Souhrn doporučených opatření pro evropsky významnou lokalitu
V hladomoří CZ0213802
1. Základní identifikační a popisné údaje 1.1 Základní údaje Název: V hladomoří Kód lokality: CZ0213802 Kód lokality v ÚSOP: 2614 Rozloha (ha): 146,6388 Biogeografická oblast: kontinentální Zařazení EVL na evropský seznam: 2008/25/ES Zařazení EVL na národní seznam: nařízení vlády č.132/2005 Sb., příloha 113 nařízení vlády č.371/2009 Sb., příloha 113
1.2 Způsob zajištění ochrany Zvláště chráněná území (ZCHÚ) NENÍ Ochranné pásmo zvláště chráněného území (OP ZCHÚ) NENÍ Poznámkové pole ke způsobu zajištění ochrany navrženo vyhlášení PP Smluvní ochrana dle § 39 ZOPK NENÍ Základní ochrana dle § 45c, odst. 2 ZOPK Celková rozloha území chráněného dle režimu základní ochrany (ha): 146,6388 Relativní rozloha území chráněného dle režimu základní ochrany (%): 100
Jiná území chráněná podle národní legislativy, evropské legislativy nebo mezinárodních úmluv v překryvu s EVL Ptačí oblasti NEJSOU
1.3 Územně správní příslušnost Středočeský kraj Dotčené obce Březová-Oleško, Vrané nad Vltavou
Dotčená katastrální území Březová u Zvole, Oleško u Zvole, Vrané nad Vltavou
1.4 Stručná charakteristika území Ekotop Geologie: Území je tvořeno proterozoickými horninami pospilitové série – živinami chudými, kyselými páskovanými břidlicemi, jílovci a drobami. Na jižním okraji území je skalní výchoz černých břidlic lečických vrstev, které jsou proniknuté silicity. Na několika místech je svah napříč proniknut alterovaným žilným bazaltem (diabasem), vzácně také proterozoickým vápencem. Tyto faktory výrazně přispívají k biodiverzitě zdejších biotopů. Geomorfologie: Lokalita leží na pomezí hned tří geomorfologických jednotek: Pražské plošiny, Brdské vrchoviny a Benešovské pahorkatiny.
Reliéf: Jedná se o prudké pravobřežní svahy vltavského kaňonu s převažující JZ-Z orientací. Pedologie: Kambizemě s rozsáhlými plochami rankerů. Velký význam pro vegetaci mají také kvartérní sedimenty; maloplošně se vyskytují sprašové kapsy a místy je zachována pleistocénní říční štěrkopísková terasa. Krajinná charakteristika: Strmé a špatně přístupné svahy vltavského kaňonu pokrývají přirozené listnaté lesy, které se na prudkých svazích rozvolňují až přecházejí do primárního bezlesí skalních stepí. Území patří do fytochorionu Středního Povltaví. Vzhledem k výrazně působícímu říčnímu fenoménu zde najdeme celou škálu druhů a společenstev od chladnomilných až po xerotermní. Biota Území je z převážné části pokryto přírodě blízkým lesem. Rozlohou převládají dubohabřiny (L3.1), vyskytující se zejména při úpatí svahů a na plošině na temeni kaňonu, které vykazují přechody ke kyselým doubravám, teplomilným doubravám a místy k suťovým lesům. Druhým nejhojnějším lesním biotopem jsou acidofilní doubravy as. Luzulo-Quercetum (L7.1), s různým poměrem dubu zimního (Quercus petraea) a borovice lesní (Pinus sylvestris) ve stromovém patře. Občas bývá přimíšen modřín. Tyto doubravy tvoří kontinuální přechody do acidofilních dubohabřin nebo do teplomilných doubrav. Fyziognomicky jde buď o vzrostlejší lesy na plošinách a mírných svazích, nebo o extrémní typy (zakrslé křivolesy) na rozpadech drobových skal na prudších svazích. Velká část biodiversity je vázána na dobře vyvinuté acidofilní teplomilné doubravy as. Sorbo-Quercetum (L6.5B), které se vyskytují na prudších svazích a vytvářejí tak zakrslé a často i rozvolněné porosty. Ochranářsky velice hodnotné jsou i maloplošné výskyty bazifilních teplomilných doubrav (L6.4). Na prudších svazích s hlubší půdou, které nejsou tolik exponované, se nacházejí suťové lesy as. Aceri-Carpinetum (L4). Přírodovědně vysoce hodnotný je ekosystém skalních stepí (T3.1) sv. Alysso-Festucion pallentis. Na prudkých skalách s minimem půdy se vyskytuje společenstvo tařice skalní (Aurinia saxatilis) as. Alysso-Festucetum pallentis. Na již ne tak prudkých svazích jsou podmínky pro růst rostlin poněkud příznivější a tak je na těchto plochách výrazně vyšší druhová diverzita (as. Potentillo arenariae-Festucetum pallentis). Lokálně se na místech s hlubší půdou (sprašová kapsa) vyskytuje společenstvo s kavylem Ivanovým (Stipa pennata) (T3.3). Na přechodu skalní stepi a teplomilné doubravy se vyskytují teplomilná lemová společenstva (T4.1) s hojným kakostem krvavým (Geranium sanguineum) a třemdavou bílou (Dictamnus albus). Důležitým prvkem jsou také maloplošné výskyty zalesněných i otevřených sutí. Místy se vyskytují nízké xerofilní křoviny (K4A) s druhy: skalník celokrajný (Cotoneaster integerrimus), jalovec obecný (Juniperus communis) a jeřáb dunajský (Sorbus danubialis). Na skalách je vyvinuta sporá štěrbinová vegetace (S1.2) se sleziníkem severním (Asplenium septentrionale), v místech obohacených vápníkem se vyskytuje i vegetace se sleziníkem routičkou (Asplenium ruta-muraria).
