Souhrn doporučených opatření pro evropsky významnou lokalitu
Karlštejn - Koda CZ0214017
1. Základní identifikační a popisné údaje 1.1 Základní údaje Název: Karlštejn - Koda Kód lokality: CZ0214017 Kód lokality v ÚSOP: 2546 Rozloha (ha): 2658,0247 Biogeografická oblast: kontinentální Zařazení EVL na evropský seznam: 2008/25/ES Nařízení vlády o stanovení národního seznamu EVL: nařízení vlády č. 318/2013 Sb., příloha 56
1.2 Způsob zajištění ochrany Zvláště chráněná území (ZCHÚ) Celková rozloha ZCHÚ (ha): 2657,9854 Relativní rozloha ZCHÚ (%): 100 Specifikace ZCHÚ Kód ÚSOP 22 164 177 597
Kategorie CHKO NPR NPR PR
Název Český kras Karlštejn Koda Tetínské skály
Ochranné pásmo zvláště chráněného území (OP ZCHÚ) Celková rozloha OP ZCHÚ (ha): 0,0188 Relativní rozloha OP ZCHÚ (%): 0 Navrhovaná kategorie ZCHÚ podle platného nařízení vlády NENÍ Smluvní ochrana dle § 39 ZOPK NENÍ Základní ochrana dle § 45c, odst. 2 ZOPK Celková rozloha území chráněného dle režimu základní ochrany (ha): 0,0205 Relativní rozloha území chráněného dle režimu základní ochrany (%): 0 Jiná území chráněná podle národní legislativy, evropské legislativy nebo mezinárodních úmluv v překryvu s EVL Ptačí oblasti NEJSOU
1.3 Územně správní příslušnost Středočeský kraj Dotčené obce Beroun, Bubovice, Hlásná Třebaň, Karlštejn, Koněprusy, Korno, Loděnice, Měňany, Mořina, Srbsko, Svatý Jan pod Skalou, Tetín, Vysoký Újezd
Dotčená katastrální území Beroun, Bubovice, Budňany, Hlásná Třebaň, Hostim u Berouna, Koněprusy, Korno, Kozolupy, Loděnice u Berouna, Mořina, Poučník, Srbsko u Karlštejna, Svatý Jan pod Skalou, Tetín u Berouna, Tobolka
1.4 Stručná charakteristika území
Ekotop Geologie: Nejstaršími vyskytujícími se horninami jsou svrchnoordovické břidlice a pískovce, které vystupují v severní části území. Zásadní význam mají ale až mladší silurské a zejména devonské sedimenty usazené v sv.jz. orientované Pražské pánvi. Silur je na spodu vrstevního sledu reprezentován tmavými, poměrně kyselými břidlicemi, které se ukládaly na neklidném dně za doprovodu bazického oceánického vulkanismu. Právě na vrcholcích podmořských sopek docházelo k první významnější tvorbě vápenců, která směrem do nadložního devonu postupně převládla. Konec devonské sedimentace završil hlavní etapu vývoje, odchod moře indikují písčité sedimenty uchované na velkých plochách ve středech podélných synklinál. Moře se opět vrátilo až ve svrchní křídě a zanechalo po sobě jen skryté stopy v krasových výplních. Ve třetihorách došlo k výraznému zarovnání povrchu celého území, zbytky tehdejšího reliéfu prozrazují říční písčité, podružně jílovité sedimenty roztroušené v malých ostrůvcích na temenech kopců. Z třetihor rovněž pocházejí pestré odvápněné výplně krasových dutin odkryté v mnohých lomech. Dnešní charakteristická tvář se vyvinula až v nejmladší geologické minulosti. Řeka Berounka se svými přítoky rozčlenila původní parovinu, odkryla mohutné výchozy vápenců a zanechala po sobě v několika úrovních štěrkové terasy, na kterých se vzácně dochovaly naváté spraše. V kvartéru se díky snížení erozní báze dotvořila jeskynní síť, vznikající postupně v několika fázích zřejmě už od svrchní křídy. Během holocénu vznikaly úpatní sutě, pěnovcové polohy a nivní sedimenty. Území má mezinárodní význam pro geologické poznání spočívající v dokonalém biochronostratigrafickém zpracování odkryvů. To vedlo k ustanovení mezinárodního parastratotypu hranice silur-devon na Budňanské skále v Karlštejně. V území je několik dalších neméně významných geologických odkryvů, které slouží jako podklad ke stratigrafickému členění staršího paleozoika ve světě. Geomorfologie: Přírodní komplex je součástí Hořovické pahorkatiny, nejnižší bod území leží na Berounce ve výšce přibližně 210 m n. m., nejvyšší výšky dosahuje Tobolský vrch – 467 m n. m. Nejvýznamnější jeskyně v oblasti NPR Karlštejn: Krápníková v Šanově koutě - (280 m) je tvořena řadou protínajících se a větvících se chodeb menšího průřezu, s rozsáhlejšími, ale nízkými síněmi, sledujícími vrstevnatost vápenců. Původně bohatou krápníkovou výzdobu zničili vandalové. Ve vchodu a v okolí jeskyně byly opakovaně nalézány archeologické artefakty. Schülerova jeskyně - (130 m) členitá jeskyně se systémem chodeb většinou malého průřezu. Povrchová vrstva hlinitých sedimentů obsahuje hojně recentní kosti obratlovců. Kromě kalcitových krápníků se v jeskyni nachází i aragonitová výzdoba a sekundární sírany. Nad Kačákem - (400 m) jeskyně s velkým vstupním portálem je jednou ze známých jeskyní a významných archeologických lokalit Českého krasu. V části jeskyně se vyskytuje bohatší krápníková výzdoba obsahující minerály aragonit, sádrovec, opál aj. Na Průchodě - (25 m) jeskyně s výrazným portálem a dvěma okny ve strmé skalní stěně na levém břehu Kačáku asi v polovině úseku mezi Svatým Janem pod Skalou a Hostimí, zhruba 40 m nade dnem údolí. Pod Křížem - (50 m) nejnápadnější jeskyně, otevírající se mohutným portálem do skalní stěny ve Skále „U kříže“ ve Svatém Janu pod Skalou. Stará Aragonitová - (86 m) nejrozsáhlejší jeskyně v Solvayových lomech. Byl odsud popsán jehlicovitý aragonit a opál. Arnika - (175 m) jedna z nejzajímavějších propasťovitých jeskyní Českého krasu. Leží v horní části údolí Propadlých vod, při hranici vápenců a nekrasových srbských vrstev, vyplňujících centrum holyňsko-hostimské synklinály. Jedná se o jeskyni v soustředěném ponoru přívalových vod, což je typ v Českém krasu výjimečný. Ve výplni jeskyně byly nalezeny v druhotné pozici zvířecí i lidské kosti a keramika mladší doby bronzové. Sv. Ivana – (30 m) – v České republice je to nejmladší jeskyně a zároveň největší jeskyně v pěnovcích. Jeskyni začal vytvářet před 2500 lety krasový pramen, který přestal vyvěrat na povrch pěnovcové kupy a prorazil si novou cestu v její spodní části, kde za přispění potoka Kačáku vytvořil známou jeskyni Sv. Ivana. Srbské jeskyně (763 m) a Netopýří jeskyně (467 m) – dnes opět propojený členitý jeskynní systém se složitou morfologií, s mnoha velkými, často ukloněnými dómy a složitými systémy menších chodeb a plazivek. Krápníková výzdoba je chudá, místy obsahuje opál a aragonit. V jeskyních byly nalezeny kosti velkých staropleistocenních savců, např. lebka jeskynního lva. Barrandova jeskyně (366 m) - jeskyně se otevírá dvěma přirozenými vchody do strmé rokle ve skalách Na Bříči. Prostory jsou značně členité, ale sintrová výzdoba velmi chudá. Ve vchodové partii byly zjištěny archeologické nálezy, např. kamenné nástroje z mladšího paleolitu, kamenné nástroje a zlomky keramických nádob z neolitu, mladší doby bronzové, ze středověku i z novověku. Fialová (236 m) - významná jeskyně s převážně úzkými chodbami se značnou denivelací. Sleduje kalcitovou žílu sz. směru, která se vytvořila podél starší devonské neptunické žíly. Podél této poruchy došlo k přeměně vápenců na rozpadavé bílé vrstvy. Pozoruhodné jsou akumulace černofialových hlín bohatých Mn a Fe. Na více místech jeskyně se na stěnách vyskytuje jehličkovitý aragonit. Jeskyně je charakteristická špatnou cirkulací vzduchu a zvýšeným obsahem CO2. Čeřinka (630 m) - propasťovitý systém s třemi zřetelnými úrovněmi a s podzemním jezerem na dně. Leží necelých 200 m od jeskyně Arnoldka a má s ní obdobný vznik a vývoj. Arnoldka (1360 m) - propasťovitý jeskynní systém s pozoruhodnou hydrologií a dvěmi vchody. Jeskyně vznikla v šikmo upadajících sliveneckých vápencích a nadložních vápencích loděnických (spodní devon, stupeň prag).
Hladina jezera nepravidelně kolísá v závislosti na množství srážek až o 32 m a v obdobích sucha klesá hladina podzemní vody pod úroveň dna jeskyně. Vzácně se vyskytují povlaky pizolitů či drobné krápníky. Petzoldovy jeskyně (739 m) - jeskynní systém v Petzoldově lomu vznikl z jeskyní: Skulina (395 m), V suti (90 m), Vánoční 1 (15 m), Vánoční 2 (12 m), Petzoldka (62 m), Komín se třemi vstupy (33 m), Klíčová (95 m), Večerní (4 m) a Za jívou (35 m). Jeskyně jsou utvořeny v mírně ukloněných k západu upadajících vrstvách vápenců. Nejnápadnějším prvkem jsou úzké, několik metrů vysoké dutiny. Prostory sledují zlomy sz. směru a je v nich několik malých jezírek s hladinou vody v úrovni hladiny řeky Berounky. jeskyně v Beranově lomu - Marie (120 m), Dynamitka (180 m) a Severní (30 m) - mají četné podobnosti s jeskyní Jezerní Ementál, včetně vzniku převážně za účasti říčních vod, freatické korozní morfologie chodeb, hojné přítomnosti říčních štěrků a písků v jeskyních a podobných typů výzdoby. Celkem je v Beranově lomu známo zhruba 400 m jeskynních prostor. Krápníková výzdoba je soustředěna zejména v hlavní prostoře jeskyně Marie s hojností drobnějších stalagmitů a stalaktitů, brček a záclonek. Jezerní Ementál (1884 m) - mimořádně členitý, převážně horizontálně vyvinutý jeskynní labyrint, zasahující na mnoha místech pod úroveň hladiny Berounky. Délkou chodeb druhá největší česká jeskyně s bohatou výzdobou, nálezy kostí fosilních obratlovců a zajímavými typy sedimentů. Většina suchých jeskynních prostor je vytvořena zhruba 5 až 20 m nad hladinou Berounky. Pod úroveň hladiny řeky sestupuje jeskyně zhruba dvaceti nevelkými jezery. Jeskyně má poměrně bohatou výzdobu s řadou krápníkových forem. Také klastické výplně jsou pestré. Na Javorce (1723 m) - propasťovitá jeskyně s místy bohatou krápníkovou výzdobou. V horním vchodu byla v 50. letech 20. století nalezena halštatská keramika a středověký hrot železného oštěpu. Nejvýznamnější jeskyně v oblasti NPR Koda a v blízkém okolí: Kodská jeskyně (17 m) - Tunelovitá horizontální chodba v Kodské rokli vznikla v lavicovitých vápencích pragu. Nehojná výzdoba je poničena mrazem. Za příhodných klimatických podmínek se zde tvoří ledové stalagmity. Mimořádně významná archeologická lokalita s bohatou historií výzkumu, s nálezy kamenných nástrojů (stř. a ml. paleolit, doba bronzová a laténská) a středověké keramiky. Ve stráni (56 m) - jeskyně s třemi vchody v úbočí Kodské rokle (resp. v Údolí děsů) s archeologickými nálezy z různých období. Martina (445 m) - rozvětvený stupňovitý systém s dómy a krápníkovou výzdobou, který je z karsologického hlediska nejvýznamnější jeskyní v Kodském polesí s vchodem ve východním svahu dílčího vrcholu Za Lípou. Od ostatních kodských jeskyní se odlišuje svou délkou a celkovým charakterem. Sisyfova propast (20 m) - propast na Tobolském vrchu s otevřeným ústím. Uzávěrová jeskyně (16 m) - malá jeskyně s přirozeným portálem (1 x 1,5 m) v nejvyšší části Císařské rokle nad skalním stupněm. V Kodském polesí (51 m) - jeskyně s vícefázovým vývojem v opuštěném lomu U Panenky Marie nedaleko Tetína. Je rozvětvenou, mírně upadající, poměrně širokou korozní chodbou, vyplněnou klastickými písčitými sedimenty a jeskynními jíly. Ve stropech jsou místy stropní korýtka. Plší (57 m) - propasťovitá jeskyně na plošině Domášova s vodorovným patrem v hloubce 8 m. Vysoké koncentrace CO2 (i více než 5 %). Tomáškova propast (80 m) - známá propast, která leží zhruba uprostřed Tomáškova lomu, sleduje strmě zapadající vrstvy vápenců a kalcitovou žílu. Pod první šachtou hlubokou 12 m je nevelké horizontální patro, za nímž následuje 24 m hluboká hlavní šachta propasti. Mezi drobnou výzdobou byl zjištěn aragonit i opál. Hladina jezírka v nejhlubší prostoře kolísá v závislosti na hladině Berounky. Nejvýznamnější jeskyně v území PR Tetínské skály a v blízkém okolí: Turské maštale (86 m) - mimořádně významné torzo původně rozsáhlé a členité jeskyně v lomu Pod hradem, vytvořené převážně v masivních koněpruských vápencích, odlámané postupně po roce 1890. Zachováno je 10 samostatných jeskyněk, otevřených celkem 18 vchody. Původně byla jeskyně mnohem rozsáhlejší a měla i větší síně (až 8 x 16 m, V 3 m). Z jeskyně pochází patrně nejstarší doklad pobytu člověka v jeskyních Českého krasu, pazourkový hrot typu Quinson, řazený do středního paleolitu. Tetínský vývěr (8,5 m) - malá, z velké části vykopaná jeskyně s občasným vývěrem krasových vod po velkých deštích leží v patě Tetínských skal, asi 5 m nad úrovní hladiny Berounky. Portálová (165 m) - členitá jeskyně s chodbou velkého průřezu a se systémy plazivek a komínů, ležící zhruba ve středu stěny lomu Montánka. Jeskyně je propojena s jeskyní Metro, udávaná délka 165 m je délkou celého tohoto jeskynního systému. Terasová (340 m) - za výrazným portálem v sz. rohu lomu Montánka pokračuje velmi členitý, převážně horizontálně vyvinutý korozní systém menších chodeb, síní a plazivek. Jeskyně má chudou výzdobu - sintrové náteky, drobné záclonky, stalaktity a místy podlahové sintry, uváděny jsou i aragonitové krápníky a opál. Nejvýznamnější staré lomy v oblasti EVL Karlštejn - Koda: Lom Alkazar u Srbska – víceetážový lom, ve kterém se vápenec těžil v letech 1908 až 1945. Petzoldův lom u Srbska - stěnový lom se dvěma etážemi. Nejprve se zde těžilo jen příležitostně, průmyslová výroba začala od roku 1921 a skončila v roce 1947.
