Souhrn doporučených opatření pro evropsky významnou lokalitu
Sázava CZ0213067
1. Základní identifikační a popisné údaje 1.1 Základní údaje Název: Sázava Kód lokality: CZ0213067 Kód lokality v ÚSOP: 2588 Rozloha (ha): 72,7629 Biogeografická oblast: kontinentální Zařazení EVL na evropský seznam: 2008/25/ES Nařízení vlády o stanovení národního seznamu EVL: nařízení vlády č. 318/2013 Sb., příloha 122
1.2 Způsob zajištění ochrany Zvláště chráněná území (ZCHÚ) NENÍ Ochranné pásmo zvláště chráněného území (OP ZCHÚ) NENÍ Navrhovaná kategorie ZCHÚ podle platného nařízení vlády NENÍ Smluvní ochrana dle § 39 ZOPK NENÍ Základní ochrana dle § 45c, odst. 2 ZOPK Celková rozloha území chráněného dle režimu základní ochrany (ha): 72,7629 Relativní rozloha území chráněného dle režimu základní ochrany (%): 100 Jiná území chráněná podle národní legislativy, evropské legislativy nebo mezinárodních úmluv v překryvu s EVL Ptačí oblasti NEJSOU
1.3 Územně správní příslušnost Kraj Vysočina Dotčené obce Chřenovice, Hněvkovice, Kožlí, Ledeč nad Sázavou
Dotčená katastrální území Bohumilice u Kožlí, Chřenovice, Ledeč nad Sázavou, Nová Ves u Dolních Kralovic, Obrvaň, Sechov, Zahájí u Hněvkovic
Středočeský kraj Dotčené obce Dolní Pohleď, Horka II, Pertoltice, Vlastějovice, Zruč nad Sázavou
Dotčená katastrální území Březina nad Sázavou, Dolní Pohleď, Horka nad Sázavou, Kounice nad Sázavou, Vlastějovice, Zruč nad Sázavou
1.4 Stručná charakteristika území Ekotop – krajinná charakteristika: Evropsky významná lokalita Sázava leţí na rozhraní dvou krajů – Středočeský kraj a Kraj Vysočina, do obou zasahuje přibliţně stejným dílem. Hranice EVL kopírují koryto řeky Sázavy od Ledeče n. Sáz. (127,4 ř. km) do Zruče n. Sáz. (105 ř. km), tedy úsek dlouhý 22,4 km. Tento úsek řeky se nachází v pahorkatině na přechodu horního a středního toku. Proudné úseky s kamenitým a štěrkovým dnem se střídají s dlouhými klidnými úseky v nadjezí. Břehové porosty tvoří říční rákosiny a na ně navazující téměř souvislý porost stromů – olší a vrb. Zastoupení intravilánu je relativně malé. – reliéf: Řeka je zde hluboce zaříznutá do okolní kopcovité krajiny a vytváří kaňonovité údolí s četnými zaklesnutými meandry. Převýšení horního a dolního konce EVL tvoří 20 m (Ledeč n. Sáz. 346 m n. m., Zruč n. Sáz. 326 m n. m.) Šířka koryta se pohybuje okolo 25 m. – geologie: Podloţí tvoří moldanubické metamorfity, především pararuly. V říční nivě a vlastním korytě jsou potom nezpevněné fluviální sedimenty – hlíny, písky, štěrky, kameny. – pedologie: Podél celého úseku řeky se vyskytují typické fluvizemě. – geomorfologie: Území leţí v severní části celku Křemešnická vrchovina. – klima: Celá lokalita je klasifikována jako mírně teplá oblast. – fytogeografické členění: Jedná se o oblast mezofytika, fytogeografický okres Střední Povltaví. Biota – flóra a vegetace Břehy řeky Sázavy jsou olemovány úzkými liniemi porostů druhově chudých říčních rákosin s dominujícími druhy ostřice Buekova (Carex buekii) a chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea). Rákosiny se mozaikovitě střídají s vegetací údolních jasanovo-olšových luhů, kde převaţuje olše