Souhrn doporučených opatření pro evropsky významnou lokalitu
Trokavecké louky CZ0210056
1. Základní identifikační a popisné údaje 1.1 Základní údaje Název: Trokavecké louky Kód lokality: CZ0210056 Kód lokality v ÚSOP: 5381 Rozloha (ha): 11,0499 Biogeografická oblast: kontinentální Zařazení EVL na evropský seznam: 2011/64/EU Nařízení vlády o stanovení národního seznamu EVL: nařízení vlády č. 318/2013 Sb., příloha 147
1.2 Způsob zajištění ochrany Zvláště chráněná území (ZCHÚ) NENÍ Ochranné pásmo zvláště chráněného území (OP ZCHÚ) NENÍ Navrhovaná kategorie ZCHÚ podle platného nařízení vlády přírodní památka Smluvní ochrana dle § 39 ZOPK NENÍ Základní ochrana dle § 45c, odst. 2 ZOPK Celková rozloha území chráněného dle režimu základní ochrany (ha): 11,0499 Relativní rozloha území chráněného dle režimu základní ochrany (%): 100 Jiná území chráněná podle národní legislativy, evropské legislativy nebo mezinárodních úmluv v překryvu s EVL Ptačí oblasti NEJSOU
1.3 Územně správní příslušnost Středočeský kraj Dotčené obce Brdy
Dotčená katastrální území Kolvín
1.4 Stručná charakteristika území Ekotop Geologie: Horninové podloží tvoří poměrně úživné proterozoické břidlice a droby. V okolí jsou v těchto horninách poměrně časté vložky buližníků, které zpravidla vystupují v podobě nápadných skalek. Geomorfologie: Území leží v Brdské vrchovině na hranici se Švihovskou vrchovinou. Reliéf: Lokalita se nachází na táhlém, severně orientovaném svahu. Pedologie: Vyskytují se zde kambizemě s lokálním oglejením v místě mokřadu a olšiny. Krajinná charakteristika: Lokalita se nachází na západním okraji VVP Brdy. Je obklopena lesními porosty, zčásti přirozeného druhového složení, pouze jižním směrem lokalita přechází do otevřené krajiny. Lokalita je tvořena převážně svahovými loukami, z nichž byla část v minulosti zalesněna olší. Malá část ploch v horní části byla v minulosti zorněna.
Biota Flóra a vegetace, předmět ochrany: Z fytogeografického hlediska lokalita leží na západním okraji brdského oreofytika (fytochorion 87. Brdy) při hranici s mezofytikem (fytochorion 35a. Holoubkovské Podbrdsko). Převažujícím společenstvem jsou bezkolencové louky, které jsou zejména v severní, spodní kosené části velice druhově bohaté. Přestože lokalita není příliš rozsáhlá, vyskytuje se zde téměř úplná garnitura diagnostických druhů luk sv. Molinion caerulae, mezi nimiž je i řada vzácnějších druhů - velice hojná škarda měkká čertkusolistá (Crepis mollis ssp. hieracioides), bukvice lékařská (Betonica officinalis), ostřice stinná (Carex umbrosa), o. Hartmannova (C. hartmanii), ocún jesenní (Colchicum autumnale), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), svízel severní (Galium boreale), kosatec sibiřský (Iris sibirica), srpice barvířská (Serratula tinctoria), hadí mord nízký (Scorzonera humilis), čertkus luční (Succisa pratensis), upolín nejvyšší (Trollius altissimus), kozlík dvoudomý (Valeriana dioica) a další. Louka na severním konci lokality je pravidelně kosená, květnatá a má vyrovnané druhové složení. V nekosené části při okraji louky se vyskytuje také vrba rozmarýnolistá (Salix rosmarinifolia). Na některých místech již však v důsledku dlouhodobé absence hospodaření došlo k proměně struktury porostů, které se více blíží tužebníkovým ladům. Dominují v nich tužebník jilmový (Filipendula ulmaria) a vrbina obecná (Lysimachia vulgaris), výrazně se rozšířily druhy citlivé na kosení a naopak pomalu ustupují druhy konkurenčně slabé, hromadění živin vede k šíření nitrofilů, jako je kopřiva dvoudomá (Urtica dioica). Na trvale vlhkých místech se vyskytuje vegetace sv. Calthion, reprezentovaná zde tužebníkovými lady. Kromě dominantního tužebníku jilmového se vyskytuje hojně upolín nejvyšší a kosatec sibiřský, roztroušeně jsou také přítomny druhy bezkolencových luk. V jižní, nejvýše položené části lokality se vyskytují mezofilní ovsíkové louky