Souhrn doporučených opatření pro evropsky významnou lokalitu
Kačina CZ0213792
1. Základní identifikační a popisné údaje 1.1 Základní údaje Název: Kačina Kód lokality: CZ0213792 Kód lokality v ÚSOP: 2541 Rozloha (ha): 196,7672 Biogeografická oblast: kontinentální Zařazení EVL na evropský seznam: 2008/25/ES Nařízení vlády o stanovení národního seznamu EVL: nařízení vlády č. 318/2013 Sb., příloha 49
1.2 Způsob zajištění ochrany Zvláště chráněná území (ZCHÚ) Celková rozloha ZCHÚ (ha): 194,219 Relativní rozloha ZCHÚ (%): 98,7 Specifikace ZCHÚ Kód ÚSOP 5939
Kategorie PP
Název Kačina
Ochranné pásmo zvláště chráněného území (OP ZCHÚ) Celková rozloha OP ZCHÚ (ha): 2,5482 Relativní rozloha OP ZCHÚ (%): 1,3 Navrhovaná kategorie ZCHÚ podle platného nařízení vlády přírodní památka Smluvní ochrana dle § 39 ZOPK NENÍ Základní ochrana dle § 45c, odst. 2 ZOPK NENÍ Jiná území chráněná podle národní legislativy, evropské legislativy nebo mezinárodních úmluv v překryvu s EVL Ptačí oblasti NEJSOU
1.3 Územně správní příslušnost Středočeský kraj Dotčené obce Nové Dvory, Svatý Mikuláš
Dotčená katastrální území Nové Dvory u Kutné Hory, Svatá Kateřina u Svatého Mikuláše, Svatý Mikuláš
1.4 Stručná charakteristika území Ekotop Geologie: Podloží lokality tvoří dvojslídné pararuly kutnohorského krystalinika překryté svrchnokřídovými sedimenty. Geomorfologie: Území leží v JV výběžku Středolabské tabule.
Reliéf: Rovinaté území se rozkládá na horním toku potoka Stará Klejnárka. Ve V části lokality se nachází svah, na jehož protáhlém hřbetu je postaven zámek Kačina. Pedologie: Půdní podklad tvoří pararendziny, kambizemě a černice. Krajinná charakteristika: Zámecký park anglického typu s původními rozsáhlými dubovými porosty. Park se nachází asi 6 km SV od Kutné Hory, na kraji obce Svatý Mikuláš. Fytogeografie: Území EVL spadá do Českého termofytika, okres 11b - Poděbradské Polabí. Biota Zámecký park anglického typu s celou řadou přírodních biotopů. Solitérní listnaté dřeviny jsou zastoupeny zejména původními druhy dřevin (dub letní (Quercus robur), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) a také lípa malolistá (Tilia cordata)), pouze občas doplněné výsadbou exotů. Z lesních společenstev se zde vyskytují dubohabřiny sv. Carpinion, které na níže položených místech přecházejí do tvrdých luhů sv. Alnion incanae a mokřadních olšin sv. Alnion glutinosae. Hlavní dřevinou zdejších tvrdých luhů je dub letní, jasan ztepilý a lípa malolistá. Pravidelnou příměs tvoří typická dřevina tvrdých luhů jilm vaz (Ulmus laevis). Zdejší území slouží jako genová základna lesních dřevin především pro lípu malolistou, ale také pro jasan ztepilý a olši lepkavou (Alnus glutinosa). Zdejší lužní lesy jsou zaplavovány jen výjimečně, patří do suššího křídla, kde je obtížné vést jasnou hranici mezi lužním lesem a dubohabřinou. Porosty dubohabřin jsou zde málo věkově diferencované a zcela bez typických hájových druhů v podrostu, což je důsledkem skutečnosti, že nemají historickou kontinuitu (během 18. století se na těchto místech ještě vyskytovalo bezlesí, které bylo zalesněno až v souvislosti s krajinářskými úpravami parku). Hlavním lučním společenstvem jsou louky sv. Molinion, ve kterých se vyskytují např. bukvice lékařská (Betonica officinalis), tužebník obecný (Filipendula vulgaris), svízel severní (Galium boreale), violka psí (Viola canina) a ojediněle ostřice chabá (Carex flacca). Jedná se často o sušší křídlo tohoto svazu, které přechází do olifotrofnějšího typu ovsíkových luk sv. Arrhenatherion. V této vegetaci se ze vzácnějších druhů ojediněle vyskytuje mochna bílá (Potentilla alba). Na nejsušších písčitých místech v okolí zámku se vyskytují kostřavové trávníky s výskytem charakteristické trávničky obecné (Armeria vulgaris subsp. vulgaris) zařaditelné do svazu Plantagini-Festucion. Floristicky nejhodnotnější je slepé zazeměné rameno zhruba ve středu území s hojným výskytem ožanky čpavé (Teucrium scordium), pryšcem lesklým (Euphorbia lucida) a sevlákem potočním (Sium latifolium). Na lokalitě se vyskytuje lesák rumělkový (Cucujus cinnaberinus) a páchník hnědý (Osmoderma eremita). Výskyt páchníka hnědého byl prokázán v letech 1997, 2010 a 2012; vždy šlo o několik (do 10 ks) jedinců, ev. larev, ev. trusu. Lesák rumělkový byl v EVL zaznamenán v letech 2005 a 2012 v množství 2 jedinci a 1 jedinec. Dále je přítomna řada druhů bezobratlých, například zlatohlávek skvrnitý (Oxythyrea funesta), krasec lipový (Ovalisia rutilans), kovařík Ampedus pomonae, potemník Neatus picipes aj. V rámci provedeného orientačního průzkumu v r. 2009 byl na zkoumané lokalitě zjištěn výskyt následujících pěti druhů obojživelníků: čolek velký (Triturus cristatus), kuňka ohnivá (Bombina bombina), skokan štíhlý (Rana dalmatina), ropucha obecná (Bufo bufo), rosnička zelená (Hyla arborea). Orientační herpetologický průzkum zaznamenal jen jediný druh plaza, a to ještěrku obecnou (Lacerta agilis).