2. Stav EVL a předmětů ochrany 2.1 Předměty ochrany a jejich cílový stav Stanoviště Kód předmětu ochrany: 40A0 Název předmětu ochrany: Kontinentální opadavé křoviny Rozloha (ha): 0,6129 Relativní rozloha (%): 0,42 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: významná hodnota Cílový stav předmětu ochrany: udržet výchozí stav i rozlohu
Kód předmětu ochrany: 6190 Název předmětu ochrany: Panonské skalní trávníky (Stipo-Festucetalia pallentis) Rozloha (ha): 1,1611 Relativní rozloha (%): 0,79 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: významná hodnota Cílový stav předmětu ochrany: zachovat výchozí stav i rozlohu
Kód předmětu ochrany: 8220 Název předmětu ochrany: Chasmofytická vegetace silikátových skalnatých svahů Rozloha (ha): 0,4571 Relativní rozloha (%): 0,31 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: významná hodnota Cílový stav předmětu ochrany: zachovat výchozí stav i rozlohu
Kód předmětu ochrany: 9170 Název předmětu ochrany: Dubohabřiny asociace Galio-Carpinetum Rozloha (ha): 40,042 Relativní rozloha (%): 27,31 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: významná hodnota Cílový stav předmětu ochrany: zachovat stávající rozlohu, šetrným lesnickým hospodařením zlepšit věkovou a druhovou strukturu (odstranění nepůvodních druhů dřevin)
Kód předmětu ochrany: 9180 Název předmětu ochrany: Lesy svazu Tilio-Acerion na svazích, sutích a v roklích Rozloha (ha): 8,0802 Relativní rozloha (%): 5,51 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: významná hodnota Cílový stav předmětu ochrany: zachovat výchozí rozlohu; zlepšit druhovou skladbu odstraněním nepůvodních druhů dřevin
Druhy Název předmětu ochrany: přástevník kostivalový * Callimorpha quadripunctaria Kód předmětu ochrany: 1078 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu Populace
Min
Max
Jednotka Kategorie Podíl populace
Zachovalost Izolace
Celkové hodnocení
stálá populace
běžná
2%≥p>0%
dobré zachování
populace není významná izolovaná, leží hodnota uvnitř rozšířeného areálu druhu
Cílový stav předmětu ochrany: zajistit dlouhodobou udržitelnost populace v EVL především zachováním vhodných stanovišť * označuje prioritní druh
2.2 Nároky předmětů ochrany Stanoviště Kód předmětu ochrany: 40A0 Název předmětu ochrany: Kontinentální opadavé křoviny Popis nároků předmětu ochrany: Biotop K4A Nízké xerofilní křoviny, primární křoviny na skalách s druhy rodu Cotoneaster jsou nízké křoviny s převahou skalníku celokrajného, případně s. černoplodého (Cotoneaster integerrimus, C. melanocarpus) jsou obvykle maloplošné (do 30 m2), někdy vytvářejí mozaikovité porosty s okolní vegetací (suchými trávníky T3 a bylin¬nými lemy T4). Přirozenou součástí některých porostů jsou vysoké keře jalovce, dříšťálu a zejména až stromovitého jeřábu muku (Juniperus communis, Berberis vulgaris, Sorbus aria agg.). Porosty jsou vázány na extrémní stanoviště skalních srázů, jejich horních hran, teras a rozsedlin s mělkými, suchými a kamenitými půdami. Podkladem mohou být skoro všechny horniny tvořící tvrdé skály. Skalníkové křoviny může silně poškodit pastva a šíření druhů keřů příslušných k jednotce K3, ale tyto případy jsou dosti vzácné. MANAGEMENT VHODNÝ TYP MANAGEMENTU - Mechanické odstraňování náletu dřevin, zapěstování stabilního okraje křovin VHODNÝ INTERVAL - 5 roků MIN. INTERVAL - 30 roků PRACOVNÍ NÁSTROJ / HOSP. ZVÍŘE - Ruční nástroje Kalendář na management – druhá polovina října – první polovina března, případně druhá polovina června – první polovina října, druhá polovina března MANAGEMENT MOŽNÝ TYP MANAGEMENTU - Chemické odstraňování náletu dřevin VHODNÝ INTERVAL - 1 rok až do likvidace PRACOVNÍ NÁSTROJ / HOSP. ZVÍŘE - Herbicidy Porosty jsou velmi stabilní a většinou nepotřebují údržbu. Skalník je světlomilný a roste pomalu. Porosty proto neexpandují, a pokud přece jen, jejich řídký zápoj okolní světlomilné druhy výrazně neohrožuje. Spíše vzácné je také stárnutí a přerůstání porostů, uchycování stromů a sukcese ve vysoké křoviny či les. Navržený pětiletý interval proto znamená na většině lokalit jen kontrolu a případné drobné a lokální zásahy, nikoli pravidelný management.
