Souhrn doporučených opatření pro evropsky významnou lokalitu
Špilberk CZ0612147
1. Základní identifikační a popisné údaje 1.1 Základní údaje Název: Špilberk Kód lokality: CZ0612147 Kód lokality v ÚSOP: 3021 Rozloha (ha): 0,632 Biogeografická oblast: kontinentální Zařazení EVL na evropský seznam: 2008/25/ES Zařazení EVL na národní seznam: nařízení vlády č.132/2005 Sb., příloha 518
1.2 Způsob zajištění ochrany Zvláště chráněná území (ZCHÚ) Celková rozloha ZCHÚ (ha): 0,2617 Relativní rozloha ZCHÚ (%): 41,4 Specifikace ZCHÚ Kód ÚSOP 876
Kategorie PP
Název Špilberk
Ochranné pásmo zvláště chráněného území (OP ZCHÚ) Celková rozloha OP ZCHÚ (ha): 0,3703 Relativní rozloha OP ZCHÚ (%): 58,6 Poznámkové pole ke způsobu zajištění ochrany Přírodní památka (PP) Špilberk byla v červenci 2012 znovu vyhlášena v nových hranicích. Protože ke dni zpracování tohoto dokumentu nebyla k dispozici oficiální mapová vrstva nových hranic PP, nepřikládá se zde mapa způsobu zajištění ochrany. Výše uvedené údaje o způsobu zajištění ochrany jsou automaticky generované aplikací a mohou být v tomto případě nepřesné. Smluvní ochrana dle § 39 ZOPK NENÍ Základní ochrana dle § 45c, odst. 2 ZOPK NENÍ Jiná území chráněná podle národní legislativy, evropské legislativy nebo mezinárodních úmluv v překryvu s EVL Ptačí oblasti NEJSOU
1.3 Územně správní příslušnost Kraj Vysočina Dotčené obce Ocmanice
Dotčená katastrální území Ocmanice
1.4 Stručná charakteristika území Ekotop
Evropsky významnou lokalitu (EVL) Špilberk tvoří nevýrazný protáhlý pahorek (ve směru JJZ-SSV) uprostřed zemědělsky využívané krajiny mezi Náměští nad Oslavou a obcí Ocmanice v nadmořské výšce 410 m. Geomorfologicky lokalita spadá do Česko-moravské soustavy, podsoustavy Českomoravská vrchovina, celku Jevišovická pahorkatina, podcelku Znojemská pahorkatina a okrsku Náměšťská sníženina. Geologické podloží má pestřejší skladbu. Je tvořeno starohorními až prvohorními amfibolity, migmatity až ortorulami a granulity. Na nich se vyvinuly písčito-hlinité, kyselé kambizemě, v okolí vrcholu pahorku dosti mělké s ojediněle vystupujícím skalním podložím. Území je součástí mírně teplé klimatické oblasti (MT11).