2. Stav EVL a předmětů ochrany 2.1 Předměty ochrany a jejich cílový stav Druhy Název předmětu ochrany: lesák rumělkový Cucujus cinnaberinus Kód předmětu ochrany: 1086 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu Populace
Min
Max
Jednotka Kategorie Podíl populace
stálá populace
-
-
-
přítomná
2%≥p>0%
Zachovalost Izolace vynikající zachování
Celkové hodnocení populace není dobrá izolovaná, leží hodnota uvnitř areálu rozšíření druhu
Cílový stav předmětu ochrany: Udržet stabilní a perspektivní populaci lesáka rumělkového min. v tom stavu, v jakém byla při vyhlášení EVL.
Název předmětu ochrany: páchník hnědý * Osmoderma eremita Kód předmětu ochrany: 1084 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu Populace
Min
Max
Jednotka Kategorie Podíl populace
stálá populace
-
-
-
přítomná
2%≥p>0%
Zachovalost Izolace vynikající zachování
Celkové hodnocení populace není dobrá izolovaná, leží hodnota uvnitř areálu rozšíření druhu
Cílový stav předmětu ochrany: Udržet stabilní a perspektivní populaci páchníka hnědého min. v tom stavu, v jakém byla při vyhlášení EVL. * označuje prioritní druh
2.2 Nároky předmětů ochrany Druhy Název předmětu ochrany: lesák rumělkový Cucujus cinnaberinus Kód předmětu ochrany: 1086 Popis nároků předmětu ochrany: Lesák rumělkový je významným prvkem západopalearktické fauny rozšířeným v severní, střední, východní a jihovýchodní Evropě (ve střední Evropě Bavorsko, Rakousko, Česká republika, Slovensko a Polsko). V České republice byl dlouho znám pouze z Beskyd (NPR Mionší) a z lužních lesů při dolním toku Dyje. Od devadesátých let 20. století je postupně hlášen z lesů na dolním toku Odry, z povodí Bečvy, z Bílých Karpat a z řady lokalit ve středních a východních Čechách (Polabí, Poohří). Larvy lesáka rumělkového se vyvíjejí v hnijícím vlhkém, černohnědě zabarveném lýku pod uvolněnou borkou padlých či zlomených listnatých stromů nebo ulomených silných větvích, preferovány jsou kmeny bez přímého kontaktu se zemí. Hlavní hostitelské rostliny jsou buk, osika a další topoly, duby a jiné listnáče. Pro výběr hostitelské rostliny je důležitější odpovídající stupeň rozkladu lýka než druh. Trofické nároky nejsou dostatečně známy, pravděpodobně se larvy i imaga živí hnijícím lýkem, ale larvy, alespoň v chovu, žerou i larvy jiného podkorního hmyzu včetně slabších jedinců vlastního druhu. Lesák rumělkový vyžaduje ke svému vývoji dostatečný počet padlých či zlomených stromů v souvislých lesních porostech s přirozenou skladbou dřevin, vyskytuje se však i v alejích a liniových výsadbách vhodné struktury. Významnými faktory jsou zřejmě zastínění a relativně vyšší vzdušná vlhkost, která je důležitá pro odpovídající proces rozkladu lýka. Vývoj druhu probíhá pouze v určitém stadiu odumírání lýka. Larvální vývoj trvá minimálně dva roky, larvy se kuklí koncem léta, dospělí brouci se líhnou na konci léta či na podzim, přezimují a na jaře se páří a kladou vajíčka. Jinak se
vyskytují ve stejném prostředí jako larvy, výjimečně i mimo něj. Většina nálezů spadá do období od října do prosince a od března do dubna. Pravděpodobnou příčinou ohrožení je nedostatek vhodných biotopů, tedy dostatečného počtu vhodných padlých stromů či zlomů. To je způsobeno jejich plošným odstraňováním, popř. velkoplošnou těžbou a změnami druhového složení porostů. Vazba lesáka na zapojené porosty poskytující zástin a vyšší vlhkost odpovídá současnému převažujícímu stavu listnatých lesních porostů. Limitním faktorem je tedy pravděpodobně pouze množství starého dřeva. Dalším možným faktorem ohrožení může být i aplikace insekticidů v lokalitách výskytu a jejich blízkém okolí. Faktory a činnosti, které mohou negativně ovlivnit populaci druhu v EVL • likvidace starých stromů • změny druhové skladby porostů (výsadba smrku, borovice) • výrazné snížení množství mrtvého starého dřeva v porostech (především úplné odstraňování všech zlomů a padlých kmenů) • výrazné zásahy do alejí a liniových porostů • aplikace insekticidů v lokalitách výskytu a jejich blízkém okolí • velkoplošné holosečné hospodaření v lesích na místech výskytu Management lokalit Pro přežití populací lesáka rumělkového je nutno zajistit kontinuální výskyt substrátu vhodného pro vývoj druhu, tj. zachovat na dané lokalitě co nejvyšší počet starých stromů a starého dřeva v přirozenému rozkladu. Výjimkou je případná likvidace stromů napadených tracheomykózami. Vhodné je maloplošné hospodaření s ponecháním vybraných stromů (jednotlivě či ve skupinách) v souvislém porostu na dožití (ca 50/10ha). Odvoz či likvidace přirozenou cestou padlých či zlomených stromů (např. i stromů pokácených bobrem), stejně jako dalších forem starého odumřelého dřeva jsou možné jen ve velmi omezené míře. V případě výskytu v alejích a liniových porostech je pro zachování současného stavu třeba zamezit kácení a odstraňování topolů i dalších dřevin vhodné věkové kategorie.