Kód předmětu ochrany: 6190 Název předmětu ochrany: Panonské skalní trávníky (Stipo-Festucetalia pallentis) Popis nároků předmětu ochrany: Biotop T3.1 Skalní vegetace s kostřavou sivou se vyskytuje se na výslunných skalnatých svazích a skalách na různých typech tvrdých hornin od vápenců až po horniny krystalinika. MANAGEMENT VHODNÝ - PRIMÁRNÍ BEZLESÍ TYP MANAGEMENTU - Mechanické odstraňování náletu a nepůvodních druhů rostlin v kombinaci s bodovým chemickým VHODNÝ INTERVAL - 1x za 5 roků (v případě potřeby) MIN. INTERVAL - 1x za 10 roků PRACOVNÍ NÁSTROJ / HOSP. ZVÍŘE - Ruční nástroje, herbicidy
MANAGEMENT VHODNÝ -SEKUNDÁRNÍ VÝSKYTY A MOZAIKY TYP MANAGEMENTU - Pastva jednorázová doplněno mechanickým odstraňováním náletu a nepůvodních druhů rostlin v kombinaci s bodovým chemickým VHODNÝ INTERVAL - 1x za 2 roky MIN. INTERVAL - 1x za 5 roků PRACOVNÍ NÁSTROJ / HOSP. ZVÍŘE - Koza+ruční nástroje a herbicidy, Ovce, koza v poměru 5:1 Původní bezlesí se udržuje samo bez managementu, vyřezávání náletů se týká jen dřevin, které nepříznivě ovlivňují stanoviště a jeho okolí (stanovištně a geograficky nepůvodní a invazní druhy: hlavně akát, jasan a borovice černá); přitom je možno vyřezávat i další dřeviny příliš stínící danou vegetaci. Vegetace na druhotně odlesněných plochách se často vyskytuje v mozaikách s ostatními trávníky (převážně T3) – management se řídí podle typu biotopu (většinou T) z mozaiky; při regulované pastvě je nutnost navýšit procento koz ve stádu, případně použít jenom kozy (podle strmosti svahu). Jehličnany je možno odstraňovat po celý rok, vhodnější termín je však mimo vegetační období. Vyřezávání listnáčů je nejúčinnější na sklonku vegetačního období před počátkem shromažďování asimilátů do kořenů; po řezu je nezbytná aplikace herbicidu na pařez (např. ROUNDUP, koncentrace 50%). Zamezení kořenové výmladnosti lze realizovat vylamováním nebo aplikací herbicidu na list v dalším roce po zásahu. V tomto případě je nutné zamezit rozšíření přípravku na cenné porosty (např. ochranný tunel apod.). Pro vegetaci vyskytující se v mozaice s přirozeným lesním porostem platí pravidla určená pro daný typ lesa. Při výskytu ohrožených a cenných světlomilných druhů je žádoucí zachování lesních světlin. U cenné vegetace vyskytující se v lesních kulturách s nepůvodními dřevinami je nutná údržba lesních světlin. Jarní pastva je pro stádo vhodnější a má větší účinek, stařinu zvířata odmítají. Na některých lokalitách se také šíří kustovnice cizí (Lycium barbartum) a je nutná její likvidace.
Kód předmětu ochrany: 8220 Název předmětu ochrany: Chasmofytická vegetace silikátových skalnatých svahů Popis nároků předmětu ochrany: Pro porosty skalních štěrbin (S1.2) je typická převaha kapraďorostů, např. z rodů sleziník, kapraď a osladič (Asplenium, Dryopteris, Polypodium sp. div.), a četných mechorostů. Biotopy jsou citlivé vůči umělým zásahům, ale většina porostů není ohrožená, protože je mimo dosah přímých vlivů člověka. Většinou bez managementu. Světlomilná společenstva podle potřeby asanujeme vyřezáním stínících dřevin. V případě ohrožení je nutno regulovat horolezectví nebo turistiku. Negativní dopad horolezeckých sportovních aktivit lze částečně eliminovat osazením konečných jistících prostředků umožňujících sestup slaněním. Občasný sesuv kamení vyvolaný chůzí lidí po pohyblivých sutích však může být spíše ku prospěchu, protože se tak dostává k povrchu půda původně splavená do hloubi suti.
Kód předmětu ochrany: 9170 Název předmětu ochrany: Dubohabřiny asociace Galio-Carpinetum Popis nároků předmětu ochrany: Toto stanoviště zahrnuje několik typů dubohabřin a jde o široce pojatou jednotku, vyskytující se v 1. - 3. lesním vegetačním stupni. Dominantně zastoupenými přirozenými dřevinami jsou dub zimní (Quercus petraea), d. letní (Q. robur), habr obecný (Carpinus betulus) a lípa srdčitá (Tilia cordata), dle podmínek stanoviště s příměsí dalších dřevin (Betula pendula, Acer campestre, A. platanoides, A. pseudoplatanus, Sorbus torminalis). Ve vyšších polohách 3. LVS se přidává buk lesní (Fagus sylvatica) a jedle bělokorá (Abies alba). Dubohabřiny se vyvinuly nejčastěji na živinami bohatých, hlubokých půdách plošin a svahů v teplých oblastech. Keřové patro je v rozvolněnějších lesích dobře vyvinuto, na jeho rozvoj má ale také vliv početnost zvěře. V zapojenějších lesích většinou chybí. V bylinném patře se projevuje výrazný jarní aspekt, pravidelný je výskyt běžných druhů list. lesů (i bučin), dle podmínek se přidávají více či méně teplomilné druhy. Habitat dubohabřin zahrnuje několik geograficky diferencovaných typů daných podmínkami. Hercynské dubohabřiny (biotop L3.1) jsou nejrozšířenější jednotkou, postihující většinu teplých oblastí Čech a okraj Českého masívu. Vyskytují se od nížin po pahorkatiny, kde jsou v nejvyšších polohách na kontaktu s bučinami. Polonské dubohabřiny (L3.2) zaujímají nížiny a pahorkatiny severní Moravy a vyznačují se výskytem na těžších vlhkých půdách, na jaře zamokřených, s výskytem vlhkomilných a boreálních druhů. Karpatské dubohabřiny (L3.3) jsou v rámci tohoto habitatu zastoupeny hlavně na střední a východní Moravě, na jihu mimo nejteplejší oblasti. V našich podmínkách jsou dubohabřiny dlouhodobě člověkem ovlivňované. Porosty se obhospodařovaly většinou jako lesy nízké a střední, s využitím dobré pařezové výmladnosti habru, vedoucí k jeho upřednostňování, spolu s dubem. Po ukončení výmladkového hospodaření došlo k silnému zapojení přerostlých habrových pařezin na úkor dubu a vymizení mnoha světlomilných, často vzácných druhů rostlin a bezobratlých. Neméně významným jevem je převod lesů na jehličnaté kultury, problémem je šíření invazních dřevin (akát, pajasan) a bylin (ruderalizace vlivem spárkaté zvěře).