Biota Z hlediska fytogeografického členění náleží Špilberk do fytochorionu 67. Českomoravská vrchovina. Potenciální přirozenou vegetací jsou černýšové dubohabřiny asociace Melampyro nemorosi-Carpinetum. Aktuální vegetace je tvořena suchým acidofilním trávníkem (T3.5B) sv. Koelerio-Phleion phleoidis, pouze maloplošně na okrajích pahorku je fragmentárně vyvinuta acidofilní vegetace efemér a sukulentů (T6.1B) sv. Arabidopsion thalianae. V teplomilném acidofilním trávníku dominuje v jarním aspektu koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis), v pozdně jarním a letním aspektu je pak nejnápadnější jetel apínský (Trifolium alpestre), kručinka barvířská (Genista tinctoria) a smolnička obecná (Lychnis viscaria). Z trav jsou to kostřavy, konkrétně kostřava drsnolistá (Festuca brevipila) a kostřava ovčí vestfálská (Festuca ovina subsp. questfalica). V suchém trávníku se typicky vyskytuje svízel syřišťový (Galium verum), čilimník řezenský (Chamaecytisus ratisbonensis), psineček tuhý (Agrostis vinealis), třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum), máčka ladní (Eryngium campestre), smělek štíhlý (Koeleria macrantha), bojínek tuhý (Phleum phleoides) a rožec rolní (Cerastium arvense). Z významnějších rostlin stojí za zmínku lomikámen cibulkatý (Saxifraga bulbifera), sesel roční (Seseli annuum), rozrazil rozprostřený (Veronica prostrata), silenka ušnice (Silene otites) a bělolist rolní (Filago arvensis), rozrazil Dilleniův (Veronica dillenii), drobounké červenoplodé pampelišky ze sekce Erythrosperma a po okrajích také rozrazil trojklaný (Veronica triphyllos). V poměrně dobře zachovalém biotopu se jen vtroušeně objevuje ovsík vyvýšený (Arrhenatherum elatius), maloplošně také třtina křovištní (Calamagrostis epigejos). Po okrajích trávníku jsou roztroušeně přítomny keře a dřeviny, především bříza bělokorá (Betula pendula), borovice lesní (Pinus sylvestris) a růže (Rosa sp.). Po stránce zoologické jsou k dispozici údaje jen u některých skupin obratlovců (plazi, ptáci, savci) a několika skupin hmyzu (blanokřídlí, brouci, motýli). Z plazů se roztroušeně na celé lokalitě objevuje ještěrka obecná (Lacerta agilis), vzácně také slepýš křehký (Anguis fragilis), z ptáků stojí za zmínku výskyt ťuhýka obecného (Lanius collurio). Z významnějších ohrožených druhů bezobratlých zde žije prskavec menší (Brachinus explodens) a svižník polní (Cincidela campestris). Lokální a vzácný je teplomilný druh mandelinky trnáč černý (Hispa atra) a do čeledi střevlíkovitých patřící kořenokaz modrý (Drypta dentata), který na Třebíčsku v okolí Náměště nad Oslavou dosahuje západní hranice rozšíření. Z motýlů byl zjištěn teplomilnější perleťovec dvanáctitečný (Boloria selene) a mizející přástevník starčkový (Tyria jacobaeae).
2. Stav EVL a předmětů ochrany 2.1 Předměty ochrany a jejich cílový stav Druhy Název předmětu ochrany: koniklec velkokvětý Pulsatilla grandis Kód předmětu ochrany: 2093 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu Max
Jednotka Kategorie Podíl populace
Populace
Min
stálá populace
5000 5000 jedinci
15 % ≥ p > 2 %
Celkové hodnocení populace není vynikající izolovaná, leží hodnota uvnitř areálu rozšíření druhu
Zachovalost Izolace vynikající zachování
Cílový stav předmětu ochrany: Udržovat stávající stabilní početnou populaci prostřednictvím pravidelného managementu acidofilních suchých trávníků.
