiměřené pouţití o. s. ř. 133 a jeho ust. § 112,134 jasnou odpověď na spojování řízení a výklad tohoto nového ust. § 83a InsZ dává i Vrchní soud v Olomouci,135 který jasně Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 4. 2013, sp. zn. KSUL 69 INS 30964/2012, KSUL 69 INS 30968/2012. 131 ibid. 132 KAVĚNA, Martin. Postup při řešení společného jmění manželů v insolvenčním řízení v rámci předlužení: Studie č. 5.318 [online]. Kan celář Poslanecké sněmovny, Parlamentní institut, 2011, s. 6. [ cit. 2015-03-16]. Dostupné z: http://invenio.nusl.cz/record/156669/?ln=cs 133 viz ust. § 7 InsZ 134 viz ust. § 112 odst. 1 o. s. ř. 135 Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 3. 2014, sp. zn. 3 VSOL 155/2014, KSBR 47 INS 37114/2013. 130
56
uzavřel, ţe podali-li manţelé samostatné insolvenční návrhy spojené s návrhem na povolení oddluţení, nelze tato řízení spojit ke společnému řízení. Autor práce je však toho názoru, ţe by postup nastolený Krajským soudem v Ústí nad Labem měl přetrvat i po účinnosti novely (2013) a konkursním řízením manţelů by měla být zachována moţnost jejich spojení a vedení jediným insolvenčním správcem s odkazem na zásadu rychlosti a hospodárnosti těchto řízení. Takový postup by byl zcela jistě ţádoucí i pro případný stav předluţeného SJM, který nezřídka nastává. Tehdy by nemuselo být sporu o tom, v jakém z dvou samostatných konkursních řízení manţelů má být zpeněţení majetkové podstaty provedeno. Při samotné situaci, kdy i na majetek druhého z manţelů je prohlášen konkurs, není většinou jiţ čeho vypořádávat. SJM zaniklo podle ust. § 268 odst. 1 InsZ jiţ prohlášením konkursu na majetek prvního z manţelů a v tomto řízení bylo následně vypořádáno. Fakticky tedy existuje rozhodnutí soudu, které schvaluje dohodu o vypořádání SJM mezi dluţníkem a manţelem, popř. takové rozhodnutí, které svými výroky SJM vypořádává. Toto rozhodnutí upravuje tedy nově vzniklá výlučná vlastnická práva manţelů k majetku, který byl dříve součástí SJM. Je tak zřejmé, ţe pokud i na majetek druhého z manţelů je následně prohlášen konkurs, SJM je jiţ vypořádáno, přičemţ případný majetek, který manţelé nabyli po tomto vypořádání (byť v souladu s podmínkami ust. § 709 a násl. ObčZ) nezakládá nové společné jmění (hovoří se zde o tzv. odkladném účinku konkursu) a manţelé jej nabývají do výlučného vlastnictví (popř. spoluvlastnictví, pokud by šlo například o společný dar manţelům). 136 Odlišně se ovšem bude chovat SJM při stavu jeho předluţení. Jak bylo zmíněno výše, takový stav způsobuje zahrnutí celého obsahu SJM do majetkové podstaty, která v konkursu podléhá zpeněţení. V okamţiku zjištění, ţe je SJM předluţeno, počne insolvenční správce v řízení dluţníka činit kroky ke zpeněţení celé majetkové podstaty (tedy včetně SJM). Manţel dluţníka je v takovém případě 136
HÁSOVÁ, Jiřina. Insolvenční zákon: komentář. 2. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2014, s. 936.
57
„bezmocný“ a kromě excindační137 ţaloby na vyloučení majetku (takového, o kterém má manţel dluţníka za to, ţe do SJM nepatří) z majetkové podstaty podle ust. § 225 InsZ mu nezbývá ţádné ochrany proti takovému postupu. Pokud by navíc tehdy měl být prohlášen konkurs i na majetek manţela dluţníka, situace by se značně zkomplikovala, neboť zákon totiţ takový případ neřeší. Dle názoru autora práce by tehdy mělo být v zpeněţení SJM v konkursním řízení prvního z manţelů pokračováno, přičemţ následný konkurs druhého z manţelů by měl být pro důvody písm. d) ust. § 308 odst. 1 InsZ (zcela nepostačující majetek) zrušen. Tomuto manţelu by zrušením konkursu podle uvedeného písm. byla dána moţnost podrobit se reţimu oddluţení (tedy pokud doposud jeho nemoţnost vyplývala z existence závazků vzniklých z podnikatelské činnosti) a vyuţít jeho výhody.
5.3
Zrušení konkursu
Zrušení konkursu je upraveno v ust. § 308 a násl. InsZ, kde je k nalezení výčet pěti situací, za kterých insolvenční soud prohlášený konkurs zruší. Zrušení konkursu zde nemá ten negativní význam jako například zrušení rozhodnutí odvolacím soudem ve smyslu občanského soudního řádu, 138 nýbrţ jím lze rozumět formu skončení konkursního řízení (podobně jako např. splnění oddluţení, kde je ovšem slovo „splnění“ pocitově v daleko pozitivnějším smyslu). Je zřejmé, ţe pominutím účinků prohlášení konkursu přechází na manţele dispoziční oprávnění k nakládání s jejich majetkem. To má pak i velmi podstatný účinek pro další osud majetkové sféry manţelů, neboť právě díky absenci moţnosti osvobození od hrazení zbytku pohledávek mohou věřitelé po právní moci rozhodnutí, kterým se konkurs ruší, uplatňovat své pohledávky v nalézacím
137 138
vylučovací srov. ust. § 219a o. s. ř.