lepkavá (Alnus glutinosa), vrba křehká (Salix fragilis), případně jasan ztepilý (Fraxinus excelsior). V podrostu dominující kopřiva dvoudomá (Urtica dioica) ukazuje na eutrofizaci prostředí. Na říční rákosiny často navazují vrbové křoviny hlinitých a písčitých náplavů. Podrost zde tvoří především kopřiva a invazní netýkavka ţlaznatá (Impatiens glandulifera). V toku lze nalézt vodní makrofyta – např. lakušník vodní (Batrachium aquatile) (AOPK ČR 2007–2013). – fauna V toku je zaznamenán výskyt přirozených zástupců ichtyocenózy parmového pásma povodí Labe, včetně předmětu ochrany bolena dravého (Leuciscus aspius). Zastoupení druhů v rybí obsádce je významně ovlivňováno vysazováním ryb Českým rybářským svazem. Vysazovány jsou druhy kapr obecný (Cyprinus carpio), lín obecný (Tinca tinca), cejn velký (Abramis brama), jelec tloušť (Leuciscus cephalus), úhoř říční (Anguilla anguilla), candát obecný (Sander lucioperca), bolen dravý (Leuciscus aspius), štika obecná (Esox lucius), okoun říční (Perca fluviatilis), siven americký (Salvelinus fontinalis), parma obecná (Barbus barbus) a další. Z význačných bezobratlých se zde vyskytují kriticky ohroţené druhy mlţ velevrub malířský (Unio pictorum) a rak říční (Astacus astacus).
2. Stav EVL a předmětů ochrany 2.1 Předměty ochrany a jejich cílový stav Druhy Název předmětu ochrany: bolen dravý Aspius aspius Kód předmětu ochrany: 1130 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu Populace
Min
Max
Jednotka Kategorie Podíl populace
stálá populace
-
-
-
běžná
2%≥p>0%
Celkové hodnocení populace není dobrá izolovaná, leží hodnota uvnitř areálu rozšíření druhu
Zachovalost Izolace dobré zachování
Cílový stav předmětu ochrany: Dlouhodobým cílem je udrţení stavu populace bolena dravého na úrovni jako při vyhlášení.
2.2 Nároky předmětů ochrany Druhy Název předmětu ochrany: bolen dravý Aspius aspius Kód předmětu ochrany: 1130 Popis nároků předmětu ochrany: Bolen je jediným zástupcem čeledi kaprovitých v České republice, který se ţiví dravým způsobem. Můţeme ho nalézt víceméně plošně v povodí Labe, Odry i Moravy, i kdyţ většinou v méně početných populacích. Původní stanoviště druhu představují dolní a střední úseky větších řek, vlivem lidského působení se však populace bolenů stabilizovaly i v mnoha nádrţích a jezerech. Zdrţuje se vţdy ve vodním sloupci. Často ho nacházíme v toku na rozhraní proudného a klidného úseku, pod jezy, nebo v proudových stínech různých překáţek např. pod mostními pilíři, většími kameny atd. Pokud je to moţné, zdrţuje se ve vegetačním období v blízkosti vodní hladiny dále od břehů, ke kterým se přibliţuje pouze při lovu potravy. Na zimu se stěhuje do hluboké vody do výmolů, jam a tůní. Mladí jedinci ţijí v hejnech, jejich potravu tvoří především zooplankton a plůdek ryb. Dospělci loví hlavně drobné rybky, dále hmyz i jiné ţivočichy (ţáby, myši, malé vodní ptáky). S přechodem na dravý způsob výţivy se jedinci stávají více samotářští. Kořist loví boleni většinou u hladiny, k čemuţ mají přizpůsobena hluboce rozeklaná ústa s horním postavením. Při lovu ryb si často počínají hlučně a vyskakují přitom i z vody. Pohlavně dospívají zhruba ve 3.