Souhrn doporučených opatření pro evropsky významnou lokalitu
Zámecký park Liblice CZ0210008
1. Základní identifikační a popisné údaje 1.1 Základní údaje Název: Zámecký park Liblice Kód lokality: CZ0210008 Kód lokality v ÚSOP: 2625 Rozloha (ha): 33,675 Biogeografická oblast: kontinentální Zařazení EVL na evropský seznam: 2008/25/ES Zařazení EVL na národní seznam: nařízení vlády č.132/2005 Sb., příloha 124
1.2 Způsob zajištění ochrany Zvláště chráněná území (ZCHÚ) Celková rozloha ZCHÚ (ha): 32,5822 Relativní rozloha ZCHÚ (%): 96,8 Specifikace ZCHÚ Kód ÚSOP 5685 1027
Kategorie PP PR
Název Zámecký park Liblice Slatinná louka u Liblic
Ochranné pásmo zvláště chráněného území (OP ZCHÚ) Celková rozloha OP ZCHÚ (ha): 0,0556 Relativní rozloha OP ZCHÚ (%): 0,2 Poznámkové pole ke způsobu zajištění ochrany PP Zámecký park Liblice zahrnuje celou rozlohu stejnojmenné EVL. Nadto je luční část vyhlášená jako PR Slatinná louka u Liblice. Smluvní ochrana dle § 39 ZOPK NENÍ Základní ochrana dle § 45c, odst. 2 ZOPK Celková rozloha území chráněného dle režimu základní ochrany (ha): 1,0372 Relativní rozloha území chráněného dle režimu základní ochrany (%): 3,1
Jiná území chráněná podle národní legislativy, evropské legislativy nebo mezinárodních úmluv v překryvu s EVL Ptačí oblasti NEJSOU
1.3 Územně správní příslušnost Středočeský kraj Dotčené obce Liblice
Dotčená katastrální území Liblice
1.4 Stručná charakteristika území Ekotop
Geologie: Horninové podloží budují jemnozrnné turonské slínovce až vápnité jílovce České křídové pánve, na kterých se v depresích vytvořila vrstva vápnitých slatin. Geomorfologie: Mělnický úval v průměrné nadmořské výšce 180 m n. m. Reliéf: Park se rozkládá v Mělnickém úvalu, úzké ploché depresi omezené Turbovickým hřbetem a patou Jizerské tabule. Pedologie: Na většině plochy území převládají tmavé úrodné slatinné půdy, černice. Krajinná charakteristika: V ploché nivě Košáteckého potoka protékajícího napříč Mělnickým úvalem se v minulosti rozkládaly rozlehlé slatinné louky, z nichž dodnes zbyly pouze nepatrné relikty. Samotná lokalita je druhově bohatá slatinná louka s významným zastoupením vstavačovitých, obklopená bývalým zámeckým parkem s charakterem tvrdého luhu. Biota Nejcennějším biotopem je zachovalá bezkolencová louka (T1.9) s přechody do vápnitých slatin (R2.1). Louka je dobře nasycena diagnostickými druhy, dominují: bezkolenec modrý (Molinia caerulea), metlice trsnatá (Deschampsia cespitosa), ostřice chabá (Carex flacca), dále se vyskytují např.: pcháč šedý (Cirsium canum), žluťucha lesklá (Thalictrum lucidum), ocún jesenní (Colchicum autumnale), krvavec toten (Sanguisorba officinalis), vrbina obecná (Lysimachia vulgaris) a tužebník jilmový (Filipendula vulgaris). Okolní bývalý zámecký park má charakter lehce degradovaného tvrdého luhu, avšak bez významné příměsi exotických dřevin a s vysokou estetickou hodnotou. Lokalita je známa především jako refugium vzácných a ohrožených rostlinných druhů. Z orchidejovitých zde roste vstavač vojenský (Orchis militaris), v. bahenní (O. palustris), prstnatec pleťový (Dactylorhiza incarnata), p. májový (D. majalis), kruštík bahenní (Epipactis palustris) a pětiprstka žežulník (Gymnadenia conopsea). Z dalších ohrožených druhů se