Souhrn doporučených opatření pro evropsky významnou lokalitu. Kalivodské bučiny CZ

Souhrn doporučených opatření pro evropsky významnou lokalitu

Kalivodské bučiny CZ0210105

1. Základní identifikační a popisné údaje 1.1 Základní údaje Název: Kalivodské bučiny Kód lokality: CZ0210105 Kód lokality v ÚSOP: 5342 Rozloha (ha): 181,9896 Biogeografická oblast: kontinentální Zařazení EVL na evropský seznam: 2011/64/EU Zařazení EVL na národní seznam: nařízení vlády č.371/2009 Sb., příloha 40b

1.2 Způsob zajištění ochrany Zvláště chráněná území (ZCHÚ) NENÍ Ochranné pásmo zvláště chráněného území (OP ZCHÚ) NENÍ Poznámkové pole ke způsobu zajištění ochrany Způsob zajištění ochrany zatím nebyl stanoven, v jednání je vyhlášení MZCHÚ (v kategorii přírodní památka), v tuto chvíli (říjen 2012) území podléhá základní ochraně. Smluvní ochrana dle § 39 ZOPK NENÍ Základní ochrana dle § 45c, odst. 2 ZOPK Celková rozloha území chráněného dle režimu základní ochrany (ha): 181,9896 Relativní rozloha území chráněného dle režimu základní ochrany (%): 100

Jiná území chráněná podle národní legislativy, evropské legislativy nebo mezinárodních úmluv v překryvu s EVL Ptačí oblasti NEJSOU

1.3 Územně správní příslušnost Středočeský kraj Dotčené obce Kalivody, Kroučová, Milý, Přerubenice, Řevničov

Dotčená katastrální území Kalivody, Kroučová, Milý, Přerubenice, Řevničov

1.4 Stručná charakteristika území Ekotop Rozsáhlý komplex bučin na jižním okraji Džbánské plošiny v Kalivodském a Dučickém dolíku, asi 2,5 km severně až 5 km SV od Řevničova. Geologie: Geologicky jde o typicky džbánské území s prvohorními a především druhohorními usazeninami. Ty jsou tvořeny spongility (turon, též opuky) a pod nimi se nacházejí cenomanské pískovce. Jednotlivé vrstvy jsou pak díky sesuvné činnosti promíchány a svrchní vrstva je často odvápněna.

