Souhrn doporučených opatření pro evropsky významnou lokalitu
Psí kuchyně CZ0530027
1. Základní identifikační a popisné údaje 1.1 Základní údaje Název: Psí kuchyně Kód lokality: CZ0530027 Kód lokality v ÚSOP: 5542 Rozloha (ha): 268,6016 Biogeografická oblast: kontinentální Zařazení EVL na evropský seznam: 2011/64/EU Nařízení vlády o stanovení národního seznamu EVL: nařízení vlády č. 318/2013 Sb., příloha 633
1.2 Způsob zajištění ochrany Zvláště chráněná území (ZCHÚ) Celková rozloha ZCHÚ (ha): 111,8596 Relativní rozloha ZCHÚ (%): 41,6 Specifikace ZCHÚ Kód ÚSOP 1686
Kategorie PR
Název Psí kuchyně
Ochranné pásmo zvláště chráněného území (OP ZCHÚ) Celková rozloha OP ZCHÚ (ha): 14,0302 Relativní rozloha OP ZCHÚ (%): 5,2 Navrhovaná kategorie ZCHÚ podle platného nařízení vlády přírodní rezervace Smluvní ochrana dle § 39 ZOPK NENÍ Základní ochrana dle § 45c, odst. 2 ZOPK Celková rozloha území chráněného dle režimu základní ochrany (ha): 142,7118 Relativní rozloha území chráněného dle režimu základní ochrany (%): 53,1 Jiná území chráněná podle národní legislativy, evropské legislativy nebo mezinárodních úmluv v překryvu s EVL Ptačí oblasti NEJSOU
1.3 Územně správní příslušnost Pardubický kraj Dotčené obce Janov, Mikuleč, Opatov, Semanín
Dotčená katastrální území Janov u Litomyšle, Mikuleč, Opatov v Čechách, Semanín
1.4 Stručná charakteristika území Ekotop Geologie: Geologický podklad EVL tvoří svrchnokřídové a kvarterní sedimenty České křídové pánve. V západní polovině území převažují vápnito-jílovité glaukonitické pískovce místy s rohovci, pískovce arkózovité a živcové (facie kvádrovcových pískovců), slínovce s polohami či konkrecemi vápenců (jílovito-vápenité prachovce),
písčité slínovce až spongilitické jílovce, místy silicifikované (opuky). Ve východní polovině tvoří podloží nivní a deluvioeolické kvarterní sedimenty a kamenité až hlinitokamenité kvarterní sedimenty, které vybíhají v terénních depresích do západní části území. Geomorfologie: EVL se nachází ve východním výběžku kuesty potštejnské antiklinály na východním (strmém) okraji střední části geomorfologického okrsku Kozlovský hřbet, oblast Východočeská tabule, celek Svitavská pahorkatina, podcelek Českotřebovská vrchovina. Reliéf: EVL se rozkládá na jihovýchodních a východních svazích Kozlovského hřbetu, které jsou místy členěny různě hlubokými údolími s povětšinou periodickými vodotečemi. Rozpětí nadmořských výšek činí cca 420-580 m n. m. Pedologie: Na svazích v západní polovině EVL jsou zastoupeny půdy skupiny kambisoly, půdním typem je kambizem (subtypy modální, vyluhovaná, oglejená). Ve východní polovině se vyvinuly hydromorfní půdy ze skupiny stagnosoly a glejsoly, půdním typem jsou pseudoglej modální a kambický a glej modální. Krajinná charakteristika: EVL leží na přechodu souvisle zalesněného Kozlovského hřbetu do zemědělské krajiny. Významným fenoménem je území bývalé vojenské střelnice u Semanína. Biota V EVL výrazně převažují lesní biotopy, nejvýznamnější jsou květnaté bučiny (L5.1), které jsou jedním z předmětů ochrany. Ve stromovém patře je vedle dominujícího buku lesního (Fagus sylvatica) zastoupena také jedle bělokorá (Abies alba) a javor klen (Acer pseudoplatanus), v keřovém patře pak především zmlazující druhy stromového patra (buk), popř. lýkovec jedovatý (Daphne mezereum) a v bohatém bylinném patře se vyskytuje např. kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos), k. cibulkonosná (D. bulbifera), pryšec sladký (Euphorbia dulcis), samorostlík klasnatý (Actaea spicata), árón plamatý (Arum maculatum), česnek medvědí (Allium ursinum), zapalice žluťuchovitá (Isopyrum thalictroides), ostřice lesní (Carex sylvatica), kostřava lesní (Festuca altissima), kokořík přeslenitý (Polygonatum verticillatum), vraní oko čtyřlisté (Paris quadrifolia), strdivka nicí (Melica nutans), věsenka nachová (Prenanthes purpurea), bukovník kapraďovitý (Gymnocarpium dryopteris), kapraď samec (Dryopteris filix-mas), k. rozložená (D. dilatata), pšeníčko rozkladité (Milium effusum) aj. Na místech s podložím jemnozrných pískovců jsou časté přechodové typy směrem k acidofilním bučinám, pro něž je charakteristické ochuzení bylinného patra, to může být rovněž podpořeno i lesním hospodařením. Na východním okraji se v nižších polohách vyskytují jasanovo-olšové luhy (L2.2), které jsou rovněž předmětem ochrany. Významný je především výskyt bledule jarní (Leucojum vernum) v jarním aspektu. Zachovalé porosty se nacházejí především v prostoru tzv. Farského lesa. Časté jsou stejnověké výsadby olše lepkavé (Alnus glutinosa) a o. šedé (A. incana), místy s poměrně dobře zachovalým bylinným podrostem, často však s výraznou dominancí ostřice třeslicovité (Carex brizoides). Tyto podmáčené polohy jsou bohužel odvodňovány soustavou tzv. melioračních kanálů, což vede k degradaci těchto smrkových olšin. Kromě předmětů ochrany se v EVL v lesích roztroušeně vyskytují prakticky už jen acidofilní bučiny (L5.4) s dominujícím bukem lesním, běžně je zastoupen smrk ztepilý (Picea abies). Přítomna je však i jedle bělokorá. Bylinný podrost je druhově chudý, tvořen druhy jako pstroček dvoulistý (Maianthemum bifolium), brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus), metlička křivolaká (Avenella flexuosa), šťavel kyselý (Oxalis acetosella), v nevyhraněných porostech na přechodu k živnějším květnatým bučinám také kapraď rozložená, bukovník kapraďovitý, kostřava lesní, svízel vonný (Galium odoratum) aj. Nelesní společenstva jsou soustředěna do areálu bývalé vojenské střelnice u Semanína a jeho nejbližšího okolí v severovýchodní části EVL. Naprostá většina společenstev byla v nedávné minulosti silně degradovaná, v důsledku absence hospodaření zde postupně došlo k postupnému zarůstání náletovými dřevinami a expanzi expanzivních a nitrofilních druhů. Zachovaly se zde fragmenty pcháčových luk (T1.5), které často tvoří mozaiku s vrbovými křovinami (K1) a tužebníkovými lady (T1.6). Vyskytuje se zde celá řada druhů jako prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), pcháč šedý (Cirsium canum), p. bahenní (C. palustre), vrbovka bahenní (Epilobium palustre), bika mnohokvětá (Luzula multiflora), ostřice odchylná (Carex appropinquata), o. dvouřadá (C. disticha), o. rusá (C. flava), starček potoční (Tephroseris crispa), škarda měkká čertkusolistá (Crepis mollis subsp. hieracioides), lomikámen zrnatý (Saxifraga granulata). Ve vlhkých tužebníkových ladech (T1.6), která jsou předmětem ochrany, se kromě dominantního tužebníku jilmového (Filipendula ulmaria) uplatňuje ostřice latnatá (Carex paniculata), o. odchylná, vrba rozmarýnolistá (Salix rosmarinifolia) a další vysoké trávy a byliny. Bezkolencové louky (T1.9) jsou na semanínské střelnici zastoupeny především v její západní polovině. Časté jsou mozaikovité porosty společně s T1.5, T1.6 a K1, kde se v zarůstající vegetaci vyskytuje bezkolenec rákosovitý (Molinia arundinacea), hladýš pruský (Laserpitium prutenicum), olešník kmínolistý (Selinum carvifolia), čertkus luční (Succisa pratensis), pcháč šedý, krvavec toten (Sanguisorba officinalis). Regionálně velmi významný je maloplošný výskyt vápnitých slatinišť (R2.1). Nachází se zde řada pozoruhodných druhů jako ostřice Davallova (Carex davalliana), ostřice šupinoplodá (Carex lepidocarpa), C. x pieperana (C. flava x C. lepidocarpa), o. plstnatá (C. tomentosa), o. prosová (C. panicea), o. chabá (C. flacca), o. skloněná (C. demissa), len počistivý (Linum catharticum), vítod ostrokřídlý (Polygala multicaulis), kozlík dvoudomý (Valeriana dioica) aj. V nejsevernější části EVL na mírném svahu se maloplošně vyskytují druhově bohaté kosené mezofilní ovsíkové louky (T1.1). Z nejčastěji se vyskytujících druhů lze jmenovat ovsík vyvýšený (Arrhenatherum elatius), kostřavu luční (Festuca pratensis), zvonek rozkladitý (Campanula patula), chrastavec rolní (Knautia arvensis), svízel bílý (Galium album), chrpu luční (Centaurea pratensis), bedrník obecný