–5. roce. Boleni podnikají na jaře třecí migrace v délce aţ několika desítek kilometrů, ryby z přehrad často migrují do přítoků. Třou se v dubnu a květnu v mírně proudných úsecích toků se štěrkovým či štěrkopísčitým dnem. Doţívají se i více neţ deseti, ojediněle aţ patnácti let a dosahují maximální velikosti aţ 120 cm. Samice kladou 50 000 – 400 000 jiker, které přilepují na kameny, větve apod. Vývoj jiker je ukončen v závislosti na teplotě vody 15–20 dní po oplození. Parametry kvality vodního prostředí odráţející nároky tohoto druhu jsou uvedeny v příloze 6.5 tohoto dokumentu. Na velkých řekách poklesla četnost bolena především v souvislosti s velkými zásahy v minulém století, kdy probíhaly ve velkém regulace toků – narovnávání, zpevňování a výstavba zdrţí vedoucí k likvidaci trdlišť. Výrazným negativním vlivem je také znečištění vody. Situace je však, co do početnosti populace bolena, nyní lepší. Jeho stavy na území ČR v posledních desetiletích stoupají, velký vliv má zejména intenzivní vysazování hospodařícími rybářskými organizacemi, a to ve všech vhodných biotopech. Ne všechna místa, kde se boleni vyskytují, vyhovují jejich přirozeným nárokům na proudivé úseky toků se štěrkovým substrátem ke tření, které nalézají např. na Orlici, Sázavě, Moravě nebo Dyji. Přesto bolen nalezl stabilní podmínky v některých údolních nádrţích, jako je např. Švihov na řece Ţelivce. Populace bolena můţe být negativně ovlivněna přerušením migračního kontinua stavbou migračních bariér bez plně funkčních rybích přechodů, které druhu zabraňují šířit se na další vhodná stanoviště, dále jsou neţádoucí změny morfologie koryta technickými úpravami (především těţba štěrkového substrátu na trdlištích), které zapříčiňují ztrátu podmínek pro rozmnoţování druhu a nadměrné odběry vody (např. provoz MVE). Nevhodné
je vysazování jedinců bolena dravého pocházejících z geograficky vzdálených povodí z důvodu hrozby setření vnitrodruhové genetické variability, která odráţí přizpůsobení lokálních populací místním podmínkám. Pro udrţení a podporu populací bolena dravého je třeba zamezit těţbě štěrků a dalším úpravám koryta v místech trdlišť, jeţ představují proudivé úseky toků se štěrkovým dnem. V tocích je zapotřebí podporovat výstavbu rybích přechodů na migračních bariérách. Z hlediska rybářského hospodaření je vhodné lovnou míru bolena stanovit na 55 cm a vyloučit vysazování jedinců z jiných populací (tzn. ze vzdálených povodí).
2.3 Řešení konfliktů při zajišťování poţadavků různých předmětů ochrany EVL Konflikt není předpokládán
2.4 Konflikt s jinými ochrannými reţimy dle ZOPK Konflikt není předpokládán
2.5 Vyuţívání EVL a zhodnocení jeho důsledků pro předměty ochrany Stručná charakteristika a vliv činnosti – charakteristika a úpravy toku Úsek Sázavy v EVL zahrnuje přechod horního a středního toku. Koryto řeky je meandrující bez větších morfologických úprav, peřejnaté úseky se střídají s úseky s niţšími rychlostmi toku. Řeka protéká hluboce zaříznutým údolím, v otevřenějších příhodných místech je tok lemován intravilánem obcí, chatovými osadami nebo kempy. I mimo území EVL protéká Sázava bohatě