Beranův lom u Srbska - původně stěnový chodbový lom, ve kterém se těžily hlavně dolomitizované koněpruské a slivenecké vápence. V lomu byly rozsáhlejší zkrasovělé partie. Ve větším rozsahu se zde těžilo od roku 1938 až do roku 1949. Lom V Kozle - lomy na obou březích potoka Kačáku nad soutokem s Berounkou. Těžba vápenců byla ztížena komplikovanými tektonickými poměry. Lomy byly otevřeny od roku 1928 do 40. let 20. století. Solvayovy lomy u Svatého Jana pod Skalou - v letech 1916 až 1964 se zde těžily spodnodevonské vápence. Lomy v oblasti Amerik u Mořiny - jde přibližně o 20 jámových lomů, které jsou mezi sebou propojeny v několika výškových úrovních štolami, jejichž celková délka je 4 km. Většina těchto lomů leží na území EVL. Vápenec se zde těžil v podzemí metodou tzv. nálevkování. Největším a nejvýznamnějším z těchto lomů je Malá Amerika. Těžbou byly odkryty geologické profily a krasové jevy. Vápenec se zde těžil v letech 1891 až 1963. V roce 2010 byla zrušena nejzápadnější část dobývacího prostoru Mořina v oblasti lomu Malá Amerika. Lom Na Chlumu u Srbska - vápenec se zde těžil hlavně v letech 1920 až 1961. Lom v Císařské rokli údajně založili italští kameníci ve 14. století na stavbu hradu Karlštejna. Těžil se zde tzv. karlštejnský mramor (dvorech-prokopské vápence), který se používal i na kamenické výzdoby významných staveb. Naposledy se zde vápenec těžil před 2. světovou válkou. Reliéf: Území má charakter staré terciérní paroviny, do které se během kvartéru zahloubily kaňony Berounky a jejích přítoků. Mimo samotného skalnatého kaňonu Berounky jsou v území výrazná údolí Kačáku a Bubovického a Budňanského potoka na levobřežní straně řeky a na pravém břehu unikátní krátké rokle Císařská a Kodská. Pedologie: Převládajícím půdním typem na vápencích jsou rendziny a pararendziny, na prudkých jižních srázech se vyvinuly mělké karbonátové litozemě. Na plošších tvarech reliéfu se vyskytují pro Český kras typické mocné reliktní odvápněné půdy, dříve označované jako terra fusca. Krajinná charakteristika: Území tvoří stará krasová plošina rozdělená na dvě části – karlštejnskou a kodskou – hlubokým skalnatým kaňonem řeky Berounky a dále rozčleněná jejími přítoky. V údolích jsou vyvinuty vysoké skalní stěny, suché skalní hrany a výchozy a chladné patní sutě. Na temenech kopců jsou vzácně dochovány závrty. Díky předpokládanému podzemnímu odvodňování krasovými dutinami je potoční síť jen slabě vyvinuta. Jediný větší tok mimo Berounku - Loděnický potok (zvaný Kačák) sbírá své vody mimo krasové území, jeho meandrovitý tok napříč geologickými strukturami je vysvětlitelný epigenezí, pomalým zahlubováním v měkkých, zřejmě křídových nadložních sedimentech, které byly následně erodovány. V minulosti byly známy jen nemnohé krátké jeskyně a krasové prameny. Větší poznání krasu umožnila až lomová činnost, byly objeveny větší jeskyně (Arnoldka, lom Chlum u Srbska) a odkryty staré krasové dutiny vyplněné třetihorními pestrými zvětralinami, které dokládají tehdejší mohutné krasovění. Těžba vápence pevně patří od hluboké minulosti k Českému krasu. Staré kutací práce často už nejsou chápány jako rušivé jizvy v krajině, ale naopak jako faktor zvyšující stanovištní pestrost. Dobýváním vápence v prostoru Amerik u Karlštejna vznikly unikátní jámové lomy a podzemní prostory, které v zimně hostí bohaté populace netopýrů. Území je převážně porostlé listnatými lesy. Biota Typy přírodních stanovišť: Potenciálním a také dominujícím společenstvem jsou hercynské dubohabřiny. Ve stromovém patře porostů silně převažuje dub zimní (Quercus petraea), habr obecný (Carpinus betulus) a lípa malolistá (Tilia cordata). Zastoupení těchto dřevin, zejména pak habru, bylo pozitivně ovlivněno dlouhodobě uplatňovaným výmladkovým hospodařením. Tato společenstva na mírnějších tvarech terénu vzácně přecházejí do porostů bazifilních středoevropských teplomilných mochnových doubrav. Na severně exponovaných svazích se pak objevují fragmenty velice cenných vápnomilných bučin. Maloplošně, avšak velmi reprezentativně jsou vyvinuty suťové lesy osidlující balvanité rozpady pod skalními výchozy. Dubohabřiny v exponovanějších polohách zejména jižních svahů přecházejí do porostů perialpidských bazifilních teplomilných neboli šipákových doubrav. V údolních polohách podél potoků rostou jasanovo-olšové luhy s převažujícím jasanem ztepilým (Fraxinus excelsior), místy s olší lepkavou (Alnus glutinosa) a vrbami (Salix sp.). Poněkud jinak se lesní společenstva vyvíjejí na kyselých devonských pískovcích, dubohabřiny se vyskytují v ochuzené formě a na temenech svahů mohou dokonce přecházet v druhově chudé suché acidofilní doubravy. Naopak velice kvalitní porosty acidofilních teplomilných doubrav se dochovaly na jižních svazích. Mezi nejcennější biotopy patří primárně bezlesé, ekologicky extrémní partie skalních stepí s ojedinělými bizarně pokřivenými jedinci dubu pýřitého (Quercus pubescens) nebo dubu zimního. Skalní stepi jsou v závislosti na expozici a svažitosti pestrou mozaikou xerotermních společenstev. Dominují úzkolisté suché trávníky s charakteristickou kostřavou walliskou (Festuca valesiaca) a ostřicí nízkou (Carex humilis), které na mělčí půdě zastupuje skalní vegetace s kostřavou sivou (Festuca pallens). Ostrůvkovitě se vyskytují společenstva bazifilních sukulentů a efemér s netřeskem výběžkatým (Jovibarba globifera), nízké xerofilní křoviny se skalníkem (Cotoneaster sp.) a na prudkých stinných svazích se dochovaly vzácné reliktní pěchavové trávníky. Okraje šipákových doubrav na kontaktu se skalními stepmi porůstají suché bylinné lemy. Spíše zastíněné skály vyhledává štěrbinová vegetace vápnitých skal a sutí, velmi vzácné jsou pohyblivé sutě. Specifickým biotopem jsou lesní pěnovcová prameniště zvláště pěkně vyvinutá v Císařské a Kodské rokli. Plochy primárního bezlesí doplňuje nelesní vegetace méně extrémních poloh. Mírné svahy všech expozic, často na místech bývalých lad, osídlily širokolisté suché trávníky s dominantou sveřepem vzpřímeným (Bromus erectus), jejichž iniciálním
stádiem se zdá být chudá vegetace řazená k úzkolistým suchým trávníkům. V nivách a na mírných nejižních svazích rostou ovsíkové louky, které jsou na vlhčích místech střídány degradovanými psárkovými loukami. Vlhkomilná a vodní společenstva jsou vázána prakticky jen na tok Berounky. Ve vlastním toku se vyskytují společenstva vodních makrofyt, břehy porůstají říční rákosiny, výše rostou vrbové křoviny náplavů a v neudržovaných úzkých částech nivy se ojediněle šíří iniciální měkké luhy se stromovitými vrbami. Přímo v korytu řeky se periodicky po povodních utvářejí říční štěrkové a bahnité náplavy. Druhy: Včelník rakouský (Dracocephalum austriacum) se vyskytuje na stanovištích primárního bezlesí – na prudkých svazích v mozaice skalní vegetace s kostřavou sivou, vegetace vápnitých skalních štěrbin a úzkolistých suchých trávníků a rozvolněných perialpidských bazifilních teplomilných doubravách. Zvonovec liliolistý (Adenophora liliifolia) není primárně vázán na specifický přírodní biotop, vždy se ale jedná o dříve uměle odlesněná stanoviště. V současné době roste na okrajích dubohabrových lesů, na světlinách lesů podél cest a na zalesněných pasekách. Rozlehlé členité území je z největší části pokryté černýšovými dubohabřinami (Melampyro-Carpinetum) a mochnovými doubravami (Potentillo-Quercetum) s převahou typických druhů jako je mochna bílá (Potentilla alba), bukvice lékařská (Betonica officinalis), srpice barvířská (Serratula tinctoria) nebo svízel severský (Galium boreale). Na jižních a západních svazích kopců se uplatňuje rozvolněná hrachorová doubrava (LathyroQuercetum) s dubem pýřitým, který je doprovázen teplomilnými keři, především dřínem jarním (Cornus mas). Význačnými druhy jsou hrachor chlumní (Lathyrus pannonicus subsp. collinus), třemdava bílá (Dictamnus albus), jetel alpínský (Trifolium alpestre), chrpa chlumní (Centaurea triumfettii) a sasanka lesní (Anemone sylvestris). V určitých polohách jižních svahů, kde těsně pod povrchem leží ukloněné plotny vápenců, kterými nemohou proniknout kořeny stromů a kde je nejvyšší oslunění a nedostatek vláhy, se vytvořila trvalá nelesní společenstva s kostřavou walliskou (Festucion valesiacae). Hlavním těžištěm dalších významných rostlinných druhů na území EVL jsou otevřená xerotermní stanoviště stepních trávníků. Za zmínku stojí zejména rudohlávek jehlancovitý (Anacamptis pyramidalis), který v Čechách roste pouze zde, koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica), bělozářka liliovitá (Anthericum liliago), hlaváček jarní (Adonis vernalis), kavyl sličný (Stipa pulcherrima), kosatec bezlistý (Iris aphylla), lomikámen trojprstý (Saxifraga tridactylites), vstavač nachový (Orchis purpurea), vstavač kukačka (Orchis morio), pomněnka úzkolistá (Myosotis stenophylla), korálice trojklanná (Corallorhiza trifida), prstnatec bezový (Dactylorhiza sambucina) či okrotice červená (Cephalanthera rubra). Na obnažených skalních výchozech se pak nachází lomikámen vždyživý (Saxifraga paniculata) a lomikámen trsnatý křehký (Saxifraga rosacea), na skalkách v údolí Bubovického potoka roste jelení jazyk celolistý (Phyllitis scolopendrium) a na stinné stráni u Svatého Jana pod Skalou je lokalita oměje pestrého (Aconitum variegatum). EVL Karlštejn - Koda je jedním z mykologicky nejprozkoumanějších a nejbohatších území středních Čech. Z vřeckovýtrusných byla zjištěna např. vzácná dřevní tvrdohouba káčovka ploská (Biscogniauxia simplicior), k. mističková (B. marginata), na broucích parazitující housenice střevlíková (Cordyceps entomorrhiza), z terčoplodých hub kosmatka zimní (Hiemsia pseudoampezzana), ouško citronové (Otidea concinna) a lanýž letní (Tuber aestivum); ze stopkovýtrusných kornatcovitých to je např. dřevní struhák význačný (Hyphoradulum conspicuum) a kornatka Pilátova (Peniophora pilatiana), z chorošů parazitický rezavec dubomilný (Inonotus dryophilus). Dosti častý je zde jinak řidce rostoucí houžovec nevonný (Lentinellus inolens), dále pozemní muchomůrka Beckerova (Amanita beckeri), z mnoha mykorhizních pavučinců např. pavučinec nancyský (Cortinarius nanceiensis) a p. náramkovcový (C. praestans), z jiných rodů hub lze výčet doplnit líhou popelavou (Lyophyllum infumatum), bedlou Bucknallovou (Cystolepiota bucknallii); z řady ryzců zde roste např. nejedlý ryzec Maireův (Lactarius mairei), r. ostrý (L. acris) a r. citronový (L. citriolens), z hřibovitých pak ve středních Čechách vzácný hřib bronzový (Boletus aereus), hřib Fechtnerův (B. fechtneri), hřib satan (B. satanas), z podzemek vzácný černoušek Broomeův (Melanogaster broomeianus), hlíza vrásčitá (Hymenogaster verrucosus), h. brázditá (H. sulcatus), masovka jednovýtrusá (Octaviania monospora), ostatních břichatek na stepních lokalitách např. hvězdovka bradavková (Geastrum corollinum), h. Berkeleyova (G. berkelii), nehojná prašnatka kořínkatá (Gastrosporium simplex), palečka nazrzlá (Tulostoma melanocyclum), závojenka dřevní (Entoloma byssisedum), špička trojbarvá (Marasmiellus tricolor), kuřátka okrová (Ramaria ochracea), k. Maireova (R. pallida) aj. Druhotné smrčiny hostí např. rudouška tmavého (Rhodocybe obscura) a řadu druhů pečárek - pečárka Karlova (Agaricus caroli), p. sněhobílá (A. chionodermus) aj. Z živočišných druhů charakterizují stepní plochy např. následující reliktní a vzácné druhy: saranče Oedipoda germanica, Stenobothrus crassipes, Calliptamus italicus, ploskoroh Libelloides macaronius, okáč Hipparchia semele, přástevník Watsonarctia casta, řada druhů střevlíkovitých brouků jako Callistus lunatus, Harpalus caspius roubali, Amara pulpani a A. litorea, Cymindis angularis, řada druhů nosatců, dřepčíků a mandelinek, potemníci rodu Cteniopus, stepník Eresus kollari, několik druhů skákavek, skálovky rodu Zelotes, teplomil Titanoeca quadriguttata, plži Granaria frumentum, Chondrina avenacea a Cepaea vindobonensis a z obratlovců skalník zpěvný (Monticola saxatilis) nebo bělořit šedý (Oenanthe oenanthe). V lesostepních formacích se prolíná fauna stepí se zvířenou hájů. Těžiště významu je opět ve fauně bezobratlých například sklípkánci Atypus piceus a Atypus affinis, saranče Gomphocerippus rufus, křís Ledra aurita, otakárek ovocný (Iphiclides
podalirius) a otakárek fenyklový (Papilio machaon) z vzácnějších ptáků pěnice vlašská (Sylvia nisoria), krutihlav obecný (Jynx torquilla), ťuhýk obecný (Lanius collurio) a rehek zahradní (Phoenicurus phoenicurus) nebo ze savců sysel obecný (Spermophilus citellus). Suchomilné trávníky jsou osídleny množstvím druhů stepního původu a pro přežívání některých z nich mají zásadní význam. Týká se to např. cvrčka polního (Gryllus campestris) a dalších rovnokřídlých, především sarančí různých druhů a kobylky Platycleis denticulata. Zde je také nejhojněji zastoupen nedávný imigrant křižák pruhovaný (Argiope bruennichi) a suchomilky. Dále i početná a poměrně stabilní populace hrabošů polních (Microtus arvalis). Lesní společenstva hostí mimo jiné celou řadu teplomilných lesních druhů jižní provenience. Na prvním místě je opět zvířena bezobratlých, např. plži Laciniaria biplicata bohemica, Clausilia dubia nebo Bulgarica nitidosa, motýli (např. batolci Apatura iris a A. ilia, bělopásci Limenitis camilla a L. populi, zlatohlávek Liocola lugubris, několik druhů zdobenců, roháči Lucanus cervus a Dorcus parallelepipedus, krajník Calosoma inquisitor, z obojživelníků mlok skvrnitý (Salamandra salamandra), ropucha obecná (Bufo bufo), skokan štíhlý (Rana dalmatina) a skokan hnědý (R. temporaria), z ptáků např. budníček lesní (Phylloscopus sibillatrix), lejsek bělokrký (Ficedula albicollis), datel černý (Dryocopus martius), holub doupňák (Columba oenas), některé druhy dravců - včelojed lesní (Pernis apivorus), krahujec obecný (Accipiter nicus) a sov. Významný je zde také výskyt kuny lesní (Martes martes) a jezevce lesního (Meles meles). Další druhy osidlují strmé skalní stěny kaňonu Berounky a Kačáku a stěny opuštěných lomů. Z obojživelníků je tento biotop významný především pro ropuchu zelenou (Pseudepidalea /Bufo/ viridis) a z plazů pro užovku hladkou (Coronella austriaca). Z významných druhů ptáků je třeba jmenovat kavku obecnou (Corvus monedula), poštolku obecnou (Falco tinnunculus), výra velkého (Bubo bubo), krkavce velkého (Corvus corax) a potenciálně sokola stěhovavého (Falco peregrinus) jako hnízdiče, zedníčka skalního (Tichodroma muraria) jako příležitostného (nebo pravidelného) migranta. U soutoku Kačáku s Berounkou lze běžně pozorovat skokana skřehotavého (Pelophylax /Rana/ ridibundus). Na tok Bubovického potoka je existenčně vázán mlok skvrnitý (Salamandra salamandra), který se zde v hojném počtu rozmnožuje. Z plazů občas proniká z Berounky do ústí Kačáku užovka podplamatá (Natrix tessellata), podél toku se lze setkat s užovkou obojkovou (Natrix natrix), na přilehlých loukách či v břehových porostech se vyskytují slepýš křehký (Anquis fragilis) a ještěrka obecná (Lacerta agilis). Kolmé hlinité břehy toku Kačáku, jsou významné pro hnízdění ledňáčka říčního (Alcedo atthis). Netopýr černý (Barbastella barbastellus) a netopýr velký (Myotis myotis) jsou při zimování vázáni (stejně jako ostatní letouni) na jeskyně a štoly. Významné jsou mateřské kolonie vrápence malého (Rhinolophus hipposideros) na půdě kláštera ve Svatém Janu pod Skalou a ve sklepení Státního hradu Karlštejn. Malé mateřské kolonie netopýra velkého přežívají na půdě kláštera ve Svatém Janu pod Skalou a na půdě Císařského paláce Státního hradu Karlštejn. Mezi nejvýznamnější zimoviště netopýra velkého patří štoly lomu Malá Amerika, štoly v lomu Alkazar (Kozel) a jeskyně popř. propasti Amerika II., Arnoldka, Jižní kříž, Krápníková v Šanově koutě, jeskyně Pustý lom, Netopýří jeskyně a Srbské jeskyně. Z dalších letounů žijí v EVL netopýr vodní (Myotis daubentonii), n. řasnatý (M. nattereri), n. vousatý (M. mystacinus), n. Brandtův (M. brandti), n. brvitý (M. emarginatus), n. večerní (Eptesicus serotinus), n. dlouhouchý (Plecotus austriacus) a n. ušatý (P. aureus). Přástevník kostivalový (Callimorpha quadripunctaria) zahrnuje po celé ploše EVL biotopy s vegetací skalních štěrbin, aluviální psárkové louky, úzkolisté i širokolisté trávníky až po rozvolněné kostřavové a pěchavové skalní trávníky v mozaice s vysokými mezofilními a xerofilními i nízkými xerofilními křovinami, černýšovými dubohabřinami a rozvolněné teplomilné doubravy. Roháč obecný (Lucanus cervus) vyžaduje především staré listnaté lesní porosty, které sahají od suťových lesů, přes okroticové vápnomilné bučiny, černýšové dubohabřiny, kyselé a mochnové doubravy až po hrachorové šipákové teplomilné doubravy.
2. Stav EVL a předmětů ochrany 2.1 Předměty ochrany a jejich cílový stav Stanoviště Kód předmětu ochrany: 3260 – návrh na rozšíření Název předmětu ochrany: Nížinné až horské vodní toky s vegetací svazů Ranunculion fluitantis a
Callitricho-Batrachion Rozloha (ha): 27 Relativní rozloha (%): 1,02 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: významná hodnota Cílový stav předmětu ochrany: Jednovrstevné až dvouvrstevné druhově chudší porosty ponořených nebo vzplývavých vodních rostlin. Druhové složení zde závisí zejména na rychlosti proudění. Hlavními přítomnými druhy jsou stolístek klasnatý (Myriophyllum spicatum), šmel okoličnatý (Butomus umbellatus), zevar jednoduchý (Sparganium emersum), místy se objevují lakušník vzplývavý (Batrachium fluitans) a šípatka širolistá (Sagittaria latifolia). V částech s malým prouděním jsou též hojné okřehek malý (Lemna minor) a závitka mnohokořenná (Spirodela polyrhiza). Udržet stav předmětu ochrany alespoň na úrovni v době jeho doplnění do EVL.
Kód předmětu ochrany: 3270 Název předmětu ochrany: Bahnité břehy řek s vegetací svazů Chenopodion rubri p.p. a Bidention p.p. Rozloha (ha): 0,4948 Relativní rozloha (%): 0,02 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: významná hodnota Cílový stav předmětu ochrany: Počáteční stadia vývoje říčních náplavů s dosud nezapojenou vegetací, kde ještě převládají jednoleté druhy rostlin, např. rdesno peprník (Persicaria hydropiper) nebo dvouzubec trojdílný (Bidens tripartita). Vyskytují se především na dolních tocích řek, kde se usazuje hlinitý materiál plavenin na štěrkových náplavech s možností periodického přeplavení. Udržet stav a rozlohu alespoň na úrovni v době vyhlášení EVL.
Kód předmětu ochrany: 40A0 * Název předmětu ochrany: Kontinentální opadavé křoviny Rozloha (ha): 1,7578 Relativní rozloha (%): 0,07 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: vynikající hodnota Cílový stav předmětu ochrany: Skalníkové křoviny nezarostlé a nezastíněné vyššími dřevinami. Udržet stav a rozlohu alespoň na úrovni v době vyhlášení EVL.
Kód předmětu ochrany: 5130 Název předmětu ochrany: Formace jalovce obecného (Juniperus communis) na vřesovištích nebo vápnitých trávnících Rozloha (ha): 6,2568 Relativní rozloha (%): 0,24 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: dobrá hodnota Cílový stav předmětu ochrany: Druhově bohatý trávník, mírně mezernatý (nikoliv zcela zapojený), s vitální populací jalovce obecného a druhy širolistých bylin: pcháčem bezlodyžným (Cirsium acaule), chrpou čekánkem (Centaurea scabiosa), koniklecem lučním českým (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica), lnem počistivým (Linum catharticum), šalvějí luční (Salvia pratensis), devaterníkem velkokvětým tmavým (Helianthemum grandiflorum subsp. obscurum) a krvavcem menším (Sanguisorba minor). Nesmí zcela převládnout zapojený trs sveřepu vzpřímeného (Bromus erectus) či válečky prapořité (Brachypodium pinnatum) a ovsík vyvýšený (Arrhenatherum elatius) musí být pouze přimíšen. Bez nepůvodních druhů rostlin, například trnovníku akátu (Robinia pseudoacacia), rukevníku východního (Bunias orientalis), štědřence odvislého (Laburnum anagyroides), třtiny křovištní (Calamagrostis epigejos), šeříku obecného (Syringa vulgaris), bělotrnu kulatohlavého (Echinops sphaerocephalus) a borovice černé (Pinus nigra). Udržet stav a rozlohu alespoň na úrovni v době vyhlášení EVL.
Kód předmětu ochrany: 6110 * Název předmětu ochrany: Vápnité nebo bazické skalní trávníky (Alysso-Sedion albi) Rozloha (ha): 3,0315 Relativní rozloha (%): 0,11 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: vynikající hodnota Cílový stav předmětu ochrany: Volné plošky půdy v rozvolněných skalních a suchých trávnících, osluněné, nezastíněné dřevinami, se sukulenty rodu rozchodník (Sedum sp.) a netřeskem výběžkatým (Jovibarba globifera), drobnými trvalkami pamětníkem rolním (Acinos arvensis) a tařicí kališní (Alyssum alyssoides), krátkověkými jednoletkami (efemérami) huseníkem ouškatým (Arabis auriculata), osívkou kulatoplodou (Erophila spathulata), lomikamenem trojprstým (Saxifraga tridactylites), rozrazilem časným (Veronica praecox), penízkem prorostlým (Thlaspi perfoliatum), mechy (např. Tortella inclinata a Tortula ruralis), lišejníky (např. Cladonia foliacea a Fulgensia fulgens). Udržet stav a rozlohu alespoň na úrovni v době vyhlášení EVL.
Kód předmětu ochrany: 6190 Název předmětu ochrany: Panonské skalní trávníky (Stipo-Festucetalia pallentis) Rozloha (ha): 29,8111 Relativní rozloha (%): 1,12 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: vynikající hodnota Cílový stav předmětu ochrany: Plochy skalního bezlesí téměř bez dřevin kromě jeřábu muku (Sorbus aria), dřišťálu obecného (Berberis vulgaris), skalníku celokrajného (Cotonoeaster integerrimus) a devaterníků (Helianthemum sp.), s rozvolněným drnem a podílem obnažené půdy/skály zhruba 10-50 % a s dostatečným zastoupením diagnostických druhů: česnek chlumní horský (Allium senescens subsp. montanum), tařice horská (Alyssum montanum), tařice skalní (Aurinia saxatilis), chrpa latnatá (Centaurea stoebe), chrpa chlumní (Centaurea triumfettii), trýzel škardolistý (Erysimum crepidifolium), kostřava sivá (Festuca pallens), netřesk výběžkatý (Jovibarba globifera), locika vytrvalá (Lactuca perennis), mochna písečná (Potentilla arenaria), koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica), lomikámen vždyživý (Saxifraga paniculata), rozchodník bílý (Sedum album), sesel fenyklový (Seseli hippomarthrum), pěchava vápnomilná (Sesleria caerulea), kavyl vláskatý (Stipa capillata), žluťucha smrdutá (Thalictrum foetidum), bělozářka větevnatá (Anthericum ramosum), devaterník šedý (Helianthemum canum) a další. Udržet stav a rozlohu alespoň na úrovni v době vyhlášení EVL.