sv. Arrhenaterion elatioris. Lze se zde setkat s oligotrofnějším a poměrně květnatým porostem s dominantní kostřavou červenou (Festuca rubra) a vedle něj také s nevelkou zatravněnou plochou bývalého pole, která je sice relativně chudá a zcela v ní převládají vysoké trávy, vykazuje však tendenci k postupné regeneraci. Na silně zamokřené části lokality se vyskytují též nevápnitá slatiniště s následujícími charakteristickými druhy bařička bahenní (Triglochin palustre), přeslička poříční (Equisetum fluviatile), ostřice zobánkatá (Carex rostrata), prstnatec májový, suchopýr úzkolistý (Eriophorum angustifolium). Zejména v této mokřadní části se též vyskytují porosty bochníkovité vrby popelavé (Salix cinerea). Část mokrých luk byla v minulosti zalesněna olší lepkavou (Alnus glutinosa). Podrost těchto olšin není eutrofní a je druhově pestrý. Fauna: Louky jsou příznivým stanovištěm motýlí fauny. Z ochranářsky cenných druhů se zde vyskytují kupř. perleťovec fialkový (Boloria euphrosyne) nebo široce p. prostřední (Argynnis adippe) (Sedláček 2014). V lokalitě byl také zaznamenán výskyt chřástala polního (Crex crex), jeho recentní výskyt je však třeba ověřit.
2. Stav EVL a předmětů ochrany 2.1 Předměty ochrany a jejich cílový stav Stanoviště Kód předmětu ochrany: 6410 Název předmětu ochrany: Bezkolencové louky na vápnitých, rašelinných nebo hlinito-jílovitých půdách (Molinion caeruleae) Rozloha (ha): 3,8491 Relativní rozloha (%): 34,83 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: dobrá hodnota Cílový stav předmětu ochrany: zvýšení rozlohy rozlohy a zlepšení stavu oproti době vyhlášení
Kód předmětu ochrany: 6430 Název předmětu ochrany: Vlhkomilná vysokobylinná lemová společenstva nížin a horského až alpínského stupně Rozloha (ha): 2,0505 Relativní rozloha (%): 18,56 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: dobrá hodnota Cílový stav předmětu ochrany: zachování rozlohy předmětu ochrany odpovídající době vyhlášení, zlepšení struktury porostů oproti stavu v době vyhlášení
Kód předmětu ochrany: 6510 Název předmětu ochrany: Extenzivní sečené louky nížin až podhůří (Arrhenatherion, Brachypodio-Centaureion nemoralis) Rozloha (ha): 2,5246 Relativní rozloha (%): 22,85 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: významná hodnota Cílový stav předmětu ochrany: zzachování rozlohy předmětu ochrany odpovídající době vyhlášení, zlepšení struktury porostů oproti stavu v době vyhlášení
2.2 Nároky předmětů ochrany Stanoviště Kód předmětu ochrany: 6410 Název předmětu ochrany: Bezkolencové louky na vápnitých, rašelinných nebo hlinito-jílovitých půdách (Molinion caeruleae) Popis nároků předmětu ochrany: Stanoviště tvoří biotop T1.9 Střídavě vlhké bezkolencové louky, což jsou středně vzrůstavé porosty s převládajícím bezkolencem rákosovitým (Molinia arundinacea) a hojnými dalšími travinami – kostřavami (k. červená Festuca rubra, k. luční F. pratensis), metlicí trsnatou (Deschampsia cespitosa), medyňkem vlnatým (Holcus lanatus), lipnicemi (l. luční Poa pratensis, l. obecná P. trivialis), sítinami (Juncus spp.) a s častým výskytem dvouděložných rostlin. V nižších polohách jsou významně zastoupeny druhy indikující střídavé zamokření jako bukvice lékařská (Betonica officinalis), srpice barvířská (Serratula tinctoria), oman vrbolistý (Inula salicina) aj. Ve vyšších polohách a na minerálně chudších půdách jsou zastoupeny oligotrofní druhy společné se smilkovými trávníky. Mechové patro dosahuje obyčejně pokryvnosti mezi 10 - 40 %. Bezkolencové louky se vyskytují roztroušeně, místy vzácně od planárního po submontánní stupeň. Jsou to střídavě vlhké louky na glejích, často na odvodněných rašelinných půdách. Zásobení živinami je spíše podprůměrné, bez závislosti na půdní reakci. V aluviích toků obsazují vyšší stupně aluviálních teras a jsou adaptovány na střídavě vysýchavý vodní režim (letní přísušek koncem léta).