Název předmětu ochrany: páchník hnědý * Osmoderma eremita Kód předmětu ochrany: 1084 Popis nároků předmětu ochrany: Páchník hnědý (Osmoderma eremita) je saproxylofágem, typickým druhem osídlujícím stromové dutiny. Larvy mají víceletý vývoj v trouchu v dutinách živých listnatých stromů (vrb, dubů, lip, jilmů, ovocných stromů aj.), především ve střední a horní části kmene. Preferuje pravděpodobně osvětlené kmeny a dutiny, proto lze často nalézt populace páchníka v solitérních stromech či alejích. Imaga se objevují od května do září. Aktivují večer a v noci, dutinu však opouštějí jen výjimečně, létat jsou schopna pouze na velmi krátké vzdálenosti. Živí brouci se vyznačují charakteristickou vůní, popisovanou jako vůně juchtoviny (starých vydělaných kůží) či vůně zimostrázku. Páchník hnědý se vyskytuje na dvou typech stanovišť. Jednak jsou to porosty dnes klasifikované jako původní listnaté lesy, které však v minulosti byly specifickým hospodářským způsobem využívány; jednak jsou to (ve většině případů) staré parky a aleje, případně obory či staré ovocné sady. Tyto antropogenní biotopy představují dnes většinu lokalit. Příčiny ohrožení tedy mohou být: zákaz lesní pastvy a s tím související vyšší zakmenění v lesích, likvidace stromů na pastvinách, mezích a kolem cest, dnes především odstraňování starých stromů (jak osídlených, tak k osídlení vhodných – v parcích i lesích, kde se páchník hnědý vyskytuje) a související likvidace alejí. Podobně u porostů částečně využívaných jako vrbovny pak upuštění od tradičního managementu, tedy ořezávání. Dalším významným faktorem je vypalování a sanace dutin stromů. Přehlíženým faktorem ohrožení může být i nadměrné využívání larev jako rybářských návnad v lokalitách na hrázích rybníků. Nepřehlédnutelným faktorem je aplikace insekticidů v lokalitách výskytu a jejich blízkém okolí. Vzhledem k tomu, že došlo k fragmentaci původního areálu (odlesnění), má páchník hnědý sklon k vytváření mikropopulací, které jsou o to více náchylné k vymření z vnitřních příčin. Hlavním cílem managementu je zachování časové kontinuity výskytu dostatečného množství dutin na lokalitě. V případě lesních porostů spočívá management lokalit páchníka hnědého, podobně jako v případě dalších saproxylofágů, v zamezení velkoplošného holosečného obhospodařování. Pro jeho vývoj je nutné zachovat stojící dutinové i mrtvé stromy (dutinové stromy je nutno ponechat v porostu bez výjimky) a zajistit lesnickou péči směřující k větší věkové a prostorové diferenciaci lesa. Vhodným způsobem obhospodařování lesa je clonný způsob hospodaření, s ponecháním všech dutinových stromů a malých skupinek zdravých stromů mýtního věku (dubů, lip, jilmů, vrb a dalších vhodných dřevin) na dožití. V místech výskytu páchníka a v jejich
nejbližším okolí by též bylo přínosné pěstovat porosty v rozvolněnějším zápoji a tím docílit většího oslunění kmenů starých stromů. Zachovat je třeba aleje starých listnatých stromů podél lesních cest. Kácení vzrostlých vrb, topolů a dalších dřevin podél vodních toků ve vymezených územích je nepřípustné, ale prořezávky, vyřezání náletu, a především pravidelné ořezávání (vzniknou hlavaté vrby a topoly) jsou naopak vhodné. V případě antropogenních biotopů (parky, aleje, solitéry) je nutné zamezit odstraňování dutinových stromů, popř. silných větví s dutinami. V případě nezbytně nutných bezpečnostních odstraňování stromů a větví, popř. odůvodněných rekonstrukčních zásahů v alejích, je nutné zajistit, aby skácené osídlené stromy byly ponechány minimálně jednu sezonu (spíše však déle) nedaleko místa výskytu, popř. na jiných blízkých vhodných místech, aby populace mohla osídlit jinou dutinu. Odstranění celých alejí, stejně jako plošnou náhradu starých stromů v aleji za sadbové stromky, je nutné vyloučit. Doplnění (dosadba a náhrada odumřelých stromů) a prodlužování alejí jsou však velmi vhodné, aby tak byly vytvořeny náhradní biotopy v budoucnu. Postupná dosadba vhodných druhů stromů (především domácích druhů listnáčů) je nutnou součástí aktivního managementu obzvláště v případě stejnověkých alejí.