Kód předmětu ochrany: 6210 Název předmětu ochrany: Polopřirozené suché trávníky a facie křovin na vápnitých podložích (FestucoBrometalia) Rozloha (ha): 83,0332 Relativní rozloha (%): 3,12 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: vynikající hodnota Cílový stav předmětu ochrany: Druhově bohatý trávník, mírně mezernatý (nikoliv zcela zapojený), s druhy širolistých bylin: chrpou čekánkem (Centaurea scabiosa), lnem počistivým (Linum catharticum), šalvějí luční (Salvia pratensis), devaterníkem velkokvětým tmavým (Helianthemum grandiflorum subsp. obscurum), krvavcem menším (Sanguisorba minor). Hojně zastoupena bývá kostřava žlábkatá (Festuca rupicola) a ostřice nízká (Carex humilis). Nesmí zcela převládnout zapojený trs sveřepu vzpřímeného (Bromus erectus) či válečky prapořité (Brachypodium pinnatum), ovsík vyvýšený (Arrhenatherum elatius) musí být pouze přimíšen. Dřeviny pouze roztroušeně. Bez nepůvodních druhů rostlin, především trnovníku akátu (Robinia pseudoacacia), štědřence odvislého (Laburnum anagyroides), třtiny křovištní (Calamagrostis epigejos) a borovice černé (Pinus nigra). Udržet stav a rozlohu alespoň na úrovni v době vyhlášení EVL.
Kód předmětu ochrany: 6210 * Název předmětu ochrany: Polopřirozené suché trávníky a facie křovin na vápnitých podložích (FestucoBrometalia), význačná naleziště vstavačovitých - prioritní stanoviště Rozloha (ha): 4,5693 Relativní rozloha (%): 0,17 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: významná hodnota Cílový stav předmětu ochrany: Druhově bohatý suchý trávník s otevřeným zápojem, bez výrazné dominance travin a s výrazným podílem širolistých bylin, s přítomností druhů vstavačovitých. Udržet stav a rozlohu alespoň na úrovni v době vyhlášení EVL.
Kód předmětu ochrany: 7220 * Název předmětu ochrany: Petrifikující prameny s tvorbou pěnovců (Cratoneurion) Rozloha (ha): 0,2589 Relativní rozloha (%): 0,01 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: vynikající hodnota Cílový stav předmětu ochrany: Zastíněná, aktivní ložiska pěnovců na prameništích a minerálně bohatých tocích v lesním podrostu. Bylinné patro často chudé, mechové patro rozvinuté. Udržet stav a rozlohu alespoň na úrovni v době vyhlášení EVL.
Kód předmětu ochrany: 8160 * Název předmětu ochrany: Vápnité sutě pahorkatin a horského stupně Rozloha (ha): 0,2556 Relativní rozloha (%): 0,01 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: vynikající hodnota Cílový stav předmětu ochrany: Alespoň částečně nezastíněné sutě, nezarostlé dřevinami, nezazemněné, aby zůstaly pohyblivé a částečně osluněné. Alespoň s periodickým výskytem následujících diagnostických druhů: pamětník rolní (Acinos arvensis), konopice úzkolistá (Galeopsis angustifolia), rozchodník bílý (Sedum album), tolita lékařská (Vincetoxicum hirundinaria). Udržet stav a rozlohu alespoň na úrovni v době vyhlášení EVL.
Kód předmětu ochrany: 8210 Název předmětu ochrany: Chasmofytická vegetace vápnitých skalnatých svahů Rozloha (ha): 9,1344 Relativní rozloha (%): 0,34 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: vynikající hodnota Cílový stav předmětu ochrany: Vegetace vápnitých skal ne zcela zastíněná dřevinami, se společenstvy svazu Cystopteridion s výrazným zastoupením kapradin a mechorostů. Udržet stav a rozlohu alespoň na úrovni v době vyhlášení EVL.
Kód předmětu ochrany: 8310 Název předmětu ochrany: Jeskyně nepřístupné veřejnosti Rozloha (ha): 0,0049 Relativní rozloha (%): 0 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: vynikající hodnota Cílový stav předmětu ochrany: Udržet stav předmětu ochrany na úrovni v době vyhlášení EVL.
Kód předmětu ochrany: 91H0 * Název předmětu ochrany: Panonské šípákové doubravy Rozloha (ha): 286,5149 Relativní rozloha (%): 10,78 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: vynikající hodnota Cílový stav předmětu ochrany: Panonské šípákové doubravy rozvolněné, se světlinami, s trávníky a přechodovými lesními lemy, s nezapojeným keřovým patrem s dřínem jarním (Cornus mas) a s dominancí dubů ve stromovém patru, především dubu pýřitého (Quercus pubescens). Indikátory příznivého stavu jsou diagnostické světlomilné druhy bylinného patra: příkladem třemdava bílá (Dictamnus albus), chrpa chlumní (Centaurea triumfettii), oman srstnatý (Inula hirta), hrachor panonský chlumní (Lathyrus pannonicus subsp. collinus), kamejka modronachová (Lithospermum purpurocaeruleum), penízek horský (Thlaspi montanum), plamének přímý (Clematis recta), vzácně zvonek boloňský (Campanula boloniensis). Bez nepůvodních druhů rostlin, zejména křovin. Udržet stav a rozlohu alespoň na úrovni v době vyhlášení EVL.
Kód předmětu ochrany: 91I0 * Název předmětu ochrany: Eurosibiřské stepní doubravy Rozloha (ha): 71,1633 Relativní rozloha (%): 2,68 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: dobrá hodnota
Cílový stav předmětu ochrany: Eurosibiřské stepní doubravy rozvolněné, se světlinami a přechodovými lesními lemy, s nezapojeným keřovým patrem. Indikátory příznivého stavu jsou diagnostické světlomilné druhy bylinného patra: mařinka barvířská (Asperula tinctoria), bukvice lékařská (Betonica officinalis), ostřice horská (Carex montana), mochna bílá (Potentilla alba), srpice barvířská (Serratula tinctoria), svízel severní (Galium boreale), smldník jelení (Peucedanum cervaria), jetel alpínský (Trifolium alpestre). Bez nepůvodních druhů rostlin, zejména křovin. Udržet stav a rozlohu alespoň na úrovni v době vyhlášení EVL.
Kód předmětu ochrany: 9150 Název předmětu ochrany: Středoevropské vápencové bučiny (Cephalanthero-Fagion) Rozloha (ha): 166,7486 Relativní rozloha (%): 6,27 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: vynikající hodnota Cílový stav předmětu ochrany: Lesy s převládajícím bukem lesním (Fagus sylvatica). Druhově bohaté bylinné patro o pokrynosti alespoň 30 %, obsahující mezofilní lesní druhy mařinka vonná (Galium odoratum), jaterník podléška (Hepatica nobilis), hrachor jarní (Lathyrus vernus), bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), zvonek broskvolistý (Campanula persicifolia), z. řepkovitý (C. rapunculoides), ostřice prstnatá (Carex digitata), konvalinka vonná (Convallaria majalis), svízel lesní (Galium sylvaticum), řimbaba chocholičnatá (Tanacetum corymbosum) a pěchava vápnomilná (Sesleria caerulea). Charakteristické je zastoupení orchidejí, konkrétně okrotice bílé (Cephalanthera damasonium), hlístníku hnízdáku (Neottia nidus-avis) a kruštíku širolistého (Epipactis helleborine). Udržet stav a rozlohu alespoň na úrovni v době vyhlášení EVL.
Kód předmětu ochrany: 9170 Název předmětu ochrany: Dubohabřiny asociace Galio-Carpinetum Rozloha (ha): 1062,2846 Relativní rozloha (%): 39,97 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: vynikající hodnota Cílový stav předmětu ochrany: Dubohabřiny ve stromovém patře s dominantním habrem obecným (Carpinus betulus) a dubem zimním (Quercus petraea), případně lípou (Tilia sp.), vtroušený je jeřáb břek (Sorbus torminalis) a j. muk (S. aria). Druhově bohaté bylinné patro s pokryvností alespoň 10 %, ne zcela zastíněné, vždy alespoň s drobnými světlinami, byť stěhovavými díky hospodaření; s druhově bohatým bylinným podrostem s indikačními druhy: ostřice prstnatá (Carex digitata), mařinka vonná (Galium odoratum), hrachor jarní (Lathyrus vernus), hrachor černý (Lathyrus niger), řimbaba chocholičnatá (Pyrethrum corymbosum), okrotice bílá (Cephalanthera damasonium), hlístník hnízdák (Neottia nidus-avis), lilie zlatohlavá (Lilium martagon). Bylinné patro s minimálním podílem ruderálních bylin. Stromové i bylinné patro bez podílu stanovištně či geograficky nepůvodních dřevin - například smrk ztepilý (Picea abies), borovice černá (Pinus nigra), trnovník akát (Robinia pseudoacacia), modřín opadavý (Larix decidua), dub červený (Quercus rubra) i ostatních rostlin. Udržet stav a rozlohu alespoň na úrovni v době vyhlášení EVL.
Kód předmětu ochrany: 9180 * Název předmětu ochrany: Lesy svazu Tilio-Acerion na svazích, sutích a v roklích Rozloha (ha): 142,8894 Relativní rozloha (%): 5,38 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu: vynikající hodnota Cílový stav předmětu ochrany: Suťové lesy s druhově bohatým stromovým patrem se zastoupením javoru mléče a j. klenu (Acer platanoides, A. pseudoplatanus), jasanu ztepilého (Fraxinus excelsior), lípy srdčité a l. velkolisté (Tilia cordata a T. platyphyllos) a jilmu drsného (Ulmus glabra). Bohatě rozvinuté je rovněž keřové patro, v bylinném patře se vyskytují druhy z okolních lesních porostů, typické je zastoupení nitrofilních a vlhkomilných druhů: kakost smrdutý (Geranium robertianum), kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), hluchavka skvrnivá (Lamium maculatum) a ptačinec hajní (Stellaria nemorum). Bez podílu stanovištně a geograficky nepůvodních dřevin - smrk ztepilý (Picea abies), modřín opadavý (Larix decidua), trnovník akát (Robinia pseudoacacia), s přítomností odumřelého padlého dřeva o objemu alespoň 5 % dřevní hmoty. Udržet stav a rozlohu alespoň na úrovni v době vyhlášení EVL. * označuje prioritní stanoviště
Druhy Název předmětu ochrany: zvonovec liliolistý Adenophora liliifolia Kód předmětu ochrany: 4068 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu Populace
Min
Max
Jednotka Kategorie Podíl populace
Zachovalost Izolace
stálá populace
50
50
jedinci
dobré zachování
15 % ≥ p > 2 %
Celkové hodnocení populace není dobrá izolovaná, ale hodnota je na okraji areálu rozšíření druhu
Cílový stav předmětu ochrany: Vitální populace o stovkách jedinců, kde desítky jedinců budou kvést a vytvářet klíčivá semena, aby byla zajištěna obnova populace. Zlepšit stav oproti úrovni při vyhlášení pomocí managementu stanovišť a zabránění okusu fertilních jedinců.
Název předmětu ochrany: netopýr černý Barbastella barbastellus Kód předmětu ochrany: 1308 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu Populace
Min
Max
Jednotka Kategorie Podíl populace
Zachovalost Izolace
zimující populace
50
80
jedinci
dobré zachování
2%≥p>0%
Celkové hodnocení populace není dobrá izolovaná, leží hodnota uvnitř areálu rozšíření druhu
Cílový stav předmětu ochrany: Zlepšit stav oproti úrovni při vyhlášení pomocí managementu spočívajícím ve volbě vhodného zabezpečení vletových otvorů (vchodů).
Název předmětu ochrany: přástevník kostivalový * Callimorpha quadripunctaria Kód předmětu ochrany: 1078 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu Populace
Min
Max
Jednotka Kategorie Podíl populace
Zachovalost Izolace
stálá populace
-
-
-
dobré zachování
běžná
2%≥p>0%
Celkové hodnocení populace není významná izolovaná, leží hodnota uvnitř areálu rozšíření druhu
Cílový stav předmětu ochrany: Udržet stav předmětu ochrany na úrovni v době vyhlášení EVL (aktuální stav populace odpovídá stavu při vyhlášení EVL). Stabilní populace (vyšší desítky až stovky jedinců) detekovatelná jak na základě výskytu housenek v jarním období, tak aktivitou dospělců v době letu. Na předem zvoleném transektu vhodnými biotopy (rozvolněné stepní a lesostepní porosty) by měly být v průběhu dubna a května pravidelně detekovatelné dorůstající housenky, v době letu motýlů by pak stejné transekty měly stabilně prokazovat výskyt prolétajících anebo na květech sajících motýlů a obdobné výsledky by mělo přinášet i případné noční lákání na světelný zdroj.
Název předmětu ochrany: včelník rakouský Dracocephalum austriacum Kód předmětu ochrany: 1689 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu Populace
Min
Max
Jednotka Kategorie Podíl populace
stálá populace
1700
1700
jedinci
Cílový stav předmětu ochrany:
Zachovalost Izolace
100 % ≥ p > 15 % vynikající zachování
populace je izolovaná
Celkové hodnocení vynikající hodnota
Udržet stav předmětu ochrany na úrovni v době vyhlášení EVL, zachovat stálou vitální populaci (stovky jedinců) s fertilními rostlinami.
Název předmětu ochrany: roháč obecný Lucanus cervus Kód předmětu ochrany: 1083 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu Populace
Min
Max
Jednotka Kategorie Podíl populace
Zachovalost Izolace
stálá populace
-
-
-
dobré zachování
běžná
2%≥p>0%
Celkové hodnocení populace není významná izolovaná, leží hodnota uvnitř areálu rozšíření druhu
Cílový stav předmětu ochrany: Udržet stav předmětu ochrany na úrovni v době vyhlášení EVL.
Název předmětu ochrany: netopýr velký Myotis myotis Kód předmětu ochrany: 1324 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu Populace
Min
Max
Jednotka Kategorie Podíl populace
Zachovalost Izolace
Celkové hodnocení populace není vynikající izolovaná, leží hodnota uvnitř areálu rozšíření druhu populace není vynikající izolovaná, leží hodnota uvnitř areálu rozšíření druhu
rozmnožující se populace
200
200
jedinci
15 % ≥ p > 2 %
dobré zachování
zimující populace
500
700
jedinci
15 % ≥ p > 2 %
dobré zachování
Cílový stav předmětu ochrany: Zlepšit stav oproti úrovni při vyhlášení pomocí managementu spočívajícím ve volbě vhodného zabezpečení vletových otvorů (vchodů). Zachování mateřských kolonií spočívající v uchování současného stavu půdních prostor, které kolonie obývají. * označuje prioritní druh
2.2 Nároky předmětů ochrany Stanoviště Kód předmětu ochrany: 3260 – návrh na rozšíření Název předmětu ochrany: Nížinné až horské vodní toky s vegetací svazů Ranunculion fluitantis a
Callitricho-Batrachion Popis nároků předmětu ochrany: Stanoviště tvoří biotop V4A Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod - ostatní porosty. Jedná se o chudá několikadruhová společenstva schopná růstu v proudících vodách. Ohrožení vychází především z nevhodných vodohospodářských úprav, které narušují přirozenou dynamiku vodních toků, a nadměrného přísunu živin. Je vhodné provádět změny koryta zpět k přirozenějšímu tvaru a rozrůznit stanovištní nabídku střídáním tišin a proudících úseků.
Kód předmětu ochrany: 3270 Název předmětu ochrany: Bahnité břehy řek s vegetací svazů Chenopodion rubri p.p. a Bidention p.p. Popis nároků předmětu ochrany: Stanoviště tvoří biotop M6 Bahnité říční náplavy. Jsou to pionýrské porosty vlhkomilných nitrofilních bylin s dosud nezapojenou vegetací a dominantním podílem jednoletých druhů. Důležité je periodické přeplavení a převrstvení materiálu, jinak dojde k zarůstání vytrvalými druhy, často s dominancí jednoho druhu. Občasná disturbance tak umožňuje vyšší druhovou bohatost. Stanoviště jsou ohrožena změnami vodního režimu a zásahy do břehů, zejména jejich nevhodnou úpravou bagrováním či zpevňováním.
Kód předmětu ochrany: 40A0 * Název předmětu ochrany: Kontinentální opadavé křoviny Popis nároků předmětu ochrany: Stanoviště je zde zastoupeno biotopem K4A Nízké xerofilní křoviny - porosty se skalníkem celokrajným (Cotoneaster integerrimus). Rostou na skalních teráskách vápenců či břidlic. Vytvářejí mozaikovité porosty s okolní vegetací skalních a suchých trávníků. Přirozenou součástí některých porostů jsou vysoké keře jalovce obecného (Juniperus communis), dřišťálu obecného (Berberis vulgaris) a zejména až stromovitého jeřábu muku (Sorbus aria agg.). Skalníkové křoviny může silně poškodit pastva, eutrofizace, zarůstání vyššími křovinami nebo náletem stromů, vzácněji i šíření ruderálních a nepůvodních druhů. V případě zarůstání vyššími křovinami nebo nálety stromových dřevin je třeba jejich odstranění.
Kód předmětu ochrany: 5130 Název předmětu ochrany: Formace jalovce obecného (Juniperus communis) na vřesovištích nebo vápnitých trávnících Popis nároků předmětu ochrany: Stanoviště je zde zastoupeno biotopem T3.4B Širokolisté suché trávníky bez význačného výskytu vstavačovitých a s jalovcem obecným (Juniperus communis). Vyskytuje se na výslunných svazích na vápenci se středně hlubokou až hlubokou půdou. Většinou se jedná o sekundární vegetaci na místech původních teplomilných doubrav, v minulosti využívaných jako ovčí pastviny. Pro udržení kvalitního stavu vyžaduje alespoň jednou za dva roky pastvu, nejlépe smíšeným stádem ovcí a koz nebo alespoň kosení a navíc prořezávání necílových dřevin. Biotop je ohrožen zarůstáním dřevinami, ruderalizací, případně intenzivní zemědělským využíváním.
Kód předmětu ochrany: 6110 * Název předmětu ochrany: Vápnité nebo bazické skalní trávníky (Alysso-Sedion albi) Popis nároků předmětu ochrany: Stanoviště je tvořeno biotopy T6.2A a T6.2B - Bazifilní vegetace efemér a sukulentů s převahou netřesku výběžkatého (Jovibarba globifera) a bez převahy netřesku výběžkatého. Biotopy tvoří maloplošné porosty konkurenčně slabých druhů s převahou krátkověkých jednoletých rostlin (efemér), využívajících vláhu především v jarním období, a rostlin přizpůsobených růstu v podmínkách trvalého nedostatku vody (sukulentů). Vegetace je obvykle vyvinutá na nevelkých plochách a pokrývá výslunné skalní plošiny, terásky a čelní svahy suchých strání, kde často dochází k mechanickému narušování tekoucí vodou, mrazem, sešlapem a tím se zamezuje zarůstání statnými travinami a dřevinami. Plocha biotopu se může v jednotlivých letech lišit podle průběhu počasí (srážek a přísušků). Na přirozených lokalitách (primární bezlesí) není vyžadován žádný management, na druhotných (sekundární bezlesí) je vhodná pastva ovcí a koz. Biotopy jsou ohroženy zarůstáním dřevinami a ruderalizací.
Kód předmětu ochrany: 6190 Název předmětu ochrany: Panonské skalní trávníky (Stipo-Festucetalia pallentis) Popis nároků předmětu ochrany: Stanoviště je tvořeno biotopy T3.1 Skalní vegetace s kostřavou sivou (Festuca pallens) a T3.2 Pěchavové trávníky. Skalní trávníky se vyskytují na výslunných svazích s mělkou půdou a skalních výchozech. Pro dlouhodobé udržení rozvolněného drnu a otevřených plošek se skálou či mělkou půdou je třeba zamezit zarůstání statnými travinami a dřevinami pomocí pastvy či vyřezávání dřevin (především jasan, trnka, svída, ptačí zob, borovice černá). Pro skalní trávníky představuje riziko zarůstání zastiňujícími dřevinami a přílišné narušování horolezeckou činností.