2.2 Nároky předmětů ochrany Druhy Název předmětu ochrany: koniklec velkokvětý Pulsatilla grandis Kód předmětu ochrany: 2093 Popis nároků předmětu ochrany: Koniklec velkokvětý je středoevropský endemit rostoucí na Moravě, na Slovensku, Rakousku, Maďarsku a v severním Srbsku. V rámci ČR se vyskytuje jen na Moravě (v Čechách jen ojediněle vysazen) na asi 200 lokalitách. Roste zejména na suchých trávnících na hlubokých, živinami bohatších půdách jak na bazických, tak kyselých podkladech, ojediněle i na hadci. Je znám z více typů vegetace, především ze stepních a skalních trávníků a z lemů teplomilných křovin. Jedná se o vytrvalý druh kvetoucí na přelomu března a dubna, který se rozmnožuje jak vegetativně rozpadem trsů, tak generativně semeny. Hlavní příčinou ohrožení druhu je zarůstání biotopů náletem dřevin, zahušťováním bylinného patra a hromaděním stařiny v případě ukončení obhospodařování. Na některých exponovanějších lokalitách může vyšší návštěvnost území lidmi způsobovat nadměrný sešlap, i když drobná disturbance není na škodu. V neposlední řadě může docházet k přímé likvidaci trsů vyrýpáváním. Na řadě lokalit je možné pozorovat zvýšený tlak zvěře (zaječí, srnčí, bažantí), kdy jsou poupata nebo lodyha s květem ukousnuta nebo uzobnuta. Management polopřirozených travních porostů s koniklecem spočívá především v pravidelném odběru biomasy kosením. U stabilních porostů postačuje kosení 1x za rok. U porostů s vyšším podílem ovsíku vyvýšeného, třtiny křovištní nebo jiných expanzivních druhů je nutné kosit 2–3 x ročně. Kosení je vhodné kombinovat s extenzívní pastvou, nejlépe smíšeného stáda ovcí a koz. Na déle opuštěných plochách dochází k zarůstání keři, které je nutné odstraňovat a řezné plochy je vhodné zatírat vhodným herbicidem, jehož základní účinnou látkou je glyofosfát (např. Roundup). Pro podporu generativního rozmnožování, které na většině lokalit probíhá jen vzácně, je nutné udržovat vegetaci nezapojenou. Pro klíčení semen jsou důležité plošky bez vegetace, kterých je možno docílit drobným narušením travního krytu (např. důkladným výhrabem posečené hmoty po seči), dobře se osvědčuje právě pastva a v některých případech je doporučováno také řízené vypalování.
2.3 Řešení konfliktů při zajišťování požadavků různých předmětů ochrany EVL Konflikt není předpokládán
2.4 Konflikt s jinými ochrannými režimy dle ZOPK
Navrhovaná opatření významně nepoškodí žádný z přítomných chráněných či ohrožených druhů. Razantnější zásahy do vegetace (rozrušování drnu, vypalování, výhrab stařiny) budou vždy prováděny pomístně, takže bezobratlí budou mít možnost přežít na nezasažených místech. Při kosení budou vynechávány neposečené plošky, aby nedošlo k odstranění všech kvetoucích rostlin a byl tak zajištěn zdroj potravy (nektar, živné rostliny) pro hmyz.
2.5 Využívání EVL a zhodnocení jeho důsledků pro předměty ochrany Stručná charakteristika a vliv činnosti Pahorek sloužil v minulosti pravděpodobně jako pastvina. Po kolektivizaci zemědělství v 50. letech 20. století již pastva dále neprobíhala. Luční porost byl později nepravidelně kosen a postupně ponechán ladem. V letech 1982–1986 byly okolní pozemky (louky i pole) odvodněny. Chráněným přírodním výtvorem byl Špilberk vyhlášen v roce 1983, nově vyhlášen byl v roce 1990. Od roku 1992 je chráněn jako přírodní památka, která byla v roce 2012 v rámci přehlášení zvětšena. Při kontrolách stavu chráněného území v letech 1986–1991 bylo konstatováno, že lokalita zarůstá, je nutno vyhrabat stařinu a počty kvetoucích konikleců byly hodnoceny jako polovina obvyklého výskytu. Do roku 1996 zde byly realizovány pouze nepravidelné managementové zásahy spočívající především ve vyhrabávání stařiny v předjaří. Od roku 1997 je lokalita pravidelně kosena a biomasa je hrabána a odvážena. V dolní části kopečku byla v tomto období navíc vyřezána část náletových dřevin. Okolí EVL bylo ještě v nedávné době zorněno, ale zvýšená eutrofizace a následné šíření konkurenčně zdatnějších druhů zasáhlo zejména spodní část pahorku, kde koniklec téměř neroste. Pravidelným kosením bylo toto nebezpečí z větší části eliminováno. Díky těmto zásahům byla populace koniklece stabilizována a je jednou z nejpočetnějších v regionu. V současné době se počet kvetoucích trsů pohybuje kolem 4–5 tisíc. Protože však nedochází k mechanickému narušování povrchu (pastva, sešlap, vertikutace), koniklece se patrně generativně příliš nerozmnožují.