(Pimpinella saxifraga), škardu dvouletou (Crepis biennis), máchelku srstnatou (Leontodon hispidus), kopretinu bílou (Leucanthemum vulgare) aj. Velice maloplošně je zastoupena vegetace horských a podhorských smilkových trávníků (T2.3B). Vyskytují se jako malé fragmenty na dopadové ploše střelnice. Mají typickou podobu nízkých trávníků s psinečkem obecným (Agrostis capillaris), violkou psí (Viola canina), jestřábníkem chlupáčkem (Hieracium pilosella), všivcem lesním (Pedicularis sylvatica), ostřicí černou (Carex nigra), o. kulkonosnou (C. pilulifera), vítodem ostrokřídlým a vřesem obecným (Calluna vulgaris). EVL je zajímavá i z mykologického hlediska, roste zde celá řada vzácných druhů hub. Lze uvést např. muchomůrku stroupkatou (Amanita ceciliae), m. šedopochvou (A. submembranacea), oranžovku vřetenovýtrusou (Byssonectria terrestris), kyj herkulův (Clavariadelphus pistillaris), symbionty buku pavučince mirabelkového (Cortinarius amoenolens), ryzce řídkolupenného (Lactarius ruginosus), symbionta smrku nebo jedle pavučince elegantního (Cortinarius elegantior), korálovce bukového (Hericium coralloides - pralesní druh, rozkládající kmeny buků, vlivem nedostatku starých kmenů v našich lesích je dnes jeho výskyt omezen už pouze na rezervace), čapulku jedlovou (Heyderia abietis), šťavnatku drvopleňovou (Hygrophorus discoxanthus), symbionta buku a dubu vláknici jurskou (Inocybe adaequata), druh podmáčených smrčin vláknici dymnivkovou (Inocybe corydalina), mykorrhizní symbionty buku ryzce ostrého (Lactarius acris) a r. bukového (L. fluens), mykorrhizního symbionta rostoucího především v bukových lesích holubinku černobílou (Russula albonigra), ryzce lososového (Lactarius salmonicolor) rostoucího pod jedlí, kuřátka Krieglsteinerova (Ramaria krieglsteineri), mykorrhizního symbionta rostoucího výhradně v bučinách holubinku sluneční (Russula solaris bioindikační druh přirozeně se vyvíjejících bučin), čirůvku vlnatou (Tricholoma gausapatum) a další. V EVL se vyskytuje druhově bohatá arachnofauna s významným zastoupením reliktních druhů. Je možné zde najít několik druhů charakteristických pro lesy nejvyšších poloh České republiky (především plachetnatka skrytá (Centromerus arcanus) či křižák horský (Araniella alpica)), celá řada druhů je charakteristická pro zachovalé bukové či bukojedlové lesy (plachetnatka rudohnědá (Macrargus rufus) či plachetnatka chlumní (Centromerus sellarius) a zároveň se zde vyskytuje několik druhů relativně teplomilných (skálovka lesní (Haplodrassus silvestris) či plachetnatka smrková (Neriene emphana)). Z dalších významných druhů pavouků lze uvést např. pakřižáka smrkového (Hyptiotes paradoxus) a plachetnatku skrytou (Centromerus arcanus). Z nočních motýlů je asi nejvýznamnějším nálezem v EVL dřevobarvec zimolézový (Calliergis ramosa), který je v České republice obecně loven velmi zřídka. Významné je zastoupení typicky horských druhů, jako můra horská (Lasionycta proxima), můra sivá (Papestra biren), píďalička šišková (Eupithecia abietaria), píďalka černobílá (Thera britannica), tmavoskvrnáč jedlový (Pungeleria capreolaria), různorožec černopásý (Alcis bastelbergeri), kropenatec hasivkový (Petrophora chlorosata) či hrotnokřídlec kapradinový (Pharmacis fusconebulosa). Velmi zajímavým druhem je píďalička bobulová (Eupithecia immundata), která je potravně vázaná na samorostlík klasnatý, který je častý ve vlhkých partiích v prameništi bezejmenného přítoku Zádolského potoka. Významný je i nález píďalky lesní (Operophtera fagata), která bývá v podobných průzkumech opomíjená (doba letu spadá do druhé poloviny října). Je to charakteristický druh pro bukové a jedlobukové porosty a jedná se o regionálně velmi významný nález. Z dalších významných druhů je to píďalka skvrnitá (Rheumaptera subhastata), která je typická pro různá zamokřená místa. Celkově lze druhové spektrum hodnotit jako velmi významné se zastoupením celé řady typicky lesních druhů. Inventarizační průzkum motýlů s denní aktivitou byl proveden na území semanínské střelnice v roce 2007. Byl zde prokázán výskyt 46 druhů motýlů. Za významné lze považovat výskyty batolce červeného (Apatura ilia), bělopáska topolového (Limenitis populi), otakárka fenyklového (Papilio machaon), ohniváčka černočárného (Lycaena dispar), perleťovce prostředního (Argynnis adippe), bělopáska dvouřadého (Limenitis camilla), ohniváčka modrolemého (Lycaena hippothoe), babočky jilmové (Nymphalis polychloros) a modráska černolemého (Plebeius argus). Z ornitofauny se zde vyskytuje např. výr velký (Bubo bubo), čáp černý (Ciconia nigra), holub doupňák (Columba oenas), lejsek malý (Ficedula parva), sýc rousný (Aegolius funereus), chřástal polní (Crex crex), krutihlav obecný (Jynx torquilla), kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum), sluka lesní (Scolopax rusticola) aj. Velmi významný je výskyt a hnízdění orla mořského (Haliaeetus albicilla). Z obojživelníků se zde vyskytuje např. čolek horský (Triturus alpestris), mlok skvrnitý (Salamandra salamandra), rosnička zelená (Hyla arborea) či skokan zelený (Pelophylax esculentus).
2. Stav EVL a předmětů ochrany 2.1 Předměty ochrany a jejich cílový stav Stanoviště Kód předmětu ochrany: 6430 Název předmětu ochrany: Vlhkomilná vysokobylinná lemová společenstva nížin a horského až alpínského stupně Rozloha (ha): 6,4352 Relativní rozloha (%): 2,4 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: významná hodnota Cílový stav předmětu ochrany: Zvýšit aktuální rozlohu stanoviště na plochu jako při vyhlášení.
Kód předmětu ochrany: 91E0 * Název předmětu ochrany: Smíšené jasanovo-olšové lužní lesy temperátní a boreální Evropy (Alno-Padion, Alnion incanae, Salicion albae) Rozloha (ha): 10,1521 Relativní rozloha (%): 3,78 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: významná hodnota Cílový stav předmětu ochrany: Zachování stanoviště o rozloze minimálně jako při vyhlášení a zároveň zlepšení struktury porostů oproti stavu při vyhlášení. Zachovalé porosty bez geograficky nepůvodních druhů a s rozrůzněnou vertikální a věkovou strukturou. Obnova vodního režimu.