Geomorfologie: Jižní okraj Džbánu v nadmořských výškách mezi 510 (okraj plošiny u hájovny Králka) a 400 m n. m. (ústí "dolíků"). Reliéf: Prudké svahy s relativním převýšením okolo 60 metrů, erozí vznikly takzvané dolíky (Kalivodský důl a Dučický dolík). Na malých plochách jsou vytvořeny kolmé opukové hrany (vzniklé sesuvnou činností – po odtržení části prudkého svahu dojde k odhalení geologického podkladu), na prudkých svazích a zejména pod hranami svahů jsou častá suťová pole. Časté sesuvy výrazně ovlivňují morfologii svahů; vznikají tak terénní deprese a vyvýšeniny, kde jsou místy vyvinuta drobná lesní prameniště. Jediné rozsáhlejší prameniště se vyskytuje na dně Kalivodského dolíku při Bakovském potoce. Pedologie: Na hranách plošiny jsou časté hnědozemě, často odvápněné. Svahy jsou pak tvořeny podzolovanými rendzinami. Na oblejších svazích nebo v jejich dolních částech se nacházejí slínovatky. Krajinná charakteristika: Lesnaté svahy (nejrůznější orientace) a údolí na jižním okraji džbánské stolové hory. Většinu území pokrývají bučiny (v Kalivodském dole i tzv. chrámové bučiny s více než stoletými stromy), v horních partiích svahů jsou pak časté suťové lesy, ojediněle jsou patrné i výchozy opuk, tvořící menší skalky. Podél dolního okraje území se hojně vyskytují rekreační objekty. Místy se vyskytují menší zbytky po těžbě uhlí v Kounovské uhelné sloji (malé haldy, zbytky důlních staveb atd.). Biota Bučiny tvoří nejčastější biotop v daném území. Jde o širokou škálu bučin, od acidofilních (spíše druhotně) přes květnaté až po okroticové. Jednotlivé typy bučin se v celém území mozaikovitě (až mikromozaikovitě) prolínají, což je dáno zejména morfologií svahů. Některé z porostů jsou přes sto let staré a místy jsou vyvinuty tzv. chrámové bučiny (především v Kalivodském dole) s absencí bylinného patra. V podrostu vápnomilných (okroticových) bučin se vyskytují - okrotice červená (Cephalanthera rubra), okrotice bílá (Cephalanthera damasonium), kruštík širolistý (Epipactis helleborine), medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum), bělozářka větevnatá (Anthericum ramosum), hlístník hnízdák (Neottia nidus-avis), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia). Recentně byla v Kalivodském dole nalezena malá populace (do 10 ex.) korálice trojklanné (Corallorhiza trifida) a ojediněle se zde vyskytuje střevíčník pantoflíček (Cypripedium calceolus). Suťové lesy (L4) jsou vyvinuty poměrně často pod horní hranou svahu, místy přímo na rozpadech opukových skalek. Jde o porosty s dominujícím javorem klenem (Acer pseudoplatanus), j. mléčem (A. platanoides), lípou a často i s bukem lesním (Fagus sylvatica), ale nezřídka ochuzeným (až absentujícím) bylinným a keřovým patrem. Tvoří plynulé přechody k bučinám. Další typy biotopů jsou vyvinuty jen malopološně. Významný je výskyt lesního prameniště (R1.3) v mozaice s potočním luhem (L2.2) na dně Kalivodského dolu s vývěry a koloniemi železitých bakterií a nepatrnou inkrustací. Na slunných svazích s mělkou vysýchavou půdou se místy nacházejí menší porosty teplomilných doubrav (provizorně zařazených do L6.5B, ale je pravděpodobné, že jde o druhotně ochuzené teplomilné dubohabřiny s přechody do L6.1). Místa s chudšími a odvápněnými půdami porůstají i acidofilní bučiny (L5.4). Co se týče živočišné složky bioty, lze předpokládat výskyt běžnějších druhů lesního ptactva, na vlhčích místech výskyt obojživelníků - zejména skokanů (Rana sp. div.), kuňky obecné (Bombina bombina) a velmi pravděpodobný je výskyt mloka skvrnitého (Salamandra salamandra) na prameništích a při vodotečích v území. Kvalita a význam: Zachovalý zbytek typické lesnaté džbánské krajiny. Velmi reprezentativní komplex bučin a suťových lesů, možná nejrozsáhlejší ve středních Čechách. Výskyt řady vzácných druhů okroticových bučin, několik mikrolokalit střevíčníku pantoflíčku (Cypripedium calceolus).

2. Stav EVL a předmětů ochrany 2.1 Předměty ochrany a jejich cílový stav Stanoviště Kód předmětu ochrany: 7220 Název předmětu ochrany: Petrifikující prameny s tvorbou pěnovců (Cratoneurion) Rozloha (ha): 0,5029 Relativní rozloha (%): 0,28 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: významná hodnota Cílový stav předmětu ochrany: Zachování stávajícího stavu (včetně vodního režimu lokality).

Kód předmětu ochrany: 9130 Název předmětu ochrany: Bučiny asociace Asperulo-Fagetum Rozloha (ha): 94,802 Relativní rozloha (%): 52,09 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: vynikající hodnota Cílový stav předmětu ochrany: V dlouhodobém horizontu zlepšení stavu porostů postupnou úpravou struktury a složení stromového patra.