Pro zachování stanovišť dubohabřin je důležité především nerozšiřování umělých kultur jehličnanů a nepůvodních dřevin, především smrku. Druhové složení porostů je nutné udržovat v přirozené formě, místy je velmi žádoucí omezování invazních dřevin jako akát či pajasan. Na lesních typech, kde je součástí přirozené skladby také jedle, je vhodné její současný podíl zachovat, případně zvýšit. Pro zlepšení podmínek v porostech a zachování výskytu vzácných druhů je potřebné prosvětlování porostů probírkami, hlavně přerostlých starých pařezin a udržení či obnova lesa nízkého či středního. Ve vybraných chráněných územích by měly být alespoň v některých porostech obnoveny tradiční formy lesního hospodaření. Snížením stavů spárkaté zvěře se může dosáhnout rozvoji keřového patra, omezení ruderalizace porostů a výskytu invazních rostlin.
Kód předmětu ochrany: 9180 Název předmětu ochrany: Lesy svazu Tilio-Acerion na svazích, sutích a v roklích Popis nároků předmětu ochrany: Biotop L4 suťové lesy obsazuje polohy strmých svahů často s výchozy skal a zpravidla hlubší půdy s vysokým obsahem skeletu, bohaté živinami a s velmi dobrou mineralizací listového opadu. Tvoří většinou jen maloplošné porosty. Širokému rozpětí lesních vegetačních stupňů odpovídá i škála dřevin přirozené dřevinné skladby. Převažují rychle rostoucí dřeviny jako javory (klen, mléč), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), lípy (srdčitá, velkolistá), jilm drsný (Ulmus glabra) a ve vyšších polohách i buk lesní (Fagus sylvatica) a jedle bělokorá (Abies alba). Díky specifickým podmínkám a druhové rozrůzněnosti se zpravidla jedná o strukturně bohaté lesy s různým zapojením. Keřové patro je zpravidla dobře vyvinuto, bylinné patro zahrnuje druhy blíže ekologicky nespecializované, s přesahem z bučin, dubohabřin či luhů. Typický je pro suťové lesy výskyt nitrofilních a na vlhkost náročných druhů. Špatná dostupnost těchto lokalit do značné míry omezila rozsah přímých lidských zásahů. Přesto ani zde nebyly zcela vyloučeny. Dnešní porosty jsou tedy jak lidskou rukou téměř nedotčené, tak i lesnicky obhospodařované. Výjimku netvoří ani porosty, které vznikly druhotně na dříve odlesněných plochách. Jejich ohrožení těžbou a obnovou nevhodnými druhy dřevin je zde menší než u jiných lesních biotopů, také proto že plní významnou půdoochrannou funkci. Na strukturu ale mají vliv vysoké stavy spárkaté zvěře. Ochranářský management suťových lesů je na dosti lokalitách přednostně bezzásahový, s ponecháním odumřelé dřevní hmoty. Pokud se v porostech provádějí nějaké zásahy, měly by plně respektovat půdoochrannou funkci lesa, případně tuto funkci dle možností posilovat. Při vyklízení dřevní hmoty ve špatně přístupných terénech je nezbytné využít lanových zařízení. Mělo by být maximálně využíváno stávajícího přirozeného zmlazení, v případě umělé obnovy vysazování druhů stanovištně vhodných. Rozsah obnovních zásahů musí respektovat charakter vlastních porostů a rozlohu tohoto stanoviště v EVL.
Druhy Název předmětu ochrany: přástevník kostivalový * Callimorpha quadripunctaria Kód předmětu ochrany: 1078 Popis nároků předmětu ochrany: Druh preferuje křovinaté skalní lesostepi, výslunné stráně zarostlé keři, řídké teplomilné doubravy, suťové lesy, výslunné lesní průseky a široké lemy lesních cest, především v hluboce zaříznutých údolích řek a potoků. Dospělce lze nejsnáze zastihnout na výslunných a závětrných místech s porosty nektaronosných rostlin – především sadce konopáče (Eupatorium cannabinum). Na obdobných místech se vyskytují i larvy. V Porýní osídluje i bývalé povrchové hnědouhelné doly. Larvy jsou víceméně polyfágní, žijí především na listech různých bylin jako jsou hluchavky (Lamium spp.), šalvěj (Salvia spp.), starčky (Senecio spp.), sadec konopáč (Eupatorium cannabinum), vrbovky (Epilobium spp.), kopřiva (Urtica dioica) aj., a také na některých listnatých dřevinách jako líska (Corylus), ostružiníky (Rubus spp.), zimolezy (Lonicera spp.) a další. Dospělci motýlů preferují jako zdroj nektaru vysoké, silně nektarující druhy bylin, především sadec konopáč (Eupatorium cannabinum), méně pak dobromysl obecná (Origanum vulgare), bez chebdí (Sambucus ebulus), bodláky (Carduus spp.), pcháče (Cirsium spp.) a mrkvovité rostliny (Apiaceae). Jednogenerační druh s výskytem od konce června do začátku září (vrchol doby letu spadá u nás do poslední dekády července a první dekády srpna). Imaga aktivují jak během dne (kdy obě pohlaví především sají nektar) tak i v noci; vrchol aktivity imag je v odpoledních až večerních a časných ranních hodinách. Kopulace probíhá během nočních hodin. Samice kladou vajíčka jednotlivě na živné rostliny. Žír solitérních larev probíhá od září do května následujícího roku, přezimují mladé larvy. Housenky se kuklí při povrchu země v jemném šedavém zápředku. O populační ekologii tohoto druhu neexistují relevantní zdroje. Jedná se o velmi mobilní druh, který je dokonce považován za částečného migranta, v některých letech bývá na vhodných lokalitách velmi početný, charakter výskytu v některých oblastech napovídá na metapopulační strukturu populací. Management lokalit tohoto druhu by měl kopírovat dosavadní péči o dané lokality a uchovat charakter a způsob využívání území v době, kdy byla lokalita navržena. V případě lokalit lesostepního charakteru je nutné zajistit
odstraňování náletových dřevin, regulovat porost mozaikovitým sečením, popř. řízenou extenzivní pastvou. Sečení nelesních ploch provádět vždy mozaikovitě, seč pouze jedenkrát ročně (každoročně ponechávat alespoň 1/4 ploch neposečenou do další seče v následujícím roce, na plochách menších než 5 ha ponechávat 1/3 neposečenou do další seče). V komplexech listnatých lesů je optimální podpořit na vybraných lokalitách návrat k cyklickému pařezinovému způsobu obhospodařování s ponecháváním výstavků, nebo jeho simulaci. Ve vymezených územích je nutno zachovat nebo vytvořit lesní lemy a mozaiku světlin a pasek.