Kód předmětu ochrany: 9130 Název předmětu ochrany: Bučiny asociace Asperulo-Fagetum Rozloha (ha): 172,9954 Relativní rozloha (%): 64,41 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: dobrá hodnota Cílový stav předmětu ochrany: Zachování rozlohy stanoviště minimálně jako při vyhlášení EVL a zároveň zlepšení struktury porostů oproti stavu při vyhlášení. Věkově a výškově diferencované porosty s převahou listnatých dřevin a jedle s dobře vyvinutým bylinným patrem. * označuje prioritní stanoviště
2.2 Nároky předmětů ochrany Stanoviště Kód předmětu ochrany: 6430 Název předmětu ochrany: Vlhkomilná vysokobylinná lemová společenstva nížin a horského až alpínského stupně Popis nároků předmětu ochrany: Stanoviště 6430 (biotop T1.6) Vlhká tužebníková lada vznikají z vlhkých pcháčových luk (T1.5), od kterých se liší absencí trav, druhově chudší skladbou a dominancí tužebníku jilmového (Filipendula ulmaria). Nevyžadují tak časté sečení, jako klasické louky. Při vyšší intenzitě kosení dochází k posunu k chudším společenstvům vlhkých pcháčových luk. To se projevuje poklesem zastoupení druhů citlivých na kosení (tužebník jilmový, vrbina obecná (Lysimachia vulgaris)) a šířením druhů, které jsou ke kosení tolerantnější. Na silně podmáčených nebo přeplavovaných stanovištích je to především skřípina lesní (Scirpus sylvaticus), na sušších stanovištích pak např. pcháč zelinný (Cirsium oleraceum).). Stanoviště snáší i živinami poměrně dobře zásobené půdy, je zde ovšem vyšší riziko šíření nežádoucích nitrofytů při extenzivnějším režimu kosení. Při dlouhodobém neobhospodařování dochází k výraznému druhovému ochuzení, expanzi nitrofilních druhů a k zapojení náletových dřevin. Místně může expandovat rákos a vznikají tak silně degradovaná společenstva s nahromaděním biomasy.
Pro zachování tohoto stanoviště je důležité především zachovat režim kosení v přiměřené intenzitě (cca jedenkrát za 1 - 4 roky). Vždy je vhodnější toto stanoviště udržovat spíše v přechodném stavu k vlhkým pcháčovým loukám, než k druhově chudým a ruderalizovaným porostům. Dále je třeba udržovat vodní režim ideálně tak, aby bylo stanoviště permanentně dobře zásobené vodou, hladina spodní vody by však neměla dlouhodobě stoupat na nebo nad úroveň terénu.
Kód předmětu ochrany: 91E0 * Název předmětu ochrany: Smíšené jasanovo-olšové lužní lesy temperátní a boreální Evropy (Alno-Padion, Alnion incanae, Salicion albae) Popis nároků předmětu ochrany: Lužní lesy stanoviště 91E0 je zastoupeno biotopem L2.2. Lužní lesy jsou zpravidla bohaté víceetážové porosty, tvořící vegetační doprovod v bezprostřední blízkosti vodních toků. V dřevinné skladbě se uplatňuje relativně široká škála druhů, snášejících dočasné zamokření či zatopení. V podrostu převládají vlhkomilné druhy široké ekologické amplitudy společné lesní, luční i ruderální vegetaci, s výrazným podílem keřů. Bylinné patro má výrazný jarní aspekt, mechové patro většinou chybí. Obecně lze konstatovat, že se jedná o společenstva člověkem dlouhodobě ovlivňovaná. Přesto, díky jejich specifičnosti a dobré pařezové výmladnosti zastoupených dřevin nevedl dopad vlivu člověka k jejich destrukci. Hlavním nebezpečím jsou změny ve vodním režimu krajiny jako regulace toků či meliorace, doprovázené poklesem hladiny podzemní vody a omezením pravidelných záplav. Problémem je také mýcení porostů a jejich obnova geograficky nepůvodními druhy či monokulturami smrku a jiných dřevin či eutrofizace prostředí splachy ze zemědělských pozemků. I v těchto lesích se projevují škody způsobené vysokými stavy spárkaté zvěře. Pro ochranu biotopů lužních lesů je nutné zachování vyhovujících vodních poměrů. V místech meliorovaných a regulovaných toků je pro znovuvytvoření vhodných podmínek nezbytné navrácení vody do odvodněných částí šetrnou revitalizací, případně umělé zatopení na místech s omezeným výskytem přirozených záplav. V druhové skladbě lesů by měly být zastoupeny jen dřeviny geograficky původní, není žádoucí další rozšiřování nepůvodních monokultur či výsadby dřevin, křížících se s původními druhy. Zvláštní pozornost by se měla věnovat šíření invazních druhů rostlin. Ve vybraných porostech je vhodné zachování či obnova obhospodařování lesa ve formě pařezin či lesa středního. Při obnově lesa netěžit břehové porosty vodních toků s výjimkou výběru (druhového, tvarového, zdravotního) jednotlivých dřevin a nezbytné údržby břehových porostů (riziko překážky a omezení průtoku nebo vzniku břehových nátrží vývratem stromu).
Kód předmětu ochrany: 9130 Název předmětu ochrany: Bučiny asociace Asperulo-Fagetum Popis nároků předmětu ochrany: Stanoviště 9130 je tvořeno biotopem L5.1 Květnaté bučiny. Jedná se o listnaté lesy s převládajícím bukem lesním (Fagus sylvatica) a někdy s příměsí dalších listnáčů: javor mléč (Acer platanoides), javor klen (Acer pseudoplatanus), habr obecný (Carpinus betulus), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), dub zimní (Quercus petraea s. lat.), lípa srdčitá (Tilia cordata), lípa velkolistá (Tilia platyphyllos) a jilm drsný (Ulmus glabra), ve vyšších nadmořských výškách také jedle bělokorá (Abies alba) a smrk ztepilý (Picea abies). Zahrnují široké spektrum stanovišť 3. - 6. lesního vegetačního stupně, místy sestupují níže (severní svahy). Jejich výskyt je vázán hlavně na eutrofní, obvykle kambizemní půdy s rychlou mineralizací humusu, na různých druzích hornin. Na minerálně chudším podloží je formace vyvinuta jen na hlubších půdách mírných svahů a plošin. Oproti kyselým bučinám je zde v daleko větší míře rozvinuto keřové a hlavně typické bylinné patro květnatých bučin, zastoupené vzácnějšími druhy i běžnými mezofilními druhy listnatých lesů. Také na tato stanoviště dolehlo dlouhodobé hospodářské využívání a rostoucí potřeba dřeva pro různé účely. Postupem času docházelo ve stále větším měřítku k upřednostňování rychleji rostoucího a v daných přírodních podmínkách prosperujícího smrku, pěstovaného v ekonomicky nejvýhodnějších stejnověkých monokulturách. Takto vzniklé lesy jsou snadno napadnutelné kalamitními škůdci, velký vliv mají také na změny půdních poměrů na stanovištích bučin důsledkem kyselého opadu a ochuzení vrchních vrstev o živiny. V neposlední řadě jsou významným faktorem vysoké stavy spárkaté zvěře, bránící účinnému rozvoji přirozené i umělé obnovy. Pro ochranu stanovišť květnatých bučin je důležité především omezení zvyšování podílu smrku či jiných stanovištně či geograficky nepůvodních dřevin a omezení holosečného hospodaření. Na konkrétních lokalitách s předpokládaným přirozeným výskytem borovice lesní nebo smrku ztepilého je nežádoucí zvyšovat jejich celkové zastoupení nad hodnoty odvozené od modelů předpokládané přirozené druhové skladby. V případě výskytu kůrovcových ohnisek je vhodná šetrná asanace dřevní hmoty, chemické prostředky využívat jen v nezbytně nutné míře. Jako prevence by se mělo zajistit včasné zpracování nahodilých těžeb smrku. V porostech, kde je výskyt jedle pod úrovní jejího přirozeného zastoupení, je vhodné zachovat alespoň současný podíl. Tam, kde se vyskytuje ve větším množství, je vhodné zajistit její podíl odpovídající přirozené skladbě lesa. V případě výskytu květnatých bučin na extrémních stanovištích je prvořadá půdoochranná funkce lesa. Pro úspěšnou přirozenou obnovu lesa je nezbytné snižování stavu spárkaté zvěře. Při výsadbách cíleně vnášet chybějící dřeviny, hlavně jedli, při výchově vytvářet věkově a výškově diferencovaný porost.