Nejvíce jsou ohroženy změnou hydrologických poměrů - odvodněním nebo naopak zamokřením. Nebezpečné je také obohacení o živiny v důsledku hnojení, splachů nebo atmosférických imisí. S útlumem hospodaření dochází také k opouštění pozemků a jejich následnému zarůstání dřevinami. Optimální péčí je seč jednou za rok spíše až v druhé polovině vegetační sezóny, většinou bez přihnojování.
Kód předmětu ochrany: 6430 Název předmětu ochrany: Vlhkomilná vysokobylinná lemová společenstva nížin a horského až alpínského stupně Popis nároků předmětu ochrany: Stanoviště je v EVL zastoupeno biotopem T1.6 Vlhká tužebníková lada. Vlhká tužebníková lada vznikají z vlhkých pcháčových nebo střídavě vlhkých bezkolencových luk, od kterých se liší absencí trav, druhově chudší skladbou a dominancí tužebníku jilmového (Filipendula ulmaria). Nároky na management jsou celkem nízké. Vznik tužebníkových lad je dán výpadky v hospodaření či jeho absencí, nevyžadují tedy tak časté sečení, jako klasické louky. Při dlouhodobém neobhospodařování však dochází k výraznému druhovému ochuzení a k zapojení náletových dřevin. Péče by měla většinou sestávat z nepravidelné seče ve víceletém intervalu a občasného výřezu náletu dřevin.
Kód předmětu ochrany: 6510 Název předmětu ochrany: Extenzivní sečené louky nížin až podhůří (Arrhenatherion, Brachypodio-Centaureion nemoralis) Popis nároků předmětu ochrany: SStanoviště tvoří biotop T1.1 Mezofilní ovsíkové louky. Jedná se o nejrozšířenější typ polopřirozených luk vyskytující se roztroušeně po celém území státu od nížin až po podhůří, především v blízkosti sídel. Existuje velká škála různých fytocenologických typů těchto mezofilních ovsíkových luk, navíc se často nacházejí v mozaice s jinými biotopy bezlesí. Jsou to vysokostébelné až středně vzrůstavé porosty bez vazby na určitý půdní podklad. V blízkosti toků obsazují spíše vyšší stupně náplavových teras, vyhýbají se trvale přemokřeným místům. Vedle běžných trav – ovsík vyvýšený (Arrhenatherum elatius), srha laločnatá (Dactylis glomerata), kostřavy (Festuca spp.), tomka vonná (Anthoxantum odoratum) jsou též zastoupeny dvouděložné rostliny, jako např. řebříčky (Achillea spp.), pampelišky (Taraxacum spp.), jitrocele (Plantago spp.), kakost luční (Geranium pratense), jetel luční (Trifolium pratense), zvonek rozkladitý (Campanula patula), kopretina bílá (Leucanthemum album), chrpy (Centaurea spp.). Zpravidla se jedná o dvousečné louky, které lze přihnojovat a vápnit. Musí se však dávat pozor, aby nedošlo k předávkování dusíkem, které vede k dominanci vysokých tvrdolistých trav.
2.3 Řešení konfliktů při zajišťování požadavků různých předmětů ochrany EVL Konflikt může nastat zejména mezi obhospodařováním stanovišť vlhčích luk (6410) a tužebníkových lad (6430), které představují pokročilejší sukcesní stádium, vzniklé díky absenci hospodaření. Pokud bude dané stanoviště obhospodařováno, může dojít ke zvrácení sukcese a potlačení vegetace lad, naopak při delší absenci hospodaření na vlhkých loukách lze očekávat její rozšíření. Šíření tužebníkových lad na úkor ostatních předmětů ochrany není žádoucí, stanoviště by měla být udržována v takové rozloze, jakou zaujímala v době vyhlášení.