58
a vykonávacím řízení. Manţelé tak více nejsou „chráněni“ insolvenčním řízením, neboť jeho účinky 139 pominuly podle ust. § 312 odst. 1 InsZ. Ať uţ konkursem procházel jeden z manţelů či oba manţelé (bez ohledu na to, jestli kaţdý „svým vlastním“ nebo eventuálně oba „společným“ – viz rozbor na str. 53 této práce), lze si představit zejm. dva případy, pro které bude konkurs zrušen. Jako první je moţno označit situaci podle písm. d) ust. § 308 odst. 1 InsZ, kdy majetek manţelů je „zcela nepostačující“. Pojem je velmi vágní a je třeba určitým způsobem uchopit jeho interpretaci. Martin Liška ve svém článku interpretuje naplnění znaků tohoto sousloví jako takový stav, kdy „výtěžek ze zpeněžení majetkové podstaty po uspokojení nároků zajištěných věřit elů – ani spolu s prostředky získanými zálohou na náklady insolvenčního řízení či zálohou poskytnutou věřitelským výborem – nepostačuje k úplné úhradě pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek jim na roveň postavených.“ 140 Je zřejmé, ţe toto sousloví je vhodné chápat restriktivněji v kvalitativním a kvantitativním smyslu, tedy tak, kdy majetek manţelů (dluţníka obecně) není zcela ţádný, popř. je nepatrný pro uspokojení věřitelů. 141 Druhou ze situací bude zrušení konkursu po splnění rozvrhového usnesení, tedy tehdy, kdyţ manţelé měli majetek větší neţ zcela nepostačující a tímto z nějaké části uspokojili věřitele. Tento stav, upravený v písm. c) uvedeného ustanovení, je moţné označit jako naplnění účelu insolvenčního řízení, ačkoli to neznamená, ţe by snad měli být všichni věřitelé uspokojeni v plné výši. Právě při jejich neúplném uspokojení budou tito po skončení konkursního řízení své pohledávky (resp. jejich zbytky) vymáhat po manţelích dále. Skutečnost, ţe SJM manţelů je zatíţeno závazky z podnikání nebrání absolutně bez dalšího moţnosti jejich společné jmění přece jen oddluţit. Insolvenční zákon totiţ v ust. § 389 odst. 2 písm. b) myslí i na takový případ a stanoví, ţe je
týkající se zejm. uplatňování pohledávek ţalobou, výkonu rozhodnutí či výkonu práv na uspokojení ze zajištění; srov. ust. § 109 odst. 1 InsZ 140 LIŠKA, Martin. Konkurs a n edostatek majetku dluţníka. Bulletin-advokacie.cz [online]. 2012 [cit. 2015-03-19]. Dostupné z: http://www.bulletin-advokacie.cz/konkurs-a-n edostatek-majetkudluznika 141 HÁSOVÁ, Jiřina. Insolvenční zákon: komentář. 2. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2014, s. 1026. 139
59
moţno takové SJM oddluţit v případě, ţe manţelé jiţ prošli konkursem, který byl zrušen podle písm. c) a d) ust. § 308 odst. 1 InsZ, tedy podle výše řešeného zrušení z důvodu zcela nepostačujícího majetku či splnění rozvrhového usnesení. Ačkoli takový postup můţe být poněkud zdlouhavý, je třeba shrnout, ţe manţelům je vţdy dána moţnost vyprostit své SJM z dluhové pasti a je uţ jen na nich, zda budou plnit řádně i ostatní podmínky insolvenčního zákona aby v konečném důsledku takto mohli být osvobozeni. Závěrem je dluţno také uvést ustanovení občanského zákoníku, které má v souvislosti s konkursním řízením (ale i oddluţením zpeněţením majetkové podstaty) velký vliv na existenci SJM. Tím je ust. § 726 odst. 2 ObčZ, které stanoví, ţe „zaniklo-li společné jmění na základě zákona, soud jej na návrh manžela obnoví, pokud je to v zájmu obou manželů.“ Obecně se tedy SJM neobnovuje automaticky právní mocí rozhodnutí, kterým se konkurs ruší, ale je třeba o obnovení poţádat. Zřejmá (a nanejvýš logická) je pak podmínka aktivní legitimace, která stanovuje, ţe návrh přísluší podat pouze manţelům (i jen jednomu). V insolvenčním zákoně není stanoveno, ţe se zrušením konkursu se pojí i obnovení v něm zaniklého SJM, a tak pokud manţelé mají na tomto zájem, mohou soudu jeho obnovení navrhnout. V praxi půjde zřejmě spíše o situace, kdy manţelé mají vůli spolu ţít; naproti tomu v případech, kdy manţelé ţijí odděleně, ač v manţelství, jistě uvítají, ţe SJM dále vznikat nebude. Rozdílný by byl stav uzavření manţelství v průběhu konkursu na majetek tohoto manţela, jelikoţ insolvenční zákon v ust. § 276 odst. 1 v druhé části věty stanoví, ţe tehdy se vznik SJM odkládá ke dni zániku účinku prohlášení konkursu. Tehdy se SJM neobnovuje (ještě totiţ nevzniklo) a právní mocí rozhodnutí, kterým se konkurs zrušuje, SJM vzniká ex lege. Tyto závěry jsou bez dalšího pouţitelné i pro oddluţení zpeněţením majetkové podstaty, kde SJM zaniká obdobně právě podle úpravy konkursního řízení. 142
HRUŠÁKOVÁ, M., K RÁLÍČK OVÁ, Z., WESTPHALOVÁ, L. a kol.: Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655−975). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 277. 142
60
6
Další okolnosti mající dopad na insolvenční řízení
V této kapitole budou řešeny dvě situace, se kterými je moţno se v praxi setkat a které mohou mít na SJM v insolvenčním řízení manţelů (či jednoho z nich) značný vliv. Pojednáno bude o rozvodu manţelů a úmrtí jednoho z manţelů v průběhu insolvenčního řízení. Oba případy jsou zcela jistě neţádoucí a narušují průběh tohoto řízení, nicméně podobně jako úmrtí si stav vedoucí k rozvodu manţelství často nevybíráme, neboť je tento podmíněn konsenzem obou stran směřujícím k udrţení tohoto svazku.
6.1
Rozvod manželství v průběhu insolvenčního řízení
Rozvod manţelství je zcela jistě z pohledu insolvenčního řízení komplexní problematikou. Jeho příčiny mohou být různé a manţelé nemusí být nutně schopni je ovlivnit. Je také dobře moţné, ţe některá manţelství budou náchylnější k rozvodu paradoxně právě kvůli existujícímu insolvenčnímu řízení, neboť finance v manţelství jsou
dozajista
choulostivým tématem a
bývají
častým původcem sporů
143
v domácnosti. Je tak potřeba vyřešit otázku, jak naloţit se SJM a závazky, které by měly být v důsledku rozvodu vypořádány. V této fázi, nakolik není výslovně insolvenčním zákonem řešena, je nutno mít na paměti zejm. ust. § 1 InsZ, který stanoví, ţe řešení úpadku dluţníka se provádí tak, aby došlo „k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů.“ Této zásady by insolvenční soud měl dbát při jakékoli nastalé situaci, kterou insolvenční řízení přinese. Při společném oddluţení manţelů podle ust. § 394a InsZ lze v zásadě uvaţovat o dvou moţnostech, jak s tímto řízením naloţit. Jde o rozdělení řízení do dvou zcela samostatných, popř. ponechání manţelů v řízení jediném bez ohledu na to, zda v průběhu tohoto byli rozvedeni. Jak uvádí ve svém článku Zdeňka Prudilová
143
NOVÁK, Tomáš a Alţběta POKORNÁ. Peníze a manželství. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007, s. 33.