vyskytují: hadilka obecná (Ophioglossum vulgatum), kostival český (Symphytum bohemicum), kosatec sibiřský (Iris sibirica) a ožanka čpavá (Teucrium scordium). V relativně nedávné minulosti jsou uváděny i Crepis praemorsa, Laserpitium pruthenicum (Pivničková 1986), recentní výskyt nebyl potvrzen. Recentně provedený malakologický průzkum (Ložek in litt.) prokázal výskyt některých vzácných druhů měkkýšů vázaných na střídavě vlhké louky na karbonátových podkladech či trvale vlhké louky – například Vertigo angustior, V. pygmaea, V. antivergo, Vallonia enniensis a Perpolita petronella. V parku se vyskytují běžné lesní druhy ptactva. Zoologický průzkum provedený v souvislosti s přípravou plánu péče o EVL (Šamata a Čížek 2010) prokázal výskyt některých vzácnějších druhů živočichů - z obojživelníků například skokan štíhlý (Rana dalmatina) a s. skřehotavý (R. ridibunda), z ptáků například strakapoud prostřední (Dendrocopos medius) a datel černý (Dryocopus martius), krahujec obecný (Accipiter nisus), sýček obecný (Anthene noctua), holub doupňák (Columba oenas), z netopýrů netopýr parkový (Pipistrellus nathusii).
2. Stav EVL a předmětů ochrany 2.1 Předměty ochrany a jejich cílový stav Stanoviště Kód předmětu ochrany: 7230 Název předmětu ochrany: Zásaditá slatiniště Rozloha (ha): 0,7194 Relativní rozloha (%): 2,14 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: dobrá hodnota Cílový stav předmětu ochrany: Udržení současného stavu biotopu s výskytem zvláště chráněných nebo ohrožených druhů (zejména čeledi Orchideaceae) pravidelným managementem (kosení). Tento typ managementu zde v současnosti probíhá.
Kód předmětu ochrany: 91F0 Název předmětu ochrany: Smíšené lužní lesy s dubem letním (Quercus robur), jilmem vazem (Ulmus laevis), j. habrolistým (U. minor), jasanem ztepilým (Fraxinus excelsior) nebo j. úzkolistým (F. angustifolia) podél velkých řek atlantské a středoevropské provincie (Ulmenion minoris) Rozloha (ha): 31,6528 Relativní rozloha (%): 93,99 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: významná hodnota Cílový stav předmětu ochrany: Udržení či zlepšení současného stavu (proředění keřového patra, ponechání doupných stromů a padlých kmenů), při lesním hospodaření udržet přirozenou skladbu dřevin případně skladbu dřevin zlepšit ve prospěch stanovištně původních (odstranění výsadeb smrku a topolu).
2.2 Nároky předmětů ochrany Stanoviště Kód předmětu ochrany: 7230 Název předmětu ochrany: Zásaditá slatiniště Popis nároků předmětu ochrany: Rašeliniště sycená převážně minerálně bohatší podzemní vodou, u vápnitých slatinišť s vysokým obsahem vápníku a dalších iontů. Zahrnují údolní i svahová prameništní rašeliniště zpravidla s nižší mocností organogenních usazenin. Biotop je nejvíce ohrožen odvodněním a jinými zásahy do vodního režimu, eutrofizací, mechanickým narušením těžkou technikou nebo zvěří, absencí vhodného managementu a zalesňováním. Lokality by se především neměly hnojit a využívat pro pastvu hospodářských zvířat, při výskytu biotopu v pastevním areálu je nezbytné jeho oplocení. Biotopy (zejména vápnitá slatiniště) zpravidla vyžadují alespoň občasný management, jinak dochází ke zhoršování jejich stavu. Pouze u některých trvale zamokřených nízkoproduktivních mechových společenstev