2.6 Související platné dokumenty ve vztahu k předmětům ochrany dle speciálních zákonů Plány péče Název ZCHÚ: Špilberk Autor: Ing. Martin Beneš Schválil: Krajský úřad Kraje Vysočina Datum schválení: 16. 8. 2012 Platnost od-do: 1. 1. 2013 - 31. 12. 2022
3. Péče o EVL 3.1 Popis optimálního způsobu péče o předměty ochrany Základním předpokladem pro další zachování populace koniklece velkokvětého je zachování jeho biotopu v podobě suchého acidofilního trávníku s pomístně rozvolněnou vegetací. Optimální péčí se jeví pravidelné kosení kombinované s pastvou smíšeného stáda ovcí a koz. Při pouhém kosení nedochází k drobným disturbancím povrchu kopýtky, tedy tvorbě rozvolněnějších plošek, potřebných pro klíčení semenáčků. Tento efekt pastvy je možno částečně nahradit důkladným výhrabem stařiny a mechorostů (po předchozím rozrušení drnu vertikutací). Přílišné zapojení drnu a přítomnost většího množství stařiny je možné omezit maloplošným vypalováním resp. ožehem (pomocí plynového hořáku) za vhodných klimatických podmínek (konkrétně v zimním období za holomrazu a bezvětří). Mimo odstranění zbytků stařiny (po provedeném výhrabu) může jednorázové prudké zvýšení teploty také podpořit vzcházení semen ze semenné banky (koniklec se považuje za slabý pyrofyt). Realizace tohoto managementu dle stávající legislativy (zákona o požární ochraně č. 133/1985 Sb., v platném znění a zákona o odpadech č.185/2001 Sb., v platné znění) však není možná. V současnosti se legislativně řeší, aby bylo do budoucna možné vypalování legálně provádět. Maloplošně, především v dolní části svahu se vyskytuje třtina křovištní, kterou je nutné potlačovat častějším kosením (2–3 x ročně). V okrajových partiích pahorku se vyskytují roztroušené dřeviny, které je možné v případě potřeby prořezat, větší stromy vhodně vyvětvit. Určitým problémem snižující úspěch generativního rozmnožování je také ukusování poupat a kvetoucích rostlin srnčí a zaječí zvěří, příp. vyzobávání poupat bažanty. V současné době není tento problém příliš závažný, to se však může v budoucnosti změnit. V takovém případě je možné pro ochranu kvetoucích a plodících rostlin část populace před objevením poupat oplotit a oplocenku po odplození konikleců odstranit. Část pozemků zahrnutých do EVL je tvořeno ornou půdou, v poslední době využívanou na produkci jetelotravní směsi. Populace koniklece by mohla být teoreticky ohrožena možným úletem hnojiv a agrochemikálií při jejich aplikaci. Takové ovlivnění populace koniklece je však málo pravděpodobné.
3.2 Navrhovaná opatření Opakovaná opatření Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření Vhodný interval Kalendář pro management Poznámka Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření
2 Likvidace invazních a expanzivních rostlin plošná Invazní druhy Pulsatilla grandis (koniklec velkokvětý) Porosty v dolní části kopečku s výskytem třtiny křovištní. Cílem opatření je maximální potlačení výskytu třtiny křovištní až její úplnou likvidaci. Optimální je ruční kosení, nutné i v případě probíhající pastvy. 3 x za rok V, VI–VII, VIII–IX (podle množství narostlé biomasy)