2.3 Řešení konfliktů při zajišťování požadavků různých předmětů ochrany EVL Konflikt není předpokládán
2.4 Konflikt s jinými ochrannými režimy dle ZOPK Konflikt lze předpokládat mezi předmětem ochrany 6430 a většinou rostlinných druhů chráněných dle ZOPK vyskytujících se na lokalitě. Tyto druhy mají svá ekologická optima v jiných typech stanovišť (6230, 6410, 7140, 7230) a s výjimkou prstnatce májového se na stanovišti 6430 prakticky nevyskytují. Po ukončení realizace projektu OPŽP (viz kapitola 2.5) byla původní rozloha (silně degradovaných) porostů stanoviště 6430 radikálně snížena a počítá se s jejich obnovou prostřednictvím odpovídající péče o jednotlivé partie semanínské střelnice. Obnova stanoviště 6430 by měla být směřována do míst, kde se nevyskytují (aktuálně, nebo v nedávné minulosti) populace zvláště chráněných druhů cévnatých rostlin, s výjimkou prstnatce májového.
2.5 Využívání EVL a zhodnocení jeho důsledků pro předměty ochrany Stručná charakteristika a vliv činnosti Lesy V EVL převažují lesní porosty, lesní hospodaření má tedy na současný stav a budoucí vývoj EVL zásadní vliv. Až na existenci vojenské střelnice neexistovaly zřejmě v minulosti v daném území žádné jiné faktory, které by omezovaly hospodářské využití lesa. Limitujícím faktorem zde nejsou ani extrémní stanoviště, která by omezovala přístup do území. Lesní porosty jsou historicky rozčleněny průseky, místy v pravidelném uspořádání (patrné už na mapě III. vojenského mapování). Území disponuje relativně hustou sítí lesních cest sloužících i historicky k soustřeďování dříví. Lze však předpokládat, že současné bučiny vznikaly přirozenou obnovou původních přirozených lesů, avšak za účasti lidských zásahů ve formě různých výběrů či plošné těžby. Z leteckých fotografií z roku 1954 je patrné, že zde měly bučiny významnější plošné zastoupení než dnes. Při srovnání aktuální dřevinné skladby s modelovou přirozenou skladbou je patrný významný úbytek zejména jedle bělokoré a dubu a nárůst podílu smrku ztepilého. K podstatným změnám druhového složení lesů zde docházelo i v období od 60. let do počátku 90. let 20. stol., ve kterém byly uměle založeny dnešní mladé a středně staré porosty smrku. Smrk sem však byl uměle vnášen již před více než 100 lety (např. 816B12, 12a v LHC Lanškroun). Intenzivní disturbance porostů v minulosti naznačuje i zastoupení modřínu opadavého ve starých bučinách. Tato geograficky nepůvodní dřevina s pionýrskou strategií růstu se do 130 let starých bučin, kde tvoří jednotlivě vtroušenou příměs, mohla dostat jednak uměle výsadbou či přirozeně generativně náletem semen z okolních porostů, ale vždy se zřejmě muselo jednat o silně narušené prosvětlené porosty. Navzdory výše uvedeným skutečnostem se v centrální části území, v prostoru původní PR Psí kuchyně (území vymezené v nařízení OkÚ Svitavy č. 2/1999, viz níže), dochovaly biologicky velmi cenné bučiny místy pralesního charakteru s relativně vysokým podílem odumřelého dřeva a diferencovanou bohatou strukturou s vysokým potenciálem návratu k původní vývojové trajektorii, ale zřejmě bez významné účasti některých hlavních porostotvorných dřevin (jedle a dub). Vybrané porosty na ploše cca 33 ha jsou na základě rozhodnutí OOP od roku 2009 ponechány bez zásahu. Vysoký podíl území EVL zaujímají bučiny kulturního charakteru. Jedná se zejména o porosty mimo území původní PR Psí kuchyně (tj. tak, jak byla vymezena nařízením OkÚ Svitavy 1999, viz níže), které jsou v současnosti předmětem běžného lesnického hospodaření. V současné době již nehrozí přeměny těchto bučin na porosty nepůvodních dřevin. Důvodem je vedle zájmů ochrany přírody i existence genových základen, do kterých je podstatná část EVL zahrnuta. Celkově lze konstatovat, že se v EVL zachovala poměrně velká plocha přírodě blízkých porostů květnatých bučin a při vhodně zvoleném hospodaření včetně zachování konceptu samovolného vývoje v jádrové části EVL nebude problém zajistit dlouhodobou perspektivu tohoto typu lesního společenstva. Stanoviště jasanovo-olšových luhů jižně od semanínské střelnice bylo v minulosti významně negativně ovlivněno zásahy do vodního režimu. Byl zde vybudován systém odvodňovacích příkopů, který významně zaklesl hladinu podzemní vody. Tím došlo ke změnám abiotických podmínek a k posunu typologického vymezení k mezofilnějším lesním typům (především 5O - svěží (buková) jedlina, v menší míře také 5G podmáčená jedlina, 5P - kyselá jedlina). O tom, že současné rozšíření lesních typů jedlin na úkor lesního typu lužního (3L – jasanová olšina, ten se v současnosti v EVL vyskytuje na ploše cca 1,3 ha) je důsledkem zásahů do vodního režimu, svědčí, že se na těchto lesních typech běžně vyskytují porosty s dominancí olše. Z pohledu předmětu ochrany 91E0 lze tyto změny označit jako zásadní a jednoznačně negativní. V minulosti zde docházelo k výrazným zásahům do druhového složení dřevinného patra. Na plochách ovlivněných melioračními zásahy byly často sázeny smrkové kultury na úkor původních lužních porostů. Některé porosty stanoviště 91E0 vznikaly zřejmě spontánně v době III. vojenského mapování na bývalých loukách. Lze tedy konstatovat, že pro zachování dlouhodobé perspektivy předmětu ochrany 91E0 je v EVL zásadní obnovit původní vodní režim. S ohledem na rizika spojená s ohrožením stability a zdravotního stavu dotčených současných porostů zde není požadavek toto řešit okamžitě jednorázovým zásahem do stávajícího systému odvodňovacích příkopů (více viz kapitola 3.1). Na části území EVL jsou vyhlášeny genové základny:
GZ 255 - Bukové rezervace (zájmová dřevina: buk lesní) GZ 130 - Boršov (buk lesní, javor) Sekundární bezlesí Sekundární bezlesí je v EVL soustředěno v její severní části do prostoru bývalé semanínské střelnice a jejího nejbližšího okolí. V minulosti byly tyto plochy využívány jako zemědělská půda. Následně zde byla zřízena vojenská střelnice, která fungovala do počátku 90. let 20. stol. Plocha byla intenzivně narušována pojezdem vojenské techniky a explozemi vojenských střel. Byly zde vybudovány menší betonové objekty. Během tohoto období zde zřejmě také byl vybudován systém odvodňovacích kanálů, součástí je i jedna vodní plocha, která se postupem času silně zazemnila. Tento způsob využívání, spojený s intenzivními disturbancemi na straně jedné a vyloučení používání hnojiv na straně druhé, dal vzniknout unikátní jemné mozaice různých nepravidelně narušovaných stanovišť, na která jsou vázány různé druhy organizmů, které v posledních desetiletích díky intenzifikaci zemědělství z krajiny rychle mizí. Po odchodu sovětských vojsk areál střelnice zůstal opuštěn, byla zde provedena pyrotechnická asanace. Díky absenci jakéhokoliv managementu došlo k masivnímu zarůstání náletovými dřevinami a expanzi nitrofilních druhů a travin. K