2.4 Konflikt s jinými ochrannými režimy dle ZOPK Při obhospodařování je třeba počítat s možným konfliktem s ochranou některých ohrožených druhů bezobratlých, je však poměrně snadné dosáhnout kompromisu. Louky by neměly být sekány naráz v jediném termínu. Namísto toho je vhodné zvolit mozaikovou formu seče, která by zachovala dostatek úkrytových míst i živných rostlin. K seči by neměly být používány bubnové sekačky, které zvyšují mortalitu bezobratlých. Seno je po seči nutné nechat usušit na místě, což umožní vylíhnutí larev, únik některých jedinců apod. V lokalitě lze předpokládat výskyt chřástala polního. Kosení v termínu od poloviny května do konce června, případně od začátku července do poloviny srpna, může narušit jeho hnízdění nebo ohrozit jeho mláďata. Management omezený pouze na pozdní termín, po vyvedení všech snůšek, by však na druhé straně vedl k degradaci travinných porostů, které jsou předmětem ochrany. Řešení konfliktu by mohlo spočívat jednak v umístění seče do doby mimo samotné hnízdění a zároveň v zavedení takové formy seče (kosení od středu k okraji, vytváření mozaiky), která je nejméně nebezpečná pro (především) mláďata. Častá seč by mohla ohrozit vzácnější druhy, citlivé ke kosení – upolín evropský, kosatec sibiřský a zejména vrbu rozmarýnolistou. Polykormony vrby rozmarýnolisté by měly být šetřeny ve všech případech, s výjimkou výrazné expanze do zachovalých druhově bohatých trávníků, která však není příliš pravděpodobná. Místa jejího výskytu je pro tento účel dobré výrazně označit kůly, ohrádkami apod. Šetřeny mohou být také vybrané trsy kosatce či upolínu. Obsekávané trsy těchto druhů je však vhodné alespoň jednou za několik let pokosit společně se zbytkem trávníků – občasná seč jim nemůže významně uškodit.
2.5 Využívání EVL a zhodnocení jeho důsledků pro předměty ochrany Stručná charakteristika a vliv činnosti Zemědělské hospodaření: Většinu plochy dnešní EVL zaujímaly v minulosti parcely podmáčených luk, pouze v jejím jihovýchodním cípu se rozkládala také pole. Louky bývaly každoročně koseny, a to až do poloviny 20. století. Ještě na leteckých snímcích z roku 1956 lze zřetelně rozeznat udržovaný charakter území, porosty dřevin lze zaznamenat jen sporadicky. Po rozšíření VVP Brdy v roce 1951 se luční komplex stal jeho součástí, což mimo jiné znamenalo zásadní změnu ve způsobu obhospodařování. Lokalita tak na jedné straně unikla intenzifikaci, typické pro druhou polovinu 20. století, na straně druhé však velká část luk zůstala neobhospodařovaná, nebo byla obhospodařována jen zřídka. Díky postupující sukcesi se zde vyvinul jeden z dnešních předmětů ochrany přírodovědně zajímavá tužebníková lada, která se zde v dřívějších dobách pravděpodobně nenacházela. Další z předmětů ochrany - bezkolencové louky však na části území prodělaly postupnou degradaci (týká se to zejména zásahové plochy 2) a na některých místech již zcela zmizely pod náletem dřevin. Tam, kde byly trávníky i nadále extenzivně obhospodařovány v režii VLS s.p. (zejména v severní části EVL, na zásahové ploše 1) zůstal zachován kvalitní, druhově bohatý a rozrůzněný porost. V některých letech byl tento trávník po posečení mulčován, což sice naštěstí doposud nevedlo k výrazné degradaci předmětu ochrany, mulčování však lze obecně považovat za počínání nepříznivé k předmětům ochrany. Někdejší polní pozemky (jejich umístění odpovídá zásahové ploše 8) byly zatravněny a nahradil je mezofilní ovsíkový trávník. Trávník však, patrně také vlivem jiných zásahů, například mulčování, doposud není vyvinut v plné kvalitě. Jiná část území (zákres 6), kde se dnes rozkládá další z výskytů ovsíkového trávníku, byl v minulosti přeorán a využíván jako extenzivní pole. Dnes je tato plocha opět zatravněna a postupně se regeneruje. Předmět ochrany se zde však nachází v ještě horším stavu než v dříve zmíněné části EVL, porost je druhově chudý a dominují mu vysoké nitrofilní trávy. Odvodňování Součástí hospodaření byly v minulosti také zásahy do vodního režimu. Dodnes lze na loukách najít síť drobných zazemňujících se nebo již zazemněných kanálků, z nichž některé patrně vznikly ještě před polovinou minulého století. Intenzita odvodnění nebyla taková, aby vážně poškodila některý z předmětů ochrany, naopak, odvodnění jednak zabránilo přemokření luk a jednak umožnilo jejich kosení pomocí mechanizace. Výsadba dřevin: Rozsáhlá plocha uprostřed lokality byla ve druhé polovině 20. století osázena olší. Ztratil se tak významný díl cenných podmáčených luk. Na jejich místě se však vyvinul přírodě blízký lesní porost (nejedná se o snížení rozlohy předmětu ochrany, k zalesnění došlo dlouho před vyhlášením EVL). Ochranářská opatření: V roce 2013 bylo ve spolupráci AOPK ČR, újezdního úřadu VVP Brdy a VLS s.p. pokoseno lado ve středu lokality (plocha 2). Jednalo se o prozatím ojedinělý ochranářský zásah, pokud na něj nebude navázáno dalším managementem, jeho dopad na předmět ochrany zůstane minimální.