nemusí být management vůbec nutný nebo postačí dlouhý interval. U zachovalých porostů na vodou vydatně sycených stanovištích lze např. interval sečení prodloužit až na 3 – 5 let. Dobu sečení je třeba přizpůsobit regionálním poměrům i zralosti semen přítomných ohrožených druhů rostlin. Optimální je kosit v suché periodě v pozdním létě. V horských oblastech, na více zamokřených stanovištích a při výskytu vybraných ohrožených druhů (např. vstavačovité) se doba seče obecně posouvá k pozdějším termínům. Dobu seče a periodu lze upřesnit dle přítomnosti expanzivní dominanty, je např. možné kosit v některém roce 2x s první sečí na jaře. Obecně je nutné zabránit eutrofizaci stanoviště z okolních zdrojů (skládky hnoje, aplikace kejdy nebo příliš intenzivní pastva v těsném okolí, apod.). TYP MANAGEMENTU - Sečení s odklizením zelené píce, sečení se sušením píce a odvozem sena VHODNÝ INTERVAL - 1x 1 – 2 roky, příp. 2x ročně, v některých případech bez zásahu MIN. INTERVAL - 1x za 3 – 5 roků, nebo bez zásahu PRACOVNÍ NÁSTROJ / HOSP. ZVÍŘE - Ruční nástroje - kosa, křovinořez Kalendář pro management – červenec – srpen, případně červen, září
Kód předmětu ochrany: 91F0
Název předmětu ochrany: Smíšené lužní lesy s dubem letním (Quercus robur), jilmem vazem (Ulmus laevis), j. habrolistým (U. minor), jasanem ztepilým (Fraxinus excelsior) nebo j. úzkolistým (F. angustifolia) podél velkých řek atlantské a středoevropské provincie (Ulmenion minoris) Popis nároků předmětu ochrany: Stanoviště tvrdého luhu (biotop L2.3) je tvořeno povětšinou tříetážovými porosty s převahou dubu nebo jasanu, vyskytujících se v říčních úvalech a nížinných pánvích na těžších půdách, často ve větší vzdálenosti od vodního toku, kde střídá biotop měkkých luhů. Další významnou dřevinou stromového patra je v poslední době ustupující jilm habrolistý (Ulmus minor), na jižní a střední Moravě doprovázený jasanem úzkolistým (Fraxinus angustifolia). Vtroušeně se vyskytují jilm vaz (Ulmus laevis), javor babyka (Acer campestre), střemcha obecná (Prunus padus) a lípa srdčitá (Tilia cordata), v sušších polohách ještě habr obecný (Carpinus betulus), na vlhčích lokalitách se lze setkat s olší lepkavou (Alnus glutinosa) a topolem černým (Populus nigra). Porosty bývají pravidelně nebo alespoň občas zaplavované, hladina podzemní vody je během roku rozkolísaná. Keřové patro je tvořeno hlavně zmlazujícími dřevinami a keři, v přezvěřených lesích může úplně chybět. V bohatém bylinném patře převažují vlhkomilné a mezofilní druhy, typický je bohatý jarní aspekt. V případě tvrdých luhů se jedná o stanoviště člověkem dlouhodobě přímo (dřevinná skladba a tvar lesa) i nepřímo (zejména úpravy vodního režimu) ovlivňovaná. Zmenšování celkové rozlohy lužních lesů v minulosti bylo důsledkem rozšiřujícího se zemědělského využívání krajiny. Hlavním negativním faktorem však byly zejména nevhodné regulační úpravy vodních toků v minulém století, díky nimž došlo na mnohých místech ke zcela zásadnímu narušení vodního režimu dříve periodicky zaplavovaného území. Dřívější využívání lesů mělo v mnoha případech výrazný dopad na strukturu porostů. Důsledkem uvedeného způsobu hospodaření byl převážně střední les a pařeziny, později převedené na les vysoký. Mnoho porostů