2.3 Řešení konfliktů při zajišťování požadavků různých předmětů ochrany EVL Konflikt není předpokládán
2.4 Konflikt s jinými ochrannými režimy dle ZOPK Konflikt není předpokládán
2.5 Využívání EVL a zhodnocení jeho důsledků pro předměty ochrany Stručná charakteristika a vliv činnosti - Lesní hospodářství všeobecně Většina lesních biotopů v EVL byla doposud formována a udržována lesnickým hospodařením. Z předmětů ochrany jím byly nejvíce ovlivněny hercynské dubohabřiny (9170 - L3.1). Jedná se převážně o porosty se středně starým stromovým patrem. Většina porostů na svazích má výmladkový původ a zjevně byly původně ohospodařovány formou lesa nízkého s ponecháváním jednotlivých výstavků. Rozsáhlejší porosty na svazích jsou nyní zjevně dlouhodobě bez aktivních zásahů. Hospodaří se především na plošinám a mírnějších svazích. Lokálně se nacházejí mladší výsadby dubu a buku. V rámci současné péče o les dochází k odstraňování nemocných a mrtvých stromů (zvláště na přístupnějších místech), což má nepříznivé účinky především na dřevobytný hmyz a ptactvo. Vzhledem k antropogennímu původu porostů je žádoucí i nadále v lesnickém hospodaření pokračovat, je však potřeba jej směrovat k udržení přirozené dřevinné skladby. - Výsadba nepůvodních dřevin V EVL byly částečně stanovišťě přirozených listnatých lesů poškozeny výsadbami smrku ztepilého modřínu opadavého, borovice lesní a především trnovníku akátu. Akát má významný vliv na eutrofizaci půdy a následnou ruderalizaci bylinného patra, včetně vstupu invazních druhů jako je netýkavka malokvětá (Impatiens parviflora). Hromadění surového humusu z opadu jehličnatých dřevin vede k dalšímu okyselování půdy a ochuzování podrostu. Rozsáhlejší jehličnaté porosty jsou soustředěny především v severní části EVL a maloplošně se nacházejí i mladé výsadby jehličnanů, především borovice lesní. Hlavní ohnisko výskytu akátu je v severozápadní části EVL na prudkém svahu nad železniční tratí. Nálety akátu, šířící se z místa výsadby představují též významné ohrožení pro blízké nelesní biotopy. Příhodné stanoviště pro uchycování těchto náletů a vznik sekundárních porostů a tedy i zdrojů dalšího šíření představují také konstrukce zpevňující svahy a skály nad železniční tratí. Údržba drážního tělesa a ochranného pásma dráhy Pod skalami, podél západní strany EVL, prochází železniční trať a v jižním cípu území vstupuje tunelem do skály. Právě na skalách nad tratí se nachází významná část biotopových předmětů ochrany. Mezi potenciálně ohrožené patří i porosty xerofilních křovina nad tunelem, přičemž tyto partie patří k nejhodnotnějším v EVL. Pro zabezpečení drážního tělesa je třeba provádět sanace skal a umisťovat na svahy bariéry proti padajícímu kamení. Skalní bloky se sníženou stabilitou mohou být odtěžovány popřípadě fixovány k podloží. V souvislosti se sanačními pracemi jsou vytvářeny přístupové cesty k některým objektům, dochází také k vyřezávání náletové vegetace. Vliv na předmětné biotopy i na přástevníka může být jak pozitivní, tak negativní. Disturbance a likvidace náletové vegetace se mohou podílet na blokování sukcese, případně pomoci regenerovat degradované stanoviště, zároveň však může docházet k přímé destrukci stanovišť i druhů a zabezpečovací objekty mohou bránit v rozvoji biotopu. Na budovaných bariérách a v sítích na zachytávání suti se mohou uchytávat nálety invazních dřevin (akát, pajasan), což usnadňuje jejich expanzi. Při údržbě samotné dráhy a jejích náspů představuje potenciální environmentnální riziko aplikace biocidů. V současné době (rok 2012) je plánována sanace skal v úseku mezi 33,100 a 33,380 km. Rozsah i způsob plánovaných prací se jeví být šetrnými k zasaženým biotopům, likvidace akátových porostů, která je součástí projektu, je z hlediska péče o EVL zcela žádoucí. - Upuštění od pastvy Na mnoha místech ve Vltavském kaňonu bývala v minulosti typickým managementem xerotermních stanovišť extenzivní pastva domácích zvířat, zejména koz, kterou lze předpokládat i v této lokalitě. Pastva pomáhala
udržovat nelesní a lesostepní biotopy a zajišťovala pravidelné odstraňování živin ze systému. Po jejím opuštění následovaly postupné pomalé zarůstání bezlesí, zahušťování náletových porostů a mezofytizace teplomilných lesních biotopů.´ - Turistika a rekreace; vliv malého až středního rozsahu Jedná se o turisticky značně atraktivní lokalitu, což se projevuje jednak vysokou návštěvností a v minulosti též hustou rekreační zástavbou v okolí. Pohyb rekreantů působí intenzivní disturbanci na navštěvovaných místech. Na exponovaných stanovištích pak dochází k alespoň kvantitativnímu ochuzování vegetace. Časté odhazování odpadků, venčení psů a antropické defekační aktivity, které turistiku doprovázejí, působí nadměrný přísun dusíku do přirozeně oligotrofních stanovišť, což může vést až k šíření mezofilní a ruderální vegetace. Přinejmenším na dvou místech v EVL bylo v minulosti zaznamenáno ukládání odpadu chataři ze sousedních chatových osad.
