Souhrn doporučených opatření pro evropsky významnou lokalitu
Dědkovo CZ0612133
1. Základní identifikační a popisné údaje 1.1 Základní údaje Název: Dědkovo Kód lokality: CZ0612133 Kód lokality v ÚSOP: 2988 Rozloha (ha): 5,6337 Biogeografická oblast: kontinentální Zařazení EVL na evropský seznam: 2008/25/ES Zařazení EVL na národní seznam: nařízení vlády č.132/2005 Sb., příloha 485
1.2 Způsob zajištění ochrany Zvláště chráněná území (ZCHÚ) Celková rozloha ZCHÚ (ha): 5,062 Relativní rozloha ZCHÚ (%): 89,9 Specifikace ZCHÚ Kód ÚSOP 5652
Kategorie PP
Název Dědkovo
Ochranné pásmo zvláště chráněného území (OP ZCHÚ) Celková rozloha OP ZCHÚ (ha): 0,104 Relativní rozloha OP ZCHÚ (%): 1,8 Smluvní ochrana dle § 39 ZOPK NENÍ Základní ochrana dle § 45c, odst. 2 ZOPK Celková rozloha území chráněného dle režimu základní ochrany (ha): 0,4677 Relativní rozloha území chráněného dle režimu základní ochrany (%): 8,3 Jiná území chráněná podle národní legislativy, evropské legislativy nebo mezinárodních úmluv v překryvu s EVL Ptačí oblasti NEJSOU
1.3 Územně správní příslušnost Jihomoravský kraj Dotčené obce Lhota u Olešnice
Dotčená katastrální území Lhota u Olešnice
Kraj Vysočina Dotčené obce Věstín
Dotčená katastrální území Bolešín
1.4 Stručná charakteristika území Ekotop Evropsky významná lokalita (EVL) Dědkovo leží v nejsevernější části Sýkořského bioregionu (1.51), na styku se Svitavským bioregionem (1.39). Tvoří ji lesní porost na příkrém svahu se skalním útvarem. Jihozápadním okrajem území protéká řeka Svratka. Nejvyšším bodem je kóta 510 m n. m. - Na Dědkovském, nejnižší bod pak leží v údolí potoka (asi 50 m jihozápadně od lokality střevíčníku), v nadmořské výšce 430 m. Při severozápadní hranici území je hluboká terénní deprese, nad kterou vystupuje poměrně rozsáhlý vápencový výchoz (bradlo). Lokalita se nachází ve Vírské vrchovině, která se vyznačuje velmi členitým terénem s řadou skalních útvarů a celou řadou hluboce zaříznutých údolí, strží a žlebů. V podloží převládají ruly, migmatity a svory, s vložkami amfibolitů a vápenců. Z pokryvů dominují kamenité až balvanité svahoviny. Půdní povrch tvoří v údolí Svratky typické kambizemě a na vápencích rendziny.
Biota Celá plocha je zalesněna. Lesy EVL nejsou přirozené, většinou jde o kulturní smrkové porosty a populace původních druhů lesních dřevin se udržují ve fragmentech na méně přístupných místech, například na skalách. Potenciální přirozenou vegetací by byly dubohabřiny a maloplošně bučiny s kyčelnicí devítilistou (Dentaria enneaphyllos). Dnes se jedná o fragment květnaté bučiny (L5.1), silně pozměněné hospodářskou činností. Stromové patro tvoří z 80 % smrk ztepilý (Picea abies), z 15 % buk lesní (Fagus sylvatica) a javor klen (Acer pseudoplatanus) zaujímá zbývajících 5 %. Keřové patro je zastoupeno kromě zmlazujících dřevin stromového patra rovněž lýkovcem jedovatým (Daphne mezereum), růží převislou (Rosa alpina), zimolezem obecným (Lonicera xylosteum), lískou obecnou (Corylus avellana), jeřábem ptačím (Sorbus aucuparia), srstkou angreštem (Ribes uva-crispa), svídou krvavou (Cornus sanguinea), jasanem ztepilým (Fraxinus excelsior) a jedlí bělokorou (Abies alba) (juv.). Bylinné patro je druhově dosti chudé, převažují mezofilní druhy listnatých lesů. Dominantním druhem podrostu je bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), která vytváří na některých místech souvislé porosty spolu s mařinkou vonnou (Galium odoratum). Z dalších jsou to strdivka nící (Melica nutans), mléčka zední (Mycelis muralis), kostřava lesní (Festuca altissima), starček Fuchsův (Senecio ovatus) a violka lesní (Viola reichenbachiana). V severní a severovýchodní části území na náhorní rovině je více zastoupen buk (Fagus sylvatica), výjimečně je vtroušen i modřín opadavý (Larix decidua). Z bylin dominuje strdivka jednokvětá (Melica uniflora), kyčelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera), lipnice hajní (Poa nemoralis), ojediněle