Kód předmětu ochrany: 9150 Název předmětu ochrany: Středoevropské vápencové bučiny (Cephalanthero-Fagion) Rozloha (ha): 9,1064 Relativní rozloha (%): 5 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: vynikající hodnota Cílový stav předmětu ochrany: V dlouhodobém horizontu zlepšení stavu porostů postupnou úpravou struktury a složení stromového patra směrem přirozenému stavu.

Kód předmětu ochrany: 9180 Název předmětu ochrany: Lesy svazu Tilio-Acerion na svazích, sutích a v roklích Rozloha (ha): 12,9779 Relativní rozloha (%): 7,13 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: dobrá hodnota Cílový stav předmětu ochrany: Zachování stavu předmětu ochrany se zvýšením podílu mrtvého dřeva a podporou druhové diverzity stromového patra.

2.2 Nároky předmětů ochrany Stanoviště Kód předmětu ochrany: 7220 Název předmětu ochrany: Petrifikující prameny s tvorbou pěnovců (Cratoneurion) Popis nároků předmětu ochrany: Petrifikující prameny s tvorbou pěnovců zahrnují zastíněná prameniště v lesních porostech. Pěnovcová prameniště se vytvářejí na stanovištích s minerálně bohatou a silně zásaditou vodou, druhý typ pramenišť je vázán na místa s měkkou vodou, jejíž nízký obsah vápníku a hydrogenuhličitanových aniontů neumožňuje srážení vápenců. Biotop je ohrožen zejména pojezdy těžkou lesnickou technikou, svedením vody do druhotné hydrologické sítě (svážnice, erodující lesní cesty, meliorace) a výsadbou smrkových kultur. Prameniště jsou také ohrožena odstíněním, např. při holosečné těžbě, kdy dochází k rychlé degradaci vegetace. Na přirozených a zachovalých prameništích není nutný management. Je ale potřeba přizpůsobit lesní hospodaření v okolních lesních porostech – eliminovat pojezdy těžkou technikou, svážnice vést mimo

prameniště i jejich těsné (podmáčené) okolí, neodvodňovat, neukládat potěžební dřevní materiál zejména větve, kůra po asanaci, apod. V okolí pramenišť je třeba zachovat alespoň částečně druhové složení porostu odpovídající danému stanovišti, nežádoucí je zakládání a udržování smrkových monokultur. Prameniště v EVL Kalivodské bučiny je specifickým typem, dochází zde totiž k usazování sloučenin železa. Nicméně nároky předmětu ochrany jsou totožné s typickými petrifikujícími prameny s tvorbou pěnovců.

Kód předmětu ochrany: 9130 Název předmětu ochrany: Bučiny asociace Asperulo-Fagetum Popis nároků předmětu ochrany: Bučiny asociace Asperulo-Fagetum tvoří listnaté lesy s převládajícím bukem lesním (Fagus sylvatica) a někdy s příměsí dalších listnáčů (Acer platanoides, A. pseudoplatanus, Carpinus betulus, Fraxinus excelsior, Quercus petraea s. lat., Tilia cordata, T. platyphyllos a Ulmus glabra), ve vyšších nadmořských výškách také jedle bělokoré (Abies alba) a smrku ztepilého (Picea abies). Zahrnují široké spektrum stanovišť 3. - 6. vegetačního stupně, místy sestupují níže (severní svahy). Jejich výskyt je vázán hlavně na eutrofních, obvykle kambizemních půdách s rychlou mineralizací humusu, na různých druzích hornin. Na minerálně chudším podloží je formace vyvinuta jen na hlubších půdách mírných svahů a plošin. Oproti kyselým bučinám je zde v daleko větší míře rozvinuto keřové a hlavně typické bylinné patro květnatých bučin, zastoupené vzácnějšími druhy i běžně zastoupenými mezofilními druhy listnatých lesů. Pro ochranu stanovišť květnatých bučin je důležité především omezení zvyšování podílu smrku či jiných stanovištně či geograficky nepůvodních dřevin a přednostní využití přírodě blízkých způsobů hospodaření. V případě výskytu květnatých bučin na extrémních stanovištích je prvořadá půdoochranná funkce lesa. Pro úspěšnou přirozenou obnovu lesa je nezbytné snižování stavu spárkaté zvěře, případnou umělou obnovu spolu s přirozeným zmlazením účinně chránit. Při výsadbách cíleně vnášet chybějící dřeviny, hlavně jedli, při výchově vytvářet věkově a výškově diferencovaný porost.