2.6 Související platné dokumenty ve vztahu k předmětům ochrany dle speciálních zákonů Lesní hospodářské plány / lesní hospodářské osnovy Typ dokumentu: LHO Přírodní lesní oblast: 10 - Středočeská pahorkatina Lesní hospodářský celek / zařizovací obvod: LHC Konopiště Výměra LHC / zařizovací obvod v EVL (ha): 132,6744 Období platnosti LHP (LHO): 1. 1. 2012 - 31. 12. 2021 Organizace lesního hospodářství: Nižší organizační jednotka:
3. Péče o EVL 3.1 Popis optimálního způsobu péče o předměty ochrany Většinu území zaujímají lesní biotopy. Zde by se nadále mělo přednostně hospodařit s využitím stanovištně původních dřevin. Při hospodaření v lesích je třeba šetřit bylinné patro, zejména je žádoucí používat takové technologie, které minimalizují poškození půdního krytu. Zvýšený důraz na šetrné postupy je třeba klást v porostech s druhově bohatým bylinným patrem, opačná situace nastává v ochuzených porostech s řídkým podrostem. Značné škody na podrostu a zmlazení mohou být způsobovány vysokými stavy zvěře. Stáda především muflonů a divokých prasat je třeba výrazně regulovat a v území by neměla být umisťována zařízení na podporu zvěře, tedy především krmelce a krmeliště, která navíc způsobují nárůst živin v blízkém okolí a s ním spojenou ruderalizaci podrostu. Suťové porosty s dobře dochovanou druhovou skladbou a strukturou všech pater by měly být nadále udržovány v bezzásahovém režimu, podobně i špatně přístupné porosty na prudkých svazích a v okolí skalních výchozů. V lesích by měl vždy zůstávat dostatek ležícího mrtvého dřeva i stojících odumřelých a poškozených jedinců, kteří mohou sloužit jako mikrostanoviště významných druhů entomofauny a avifauny. Tam, kde je skladba narušena výsadbou či spontánní expanzí stanovištně nepůvodních (invazních) druhů je třeba nejprve výběrnou sečí tyto druhy eliminovat. Přirozené zmlazení je vhodné chránit před okusem tvorbou oplocenek i individuální ochranou. V dubohabřinách je možné hospodařit nejlépe podrostním hospodařením s uplatnění výběrných prvků dle nároků jednotlivých dřevin a charakteru stanoviště. Zvláště pro potřeby přástevníka kostivalového a dalších světlomilných druhů hmyzu a rostlin lze doporučit i obnovení výmladkového způsobu hospodaření s krátkou dobou obmýtí. V případě hospodaření formou lesa nízkého se obvykle využívalo obmýtí okolo 30 -50 let. V případě hospodaření lesa středního se jedná o kombinaci výmladkového hospodaření s ponecháváním výstavků pro zisky cenných sortimentů. Jednotlivé výstavky by měly být ponechávány i v případě hospodaření formou lesa nízkého. Stromové patro by při hospodaření tvarem lesa vysokého mělo být udržováno ve volnějším zápoji (cca 0.7 – 0.9) – především v okolí stepních enkláv, při horních hranách slunných svahů a v okolí skalních výchozů. Prosvětlování může mít formu plošného prosvětlení, nebo může být vytvářen a udržován systém menších světlin, jejichž rozloha by nepřevýšila maximální výměru několika arů a aby na vybrané lokalitě nekleslo zakmenění pod 0,7 plného zakmenění. Místy je vhodné cíleným prosvětlováním umožnit rozvoj keřového a bylinného patra. Kromě nepůvodních dřevin by měl být přednostně těžen habr, naopak duby je vhodné šetřit a v porostu by též měly být ponechávány vhodné doupné stromy. Pro obnovu je třeba v nejvyšší dostupné míře využívat přirozené zmlazení dřevin přirozené skladby, pokud však nebude dostatečně vydatné, je možné tyto dřeviny dosazovat. Výsadba geograficky i stanovištně nepůvodních druhů by měla být ve stávajících zachovalých porostech vyloučena. Na prudkých svazích spadajících k Vltavě, kde se dubohabřiny charakterem blíží spíše suťovým lesům je možné ponechat porosty zcela bez zásahu. Na všech stanovištích, kde se vyskytuje akát, je třeba se přednostně zaměřit především na mladé stromy a zmlazení, staré, prosychající či jinak oslabené jedince je mnohdy žádoucí nechat spíše dožít. Aby se předešlo plošnému zmlazení je vyloučeno eliminovat akátiny naráz. Výřez by měl být prováděn na konci vegetační sezóny, tak aby poražené akáty stačily znovu zmladit ale nové výmladky by zároveň již nebyly schopny zdřevnatět před příchodem mrazů a staly se tak zranitelnými. Vzhledem k vydatnému zmlazování akátu je třeba tato místa v dalších letech důsledně kontrolovat a minimálně v následujícím roce,ošetřit výřezem výmladků spojeným s aplikací arboricidu, popřípadě pastvou. Tam, kde byly akátiny eliminovány, je možné následně vysazovat stanovištně odpovídající druhy dřevin. Nelesní biotopy, které jsou předmětem ochrany, jsou vázány na extrémní stanoviště a stanovištní podmínky tedy samy zajišťují jejich dlouhodobou existenci. Přesto však mohou být místy ohroženy zarůstáním náletovými dřevinami, které je vhodné v 5 - 10 letém intervalu vyřezávat. Výřez by neměl být celoplošný, vždy by při něm měla vznikat heterogenní mozaika mikrostanovišť, aby tak byla zajištěno druhové bohatství místních biocenóz. Pokryvnost ponechaných solitérů by neměla přesáhnout 20 - 30 % plochy biotopu. Přednostně je třeba likvidovat invazní a ubikvistní druhy, naopak xerofilní druhy dřevin by měly být šetřeny. Na špatně přístupných partiích je možné vyřezanou biomasu pálit na místě - k pálení by měla být využívána čerstvě smýcená místa, kde byl zápoj křovin největší. Z ostatních ploch je třeba ji důsledně vymisťovat, optimální je zajistit její štěpkování a následný