61
Koníčková,
144
rozdělení řízení nasvědčuje zejména skutečnost, ţe manţelé
pravděpodobně nemají zájem společné závazky uspokojovat. Nicméně jak autorka sama v článku předeslala, při potřebě řízení rozdělit vyvstává otázka, jakým konkrétním způsobem se společnými závazky naloţit. Dle jejího názoru by závazky měly být rozděleny mezi manţele s tím, ţe někteří věřitelé ovšem mohou trpět niţším uspokojením (např. díky rozdílným příjmům manţelů). Pokud by navíc některý z manţelů nebyl samostatně s to splnit hranici 30 %, navrhuje autorka jeho osvobození, pokud zde byla snaha tohoto manţela věřitele v maximální míře uspokojit. Autor práce se naopak ztotoţňuje s názorem Michala Tomáše145 a tvrdí, ţe rozdělení řízení po rozvodu manţelů není ţádoucí zejména s ohledem na zmíněné ust. § 1 InsZ, neboť by tímto řešením nebyli věřitelé uspokojeni v co největší moţné míře, naopak by mohli (i velmi citelně) trpět. Autor práce je spíše zastáncem toho řešení, ve kterém i přes rozvod manţelství bude společné oddluţení manţelů zachováno a tito budou dále hradit jako před rozvodem. Nebýt totiţ rozvodu manţelů, věřitelům by se dostávalo uspokojení v rámci jednoho řízení ze všech prostředků manţelů a je tak ekonomicky vhodné, aby se tito uspokojovali ve společném oddluţení manţelů bez ohledu na rozvod dluţníků. Michal Tomáš přidává argument na podporu zachování jediného společného řízení manţelů v podobě odkazu na ust. § 394a odst. 1 InsZ, kdy se „existence manželství ( … ) posuzuje pouze ke dni, kdy společný návrh manželů na povolení oddlužení dojde insolvenčnímu soudu.“ 146 Pokud se jedná o případy samostatných řízení obou manţelů 147 nebo insolvenčního řízení jediného z manţelů, není dopad rozvodu manţelů na tato tolik citelný. Vezmeme-li v úvahu situaci, kdy jeden z manţelů (popř. oba manţelé PRUDILOVÁ KONÍČK OVÁ, Zdeňka. A znovu to oddluţení. EPRAVO.CZ [online]. 2013 [cit. 2015-03-20]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/a-znovu-to-oddluzeni-89029.html 145 TOMÁŠ, Mich al. Oddlužení v režimu společného jmění manželů. Praha, 2013. s. 115. Rigo rózní práce. Univerzita Karlova v Praze. Vedoucí práce Tomáš Pohl. 146 ibid., s. 116. 147 např. při samostatně podaných návrzích na povolení oddluţení nebo prohlášení konkursu na majetek obou manţelů 144
62
v samostatných řízeních) plní splátkový kalendář, SJM se zde nevypořádávalo a lze k němu přistoupit v rámci rozvodu manţelů. Příjmy, ze kterých dluţník splátkový kalendář hradí však budou i po vypořádání připadat stále dluţníku samotnému a není důvod pochybovat, ţe by věřitelé neměli být stále stejně uspokojováni. Nelze opomenout, ţe vypořádáním SJM se určuje i reţim závazků do společného jmění patřících. Jejich konečné rozdělení však není dle ust. § 737 odst. 2 ObčZ relevantní; není vůči věřitelům účinné a jejich pohledávky uspokojované v rámci splátkového kalendáře dluţníka to nikterak neovlivní, neboť postavení věřitelů nesmí být vypořádáním dotčeno.148 Jak uvádí i M. Hrušáková, Z. Králíčková, L. Westphalová a kol. v komentáři zmíněného ustanovení: „Věřitel tak může i po skončení manželství a vypořádání SJM vymáhat dluh po kterémkoliv z manželů bez ohledu na to, který z nich se stal dlužníkem při vzájemném vypořádání.“ 149 Případy, kdy SJM zaniká jiţ v rámci insolvenčního řízení150 není třeba blíţe rozebírat, neboť vypořádání je provedeno stejně jako v řízení o rozvodu manţelství. Rozdílný stav bude ovšem panovat u předluţeného SJM, kdy toto ze zákona nezaniká a nevypořádává se. Při nastalém rozvodu by však SJM muselo být, navzdory dikci ust. § 274 InsZ, vypořádáno a majetek do něho náleţející, který byl kvůli předluţení zahrnut jako celek do majetkové podstaty, by byl mezi manţele rozdělen. Tím by ale opět mohli věřitelé trpět, kdyţ dluţník by dále nemusel disponovat tím stejným majetkem určeným k zpeněţení, jako při přináleţitosti celého SJM k majetkové podstatě. Je tedy dle názoru autora práce vhodné, aby pro přehlednost sloţení závazků v SJM a v zájmu ochrany věřitelů (kteří jsou často uţ i tak vystaveni pouze částečnému uspokojení jejich pohledávek) nebylo při rozvodu za předluţeného SJM jeho vypořádání prováděno.
NOVOTNÝ, Petr. Nový občanský zákoník. 1. vyd. Praha: Grada, 2014, s. 67. HRUŠÁKOVÁ, M., K RÁLÍČK OVÁ, Z., WESTPHALOVÁ, L. a kol.: Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655−975). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 321. 150 tj. prohlášení konkurs na majetek manţela nebo sch válení oddluţení zpeněţením majetkové podstaty 148 149
63
6.2
Úmrtí v průběhu insolvenčního řízení
Druhou z popisovaných nesnází, které mohou v insolvenčním řízení nastat a mít vliv na SJM, je úmrtí některého z manţelů. Podobně jako při rozvodu manţelství v průběhu insolvenčního řízení, i zde je třeba určit právní reţim majetku a závazků zemřelého manţela a vliv úmrtí na případné společné oddluţení. Úvodem je vhodné upozornit, ţe dluţník obecně je účastníkem řízení podle ust. § 14 odst. 1 InsZ, z čehoţ je také při jeho úmrtí vycházet. U samostatných řízení dluţníka v reţimu oddluţení
151
je řešení jeho úmrtí procesně a majetkově
jednoduchou záleţitostí. Úprava je k nalezení v občanském soudním řádu, na který odkazuje ust. § 7 InsZ. Z ust. § 19 o. s. ř. pak vyplývá, ţe „způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má právní osobnost.“ Další vodítka se pak nachází v ust. § 107 o. s. ř., které postupně stanoví, ţe „jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení ( … ) posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat,“ dále, ţe „není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší,“ a konečně, ţe „neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení zastaví.“ V tomto smyslu rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem152 i Vrchní soud v Praze,153 kdyţ shodně dovodili, ţe takové řízení má být zastaveno právě s ohledem na ust. § 107 odst. 5 o. s. ř. Odůvodnění těchto soudů spočívalo v tom, ţe insolvenční řízení je řízením směřujícím k řešení úpadku dluţníka, nikoli jeho právního nástupce (dědice), a je tak na osobu dluţníka vázáno. Správným postupem je tak řízení zastavit pro nemoţnost v něm pokračovat. Je nutno podotknout, ţe pokud by nastalo úmrtí dluţníka po splnění hranice 154
30 %, není moţno provést osvobození od povinnosti hradit zbytek závazků, neboť v obou jeho formách (plněním splátkového kalendáře i zpeněţ ením majetkové podstaty) jak při úpadku jediného manţela, tak při samostatně projednávaných úpad cích obou manţelů; jedinými odlišnými situacemi jsou společné oddluţení manţelů a prohlášení konkursu na majetek dluţníka 152 Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. KSUL 69 INS 32017/2012. 153 Usnesení Vrchního soudu v Praze z e dne 9. 9. 2011, sp. zn. 3 VSPH 574/2011, K SPH 41 INS 14739/2010. 154 typicky v oddluţení plněním splátkového kalendáře, ale moţné to je i u postupného zpeněţování majetkové podstaty v této formě oddluţení 151
64