Kód předmětu ochrany: 9150 Název předmětu ochrany: Středoevropské vápencové bučiny (Cephalanthero-Fagion) Popis nároků předmětu ochrany: Středoevropské vápencové bučiny jsou lesy s převládajícím bukem lesním (Fagus sylvatica) a někdy s příměsí dalších listnatých dřevin (Acer platanoides, A. pseudoplatanus, Carpinus betulus, Tilia cordata aj.), případně také jedle bělokoré (Abies alba). Zaujímají plochy svahů ve vápencových oblastech na mělkých půdách, méně často se vyskytují na opukách či vápnitých pískovcích. Půdy jsou vysýchavější než u jiných typů bučin, stromové patro je nižší a rozvolněnější. Porosty jsou většinou maloplošné, vyskytují se převážně od 300 do 600 m. n. m. Keřové patro bývá obvykle vyvinuto, má však malou pokryvnost. V bylinném patře převládají mezofilní lesní druhy, významný je však větší výskyt druhů z čeledi vstavačovité. Díky nižším polohám výskytu a rozvolněnějšímu charakteru porostů jsou častěji zastoupeny také druhy teplomilnější, typické spíše pro dubohabřiny. Vlivem nevhodného hospodaření v těchto lesích ve prospěch smrku dochází k jejich degradaci a narušování ekologické stability s riziky přemnožení kalamitních škůdců a změn půdních poměrů. V neposlední řadě mají vliv na obnovu a strukturu tohoto biotopu také vysoké stavy spárkaté zvěře, díky přezvěření dochází také na mnoha místech k ústupu vzácných vápnomilných druhů v podrostu. Pro ochranu stanovišť vápnomilných bučin je důležité především omezení zvyšování podílu smrku či jiných stanovištně či geograficky nepůvodních dřevin a přednostní využití přírodě blízkých způsobů hospodaření. V případě výskytu vápnomilných bučin na extrémních stanovištích a prudkých svazích je prvořadá půdoochranná funkce lesa. Pro úspěšnou přirozenou obnovu lesa je nezbytné snižování stavu spárkaté zvěře, případnou umělou obnovu spolu s přirozeným zmlazením účinně chránit. Při výsadbách cíleně vnášet chybějící dřeviny, hlavně jedli, při výchově vytvářet věkově a výškově diferencovaný porost.

Kód předmětu ochrany: 9180 Název předmětu ochrany: Lesy svazu Tilio-Acerion na svazích, sutích a v roklích Popis nároků předmětu ochrany: Lesy svazu Tilio-Acerion obsazují polohy strmých svahů často s výchozy skal a zpravidla hlubší půdy s vysokým obsahem skeletu, bohaté živinami a s velmi dobrou mineralizací listového opadu. Tvoří většinou jen maloplošné porosty. Širokému rozpětí lesních vegetačních stupňů odpovídá i škála dřevin přirozené dřevinné skladby. Převažují rychle rostoucí dřeviny jako javory (klen, mléč), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), lípy (Tilia platyphyllos, T. cordata), jilm drsný (Ulmus glabra) a ve vyšších polohách i buk lesní (Fagus sylvatica) a jedle bělokorá (Abies alba). Díky specifickým podmínkám a druhové rozrůzněnosti se zpravidla jedná o strukturně bohaté lesy s různým zapojením. Keřové patro je zpravidla dobře vyvinuto, bylinné patro zahrnuje druhy blíže ekologicky nespecializované, s přesahem z bučin, dubohabřin či luhů. Typický je pro suťové lesy výskyt nitrofilních a na vlhkost náročných druhů. Špatná dostupnost těchto lokalit do značné míry omezila rozsah přímých lidských zásahů. Přesto ani zde nebyly zcela vyloučeny. Dnešní porosty jsou tedy jak lidskou rukou téměř nedotčené, tak i lesnicky obhospodařované. Výjimku netvoří ani porosty, které vznikly druhotně na dříve odlesněných plochách. Jejich ohrožení těžbou a obnovou nevhodnými druhy dřevin je zde menší než u jiných