2.3 Řešení konfliktů při zajišťování požadavků různých předmětů ochrany EVL Konfliktem v péči o jednotlivé předměty ochrany, páchníka hnědého a lesáka rumělkového, může být její nasměrování na konkrétní porosty a stromy. Nelze vyloučit, že nároky lesáka jsou do značné míry protichůdné s nároky páchníka (lesák patrně preferuje spíše stinné zapojené porosty „pralesovitého“ charakteru s vlhčím mikroklimatem, zatímto páchník spíše světlejší a osluněnější stanoviště). Z hlediska péče o EVL by tento případný střet bylo vhodné řešit tak, že v části území, kde lze hypoteticky očekávat nejvýznamnější výskyt lesáka, by mělo být plánováno zachování stinného charakteru porostů.
2.4 Konflikt s jinými ochrannými režimy dle ZOPK Konflikt není předpokládán
2.5 Využívání EVL a zhodnocení jeho důsledků pro předměty ochrany Stručná charakteristika a vliv činnosti Území EVL bylo intenzivně využíváno min. od vrcholného středověku, první vojenské mapování z druhé poloviny 18. století zachycuje území ještě před vytvořením parku. Jednalo se o typickou polabskou kulturní krajinu, kde se v níže položených vlhčích místech nacházely louky (případně pastviny) a na vyvýšených suchých místech v SV části území byla pole. Souvislý les se zde nevyskytoval, nacházelo se zde však několik menších porostů a také mozaikovitě roztroušené skupiny stromů, příp. solitery. Během první poloviny 19. století došlo k dokončení kompozice parku a k jeho využívání pro reprezentativní účely, zásadním způsobem se zvýšila plocha lesních porostů. Území bylo protkáno sítí vodních kanálů, nyní již značně zazemněných a po většinu roku suchých. V rámci ČR velmi významným, unikátním architektonickým prvkem umístěným do krajiny je tzv. „ha-ha“, což je na sucho skládaná zídka doplněná příkopem, která probíhá ve východní části území pod zámkem a sloužila k zamezení přístupu zvěře do zahrad kolem zámku a zároveň umožňovala, aby výhled od zámku nebyl rušen plotem. 20. století bylo ve znamení postupného zapojování lesních porostů, čímž se stíral původní krajinně-architektonický záměr. Do roku 1990 bylo území „Obory“ (tj. lesní části zámeckého parku) využíváno jako bažantnice. Ve druhé pol. 20. století došlo také k zatravnění části zdejší orné půdy. Jak již bylo řečeno, slouží zdejší území jako genová základna lesních dřevin především pro lípu malolistou, ale také pro jasan ztepilý a olši lepkavou (genová základna lesních dřevin „Libický luh – Kačina“ byla zřízena výnosem Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 28.3.2007). Lesní porosty tvoří zhruba dvě třetiny plochy EVL, mají většinou přírodě velmi blízké stromové patro a to jak z hlediska druhového složení, tak i struktury stromového patra. Tento z hlediska ochrany přírody velmi příznivý stav je důsledkem využití území v minulosti, kdy byla klíčová jednak krajinářská hodnota (park), ale i myslivecké využívání (obora, později bažantnice). Při mysliveckém obhospodařování bylo snahou docílit prostřednictvím listnáčů (především dubu) vysoké úživnosti honitby. Došlo zde však i k výsadbám smrkových porostů. Lokálně se vyskytují i výsadby dalších stanovištně nevhodných dřevin - borovice lesní, modřínu evropského, jírovce maďalu, trnovníku akátu. Lesnické hospodaření je v období minimálně posledních cca 10 let velice šetrné, provádí se pouze účelové výběry. Z hlediska ochrany přírody je velmi potěšující, že v posledních letech je v lese ponechávána část mrtvého dřeva (torza přestárlých stromů, pařezy apod.) na místě. Toto je zcela zásadní pro ptáky, hmyz, ale i obojživelníky (čolci). Těženy jsou vzrostlé stromy, které v minulých desetiletích narostly v průhledech a na průsecích. Jsou také odstraňovány smrkové hustníky. Uvolňovány jsou rovněž nárosty kolem nejstarších stromů, které jsou naopak, až na naprosté výjimky, ponechávány. V posledních letech dochází místy až k plošnému odumírání jasanů v důsledku napadení houbovými chorobami.