subjekt, který by tohoto osvobození poţíval, zanikl. Postup nastíněný výše ohledně zastavení řízení při úmrtí je tak zcela jistě pouţitelný pro oddluţení jediného dluţníka (v našem případě manţela) formou plnění splátkového kalendáře i zpeněţení majetkové podstaty, jakoţ i pro oddluţení obou manţelů projednávaných v samostatných insolvenčních řízeních. Ne zcela jednoznačný je však případ úmrtí některého z manţelů, pokud probíhá jejich společné oddluţení. Stejně jako u ostatních v práci nastíněných problematických situací, na které zákon výslovně nemyslí, je řešení jednodušší, pokud manţelé společně plní splátkový kalendář. Zde jsou totiţ postihnuty pouze nároky na jejich budoucí příjmy, přičemţ majetek zůstává nedotčený. 155 Prvotním krokem insolvenčního soudu po tom, co některý z manţelů zemře, by mělo být oddělení společného řízení manţelů do dvou samostatných řízení. Poté nic nebrání tomu, aby insolvenční řízení zemřelého manţela bylo, pro důvody zmíněné výše v práci, v souvislosti s ust. § 107 odst. 5 o. s. ř. zastaveno. Aktuální pak však zůstává otázka, jak naloţit s pozůstalostí manţela a jaké následky jeho úmrtí přinese do oddluţení pozůstalého manţela (nacházejícího se nyní jiţ v samostatném řízení) a do zaniklého SJM. Judikatura Vrchního soudu v Praze156 vyloţila, ţe tehdy je záhodno počkat na výsledek dědického řízení a teprve poté pokračovat v insolvenčním řízení pozůstalého manţela, které však nebylo přerušeno (nakolik to ani není dle ust. § 84 InsZ moţné). Vrchní soud dále určil, ţe aţ na základě zjištěného rozsahu majetku a závazků pozůstalého dluţníka je moţné, po novém přezkumném řízení a schůzi věřitelů, schválit oddluţení pozůstalého manţela (popř. v opačné situaci prohlásit konkurs na majetek tohoto dluţníka). S postupem Vrchního soudu po rozdělení řízení se autor práce neztotoţňuje a uvádí, ţe výsledek dědického řízení není zcela určující pro pokračující insolvenční řízení pozůstalého dluţníka. Podobně jako v případě, kdy by od počátku oddluţení
vyjma výčtu v ust. § 412 odst. 1 písm. b) InsZ a majetku, jenţ je předmětem zajištění – ty se v oddluţení zásadně zpeněţují 156 Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 9. 2011, sp. zn. 3 VSPH 574/2011, KSPH 41 INS 14739/2010. 155
65
manţelů probíhalo v samostatných řízeních,157 by byl vhodný postup takový, kde by ta část věřitelů, kteří mají pohledávky pouze za zesnulým dluţníkem (tedy ty, které dluţník sjednal sám a nespadají do SJM) nebo mají pohledávky za SJM, a však sjednané pouze tímto dluţníkem, byla oddělena z insolvenčního řízení pozůstalého manţela. Ten by totiţ nebyl povinen takové pohledávky hradit, pokud by řízení byla od počátku oddělena. Další plnění splátkového kalendáře pozůstalého dluţníka by tak mělo směřovat pouze k věřitelům, s nimiţ tento dluţník závazek sám (popř. spolu se zesnulým manţelem) uzavřel. Otázkou zůstává, zda touto úvahou autora práce neotřese ust. § 394a InsZ, podle kterého se manţelé při společném oddluţení povaţují za jediného dluţníka a úmrtí jednoho z nich by tak nemělo mít na uspokojování věřitelů (i těch, kteří mají pohledávku pouze za zesnulým manţelem) vliv. Při řešení samotného dědického řízení je pak rozhodující, zda pozůstalost je či není předluţena. Tato skutečnost totiţ následně určuje, zda pozůstalý manţel můţe dědický podíl přijmout. Je zřejmé, ţe pokud by pozůstalost měla být opravdu předluţena, není ţádoucí (a ani moţné), aby ji v zájmu ochrany věřitelů dluţník (byť zčásti) dědil. V případě, ţe by však nabývaný dědický podíl měl být v hodnotě vyšší, neţ jsou jeho pasiva, bylo by zcela jistě na místě zváţit, zda výše aktiv pozůstalosti je dostatečným důvodem pro přijetí dědického podílu i za takovou cenu, ţe tím dluţník přejme eventuálně i pasiva pozůstalosti a stane se tak s ostatními dědici spoludluţníkem ze zděděných závazků. Zděděný podíl by následně bylo nutno jako mimořádnou splátku zpeněţit. K tomu je dluţno dodat, ţe ust. § 412 odst. 1 písm. b) InsZ je nutno chápat tak, ţe hodnota nabytá dědictvím je čistá hodnota tohoto dědictví (tedy po odečtení hodnoty závazků). Po přijetí takového dědictví (resp. dědického podílu) se z jeho aktiv vytváří zvláštní oddělená majetková podstata, která není závislá na té „původní“. Tato majetková podstata pak slouţí pouze k úhradě právě zděděných pasiv. To se dle autora práce jeví vhodným postupem při úmrtí některého z manţelů v jejich společném oddluţení, neboť je jasně rozlišeno,
157
tedy by nebyl podán společný návrh na povolení oddluţení
66
jak právě toto úmrtí ovlivňuje trvající insolvenční řízení pozůstalého manţela, jak konkrétně je s dědictvím naloţeno a jaký osud stíhá v takovém případě SJM. 158 Jinak neţ při společném oddluţení manţelů (popř. jejich samostatných řízeních) plněním splátkového kalendáře je však postupováno při úmrtí manţela v rámci oddluţení zpeněţením majetkové podstaty. Jak bylo několikrát výše v práci zmíněno, postupuje se při oddluţení zpeněţením majetkové podstaty obdobně jako při zpeněţování v konkursním řízení,159 a je tedy nutno přiměřeně aplikovat ust. § 310 InsZ, které v odst. 1 stanoví, ţe na místo dluţníka vstupují do konkursního řízení jeho dědicové. Tito nemají v „dobíhajícím“ insolvenčním řízení velkého procesního významu, neboť dle odst. 2 a odst. 3 zmíněného ustanovení následuje pouze rozhodnutí insolvenčního soudu o zprávě insolvenčního správce o jeho odměně a dosavadních výsledcích oddluţení. Po právní moci tohoto rozhodnutí je pak oddluţení řízení zastaveno a věc postoupena soudu projednávajícímu dědictví. Je také nutno zmínit, ţe závěr o oddělení společného řízení manţelů a následné zastavení jednoho z nich zůstává. V souladu s výše uvedeným tedy pokud nastane úmrtí jednoho z manţelů v jejich společném oddluţení prováděném zpeněţením majetkové podstaty a řízení budou následně rozdělena (a jedno z nich zastaveno), proběhne dědické řízení. V rámci něj bude vypořádáno SJM tak, ţe jeho polovina připadne do jiţ samostatného insolvenčního řízení druhého manţela a bude v souladu se zmíněným ust. § 412 odst. 1 písm. b) InsZ zpeněţena. Druhá polovina pak „projde“ dědickým řízením, kde je třeba upozornit, ţe můţe nastat situace, při které bude dědit pozůstalost osoba odlišná od pozůstalého manţela a majetek, který před úmrtím manţela patřil do SJM a byl předmětem zpeněţení, bude nyní z majetkové podstaty vyňat, coţ můţe být na újmu věřitelům. Dle názoru autora práce by se v daném případě měla tato děděná část stávat automaticky součástí insolvenčního řízení pozůstalého manţela. Autor práce tak dovozuje z důvodu, aby byla věřitelům
KRHUT, Rostislav. Insolven ční poradna. Konkursní noviny [online]. 2013 [cit. 2015-03-22]. Dostupné z: http://kn.cz/clanek/insolvencni-poradna-39 159 viz ust. § 398 odst. 2 InsZ 158
67
poskytnuta co nejvyšší ochrana a tito byli uspokojeni ve výši, jakou od počátku předpokládali.160 Z majetkové podstaty by se v dědickém řízení měla oddělit pouze taková část, která by připadala nepominutelným dědicům, nakolik není moţno tyto v dědickém řízení vynechat. V případě samostatných řízení manţelů lze vzít v úvahu, ţe společné jmění je jiţ vypořádáno a výlučný majetek zesnulého manţela po zastavení jeho insolvenčního řízení se jednoduše bude dědit. Část majetku tohoto manţela tak můţe v konečném důsledku připadnout i do majetkové podstaty insolvenčního řízení pozůstalého manţela. I zde je pak dle názoru autora práce vhodné pouţít postup o oddělení tohoto nabytého dědictví od zbytku majetkové podstaty a tento pouţít pro (částečné) hrazení těch závazků, které pozůstalý manţel v rámci dědického řízení převzal.161 Je pak zřejmě vhodným postupem, aby věřitelé, kteří byli přihlášení do insolvenčního řízení zesnulého manţela a nejsou plně uspokojeni ani následně v insolvenčním řízení pozůstalého manţela, který závazky dle předchozí věty převzal, dále vymáhali své pohledávky na ostatních dědicích jako společných a nerozdílných dluţnících ze zděděných závazků. Tento postup bude uplatněn i v samostatných konkursních řízeních manţelů. Závěrem lze uvést, ţe například v německé právní úpravě (a jeho insolvenčním řádu) 162 je dána taková moţnost, kdy je v případě úmrtí dluţníka insolvenční řízení vedeno pouze co se týče jeho pozůstalosti a majetek v SJM není předmětem tohoto insolvenčního řízení; ve vztahu k tomuto majetku je tak moţno vést jiné samostatné řízení.163 Specifikem německé úpravy je také absence nutnosti vypořádání SJM (jak to v zásadě činí česká úprava v reţimu konkursu, oddluţení zpeněţením majetkové podstaty, popř. rozvodu manţelství či právě úmrtí dluţníka během insolvenčního řízení).