osídlenou a intenzivně zemědělsky vyuţívanou krajinou. Díky nízké retenci vody v krajině a způsobu vyuţití okolního území všechny sráţky rychle odtékají. V povodí Sázavy se nenacházejí vysoké hory, tání sněhu a tedy jarní vyšší průtoky probíhají většinou v únoru a březnu a dotékají v dubnu, tj. před hlavní migrační sezónou většiny druhů ryb. Zbytek roku je charakteristický velmi nízkými průtoky. Kvalita vody je z hlediska předmětu ochrany a jeho nároků (viz příloha 6.5) ve většině parametrů optimální (Povodí Vltavy s.p. 2015), nepřekvapivě jsou mírně nadlimitní hodnoty u eutrofizujících prvků – dusíku a fosforu. Eutrofizace se projevuje i v jiných ekosystémech a je téměř všudypřítomným jevem bez moţného jednoduchého řešení situace. V EVL je vystavěno pět jezů, na dvou je vybudována MVE. Na jezech nejsou zřízeny funkční rybí přechody, coţ je pro předmět ochrany i další vodní organismy negativně působícím jevem z důvodu izolace jednotlivých subpopulací a s tím spojenými negativními důsledky. Velké mnoţství jezů a stupňů je na toku také mimo EVL, většina z nich je taktéţ bez rybích přechodů. MVE mají ve svých manipulačních řádech ukotveno zachování minimálního zůstatkového průtoku v toku, jenţ je pro bolena dostačující. Na toku jsou občasně realizovány menší vodohospodářské úpravy s různým záměrem (zlepšení provozu MVE, protipovodňová opatření apod.) Problémem zásahů do koryta toků je zejména likvidace mikrostanovišť s různými ekologickými podmínkami. Pro bolena dravého jsou kritické změny morfologie koryta toku a to především těţba štěrkového substrátu na trdlištích, které zapříčiňují ztrátu podmínek pro rozmnoţování druhu. – rybářské hospodaření V toku je zaznamenán výskyt přirozených zástupců ichtyocenózy parmového pásma povodí Labe s několika druhy dosazenými sportovními rybáři (viz kap. 1.4). Řeka je vyuţívána Českým rybářským svazem jako mimopstruhový revír. Přítoky jsou chovné. Bolen dravý je zde také nasazován a rybáři loven. Pozitivní je doplňování populace (z důvodu probíhajícího lovu), negativní efekt se můţe projevit v případě nasazování bolena z jiných povodí, díky čemuţ můţe dojít k setření přirozené vnitrodruhové genetické variability. Ta odráţí přizpůsobení lokálních populací místním podmínkám. Její ovlivnění alochtonními populacemi by mohlo sníţit přeţívání jedinců v EVL. Je moţné, ţe díky dlouhodobému dosazování je jiţ genetická diverzita významně ovlivněna. – turistika a doprava Oblast je významnou turistickou destinací pro sportovní vodáky, rybáře a pro rekreanty – podél řeky je mnoţství chat, kempů a penzionů. Turistické zatíţení lokality je však menší neţ v niţších částech toku. Negativní jevy spojené s rekreačním vyuţíváním jsou eutrofizace a ruderalizace stanovišť, destrukce břehové vegetace (např. časté prořezávání vrbových křovin k usnadnění přístupu k vodě), odpadky, na některých místech vršení stavební suti a s tím spojená hrozba znečištění vodního prostředí. Řeku lemuje nebo křiţuje řada komunikací, např. vlaková trať a mnoţství různě velkých místních silnic. Negativní vliv mohou mít splachy látek při nehodách, nebo i z běţného provozu do toku.