Na území EVL se nacházejí dva typy stanovišť pro možný výskyt předmětů ochrany (páchníka hnědého i lesáka rumělkového) - lesní porosty a aleje. Aleje se na území EVL vyskytují na několika místech podél zpevněných parkových cest. Lze se domnívat, že výskyty jednotlivých předmětů ochrany se v rámci EVL de facto nepřekrývají. Lesák rumělkový obývá zapojené lesní porosty vlhčího charakteru, naopak páchník hnědý se vyskytuje v prosvětlených a sušších částech lesa. K tomu navíc obývá aleje, resp. v nich rostoucí dutinové stromy. Tzn. oba druhy mají pro svůj život dosti odlišné nároky. Ze situace v terénu je zřejmé, že oba dva druhy potřebných biotopů (typů lesa) jsou zastoupeny v hojné míře, což je pro předměty ochrany jednoznačně pozitivní. Louky jsou vesměs pravidelně sečeny, ve většině případů však degradovány (intenzivní hospodaření, případně ponechání ladem). Vliv na předměty ochrany zde není žádný. V území probíhá výkon myslivosti. „Bažantnice Kačina“ je uznanou honitbou obhospodařovanou mysliveckým sdružením Nové Dvory. Výkon myslivosti nemá v současnosti na předmět ochrany negativní vliv. V roce 2008 byl iniciován projekt regenerace zámeckého parku s názvem „Regenerace Národní kulturní památky Kačina, část obora“, jehož nositelem jsou Lesy ČR. Předmětem tohoto krajinářského záměru je celková regenerace lesních porostů národní kulturní památky Kačina. Předkládaný projekt zpřesňuje hospodaření v oboře s cílem zachování a obnovy architektonických, kulturně-historických a přírodních kvalit území. V rámci projektu byly indentifikovány stromy s potenciálním výskytem páchníka a v terénu byly označeny modrým trojúhelníkem s číslem. Následně byl upraven záměr na obnovení původní kompozice parku tak, že všechny tyto označené stromy budou při rekonstrukci zachovány. Pěstební opatření, resp. ochranářská péče byla pak plánována na úrovni těchto jednotlivých stromů, což je pro předmět ochrany jednoznačně pozitivní opatření. Popsaný projekt byl spojen s rekonstrukcí parku dotovanou rovněž z OPŽP. Pro skončení projektu byla navržena opatření pro optimální ochranu páchníka hnědého (lesák rumělkový nebyl tou dobou ještě stanoven jako předmět ochrany, proto se jej projekt OPŽP netýkal), která jsou nyní zapracována v platném plánu péče o MZCHÚ. Zámecký park je veřejnosti volně přístupný, přičemž žádná v běžně provozovaných rekreačních aktivit nemá na předměty ochrany negativní vliv. Zámek, zámecký park a obora Kačina jsou památkově chráněny. Zámek Kačina byl zapsán do státního seznamu nemovitých kulturních památek Středočeského kraje pod pořadovým číslem rejstříku 1096 z roku 1966. Část kulturní památky se stala národní kulturní památkou (NKP) nařízením vlády č. 132/2001 Sb. Na území EVL je vyhlášena přírodní památka Kačina.
2.6 Související platné dokumenty ve vztahu k předmětům ochrany dle speciálních zákonů Plány péče Název ZCHÚ: PP Kačina Autor: Karlík, P. Schválil: Krajský úřad Středočeského kraje Datum schválení: 8. 7. 2014 Platnost od-do: 1. 1. 2014 - 31. 12. 2023 Lesní hospodářské plány / lesní hospodářské osnovy Typ dokumentu: LHP Přírodní lesní oblast: 17 - Polabí Lesní hospodářský celek / zařizovací obvod: 104000 Výměra LHC / zařizovací obvod v EVL (ha): 72,68 Období platnosti LHP (LHO): 1. 1. 2006 - 31. 12. 2015 Organizace lesního hospodářství: Lesy České republiky, s.p., LS Nymburk Nižší organizační jednotka:
3. Péče o EVL 3.1 Popis optimálního způsobu péče o předměty ochrany Hlavním dlouhodobým cílem je udržení stabilních a perspektivních populací páchníka hnědého a lesáka rumělkového, resp. provádět taková opatření, která by vedla k oživení zdejší populace těchto dvou druhů. Péče o lesní porosty Rámcové zásady pro hospodaření v lesích • V území bude prováděno šetrné hospodaření se zohledněním stromů s potenciálním výskytem páchníka hnědého, které nebudou odstraňovány. Tím bude zajištěn mj. i dostatečný výskyt doupných stromů pro ptáky a netopýry (dutinové hnízdiče). • Cílová dřevinná skladba se bude blížit přirozené dřevinné skladbě. • Území nebude odvodňováno. • Značná část porostů bude udržována v rozvolněném stavu, kdy z okolí mohutných nejstarších stromů budou odstraňovány nárosty, které by stínily jejich kmen (opatření pro páchníka hnědého). Toto opatření se nevztahuje na záměrnou výchovu mladých jedinců v blízkosti, kteří mají nahradit stávající stromy. • Část lesních porostů bude udržována jako zapojený les s vlhčím mikroklimatem (opatření pro lesáka rumělkového). • Bude ponecháván