lesních biotopů, také proto že plní významnou půdoochrannou funkci. Na strukturu ale mají vliv vysoké stavy spárkaté zvěře. Ochranářský management suťových lesů je na dosti lokalitách přednostně bezzásahový, s ponecháním odumřelé dřevní hmoty. Pokud se v porostech provádějí nějaké zásahy, měly by plně respektovat půdoochrannou funkci lesa, případně tuto funkci dle možností posilovat. Mělo by být maximálně využíváno stávajícího přirozeného zmlazení, v případě umělé obnovy vysazování druhů stanovištně vhodných. Rozsah obnovních zásahů musí respektovat charakter vlastních porostů a rozlohu tohoto stanoviště v EVL.

2.3 Řešení konfliktů při zajišťování požadavků různých předmětů ochrany EVL Konflikt není předpokládán

2.4 Konflikt s jinými ochrannými režimy dle ZOPK Možný (byť jen spíše teoreticky) je konflikt mezi předměty ochrany EVL (zejména různé typy bučiny, v menší míře suťové lesy) a druhovou ochranou rostlin, zvláště těch z čeledi Orchideaceae. Ve stinných, plně zapojených bučinách je bylinné patro značně potlačeno, proto je s ohledem na výskyt vzácnějších druhů orchidejí vhodné udržovat porosty bučin při nižším zakmenění či vytvořit porosty poněkud rozvolněnější (se zápojem korun okolo 80 %). Toto ovšem neplatí na ploše s výskytem korálice trojklanné (Corallorhiza trifida), ta naopak vyžaduje porosty spíše stinné a zároveň je velmi citlivá na změny vlhkostních poměrů (viz například Jersáková a Kindlmann 2004), v tomto případě je třeba lesnické zásahy realizovat velmi citlivě (v případě nutnosti lze použít výběrovou těžbu, v žádném případě nelze provádět holoseč a vyloučené je užívání herbicidů při potlačování buřeně). Jiné konflikty s ostatními ochrannými režimy nejsou předpokládány.