má v současné době charakter předrženého středního lesa. Negativním vlivem je zajisté přeměna druhové skladby, výsadba monokultur nevhodných dřevin a šíření invazních druhů. Pro ochranu stanovišť tvrdého luhu je důležité hlavně udržení, případně obnova vodního režimu, nezbytného pro zachování příznivého stavu těchto lesů. V místech meliorovaných a regulovaných toků je pro znovuvytvoření vhodných podmínek nutné navrácení vody do odvodněných částí šetrnou revitalizací, případně umělé zatopení na místech s omezeným výskytem přirozených záplav. V druhové skladbě porostů by měly být zastoupeny pouze původní druhy dřevin, není žádoucí další rozšiřování výsadeb hybridních topolů a jiných nepůvodních druhů. Zvláštní pozornost by se měla věnovat šíření invazních dřevin a bylin, mající zásadní vliv na původní společenstva. V porostech s menším zastoupením jasanu či topolu černého je vhodné udržet jejich současný podíl, v případě většího výskytu zajistit podíl těchto dřevin dle modelu přirozené skladby i přesto, že jasan ani topol nejsou označeny jako dřeviny základní, meliorační či zpevňující. Pro zlepšení světlostních podmínek je ve vybraných porostech vhodné zachování či obnova obhospodařování lesa ve formě pařezin či lesa středního. Příznivý vliv na vertikální strukturu a věkovou diferenciaci má šetření porostní podúrovně a keřů, podpora přirozené obnovy a účinná ochrana před zvěří či snižování stavů spárkaté zvěře. Při obnově lesa není vhodné těžit břehové porosty vodních toků s výjimkou výběru (druhového, tvarového, zdravotního) jednotlivých dřevin a nezbytné údržby břehových porostů (riziko překážky a omezení průtoku nebo vzniku břehových nátrží vývratem stromu).
2.3 Řešení konfliktů při zajišťování požadavků různých předmětů ochrany EVL Konflikt není předpokládán
2.4 Konflikt s jinými ochrannými režimy dle ZOPK Intenzitu a termín pravidelného managamentu nelesních (lučních a slatinných) biotopů je nutné přizpůsobit v území se vyskytujícím zvláště chráněným druhům (zejména čeledi Orchideaceae – Orchis militaris, O. palustris, Dactylorhiza incarnata, D. majalis, Gymnadenia conopsea, případně Iris sibirica a Symphytum bohemicum). V praxi to znamená provádět seč až v pozdějších termínech po odkvětu a vysemenění zmíněných druhů. Optimálním termínem se jeví druhá polovina července a počátek srpna, interval by měl být každoroční (jednou ročně, v extrémně vlhkých letech jsou možná i dvě seče, druhá seč na počátku září), v suchých letech je možné naopak i jednou za dva roky. Vhodné je též pravidelné odstraňování náletu (v dvou až tříletém intervalu), viz například Jersáková et Kindlmann (2004). Plošky s výskytem kosatce sibiřského (resp. jeho trsy) je možné ponechávat nepokosené či kosit s dvou až tříletým intervalem. S ohledem na možný výskyt vzácnějších druhů bezobratlých (zejména hmyzu) je možné aplikovat mozaikovitou seč (ponechávat nepokosenou nejméně 1/5 lokality, zároveň je ale nutné důsledně zajistit, aby v daném roce nepokosená část byla posečena v roce následujícím) nebo ponechávat živné pásy (vhodnější je ovšem první varianta). Výše uvedený management je vhodný i pro vzácnější druhy měkkýšů, které se na lokalitě vyskytují. V případě lesních biotopů konflikty nejsou předpokládány.