odvoz mimo EVL. Xerotermní trávníky je možné také extenzivně přepásat především kozami či smíšeným stádem koz a ovcí. Pastvu je žádoucí používat minimálně v následující sezóně po výřezu náletů, čímž bude eliminováno opětovné zmlazení vyřezaných dřevin. Pokud nebude možné použít pastvu, je vhodné likvidovat zmlazení pomocí ručních nástrojů. Při pastvě je třeba zabránit pasoucím se zvířatům v poškozování křovinných formací se skalníkem, tedy dalšího z předmětů ochrany. Pro podporu přástevníka je důležité udržovat světlý charakter a vysokou druhovou bohatost i ostatních přirozených a přírodě blízkých lesní porostů, zejména teplomilných doubrav, které jsou nečastěji mapovány na soborech lesních typů 1Z,1C a 1K, místy i na 2K. Do lesní vegetace na extrémních stanovištích by mělo být zasahováno co nejméně, nanejvýš je možné výběrným způsobem výběrným způsobem odstraňovat agresivních mezofilní dřeviny a křoviny (habr, růže, trnka), stanovištně nevhodné jehličnany (smrk, jehličnany by měly být
odstraňovány přednostně na bazických stanovištích)) a nepůvodní druhy (akát, borovice černá - v případě nižšího zastoupení ji však lze tolerovat) a eliminovat jejich zmlazení. Duby je naopak třeba šetřit, stejně tak jako xerofilní druhy křovin. Mrtvé dřevo by mělo být ponecháváno na místě. Taktéž acidofilní doubravy je třeba udržovat v rozvolněném tvaru a potlačovat zde mezofilní a ostatní nevhodné druhy. Zcela bezzásahový režim není žádoucí, jedná se většinou o biotopy antropogenního původu a proto by měly být i nadále obhospodařovány. Platí však vždy podmínka hospodaření s dřevinami přirozené skladby. V obou typech doubrav lze zvážit možné znovuzavedení lesní pastvy, která zde byla pravděpodobně historicky prováděna. Za tímto účelem je vhodné převést pozemky, kde stojí, mezi lesy zvláštního určení, pokud jimi dosud nejsou. Tento management lze považovat spíše za doplněk či alternativu jiného způsobu hospodaření a přepokládá se u něj dohoda vlastníka a příslušného orgánu ochrany přírody a získání příslušné výjimky z omezení v lesním zákoně. V případě znovuzevedení je pastvu vhodné vyzkoušet nejprve na vybrané omezené ploše a další postup přizpůsobovat výsledkům. Pastva by se měla omezovat na doubravy a neměla by zasáhnout do jiného typu lesních porostů. Významným zdrojem živných rostlin, které přástevník využívá, bývají také lesní lemy bylinné lemy. Bohatá teplomilná lemová vegetace patří k ochranářsky hodnotným jevům v území. Lemy je třeba chránit před zánikem občasným vyřezáním náletů a případně i extenzivním kosením či pastvou jednou za několik let. Uprostřed východní poloviny EVL se nacházejí větší plochy antropogenních stanovišť. Jde většinou o houštiny ruderální vegetace a lidmi využívané plochy jako cyklotrialové hřiště a deponie suti zeminy. Další využívání plochy pro cyklotrial je zcela v souladu se zájmy ochrany EVL. Dohodou s provozovatelem by bylo vhodné dosáhnout občasného přeložení projížděných tras, aby došlo k rozrůznění sukcesních stádií na ploše. Skládky zeminy či stavební sutě sice mohou narušovat estetický dojem, samy o sobě však neznamenají ohrožení a rozvolněná vegetace narušených míst na jejich povrchu může představovat příznivé prostředí pro předmět ochrany. Vzniku nových skládek je však doporučeno bránit, skládkování TKO nebo dokonce chemických látek je zcela nežádoucí. Tyto plochy je možné nadále obhospodařovat pouze bez použití biocidů, s výjimkou elimince invazních druhů rostlin. Preferováno je extenzivní hospodaření, optimální by byl převod na extenzivní louku či pastvinu s nižší frekvencí kosení / přepásání v lesních lemech. V případě, že bude plocha zůstane neobhospodařována, je vhodné zajistit její další údržbu (pastvu, kosení), aby se zamezilo rozrůstání chudých ruderálních porostů s jednou výraznou dominantou. Z hlediska předmětu ochrany je však priorita tohothoto managementu velice nízká, vždy je potřeba zajistit péči především o druhově bohatá xerotermní společenstva, zásahy zde je potřeba považovat spíše za managementový doplněk. Odstraňování vegetace z drážního tělesa a jeho okolí by mělo být prováděno pouze mechanickými prostředky, používání biocidních přípravků lze považovat za nežádoucí a mělo by být vyloučeno s výjimkou bodové aplikace arboricidu na řezu v rámci likvidace invazních druhů dřevin. Skalní stěny by měly být ošetřovány technologiemi šetrnými k životnímu prostředí, zvláště stavební práce (budování pevných bariér a podobných objektů) by měly být omezeny na nezbytné minimum. Přednostně by měl být využíván horolezecký způsob přístupu, a pokud by byla potřeba vytvářet přístupové cesty, pak by tyto cesty měly být nezpevněné a po skončení prací by, pokud to terén umožňuje, měly být opět odstraněny. Je doporučeno, aby se na plánování zabezpečovacích prací podíleli také odborní pracovníci státní ochrany přírody a aby tito byli přítomni i při samotném provedení. Zejména tam, kde EVL sousedí s obytnou či chatovou zástavbou, je třeba zabránit rozrůstání zastavěné plochy do území. Jakákoliv výstavba by měly být v EVL vyloučena. Skládky, které vznikly v blízkosti chatových osad je třeba odstranit a na přístupové cesty, kterými lze do EVL přivážet odpad, umístit zábrany. Poslední navržená opatření jsou doplňková a mají význam především pro zlepšení stavu lokality jako celku, spíše než některého z předmětů ochrany.