2.5 Využívání EVL a zhodnocení jeho důsledků pro předměty ochrany Stručná charakteristika a vliv činnosti Nejzásadnější vliv na předměty ochrany v EVL Kalivodské bučiny má (už jen proto, že jde v naprosté většině o lesní porosty) způsob lesního hospodaření na lokalitě (a historie tohoto hospodaření). Území samotné je z převážné části tvořeno lesními porosty s víceméně přirozenou druhovou skladbou dřevin, místy by bylo vhodné porosty s dominantním bukem doplnit jinými geograficky a stanovištně původními dřevinami – javory, jeřáby, lípy, jedle bělokorá, dub zimní, případně jilmy – v závislosti na potencionální přirozené vegetaci. Porosty stanovištně a geografický nepůvodních dřevin jsou zastoupeny v menší míře. Část EVL byla do roku 2012 genovou základnou pro buk lesní (Fagus sylvatica), z toho částečně také vyplývá způsob lesního hospodaření. Porosty nejsou káceny holosečně, probíhá zde převážně clonná, méně výběrná těžba a porosty jsou v různém stádiu rozpracovanosti. Na vhodná místa je doplňována jedle bělokorá (většinou formou podsadeb), která je jinak v EVL zastoupena několika posledními staršími jedinci. Na nejprudších svazích pod hranami je pás ochranného lesa (vegetačně odpovídající dobře zachovalému suťovému lesu), zde je druhová skladba dřevin téměř optimální a místy je zde ponecháváno i mrtvé dřevo. Celkově lze říci, že dosavadní způsob lesního hospodaření (v platnosti lesního hospodářského plánu do roku 2012) byl odpovídající nárokům předmětů ochrany (tj. byl vůči nim šetrný a citlivý) a odpovídá představám o přírodě blízkém hospodaření. Je ovšem nutné upozornit, že velká část porostů bučin se blíží mýtnímu věku a také je připravován nový LHP, do tohoto LHP by se měly promítnout požadavky na přírodě blízké hospodaření. V nedávné minulosti byla obnovena lesní komunikace (svážnice) procházející velkou částí jižně orientovanému svahu S až SZ od Kalivod. Tato komunikace byla zpevněna lomovým kamenem (zjevně nepocházejícím z této oblasti), který může pozměnit chemismus půd v jejím blízkém okolí. Při její výstavbě došlo i k zásahu do přilehlých částí porostů. Tento zásah však nemá zásadní vliv na předměty ochrany EVL, jedná se především o estetický problém. Vyhrnutá zemina může sloužit jako volná nika pro uchycení ruderálních rostlin, ale zároveň může být kolonizována i některými vzácnějšími druhy. Dalším (mnohem méně zásadnějším) způsobem využívání území jsou rekreační účely. Při okraji EVL se vyskytuje řada chat (jde o poměrně oblíbenou rekreační oblast). Existence chat má na EVL a předměty ochrany spíše nepřímý vliv (v okolí chat mohou zplaňovat některé nepůvodní, kulturní rostliny), v okolí chat může docházet k intenzivnějšímu sešlapu v lesních porostech; spíše vzácně pak bývá biologický a jiný odpad ze zahrádek při chatách deponován do přilehlých částí EVL. Lesní porosty a zejména jejich bylinné a případně keřové patro pod hranami svahů (na které na plošině navazují polní kultury) jsou díky splachu chemikálií a hnojiv z těchto polí poměrně ruderalizované, což se projevuje zvýšenou přítomností ruderálních druhů náročných na živiny v půdě – například Urtica dioica v bylinném patře, Sambucus nigra v keřovém. Nicméně jistý podíl kopřivy a podobných druhů náročnějších na obsah živin (zejména dusíku) v půdě je v bylinném patře suťových lesů (kam tyto porosty fytocenologicky převážně patří) přirozeným jevem. V minulosti bylo území ovlivňováno důlní činností (probíhala zde těžba uhlí z kounovské uhelné sloje, bývalý důl leží u silnice nedaleko Kroučové na západním okraji EVL), nicméně je tato činnost v EVL patrná už jen nezřetelně (zbytky menších hald, rozvaliny důlních staveb).

Turistické využití území je téměř nulové, nevedou tudy žádné značené turistické cesty a oblast je víceméně mimo zájem běžných turistů. Nicméně k jistému pohybu lidí zde samozřejmě dochází. Jde většinou o rekreanty z přilehlých chatových osad. Území je protkáno relativně hustou sítí lesních cest a různých pěšinek. V souvislosti s existencí chat je pravděpodobné, že tu a tam dochází k přemisťování některých vzácnějších druhů rostlin z lesa do zahrádek přiléhajícím k chatám. A naopak ze zahrádek občas „uteče“ některý nepůvodní druh rostliny či je do přirozených biotopů zavlečen s „černými“ skládkami odpadu ze zahrádek.