1 Ruční kosení Kosení Pulsatilla grandis (koniklec velkokvětý) Nízkostébelné trávníky s výskytem koniklece. Cílem je udržení nízkostébelné vegetace jako podmínky přežívání koniklece a rozrušení drnu, které umožní jeho rozmnožování. Kosení jednou ročně se shrabáním, úklidem a odvozem biomasy. Součástí zásahu musí být kvalitní výhrab biomasy s drobným narušením půdního povrchu. Maloplošně je vhodné vynechat nepokosené plošky max. do 20 %
Vhodný interval Kalendář pro management Poznámka Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření
Vhodný interval Kalendář pro management Poznámka
Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření
Vhodný interval Kalendář pro management Poznámka
Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření Vhodný interval Kalendář pro management Poznámka
celkové rozlohy z důvodu ochrany hmyzích populací. Tyto plochy pak každoročně střídat. 1 x za rok VII–VIII
1 Extenzívní pastva ovcemi či kozami Pastva Pulsatilla grandis (koniklec velkokvětý) Nízkostébelné trávníky s výskytem koniklece. Cílem je udržení nízkostébelné vegetace jako podmínky přežívání koniklece a rozrušení drnu, které umožní jeho generativní rozmnožování. Přepasení celé plochy smíšeným stádem ovcí a koz (případně jen ovcemi), včetně odstranění pastevních nedopasků. Pastevní zařízení (napajedlo, liz, noční přístřešek) umístit mimo zachovalé plochy, vhodné je využití el. ohradníku. Pro řízené přepásání možno zřídit dílčí oplůtky. 1 x za 2 roky VI–IX Pastva je vhodnou alternativou ke kosení. Optimální je pastvu realizovat v intervalu 1 x za 2–4 roky. 4 Rozrušování drnu ručně Speciální opatření na podporu druhů/stanovišť Pulsatilla grandis (koniklec velkokvětý) Nízkostébelné trávníky s výskytem koniklece. Cílem je vytvoření podmínek pro generativní rozmnožování koniklece velkokvětého. Za pomoci ručního nářadí (vertikutátor, vertikutační hrábě) narušit každoročně cca 20 % vymezené plochy, důkladně odstranit stařinu a mechorosty. Vyhnout se trsům koniklece. Vyhrabanou hmotu odvézt. V případě pravidelné pastvy a vypalování není vertikutace nutná. 1 x za 1 roky IX–II V případě, že je daný rok bude lokalita pasena, není nutné tento zásah provádět. Při pastvě dojde k dostatečnému narušení vegetačního krytu. 3 Výřez skupin či jednotlivých náletových dřevin Výřez náletu Pulsatilla grandis (koniklec velkokvětý) Nálety dřevin po okrajích kopečku. Redukce náletu břízy, jednotlivých proschlých keřů a vyvětvení ponechaných solitérních bříz a borovice. 1 x za 20 let IX–II
4. Závěrečné údaje 4.1 Použité podklady Beneš M. (2011): Plán péče o přírodní památku Špilberk na období 2013–2022. Brno. CENIA, Česká informační agentura životního prostředí: Národním geoportál pro poskytovatele dat a služeb – mapové služby [online]. CENIA: 2010–2012 [srpen 2012].
. Český úřad zeměměřičský a katastrální: Nahlížení do katastru nemovitostí [online]. Český úřad zeměměřičský a katastrální 2004–2012 [srpen 2012].
. Hálková A., Klaudisová A., Sádlo J. [eds.] (2004): Zásady péče o nelesní biotopy v rámci soustavy Natura 2000. In: Planeta XII, 3/2004 – druhá část. Ministerstvo životního prostředí, Praha. Chytrý M. et al. [eds.] (2010): Katalog biotopů České republiky. 2. vydání. AOPK ČR, Praha. Marhoul P., Turoňová D. [eds.] (2008): Zásady managementu stanovišť druhů v evropsky významných lokalitách soustavy Natura 2000, Metodika AOPK ČR. AOPK ČR, Praha. Vitner Č. (2006): Plán péče přírodní památky Špilberk na období 2008-2017. Harmonie – Agentura pro spolupráci s přírodou, Horní Cerekev.