Kód předmětu ochrany: 6210 Název předmětu ochrany: Polopřirozené suché trávníky a facie křovin na vápnitých podložích (FestucoBrometalia) Popis nároků předmětu ochrany: Stanoviště je zde zastoupeno biotopy T3.3D a T3.4D. Úzkolisté suché trávníky - porosty bez význačného výskytu vstavačovitých (T3.3D) se vyskytují na výslunných svazích na bazických horninách. Většinou se jedná o sekundární vegetaci na místech původních teplomilných doubrav, v minulosti využívaných jako ovčí pastviny. Širokolisté suché trávníky - porosty bez význačného výskytu vstavačovitých a bez výskytu jalovce obecného (Juniperus communis) (T3.4D) se vyvinuly na mírnějších svazích na středně hlubokých až hlubokých půdách. Kromě pastvy jsou využívány jako jednosečné louky. Pro udržení kvalitního stavu vyžadují tyto trávníky alespoň jednou za dva roky pastvu, nejlépe smíšeným stádem ovcí a koz v období mimo období kvetení a dozrávání semen zájmových druhů, tedy buď v jarních měsících (duben až začátek května), nebo od přelomu července a
srpna do podzimu. Vhodné je případně kosení (nejlépe v období 15.7.-15.8.) a navíc vyřezávání dřevin a narušování drnu. Vlastní likvidace náletu motorovými pilami a křovinořezy se provádí během zimního období od října do března. Dřevní hmotu je nutné z biotopu odvézt. Trávníkům škodí přílišné hnojení a samozřejmě výsadba dřevin.
Kód předmětu ochrany: 6210 * Název předmětu ochrany: Polopřirozené suché trávníky a facie křovin na vápnitých podložích (FestucoBrometalia), význačná naleziště vstavačovitých - prioritní stanoviště Popis nároků předmětu ochrany: Stanoviště je zde zastoupeno biotopem T3.3C Úzkolisté suché trávníky – porosty s význačným výskytem vstavačovitých. Vyskytují se na výslunných svazích na bazických horninách. Většinou se jedná o sekundární vegetaci na místech původních teplomilných doubrav, v minulosti využívaných jako ovčí pastviny. Pro udržení kvalitního stavu vyžadují tyto trávníky alespoň jednou za dva roky pastvu, nejlépe smíšeným stádem ovcí a koz v období mimo období kvetení a dozrávání semen zájmových druhů, tedy buď v jarních měsících (duben až začátek května), nebo od přelomu července a srpna do podzimu. Vhodné je případně kosení (nejlépe v období 15.7.-15.8.) a navíc vyřezávání dřevin a narušování drnu. V případě výskytu vstavačovitých je klíčové individuální načasování managementu pro každou lokalitu v závislosti na nárocích cílových druhů, aby bylo zabráněno spasení kvetoucích a plodících rostlin. Vlastní likvidace náletu motorovými pilami a křovinořezy se provádí během zimního období od října do března. Dřevní hmotu je nutné z biotopu odvézt. Trávníkům škodí přílišné hnojení a samozřejmě výsadba dřevin.
Kód předmětu ochrany: 7220 * Název předmětu ochrany: Petrifikující prameny s tvorbou pěnovců (Cratoneurion) Popis nároků předmětu ochrany: Stanoviště je zde zastoupeno biotopem R1.3 Lesní pěnovcová prameniště. Vytváří se na stanovištích s minerálně bohatou a silně zásaditou vodou. Biotop je ohrožen zejména pojezdy těžkou lesnickou technikou, svedením vody do druhotné hydrologické sítě (svážnice, erodující lesní cesty, meliorace) a výsadbou smrkových kultur. Prameniště jsou také ohrožena odstíněním, např. při holosečné těžbě, kdy dochází k rychlé degradaci vegetace, případně ukládáním potěžebního dřevního materiálu, zejména větve, kůra po asanaci, apod. V okolí pramenišť je třeba zachovat alespoň částečně druhové složení porostu odpovídající danému stanovišti, nežádoucí je zakládání a udržování smrkových monokultur, v širším okolí je třeba zachovávat vyhovující vodní režim a zabránit eutrofizaci splachy z polí.
Kód předmětu ochrany: 8160 * Název předmětu ochrany: Vápnité sutě pahorkatin a horského stupně Popis nároků předmětu ochrany: Stanoviště tvoří biotop S2A Pohyblivé sutě karbonátových hornin. Sutě musí zůstat alespoň částečně nezastíněné, nezarostlé dřevinami, nezazemněné, aby zůstaly pohyblivé a částečně osluněné. Díky kontrastním mikrostanovištím (balvany sutě bez půdy i částečně zazemněné části sutě) s odlišnými mikroklimatickými podmínkami (výsušné versus vlhčí mikrostanoviště) sutě hostí druhy rostlin s odlišnými nároky: druhy skalních trávníků i druhy suťových lesů. Na svazích díky akumulaci humusu z vyšších poloh probíhá proces zazemňování a následné sukcese, tento proces se přerušuje a narušuje díky pohybu sutě a klimatickým extrémům - zimnímu vymrzání, narušování ledem, letním přísuškům. Pokud by proces nebyl narušován, vedlo by úplné zastínění a zazemnění k degradaci biotopu sutě, obsazení vytrvalou vegetací a nakonec dřevinami. Dřeviny zarůstající sutě je třeba vyřezávat.
Kód předmětu ochrany: 8210 Název předmětu ochrany: Chasmofytická vegetace vápnitých skalnatých svahů Popis nároků předmětu ochrany: Stanoviště tvoří biotop S1.1 Štěrbinová vegetace vápnitých skal a drolin. Jde o nezazemněné skály a droliny na vápenci, vzácněji i diabasu či spilitu. Pro porosty skalních štěrbin je typická převaha kapraďorostů, např. z rodů sleziník (Asplenium), kapraď (Dryopteris) a osladič (Polypodium sp. div.), a četných mechorostů. Biotop je většinou bez ohrožení a je ponecháván bez managementu, pouze světlomilná společenstva je třeba podle potřeby asanovat vyřezáním stínících dřevin.
Kód předmětu ochrany: 8310 Název předmětu ochrany: Jeskyně nepřístupné veřejnosti Popis nároků předmětu ochrany:
Jeskyně jsou významné pro konzervační schopnost vývojových fází zemského povrchu, pro neopakovatelnou morfologii, dále pak pro svéráznou vegetaci i vyskytující se druhy živočichů. Jsou ekotopem, který velmi citlivě reaguje na veškeré vnitřní i venkovní podněty, proto je nutná ochrana podzemních i povrchových krasových jevů. Pro ochranu jeskyní je důležité omezit vstup člověka a veškeré lidské činnosti v jeskyních jen na nejnutnější míru. Fyzická ochrana jeskyní se zabezpečuje pevnými uzamykatelnými mřížovými uzávěrami, které umožní větrání jeskyní a přirozenou migraci živočichů. Žádoucí je i omezení lidské činnosti na povrchu nad jeskyněmi, která jeskyně ohrožuje (např. použití chemických prostředků a hnojiv, skládkování) a v jejich okolí (zejména těžební činnost). Ohrožení pro jeskyně představují zejména turistické aktivity (často spojené se zakládáním ohně, odkládáním odpadků nebo s výkopy v ústí jeskyní, ve vnitřních prostorách jsou nebezpečím amatérské průzkumy spojené s výkopem jeskynních sedimentů).
Kód předmětu ochrany: 91H0 * Název předmětu ochrany: Panonské šípákové doubravy Popis nároků předmětu ochrany: Stanoviště tvoří biotop L6.1 Perialpidské bazifilní teplomilné doubravy. Jedná se o světlé rozvolněné lesy s dubem pýřitým neboli šipákem (Quercus pubescens). Příměs tvoří dub zimní (Quercus petraea), habr obecný (Carpinus betulus), javor babyka (Acer campestre), jeřáb břek (Sorbus torminalis), j. muk (S. aria), případně další druhy schopné snášet i déletrvající období nedostatku vody v půdě. Stromové patro je nízkého vzrůstu a bohatě vyvinuté keřové patro na porostních světlinách dosahuje jeho výšky. Rozvolněné doubravy se vyvinuly na přechodu mezi otevřenými trávníky, skalními výchozy a zapojeným lesem. I v těchto polohách je patrný vliv člověka. Pastva dobytka, těžba dřeva a výmladkové hospodaření měly zásadní vliv na dnešní podobu porostů. Mnohé porosty lze považovat za přirozené, jiné vlivem hospodaření vznikly na místech přirozeně mezofilnějších lesů, zejména dubohabřin. Ohrožení spočívá v zarůstání světlin dřevinami keřového patra (svídou krvavou (Cornus sanguinea), jasanem ztepilým (Fraxinus excelsior), případně dalšími druhy) a nepůvodními dřevinami - trnovníkem akátem (Robinia pseudoacacia), borovicí černou (Pinus nigra) nebo žanovcem měchýřníkem (Colutea arborescens). Je třeba udržovat podíl světlin a obecně odstraňovat nepůvodní dřeviny a při obnově dávat přednost dubu, především šipáku.
Kód předmětu ochrany: 91I0 * Název předmětu ochrany: Eurosibiřské stepní doubravy Popis nároků předmětu ochrany: Stanoviště je zde zastoupeno biotopem L6.4 Středoevropské bazifilní teplomilné doubravy. Obsazují rovinaté terény, ploché hřbety nebo mírné svahy v polohách 1. – 2. lesního vegetačního stupně. Jedná se o rozvolněné, světlé, zpravidla jednoetážové lesy. Dominantními dřevinami stromového patra jsou dub zimní (Quercus petraea) a dub letní (Q. robur), ke kterým se jako příměs připojují nejčastěji javor babyka (Acer campestre) a habr obecný (Carpinus betulus). V nejteplejších polohách, zejména na bazických substrátech, nachází uplatnění dub pýřitý (Q. pubescens). Ohrožení lidskou aktivitou spočívá v obnově stanovištně nevhodnými dřevinami, především jehličnany. Pro zachování diverzity teplomilných doubrav je nutné především umělé prosvětlování stromového patra s upřednostněním dubu před mezofilními dřevinami (Carpinus betulus, Fraxinus excelsior, Tilia cordata), na vybraných místech je vhodná aplikace tradičního způsobu obhospodařování (nízký a střední les). Obnova porostů by měla být prováděna tak, aby byla zachována dominance dubu. Nutná je eliminace invazních dřevin (Robinia pseudacacia) a expanzivních rostlin v podrostu (Impatiens parviflora) aj.
Kód předmětu ochrany: 9150 Název předmětu ochrany: Středoevropské vápencové bučiny (Cephalanthero-Fagion) Popis nároků předmětu ochrany: Stanoviště tvoří biotop L5.3 Vápnomilné bučiny. Jsou to lesy s převládajícím bukem lesním (Fagus sylvatica) a příměsí dalších listnatých dřevin javoru mléče (Acer platanoides) a j. klenu (A. pseudopaltanus), habru obecného (Carpinus betulus), lípy srdčité (Tilia cordata) a l. velkolisté (T. platyphyllos), případně také jedle bělokoré (Abies alba). Zaujímají plochy svahů ve vápencových oblastech na mělkých půdách, méně často se vyskytují na opukách či vápnitých pískovcích. Půdy jsou vysýchavější než u jiných typů bučin, stromové patro je nižší a rozvolněnější. V bylinném patře převládají mezofilní lesní druhy, významný je však větší výskyt druhů z čeledi vstavačovitých. Díky nižším polohám výskytu a rozvolněnějšímu charakteru porostů jsou častěji zastoupeny také druhy teplomilnější, typické spíše pro dubohabřiny. Ohrožení stanovišť vápnomilných bučin spočívá zejména v podílu nevhodných dřevin ve stromovém patře. Pro jejich ochranu je důležité především omezení podílu smrku či jiných stanovištně či geograficky nepůvodních dřevin a omezení holosečného hospodaření. V porostech, kde je výskyt jedle pod úrovní jejího přirozeného zastoupení, je nutný alespoň současný podíl zachovat. V případě výskytu květnatých bučin na extrémních stanovištích je prvořadá půdoochranná funkce lesa. Pro úspěšnou přirozenou obnovu lesa je nezbytné
snižování stavu spárkaté zvěře a případnou umělou obnovu spolu s přirozeným zmlazením účinně chránit. Při výsadbách je třeba cíleně vnášet chybějící dřeviny, hlavně jedli, při výchově vytvářet věkově a výškově diferencovaný porost.
Kód předmětu ochrany: 9170 Název předmětu ochrany: Dubohabřiny asociace Galio-Carpinetum Popis nároků předmětu ochrany: Stanoviště je zde zastoupeno biotopem L3.1 Hercynské dubohabřiny. Vyskytují se na vlhčích stanovištích s hlubšími půdami než teplomilné doubravy, na plošinách či na sever mírně ukloněných svazích. V minulosti po mnoho století až do 20. století zde byl udržován tvar lesa nízkého či středního, který zajišťoval v určitých fázích obmýtí dostatek světla a tepla pro druhy rostlin bylinného patra, také však pro významné druhy hub a bezobratlých živočichů. Po ukončení výmladkového hospodaření došlo k zapojení přerostlých habrových pařezin na úkor dubu a vymizení mnoha světlomilných, často vzácných druhů. Ohrožení představuje převod lesů na jehličnaté kultury, problémem je šíření invazních dřevin (akátu) do otevřených světlin. V zapojeném lese se akát neobnovuje. Pro zlepšení podmínek v porostech a zachování výskytu vzácných druhů je potřebné prosvětlování porostů probírkami, hlavně přerostlých starých pařezin a udržení či obnova lesa nízkého či středního.
Kód předmětu ochrany: 9180 * Název předmětu ochrany: Lesy svazu Tilio-Acerion na svazích, sutích a v roklích Popis nároků předmětu ochrany: Stanoviště tvoří biotop L4 Suťové lesy. Obsazují polohy strmých svahů a zpravidla hlubší půdy s vysokým obsahem skeletu, bohaté živinami a s velmi dobrou mineralizací listového opadu. Převažují rychle rostoucí dřeviny jako je javor méč (Acer platanoides), j. klen (A. pseudoplatanus), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), lípa srdčitá (Tilia cordata) a l. velkolistá (T. platyphyllos). Pro suťové lesy je typický výskyt nitrofilních a na vlhkost náročných druhů bylinného patra. Špatná dostupnost těchto lokalit do značné míry omezila rozsah přímých lidských zásahů. Jejich ohrožení těžbou a obnovou nevhodnými druhy dřevin je zde menší než u jiných lesních biotopů, také proto, že plní významnou půdoochrannou funkci. Ohrožení spočívá ve výsadbě jehličnanů, především smrku. Na strukturu mají negativní vliv vysoké stavy spárkaté zvěře. Pokud se v porostech provádějí nějaké zásahy, měly by plně respektovat půdoochrannou funkci lesa, případně tuto funkci dle možností posilovat. Mělo by být maximálně využíváno stávajícího přirozeného zmlazení, v případě umělé obnovy vysazování druhů stanovištně vhodných. Vhodný ochranářský management suťových lesů je přednostně bezzásahový, s ponecháním odumřelé dřevní hmoty. V okolí pohyblivých sutí je ovšem nutné prosvětlování stromového i keřového patra, především jasanu.
Druhy Název předmětu ochrany: zvonovec liliolistý Adenophora liliifolia Kód předmětu ochrany: 4068 Popis nároků předmětu ochrany: Zvonovec roste ve světlých dubohabrových lesích, kde dává přednost lesním okrajům. Dává také přednost hlubším půdám, daří se mu dobře v plném oslunění i v polostínu. Tato vytrvalá rostlina může dosahovat výšky téměř 2 m (na lesních biotopech), kvete v červenci, v případě okusu zvěří však rostliny mohou vykvétat i později z bočních výhonů. Drobná semena dozrávají v tobolkách, jsou dobře klíčivá a kultivace druhu ze semen se daří. Zvonovec negativně ovlivňuje zvěř, která ho výběrově okusuje, i když je dostatek jiné pastvy. Po okusu je zvonovec schopen obrážet z mohutné oddenkové hlavy i v případě opakovaného okusování po několik desítek let. V případě okusu pouze terminální části květonosné lodyhy je schopen zvonovec ještě vykvést, nicméně většinou jsou lodyhy okousány celé a obrážející lodyhy jsou sterilní. Zvonovec potřebuje dostatek světla, lesní porosty se zapojenými korunami jsou příliš tmavé a zvonovec pak nekvete. Lesní porosty je třeba prosvětlovat, přednostně individuálně odstraňovat přimísené jehličnany a vybrané listnaté dřeviny a rozvolňovat hustý podrost zmlazujících dřevin (zvláště jasanu ztepilého), ale například i ostružiníků, které mohou pokrýt plošně půdní povrch. V některých případech je nutné šetrné vyžínání buřeně tak, aby nebyly poškozovány jednotlivé rostliny zvonovce. V případě výrazného okusu zvěří je vhodné oplocení nebo vytvoření bariér z klestí na zemi. Obnova lesních porostů je nejvhodnější dubem a habrem, případně bukem, nevhodná je smrkem.
Název předmětu ochrany: netopýr černý Barbastella barbastellus
Kód předmětu ochrany: 1308 Popis nároků předmětu ochrany: O způsobu života netopýra černého v období rozmnožování dosud není mnoho známo, neboť letní nálezy jsou velmi vzácné. V této fázi životního cyklu je netopýr černý vázán především na listnaté a smíšené lesy nížin až submontánního pásma (200–800 m n. m.). Letní kolonie samic jsou nevelké (obvykle 10–15 ks) a využívají zejména štěrbiny za kůrou stromů, lze je však nalézt také za okenicemi, v mysliveckých posedech apod. Během sezony může kolonie vystřídat několik různých úkrytů. Jako zimoviště slouží podzemní prostory různých typů (štoly, jeskyně, bunkry, sklepy, chodby v hrázích vodních nádrží apod.), kde tento druh vyhledává chladnější místa (obvykle +2 až +5 °C). Netopýr černý je štěrbinový druh, na zimovištích lze však nalézt i visící shluky desítek až stovek jedinců. Maximální počet zjištěný na zimovišti v České republice činí přes 1100 kusů. Potravu (malé motýly a dvoukřídlý hmyz) loví netopýr černý v lesích ve výši stromových korun, podél lesních okrajů a nad vodou. O přesunech tohoto druhu nejsou k dispozici detailní informace, je však schopen vykonávat poměrně dlouhé přelety (130 km – údaj z území České republiky, ze zahraničí byly doloženy i podstatně delší přelety – až 290 km). Preferuje chladnější části zimoviště – vchodové partie či průvanové štoly. Rizika lidských aktivit pro netopýra černého představuje zejména rušení na zimovištích (manipulace se zimujícími netopýry, změny teplotního režimu, nadměrné osvětlení a hluk, spojený se zvýšeným pohybem lidí, rozdělávání ohňů a následné zakouření podzemních prostor) a nevhodný způsob uzavírání vchodů (úplné uzavření vchodu do podzemního prostoru - zamezení výskytu netopýrů, případně změna mikroklimatu). V případě, že by některý vstup u jeskyní a štol využívaných jako zimoviště byl obnovován nebo nově instalován, je třeba zachovat průletové otvory pro netopýry (minimálně 40 x 15 cm, s delším rozměrem v horizontálním směru) a zamykatelná dvířka se zamykacím systémem odolným proti vandalům. Management na zimovišti spočívá zpravidla v zajištění klidu, stabilizaci teplotních a vlhkostních poměrů a v zamezení nadměrného přístupu nepovolaných osob v období výskytu netopýrů.