2.5 Využívání EVL a zhodnocení jeho důsledků pro předměty ochrany Stručná charakteristika a vliv činnosti
Louka je pravidelně kosena v rámci péče o PR Slatinná louka u Liblic, potažmo o celé EVL (v souladu se schválenými plány péče, Anonymus 2007, resp. Šamata & Čížek 2010). Pravidelné kosení ve vhodném termínu je nezbytným předpokladem pro zachování předmětu ochrany (zásaditých slatinišť) a vzácných a ohrožených druhů rostlin (zejména orchidejí). Proto pravidelný management (kosení) pozitivně ovlivňuje předmět ochrany a vzácné druhy rostlin (i proto, že je termín kosení přizpůsoben vysemenění cílových druhů, například orchidejí) . Zejména v době kvetení orchidejí bývá lokalita poměrně hojně navštěvována fotografy a zájemci o botaniku, což může působit ojedinělé poškození (sešlapem) zvláště chráněných druhů, nicméně na společenstvo samotné (slatiniště) tato činnost negativní důsledek víceméně nemá (ojediněle mohou být podél pěšinek zavlékány některé ruderální druhy). V minulosti byla rozloha lučních porostů v území větší (viz historické ortofotomapy z padesátých let), ale rozsáhlejší louka při SV hranici území byla později zalesněna zejména rychle rostoucími hybridními topoly. V minulosti byly v souvislosti s realizací plánu péče odstraněny náletové dřeviny v louce a v lemových společenstev (na kontaktu s lesem). Zároveň byly redukovány dřeviny vyskytující se v ploše louky (všechny dřevin pod průměr kmene 20 cm). Okolní lesní porost je ponechán víceméně přirozenému vývoji, pouze kultury hybridních topolů na východním okraji EVL jsou postupně nahrazovány výsadbou původních dřevin, což je v souladu předmětem ochrany (smíšené lužní lesy) a postupně jsou také nahrazovány odumírající jasany druhově pestřejší skladbou dřevin (tak aby porosty lépe odpovídaly svým složením přirozenému stavu - tj. podporovány jsou duby či javory). V okrajových částech dochází k občasné nelegální těžbě a krádežím dřeva. V lesních porostech (zejména těch mladších) páchá škody přemnožená zvěř, které se do území stahuje z okolní převážně zemědělské krajiny. Z výše uvedených důvodů plánuje majitel pozemků - Akademie věd ČR - obnovu ohraničení (oplocení) celého zámeckého parku. V současnosti je v území postupně realizován projekt na obnovu (optimalizaci) vodního režimu v zámeckém parku, který spočívá v revitalizaci (čištění) systému vodních příkopů v území, v obnově vodních ploch atd. První etapa projektu již proběhla a je v souladu s nároky předmětů ochrany a vodní režim na lokalitě zlepšila (výsledky projektu jsopu monitorovány orgány ochrany přírody). V druhé (připravované fázi) je plánována obnova obvodových napaječů a čištění příkopů při západní hranici EVL. Dále je plánována obnova vodních ploch na JZ okraji EVL (tyto nádrže nebou využívány k chovu ryb a budou mimo jiné sloužit jako refugium pro obojživelníky, zejména pro jejich rozmnožování), plánovaná obnova spočívá zejména v odstranění náletových dřevin a odstranění bahnitých nánosů. Dále jsou postupně rekonstruovány lesní cesty Na okrajích lesa v kontaktu s obcí je divoce skládkován zahradní odpad, les je protkán sítí cest, pěší cesta vede i napříč loukou, avšak významnější negativní dopad na předměty ochrany nebyl pozorován (dochází pouze k mírné ruderalizaci okrajů cest a lesních okrajů či v plochách s deponovaným zahradním odpadem). EVL Zámecký park Liblice spadá pod Konferenční centrum AV ČR, které spravuje vedle zámeckého parku i přilehlý zámek a jeho nejbližší okolí. Územím vedou turistické značky a v roce 2007 zde byla instalována naučná stezka. Vedle pěší a cykloturistiky jsou lesní cesty využívány i k vyjížďkám na koních.