2.6 Související platné dokumenty ve vztahu k předmětům ochrany dle speciálních zákonů NEJSOU
3. Péče o EVL 3.1 Popis optimálního způsobu péče o předměty ochrany Bezlesí obecně: Při obhospodařování luk je nežádoucí používat postupy intenzivního zemědělství, jako je přeorávání, válcování, dosévání kulturních druhů, plošná aplikace pesticidů apod. Hnojení by mělo být prozatím vyloučeno. Po cca 5 letech by mělo být provedeno zhodnocení porostů a porovnání se současným stavem. Pokud by se absence hnojení projevila negativně (kupříkladu ochuzením porostu), je možné začít přihnojovat malými dávkami tuhých statkových hnojiv. Tekutá statková a průmyslová hnojiva by měla být vyloučena za všech okolností. Pokud by docházelo k nadměrné acidifikaci porostů (a s tím opět související ztrátě druhové diverzity), může být po konzultaci s příslušným OOP provedeno občasné vápnění mletým vápencem (nikoliv však žíravými formami vápna). Do budoucna je také třeba zabránit dalšímu zalesňování nebo spontánnímu zarůstání luk (stávající olšový porost v centrální části EVL je vhodné zachovat, jelikož by obnova podmáčených luk byla za současného stavu obtížná). Všechny kosené plochy je třeba důsledně kosit až do okrajů, aby se zabránilo pozvolnému "ukusování" trávníků sousedními dřevinnými porosty. Zároveň je však při seči vhodné se vyhýbat porostům vzácnějších druhů citlivých ke kosení - zejména se jedná o vrbu rozmarýnolistou, jejíž polykormony by měly být šetřeny ve všech případech, s výjimkou výrazné expanze do zachovalých druhově bohatých trávníků, která však není příliš pravděpodobná. Místa jejího výskytu je pro tento účel dobré výrazně označit kůly, ohrádkami apod. Šetřeny mohou být také vybrané trsy kosatce či upolínu. Obsekávané trsy těchto druhů je však vhodné alespoň jednou za několik let pokosit společně se zbytkem trávníků, aby se nestaly centrem šíření zejména dřevin. Jelikož lze v lokalitě předpokládat výskyt chřástala polního, měla by seč být omezena na dobu, kdy samice nesedí na vejcích (po skončení prvního hnízdění a před začátkem druhého). Aby se snížila úmrtnost (zejména mláďat) při seči, je doporučeno kosení provádět od středu k okraji a nikoliv naopak. Vhodným příspěvkem ke snížení mortality je také vytváření mozaiky na každoročně sečených plochách (viz níže). Vodní režim lokality by měl pokud možno zůstat zachován. Staré odvodňovací strouhy je možné ponechat bez údržby, nové by neměly být vytvářeny. Pokud by však vlivem zazemňování starých struh docházelo na některých místech (zejména v bezkolencových loukách) k přemokření a jeho vlivem k ústupu vzácných druhů nebo celkovému poklesu druhové rozmanitosti, je vhodné zazemněné stružky obnovit - zároveň je však nezbytné dodržet původní hloubku, aby naopak nehrozilo nadměrné vysoušení a s ním spojená degradace vlhkomilných společenstev. Všechny plochy luk, které ležely delší dobu ladem, je vhodné zbavit náletových dřevin, optimálně ještě před sečí. Zachovány mohou být vybrané solitérní stromy či polykormony vrb, maximálně však na 10-20 % plochy. V následujících sezónách je třeba důsledně kontrolovat zmlazení a případné výmladky vyřezat (nebo pokosit). Proti zmlazení je také možná aplikace arboricidu na řez, a to tehdy, bude-li výřez proveden na konci vegetační sezóny. V současné době nejsou výřezy dřevin pro zachování předmětů ochrany nezbytné, v blízké budoucnosti, zvláště nebylo-li by zavedeno kosení (viz níže), však může jejich význam stoupat. V případě absence seče lze také doporučit výřezy zopakovat každých cca 5-10 let. Luční porosty: Porosty mezofilních a vlhkých luk je třeba pravidelně kosit. Prakticky ve všech těchto porostech je možné používat i těžkou mechanizaci, namísto bubnové sekačky je však třeba používat sekačku lištovou. Posekanou trávu je