2.6 Související platné dokumenty ve vztahu k předmětům ochrany dle speciálních zákonů Lesní hospodářské plány / lesní hospodářské osnovy Typ dokumentu: LHP Přírodní lesní oblast: 9 Rakovnicko-kladenská pahorkatina Lesní hospodářský celek / zařizovací obvod: Lužná Výměra LHC / zařizovací obvod v EVL (ha): 181,9896 Období platnosti LHP (LHO): 1. 1. 2003 - 31. 12. 2012 Organizace lesního hospodářství: Lesy České republiky, s.p. Nižší organizační jednotka: LS Lužná. Pozn.: V současnosti je zpracováván nový lesní hospodářský plán pro LHC Milý (původní LHC Lužná bude rozdělen na LHC Milý a LHC Lužná), s platností tohoto LHP od 1.1.2013 do 31.12. 2022

3. Péče o EVL 3.1 Popis optimálního způsobu péče o předměty ochrany Území je tvořeno téměř stoprocentně lesními porosty, až na malé plochy ochranného lesa, jde o les hospodářský. Základním předpokladem zachování příznivého stavu předmětů ochrany je hospodaření s dřevinami přirozené dřevinné skladby s maximálním využitím přirozeného zmlazení a ponecháním jednotlivých stromů či skupin stromů na dožití a do následujícího obmýtí, dále pak nezasahování do vodního režimu pramenišť. Nicméně v rámci příprav nového LHP pro tuto oblast je vhodné péči (zejména o cenné partie bučin) přizpůsobit aktuálnímu stavu rozpracovanosti lesních porostů a potřebám předmětů ochrany. Doporučujeme několik zásad: prodloužení obmýtní doby (alespoň na 150 let, jak je běžné v LHC Milý v lesích v dalších MZCHÚ) a doby obnovní na cca 50-60 let. Obnova porostů by měla i nadále optimálně probíhat jednotlivým a skupinovým výběrem v kombinaci s clonnými sečemi, nikoliv holosečně a v maximální možné míře se při ní vyhnout použití těžké mechanizace (dřevo stahovat koňmi atd.). Holoseče a náseky je možné využít při přeměnách porostů s převahou geograficky a stanovištně nepůvodních dřevin. Porostní skupiny s nevhodnou dřevinou skladbou je možné dopěstovat a postupně přeměnit dřevinami přirozené dřevinné skladby. Předčasná obnova a rekonstrukce těchto porostních skupin není nutná. Obnova lesa by měla prioritně probíhat z přirozeně se vyskytujícího náletu stanovištně odpovídajících dřevin, tj. především buku, ale cíleným výběrem podpořit i přítomnost dalších listnáčů – javorů, lip, jilmu, třešně ptačí, dubu zimního, případně jasanu a jedle bělokoré. Na vysýchavých expozicích je možná příměs borovice lesní a ve vlhčích údolích i jednotlivá příměs smrku ztepilého. Mechanickou přípravu půdy provádět pouze v nezbytném rozsahu, zejména za účelem přirozené obnovy dřevin přirozené dřevinné skladby. Nevhodné je též frézování pařezů a v každém případě je nutné se vyhýbat užití herbicidních přípravků na likvidaci buřeně (na případných pasekách likvidovat buřeň mechanickým vyžínáním) s ohledem na přítomnost citlivých mykorhizních druhů z čeledi Orchideaceae (střevíčník pantoflíček, okrotice červená a o. bílá, korálice trojklanná, kruštíky Epipactis helleborine agg. či hlístník hnízdák). Dále je vhodné zvýšení podílu mrtvého dřeva (i stojícího), což platí především pro polohy suťového lesa. Především na slunných svazích udržovat volnější zápoj pro podporu světlomilných druhů rostlin a bezobratlých. Cílem je vytvořit věkově, druhově a prostorově heterogenní porosty, kde se budou střídat stinné části s porosty s nižším zápojem stromového patra (zejména v porostech s významným výskytem orchidejovitých - střevíčníku, okrotic či kruštíků). V sousedních porostech (mimo EVL) na plošinách tvořených borovými doubravami s modřínem doporučujeme zvýšit podíl dubu na úkor jehličnanů. O lesní prameniště není v současné chvíli třeba aktivně pečovat, nicméně je doporučený průběžný monitoring. Důležité je nezasahovat do vodního režimu prameniště (úpravy vodního toku, meliorace či dokonce budovat nějaké vodní nádrže nad prameništěm apod.). V případě intenzivnějšího zarůstání dřevinami (především jasan a olše) je žádoucí provést probírku a některé dřeviny odstranit. Zároveň ale není vhodné lokalitu odlesnit zcela. V minulosti se nejspíše jednalo o slatinou lesní loučku při prameništi na dně údolí (dříve tak typický biotop pro celé území Džbánu), nicméně dnes není nejspíše její obnova reálná, slatinné druhy zde nyní v podstatě chybějí a na světlejších místech jde o porosty vysokých ostřic. Do vodního režimu lokality jsou zásahy nežádoucí i proto, že se v bezprostřední blízkosti prameniště vyskytuje korálice trojklanná (Corallorhiza trifida) a jakékoliv ovlivnění vodního režimu (a tím i ovlivnění mikroklimatu) lokality by zajisté mělo negativní vliv na tento silně ohrožený a mizející druh orchideje.