Název předmětu ochrany: přástevník kostivalový * Callimorpha quadripunctaria Kód předmětu ochrany: 1078 Popis nároků předmětu ochrany: Druh preferuje křovinaté skalní lesostepi, výslunné stráně zarostlé keři, řídké teplomilné doubravy, suťové lesy teplých poloh, výslunné lesní průseky a široké lemy lesních cest, především v hluboce zaříznutých údolích řek a potoků. Dospělce lze nejsnáze zastihnout na výslunných a závětrných místech s porosty nektaronosných rostlin – především sadce konopáče (Eupatorium cannabinum). Na obdobných místech probíhá i vývoj druhu. Housenky jsou víceméně polyfágní, žijí především na listech různých bylin, jako hluchavek (Lamium spp.), šalvěje (Salvia spp.), starčků (Senecio spp.), sadce konopáče (Eupatorium cannabinum), vrbovky (Epilobium spp.), kopřivy dvoudomé (Urtica dioica) aj., a také na některých listnatých dřevinách jako lísce (Corylus), ostružinících (Rubus spp.), zimolezech (Lonicera spp.) a dalších. Dospělci preferují jako zdroj nektaru vysoké, silně nektarující druhy bylin, především sadec konopáč (Eupatorium cannabinum), méně pak dobromysl obecnou (Origanum vulgare), bez chebdí (Sambucus ebulus), bodláky (Carduus spp.), pcháče (Cirsium spp.) a mrkvovité rostliny (Apiaceae). Jedná se o jednogenerační (monovoltinní) druh s výskytem imag od konce června do začátku září, přičemž vrchol doby letu spadá u nás do poslední dekády července a první dekády srpna. Imaga aktivují jak během dne (kdy obě pohlaví především sají nektar) tak i v noci; vrchol aktivity je v odpoledních až večerních a časných ranních hodinách. Kopulace probíhá během nočních hodin. Samice kladou vajíčka jednotlivě na živné rostliny. Žír solitérních housenek probíhá od září a po přezimování do května následujícího roku. Housenky se kuklí při povrchu země v jemném šedavém zápředku. Jedná se o velmi mobilní druh, který je dokonce považován za částečného migranta, v některých letech bývá na vhodných lokalitách velmi početný, charakter výskytu v některých oblastech napovídá na metapopulační strukturu populací. Přástevníky ohrožuje intenzivní lesní hospodaření spojené s likvidací vnitřních i vnějších lesních lemů, zalesňování lesních luk, nahrazování listnatých porostů jehličnany, celoplošné sečení luk a dvojí či vícenásobná seč, intenzivní pastva s plošným sečením nedopasků. Některé nelesní lokality jeho výskytu, například otevřené bezlesé enklávy na extrémních stanovištích, jsou ohroženy zarůstáním křovinami. V ostatních případech představuje ohrožení úplná likvidace biotopu. Obecně je škodlivá aplikace biocidů v místě výskytu přástevníka či v okolí. V rámci managementu v komplexech listnatých lesů je vhodné na vybraných lokalitách podpořit návrat k cyklickému pařezinovému způsobu obhospodařování s ponecháváním výstavků, nebo jeho simulaci. Ve vymezených územích je nutno zachovat nebo vytvořit lesní lemy a mozaiku světlin a pasek. V případě lokalit lesostepního charakteru je nutné zajistit odstraňování náletových dřevin, regulovat porost mozaikovitým sečením, popř. řízenou extenzivní pastvou. Vhodná je seč jednou ročně, na úživnějších lokalitách je počet sečí třeba přizpůsobit charakteru porostu. Louky je třeba kosit vždy mozaikovitě, tj. ponechávat alespoň čtvrtinu ploch neposečenou do další seče.
Název předmětu ochrany: včelník rakouský Dracocephalum austriacum Kód předmětu ochrany: 1689 Popis nároků předmětu ochrany: Včelník roste na suchých a výslunných biotopech na skalních terasách a navazujících suchých trávnících. Je to heliofyt vyhledávající výlučně nezastíněná stanoviště (zejména nezastíněné horní slunné okraje vápencových stěn s velmi rozvolněnou vegetací). Včelník je bylina až polokeř, dobře vyzrálé dřevnaté lodyhy mohou přežívat zimu. Rostliny se dožívají až několika desítek let. Včelník se rozrůstá vegetativně do trsů, úspěšnost generativní reprodukce je poměrně nízká a závislá na klimatických podmínkách. I když se dá kultivovat ze semen i množit řízky, vysazování vypěstovaných rostlin je velmi obtížné, neboť se na suchých a výhřevných stanovištích špatně ujímají. Kvete v druhé polovině května a začátkem června, v suchých letech rostliny méně kvetou a může dojít k zasychání květů i listů. Včelník je ohrožen zarůstáním stanovišť dřevinami. Lokality je potřeba pravidelně (minimálně jednou za pět let) kontrolovat a provádět vyřezávání náletových dřevin. Odstraňování náletu se provádí ke konci vegetační sezony nebo po ní. Méně početné populace (20 a méně jedinců) mohou být ohroženy náhodnými událostmi, jako jsou suché roky, nadměrný výskyt škůdců, vykopávání jedinců zahrádkáři nebo sešlap turisty. Tyto populace je možno posilovat dosazováním dalších jedinců, což je však velice pracné a bylo by třeba také prověřit, zda nehrozí riziko porušení stabilizovaného komplexu genů křížením izolovaných populací (tzv. outbrední deprese).
Název předmětu ochrany: roháč obecný Lucanus cervus Kód předmětu ochrany: 1083 Popis nároků předmětu ochrany: Roháč obecný, největší evropský brouk, je druhem listnatého lesa (především doubrav, dubohabřin a šípákových doubrav), preferuje rozvolněné lesy, lesní okraje a paseky. Dává přednost teplým nížinným lesům, ale místy vystupuje i do vyšších poloh. Vyžaduje dostatečné množství odumřelého dřeva a starých stromů k vývoji, proto mnohde spíše než v lesích přežívá v městských parcích, oborách, starých sadech a zahradách. Velmi vhodným biotopem jsou pařeziny. Samice kladou vajíčka do alespoň povrchově trouchnivějícího, především dubového dřeva (známy jsou nálezy ze širokého spektra dřevin, duby jsou však v našich podmínkách preferovány). Larvy, jejichž vývoj je v našich podmínkách tří až pětiletý, žijí v zemi v okolí ležícího dřeva (části kmenů, klád, pařezů, kořeny), jehož trouchnivějícími částmi se živí, ale i přímo v trouchu. Dospělí brouci se obvykle líhnou již na podzim a přezimují v kukelních komůrkách, v přírodě se objevují od května (výjimečně v teplých letech již od konce dubna) do srpna, maximum výskytu spadá do června a července. Přes den je brouky možné nalézat na kmenech a v korunách stromů, pozdě odpoledne a večer (při teplém počasí) létají v korunách stromů. Imága láká ronící míza. Pro roháče obecného je vhodnou formou hospodaření les nízký anebo střední, avšak pouze za situace, že se jedná o porosty, které jsou touto formou obhospodařovány dlouhodoběji (je ořezáván po mnoho cyklů obmýtí). Jelikož nově založený les nízký anebo střední nenabízí dostatek mrtvého dříví pro roháče, je nutné při jejich převodu z lesa vysokého ponechávat část výstavků do fyzického rozpadu (přibližně 50 ks/10 ha). U porostů, které jsou již dlouhodoběji (viz výše) obhospodařovány jako les nízký anebo střední, však již toto není nezbytné. Rovněž je potřeba, aby na lokalitě byla zastoupena mozaika porostů nízkého anebo středního lesa různého stáří spodní etáže, zejména aby byl vždy na lokalitě dostatek mladých prosvětlených porostů, v opačném případě je nezbytné ponechávání výstavků do fyzického rozpadu (viz výše). Pokud, vzhledem k rozloze porostů, není možné obhospodařovat les formou nízkého nebo středního lesa, upřednostňuje se podrostní způsob hospodaření s převážným využitím maloplošných obnovních prvků a se zajištěním ochrany přirozeného zmlazení proti zvěři. V případě obnovy holosečné je nutné na holinách ponechat pařezy (představují jeden z nejdůležitějších biotopů pro larvy roháče) a dostatečný počet výstavků. Mýtiny s ponechanými pařezy by přitom měly být spíše menších rozloh. Obecně je porosty nutno směřovat k věkové diverzitě. Je nutno odstranit (odtěžit) z vybraných lokalit nepůvodní a pro tento druh nevhodné druhy dřevin. Těžbu a přibližování dřeva je žádoucí provádět šetrnými technologiemi. Nepřípustná je mechanizovaná příprava půdy včetně naorávání mýtin, vytrhávání a frézování pařezů a výsadba stanovištně nepůvodních dřevin. Hrozbu pro roháče obecného představuje nešetrné lesní hospodaření (zejména pak mechanizovaná příprava půdy a vytrhávání pařezů). Na nelesních stanovištích pak odstranění starých listnatých stromů a případná nevhodná aplikace insekticidů v době výskytu imág.
Název předmětu ochrany: netopýr velký Myotis myotis
Kód předmětu ochrany: 1324 Popis nároků předmětu ochrany: V jižní Evropě obývá jeskyně celoročně, v našich podmínkách však letní kolonie samic osídlují především půdy velkých budov (kostelů, zámků apod.). Zde lze nalézt často i několik set až tisíce jedinců. Samice se v letních úkrytech objevují v průběhu dubna. Mláďata se rodí začátkem června, v průběhu července se osamostatňují a od počátku srpna začínají samice s mláďaty úkryt postupně opouštět. Jako zimoviště využívá tento druh nejrůznější typy podzemních prostor – jeskyně, štoly, sklepy, kanály v hrázích přehradních nádrží apod. Zde se netopýři ukrývají ve štěrbinách nebo volně visí na stěnách a stropě, někdy vytvářejí i velké shluky. Hlavní potravu netopýra velkého tvoří velké druhy brouků (zejména z čeledi střevlíkovitých), které sbírá většinou ze země. Významným potravním stanovištěm netopýra velkého jsou lesy. Pravidelné přelety většinou nepřesahují 20 km, příležitostně však migruje i na větší vzdálenosti (až 390 km). Nejvyšší stáří u netopýra velkého, zjištěné kroužkováním, je 37 let. Preferuje především teplejších části zimoviště. V průvanových štolách či vchodových partiích pak zimují ukryti v různých štěrbinách. Netopýr velký je ohrožen především rušením na zimovišti, změnou prostředí jeskyně, případně neprůletovým zabezpečením vchodu jeskyně. Rizika lidských aktivit pro netopýra velkého představuje zejména rušení na zimovištích (manipulace se zimujícími netopýry, změny teplotního režimu, nadměrné osvětlení a hluk, spojený se zvýšeným pohybem lidí, rozdělávání ohňů a následné zakouření podzemních prostor) a nevhodný způsob uzavírání vchodů (úplné uzavření vchodu do podzemního prostoru - zamezení výskytu netopýrů, případně změna mikroklimatu). V případě, že by některý vstup u jeskyní a štol využívaných jako zimoviště byl obnovován nebo nově instalován, je třeba zachovat průletové otvory pro netopýry (minimálně 40 x 15 cm, s delším rozměrem v horizontálním směru) a zamykatelná dvířka se zamykacím systémem odolným proti vandalům. Management na zimovišti spočívá zpravidla v zajištění klidu, stabilizaci teplotních a vlhkostních poměrů a v zamezení nadměrného přístupu nepovolaných osob v období výskytu netopýrů.
2.3 Řešení konfliktů při zajišťování požadavků různých předmětů ochrany EVL Konflikt není předpokládán.
2.4 Konflikt s jinými ochrannými režimy dle ZOPK K možnému konfliktu může dojít při stanovování a provádění pastevního managementu (zejména výběr velikosti stáda v poměru k dané ploše a zastoupení zvířat v něm (v tomto případě poměr kozy/ovce), intenzita a periodicita pastvy). Na různé skupiny organismů bude mít konkrétní zvolený postup různý dopad, proto bude jeho volba patrně vždy výsledkem určitého konsenzu více pohledů (botanický, entomologický, ornitologický atd.) s ohledem na priority ochranářsky nejvýznamnějších taxonů na konkrétní ploše. Pastva by z hlediska florikolního hmyzu, druhů vázaných na raně sukcesní plochy, nebo konkurenčně slabších druhů rostlin otevřených stanovišť měla probíhat přepásáním zvolených ploch během časného jara (duben až květen) či koncem léta až na podzim (srpen, září, říjen). Konkrétní úprava pak záleží na výskytu druhů na lokalitách, zejména u populací zájmových druhů rostlin je vhodné pastvu načasovat mimo období kvetení a dozrávání semen, aby nedocházelo k preferenčnímu spásání. Na sukcesně pokročilejších dílčích plochách (např. zarůstajících dřevinami) je možno pást též v červnu a červenci. Vždy je výhodnější převaha koz oproti ovcím (spásání dřevin, zachování větší mozaikovitosti a omezení systematické plošné likvidace určitých druhů rostlin, která je vlastní ovcím). V rámci udržení diverzity je důležité zejména dbát na zachování mozaiky ploch různého sukcesního stadia (zde např. minoritní podíl vysokostébelné stepi, solitérní keře či jejich skupiny jako úkryt) a vymezit z pastvy plošky s porosty živných či nektarodárných rostlin (úročník (Anthyllis sp.), vičenec (Onobrychis sp.) atd.) nebo plošky s velmi mělkou půdou, kde by pastva působila přílišné rozrušení drnu. Především je třeba dodržovat zásadu ponechávání ploch periodicky nepasených (v případě kosení nekosených) či ne zcela zbavených křovin při vyřezávání. Obecně je v rámci dílčích pasených/kosených ploch vždy potřeba ponechávat asi 1/3 plochy bez zásahu při jednom managementovém období. V dalším roce je vhodné plochy vystřídat.
2.5 Využívání EVL a zhodnocení jeho důsledků pro předměty ochrany Stručná charakteristika a vliv činnosti Historie osídlení člověkem Na území EVL Karlštejn – Koda se nachází řada lokalit, dokládajících osídlení oblasti již od paleolitu. Archeologické nálezy od paleolitu po raný středověk jsou známé především z jeskyní (např. areál Na Bříči, jeskyně Nad Kačákem, jeskyně Na průchodě, jeskynní systém Turské maštale, jeskyně Martina). Doklady osídlení pod širým nebem byly nalezeny na Šanově koutě u Hostimi, na lokalitě Altán (Budňany, Karlštejn) a kolem Chlumu. Ve Sv. Janu pod Skalou byly nalezeny předměty pozdní doby bronzové a doby halštatské. Z
období od neolitu po raný středověk se na území nachází několik hradišť (např. Kozel a Na hradišti u Hostimi, hradiště U kříže u Sv. Jana pod Skalou, Nad klášterem nad levým břehem Loděnice a hradiště Tetín). Zachované jsou zpravidla valy a zbytky opevnění. Zprávy o většině obcí na území Českého krasu pocházejí ze středověku (10. až 15. století), velký rozvoj osídlení lze zaznamenat ve 14. století v souvislosti se založením hradu Karlštejna císařem Karlem IV. V 15. století naopak nastal úpadek zaviněný husitskými válkami. Za třicetileté války (1618-1648) byla zdejší krajina (obdobně jako většina území ČR) značně vyrabována a vylidněna, z jejích důsledků se zdejší hospodářství vzpamatovávalo několik desetiletí. Rekreace a sport Území EVL Karlštejn – Koda bylo tradičně využíváno k „turistice“ již od středověku (Karel IV., jeho otec i synové hojně využívali cest přes Karlík na Karlštejn a dál na Beroun, Zdice a Točník). První doložené turistické zmínky jsou celkem logicky spojeny s cestou velmožů k centrům víry, a to zejména na poutní místa do Sv. Jana pod Skalou. O poutích a cestách přes území EVL svědčí i některé historické pozůstatky jako Králova studánka, Dub sedmi bratří a další. Po založení kláštera Benediktýnů ve Sv. Janu pod Skalou vzrostla návštěvnost území (zejména o poutích a ve směru od Prahy přes Bubovice). Následně v 18. století přispělo k rozvoji turistiky v této oblasti zřízení svatojánských lázní. V 19. století dochází k většímu rozvoji turistiky v přípražské oblasti, a to zejména od 70. let po výstavbě železnice do Berouna spojené již s masovou turistikou a „vlasteneckými“ výlety a pochody. Z tohoto období jsou zaznamenány také první průzkumy území z hlediska botaniky i zoologie. Trasy jsou většinou pěší, sezónní a jednodenní, protože EVL je prostřednictvím dvou historických a funkčních železničních tratí v dosahu hlavního města. Hlavní turistické cesty vznikaly většinou na spojnicích obou železničních tratí, podle řeky Berounky a samozřejmě v blízkosti významných pohostinství. První polovina 20. století spojená s rozvojem trampingu znamenala rozvoj „divokého“ chatařství v údolích (zejména v údolí Kačáku, v Kodské (Údolí děsů) a Císařské rokli, případně v údolí Berounky známé jako Stará řeka). Ve 20. století jsou již organizovány masové pochody územím a vzhledem k dobré dostupnosti je území využíváno k táboření a výletům Skauta, Sokola a dalších organizací. V 50. letech, vzhledem k nemožnosti více cestovat, se Karlštejnsko stává nadprůměrně navštěvovaným a využívaným územím. V této době také přibývají další chaty v okolí Srbska, Hlásné Třebáně a Karlštejna. Chaty znamenaly určitou devastaci lesních porostů a trvalé snížení kvalit území v jejich okolí. Stejně působila neregulovaná návštěvnost některých (trampsky atraktivních) částí území a to zejména lomů po ukončení větší části těžby vápence (lomy Paraple, Amerika). Ve druhé polovině 20. století přišla do krajiny cykloturistika, koncentrovaná hlavně do údolí Kačáku a Berounky. Po roce 1989 se změnou systému ochrany přírody a krajiny začala Správa CHKO Český kras ve spolupráci s dalšími majiteli pozemků, zejména Lesy ČR, turistiku více regulovat. Došlo například k určitým úpravám tras turistických cest a vytyčení naučných stezek. Územím prochází červeně značená páteřní turistická trasa z Prahy přes Mořinku, Karlštejn, Kubrychtovu boudu, Propadlé vody, Svatý Jan pod Skalou, Herinky a dále na Beroun. Na uvedenou páteřní trasu jsou napojeny další stezky. Jsou to žlutě značené do Hlásné Třebáně, do Srbska a dále přes Kodu a Koněpruské jeskyně do Popovic, do Srbska přes Hostim, směrem na lomy Malá a Velká Amerika a okruh kolem Skansenu Solvayovy lomy. Krátké modře značené odbočky na Vráž a na Loděnice. Modrá vede také z Korna přes Kodu na Tetín s odbočkou do volně přístupné Kodské jeskyně a dále do Berouna. Zeleně značená cesta vede z Tobolky (vychází ze Zadní Třebaně) na Tetín. Společně se značenou turistickou stezkou probíhá územím naučná stezka Karlštejn vedoucí z Karlštejna do Sv. Jana pod Skalou a pak do Srbska, která má 16 zastávek. Na ní navazuje tzv. Svatojánský okruh s 11 zastávkami, který zároveň tvoří spojku ke skanzenu Solvayovy lomy. Dalšími naučnými stezkami jsou Geologická naučná stezka západní částí Českého krasu (celkem 7 samostatných zastávek v EVL Karlštejn Koda) a také vodácká naučná stezka Berounka se zastávkami v Alkazaru a Karlštejně. V současnosti se návštěvnost území do určité míry transformuje. Například tím, že klasický tramping je na ústupu a jeho negativní vlivy se omezují pouze na několik frekventovaných míst, kde dochází k bivakování a zakládání ohňů. Jedná se zejména o opuštěné lomy, kde větší problémy působí hlavně zakládání velkého počtu ohnišť a hromadění odpadků v jejich okolí. Dále jsou trampy využívány některé jeskyně (ve skalách Na Bříči a v údolí Kačáku) a bohužel také některé vrcholové lokality kopců a skal s porosty teplomilných doubrav a trávníků (vrchol Skály ve Sv. Janu pod Skalou, Pání hora, Chlum, skály Šanova kouta apod.). Na těchto místech, i když podstatně méně navštěvovaných než lomy, je negativní vliv mnohem silnější. Dochází k poškozování přirozených porostů, narušování biotopů chráněných druhů a ruderalizaci okolí ohnišť. Rekreační (pěší) turistika má obdobné negativní vlivy jako tramping, ale většinou v daleko nižší intenzitě. Negativně se na stavu porostů projevuje též hromadění turistů na určitých atraktivních místech, například na sešlapání skalní vegetace na vrcholu Skály ve Sv. Janu pod Skalou. Patrně ubývá rekreačních pobytů (chaty jsou méně využívány na rekreaci, některé nejsou udržovány a naopak jiné jsou využívány k trvalému pobytu). V některých částech území EVL (zvláště v nejcennějších partiích NPR Koda v Kodské a v Císařské rokli) je chatová rekreace velmi nežádoucím a rušivým činitelem. Území trpí zejména v jarních a letních měsících dlouhodobým pobytem desítek, o prázdninách a některých víkendech i stovek osob a jejich pohybem v citlivých částech rezervace. Negativně se projevují rozličné aktivity chatařů od pálení ohňů přes nepovolené zásahy do okolí chat, "úpravy" terénu, výsadba nepůvodních druhů dřevin,