dostatek mrtvého dřeva do rozpadu na místě, minimální množství je cca 20 - 30 m3/ha. Management hospodářsky využívaných lesních porostů by měl spočívat především v zamezení velkoplošného holosečného hospodaření. Pro vývoj páchníka hnědého je nutné zachovat stojící dutinové stromy a zajistit lesnickou péči směřující k větší věkové a prostorové diverzifikaci lesa. Vhodným způsobem obhospodařování lesa je použití clonné seče, s ponecháním dutinových stromů a malých skupinek stromů mýtního věku s perspektivou rozvoje dutin (dubů, lip) na dožití. Okolí těchto starších stromů v rámci celé EVL je třeba prosvětlovat, tj. uvolňovat stromy z porostu a vychovat z nich nové výstavky, v místech, kde by se páchník mohl potenciálně vyskytovat. V případě obnovy dubových porostů, u kterých nebude možné docílit přirozené obnovy, je možné využívat i menší holoseče s umělou obnovou, ale vždy s ponecháním výstavků a ležícího mrtvého dřeva. V zachovalých porostech je žádoucí provádět obnovu dřevin přirozené druhové skladby. V místech s podstatnou příměsí jehličnatých stromů je třeba při probírce podporovat jedince přirozené druhové skladby ponechávat domácí druhy listnáčů, především duby a lípy. Alternativou k běžnému hospodaření by zde bylo využití i dříve běžně využívaného hospodaření formou lesa středního, s příslušně upravenou dobou obmýtí výmladkové a výstavkové etáže. Stromy obsazené páchníkem hnědým anebo stromy pro páchníka perspektivní je žádoucí označit, popř. vést jejich evidenci, aby mohly být zohledněny při těžbách a dostalo se jim speciální péče při pádu či poškození. V případě nezbytně nutných bezpečnostních odstraňování stromů a větví, popř. odůvodněných rekonstrukčních zásahů, je nutné zajistit, aby skácené osídlené stromy byly ponechány jednu sezónu nedaleko místa výskytu, popř. na jiných blízkých vhodných místech, aby populace mohla osídlit jinou dutinu. V ideálním případě by byla lokalizace místa určena v souladu s tímto principem v rámci autorského dozoru. Páchník a další druhy s podobnou biologií vyžadují přítomnost starých exemplářů stromů, které mají osluněný kmen. Je proto nezbytné provádět intenzivnější uvolňování mohutných kmenů z porostu tak, aby byly tyto stromy lépe osluněny; případné nálety a nárosty dřevin podrůstající solitérní stromy a skupiny stromů důsledně a opakovaně odstraňovat. Z dlouhodobé perspektivy je nutné zajistit vývin nových dutinových stromů vhodných pro páchníka (mimo zapojené porosty). Pro lesáka rumělkového je naopak zapotřebí zachovat mírně rozvolněné až zapojené, spíše stinné a vlhčí porosty, které mohou mít až „pralesovitý“ charakter. Může se vyskytovat i v alejích a při okrajích porostů, ale vždy s vlhčím mikroklimatem. V těchto porostech je třeba zajistit kontinuální výskyt starých dožívajících stromů a ležících kmenů a silnějších větví, které jsou vhodným biotopem pro lesáka rumělkového (především měkké listnáče: vrby, topoly včetně nepůvodních hybridů) v průměrném množství cca 10 stromů/ha, nebo dle dohody vlastníka a orgánu ochrany přírody. Není žádoucí odstraňovat a odkorňovat plošně zlomy, torza kmenů a na zemi ležící kmeny a silné větve z mohutných listnáčů. U stromů, které mohou představovat bezpečnostní riziko (uschlé stromy, stromy s uschlými větvemi v blízkosti turistické stezky a lesních cest), je vhodné provést ořez potenciálně nebezpečných větví, nebo částí kmene za účelem odlehčení a stabilizace koruny, v nevyhnutelných případech ořez provést tak, aby zůstalo ponecháno stojící torzo o výšce alespoň 4 m, což je vhodnější jak z pohledu předmětu ochrany, tak z pohledu prevence zcizení dřevní hmoty. Pokácení celého stromu je až nejzazší možnost z pohledu předmětu ochrany. Dále je třeba podporovat věkovou diverzitu porostů listnatých dřevin. Úprava zastoupení věkových tříd v porostech by měla být prováděna prostřednictvím maloplošných