2.6 Související platné dokumenty ve vztahu k předmětům ochrany dle speciálních zákonů Plány péče Název ZCHÚ: PP Zámecký park Liblice Autor: J. Šamata a O. Čížek (eds) Schválil: KÚ Středočeského kraje Datum schválení: 6. 2. 2012 Platnost od-do: 1. 1. 2011 - 31. 12. 2020 Název ZCHÚ: PR Slatinná louka u Liblic Autor: Anonymus Schválil: KÚ Středočeského kraje Datum schválení: 23. 3. 2007 Platnost od-do: 1. 1. 2007 - 31. 12. 2016
3. Péče o EVL 3.1 Popis optimálního způsobu péče o předměty ochrany Zásadité slatiniště (a obecně všechny luční porosty v EVL): nezbytným předpokladem pro uchování stávajícího předmětu ochrany a zvláště chráněných druhů zde se vyskytujících je pravidelné kosení jednou ročně. Tento požadavek je zde přizpůsoben některým vzácnějším druhům rostlin, jako jsou orchideje nebo kosatec sibiřský (to se týká zejména pozdějšího termínu seče, připadně intervalu managementu). Vhodná je mozaikovitá seč s ohledem na některé skupiny bezobratlých s ponecháním neposečené biomasy (nejméně 1/5). Vždy je ale nutné důsledně dbát, aby tyto plochy byly posečeny v následujícím roce. Posečenou biomasu je nutné v každém případě z území odstranit. Lokálně jsou přípustné maloplošné zásahy zlepšující vodní režim na lokalitě a ovlivňující zvýšení hladiny spodní vody. V lučních porostech je možné jednorázově odstraňovat dřeviny (zejména s ohledem na potřebu snížení zastínění přilehlých ploch a vysušování). Luční porosty je vhodné postupně rozšiřovat (postupným proředěním přilehlých lesních porostů a lesních lemů přiléhajících k slatinné louce). Seč by měla probíhat v termínu mezi 15.7. a 15.8, jednou za tři roky je vhodné posunout seč ještě později (přelom srpna a září). Plochy s Iris sibirica je třeba kosit v dvouletém intervalu. Optimální variantou je pro seč využít ruční kosení, přípustná je i lehká mechanizace, méně vhodné je sečení traktorem (kvůli negativním dopadům na půdu), nicméně i tato varianta je přípustná (zvláště pokud nebude těžká mechanizace pro seč využíváná každoročně a bude střídána šetrnějšími managementovými prostředky). Přípustné je i lokální snížení terénu do blízkosti průměrné hladiny podzimní vody (travní drn by ale měl být navrácen na místo, po odstranění části půdního horizontu), jedná se o snížení o ca 0,5 m. Samozřejmostí je odstraněnou biomasu (seno, vykácené dřeviny a křoviny, část půdního horizontu) z území (z luční části) bez výjimky odvézt (nelze ji zde deponovat a to ani dočasně). Lesní porosty je možné ponechávat bez managementových zásahů. Při případné obnově lesních porostů je třeba podpořit přirozené druhové složení stromového patra výsadbami dubu, jilmu a javoru (případně topolu černého). Naopak nežádoucí je výsadba geograficky nepůvodních dřevin, zejména hybridních topolů. V porostech s dominantními jasany (které místy odumírají) je vhodná postupná přeměna na porosty s pestřejší druhovou skladbou stromového patra. Na kontaktu s lučními porosty je možné postupné odstraňování keřového patra a postupné prosvětlování patra stromového tak, aby se vytvořila přechodná zóna mezi zapojeným lesem a lučními biotopy. Zapojené keřové patro a podúrovňové dřeviny je vhodné odstraňovat i ve zbývajících lesních porostech (parkové porosty). Při obnově lesa je třeba ponechávat výstavky původních dřevin (zejména dubu) a ponechávat ležet část kmenů. Část starých jedinců (především duby) a doupné stromy je při těžbě dřeva nutné ponechat až do fáze rozpadu. Výhledově je v některých částech nutné odstranit nevhodné dřeviny, zejména smrk a kulturní výsadby hybridních topolů a ty postupně nahrazovat přirozenou druhovou skladbou dřeviny (zejména dubu), které budou věkově a prostorově diferencovány. Je nutné brát ohled na to, že nejde o les v pravém slova smyslu, ale nýbrž o zámecký park (v katastru nemovitostí jsou tyto porosty v kategorii ostatní plocha – zeleň). Protože zde není zpracováván žádný LHP a nedochází zde k lesnímu hospodaření ve smyslu hospodářských lesů. Při odstraňování keřů a případně dřevin nižšího stromového patra je možné pařízky ošetřit selektivními bioherbicidy, aby se zabránilo jejich zmlazování a vytvoření hustších porostů, nicméně optimální a důrazně doporučené je se využívání chemických prostředků tohoto charakteru v území vyvarovat. Podrobnosti jsou uvedeny v platných plánech péče o EVL a PR Slatinná louka.