nelze opomenout, ţe často jsou věřitelé jiţ samotnými ú činky oddluţení (zejm. osvobozením dluţníka od závazků) uţ značně znevýhodňováni 161 příp. i těch závazků, které do SJM patřily (ač byly sjednány pouze zesnulým manţelem), ale nemohly být proti němu kvůli nesplnění pasivní legitimace uplatněny 162 Insolvenzordnung vom 5. Oktober 1994 (BGBl. I S. 2866). 163 HESS, Harald. Insolvenzrecht. 2., neu bearb. Aufl. Heidelberg: Müller, 2007. 160
68
7
Úvahy de lege ferenda
V průběhu celé práce bylo nastíněno několik nedostatků současného znění insolvenčního zákona. Je zřejmé, ţe mnoho situací zůstává tímto zákonem nevyřešeno a často je nejednotný i výklad odborných článků a judikatury. Autor práce má za to, ţe litera zákona by měla být výslovnější zejména při nastání konkrétních situací. Mnohé případy, které jsou ovšem u insolvenčních soudů takřka na denním pořádku, zůstávají nevyřešeny nebo je jejich řešení podrobeno aţ příliš volné úvaze soudu, které tak za pomocí často pouze slabých vodítek vyplňuje mezery zákona. Autor práce předesílá, ţe by mělo být zprvu postaveno najisto, zda je moţná cesta podáním samostatných návrhů na povolení oddluţení manţelů, případně zda lze samostatná řízení zahájená z podnětu kaţdého z manţelů následně spojovat. Při tomto se autor práce domnívá, ţe by moţnost samostatných řízení měla být manţelům ponechána a tato řízení by následně neměla být spojována (nakolik je takový postup nyní judikaturou dovozen). Taková úprava je vhodná zejména z důvodu, který byl v práci výše zmíněn, a sice, ţe manţelé často nemusí při svém trvajícím SJM sdílet společnou domácnost a závazky mohou zřizovat svými jmény, přitom je však řadit do pasiv SJM. Společné oddluţení manţelů by totiţ mělo prvotně směřovat k oddluţení „domácnosti“, kterou spolu manţelé sdílí. Pokud této není, je třeba ponechat kaţdému z manţelů moţnost cesty samostatného řízení. V tomto je samozřejmě
nejvýše
logické,
aby
byly
v takových samostatných řízeních
uspokojovány i závazky patřící do SJM, pokud byly zřízené pouze oddluţovaným manţelem (příp. samozřejmě oběma manţely společně). Právě u závazků patřících do SJM a zřízených oběma manţely by pak autor práce navrhoval takový postup ţe tyto by byly uspokojovány v obou řízeních aţ do jejich plné výše (v případě splátkových kalendářů manţelů), či v dříve zahájeném řízení toho kterého manţela (v případě zpeněţení majetkové podstaty při předluţeném SJM). Rozlišení reţimů oddluţení při podání insolvenčního návrhu oběma manţely, resp. manţely samostatně, by dle názoru autora práce mělo být výslovně řešeno,
69
zejména co se týče aktivní legitimace věřitelů k přihlašování jejich pohledávek a následného osvobození dluţníka od povinnosti hradit zbytek závazků. Autor práce má také za to, ţe by insolvenční zákon měl zakotvit situaci, kdy je výlučný závazek jednoho z manţelů uspokojován z prostředků SJM. Tento případ můţe nastat jak při společném oddluţení manţelů (v obou jeho formách), tak při samostatném insolvenčním řízení jediného manţela (probíhajícího ve formě zpeněţení majetkové podstaty při předluţeném SJM). Dle názoru autora práce by měla být v insolvenčním zákoně zakotvena obdobná úprava, jakou disponuje ust. § 42 EŘ, neboť právě exekuční řízení je v mnohém podobné právě tomu insolvenčnímu, přičemţ jejich srovnání je častým předmětem odborných článků a akademických prací. Moţným východiskem by tak mohla být taková právní úprava, kdy ve společném oddluţení manţelů by manţelé svým veškerým majetkem (společným i výlučným – ty se ve společném oddluţení mísí) hradili jak své společné, tak své výlučné závazky. Manţel, který by se cítil poškozený v tom smyslu, ţe přílišná část SJM byla pouţita výhradně na úhradu (alespoň minimální hranice) výlučných závazků druhého manţela, by pak mohl po druhém manţelu v rámci vypořádání SJM164 uplatnit náhradu toho, co ze společného majetku bylo vynaloţeno na výhradní závazky druhého manţela. 165 Autor práce povaţuje za vhodné, aby byla moţnost takovéhoto postupu druhého z manţelů zakotvena i pro ostatní případy v insolvenčním řízení, kde je ze společného jmění hrazen výlučný závazek manţela – tedy zpeněţování majetkové podstaty (ať uţ v reţimu oddluţení či konkursu) při předluţeném SJM. Obecně se autor práce domnívá, ţe stav předluţeného SJM není dostatečně upraven, nakolik můţe být velmi problematickým tématem. V praxi se lze totiţ setkat zejména s dluţníky, jejichţ SJM nepřevyšuje hodnotu jejich závazků a ze zákona tak takové SJM nelze vypořádat. Právě v takových situacích nastává při samostatném řízení dluţníka potíţ v případě následného vstupu jeho manţela do insolvenčního
tedy v budoucnu v souvislosti s rozvodem, úmrtím nebo například prohlášením konkursu na majetek jednoho z manţelů 165 obdobně podle ust. § 742 odst. 1 písm. b) ObčZ 164
70
řízení. Takový stav byl uveden i výše v textu a podle autora práce je jediným rozumným řešením postup, při kterém by nevypořádané SJM zpeněţované v insolvenčním řízení jednoho z manţelů bylo „blokované“ pro následně vstoupivšího manţela do insolvenčního řízení. Tento manţel by tak měl pouze moţnost oddluţení plněním splátkového kalendáře, pokud by však měl dostatečný příjem. Nabízí se i taková úprava, kdy by při zpeněţování předluţeného SJM v insolvenčním řízení jednoho z manţelů s následným vstupem druhého z manţelů do samostatného insolvenčního řízení byla tato řízení manţelů spojena (výjimka z ust. § 83a InsZ) a jejich úpadek by byl projednán společně. V zájmu ochrany věřitelů, kteří by spojením řízení a přistoupením druhého manţela (a tedy i přistoupením manţelových věřitelů, kteří doposud v „původním“ insolvenčním řízení uspokojování