zásahů. Jednoznačně nevhodné je plošné mýcení velkých porostních celků (větších než 0,2 ha). Rovněž není vhodné uvolňovat jednotlivé stromy (vhodné jako biotop lesáka rumělkového) ze zapojených porostů. Při realizaci hospodaření je třeba vnášet především ty dřeviny, které lesák rumělkový preferuje (topoly (včetně topolu černého), vrby). V lesních porostech by měl převažovat hospodářský způsob podrostní (s využitím účelových výběrů), případně násečný (maximální velikost obnovních prvků 0,2 ha) kombinovaný s okrajovou clonnou sečí. Vhodné je provádět ořez stromů takového charakteru, aby byl podpořen vznik a údržba vhodných biotopů pro páchníka hnědého i lesáka rumělkového. Dále je vhodné provádět repatriaci topolu černého, který je důležitým biotopem pro výskyt lesáka rumělkového. Péče o aleje V alejích je přínosné pěstovat porosty v rozvolněnějším zápoji, a tím docílit většího oslunění kmenů starých stromů s dutinami. Optimální způsob péče v případě alejí zahrnuje zejména zamezení odstraňování starých listnatých dutinových stromů, popř. silných větví s dutinami. V okolí dutinových stromů je třeba odstraňovat nálet tak, aby tyto stromy byly osvětleny a v jejich dutinách tak mohlo vznikat příznivé mikroklima pro vývoj páchníků. Z náletu je třeba vybrat vhodné jedince a ponechat je na místě, aby se z nich v budoucnu vyvinuly nové dutinové stromy. Odstranění celých alejí, stejně jako plošnou náhradu starých stromů v alejích za sadbové stromky, je nutné vyloučit. Doplnění (dosadba a náhrada odumřelých stromů) a prodlužování alejí jsou naopak velmi vhodné, aby tak byly vytvořeny náhradní biotopy i v budoucnu. Postupná dosadba vhodných druhů stromů (domácích druhů listnáčů) je nutnou součástí aktivního managementu obzvláště v případě stejnověkých alejí. Mrtvé dřevo Ponechávání starých mrtvých stromů a padlých kmenů v rámci území EVL je důležité pro umožnění dokončení vývoje larev hmyzu a přesídlení populací saproxylofágů do jiných dutin. V případě nezbytně nutných bezpečnostních odstraňování stromů a větví, popř. odůvodněných rekonstrukčních zásahů v alejích, je nutné zajistit, aby padlé nebo skácené dutinové stromy byly ponechány nedaleko místa výskytu, popř. na jiných blízkých vhodných místech, aby populace mohla přesídlit do jiného stromu. Zcela ideální stav je ten, kdy se padlé mrtvé dřevo nechá buď přímo na místě, nebo na jiném vhodném blízkém místě, až do rozpadu. Minimální doba ponechání dřeva je jeden rok (předpokládá se, že se larvy páchníka vyvíjejí 3-5 let, roční odklad odklizení mrtvého dřeva je proto minimální opatření pro umožnění přesídlení alespoň části jeho populace). Optimální doba pro ponechání mrtvého dřeva na místě je však 5 let - pro případ, že by zde teoreticky byla jen čerstvě nakladená vajíčka páchníka, a tím by bylo potřeba více času pro jeho vývoj. Rozpadající se mrtvé dřevo je také důležité pro vývoj dalších druhů hmyzu, nejen pro páchníka. Larvální vývoj lesáka rumělkového trvá minimálně dva roky. Na rozdíl od páchníka neosídluje dutiny, ale čerstvě odumřelé stromy a silné větve, kde se vyvíjí v hnijícím lýku. Kmeny a větve vhodné pro výskyt lesáka by měly být umístěny ve stínu až polostínu. I stojící dožívající stromy je třeba odstraňovat až po jejich odumření a přesídlení páchníka do dosud živých doupných stromů. V případě nutnosti kvůli bezpečnosti (ponechávání mrtvých stromů v příliš těsné blízkosti cest by mohlo vést k ohrožení lidí rozpadajícím se dřevem) je třeba zajistit ošetření dožívajících stromů na torza s dostatkem dutin. Případné bezpečnostní sanace jednotlivých stromů musejí být prováděny šetrnými metodami: snížení těžiště, zastřešení dutin bez chemické konzervace a s ponecháním výletového otvoru, vyloučení vypalování dutin a jakýchkoliv zásahů nebo čištění vnitřků dutin. Jako vhodný doplněk managementu saproxylofágních druhů se jeví zřizování tzv. loggerů - úložišť, broukovišť. Jde o místa, kam by byly ukládány pokácené stromy tak, aby zde mohl saproxylofágní hmyz dokončit svůj vývoj, event. přesídlit do jiných dutin. Logger je třeba umístit na okraj porostu, aby měl hmyz v ponechaných kládách podmínky co nejvíce podobné podmínkám v živých stromech. V klasických loggerech bývá zvykem umisťovat klády především nastojato, aby se simulovaly podmínky stanoviště co nejlépe. To však znamená potřebu techniky při umisťování klád atd. Proto lze uvažovat jako o dostačujícím řešení o umisťování klád do vodorovné polohy. Klády musejí být umístěny v jedné vrstvě kvůli zachování co nejpodobnějších mikroklimatických podmínek uvnitř dutin. Lze též ponechávat jen části stromů - s dutinami - a zdravé dřevo dále zpracovávat. Při oddělování těchto částí je ale třeba pozorně prozkoumat - nejlépe za přítomnosti entomologa zda je dutina v ponechávané kládě neporušená. Pokud by došlo k otevření dutiny, je nutno ji v místě řezné rány zakrýt - zatlouci prknem. Přístupová dutina musí být samozřejmě zachována. Do dutin nesmí zatékat dešťová voda. Je vhodné rovněž v příštích letech provádět monitoring a sledovat zda a nakolik reagují ochranářsky významné druhy hmyzu na provedená opatření.