3.2 Navrhovaná opatření Jednorázová opatření Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření

Kalendář pro management Poznámka

1 Jiné opatření Jiné 9150 Snížení zakmenění (na 70-80 %) v porostech bučin s významným a koncentrovaným výskytem druhů čeledi Orchideaceae (Cypripedium calceolus, Cephalanthera rubra, C. damasonium, Epipactis helleborine agg.) s cílem vytvořit světlejší porosty s toulavým stínem a částečně osluněnými plochami. Realizovat toto opatření je nutné šetrnými postupy - s vyloučením těžké mechanizace, nestahovat dřevo přes místa výskytu orchidejí atd. V období vegetačního klidu.

4. Závěrečné údaje 4.1 Použité podklady Anonymus (2006): Pravidla hospodaření pro typy lesních přírodních stanovišť v evropsky významných lokalitách soustavy Natura 2000. – Planeta 14/9: 1-39. Háková A., Klaudisová A. & Sádlo J. (eds) (2004): Zásady péče o nelesní biotopy v rámci soustavy Natura 2000. – Planeta 12/3: 1-144. Houda J. (1969): Džbán (ochranářská studie). - Louny. Jersáková J. & Kindlmann P. (2004): Zásady péče o orchidejová stanoviště. – Kopp, České Budějovice. Šturma J. (2004): A0341 (Džbán-Milská stráň). – Ms. (Závěrečná zpráva z mapování NATURA 2000, depon. in: AOPK ČR, Praha.)

4.2 SDO zpracoval Organizace: AOPK ČR, Krajské středisko Praha a střední Čechy Zpracovatel: Mgr. Michal Štefánek E-mail: [email protected] Organizace: AOPK ČR, KS Praha a Střední Čechy a SCHKO Blaník Zpracovatel: Ing. Jaroslav Pipek E-mail: [email protected] Poznámka: lesnická část Organizace: AOPK ČR, KS Praha a Střední Čechy a SCHKO Blaník Zpracovatel: Mgr. Josef Spilka E-mail: [email protected] Poznámka: mapové přílohy Datum zpracování:

5. Seznam zkratek AOPK ČR

Agentura ochrany přírody a krajiny ČR

ES

Evropský seznam

EVL

Evropsky významná lokalita

LHC

lesní hospodářský celek

LHP

lesní hospodářský plán

LS

lesní správa

MZCHÚ

maloplošné zvláště chráněné území

OP ZCHÚ

ochranné pásmo zvláště chráněného území

SDO

Souhrn doporučených opatření

ÚSOP

Ústřední seznam ochrany přírody

ZCHÚ

zvláště chráněné území

ZOPK

zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších předpisů

6. Přílohy 6.1 Orientační mapa evropsky významné lokality CZ0210105_Kalivodske_buciny_orientacni_mapa.pdf

6.2 Mapa způsobu zajištění ochrany EVL NENÍ

6.3 Mapa zákresů managementových opatření na vymezených plochách CZ0210105_Kalivodske_buciny_Jine.pdf

6.4 Rámcová směrnice pro lesní stanoviště CZ0210105_Kalivodske_buciny_ramcova_smernice.doc