celkové degradaci území přispělo i vyvážení organických zbytků (pravděpodobně močůvky nebo fekálií) v 90. letech a nelegální ukládání domovního a stavebního odpadu. Pro svoje vysoké biologické hodnoty se stalo území vojenské střelnice objektem zájmu subjektů, zabývajících se ochranou přírody. Postupně zde byla realizována různá opatření za účelem zlepšení celkově špatného stavu po cca dvaceti letech spontánního zarůstání. V první řadě došlo k razantním vyřezávkám náletových dřevin, biomasa byla využita místními obyvateli jako palivové dřevo. Nejcennější plochy vápnitých slatinišť jsou od roku 2009 koseny. V roce 2012 zde byla přepasena větší část dopadové plochy stádem ovcí a koz. Tato opatření byla financována z prostředků Programu péče o krajinu MŽP. V roce 2011 byly vymezeny na části střelnice půdní bloky, na kterých byla od léta do listopadu 2011 a od května do konce října 2012 realizována pastva 9 - 10 jalovic. Po dvou letech byl zřejmý velice příznivý vliv na stav vegetace, dobytek dokázal spásat i agresivní druhy jako je třtina křovištní a jejich rozvoj poněkud utlumit. Část půdních bloků byla ovšem ošetřována nevhodným způsobem, mulčováním v podzimních měsících. V březnu 2012 byla v rámci celosvětové akce "Ukliďme svět!" zorganizována akce na úklid odpadků v prostoru střelnice. Na konci roku 2012 byly na několika místech na střelnici vyhloubeny tůně pro obojživelníky a stržen drn na degradovaných plochách. Všechna tato opatření lze hodnotit jako prospěšná z pohledu druhové a stanovištní diverzity v areálu semanínské střelnice a rovněž i z pohledu stanoviště 6430. Vzhledem k celkové rozloze střelnice byly ovšem tyto zásahy plošně nedostatečné. Proto byl v letech 2013-2014 realizován projekt „Semanín, střelnice – revitalizační opatření“ financovaný OPŽP. Jeho hlavním cílem byla komplexní revitalizace semanínské střelnice (respektive pozemků v majetku obce Semanína, která je zde majoritním vlastníkem a byla žadatelem o podporu OPŽP). V rámci projektu bylo realizováno několik opatření: odstranění inertního materiálu (zbytky staveb, beton, železo, kameny apod.) za účelem usnadnění kosení ploch, inertní materiál byl soustředěn na několik kup a částečně překryt zeminou (útočiště pro plazy); částečné srovnání terénu (především ve východní části) za účelem umožnění provádění managementu zemědělskou technikou; vyřezávky náletu; opakované kosení; revitalizace drobné vodní plochy; instalace kůlů pro provozování pastevní ohrady. Realizací projektu OPŽP došlo k výraznému potlačení negativních vlivů na společenstva sekundárního bezlesí, na zvláště ohrožené druhy rostlin a živočichů a k posílení stanovištní diverzity na řešené lokalitě. Především došlo k potlačení kompetičních tlaků expanzivních druhů a částečnému odčerpání živin nahromaděných ve svrchních horizontech půdy. Velice důležité je rovněž výrazné zlepšení podmínek pro následný management. Čistě z pohledu stanoviště 6430 došlo během realizace opatření uvedených výše k jeho výrazné redukci (v porovnání se stavem z roku 2001). Přesto nelze tato opatření považovat za negativní zásah. Vývoj stanoviště 6430 na semanínské střelnici ve větší míře zřejmě započal v souvislosti s ukončením využívání armádou. Po jejím opuštění se zde nastartovaly sukcesní pochody a postupem času se zde vyvinula i vysokobylinná vegetace stanoviště 6430. S postupující sukcesí ovšem došlo k postupné degradaci (ochuzení druhové skladby, ruderalizace, pronikání plevelných druhů, zarůstání dřevinami apod.) tohoto společenstva. Při revizi vegetace semanínské střelnice v souvislosti s přípravou plánu péče o PR Psí kuchyně na období 2015 2026 byl potvrzen výskyt stanoviště 6430 pouze na ploše 0,44 ha. Tento stav potvrdila terénní kontrola před realizací projektu OPŽP, v roce 2012 se zde toto stanoviště vyskytovalo pouze na okrajích anebo jenom ve velmi malých fragmentech jako ostrůvky uprostřed silně ruderalizovaných porostů. Obnova původní rozlohy předmětu ochrany 6430 byla téměř jistě nemožná bez razantního zásahu. Při realizaci projektu OPŽP (a částečně i některých předchozích opatření) došlo k destrukci vegetace stanoviště 6430, byly ovšem vytvořeny podmínky pro jeho obnovu, kterých by bylo obtížné dosáhnout méně razantními opatřeními. Dalším záměrem, který byl v minulých letech obcí Semanín připraven, bylo zalesnění části semanínské střelnice na kontaktu s Farským lesem a na západním okraji. Iniciátorem projektu byla obec Semanín a po dohodě s OOP, AOPK ČR a odborníky ze ZO ČSOP Rybák Svitavy byla navržena kompromisní varianta, jejímž výsledkem by byl různorodý listnatý les s nižším zakmeněním a sloužící především jako zdroj palivového dřeva pro místní obyvatelstvo. Záměr nebyl realizován. Ostatní využívání bez přímého vlivu na předměty ochrany
V nejsevernější části se v EVL nachází sušší typ mezofilní louky, který je využíván pro běžné zemědělství. Je zde zaveden půdní blok (travní porost, stálá pastvina), na kterém hospodaří KLAS Nekoř a. s. Louka je sečena, v její jižní části u pole se nachází skládka tlejícího sena. Vzhledem k umístění skládky a orientaci svahu se nepředpokládá negativní vliv na předměty ochrany v EVL. EVL se nachází na území dvou uznaných honiteb. Severní část EVL náleží do honitby Česká Třebová Semanín (CZ5301110001), jižní část do honitby Mendryka (CZ5312206016). V oblasti Psí kuchyně zřejmě v minulosti existovala obora. Nasvědčují tomu popisy v historických mapách - Thiergarten v mapě III. vojenského mapování. Existence obory mohla mít rovněž podstatný vliv na vývoj lesních ekosystémů v oblasti. Vysoká zvěř v nadměrných stavech se mohla spolupodílet zejména na vymizení jedle v tomto území. Přes území EVL a po její hranici prochází několik turistických a cykloturistických tras. V prostoru semanínské střelnice je zřízena naučná stezka. Turistické a rekreační aktivity v EVL nemají negativní vliv na předměty ochrany. Negativně lze vnímat nelegální využívání lesních cest motorkáři. V území EVL je evidováno chráněné ložiskové území a bilancované ložisko, tedy surovinový potenciál jílů. Na území EVL byla zjištěna řada zabezpečených vstupů průzkumných geologických vrtů. V jihovýchodním okraji EVL je povrchový lom na opuku s ukončenou těžbou. V případě záměru těžby suroviny nelze vyloučit významný negativní vliv na lesní porosty, jež jsou předmětem ochrany EVL. Ochrana přírody V roce 1994 byla na území EVL vyhlášena PP Psí kuchyně (35,64 ha), v roce 1999 došlo k rozšíření na 116,53 ha a přehlášení na PR. V době přípravy dokumentu SDO probíhalo přehlášení stávající PR na celé území EVL. Na území EVL je vymezeno lokální biocentrum 2 U lomu, regionální biocentrum 446 Psí kuchyně, územím prochází regionální biokoridory 446 Psí kuchyně, 886 U Kamenného vrchu - Psí kuchyně a 887 Psí kuchyně Moravský Lačnov.