Z lesních porostů je vhodné odstraňovat nežádoucí dřeviny, například smrk a akát. V případě potřeby je třeba odstraňovat i příliš bujně zmlazující dřeviny původní (lípu, habr). Používání insekticidů v celé EVL a OP ZCHÚ je nežádoucí a mělo by být prováděno v odůvodněných případech (např. přemnožení škůdců po kalamitě) a vždy na základě konzultace s OOP. Používání ostatních biocidních látek (herbicidy, fungicidy,...) je vhodné konzultovat s OOP především v těch částech EVL, kde se lesák rumělkový vyskytuje, nebo jsou zde pro něj příhodné biotopy a jeho výskyt je pravděpodobný.
3.2 Navrhovaná opatření Opakovaná opatření Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření
Vhodný interval Kalendář pro management Poznámka Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření Vhodný interval Kalendář pro management
bez zákresu Jiné opatření Jiné Cucujus cinnaberinus (lesák rumělkový) 1086, Osmoderma eremita (páchník hnědý) 1084 Ořez stromů takového charakteru, aby byl podpořen vznik a údržba vhodných biotopů pro páchníka hnědého i lesáka rumělkového. Bezpečností ořez stromů v případě nutnosti. 1 x za 1 rok 1.10.-31.3.
bez zákresu Podpora záchranných kultivací - namnožení, výsadba vymizelých nebo KO druhů rostlin (jde o činnosti celoroční: výsev, výsadba, zálivka atd.) Speciální opatření na podporu druhů/stanovišť Cucujus cinnaberinus (lesák rumělkový) 1086 Repatriace topolu černého, obnova biotopu pro výskyt lesáka rumělkového. 1 x za 1 rok
Poznámka Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření Vhodný interval Kalendář pro management Poznámka Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření Vhodný interval Kalendář pro management Poznámka
bez zákresu (vymezeno plochou EVL) Výřez skupin či jednotlivých náletových dřevin Výřez náletu Osmoderma eremita (páchník hnědý) 1084 Výřez jednotlivých dřevin kolem stromů s potenciálním výskytem páchníka hnědého. Cílem je prosvětlit okolí vytipovaných stromů. 1 x za 1 rok 30.9.-1.3.
bez zákresu Ponechání výstavků Zachování či zlepšení druhové skladby nebo prostorové struktury lesa Osmoderma eremita (páchník hnědý) 1084 Ponechávání výstavků pro zlepšení biotopové nabídky pro páchníka hnědého. 1 x za 1 rok
4. Závěrečné údaje 4.1 Použité podklady KARLÍK, P. (2010). Plán péče o přírodní památku Kačina: Návrh na vyhlášení přírodní památky Kačina. 39 s. Manuskript. MARHOUL, P.; TUROŇOVÁ, D. (eds.) (2008). Zásady managementu stanovišť druhů v evropsky významných lokalitách soustavy Natura 2000: metodika AOPK ČR. 1. vyd. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. 161 s. ISBN 978-80-87051-38-2.
4.2 SDO zpracoval Organizace: AOPK ČR, Regionální pracoviště Střední Čechy Zpracovatel: Mgr. Linda Trunečková E-mail:
[email protected] Organizace: AOPK ČR, Regionální pracoviště Střední Čechy Zpracovatel: Ing. Jaroslav Pipek E-mail:
[email protected] Datum zpracování:
5. Seznam zkratek AOPK ČR
Agentura ochrany přírody a krajiny ČR
ES
Evropský seznam
EVL
Evropsky významná lokalita
LHC
lesní hospodářský celek
LHO
lesní hospodářská osnova
LHP
lesní hospodářský plán
LS
lesní správa
OOP
orgán ochrany přírody
OP ZCHÚ
ochranné pásmo zvláště chráněného území
OPŽP
operační program životní prostředí
SDO
Souhrn doporučených opatření
SV
severovýchodní
ÚSOP
Ústřední seznam ochrany přírody
V
východní
ZCHÚ
zvláště chráněné území
ZOPK
zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších předpisů
6. Přílohy 6.1 Orientační mapa evropsky významné lokality CZ0213792_Kacina_orientacni_mapa.pdf
6.2 Mapa způsobu zajištění ochrany EVL CZ0213792_Kacina_zpusob_zajisteni_ochrany.pdf
6.3 Mapa zákresů managementových opatření na vymezených plochách NENÍ
6.4 Rámcová směrnice pro lesní stanoviště CZ0213792_Kacina_ramcova_smernice.doc
6.5 Doplňující dokumenty NEJSOU