2.6 Související platné dokumenty ve vztahu k předmětům ochrany dle speciálních zákonů Manipulační řády Číslo: 009842/2012 Název: Manipulační řád pro vodní dílo malá vodní elektrárna Březina na významném vodním toku Sázava, ř. km 111,720 Datum schválení: 30. 3. 2012 Platnost od: 30. 3. 2012 Poznámka: Číslo: 556/2426/01 Název: MVE Sázava mlýn Budčice Datum schválení: 21. 8. 2001 Platnost od: 21. 8. 2001 Poznámka: Další dokumenty Název: Rybářské revíry - předání do uţívání Platnost od: 16. 3. 2000 Poznámka: revír Sázava 9 M - 411 020 Název: Rybářské revíry - předání do uţívání Platnost od: 30. 9. 1991 Poznámka: revír Sázava 10 - 411 081
3. Péče o EVL 3.1 Popis optimálního způsobu péče o předměty ochrany Ţádoucí je udrţení stávajícího přírodě blízkého charakteru toku a preference ponechání toku samovolnému vývoji. Případné vodohospodářské zásahy je nutné provádět pouze v nezbytných případech (např. při ohroţení objektů na březích – mostů, komunikací, budov apod.) a při zachování co nejpřírodnějšího stavu koryta toku. Obecně je z pohledu předmětu ochrany nevhodné provádění jakýchkoli zásahů do struktury dna, těţba štěrkovitých a písčitých náplavů a nevhodné úpravy břehových partií (strmě sklonité břehy, zpevňování dlaţbou, "geometrická" morfologie apod.) Případné zásahy je vhodné zahajovat v období, kdy jiţ budou juvenilní stádia ryb odrostlejší (a odolnější) a zároveň ještě ryby nebudou mít sníţenou aktivitu v zimě (cca do hranice teploty vody 5°C). Tedy nejlépe zásahy zahájit po konci vegetační sezóny na podzim. Nevhodné je zahajovat práce v chladném období (listopad – březen, v posledních letech častěji aţ konec prosince – březen), kdy na těchto místech mohou být ryby jiţ ukryty a nutný přesun na jiné místo by pro ně představoval významný výdej energie. Při realizaci zásahů je třeba věnovat pozornost technickému stavu dopravních a stavebních strojů z důvodu moţnosti úniku ropných produktů. Do mechanismů pouţívat náplně s menším potenciálním vlivem na ţivotní prostředí, tzv. ekologické náplně. Pro sníţení vlivu zásahů na vodní organismy je vhodné maximalizovat šanci jejich úniku do volné vody. Transfery ryb je nutné zvaţovat pouze při uzavření části toku (jímkování, čištění náhonů apod.) Zásahy je třeba konzultovat s OOP a příslušnými odborníky (hydrolog, ichtyolog). Je ţádoucí dosáhnout takových parametrů kvality vodního prostředí, které odráţí nároky předmětu ochrany (viz příloha 6.5). Výstavba jezů a stupňů není ţádoucí, naopak je třeba vyhodnotit potřebnost stávajících jezů za účelem moţnosti jejich případného zrušení. V případě nemoţnosti přistoupení k zrušení jezů tyto alespoň migračně zprůchodnit, tj. vybudovat funkční rybí přechody. Vhodnou přípravou je vyhodnocení proveditelnosti těchto zásahů a různých moţných řešení. Částečně toto jiţ bylo na řece Sázavě realizováno ve studii Povodí Vltavy (Vodohospodářský rozvoj a výstavba, a.s. 2011), která však byla zaměřena na jezy pouze v úseku od 101,25 ř. km po soutok s Vltavou, tj. mimo EVL. V případě MVE je vhodné zabránit moţnému vstupu ryb do hydraulického obvodu elektrárny, a to instalací jemných česlí a dalších zábran (elektrických, světelných, akustických aj.) Samotná populace bolena je nyní významně ovlivňována dosazováním jedinců na lokalitu v rámci rybářského hospodaření i následným odlovem sportovními rybáři. Populace se na lokalitě také sama rozmnoţuje, je však otázkou zda by byla dlouhodobě udrţitelná bez doplňování jedinců. Vhodné by bylo zpracování genetické analýzy místní populace a vyhodnocení její genetické odlišnosti oproti jiným populacím v přírodě i oproti zdrojové populaci v rybářských sádkách, z nichţ vypouštění jedinci pocházejí. V případě zjištění lokální specifičnosti genofondu místní populace je ţádoucí usilovat o její zachování. V případě trvání stávajícího reţimu rybářského hospodaření je nutné nasazovat pouze jedince bolena pocházející z povodí Sázavy a ne odjinud. Vhodné je nastavení lovné míry pro bolena na 55 cm. Varianta podporující stabilní populaci nezávislou na vysazování je moţná pouze za současného zákazu lovu bolena.