3.2 Navrhovaná opatření Opakovaná opatření Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření Vhodný interval Kalendář pro management Poznámka
14 Kosení těžkou mechanizací Kosení Callimorpha quadripunctaria (přástevník kostivalový) antropogenní degradované stanoviště; management zavést v případě absence jiného obh.; lesní lemy kosit jen občas 2 x za 1 rok / let 15.6.-15.7., 15.7.-30.8. plnohodnotnou alternativou je extenzivní pastva nebo kombinace
Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření
6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13 Extenzívní pastva ovcemi či kozami Pastva 40A0, 6190, 8220, Callimorpha quadripunctaria (přástevník kostivalový) pastva xerotermních trávníků na sklanatých stráních; optimálně kozami,
Vhodný interval Kalendář pro management Poznámka
Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření Vhodný interval Kalendář pro management Poznámka
Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření Vhodný interval Kalendář pro management Poznámka
popřípadě smíšeným stádem ovcí a koz; provedení je žádoucí koordinovat s výřezem náletu - přepásání výmladků 1 x za 2 rok / let 1.5.-30.6. spíše doplněk či alternativa k vyřezávání náletů na dostupných plochách, cílové biotopy se maloplošně vyskytují (jako oka v lesních porostech) i na jiných místech v EVL; v zhledem k velikosti a fragmentaci nebyly vymapovány, i zde je však žádoucí provádět management 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13 Výřez skupin či jednotlivých náletových dřevin Výřez náletu 40A0, 6190, 8220, Callimorpha quadripunctaria (přástevník kostivalový) výřez náletů na skalnatých stráních ručními nástroji; především nepůvodní a mezofilní druhy, šetřit nízké xerofilní keře; vždy zachovávat vybrané solitéry; odstraňovat biomasu 1 x za 5 rok / let 1.11.-30.3. doplnit výřezem výmladků (nebo přepásáním) v následující sezóně; cílové biotopy se maloplošně vyskytují (jako oka v lesních porostech) i na jiných místech v EVL; v zhledem k velikosti a fragmentaci nebyly vymapovány, i zde je však žádoucí provádět management 1, 2, 3, 4, 5 Výřez skupin či jednotlivých náletových dřevin Výřez náletu Callimorpha quadripunctaria (přástevník kostivalový) výřez stanovištně nevhodných dřevin a křovin pro zachování světlého charakteru teplomilných doubrav 1 x za 5 rok / let 1.11.-30.3. při odstraňování mezofilních listnatých druhů a akátu možno provádět v časnějším termínu (srpen-září nebo duben-červen)
Jednorázová opatření Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření Kalendář pro management Poznámka
bez zákresu (vymezeno plochou EVL) Odstranění skládek odpadu Návštevnická infrastruktura Callimorpha quadripunctaria (přástevník kostivalový) odtstranění menších skládek komunálního odpadu - důsledku blízkosti sídel kdykoliv
4. Závěrečné údaje 4.1 Použité podklady Tichý T. (2004) Závěrečná zpráva mapování biotopů Natura 2000, kód díla A0054; ms. 21 pp.
4.2 SDO zpracoval Organizace: AOPK ČR, Krajské středisko Praha a střední Čechy Zpracovatel: Mgr. Josef Spilka E-mail:
[email protected] Organizace: AOPK ČR Zpracovatel: Ing. Jaroslav Pipek E-mail:
[email protected] Poznámka: lesnická část, titulní fotografie Datum zpracování:
5. Seznam zkratek AOPK ČR
Agentura ochrany přírody a krajiny ČR
ES
Evropský seznam
EVL
Evropsky významná lokalita
OP ZCHÚ
ochranné pásmo zvláště chráněného území
SDO
Souhrn doporučených opatření
ÚSOP
Ústřední seznam ochrany přírody
ZCHÚ
zvláště chráněné území
ZOPK
zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších předpisů
6. Přílohy 6.1 Orientační mapa evropsky významné lokality CZ0213802_V_hladomori_orientacni_mapa.pdf
6.2 Mapa způsobu zajištění ochrany EVL NENÍ
6.3 Mapa zákresů managementových opatření na vymezených plochách CZ0213802_V_hladomori_Koseni.pdf CZ0213802_V_hladomori_Pastva.pdf CZ0213802_V_hladomori_Vyrez_naletu.pdf
6.4 Rámcová směrnice pro lesní stanoviště CZ0213802_V_hladomori_ramcova_smernice.doc