4.2 SDO zpracoval Organizace: AOPK ČR, Správa chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy a krajské středisko Havlíčkův Brod Zpracovatel: Mgr. Jana Matrková E-mail:
[email protected] Organizace: AOPK ČR, Správa chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy a krajské středisko Havlíčkův Brod Zpracovatel: Ing. Luděk Čech Organizace: AOPK ČR, Správa chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy a krajské středisko Havlíčkův Brod Zpracovatel: Mgr. Josef Komárek Datum zpracování: 4. 4. 2013
5. Seznam zkratek AOPK ČR
Agentura ochrany přírody a krajiny ČR
ES
Evropský seznam
EVL
Evropsky významná lokalita
OP ZCHÚ
ochranné pásmo zvláště chráněného území
PP
přírodní památka
SDO
Souhrn doporučených opatření
ÚSOP
Ústřední seznam ochrany přírody
ZCHÚ
zvláště chráněné území
ZOPK
zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších předpisů
6. Přílohy 6.1 Orientační mapa evropsky významné lokality CZ0612147_Spilberk_orientacni_mapa.pdf
6.2 Mapa způsobu zajištění ochrany EVL NENÍ
6.3 Mapa zákresů managementových opatření na vymezených plochách CZ0612147_Spilberk_Invazni_druhy.pdf CZ0612147_Spilberk_Koseni.pdf CZ0612147_Spilberk_Pastva.pdf CZ0612147_Spilberk_Specialni_opatreni_na_podporu_druhu_stanovist.pdf CZ0612147_Spilberk_Vyrez_naletu.pdf
6.4 Rámcová směrnice pro lesní stanoviště NENÍ
6.3 Mapa zákresů jednotlivých managementových opatření na vymezených plochách - invazní druhy CZ0612147 Špilberk, 2013
2
0
Evropsky významná lokalita Špilberk Invazní druhy
25
50 m
Podrobný popis navrhovaných managementových opatření na jednotlivých plochách, označených v mapě číslicí, naleznete v textu v kapitole 3.2 Navrhovaná opatření.
© AOPK ČR, Správa CHKO Žďárské vrchy a Krajské středisko Havlíčkův Brod, 2013. Podkladová mapa: Ortofoto © ČÚZK, 2011.
6.3 Mapa zákresů jednotlivých managementových opatření na vymezených plochách - kosení CZ0612147 Špilberk, 2013
1
0
Evropsky významná lokalita Špilberk Kosení
25
50 m
Podrobný popis navrhovaných managementových opatření na jednotlivých plochách, označených v mapě číslicí, naleznete v textu v kapitole 3.2 Navrhovaná opatření.
© AOPK ČR, Správa CHKO Žďárské vrchy a Krajské středisko Havlíčkův Brod, 2013. Podkladová mapa: Ortofoto © ČÚZK, 2011.
6.3 Mapa zákresů jednotlivých managementových opatření na vymezených plochách - pastva CZ0612147 Špilberk, 2013
1
0
Evropsky významná lokalita Špilberk Pastva
25
50 m
Podrobný popis navrhovaných managementových opatření na jednotlivých plochách, označených v mapě číslicí, naleznete v textu v kapitole 3.2 Navrhovaná opatření.
© AOPK ČR, Správa CHKO Žďárské vrchy a Krajské středisko Havlíčkův Brod, 2013. Podkladová mapa: Ortofoto © ČÚZK, 2011.
6.3 Mapa zákresů jednotlivých managementových opatření na vymezených plochách - speciální opatření na ochranu druhů CZ0612147 Špilberk, 2013
4
0
Evropsky významná lokalita Špilberk Speciální opatření na ochranu druhů
25
50 m
Podrobný popis navrhovaných managementových opatření na jednotlivých plochách, označených v mapě číslicí, naleznete v textu v kapitole 3.2 Navrhovaná opatření.
© AOPK ČR, Správa CHKO Žďárské vrchy a Krajské středisko Havlíčkův Brod, 2013. Podkladová mapa: Ortofoto © ČÚZK, 2011.
6.3 Mapa zákresů jednotlivých managementových opatření na vymezených plochách - výřez náletu CZ0612147 Špilberk, 2013
3
0
Evropsky významná lokalita Špilberk Výřez náletu
25
50 m
Podrobný popis navrhovaných managementových opatření na jednotlivých plochách, označených v mapě číslicí, naleznete v textu v kapitole 3.2 Navrhovaná opatření.
© AOPK ČR, Správa CHKO Žďárské vrchy a Krajské středisko Havlíčkův Brod, 2013. Podkladová mapa: Ortofoto © ČÚZK, 2011.