nebyli) mohli být uspokojeni v menší míře, by takové spojení bylo moţné jedině tehdy, nekleslo-li by uspokojení ţádného z věřitelů (nyní jiţ všech v insolvenčním řízení) pod hranici 30 %. Pokud by nově přistoupivší věřitelé „připojujícího se“ manţela sníţili poměr hodnoty majetkové podstaty k výši závazků všech věřitelů (tedy i těch přistoupivších) pod hranici 30 %, nezbyla by druhému z manţelů jiná moţnost, neţ aby u něj byl uplatněn postup plněním splátkového kalendáře. Krokem, který by mohl zjednodušit komplikované situace nastávající v insolvenčním řízení, by mohlo být zavedení společného konkursu manţelů. Zejména v případě, kdy by manţelé nesplňovali poţadavky pro povolení společného oddluţení, bylo by jednodušší koncepci jediného řízení obou manţelů přenést i do konkursního řízení, které po nepovolení oddluţení má přijít. Dle autora práce by tak odpadly potíţe spojené s uspokojováním věřitelů v dvou samostatných řízeních, zejména tehdy, kdy je SJM předluţené a nevypořádá se (tedy stejný charakter problematické situace jako při oddluţení zpeněţením majetkové podstaty, jak bylo zmíněno dříve). Jak autor práce uvedl i výše v textu, zcela jistě by bylo přínosné přijetí takové úpravy, která by jasně stanovila způsob vypořádání SJM v rámci insolvenčního řízení. Nakolik se tento proces můţe zdát jednoznačným, podle zmíněné judikatury není
71
moţné bez dalšího pouţít zákonná pravidla pro vypořádání spoluvlastnictví. Autor práce je však toho názoru, ţe v zájmu věřitelů a zásady hospodárnosti a rychlosti řízení by měla být dána výslovná moţnost zpeněţení hodnoty v SJM s následným rozvrţením výtěţku mezi manţele. Jelikoţ okolnosti vypořádání SJM nejsou totoţné při „běţném“ vypořádání (např. v případě rozvodu manţelství) a tom, které probíhá v rámci insolvenčního řízení, bylo by podle autora práce vhodné, aby pravidla pro vypořádání SJM byla stanovena explicitně a speciálně pro toto řízení. Ne klíčovým, avšak zcela jistě vhodným krokem je i eventuální zakotvení takové povinnosti insolvenčního soudu, při které by tento musel vyrozumět manţela dluţníka o jeho zahájeném insolvenčním řízení. Manţel dluţníka by tak při nejmenším měl ponětí o budoucím moţném osudu SJM. Přínosným by podle autora práce mohlo být také přijetí takové právní úpravy, která by po podání insolvenčního návrhu jediným z manţelů těmto dovolovala v určité lhůtě připojení druhého z manţelů a se souhlasným prohlášením obou manţelů přetvoření tohoto návrhu, spolu s připojením druhého manţela, ve společný návrh na povolení oddluţení (případně společný návrh na prohlášení konkursu ve světle autorem navrhovaného společného konkursního řízení).
72
Závěr Ať uţ je v úvahu vzata právní úprava po novele (2013) či před ní, bylo společné jmění manţelů předmětem insolvenčního řízení po dlouhou dobu. Současná právní úprava uţ naštěstí bere v potaz i existenci majetkového společenství manţelů a chápe, ţe je potřeba přijmout speciální právní normy, které toto majetkové společenství budou blíţe řešit. Avšak jak z textu práce vyplývá, není současné znění insolvenčního zákona bez dalšího dostačující. Autor práce v její stěţejní části analyzoval konkrétní problematické situace chování společného jmění v rámci insolvenčního řízení. Jeho cílem bylo poukázat právě na nedostatky současné právní úpravy a porovnat literu zákona s případy, které v praxi nastávají. Autor práce po seznámení čtenáře s právním rámcem zakotvení institutů společného jmění a insolvenčního řízení uváděl reţim chování dluţníkova majetku v různých způsobech řešení jeho úpadku. Nakolik je dluţníkovým majetkem i majetek spadající do společného jmění tohoto dluţníka a jeho manţela, byly rozebrány i situace společného oddluţení manţelů, či oddluţení jednoho z manţelů zpeněţením majetkové podstaty, popř. konkursu, prohlášeného na majetek tohoto manţela. Závěrem práce autor také rozepsal případy úmrtí dluţníka a rozvodu manţelství v průběhu insolvenčního řízení. Autor práce dospěl k názoru, ţe i přes velmi hojné vyuţití insolvenčního řízení (zejména pak ve formě oddluţení), coţ činí téma práce velmi aktuálním a vhodným, je úprava obsaţená v insolvenčním zákoně ne zcela dostačující. Konkrétně pak právě osud společného jmění manţelů je řešen pouze velmi rámcově. Autor poukázal na konkrétní nedostatky takto strohé právní úpravy. Je samozřejmé, ţe ne všechny případy lze do zákonného textu pojmout (resp. se nabízí otázka, zda příliš konkrétní znění zákona by naopak nebylo spíše na obtíţ) a je v pořádku, pokud je
interpretace
výkladových
nejasností
ponechána
insolvenčním
soudům
(popř. Nejvyššímu soudu). Nicméně, jak naznačil text práce, je v oblasti úpadkového
73
práva silná potřeba přijetí obsáhlejší a konkrétnější úpravy v oblasti majetkového společenství manţelů. Nejen, ţe insolvenční soudy by měly snazší práci při vedení insolvenčního řízení, ale zvýšila by se i právní jistota z pohledu samotných dluţníků a věřitelů. Ti jsou v současné době často podrobeni odlišným úvahám jednotlivých insolvenčních soudů. Ačkoli je tedy řada věcí judikaturou dovozena, dospěl autor práce k názoru, ţe je třeba konkrétní otázky řešené v práci postavit najisto jejich legislativním zakotvením. Byl tak naplněn cíl této práce, kdyţ její autor představil nejproblémovější úskalí chování společného jmění v průběhu insolvenčního řízení, podrobil je kritické analýze a navrhl řešení na základě svých poznatků, odborných článků a publikací či soudní judikatury v dané oblasti. Autor práce je toho názoru, ţe přínos práce spočívá zejména v upozornění na absenci detailnější úpravy insolvenčního zákona a návrhu moţných řešení či východisek pro budoucí novelizace tohoto zákona.