"zahrádkaření", umísťování barelů, skladování materiálů a odpadů a další negativní činnosti, až po divokou regulaci 300 metrů dlouhého úseku Kodského potoka. Opakovaně je překračován zákaz vjezdu motorovými vozidly do NPR. Méně významně, ovšem dlouhodobě působí využití chat umístěných v okolí Karlštejna (Ve Spáleném), Srbska (Břesnice, Na Holé louce) a Sv. Jana pod Skalou (pod Dušičkovou stěnou). Chataři odebírají dřevo na provoz chaty přímo z okolního lesa, jezdí (pokud to jde) až k chatce autem a část odpadů likvidují v blízkém okolí (popel, organický odpad). Okolo chat vznikají nepovolené menší stavby, deponie a záhonky, které mohou být zdrojem invazních druhů (např. celík v údolí Břesnice). Nejzávažnější je ovšem dlouhodobý vliv na okolní prostředí. Výrazně se zvýšila cykloturistika, koncentrovaná na cyklostezky a cyklotrasy v údolí Berounky a Kačáku, ale pronikající i do center rezervací. S rozvojem terénní cykloturistiky (a mountain bikingu – MTB) dochází k častějšímu využívání stezek primárně určených pouze pro pěší a svým charakterem nevhodným pro jízdu na kole (např. stezka na skálu ve Sv. Janu pod Skalou, stezka přes Bubovické vodopády). Vzhledem k charakteru terénu v Českém krasu je vliv cyklistů na fyzický stav stezek poměrně malý. Na mnoha místech úzkých stezek však dochází k nežádoucímu rozšiřování stezky a ke vzniku paralelních pěšin a zkratek a tím k poškozování kořenů stromů, a narušování půdního pokryvu i travního drnu. Jízda na koni (hipoturistika) má podobný vliv na stav stezek jako cykloturistika, ale poškozování pěšin je mnohem silnější. Jezdci na některých místech vjíždějí mimo cesty, a projíždějí terénem bez ohledu na škody. Intenzita horolezectví je dlouhodobě na stabilní úrovni. Je provozováno hlavně u Srbska (skály Na Bříči, Plotna) a v lomu Alkazar a v menší míře i v údolí Kačáku (Dušičková stěna), s časovým omezením od července do prosince pak i na Šanově koutě, Svatojánské skále a v Solvayových lomech. Vymezením horolezeckých tras a časovým omezením je vliv na předměty ochrany minimalizován. Muzeum těžby a dopravy vápence společnosti Barbora v Solvayových lomech je rozloženo na území a v objektech bývalých lomů na Parapleti. Negativní vlivy spojené se zvýšenou návštěvností jsou minimalizovány striktními podmínkami stanovenými ve výjimce, která je pro provoz tohoto zařízení v NPR nutná. Na málo přístupných půdách kláštera ve Svatém Janu pod Skalou a hradu Karlštejn a v jeho sklepení se vyskytují letní (tzv. mateřské) kolonie letounů. Při běžném provozu k negativnímu ovlivnění PO nedochází. Celkově lze říci, že k poškození biotopů provozováním rekreačních a sportovních činností dochází mnohem častěji v lese a na okrajích lesa, ale negativní vlivy na travní porosty a bezlesí jsou významnější, vzhledem k menšímu zastoupení těchto biotopů. Těžba nerostných surovin Vzhledem k výskytu kvalitního vápence se v území mezi Prahou a Berounem vápenec dobýval minimálně od středověku. Vápenec se používal jednak ke stavebním účelům, ale i pro místní obyvatele, kteří si v případě potřeby pálili vápno. K největšímu rozmachu těžby došlo v novodobé historii na přelomu 19. a 20. století. S rozvojem průmyslu těžba vápence stoupala, přecházelo se z malovýroby na velkovýrobu a vznikaly svahové nebo jámové lomy. Železná ruda, která se těžila na Rokycansku a na Berounsku, se začala zpracovávat ve velkém, ve vysokých pecích. Vápenec se v pecích používal jako struskotvorná přísada, vázaly se na něj nečistoty v rudě. Železné rudy se v Barrandienu přestaly těžit v 60. letech 20. století. S tím souviselo také zavírání vápencových lomů. V dnešní době se tedy na území mezi Prahou a Berounem nachází několik desítek starých opuštěných lomů. Součástí některých lomů jsou původní lomové štoly, které dlouhodobě využívají netopýři pro zimování (lom Alkazar, lom Malá Amerika). V minulosti docházelo zejména v oblasti lomů Malé Ameriky a lomu Alkazar k rušení zimujících netopýrů vlivem trampingu a rozdělávání ohňů. V současnosti jsou vstupy do nejrozsáhlejších štol uzavřeny průletovými uzamykatelnými mřížemi (okna do Malé Ameriky). V lomu Alkazar jsou letouny využívány 3 štoly, jejichž výška a rozlehlost umožňuje letounům nerušené zimování i při běžném turistickém ruchu. Od roku 1972 se v podzemních prostorách této oblasti provádí zimní sčítání netopýrů, které se v posledních letech zaměřuje i na výskyt plísňového onemocnění netopýrů (WNS). V minulosti (od dob Keltů až po 14. století) se na řadě míst mezi Vltavou a Berounkou, a také na Tetínsku, rýžovalo zlato. Zdrojem zlata byly terciérní zlatonosné říční a jezerní sedimenty transportované a akumulované spodnomiocénním tokem z území jílovského zlatonosného revíru. Po rýžování zlata jsou dodnes viditelné stopy (pozůstatky těžebních rýh a dobývek) v Kodském polesí. Terciérní štěrkopísky byly v novodobé historii místně těženy v drobných jamách pro stavební potřeby okolních obcí. V souvislosti s těžbou vápence se na území EVL (Solvayovy lomy, Malá Amerika) vyskytuje i několik opuštěných úložných míst těžebního odpadu. Do sv. části EVL zasahuje svým nejzápadnějším výběžkem 2 těžený dobývací prostor Kozolupy - Čeřinka (ID 60 174), stanovený v roce 1985 na ploše 0,8 km . V bezprostřední blízkosti EVL se v tomto dobývacím prostoru nachází činný lom „Čeřinka“ a do území zasahuje část těžební jámy, ve které probíhá rekultivace. Těžební činnost se postupně vzdaluje od hranice EVL a nevytváří její přímé ohrožení. Svými nejzápadnějšími částmi do území zasahují dvě chráněná ložisková území. Jde o chráněné ložiskové území Kozolupy (ID 06530200), které překrývá dobývací prostor Kozolupy – Čeřinka a chráněné ložiskové území Mořina (ID 06540000). Na území EVL leží výhradní ložisko Mořina (ID 3065400), které se skládá ze tří dílčích částí. První výhradní ložisko Mořina (ID 306540001) se nachází 150 m sv. od kóty
Vysoká hora (421 m n. m.) na ploše 1 ha. Druhé výhradní ložisko Mořina (ID 306540002) se nachází 200 m jz. od lomu Malá Amerika na ploše 0,4 ha. Třetí výhradní ložisko Mořina (ID 306540003) v podstatě zaujímá území opuštěného vápencového lomu Malá Amerika na ploše 1 ha. Na území EVL dále leží nejzápadnější část výhradního ložiska Mořina – Kamenný vrch (ID 3065500) na ploše cca 0,3 ha. S výskytem starých i nových lomů úzce souvisí stav bezlesých biotopů a společenstev (předměty ochrany 40A0*, 5130, 6110*, 6190, 6210, 6210*, 8160*, 8210 a lokality druhů včelník rakouský a přástevník kostivalový), pro které jsou při správném přístupu lomy zdrojem náhradních stanovišť. Z pohledu ochrany přírody a krajiny tak lze existenci lomů hodnotit negativně i pozitivně. Z krajinářského hlediska jsou moderní rozsáhlejší lomy narušením krajinného rázu, na rozdíl od starých zarůstajících lomů, které často působí spíš malebně. Biodiverzita v dnešním pojetí zřejmě tehdy příliš ovlivněna nebyla, neboť biotopy obdobných suchých až skalních trávníků byly v okolním Českém krasu běžné. Pozitivní náhled tedy lomy získávají jako potenciální náhradní stanoviště druhů vázaných na raná sukcesní stádia původně zemědělského a lesnického původu, tedy vzniklá polním hospodařením na půdě dočasně ležící ladem, pastvou či pařezením v nízkých a středních lesích. Při řízené sanaci a rekultivaci je možné získat vhodná stanoviště skalních výchozů, sutí a suchých trávníků, které zejména při blízkosti původního stanoviště poměrně rychle získávají cílovou druhovou skladbu. Negativní je v každém případě zavážení lomů, a to i inertní stavební sutí či zeminou, zvláště při následné introdukci invazních druhů rostlin. Z jiné strany na tyto předměty ochrany působila i změna tradičních způsobů hospodaření, která se zde v minulosti odehrála. Ve druhé polovině 20. století postupně ustalo tradiční obhospodařování (pařezení, kosení luk, pastva xerotermních trávníků) a xerotermní trávníky a skalní stepi začaly zarůstat. Dosavadní obhospodařování zde totiž blokovalo přirozenou sekundární sukcesi, kdy se na lokalitách jednak hromadí stařina a biomasa a mění se živinové poměry, jednak se úspěšně uchycují a přežívají nálety expanzivních druhů dřevin. Tyto procesy pravděpodobně zejména ve 2. polovině 20. století urychlil zvýšený přísun živin, mimo jiné i depozice NOx. Relativní význam jednotlivých procesů se může lišit na konkrétních lokalitách, všechny však působí stejným směrem. Zarůstání otevřených stanovišť stále hrozí a je tak hlavním negativním vlivem na tuto skupinu předmětů ochrany. Nelze však vyřešit jednorázovým zásahem. Při nedostatečném pravidelném managementu může dojít k zastínění a potlačování konkurenčně slabších druhů rostlin včetně včelníku rakouského. Kromě pokračujícího zarůstání jednotlivých stanovišť přinesly změny hospodaření i celkovou změnu rozložení stanovišť v krajině. Postupný zánik jemné mozaiky bezlesí skalních výchozů a suchých trávníků, křovin a světlých vypásaných lesů ohrožuje nejen biotopy, ale i druhy vázané na tento typ krajiny (např. přástevník kostivalový). Tyto probíhající procesy jsou nahrazovány vhodným managementem (kosení travin a prořezávání náletových dřevin). Od roku 2005 jsou zde suché trávníky na vhodných lokalitách spásány intenzivní rotační pastvou smíšeným stádem ovcí a koz. Pastva zlepšuje stav suchých trávníků, potlačuje křoviny a dominantní druhy travin. Aby pastvou nebyly velkoplošně likvidovány potravní zdroje či přímo populace bezobratlých, především hmyzu (přástevník kostivalový), jsou při pastvě ponechávány nepasené plochy v různých sukcesních i fenologických fázích. Obdobně není vhodné přepásat lokality včelníku rakouského, a proto na těchto lokalitách probíhá jen vyřezávání náletových dřevin. Populace včelníku rakouského byla v minulosti na několika lokalitách posilována vysazováním napěstovaných jedinců. Využívání jeskyní Na území EVL Karlštejn – Koda je dnes registrováno téměř 400 jeskyní. Speleologický výzkum a průzkum v této oblasti je prováděn několika základními organizacemi České speleologické společnosti (1-01 Tetín, 1-05 Geospeleos, 1-06 Speologický klub Praha a 1-11 Barrandien) nejméně od roku 1975. Činnost jeskyňářských skupin je zaměřena nejen na výzkum, evidenci a dokumentaci krasových jeskyní, ale i studium mikroklimatu a dynamiky jeskynní atmosféry, studium a dokumentaci minerálních i biogenních výplní jeskyní i podmínek geneze krasových jevů obecně. Veškerá speleologická aktivita zdejších jeskyňářů a jejich profesionálních partnerů a její výsledky jsou významným příspěvkem pro poznání a evidenci přírodního prostředí EVL Karlštejn - Koda i jednotlivých maloplošných zvláště chráněných území. Tato aktivita je prováděna na podkladě příslušných výjimek a souhlasů Správy CHKO Český kras, které případné negativní vlivy na předměty ochrany (8310, netopýr velký a netopýr černý) minimalizují. Souběžně se speleologickým průzkumem (a často i ve spolupráci) probíhá v řadě jeskyní také archeologický průzkum. Mezi nejznámější jeskynní archeologické lokality patří Krápníková jeskyně v Šanově koutě, jeskyně Martina, jeskyně Na Průchodě a Turské Maštale. S ohledem na významnost některých jeskyní nebo i jejich potenciální nebezpečnost, byla v minulosti řada jeskyní uzavřena. U jeskyní, které nejsou významným zimovištěm netopýrů, se osvědčily plné uzávěry a v opačném případě plné uzávěry s vletovým otvorem pro netopýry. Podrobný přehled zabezpečených jeskyní viz kapitola 3.1. Zemědělské hospodaření Zemědělské hospodaření na území EVL Karlštejn – Koda není intenzivní a dotýká se jen malého podílu na jejím území. Hospodářský význam zemědělské půdy je zde malý. Výjimkou je lokalita Šanův kout, kde se nachází jediné větší seskupení zemědělské půdy včetně půdy využívané jako orná (17,25 ha), jedná se o pozemky roztříštěné, špatně přístupné, vzdálené od centra nebo málo bonitní. Většina ploch je v současnosti zatravněna. Ani na skalních a suchých trávnících, které jsou v EVL předmětem ochrany intenzivní zemědělská činnost
neprobíhá, čímž ani nedochází k negativnímu ovlivnění. Na území EVL není a ani v minulosti nebyl umístěn žádný objekt provozu živočišné výroby. Zvláštností je vinice Staré vrše na svahu mezi Karlštejnem a Srbskem. Vzhledem k jejímu historickému původu a zejména s přihlédnutím ke skutečnosti, že je zde umístěna genová banka odrůd vinné révy, je tato vinice zachována a udržována ve stávajícím rozsahu. Její charakter rozvolněného a pestrého stanoviště, je významným prvkem v krajině, který v mozaice se suchými trávníky funguje jako další vhodné stanoviště pro některé předměty ochrany (přástevník kostivalový). Lesní hospodářství Z historických průzkumů je v lesích doložena pastva dobytka, polaření a různé způsoby umělé obnovy a zakládání porostů včetně dovozu osiva. Lesy v okolí Karlštejna jsou obhospodařovány několik staletí a hospodaření v nich mělo rozhodující vliv na jejich současný charakter. Díky běžné pastvě dobytka a ovcí v lese byly lesní porosty značně proředěné a obhospodařovaly se jako lesy výmladkové s nízkým obmýtím. Výše obmýtí se pohybovala od 25 (výjimečně i 12) do 40 let. V lesích byly zastoupeny hlavně HB, DBZ, LP a BR, na severních expozicích dále BK a na jižních expozicích BO. V polovině 19. století se začalo přecházet na některých lokalitách na pěstování lesa vysokého. Přitom se využívalo polaření a do porostů byl zaváděn MD a BOC. Koncem století byl pro zvýšení výnosů zaváděn ve zvýšené míře do porostů SM. Pastva v lese v minulosti jistě ovlivnila současné druhové složení porostů, zejména však společně s hrabáním steliva a výše uvedeným výmladkovým hospodařením znamenala intenzivní a pravidelné odnímání biomasy z porostů. Současný stav, kdy tato biomasa z větší části v porostech zůstává, samozřejmě mění živinové poměry na stanovišti. Na tuto skutečnost bývá někdy kladen větší důraz a bývá považován za významnější než depozice sloučenin působená spadem a kyselými dešti. V současných porostech je stále zastoupen SM, BOC, MD a AK obecně tedy dřeviny, které jsou v této oblasti geograficky nepůvodní. Z pohledu ochrany přírody jsou tyto dřeviny a jejich porosty v současné době nežádoucí. Na intenzivní výmladkové hospodaření v porostech v minulosti (bylo opuštěno v I. polovině 20. století) nelze pohlížet jednostranně. Tyto zásahy přetvářely porosty po stránce jejich druhové, prostorové i věkové struktury. Dlouhodobě uplatňované výmladkové hospodaření vedlo ke změně druhové skladby ve prospěch dobře zmlazujících dřevin, zejména HB a DBZ na úkor jiných – BK či javorů; Právě tento způsob hospodaření ale zaručoval zachování některých cenných rostlinných i živočišných druhů či společenstev. Krátké obmýtí a tudíž časté vnášení „světlé“ fáze lesa mělo za důsledek, že v lesních porostech prosperovaly teplo a světlomilné druhy rostlin i živočichů. Za negativní ovlivnění porostů v minulosti či současnosti ze strany člověka, myšleno z pohledu jejich dopadu na předmět ochrany, lze považovat nejen jistou formu hospodaření (zejména přeměny na porosty tvořené geograficky nepůvodními dřevinami), ale také dnešní vyloučení tradiční formy hospodaření (lesní porosty obhospodařované jako nízký nebo střední les). Tyto vlivy se přímo týkají všech lesních předmětů ochrany, bučin, dubohabřin, doubrav i suťových lesů (91H0*, 91I0*, 9170, 9180* a 9150). Změny stromového patra pak přeneseně ovlivňují i přítomná pěnovcová prameniště (7220), změnou charakteru opadu, vodního režimu a návazného složení podrostu. Zvýšený zápoj stromového i bylinného patra způsobený absencí tradičního hospodaření má rovněž negativní vliv na zvonovec liliolistý, který preferuje světlé rozvolněné lesy a lesní okraje. Probíhající management reflektuje předpokládané nároky druhu, který byl již v dřívějších dobách na svých lokalitách ohrazován proti okusu zvěří a byly vysekávány okolní dřeviny a bylinný kryt. Periodicky docházelo k výsevům semen, či výsadbám vypěstovaných sazenic. V současnosti je připravován záchranný program, v rámci kterého jsou místní populace zvonovce udržovány v kulturách. Dvě ze současných mikrolokalit jsou ohrazeny oplocenkou proti okusu zvěří, na nejbohatší lokalitě je pravidelně v červnu či červenci s ohledem na rostliny odstraňována okolní biomasa. Nedostatek starých stromů se nepříznivě odráží ve stavu populací roháče obecného, to ale není případ EVL Karlštejn – Koda, kde je takových stromů dostatek. Myslivost Území se nachází v honitbě č. CZ2102101031 Koněprusy - Bítov, CZ2102106047 Tetín – Koda, CZ2102101035 Strážiště – Korno, CZ2102101048 Srbsko, CZ2102210014 Karlštejn, CZ2102110036 Svatý Jan. Výkon práva myslivosti nemá na zachování předmětů ochrany podstatný vliv. Vyjma stavu roháče obecného, kterého mohou ovlivnit vysoké stavy černé zvěře (rytí a hledání potravy kolem kořenů rozpadajících se pařezů a starých stromů). Vodní prostředí Řeka Berounka sice v samotném území EVL Karlštejn - Koda není přehrazena žádným vodním stupněm (jezem), ale ve vzdálenosti 1 – 2 km od hranice EVL po proudu i proti proudu přehražena je. Tím dochází k zabraňování přirozené geomorfologické modelaci údolní nivy, tj. samovolnému umisťování sedimentů. Při větších povodních, které nejsou v posledních dobách vzácností je i Berounka vybřežována ze svého koryta, což má pro předmět ochrany (3270 - Bahnité břehy řek s vegetací svazů Chenopodim rubri p.p. a Bidention p.p.) příznivý vliv, i když to s sebou nese i částečnou ruderalizaci okolní vegetace. V břehových porostech podél toků se místy šíří netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera), rostliny rodu křídlatka (Reynoutria sp.) a slunečnice
topinambur (Helianthus tuberosus). Tyto invazní rostliny postupně expandují a zarůstají především břehy na slunnějších lokalitách a degradují stanoviště bahnitých říčních náplavů. V rámci správy vodního toku jsou prováděny pravidelné probírky dřevin v břehové čáře toku. Tyto výběrové prořezávky dřevin však vzhledem ke svým objemům nepůsobí negativně. Porosty makrofytní vegetace vodních toků (3260) pro svou existenci nevyžadují žádný zvláštní ochranářský management, proto není prováděn. Berounka je s oblibou využívána pro individuální vodáckou turistiku. Říčka Loděnice (Kačák) je sjížděna sportovními vodáky jen výjimečně při jarním vysokém stavu vody. Valná většina vodáků využívá kempy v Srbsku a Karlštejně, výjimečně někteří přenocují v lomu Alkazar, kde při vyloďování a krátkodobém táboření (bivakování) na spodní etáži nedochází k výraznějšímu vlivu na předměty ochrany. Významný vliv na oba říční předměty ochrany by mohlo mít plánované splavnění Berounky a technická opatření toto splavnění umožňující. Další možné negativní vlivy Zimní údržba silnic procházejících EVL nevhodnými materiály (byla používána struska) při splachování do okolí narušuje zejména biotopy teplých strání nad údolím Kačáku. Místy se na okrajích EVL, kolem silnic procházejících EVL a v okolí sídelních útvarů objevují černé skládky zejména komunálního odpadu, výkopového materiálu a stavební suti. Při hranicích EVL je zvýšená snaha o výstavbu rodinných domků či chat, změnu kultury na stavební parcelu či rekonstrukci stávajících objektů s jejich rozšiřováním (např. Záhrabská). Vzhledem ke zvýšené srážkové činnosti a předpokládanému zvýšení četnosti povodňových stavů na Berounce nelze vyloučit natlačení poříčních vod krasovými cestami do úložiště Alkazar a případně tvoření vodných výluhů uloženého nízkoradioaktivního materiálu.