2.6 Související platné dokumenty ve vztahu k předmětům ochrany dle speciálních zákonů Plány péče Název ZCHÚ: PR Psí kuchyně Autor: Ing. Bohuslav Koutecký Schválil: Krajský úřad Pardubického kraje Datum schválení: 28. 12. 2007 Platnost od-do: 1. 1. 2007 - 31. 12. 2017 Lesní hospodářské plány / lesní hospodářské osnovy Typ dokumentu: LHP Přírodní lesní oblast: 31 - Českomoravské mezihoří Lesní hospodářský celek / zařizovací obvod: 510000 - LHC Lanškroun Výměra LHC / zařizovací obvod v EVL (ha): 147,11 Období platnosti LHP (LHO): 1. 1. 2007 - 31. 12. 2016 Organizace lesního hospodářství: LČR, s. p., LS Lanškroun Nižší organizační jednotka: revír Přívrat Typ dokumentu: LHP Přírodní lesní oblast: 31 - Českomoravské mezihoří Lesní hospodářský celek / zařizovací obvod: 511000 - LHC Svitavy Výměra LHC / zařizovací obvod v EVL (ha): 94,18 Období platnosti LHP (LHO): 1. 1. 2009 - 31. 12. 2018 Organizace lesního hospodářství: LČR, s. p., LS Svitavy Nižší organizační jednotka: revír Mendryka
3. Péče o EVL 3.1 Popis optimálního způsobu péče o předměty ochrany Lesy Hospodaření v EVL jako celku bude prováděno s cílem zachování územní celistvosti s maximálním důrazem na zajištění kontinuity předmětů ochrany. Dokumenty SDO upravují hospodaření především v porostech s výskytem předmětů ochrany. Zde je třeba se soustředit na udržení, respektive obnovení přírodě blízké dřevinné skladby. Pro posílení stability porostů je žádoucí udržovat v porostech přiměřeně diverzifikovanou věkovou a vertikální strukturu stromového patra. Při hospodaření v porostech s výskytem předmětů ochrany je třeba vycházet z těchto obecných zásad: - při podrostním hospodaření preferovat pruhové a skupinovité clonné seče tak, aby nevznikaly velké světliny se šířící se buření, přednostně těžit stanovištně a geograficky nepůvodní dřeviny. Holosečné hospodaření uplatňovat jen výjimečně v porostech s převahou smrku s degradovaným bylinným patrem, anebo při obnově světlomilných dřevin (dub letní, d. zimní, olše lepkavá), vždy je vhodné jej kombinovat s okrajovou clonnou sečí s cílem podpory přirozené obnovy; - je žádoucí využívat potenciál přirozené obnovy v co největší možné míře. Umělou obnovu používat pouze v případě neúspěšné přirozené obnovy a jejím prostřednictvím vnášet do porostů chybějící nebo slabě zastoupené dřeviny PDS; - do porostů s výskytem předmětů ochrany se skladbou blízkou PDS není žádoucí zavádět geograficky a stanovištně nepůvodní dřeviny (např. modřín), tyto dřeviny by dále měly být přednostně těženy při probírkách a výchově porostů, zastoupení smrku v porostech s předmětem ochrany je přípustné do 15 %, pakliže PDS neuvádí vyšší hodnoty. Především u předmětu ochrany 9130 je nadměrná příměs smrku indikována ochuzením a poklesem zápoje bylinného patra, pak je nutné zastoupení smrku přiměřeně redukovat. Není zde zásadní požadavek na urychlené řešení, vhodnější je změny realizovat postupně v horizontu desítek let, přiměřeně možnostem a pěstebním záměrům jednotlivých vlastníků lesa.; - při obnově a výchově porostů podporovat vznik věkově a prostorově diferencovaných porostů (skupinovité uvolňování přirozených nárostů, diferenciace intenzity clonných sečí a výběrů, během těžeb šetření dřevin v podúrovni); - ponechávat v porostech doupné stromy do stádia fyzického rozpadu (nejlépe listnáče, průměrně 5 ks/ha, ponechávat na místech, kde nehrozí riziko újmy na zdraví a majetku obyvatel, nebo odcizení – tj. mimo dopadové vzdálenosti od lesních komunikací, značených cyklistických nebo turistických a jiných tras, stezek a lokalit ve větší míře navštěvovaných veřejností); - při realizaci hospodaření šetřit bylinné patro (např. těžbu a manipulaci s dřevní hmotou přednostně provádět v době vegetačního klidu a za vhodných klimatických podmínek, omezit používání biocidů (viz níže) apod.); - používání biocidů omezit na co nejmenší možnou míru prostřednictvím preventivních opatření (včasné řešení kůrovcových ohnisek, nevytváření rozsáhlých světlin apod.). V nejcennějších partiích se zachovalými porosty s přírodě blízkou skladbou by biocidy neměly být používány vůbec. V ostatních porostech s výskytem PO by měly být biocidy používány pouze výjimečně a v co nejmenší možné míře, např. v případě nenadálých situací (kalamitní přemnožení škůdců, větrná kalamita se vznikem zabuřenělých holin apod.). Další specifické zásady a postupy pro jednotlivé předměty ochrany jsou uvedeny níže. Květnaté bučiny (9130) Ideálním postupem pro zajištění dlouhodobé perspektivy ochrany je směřovat nejcennější porosty květnatých bučin k samovolnému vývoji. Tato koncepce byla započata v roce 2009 vymezením bezzásahových zón v PR Psí kuchyně. Vzhledem k tomu, že se jedná o několik oddělených částí souvislých lesních porostů, je třeba hospodaření nastavit tak, aby bylo možné v horizontu několika desítek let tyto ostrůvky spojit v souvislé jádrové území ponechané samovolnému vývoji, které by mělo v optimálním případě přibližně odpovídat min. hranicím PR Psí kuchyně dle nařízení Okresního úřadu Svitavy č. 2/1999. Hospodaření v jádrovém území bude omezeno na míru nezbytně nutnou, měly by se řešit pouze situace, které bezprostředně ohrožují životy a zdraví osob, např. nestabilní stromy v blízkosti komunikací. Je přípustné na základě souhlasu OOP asanovat aktivní kůrovcové stromy především v blízkosti sousedních smrkových porostů mimo EVL. Dále je přípustná aplikace jednotlivé a skupinové ochrany proti zvěři. Aplikace těchto opatření bude prováděna pouze v místech, kde bude zjištěn nadměrný tlak zvěře a bude plně respektovat bezzásahový režim (bez těžeb a manipulace s dřevní hmotou). Rovněž sběr reprodukčního materiálu v rámci stávajících GZ není v rozporu s péčí o předmět ochrany 9130. V době přípravy dokumentů SDO splňovala kritéria pro převedení do režimu samovolného vývoje pouze část porostů v jádrovém území a je žádoucí je udržovat v bezzásahovém režimu. V ostatních porostech v jádrovém území bude nezbytné v nejbližším období (10-50) let provádět hospodaření především s ohledem na zlepšení jejich druhového složení a dále i na diverzifikaci věkové a prostorové struktury porostů. V porostech ponechaných v režimu samovolného vývoje nelze vyloučit spontánní změny ve složení společenstev. Dřevinná skladba vymezená modely PDS je v tomto případě pouze orientačním vodítkem. Například na chudších SLT lze předpokládat, že postupně převládne buk a bylinné patro nebude úplně zapojené, což je z pohledu požadavků