3.2 Navrhovaná opatření Opakovaná opatření Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření
Vhodný interval Kalendář pro management
1 Ruční kosení Kosení 7230 Optimální způsobem je ruční kosení v poněkud pozdějším termínu, než bývá zvykem (polovina července až srpna) s ohledem na možnost vysemenění zejména orchidejí. 1x za tři roky seč posunout na konec srpna a počátek září, ostrůvky s výskytem kosatce sibiřského je třeba obsekávat (a případně kosit s dvou až tříletým intervalem). Vhodné je použití mozaikovité seče s ponecháváním ca 1/5 nepokosené části (tu nutné je v následujícím roce bezpodmínečně pokosit).Sklizenou biomasu po usušení je nutné z území odstranit.Ruční kosení je možné nahradit lehkou mechanizací, méně vhodné je kosení traktorem (traktorové kosení by rozhodně nemělo probíhat každoročně - optimálně jen 1x za tři až čtyři roky, je vhodné jej střídat šetrnějšími způsoby). 1 x za 1 rok / let 15.7.-15.8.
Poznámka
4. Závěrečné údaje 4.1 Použité podklady Anonymus (2007): Plán péče Přírodní rezervace Slatinná louka u Liblic na období 2007-2016. – Ms. Depon. in: Krajský úřad Středočeského kraje, Praha. Háková A., Klaudisová A. & Sádlo J. (eds) (2004): Zásady péče o nelesní biotopy v rámci soustavy Natura 2000. - Planeta XII, 3/2004: 1-144. Jersáková J. & Kindlmann P. (2004): Zásady péče o orchidejová stanoviště. - Kopp, České Budějovice. Kolbek J., Krahulec F. & Hrouda L. (1979): Slatinná louka u Liblic – zachovalý zbytek polabských černav. - Zpr. Čs. Bot. Společ. 14: 143-148. Ložek V. (1989): Měkkýši obory v Liblicích. - Bohemia centralis 18: 195–200. Pivničková M. (1986): Botanický inventarizační průzkum NCHPV Slatinná louka u Liblic. – Ms. Depon. In: Krajský úřad Středočeského kraje, Praha. Šamata J. & Čížek O. (2010): Plán péče o zvláště chráněné území – evropsky významnou lokalitu Zámecký park Liblice (návrh na vyhlášení) na období 2011-2020. - Ms. Depon. in: Krajský úřad Středočeského kraje, Praha.
4.2 SDO zpracoval Organizace: AOPK ČR, Krajské středisko Praha a střední Čechy Zpracovatel: Mgr. Michal Štefánek E-mail:
[email protected] Organizace: KS Praha a Střední Čechy Zpracovatel: Ing. Jaroslav Pipek E-mail:
[email protected] Organizace: KS Praha a Střední Čechy Zpracovatel: Mgr. Josef Spilka E-mail:
[email protected] Datum zpracování:
5. Seznam zkratek AOPK ČR
Agentura ochrany přírody a krajiny ČR
ES
Evropský seznam
EVL
Evropsky významná lokalita
OP ZCHÚ
ochranné pásmo zvláště chráněného území
SDO
Souhrn doporučených opatření
ÚSOP
Ústřední seznam ochrany přírody
ZCHÚ
zvláště chráněné území
ZOPK
zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších předpisů
6. Přílohy 6.1 Orientační mapa evropsky významné lokality CZ0210008_Zamecky_park_Liblice_orientacni_mapa.pdf
6.2 Mapa způsobu zajištění ochrany EVL CZ0210008_Zamecky_park_Liblice_zpusob_zajisteni_ochrany.pdf
6.3 Mapa zákresů managementových opatření na vymezených plochách CZ0210008_Zamecky_park_Liblice_Koseni.pdf
6.4 Rámcová směrnice pro lesní stanoviště CZ0210008_Zamecky_park_Liblice_ramcova_smernice.doc