2.6 Související platné dokumenty ve vztahu k předmětům ochrany dle speciálních zákonů Plány péče Název ZCHÚ: CHKO Český kras Autor: Správa CHKO Český kras Schválil: MŽP Datum schválení: 14. 10. 2010 Platnost od-do: 1. 1. 2010 - 31. 12. 2019 Název ZCHÚ: NPR Karlštejn Autor: Správa CHKO Český kras Schválil: MŽP Datum schválení: 18. 7. 2006 Platnost od-do: 1. 1. 2006 - 31. 12. 2015 Název ZCHÚ: NPR Koda Autor: Správa CHKO Český kras Schválil: MŽP Datum schválení: 15. 2. 2013 Platnost od-do: 1. 1. 2013 - 31. 12. 2017 Název ZCHÚ: PR Tetínské skály Autor: Správa CHKO Český kras Schválil: MŽP Datum schválení: 13. 3. 2014 Platnost od-do: 1. 1. 2013 - 31. 12. 2026 Lesní hospodářské plány / lesní hospodářské osnovy Typ dokumentu: LHO Přírodní lesní oblast: 8 Křivoklátsko a Český kras, podoblast 8b - Český kras Lesní hospodářský celek / zařizovací obvod: 112 801 LHO Beroun, z.o. Nižbor Výměra LHC / zařizovací obvod v EVL (ha): 204,49 Období platnosti LHP (LHO): 1. 1. 2008 - 1. 1. 2017 Organizace lesního hospodářství: soukromí vlastníci Nižší organizační jednotka: Typ dokumentu: LHP Přírodní lesní oblast: 8 Křivoklátsko a Český kras, podoblast 8b - Český kras
Lesní hospodářský celek / zařizovací obvod: 112 303 Tetín - Koda Výměra LHC / zařizovací obvod v EVL (ha): 371,67 Období platnosti LHP (LHO): 1. 1. 2008 - 1. 1. 2017 Organizace lesního hospodářství: Velkostatek Tetín Nižší organizační jednotka: Typ dokumentu: LHP Přírodní lesní oblast: 8 Křivoklátsko a Český kras, podoblast 8b - Český kras Lesní hospodářský celek /zařizovací obvod: 820 202 Agentura ochrany přírody a krajiny - Středočeský kraj II Výměra LHC / zařizovací obvod v EVL (ha): 0,64 Období platnosti LHP (LHO): 1. 1. 2014 - 1. 1. 2023 Organizace lesního hospodářství: Nižší organizační jednotka: Typ dokumentu: LHP Přírodní lesní oblast: 8 Křivoklátsko a Český kras, podoblast 8b - Český kras Lesní hospodářský celek / zařizovací obvod: 112 404 Obecní lesy Srbsko Výměra LHC / zařizovací obvod v EVL (ha): 47,25 Období platnosti LHP (LHO): 1. 1. 2008 - 1. 1. 2017 Organizace lesního hospodářství: Obec Srbsko Nižší organizační jednotka: Typ dokumentu: LHP Přírodní lesní oblast: 8 Křivoklátsko a Český kras, podoblast 8b - Český kras Lesní hospodářský celek / zařizovací obvod: 112 000 LHO Beroun, z.o. Nižbor Výměra LHC / zařizovací obvod v EVL (ha): 1289,51 Období platnosti LHP (LHO): 1. 1. 2008 - 1. 1. 2017 Organizace lesního hospodářství: LČR, s.p., Lesní správa Nižbor Nižší organizační jednotka: revír 01 Karlštejn revír 05 Chrustenice revír Koněprusy Typ dokumentu: LHP Přírodní lesní oblast: 8 Křivoklátsko a Český kras, podoblast 8b - Český kras Lesní hospodářský celek / zařizovací obvod: 820 201 Agentura ochrany přírody a krajiny - Středočeský kraj Výměra LHC / zařizovací obvod v EVL (ha): 125,7 Období platnosti LHP (LHO): 1. 1. 2006 - 1. 1. 2015 Organizace lesního hospodářství: Nižší organizační jednotka:
Další dokumenty Název: Dohoda o způsobu hospodaření a péče o pozemky 117/4 a 137/3 v k.ú. Bubovice Platnost od: 1. 11. 2011 Poznámka: Smlouva je uzavřena na dobu neurčitou Název: Dohoda podle § 68, zákona 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny mezi LČR, s.p. a Správou CHKO Český kras o ponechání lesů samovolnému vývoji Platnost od: 20. 9. 2004 Poznámka: Smlouva je uzavřena na dobu neurčitou Název: Opatření obecné povahy Platnost od: 5. 9. 2008 Poznámka: Územní plán Koněprusy Název: Opatření obecné povahy Platnost od: 24. 10. 2010 Poznámka: Územní plán Srbsko č. 1/2010 Název: Rozhodnutí KUSK Platnost od-do: 18. 6. 2010 - 31. 12. 2015 Poznámka: Rozhodnutí KUSK č.j. 057223/2010/KUSK/2 o stanovení opatření podle § 36 odst.1 lesního zákona ve prospěch účelového hospodaření v lesích zvláštního určení ze dne 18. června 2010 Název: Rozhodnutí KSK Platnost od-do: 5. 9. 2008 - 31. 12. 2017 Poznámka: Rozhodnutí KUSK č.j. 73359/2008/KUSK/2 OŽP/Vo o stanovení opatření podle § 36 odst.1 lesního zákona ve prospěch účelového hospodaření v lesích zvláštního určení ze dne 5. září 2008
Název: Rozhodnutí KUSK Platnost od-do: 4. 6. 2010 - 31. 12. 2017 Poznámka: Rozhodnutí KUSK č.j. 064621/2010/KUSK/2 o stanovení opatření podle § 36 odst.1 lesního zákona ve prospěch účelového hospodaření v lesích zvláštního určení ze dne 17. května 2010 Název: Rozhodnutí KUSK Platnost od-do: 10. 6. 2010 - 31. 12. 2015 Poznámka: Rozhodnutí KUSK č.j. 067505/2010/KUSK/2 o stanovení opatření podle § 36 odst.1 lesního zákona ve prospěch účelového hospodaření v lesích zvláštního určení ze dne 10. června 2010 Název: Rozhodnutí KUSK Platnost od: 31. 3. 2009 Poznámka: Rozhodnutí KUSK č.j. 37422/2009/KUSK/OŽP/SM/3 o stanovení opatření podle § 36 odst.1 lesního zákona ve prospěch účelového hospodaření v lesích zvláštního určení ze dne 31. března 2009 Název: Rozhodnutí o schválení zásob KKZU Platnost: Poznámka: usnesení KKZ ze dne 14.3.1955 č.j. 155/120f – 05/22-55, 05/20-56 ze dne 28.2.1956 a č.j. 05/110 ze dne 21.9.1959 a dále usnesení KHZ při GŘ RDMZ byly zrušeny a nahrazeny výpočtem zásob Kozolupy – Čeřinka č.ú. 010793 z r.1994 s doplňkem č. l z r. 1999. Název: Rozhodnutí OBÚ v Kladně Platnost od: 4. 3. 1991 Poznámka: Stanovilo Chráněné ložiskové území Kozolupy (č. 06530200), zn. 3001/90/460.2/Ha/Ka Název: Rozhodnutí Ministerstva hutního průmyslu a rudných dolů Platnost od: 21. 10. 1963 Poznámka: Dobývací prostor Kozolupy - Čeřinka (č. 60174) byl stanoven č.j. MHD-DP 95. Dobývací prostor u SBS zaevidován v knize DP díl 6 folio 174. Název: Smlouva o monitoringu území ponechaných samovolnému vývoji uzavřená mezi LČR a Správou ochrany přírody Platnost od: 29. 11. 2004 Poznámka: Smlouva je uzavřena na dobu neurčitou Název: Usnesení zastupitelstva obce Svatý Jan pod Skalou Platnost od: 1. 5. 2014 Poznámka: Územní plán Svatý Jan pod Skalou vydaný usnesením zastupitelstva obce č. 04/17/2010-2014 Název: Vyhláška obce Beroun Platnost od: 19. 10. 2001 Poznámka: Územní plán města Beroun, Změna č. 01 vydána vyhláškou obce č. 4/2005 s účinností ode dne 31.3.2005, Změna č. 02 vydána jako opatření obecné povahy s účinností od 26.6.2008, Změna č. 03 vydána jako opatření obecné povahy usnesením č. 7/2009/II/5 s účinností od 6.1.2010 Název: Vyhláška obce Hlásná Třebaň Platnost od: 15. 7. 2005 Poznámka: Územní plán obce , Změna č. 01 územního plánu obce Hlásná Třebaň (s účinností od 3.7.2010) Název: Vyhláška obce Karlštejn Platnost od: 23. 10. 2005 Poznámka: Územní plán obce Karlštejn, Změna č. 1 vydaná usnesením zastupitelstva obce č.15/20109 s účinností od 7.2.2009) Název: Vyhláška obce Měňany Platnost od: 22. 4. 2003 Poznámka: Územní plán obce Měňany Název: Vyhláška obce Mořina Platnost od: 6. 5. 2000 Poznámka: Územní plán obce Mořina Název: Vyhláška obce Vráž Platnost od: 3. 1. 2011 Poznámka: Územní plán Vráž Název: Zásady územního rozvoje Středočeského kraje Platnost od: 22. 2. 2012 Poznámka: vydány rozhodnutím o vydání ZÚR Zastupitelstvem kraje, usn. č. 4-20/2011/ZK Název: Změna rozhodnutí Federálního ministerstva hutnictví a těžkého strojírenství
Platnost od: 13. 5. 1985 Poznámka: Dobývací prostor Kozolupy - Čeřinka, změna rozhodnutí č.j. FMHTS/RBMZ – DP 95.
3. Péče o EVL 3.1 Popis optimálního způsobu péče o předměty ochrany Péče o nelesní stanoviště: Pro udržení a zlepšení kvality suchých a skalních trávníků (stanoviště 5130, 6110*, 6190, 6210, a 6210*) je potřebná pastva ovcí a koz, a to každoročně, nebo alespoň jednou za 2 roky (v případě extrémních stanovišť je možné interval prodloužit na 1 x za 3 roky). V případě absence pastvy je možné provozovat náhradní péči o suché trávníky pomocí kosení křovinořezem či sekačkou. Pro pastvu i kosení je vhodný termín prvního zásahu od května do července (v případě výskytu cílových druhů, kvetoucích od druhé poloviny května, které by byly managementem poškozeny, nejdéle do poloviny května), případný druhý zásah pak od první poloviny srpna. Načasování managementu je nicméně potřeba vždy individuálně zhodnotit podle výskytu jednotlivých zájmových druhů na lokalitě. Je třeba též ponechávat nepokosené ostrůvky či pásy na 1/3 celkové plochy suchých trávníků pro dokončení vývoje hmyzu a dozrání semen rostlin. Při kosení po dozrání semen zájmových druhů je vhodné nechat pokosenou biomasu uschnout na lokalitě, aby mohlo dojít k vysemenění. Nepokosené pásy je třeba při každém kosení ponechávat na jiném místě, aby nedocházelo k hromadění stařiny v místě nepokosených pásů (platí i pro pastvu). Také je třeba respektovat hnízdní dobu ptáků, především v křovinatých místech kosit jen od konce srpna do konce září. Dále je třeba prořezávání křovin a postupné odstraňování borovice černé, která se z plodných stromů zmlazuje na skalních stěnách lomů. Obdobná péče odstraňování především borovice černé platí i pro skalní stěny (stanoviště 40A0*, 8160*, 8210), kde samozřejmě pastva nebo kosení nepřichází v úvahu. Na většině lokalit včelníku rakouského (Dracocephalum austriacum) je nutné odstraňování náletu dřevin (hlavně jasan (Fraxinus excelsior), svída krvavá (Cornus sanguinea) aj.), na zastíněných lokalitách v blízkosti lesa je třeba občasně prořezat lesní porosty v okolí lokalit výskytu. Na vybraných lokalitách druhu je možné pokračovat v posilování populací vysazováním napěstovaných jedinců. Není žádoucí zvyšování návštěvnosti a zpřístupňování lokalit včelníku, naopak je třeba posílit osvětu a informovat návštěvníky lokality EVL Karlštejn Koda o tom, že návštěva míst nepřístupných veřejnosti by mohla květenu poškodit. Na velmi exponovaných lokalitách je v době květu a tvorby semen třeba zvýšeného dohledu. Pro přástevníka kostivalového (Callimorpha quadripunctaria) je v území EVL Karlštejn – Koda dostatečné množství živných rostlin a vyhovující je i krajinná struktura oblasti. Zásluhou toho se vyskytuje roztroušeně po celé ploše bezlesí. V území je tedy vhodné nadále udržovat suché a skalní trávníky a rozvolněné křoviny prořezávkou náletových dřevin a mozaikovitou pastvou (vždy s ponecháním různých sukcesních i fenologických fází a se zachováním lemů a nepokosených pásů), která probíhá v rámci managementu bezlesých stanovišť. Při péči o biotopy vázané na vodní toky (stanoviště 3260, 3270) je třeba dbát na údržbu přirozeného vodního režimu a zabránit výrazným technologickým zásahům do cílových stanovišť. Zejména se jedná o nevhodné úpravy vodního koryta, bagrování a zpevňování břehů. Pro ochranu vegetace vodních makrofyt je důležité udržení současného přírodě blízkého charakteru toku a kvalitu vody (tzn. dodržet stávající limity dobrého ekologického stavu). Je vhodné předejít zásahům do charakteru dna či profilu koryta nevhodnými technickými zásahy (např. prohlubování koryta, bagrování náplavů, opevňování břehů), jejichž návrhy se pravidelně objevují po každém povodňovém stavu.
Péče o lesní stanoviště: V lesních porostech je třeba hospodařit maloplošně s využitím stanovištně odpovídajících druhů dřevin. Na vhodných plochách udržovat nebo obnovovat střední tvar lesa ponecháním vhodných výstavků (zejména dub zimní (Quercus petraea), další vhodnou dřevinou je jeřáb břek (Sorbus torminalis)), a to vždy se souhlasem vlastníka. Akát je možné nechat bez zásahu na dožití v případě zapojených porostů, které nedovolí jeho šíření ani semeny, ani výmladky, především na blízké otevřené plochy trávníků či pasek. Podrobnější informace jsou uvedeny v Rámcové směrnici pro lesní stanoviště přílohy 6.4. Tam, kde rámcová směrnice uvádí ponechání části dřevní hmoty přirozenému rozpadu, nebude tato hmota situována do vzdálenosti menší než jedné výšky stromu od cest, stezek, nadzemních produktovodů, objektů a staveb. Objem ponechané dřevní hmoty a její umístění bude předem řešeno s vlastníkem dotčených pozemků (lesů). Na místech s výskytem lesních pěnovcových pramenišť (stanoviště 7220*) je zapotřebí v okolí pramenišť zachovat alespoň částečně druhové složení porostu odpovídající danému stanovišti, nežádoucí je zakládání a udržování smrkových monokultur. Na prameništích je nevhodná holosečná těžba způsobující odstínění a ukládání potěžebního dřevního materiálu, přinášející živiny. V širším okolí je třeba zachovávat vyhovující vodní režim a zabránit eutrofizaci splachy z polí.
Na místech výskytu zvonovce liliolistého (Adenophora liliifolia) je potřeba periodicky prosvětlovat okolní porosty, aby bylo dosaženo optimálního oslunění, odstraňovat dřeviny v podrostu a travní porosty nadále kosit. Je třeba provádět podrobný monitoring, zaměřený na sledování dynamiky populace v závislosti na prováděných ochranných opatřeních. Vhodné by bylo vypracovat záchranný program a pokusit se výsadbou o zvýšení počtu lokalit. Pro podporu roháče obecného (Lucanus cervus) je třeba po dohodě s vlastníky označit a ponechat na dožití vhodné stromy (dub, buk) v lesních porostech, ale i některé staré stromy rostoucí mimo les (známý je i vývoj larev na vrbách a uváděn je i na ovocných stromech). V listnatých lesích je potřeba zachovávat kontinuitu pěstování vhodných druhů dřevin a ponechávat větší část pařezů a vybrané staré stromy (včetně stromů mrtvých a umírajících) do rozpadu. Při výběru musí být zohledněno bezpečnostní riziko (neponechávat nebezpečné odumírající stromy podél cest). Na kopci Doutnáči je vyhlášena bezzásahová zóna s cílem ponechání stromů k přirozenému rozpadu, která poskytuje roháčům také vhodné podmínky pro jejich zachování. Pro podporu přástevníka kostivalového (Callimorpha quadripunctaria) je vhodné prořezáváním křovinného patra propojit lesostepní ostrůvky a tím vytvářet mozaikovitou strukturu především výslunných lesních porostů. Vhodná je i výše zmíněná obnova hospodářského tvaru středního lesa. S ohledem na výskyt přástevníka kostivalového a roháče obecného je vhodné na území EVL vyloučit plošnou aplikaci biocidů.