zachování předmětů ochrany v EVL v pořádku. V porostech mimo jádrové území je hlavním cílem zachovat rozlohu stávajících porostů s výskytem předmětu ochrany a zlepšit druhové složení tam, kde neodpovídá přírodě blízkému stavu. Je třeba prostřednictvím cílených zásahů (viz obecné zásady výše) snížit zvýšený podíl stanovištně nepůvodních dřevin, geograficky nepůvodní dřeviny by v těchto porostech měly být pouze v příměsi. Údolní jasanovo-olšové luhy (91E0) Pro dlouhodobou perspektivu předmětu ochrany v EVL je zásadní vodní režim, který byl v minulosti v lesích EVL negativně ovlivněn technickými úpravami. Je tedy třeba provést taková opatření, aby došlo k obnově dobrého zásobení vodou porostů s výskytem předmětu ochrany. Při obnově vodního režimu je třeba zohlednit aktuální složení porostů, aby náhlým zvýšením hladiny spodní vody nedošlo ke znehodnocení zásob mezofilnějších druhů dřevin (buk) a ohrožení stability porostů. Obnovu vodního režimu je tedy potřeba provádět přednostně v blízkosti porostů s dřevinnou skladbou odpovídající vodou dobře zásobeným stanovištím. V porostech, v jejichž skladbě se výrazněji uplatňují dřeviny mezofilnějších stanovišť, je vhodnější vodní režim upravovat postupně v souběhu s plánovanými těžbami v horizontu jednoho obmýtí. Hladinu spodní vody je tedy možné zvyšovat maximálně několik let před naplánovaným smýcením porostů tak, aby nedošlo k předčasnému oslabení vitality dřevin v porostech a zároveň tak, aby následná obnova mohla být prováděna dřevinami PDS pro lužní stanoviště. Na základě skutečností uvedených výše je zřejmé, že jednorázové opatření (např. zasypání odvodňovacích kanálů zeminou až po úroveň terénu, tj. jejich úplné zrušení) není ideálním řešením. Vhodnější je provést takové úpravy stávajícího systému odvodňovacích kanálů, aby bylo možné i) vodu efektivně zadržovat; ii) jednoduchým způsobem manipulovat s vodní hladinou v kanálech (viz kapitola 3.2). Opatření realizovaná v souvislosti s obnovou vodního režimu by měla být prováděna na základě dohody OOP a vlastníků lesních pozemků a pouze tam, kde se v současnosti stanoviště 91E0 vyskytuje, nebo je žádoucí a reálné ho obnovit. Jedná se o území tzv. Farského lesa na severovýchodě EVL. Zásady hospodaření jsou shrnuty v obecných zásadách výše. Především u mladých porostů je alternativním způsobem hospodaření střední les. Zásady hospodaření v porostech s výskytem předmětů ochrany v rámci EVL jsou dále shrnuty v rámcové směrnici hospodaření pro lesní stanoviště (viz příloha 6.4). V ostatních porostech, kde se předměty ochrany nevyskytují, je třeba hospodařit tak, aby hospodaření v těchto porostech nemělo negativní vliv na porosty s výskytem předmětů ochrany. Holosečné hospodaření provádět tak, aby nedocházelo k nadměrnému šíření buřeně, která může expandovat do porostů s výskytem předmětu ochrany. Je třeba zvýšit odolnost monokulturních porostů proti škůdcům a klimatickým vlivům, aby se snížilo riziko rozsáhlých kalamitních ploch; tj. vnášet do porostů dostatečné procento MZD, podporovat rozrůzněnou prostorovou a věkovou strukturu porostů. Dále je žádoucí provádět takové hospodaření, aby vznikala minimální potřeba používání biocidů omezení holosečného hospodaření, včasné řešení kůrovcových kalamit apod. Použití biocidů může zefektivnit (ekonomicky, časově) obnovu porostů, na druhou stranu je třeba počítat s negativním dopadem na ostatní složky ekosystému (bylinné patro, hmyz apod.) a to i v případě aplikace v zimních měsících. Používání biocidů v EVL je doporučeno provádět na základě konzultace s OOP. V nejcennějších partiích se zachovalými porosty s přírodě blízkou skladbou by biocidy neměly být používány vůbec. V ostatních porostech s výskytem PO by měly být biocidy používány pouze výjimečně a v co nejmenší možné míře, např. v případě nenadálých situací (kalamitní přemnožení škůdců, větrná kalamita se vznikem zabuřenělých holin apod.). Sekundární bezlesí Jediným předmětem ochrany sekundárního bezlesí v EVL je stanoviště 6430, které je v EVL zastoupeno biotopem T1.6 Vlhká tužebníková lada. Tento biotop po roce 2000 v EVL výrazně ustoupil díky nežádoucím sukcesním změnám (viz kapitola 2.5). Realizací různých opatření a především revitalizačního projektu financovaného OPŽP nedošlo přímo k jeho obnovení, ale byly výrazně zlepšeny podmínky pro jeho obnovu v následujících letech. Na místech, kde je dobrá perspektiva rozvoje tohoto typu vegetace (především přiměřené zásobení vodou během jara a léta) a není zde konflikt s jinými zájmy ochrany přírody (viz kapitola 2.4), je třeba pomocí vhodně zvoleného hospodaření usměrňovat sukcesní pochody tak, aby došlo k postupné obnově vysokobylinné vegetace biotopu T1.6. Management bude spočívat především v kosení porostů s různou intenzitou. Na narušených plochách s nezapojenou vegetací je možné volit méně intenzivní kosení 1x za 2-3 roky. Vždy je třeba kontrolovat vývoj vegetace, pakliže se ve společenstvech začnou prosazovat nežádoucí druhy (expanzivní trávy, nitrofilní plevele), je třeba management zintenzivnit. Zároveň je vhodné na stanoviště dodat diaspory druhů typických pro biotop T1.6, např. poházením senem s odpovídajícím druhovým složením. V partiích, kde se podaří společenstvo biotopu T1.6 obnovit (případně tam, kde se v současnosti už vyskytuje), je pak třeba provádět kosení takové intenzity, aby nedošlo k posunu k jiným typům společenstev. Vždy je třeba vycházet z aktuální situace - pravidelné kosení může způsobit posun společenstva směrem k bohatším typům vlhkých pcháčových luk (T1.5), což není zcela žádoucí, na druhou stranu je vhodnější udržovat složení vegetace v přechodném stavu k tomuto typu společenstva spíše, než nízkou intenzitou managementu zapříčinit degradaci stanoviště (pokles druhové bohatosti, šíření nitrofilních druhů apod.). Je třeba průběžně redukovat
náletové dřeviny a křoviny tak, aby nedocházelo k nadměrnému zarůstání souvislých ploch sekundárního bezlesí. Z pohledu dlouhodobé perspektivy stanoviště 6430 v EVL je důležité zajistit péči na celé ploše semanínské střelnice, tedy i v těch partiích, kde se výskyt stanoviště 6430 nepředpokládá (např. z důvodu neodpovídajících abiotických podmínek), nebo zde není žádoucí toto stanoviště obnovovat (např. z důvodu konfliktu s jinými ochrannými režimy, viz kapitola 2.4). Toto je nutné především proto, aby se omezily negativní vlivy působící na společenstva v souvislosti s nevhodně prováděným hospodařením. Po realizaci projektu OPŽP zde vznikly velké plochy bez vegetace a je velmi obtížné predikovat jejich vývoj. Lze předpokládat, vzhledem k předchozímu stavu, že zde bude potřeba minimálně několik let hospodařit spíše intenzivním způsobem, aby nedocházelo k rozvoji nitrofilní a ruderální vegetace. Intenzitu a způsob provádění managementu (kosení nebo pastvy) je třeba nastavovat na základě pravidelného monitoringu vývoje vegetace. Zásadní je rovněž zajištění vhodného vodního režimu. Úspěšná obnova vysokobylinné vegetace biotopu T1.6 se může míjet účinkem především na sušších typech stanovišť, kde lze očekávat (v závislosti na managementu) vývoj mezofilnějších typů společenstev. Ideálním postupem je řešit vodní režim komplexně na celé semanínské střelnici (podobně jako při realizaci revitalizačního projektu OPŽP v letech 2013-2014), aby bylo možné zohlednit jak nároky stanoviště 6430, tak nároky ohrožených druhů organizmů a zároveň výrazně nezhoršit podmínky pro pravidelný management. Z výše uvedených zásad je zřejmé, že pro zachování (resp. obnovu) předmětu ochrany v EVL bude potřeba průběžně realizovat různá opatření, jejichž přehled je shrnut v následující kapitole (3.2). Realizace těchto opatření by měla být prováděna na základě spolupráce OOP a vlastníka dotčených pozemků.