3.2 Navrhovaná opatření Jednorázová opatření Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření
Kalendář pro management Poznámka Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření Kalendář pro management Poznámka
bez zákresu Jiné opatření Jiné Aspius aspius (bolen dravý) 1130 genetická analýza místní populace bolena dravého; porovnání s jinými populacemi v přírodě i se zdrojovou populací v rybářských sádkách; v případě zjištěné lokální specifičnosti genofondu místní populace je žádoucí usilovat o její zachování; tj. možné je nasazovat jedince bolena pocházející z povodí Sázavy a ne odjinud; alternativou je zastavení nasazování při současném vyloučení jeho lovu kdykoliv
bez zákresu Výstavba rybího přechodu - přírodě blízký typ Péče o vodní tok Aspius aspius (bolen dravý) 1130 migrační zprůchodnění všech překážek na toku, tj. vybudování rybích přechodů různých typů dle místních podmínek v době nižšího stavu hladiny (léto) vhodné by bylo vyhodnotit potřebnost jezů, hrází, stupňů a zvážit jejich zrušení
4. Závěrečné údaje 4.1 Pouţité podklady Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (2007-2013). Nálezová databáze ochrany přírody: http://portal.nature.cz [cit. ]. -. On-line databáze. Archivuje Odbor monitoringu biodiverzity AOPK ČR, Praha. HÁKOVÁ, A.; KLAUDISOVÁ, A.; SÁDLO, J. (eds.) (2004). Zásady péče o nelesní biotopy v rámci soustavy Natura 2000. PLANETA. XII, 3, s. 1-132. 1213-3393. HANEL, L.; LUSK, S. (2005). Ryby a mihule České republiky: Rozšíření a ochrana. Vyd. 1. Vlašim: ZO ČSOP Vlašim. 447 s. ISBN 80-863-2749-3. MARHOUL, P.; TUROŇOVÁ, D. (eds.) (2013). Zásady managementu stanovišť druhů v evropsky významných lokalitách soustavy Natura 2000: Metodika AOPK ČR. Upravené vydání. Praha: AOPK ČR. 182 s. Povodí Vltavy s.p. (2015). Jakost povrchových vod - profily Sázava: Výpisy statistických veličin na období 2011-2012 a 2013-2014. Archivuje Povodí Vltavy s.p. Vodohospodářský rozvoj a výstavba, a.s. (2011). Studie proveditelnosti zprůchodnění migračních překážek na vodních tocích v povodí Vltavy: 3. hodnocení – SÁZAVA. 26 s.
4.2 SDO zpracoval Organizace: AOPK ČR, Regionální pracoviště Střední Čechy Zpracovatel: Mgr. Alina Veverková E-mail:
[email protected] Datum zpracování:
5. Seznam zkratek AOPK ČR
Agentura ochrany přírody a krajiny ČR
ES
Evropský seznam
EVL
Evropsky významná lokalita
MVE
malá vodní elektrárna
OP ZCHÚ
ochranné pásmo zvláště chráněného území
PP
přírodní památka
ř. km
říční kilometr
SDO
Souhrn doporučených opatření
ÚSOP
Ústřední seznam ochrany přírody
ZCHÚ
zvláště chráněné území
ZOPK
zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších předpisů
6. Přílohy 6.1 Orientační mapa evropsky významné lokality CZ0213067_Sazava_orientacni_mapa.pdf
6.2 Mapa způsobu zajištění ochrany EVL NENÍ
6.3 Mapa zákresů managementových opatření na vymezených plochách NENÍ
6.4 Rámcová směrnice pro lesní stanoviště NENÍ
6.5 Doplňující dokumenty CZ0213067_Sazava_parametry_prostredi_bolen_dravy.pdf Příloha 6.5 Parametry prostředí pro PO – bolen dravý