třeba nechat usušit na místě a poté odvézt. Okamžité balíkování nebo naopak mulčování jsou silně nežádoucí. Balíkování (senáž) snižuje totiž pravděpodobnost dodatečného vysemenění dozrávajících rostlin (které je žádoucí zvláště u vzácnějších druhů) a úniku bezobratlých. Mulčování mívá podíl na ochuzování druhové skladby. Oba typy porostů by měly být koseny jednou ročně - bezkolencové louky v termínu od konce června do konce září, ovsíkové louky je možné kosit již od začátku června. V případě potvrzeného výskytu chřástala je vhodné nekosit od začátku července do poloviny srpna, na ovsíkových loukách by seč měla navíc začínat až po polovině června. Termín seče je vhodné měnit mezi jednotlivými lety. Zejména bezkolencové louky je navíc vhodné kosit mozaikovým způsobem, kdy by cca 10-15 % plochy bylo pokoseno až na konci téže sezóny a vynechaná místa by byla důsledně střídána tak, aby žádné místo nebylo vynecháno při více sečích za sebou. Na ovsíkových loukách lze vytváření mozaiky doporučit pouze, pokud by se zde potvrdil výskyt některého vzácného živočišného druhu, který tento management vyžaduje (opět chřástal polní, některé druhy motýlů), porosty v nichž zcela převládají vysoké traviny, chudé porosty na bývalé orné půdě apod. je však možné kosit celoplošně. Pokud by tyto degradované trávníky nevykazovaly ani po několika letech známky zlepšení (pokles abundance vysokých širolistých trav, zvýšená druhová bohatost a zároveň zastoupení dvouděložných diagnostických druhů), potom je také možné zvýšit frekvenci seče na dvě ročně. Alternativou ke kosení může být i extenzivní pastva, zejména ovcí či hovězího dobytka ve stejném termínu jako seč. Kosení je však z hlediska porostů mnohem vhodnější a před pastvou by mělo mít vždy přednost, neboť se jedná o historicky podloženou formu managementu, která se zásadně podílela na jejich recentní podobě. Na
pasených místech by měla zvířata zůstávat pouze do spasení, nikoliv však déle - tj. nanejvýše 3-4 týdny v jedné sezóně. Při případném kosení nedopasků - jinak žádoucím - by měly být ušetřeny nespasené trsy kosatce nebo upolínu, které by po pastvě zůstaly na louce. Luční lada: Tužebníková lada, která obecně bývají více podmáčená, by kvůli zlepšení struktury porostu měla být kosena jednou za 3-5 let ručními nástroji. Místa, kde tužebníková lada přecházejí do nevápnitých slatinišť, je však vhodné kosit častěji, přibližně jednou za dva roky. Termín kosení může být stejný jako v případě bezkolencových luk, pokud by se však prokázal výskyt chřástala polního, potom je vhodné kosení omezit na konec června - začátek července nebo na září. Každou plochu lad je možné pokosit naráz, bez vytváření mozaiky. Není také nutné šetřit místa s výskytem kosatce a upolínu, občasné pokosení jim nemůže vážněji uškodit. Posekanou biomasu je vhodné na místě usušit a teprve poté ji odvézt z plochy. V lokalitě se nacházejí také bezkolencové louky, které již delší dobu leží ladem a v důsledku toho u nich došlo k výrazné změně struktury. Přeměna těchto luk v tužebníková lada není žádoucí. Aby bylo zajištěno zachování společenstva (včetně jeho ochranářské hodnoty), třebaže s odlišnou strukturou porostů než na zbylé části lokality, postačí kosit tato místa jednou za dva roky. Podobně jako u tužebníkových lad není ani v tomto případě nutné vytváření mozaiky, je však kupříkladu možné rozdělit managementovou plochu na dvě části a každý rok pokosit jednu část (tak, aby za 2 roky byla pokosena celá plocha). V optimální variantě péče o předmět ochrany by však bylo možné se pokusit tyto louky opětovným zavedením pravidelné každoroční seče obnovit v jejich předpokládané původní podobě. Kosení by pak probíhalo ve stejném režimu, jaký je pro bezkolencové louky stanoven výše, v oddíle "luční porosty".