3.2 Navrhovaná opatření Opakovaná opatření Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření
Vhodný interval Kalendář pro management Poznámka
Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření Vhodný interval Kalendář pro management Poznámka
Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření
bez zákresu Ruční kosení Kosení 6430 Kosení křovinořezem (jednoosou sekačkou, případně traktorem). Na místech s výskytem zachovalých společenstev stanoviště 6430 nebo na místech, kde se podaří tato společenstva obnovit, stačí kosit jedenkrát za 2-3 roky. Je třeba nastavit intenzitu tak, aby nedocházelo jednak k expanzi nežádoucích druhů (nízká intenzita kosení), nebo přechodu k druhově bohatším společenstvům pcháčových luk (vysoká intenzita kosení). Vždy je vhodnější složení společenstva udržovat "blíže" k pcháčovým loukám, než k ruderálním porostům. Luční partie, kde se podpora stanoviště 6430 nepředpokládá, je třeba kosit rovněž, hlavním požadavkem (z pohledu nároků stanoviště 6430) je potlačování nežádoucích expanzivních, nitrofilních a plevelných druhů. Režim kosení je pak vhodné upravit dle nároků konkrétních cílových druhů a společenstev. Biomasu je třeba odklidit mimo EVL, popřípadě je možné na základě dohody s OOP kompostovat na určených místech. 1 x za 1 rok květen - září Vztahuje se k areálu semanínské střelnice. Interval bude především v prvních letech potřeba každoročně přizpůsobovat aktuálnímu vývoji vegetace. bez zákresu Budování oplocení výsadeb nebo přirozeného zmlazení Oplocení a individuální ochrana výsadeb 9130, 91E0 Budování oplocenek za účelem ochrany přirozené obnovy listnatých dřevin PDS. 1 x za 10 let průběžně Vztahuje se k porostům na PUPFL, kde se vyskytují, nebo jsou rekonstruovány předměty ochrany. Interval je nastaven orientačně, vždy je třeba vycházet z aktuální situace. bez zákresu Extenzivní pastva skotem či koňmi
Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření
Vhodný interval Kalendář pro management Poznámka Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření
Vhodný interval Kalendář pro management Poznámka Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření
Vhodný interval Kalendář pro management Poznámka
Pastva 6430 Pastva skotu (alternativně ovce, kozy, koně) na mezofilních partiích v centrální části semanínské střelnice. Pastvu není vhodné provádět na stanovištích s výskytem nebo potenciálem obnovy stanoviště 6430. Jejím hlavním cílem je udržení (polo)kulturního stavu mezofilních travinných společenstev a potlačení rizika expanzivních, nitrofilních a plevelných druhů. Především v počátečních letech bude vhodnější provádět spíše celoroční intenzivní pastvu (začínat vždy hned zjara). Při nadměrném rozvoji nitrofilní vegetace z důvodu eutrofizace výkaly paseného dobytka je třeba snížit počet pasených zvířat. Nedopasky je vhodné částečně pokosit (především souvislejší porosty expanzivních, plevelných a nitrofilních druhů). Rovněž je možné zde provádět kosení, nebo kombinaci kosení a pastvy. Ve východní části střelnice s výskytem biotopů T1.9 a T2.3B je vhodnější spíše pastva ovcí a koz, nebo kosení. Po stabilizaci společenstev bude možné ve východní části střelnice meziročně střídat bloky ponechané ladem. 1 x za 1 rok květen - září
bez zákresu Výřez skupin či jednotlivých náletových dřevin Výřez náletu 6430 Redukce expandujících náletových dřevin v loukách. Jedná se především o druhy, které nejde účinně regulovat kosením, případně expandující křoviny na extenzivně kosených plochách. Při vyřezávkách ponechávat co nejnižší pařízky, aby ošetřené plochy bylo možné následně kosit. Biomasu je možné využít jako palivové dřevo, nebo je možné po dohodě s OOP na vhodných místech skládkovat. 1 x za 5 let září - březen Interval je nastaven orientačně, vždy je třeba vycházet z aktuální situace. bez zákresu Ponechání výstavků Zachování či zlepšení druhové skladby nebo prostorové struktury lesa 9130, 91E0 V porostech budou ponechávány doupné stromy do stádia fyzického rozpadu (především listnáče, průměrně 5 ks/1 ha). Vhodné je ponechávat vzrostlé stromy s dutinami. Vždy zohlednit potencionální rizika spojená s bezpečností obyvatel (viz kapitola 3.1). 1 x za 10 let průběžně Interval je nastaven orientačně, vždy je třeba vycházet z aktuální situace.
Jednorázová opatření Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření
Kalendář pro management
bez zákresu Budování přehrážek k revitalizaci rašelinišť či jiných mokřadů Péče o mokřady a rašeliniště 6430, 91E0 Přehrazení narovnaných a zahloubených příkopů v oblasti Farského lesa (stanoviště 91E0) a na semanínské střelnici (stanoviště 6430) příčnými přehrážkami. Hlavním cílem tohoto opatření je: u stanoviště 6430 obnova vodou dostatečně zásobených lučních porostů a omezení rizika přechodu k mezofilním travním společenstvům; u stanoviště 91E0 obnova a zachování lužního charakteru těchto stanovišť. Cíle má být dosaženo úpravou a navrácením změněného vodního režimu do původního stavu, a to zvýšením hladiny podzemní vody a nasycením půdního profilu do úrovně přirozeného stavu. V rámci realizace opatření je vhodné zvýšit niveletu dna kanálů záhozem zeminy (popř. ve směsi s kamenivem kamenivo musí mít funkci pouze výplňovou nikoliv drenážní). Přehrážky je vhodné konstruovat tak, aby bylo možné ovlivňovat výšku vodní hladiny v příkopech. říjen - únor
Poznámka Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření
Kalendář pro management Poznámka
bez zákresu Revitalizace vodního toku, říčních ramen Péče o vodní tok 6430 Rozvolnění stávajících kanálů na semanínské střelnici za účelem stabilizace vodního režimu a zlepšení zásobení vodou vysychajících partií s výskytem vodou ovlivněných stanovišť (kromě 6430 především slatiniště). Stávající koryta budou částečně zahrnuta a vedena jinudy. Vhodné je využít stávající modelaci terénu a vytvořit systém imitující přirozeně meandrující drobné toky. Opatření je možné doplnit sporadickou výsadbou vhodných dřevin. Realizace opatření bude provedena společně s opatřením "Budování přehrážek k revitalizaci rašelinišť či jiných mokřadů". Nové vedení koryt je třeba konzultovat s příslušnými správními orgány, zároveň je třeba zohlednit rizika spojená s nadměrným zamokřením ploch určených k pastvě skotu. říjen - únor
4. Závěrečné údaje 4.1 Použité podklady HÁKOVÁ, A.; KLAUDISOVÁ, A.; SÁDLO, J. et al. (2004). Zásady péče o nelesní biotopy v rámci soustavy Natura 2000. PLANETA. XII, 8, s. 1-132. 1213-3393. CHYTRÝ, M.; KUČERA, T.; KOČÍ, M. (eds.) et al. (2010). Katalog biotopů České republiky. Ed. 2. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. 447 s. ISBN 978-80-87457-03-0. Pravidla hospodaření pro typy lesních přírodních stanovišť v evropsky významných lokalitách soustavy Natura 2000 (2006). PLANETA. XIV, 9, s. 1-39. 1213-3393.
4.2 SDO zpracoval Organizace: AOPK ČR, Regionální pracoviště Východní Čechy Zpracovatel: Mgr. Jan Horník E-mail:
[email protected] Datum zpracování:
5. Seznam zkratek a. s.
akciová společnost
AOPK ČR
Agentura ochrany přírody a krajiny ČR
CDS
cílová dřevinná skladba
ES
Evropský seznam
EVL
Evropsky významná lokalita
GZ
genová základna
LČR, s. p.
Lesy České republiky, státní podnik
LHC
lesní hospodářský celek
LHP
lesní hospodářský plán
LKT
lesní kolový traktor
LS
lesní správa
MZD
meliorační a zpevňující dřeviny
MŽP
Ministerstvo životního prostředí ČR
OkÚ
okresní úřad
OOP
orgán ochrany přírody
OP ZCHÚ
ochranné pásmo zvláště chráněného území
OPŽP
Operační program Životní prostředí
PDS
přirozená dřevinná skladba
PP
přírodní památka
PR
přírodní rezervace
PT
porostní typ
SDO
Souhrn doporučených opatření
UKT
univerzální kolový traktor
ÚSOP
Ústřední seznam ochrany přírody
ZCHÚ
zvláště chráněné území
ZOPK
zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších předpisů
6. Přílohy 6.1 Orientační mapa evropsky významné lokality CZ0530027_Psi_kuchyne_orientacni_mapa.pdf
6.2 Mapa způsobu zajištění ochrany EVL CZ0530027_Psi_kuchyne_zpusob_zajisteni_ochrany.pdf
6.3 Mapa zákresů managementových opatření na vymezených plochách NENÍ
6.4 Rámcová směrnice pro lesní stanoviště CZ0530027_Psi_kuchyne_ramcova_smernice.doc
6.5 Doplňující dokumenty NEJSOU