74
Seznam použité literatury Monografie: 1. BIČOVSKÝ, Jaroslav, Milan HOLUB a Milan POKORNÝ. Společné jmění manželů. 2. vyd. Praha: Linde, 2009, 200 s. ISBN 978-80-7201-747-8. 2. DVOŘÁK, Jan a Jiří SPÁČIL. Společné jmění manželů v teorii a v judikatuře. 2., rozš. vyd. Praha: ASPI, 2007, 252 s. ISBN 978-80-7357-262-4. 3. GRAEBER, David. Dluh: prvních 5000 let. 1. vyd. Brno: BizBooks, 2012, 416 s. ISBN 978-80-265-0044-5. [non vidi] 4. HÁSOVÁ, Jiřina. Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon): komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2008, 1056 s. ISBN 9788071795957. [non vidi] 5. HÁSOVÁ, Jiřina. Insolvenční zákon: komentář. 2. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2014, 1482 s. ISBN 978-80-7400-555-8. 6. HESS, Harald. Insolvenzrecht. 2., neu bearb. Aufl. Heidelberg: Müller, 2007. ISBN 9783811444010. 7. HRUŠÁKOVÁ, M., KRÁLÍČKOVÁ, Z., WESTPHALOVÁ, L. a kol.: Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655−975). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, 1380 s. ISBN 78-80-7400-503-9. 8. CHALUPECKÁ, Kristýna a Petr LAVICKÝ. Insolvenční právo v teorii a praxi. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2012, 214 s. ISBN 9788021060388. 9. KADLECOVÁ, Marta. Vývoj českého soukromého práva. 1. vyd. Praha: Eurolex Bohemia, 2004, 213 s. ISBN 80-86432-83-1. [non vidi] 10. KINCL, Jaromír, Michal SKŘEJPEK a Valentin URFUS. Římské právo. Vyd. 2. dopl. a přeprac., v nakl. C.H.Beck vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 1995, 386 s. ISBN 80-7179-031-1. 11. KOZÁK, Jan, Petr BUDÍN a Lukáš PACHL. Insolvenční právo. 1. vyd. Brno: Rašínova vysoká škola, 2008, 298 s. ISBN 978-80-87001-10-3. [non vidi]
75
12. MARŠÍKOVÁ, Jolana. Insolvenční řízení z pohledu dlužníka a věřitele: příručka zejména pro neprávníky. 3., aktualiz. vyd. Praha: Linde Praha, 2014, 491 s. ISBN 978-80-7201-939-7. 13. MALENOVSKÝ, Radek. K ţalobě na splnění závazku náleţejícího do SJM, sjednaného jen s jedním z manţelů. Právní rozhledy. 2008, roč. 16, č. 20, s. 747 - 754. Praha: C.H. Beck, 1993. ISSN 1210-6410. 14. NOVÁK, Tomáš a Alţběta POKORNÁ. Peníze a manželství. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007, 125 s. ISBN 978-80-247-1618-3. 15. NOVOTNÝ, Petr. Nový občanský zákoník. 1. vyd. Praha: Grada, 2014, 194 s. ISBN 978-80-247-5167-2. 16. REISCHL, Klaus. Insolvenzrecht. 2. Auflage. Heidelberg: C. F. Müller, 2011. ISBN 978-3-8114-9813-6. 17. SCHELLEOVÁ, Ilona. Právní úprava konkursního řízení: (historie a současnost). Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, 1995, 311 s. ISBN 80-210-1090-8. 18. TOMÁŠ, Michal. Oddlužení v režimu společného jmění manželů. Praha, 2013. 147 s. Rigorózní práce. Univerzita Karlova v Praze. Vedoucí práce Tomáš Pohl.
Soudní rozhodnutí: 1. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 3. 2. 1972, sp. zn. 3 Cz 19/74 (Cpj 86/1971), publikovaného pod číslem R 42/1972 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck. [cit. 2015-03-23]. 2. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 7. 2004, sp. zn. 32 Odo 529/2003.
In:
Salvia
[online].
[cit.
2015-03-23].
Dostupné
z:
http://kraken.slv.cz/32Odo529/2003 3. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 10. 2004, sp. zn. 22 Cdo 1399/2004.
In:
Salvia
[online].
[cit.
2015-03-23].
Dostupné
z:
http://kraken.slv.cz/22Cdo1399/2004
76
4. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 11. 2004, sp. zn. 32 Odo 1082/2003.
In:
Salvia
[online].
[cit.
2015-03-23].
Dostupné
z:
http://kraken.slv.cz/32Odo1082/2003 5. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 9. 2007, sp. zn. 31 Odo 677/2005, publikovaný pod číslem R 24/2008 ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek.
In:
Salvia [online].
[cit.
2015-03-23].
Dostupné
z:
http://kraken.slv.cz/31Odo677/2005 6. Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 10. 2009, sp. zn. 2 VSOL 264/2009, KSBR 40 INS 4970/2009. In: Salvia [online]. [cit. 2015-03-23]. Dostupné z: http://kraken.slv.cz/2VSOL264/2009 7. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 12. 2009, sp. zn. 1 VSPH 669/2009, KSPL 54 INS 4966/2009. In: Salvia [online]. [cit. 2015-03-23]. Dostupné z: http://kraken.slv.cz/1VSPH669/2009 8. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 3. 2010, sp. zn. 1 VSPH 133/2010, KSLB 76 INS 8417/2009. In: Salvia [online]. [cit. 2015-03-23]. Dostupné z: http://kraken.slv.cz/1VSPH133/2010 9. Usnesení
Nejvyššího
soudu
ČR
ze
dne
29.
9.
2010,
sp. zn. 29 NSČR 6/2008. In: Salvia [online]. [cit. 2015-03-23]. Dostupné z: http://kraken.slv.cz/29NSCR6/2008 10. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. 2 VSPH 714/2010, KSHK 42 INS 2414/2010. In: Salvia [online]. [cit. 2015-03-23]. Dostupné z: http://kraken.slv.cz/2VSPH714/2010 11. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 29 Cdo 3509/2010.
In:
Salvia
[online].
[cit.
2015-03-23].
Dostupné
z:
http://kraken.slv.cz/29Cdo3509/2010 12. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 9. 2011, sp. zn. 3 VSPH 574/2011, KSPH 41 INS 14739/2010. In: Salvia [online]. [cit. 2015-03-23]. Dostupné z: http://kraken.slv.cz/3VSPH574/2011
77
13. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 1 VSPH 175/2012, KSPL 20 INS 3876/2010. In: Salvia [online]. [cit. 2015-03-23]. Dostupné z: http://kraken.slv.cz/1VSPH175/2012 14. Usnesení
Nejvyššího
soudu
ČR
ze
dne
29.
2.
2012,
sp. zn. 29 NSCR 54/2011. In: Salvia [online]. [cit. 2015-03-23]. Dostupné z: http://kraken.slv.cz/29NSCR54/2011 15. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 6. 2012, sp. zn. KSBR 24 INS 4176/2008.
In:
Salvia
[online].
[cit.
2015-03-23].