Péče o jeskyně (stanoviště 8310) a netopýry: Většina jeskyní v EVL Karlštejn – Koda jsou drobné jeskyně, u kterých se v závislosti na jejich velikosti nevytvořilo stabilní mikroklima a vzhledem k jejich velikosti a nenápadnosti je také není nutné uzavírat. Významné jeskyně na území EVL, u kterých bylo třeba zabránit vstupu nepovolaných osob, již byly zabezpečeny: Uzavřené klimaticky statické jeskyně bez vletového otvoru jsou: Bišilu, jeskyně Martina, Vodárna, Komora, Petzoldovy jeskyně (Skulina, V suti), Ementál a jeskyně Radvanská, která je druhým vchodem jeskyně Na Javorce. Uzavřené klimaticky statické jeskyně s vletovým otvorem jsou: Tetínská propástka, Terasová, Podtraťová, Augustová, Krápníková v Šanově koutě, Nad Kačákem, Stará Aragonotová, Arnika, Svatého Ivana, Srbské jeskyně (3 vchody), Netopýří jeskyně, Fialová, Palachova propast, Studniční jeskyně, Marie, Dynamitka, Hodinový komín a jeskyně Na Javorce. Stejné opatření proběhlo i u jeskyně Arnoldka (jeskyně s klimatem přechodného typu), která je i významným zimovištěm netopýrů. Hlavní (tzv. horní) vchod je uzavřen plnou uzávěrou s vletovým otvorem, druhý (tzv. spodní) „vchod“ je úzká škvíra o velikosti vletového otvoru. Větší zabezpečené jeskyně (respektive štoly) využívané netopýry k zimování jsou: štoly Malé Ameriky, Jižní kříž, Pustý lom, Arnoldka, Srbské a Netopýří jeskyně a Krápníková jeskyně v Šanově koutě. Výjimkou jsou 3 štoly v lomu Alkazar a propast Amerika II, u kterých se žádné zabezpečení neplánuje. U všech výše zmíněných již hotových uzávěr je třeba provádět jejich pravidelnou kontrolu a na základě aktuálního stavu provést jejich údržbu a případnou opravu. Vzhledem ke skutečnosti, že se EVL Karlštejn – Koda nachází v krasové oblasti s množstvím jeskyní a činných speleologických společností, lze předpokládat objevení nových jeskynních prostor, případně na ně vázaných zimovišť letounů. Tím by mohla vzniknout i nová potřeba uzávěry daného jeskynního prostoru. Klimaticky statické jeskyně bývá vhodné zabezpečit plnou uzávěrou, která udrží její původní klimatický charakter (případně opatřit vletovým otvorem o rozměrech nejméně 40 x 15 cm naležato umožňující migraci letounů). Z důvodu udržení mikroklimatu v jeskyních a zabránění vstupu nepovolaných osob je třeba tyto uzávěry jeskyní a štol pravidelně kontrolovat a udržovat ve funkčním stavu. U jeskyní a štol sloužících jako zimoviště netopýrů je nutné zachovat omezení vstupu veřejnosti pomocí uzávěr vchodů, u kterých je nutné dbát na jejich vhodného provedení (prostupné pro netopýry) a jejich pravidelnou údržbu. Materiál uzamykatelných uzávěr by měl být dostatečně pevný a odolný proti násilnému vniknutí nepovolaných osob a vůči korozi. Optimálním způsobem péče o netopýry je dlouhodobé zachování zimoviště. Pro zabezpečení jejich klidu je nutné pravidelně udržovat zabezpečení vstupů do štol proti průniku nepovolaných osob. Jedná se o maloplošné zásahy, které se provádějí mimo dobu zimování netopýrů. Veškeré lidské aktivity, kromě monitoringu, na zimovištích netopýrů je nutné směrovat na období, kdy se zde netopýři nevyskytují (květen až srpen). Při zimním monitoringu sledovat případný výskyt plísňového onemocnění netopýrů (WNS – White-nose syndrome), které je způsobené patogenem Geomyces destructans. Letní kolonie netopýrů (půda kláštera ve Svatém Janu pod Skalou, hrad Karlštejn) je třeba chránit při případné rekonstrukci staveb. Je třeba vyloučit přestavby půdního prostoru, zvláště ty, které by vedly ke změně
mikroklimatu a omezení prostoru, v němž se netopýři mohou pohybovat. Je tedy především potřeba vyhnout se stavebním úpravám, které by stávající prostor rozdělovaly na několik menších izolovaných prostorů. Nezbytné také je, aby nedošlo k uzavření či zmenšení vletových otvorů. Jelikož všechny cesty, jimiž netopýři do budovy vstupují, nemusí být nutně známy, je vhodné vyhnout se zmenšování či zaslepování všech stávajících otvorů, které na půdu vedou. Při konzervaci trámů je nezbytné používat pouze ty prostředky, které jsou co možná nejméně toxické pro netopýry (kyselina boritá a její soli atd.). Výběr konzervačních prostředků musí podléhat kontrole OOP. Pokud nebude k dispozici stejná střešní krytina, jaká je recentně instalována, je třeba nahrazovat pouze materiálem se stejnými termoizolačními vlastnostmi. Veškeré nutné stavební, montážní i úklidové práce provádět mimo období výskytu netopýrů, tj. od začátku října do konce března. Před i po ukončení stavebních úprav by měla být lokalita zkontrolována odborníkem na netopýry. Nutné je zachovávat stávající charakter vegetace v blízkosti úkrytu (nekácet dřeviny ve větším rozsahu a v dlouhodobém horizontu zajistit jejich postupnou obnovu), která netopýrům pomáhá s navigací do úkrytu. Pokud by v budoucnu došlo ke změně využití půdních prostor, činnostem mimo běžný provoz objektu či technickým úpravám (např. výrazně větší intenzita či způsob nasvícení budovy proti současnému stavu) na lokalitě je opět nutné je provádět po konzultaci s příslušným orgánem ochrany přírody. Trus, který se hromadí pod kolonií, je lépe odklízet každoročně (jednou z možností je položit na podlahu velkou igelitovou fólii a na podzim z ní trus vysypat). Negativní vliv trusu a moči je vhodné řešit ochranou dřevěných částí krovů a stropů fóliemi či upravenými plastovými rourami. V době výskytu je třeba omezit rušení na nezbytné minimum, tedy na monitoring netopýrů a údržbové práce, které nesnesou odklad - pouze však se souhlasem OOP. Další opatření: Prioritou v celé EVL je pokud možno každoroční odstraňování nepůvodních druhů rostlin, zejména v případě nebezpečí šíření. Jedná se především o trnovník akát (Robinia pseudoacacia) a borovici černou (Pinus nigra), rukevník východní (Bunias orientalis), štědřenec odvislý (Laburnum anagyroides), bělotrn kulatohlavý (Echinops sphaerocephalus), lupinu mnoholistou (Lupinus polyphyllus), celík kanadský (Solidago canadensis), celík obrovský (S. gigantea), křídlatky (Reynoutria sp.), slunečnici topinambur (Helianthus tuberosus).
3.2 Navrhovaná opatření Opakovaná opatření Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření
Vhodný interval Kalendář pro management
Poznámka
bez zákresu Likvidace invazních a expanzivních rostlin rozptýlená (nesouvislý porost invazních rostlin - jedinci či skupinky) Invazní druhy 40A0, 5130, 6110, 6190, 6210*, 6210, 8160*, 8210 Likvidace nepůvodních dřevin (především akátu, borovice černé, čimišníku, pámelníku, měchýřníku, štědřence, mahonie), které se často vyskytují v lesních porostech a šíří se i do suchých a skalních trávníků, a dále bylin (především křídlatek, topinamburu, celíků), které se často vyskytují na opuštěných zemědělských pozemcích a na březích vodních toků. U dřevin je nutné (kromě borovic černých) pařezy po vyřezání ošetřit herbicidem proti výmladnosti. Silné stromy (akát) je také možné likvidovat nastojato kroužkováním nebo aplikací herbicidu do vývrtů. V zapojeném lese je nejlepší nechat akát dožít pod zástinem okolních dřevin a do porostu nezasahovat. Drobný nálet (semenáče) a výmladky dřevin je v některých případech vhodné likvidovat opatrným bodovým postřikem herbicidu na list. Byliny lze účinně likvidovat postřikem herbicidu (někdy po předchozím posečení), případně též vytrháváním. Je nutné zabránit vysemenění (likvidací květenství). Nálety dřevin 1 x za 2-3 roky, výmladky dřevin a byliny každoročně až do vyhubení. Výřez dřevin a kroužkování akátů je nejvhodnější provádět v září (od srpna až do počátku října). Postřiky výmladků herbicidem na list je nutné dělat ve vrcholném létě (červenec-srpen). Postřiky porostů bylin herbicidem je nutné provést před květem, tj. u celíků a topinamburu již v červenci, u křídlatky až v srpnu nebo začátkem září.
Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření
Vhodný interval Kalendář pro management Poznámka
Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření
Vhodný interval Kalendář pro management Poznámka
Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření
Vhodný interval Kalendář pro management
Poznámka
Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany
18 - 69 Ruční kosení Kosení 6210*, 6210, Callimorpha quadripunctaria (přástevník kostivalový) 1078 Ruční kosení luk (kosa, křovinořez, případně ručně vedená sekačka, výjimečně malotraktor s žacím zařízením), případně částí pastvin. Na větších plochách by měly být vždy ponechány nepokosené části (cca 1/3) pro ochranu společenstev bezobratlých živočichů a vysemenění rostlin. Pokosenou biomasu usušit na místě a po té odvézt. 1-2 x za rok, minimálně 1 x za 2 roky 1. seč V. - VII.; 2. seč VII. - VIII. (- IX.); s ohledem na kvetení cílových druhů - lokality s výskytem rudohlávku do 15.V. a od 15.VIII. Alternativně nebo doplňkově (náhrada druhé seče) lze použít místo kosení přepásání pozemku stádem ovcí a koz nebo výjimečně skotu.
70 - 186 Extenzívní pastva ovcemi či kozami Pastva 5130, 6110, 6190, 6210*, 6210, Callimorpha quadripunctaria (přástevník kostivalový) 1078 Řízená pastva smíšeným stádem ovcí a koz (výjimečně i skotem). Na větších plochách by měly být vždy ponechány nespasené části (cca 1/3) pro ochranu společenstev bezobratlých živočichů a vysemenění rostlin. 1-2 x za rok, minimálně 1 x za 2 roky květen - září (s ohledem na kvetené cílových druhů na konkrétní lokalitě) Alternativně nebo doplňkově (nedopasky, resp. místa s hustými porosty tvrdých trav, které zvířata při pastvě vynechávají) lze použít místo pastvy kosení ruční mechanizací (křovinořezem, lehkou sekačkou) nebo kosou. Na vhodných lokalitách (větší pozemky mimo extrémní lokality na prudkých nebo skalnatých svazích) je výjimečně možno uvažovat experimentálně i o občasné pastvě skotu (větší rozrušení hustých drnů).
187 – 261, 263 – 329, 340 - 400 Výřez skupin či jednotlivých náletových dřevin a jejich výmladků Výřez náletu 40A0, 5130, 6110, 6190, 6210*, 6210, 8160*, 8210, Callimorpha quadripunctaria (přástevník kostivalový) 1078, Dracocephalum austriacum (včelník rakouský) 1689 Výřez dřevin, především jasanu, trnky, růže, svídy krvavé a ptačího zobu ze suchých a skalních trávníků a skalních spár. Pařezy po dřevinách je třeba důsledně ošetřit nátěrem (nebo aplikací do vývrtů v pařezu) přípravku proti výmladnosti. Větší dřeviny je také možné kroužkovat nebo likvidovat aplikací herbicidu do vývrtů v kmeni. Drobný nálet (semenáče) a zejména výmladky křovin (svída, ptačí zob) je v některých případech vhodné likvidovat opatrným bodovým postřikem herbicidu na list. 1 x za 4-5 let, výmladky expanzivních dřevin (zejména ptačí zob, svída, líska) pak každoročně až do vyhubení. Výřez dřevin a kroužkování je nejvhodnější provádět v září (od srpna až do počátku října). Postřiky výmladků herbicidem na list je nutné dělat ve vrcholném létě (červenec-srpen). Na nelesních biotopech je vhodné ponechávat některé solitérní dřeviny, (jeřáby, hloh, dub atd., včetně odumřelých a část keřů, např. dřín, skalník). Včelník rakouský se vyskytuje na plochách 197, 212, 279, 314, 315, 359, 365, 374, 375. 16, 17 Účelový pěstební zásah Účelový pěstební zásah Adenophora lilifolia (zvonovec liliolistý) 4068
Popis opatření Vhodný interval Kalendář pro management Poznámka
Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření Vhodný interval Kalendář pro management Poznámka
Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření Vhodný interval Kalendář pro management Poznámka
Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření Vhodný interval Kalendář pro management Poznámka
Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření Vhodný interval Kalendář pro management Poznámka
Lokality bočně prosvětlit, odstraňovat dřeviny v podrostu, travní porosty nadále kosit. 1 x za 5 let, kosení 1 x 1 – 2 roky Září - Březen
401 - 423 Jiné opatření Jiné 8310 Na základě aktuálního stavu uzávěr provést jejich údržbu a případnou opravu. 1 x za 1 rok Minimálně jedenkrát ročně provést kontrolu uzávěr jeskyní. Jedná se o již hotové uzávěry vstupů do jeskyní Bišilu, jeskyně Martina, Vodárna, Komora, Petzoldovy jeskyně (Skulina, V suti), Ementál, Na Javorce a její druhý vchod Radvanská, Tetínská propástka, Terasová, Podtraťová, Augustová, Nad Kačákem, Stará Aragonitová, Palachova propast, Arnika, Svatého Ivana, Fialová, Studniční jeskyně, Marie, Dynamitka a Hodinový komín. Tyto jeskyně nejsou významnými zimovišti netopýrů.
bez zákresu Jiné opatření Jiné Lucanus cervus (roháč obecný) 1083 Označení a ponechání vhodných stromů (dub, buk), které budou potencionálními hostiteli larev roháče obecného, na dožití. 1 x za 5 let Průběžně.
14, 15 Úklid netopýřího trusu v objektu, který je chráněn EVL s počtem samic do 200 Péče o netopýry Myotis myotis (netopýr velký) 1324 Úklid netopýřího trusu. 1 x za 5 let Mimo období výskytu letní kolonie - říjen až konec března.
1 - 13 Zabezpečení zimovišť netopýrů (zejména údržba a oprava mříží u přístupových míst) Péče o netopýry Barbastella barbastellus (netopýr černý) 1308, Myotis myotis (netopýr velký) 1324 Na základě aktuálního stavu uzávěr provést jejich údržbu a případnou opravu. 1 x za 1 rok Minimálně jedenkrát ročně provést kontrolu podzemních prostor se zimovišti netopýrů. Jedná se o již hotové uzávěry vstupů do zimovišť: Krápníková j. v Šanově koutě, Netopýří a Srbské jeskyně, jeskyně Arnoldka, Pustý lom, Jižní kříž a Štoly Malé Ameriky)
4. Závěrečné údaje 4.1 Použité podklady ANDĚRA, M.; HANÁK, V. (2007). Atlas rozšíření savců v České republice: Předběžná verze. V. Letouni (Chiroptera): část 3. Netopýrovití (Vespertilionidae - Vespertilio, Eptesicus, Nyctalus, Pipistrellus a Hypsugo). Praha: Národní muzeum. 172 s. ISBN 978-80-7036-217-4. ANDREAS, M.; CEPÁKOVÁ, E.; HANZAL, V. (2010). Metodická příručka pro praktickou ochranu netopýrů. 2., aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. 94 s. ISBN 978-80-87051-82-5. AOPK ČR, Lesy České republiky, s. p., Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů v ČR, Vojenské lesy a statky ČR, s.p., VÚKOZ (2006). Pravidla hospodaření pro typy lesních přírodních stanovišť v evropsky významných lokalitách soustavy Natura 2000: Výsledek jednání pracovní skupiny ustanovené při Ministerstvu životního prostředí České republiky a složené ze zástupců jmenovaných organizací. PLANETA. XIV, 9, s. 1-39. 1213-3393. HÁKOVÁ, A.; KLAUDISOVÁ, A.; SÁDLO, J. et al. (2004). Zásady péče o nelesní biotopy v rámci soustavy Natura 2000. PLANETA. XII, 8, s. 1-132. 1213-3393. HANÁK, V.; ANDĚRA, M. (2005). Atlas rozšíření savců v České republice: Předběžná verze. V. Letouni (Chiroptera) - část 1. Vrápencovití (Rhinolophidae), netopýrovití (Vespertilionidae - Barbastella barbastellus, Plecotus auritus, Plecotus austriacus). 1. vyd. Praha: Národní Muzeum. 120 s. ISBN 80-7036-184-0. HANÁK, V.; ANDĚRA, M. (2006). Atlas rozšíření savců v České republice: Předběžná verze. V. Letouni (Chiroptera) - část 2. Netopýrovití (Vespertilionidae - rod Myotis). Praha: Národní muzeum. 187 s. ISBN 807036-203-0. HORÁČEK, I.; HANÁK, V.; BENDA, P. et al. (2001). Nejvýznamnější zimoviště netopýrů ve středních Čechách. Vespertilio. 5, s. 121-145. ISSN 1213-6123. MARHOUL, P.; TUROŇOVÁ, D. (eds.) (2008). Zásady managementu stanovišť druhů v evropsky významných lokalitách soustavy Natura 2000: metodika AOPK ČR. 1. vyd. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. 161 s. ISBN 978-80-87051-38-2. ŽÁK, K.; KOLČAVA, M.; JÄGER, O. et al. (2005). Evidence jeskyní Českého krasu - stav k 1. říjnu 2005: Inventory of caves of the Czech Karst, state as of October 1, 2005, s. 19-21. In: JANČAŘÍKOVÁ, I.; BOSÁK, P. (eds.). Český kras: Sborník pro regionální výzkum. Beroun: Muzeum Českého krasu. 64 s. Český kras, XXXI/2005. ISBN 80-903477-0-3; ISSN 1211-1643.
4.2 SDO zpracoval Organizace: AOPK ČR, Správa chráněné krajinné oblasti Český kras Zpracovatel: Mgr. Hana Hofmeisterová E-mail:
[email protected] Organizace: AOPK ČR, Správa chráněné krajinné oblasti Český kras Zpracovatel: Ing. Vojen Ložek E-mail:
[email protected] Organizace: AOPK ČR, Správa chráněné krajinné oblasti Český kras Zpracovatel: Mgr. Hana Mayerová E-mail:
[email protected] Organizace: AOPK ČR, Správa chráněné krajinné oblasti Český kras Zpracovatel: Josef Mottl E-mail:
[email protected] Organizace: AOPK ČR, Správa chráněné krajinné oblasti Český kras Zpracovatel: Jaroslav Veselý E-mail:
[email protected] Datum zpracování:
5. Seznam zkratek
AK
trnovník akát
AOPK ČR
Agentura ochrany přírody a krajiny ČR
BK
buk lesní
BO
borovice
BOC
borovice černá
BR
bříza bělokorá
DBZ
dub zimní
ES
Evropský seznam
EVL
evropsky významná lokalita
GŘ RDMZ
Generální ředitelství Rudné doly a magnezitové závody
HB
habr obecný
CHKO
chráněná krajinná oblast
KKZ
Komise pro klasifikaci zásob nerostných surovin
KUSK
Krajský úřad - Středočeský kraj
LHC
lesní hospodářský celek
LHO
lesní hospodářská osnova
LHP
lesní hospodářský plán
LP
lípa malolistá
MD
modřín opadavý
MŽP
Ministerstvo životního prostředí
NPR
národní přírodní rezervace
OP ZCHÚ
ochranné pásmo zvláště chráněného území
PR
přírodní rezervace
SDO
Souhrn doporučených opatření
SM
smrk ztepilý
ÚSOP
Ústřední seznam ochrany přírody
ZCHÚ
zvláště chráněné území
ZOPK
zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších předpisů
6. Přílohy 6.1 Orientační mapa evropsky významné lokality CZ0214017_Karlstejn_Koda_orientacni_mapa.pdf
6.2 Mapa způsobu zajištění ochrany EVL CZ0214017_Karlstejn_Koda_zpusob_zajisteni_ochrany.pdf
6.3 Mapa zákresů managementových opatření na vymezených plochách CZ0214017_Karlstejn_Koda_Jine.pdf CZ0214017_Karlstejn_Koda_Koseni.pdf CZ0214017_Karlstejn_Koda_Pastva.pdf CZ0214017_Karlstejn_Koda_Pece_o_netopyry.pdf CZ0214017_Karlstejn_Koda_Ucelovy_pestebni_zasah.pdf CZ0214017_Karlstejn_Koda_Vyrez_naletu.pdf
6.4 Rámcová směrnice pro lesní stanoviště CZ0214017_Karlstejn_Koda_ramcova_smernice.doc
6.5 Doplňující dokumenty CZ0214017_Karlstejn_Koda_sdoKa_Ko_jeskyne.pdf Mapa všech jeskyní na území EVL Karlštejn - Koda s vyznačením jeskyní, které jsou v textu popsány. CZ0214017_Karlstejn_Koda_zimoviste_uzavrene_ostatni_jeskyne.pdf Mapa všech jeskyní na území EVL Karlštejn - Koda s vyznačením zimovišť netopýrů a všech dalších uzavřených jeskyní.
Digitálně podepsal Jméno: Josef Mottl Vydavatel: PostSignum Qualified CA 2, Česká pošta, s.p. [IČ 47114983] Sériové číslo: 1802371, hexadecimálně: 1B 80 83