3.2 Navrhovaná opatření Opakovaná opatření Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření
Vhodný interval Kalendář pro management Poznámka
Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření
Vhodný interval Kalendář pro management Poznámka
Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření
1 Kosení těžkou mechanizací Kosení 6410 kosení zachovalých bezkolencových luk běžnou mechanizací; mozaikový způsob s vynecháním 10-15 %, vynechaná místa pokosit na konci téže sezóny; šetřit vybraná místa s výskytem vrby rozmarýnolisté, upolínu a kosatce; v případě potvrzeného výskytu chřástala kosit od středu k okraji; pokosenou biomasu po usušení odklízet z plochy 1 x za 1 rok 20.6.-30.9.; v případě výskytu chřástala 20.6.-5.7. a 15.8.-30.9. pastva ovcí či hovězího dobytka je přípustnou ale méně vhodnou alternativou 6, 8 Kosení těžkou mechanizací Kosení 6410, 6510 kosení porostů s převažujícími ovsíkovými trávníky dostupnou mechanizací; mozaiku s vynecháním 10-15 % plochy vytvářet pouze na plochách s výskytem cenné bioty a v druhově bohatých porostech; v případě výskytu chřástala kosit spíše od středu k okraji; pokosenou hmotu odklízet po usušení z plochy 1 x za 1 rok 1.6.-30.9.; v případě výskytu chřástala 15.6.-5.7. a 15.8.-30.9. alternativou může být také extenzivní pastva (kupř. ovcí nebo hovězího dobytka), kosení by však mělo mít prioritu 2, 3 Ruční kosení podmáčených lokalit, svažitých lokalit a lokalit se zhoršenou dostupností Kosení 6410 kosení zarůstajících bezkolencových luk, na sušších, lépe dostupných místech možné i běžnou mechanizací; plochu možno rozdělit na dvě části kosené v jiném roce; šetřit vybraná místa s výskytem vrby rozmarýnolisté, upolínu a kosatce; v případě potvrzeného výskytu chřástala kosit od středu k okraji; pokosenou biomasu po usušení odklízet z plochy
Vhodný interval Kalendář pro management Poznámka
1 x za 2 roky 20.6.-30.9.; v případě výskytu chřástala 20.6.-5.7. a 15.8.-30.9. možná je také každoroční seč ve stejném režimu jako na ostatních bezkolencových loukách; méně vhodnou alternativou může být také pastva (kupř. ovcí nebo hovězího dobytka)
Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření
4, 5, 7 Ruční kosení podmáčených lokalit, svažitých lokalit a lokalit se zhoršenou dostupností Kosení 6430 kosení silně podmáčených tužebníkových lad; optimálně jednou za 3 roky, minimálně jednou za 5 let; místa přechodu do slatinišť kosit spíše jednou za 2 roky; šetřit vybraná místa s výskytem vrby rozmarýnolisté; v případě potvrzeného výskytu chřástala kosit od středu k okraji; pokosenou biomasu po usušení odklízet z plochy 1 x za 3 roky 20.6.-30.9.; v případě výskytu chřástala 20.6.-5.7., 15.8.-30.9.
Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření
Vhodný interval Kalendář pro management Poznámka
Jednorázová opatření Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření
Kalendář pro management Poznámka
2, 3, 4, 5, 7 Výřez skupin či jednotlivých náletových dřevin Výřez náletu 6410, 6430 výřez náletových dřevin na stanovištích ležících déle ladem; možno ponechávat vybrané solitéry či polykormony vrb (maximálně však 10-20 % plochy) - vždy šetřit vrbu rozmarýnolistou; v případě výřezu ve vegetační sezóně možná aplikace arboricidu na řez; vyřezanou hmotu odstranit z plochy, v následujících sezónách kontrolovat zmlazení 20.8.-30.3. v případě absence kosení výřez opakovat jednou za 5-10 let
4. Závěrečné údaje 4.1 Použité podklady Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (2011). Návrh ochrany přírody a krajiny Brd: (v případě zrušení vojenského újezdu). Praha. 19 s., 6 příloh. Zpráva. Manuskript. Archivuje Sekce ochrany přírody a krajiny AOPK ČR. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (2013). Rozbory Chráněné krajinné oblasti Brdy. 170 s., 3 textové příl., 10 map. Manuskript. Archivuje AOPK ČR Sekce ochrany přírody a krajiny, AOPK ČR KS Praha a Střední Čechy a SCHKO Blaník. CÍLEK, V. et al. (2005). Střední Brdy. Vydání 1. Příbram: Ministerstvo zemědělství ČR, Ministerstvo životního prostředí, ČSOP Příbram, Kancelář pro otázky ochrany přírody a krajiny Příbram. 377 s. ISBN 80-7212-254-1. HÁKOVÁ, A.; KLAUDISOVÁ, A.; SÁDLO, J. et al. (2004). Zásady péče o nelesní biotopy v rámci soustavy Natura 2000. PLANETA. XII, 8, s. 1-132. 1213-3393. JERSÁKOVÁ, J.; KINDLMANN, P. (2004). Zásady péče o orchidejová stanoviště. Vydání 1. České Budějovice: Kopp. 119 s., 32 p. ISBN 80-7232-254-0. KARLÍK, P.; HLAVÁČEK, R. (2013). Flóra a vegetace navrhované CHKO Brdy jako podklad pro navržení zonace, maloplošných zvláště chráněných území a plánu péče. 46 s., 3 tabulky, 1 textová příloha. Manuskript. Archivuje AOPK ČR, Krajské středisko Praha a Střední Čechy. MARHOUL, P.; TUROŇOVÁ, D. (eds.) (2013). Zásady managementu stanovišť druhů v evropsky významných lokalitách soustavy Natura 2000: Metodika AOPK ČR. Upravené vydání. Praha: AOPK ČR. 182 s. PIVOŇKOVÁ, L. (2003). Závěrečná textová zpráva k mapování biotopů soustavy Natura 2000 a Smaragd: Kód díla - A0323 (Skořice a Dobřív, lokality Kolvín, Bahna). 8 s. Zpráva. Archivuje Sbírka listin ÚSOP AOPK ČR, Praha. SEDLÁČEK, O. (2014). Mapování denních motýlů (Lepidoptera) na vybraných lokalitách v Brdech. 10 s. Manuskript. Archivuje Univerzita Karlova v Praze (ex: AOPK ČR 2015. Nálezová databáze ochrany přírody. [on-line databáze; portal.nature.cz]. [cit. 2015-06-16]).
4.2 SDO zpracoval Organizace: AOPK ČR, Regionální pracoviště Střední Čechy Zpracovatel: Mgr. Josef Spilka E-mail:
[email protected] Datum zpracování:
5. Seznam zkratek AOPK ČR
Agentura ochrany přírody a krajiny ČR
ES
Evropský seznam
EVL
Evropsky významná lokalita
OP ZCHÚ
ochranné pásmo zvláště chráněného území
SDO
Souhrn doporučených opatření
ÚSOP
Ústřední seznam ochrany přírody
VLS, s.p.
Vojenské lesy a statky, státní podnik
VVP
vojenský výcvikový prostor
ZCHÚ
zvláště chráněné území
ZOPK
zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších předpisů
6. Přílohy 6.1 Orientační mapa evropsky významné lokality CZ0210056_Trokavecke_louky_orientacni_mapa.pdf
6.2 Mapa způsobu zajištění ochrany EVL NENÍ
6.3 Mapa zákresů managementových opatření na vymezených plochách CZ0210056_Trokavecke_louky_Koseni.pdf CZ0210056_Trokavecke_louky_Vyrez_naletu.pdf
6.4 Rámcová směrnice pro lesní stanoviště NENÍ
6.5 Doplňující dokumenty NEJSOU