Dostupné
z:
http://kraken.slv.cz/KSBR24INS4176/2008 16. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 10. 2012, sp. zn. 3 VSPH 1127/2012, KSCB 25 INS 159/2012. In: Salvia [online]. [cit. 2015-03-23]. Dostupné z: http://kraken.slv.cz/3VSPH1127/2012 17. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 4. 2013, sp. zn. KSUL 69
INS
In: Justice.cz [online].
30964/2012, [cit.
KSUL 69
2015-03-23].
INS
30968/2012.
Dostupné
z:
www.isir.info/isir/spis/86152/P/Lubos-Nemecek/doc/5949521 18. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. KSUL
69
INS
[cit. 2015-03-23]. Dostupné
32017/2012. z:
In:
Justice.cz
[online].
www.isir.info/isir/spis/87192/B/Jarmila-
Valentova/doc/5184859 19. Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 3. 2014, sp. zn. 3 VSOL 155/2014, KSBR 47 INS 37114/2013. In: Salvia [online]. [cit. 2015-03-23]. Dostupné z: http://kraken.slv.cz/3VSOL155/2014
Odborné články: 1. KOZÁK,
Jan.
[online]. 2009 [cit.
Poradna
Konkursních
2015-03-16].
Dostupné
novin. z:
Konkursní
noviny
http://www.konkursni-
noviny.cz/clanek/poradna-konkursnich-novin-128
78
2. KRHUT, Rostislav. Insolvenční poradna. Konkursní noviny [online]. 2013 [cit. 2015-03-23]. Dostupné z: http://kn.cz/clanek/insolvencni-poradna-39 3. LIŠKA, Martin. Konkurs a nedostatek majetku dluţníka. Bulletin-advokacie.cz [online].
2012
[cit.
2015-03-23].
Dostupné
z: http://www.bulletin-
advokacie.cz/konkurs-a-nedostatek-majetku-dluznika 4. MAKARIUS, Milan. K aktuálním otázkám společného jmění manţelů. Aplikované právo [online]. 2005, č. 1. s. 3-50. [cit. 2015-03-16]. Dostupné z: http://www.aplikovanepravo.cz/clanky-pdf/27.pdf 5. PACHL, Lukáš. Pár poznámek ke společnému oddluţení manţelů v insolvenci. Konkursní noviny [online]. 2011, č. 24 [cit. 2015-03-16]. Dostupné z:
http://www.konkursni-noviny.cz/clanek/par-poznamek-ke-spolecnemu-
oddluzeni-manzelu-v-insolvenci 6. ZOULÍK,
František.
[online]. 2009, č.
Vývoj
4
insolvenčních
[cit.
řízení.
2015-03-16].
Právní
fórum
Dostupné
z:
http://www.pravnickeforum.cz/archiv/dokument/doc-d8554v11354-vyvojinsolvencnich-rizeni/
Elektronické prameny: 1. CELERÝN, Jakub. Moţné způsoby vypořádání zaniklého společného jmění manţelů soudem. EPRAVO.CZ [online]. 2013 [cit. 2015-03-22]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/mozne-zpusoby-vyporadani-zaniklehospolecneho-jmeni-manzelu-soudem-92096.html 2. CELERÝN, Jakub. K některým změnám v insolvenčním zákoně účinným od 1. ledna 2014. EPRAVO.CZ [online]. 2014 [cit. 2015-03-22]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/k-nekterym-zmenam-v-insolvencnimzakone-ucinnym-od-1-ledna-2014-93436.html 3. HRŮŠA,
Lukáš.
Nesplatná
EPRAVO.CZ [online]. 2013
[cit.
pohledávka
a
oddluţení.
2015-03-22].
Dostupné
z:
79
http://www.epravo.cz/top/clanky/nesplatna-pohledavka-a-oddluzeni91239.html 4. MALIŠ, Daniel. Institut společného jmění manţelů po rekodifikaci – poslední volání? EPRAVO.CZ [online]. 2014 [cit. 2015-03-22]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/institut-spolecneho-jmeni-manzelu-poRekodifikaci-posledni-volani-95890.html 5. MINISTERSTVO SPRAVEDLNOSTI ČR. Insolvenční zákon: Pohledávky a jejich
přihlášení
[online].
[cit.
2015-03-16].
Dostupné
z:
http://insolvencni-zakon.justice.cz/obecne-informace/veritel/pohledavky-ajejich-prihlaseni-.html 6. MINISTERSTVO SPRAVEDLNOSTI ČR. Insolvenční zákon: Postup pro výpočet splátek
při
oddlužení
plněním
splátkového
kalendáře
[online].
[cit. 2015-03-16]. Dostupné z: http://insolvencni-zakon.justice.cz/kalkukator -splatek/kalkulacka-vypocet.html 7. MINISTERSTVO SPRAVEDLNOSTI ČR. Insolvenční zákon: Statistiky [online].
[cit.
2015-03-16].
Dostupné
z:
http://insolvencni-
zakon.justice.cz/expertni-skupina-s22/statistiky.html 8. MINISTERSTVO SPRAVEDLNOSTI ČR. Insolvenční zákon: Statistiky [online]. [cit. 2015-03-16]. Dostupné z: http://insolvencni-zakon.justice.cz/d ownloads/statistiky/Statisticke_udaje_za_rok_2013.pdf 9. MINISTERSTVO SPRAVEDLNOSTI ČR. Insolvenční zákon: Statistiky [online]. [cit. 2015-03-16]. Dostupné z: http://insolvencni-zakon.justice.cz/d ownloads/statistiky/Statisticke_udaje_za_2_ctvrtleti_roku_2014.pdf 10. PRUDILOVÁ KONÍČKOVÁ, Zdeňka. Některá úskalí oddluţení manţelů. EPRAVO.CZ
[online].
2012
[cit.
2015-03-22].
Dostupné
z:
http://www.epravo.cz/top/clanky/nektera-uskali-oddluzeni-manzelu80703.html 11. PRUDILOVÁ EPRAVO.CZ
KONÍČKOVÁ, [online].
2013
Zdeňka. [cit.
A
znovu
2015-03-22].
to
oddluţení.
Dostupné
z:
http://www.epravo.cz/top/clanky/a-znovu-to-oddluzeni-89029.html
80
12. ŠIMÁK, Pavel. Společné oddluţení manţelů. EPRAVO.CZ [online]. 2011 [cit. 2015-03-22]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/spolecneoddluzeni-manzelu-74667.html
Jiné prameny: 1. Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů [online]. Vláda ČR, Sněmovní tisk 929/0,
část
č.
1/13.
s.
326.
[cit.
2015-03-23].
Dostupné
z:
http://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=87277 2. Insolvenzordnung vom 5. Oktober 1994 (BGBl. I S. 2866), die zuletzt durch Artikel 6 des Gesetzes vom 31. August 2013 (BGBl. I S. 3533) geändert worden
ist.
In:
Bundesministerium
[online]. [cit. 2015-03-23].
der
Dostupné
Justiz. z:
Gesetze
im
Internet
http://www.gesetze-im-
internet.de/bundesrecht/inso/gesamt.pdf 3. KAVĚNA, Martin. Postup při řešení společného jmění manželů v insolvenčním řízení v rámci předlužení: Studie č. 5.318 [online]. Kancelář Poslanecké sněmovny, Parlamentní
institut, 2011,
12
s.
[cit. 2015-03-23].
Dostupné
z:
http://invenio.nusl.cz/record/156669/?ln=cs
81