se vyskytuje okrotice bílá (Cephalanthera damasonium). Poměrně vysoký počet světlomilných druhů a naopak absence některých typických stínomilných druhů (dymnivka, sněženka) v podrostu patrně vypovídá o pastevní historii lesa; světlomilné druhy však dnes ustupují a stínomilné (bažanka, mařinka) se šíří. Střevíčník pantoflíček (Cypripedium calceolus) roste v horní, východní části lokality v zapojené smrkové monokultuře zvláště v porostu s bažankou vytrvalou (Mercurialis perennis). Početnost střevíčníku je systematičtěji sledována od roku 2001 a během této doby se jeví jako stabilní, její dlouhodobější vývoj však neznáme. V roce 2012 bylo zjištěno 103 sterilních a 48 kvetoucích lodyh střevíčníku v 84 trsech. Tato poměrně bohatá populace je však plošně velmi omezena. V okolí skalního útvaru v jihovýchodní části EVL se vyskytují některé další významné rostlinné druhy, jako např. teplomilný oman vrbolistý (Inula salicina) či kriticky ohrožený lopuštík skloněný (Hackelia deflexa). Na zarůstajícím okraji lesa ojediněle roste zvláště chráněný hořec křížatý (Gentiana cruciata). O výskytu živočichů v lokalitě nejsou známy žádné údaje.
2. Stav EVL a předmětů ochrany 2.1 Předměty ochrany a jejich cílový stav Druhy Název předmětu ochrany: střevíčník pantoflíček Cypripedium calceolus Kód předmětu ochrany: 1902 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu Populace
Min
Max
Jednotka Kategorie Podíl populace
stálá populace
164
164
jedinci
15 % ≥ p > 2 %
Celkové hodnocení populace není dobrá izolovaná, leží hodnota uvnitř areálu rozšíření druhu
Zachovalost Izolace dobré zachování
Cílový stav předmětu ochrany: Posílit stávající populaci střevíčníku (k roku 2012) a dosáhnout její rozšíření z dosavadní malé a zranitelné plochy na další místa EVL.
2.2 Nároky předmětů ochrany Druhy Název předmětu ochrany: střevíčník pantoflíček Cypripedium calceolus Kód předmětu ochrany: 1902 Popis nároků předmětu ochrany: Stanovištěm střevíčníku jsou obvykle světlé lesy a jejich lemy (dubohabřiny, teplomilné doubravy, případně květnaté a okroticové bučiny, vzácně suťové lesy), ale roste také v otevřených travnatých biotopech sv. Bromion erecti (mírně vlhké varianty) až po střídavě vlhká luční společenstva s bezkolencem (sv. Molinion caeruleae). Střevíčník dává přednost mírně vlhkým (v létě vysychajícím) půdám s nižším obsahem dusíku, ale bohatým na báze. Půdy jsou v rozpětí mezi zásaditou až neutrální půdní reakcí. Velmi často se vyskytuje na vápencovém podkladu, především na tzv. bílých stráních s těžkými jílovitými půdami a také na flyši. Upřednostňuje polostinná stanoviště. Střevíčník je vytrvalý a dlouhověký druh, jehož jednotlivé trsy mohou vytrvat desítky let. Přezimuje podzemním oddenkem, z něhož na jaře raší listy a případně květonosné lodyhy, které kvetou v květnu až červnu a jsou opylovány především menšími druhy samotářských včel. V létě pak lodyhy s listy usychají a tobolky se semeny pukají v období od září do října. Semena orchidejí patří mezi nejlehčí v rostlinné říši a mohou se šířit na větší vzdálenosti (větrem). Pro zdárný vývoj rostliny potřebují zárodky vyklíčených semen přítomnost symbiotických hub (mykorrhiza). Vedle generativního množení se šíří větvením oddenků (v přibližně pětiletém intervalu), čímž vznikají větší trsy, které se následně rozpadají na dceřiné rostliny. V lesních biotopech střevíčníku je třeba se vyhnout holosečnému hospodaření. Ve stinných lesích je vhodné směřovat těžební zásahy k postupnému prosvětlování porostů za účelem podpory přirozené obnovy dřevin. Jehličnaté monokultury s výskytem střevíčníku je třeba postupně přeměnit na porosty stanovištně původních druhů dřevin (habr, buk a další listnáče). Vhodný by byl i převod vytipovaných lesních porostů na tzv. lesy výmladkové, především na les střední. Zásahy je nutné provádět mimo vegetační období. Populace trpící okusem spárkaté zvěře nebo velmi chudé populace je vhodné oplotit. Buřeň ohrožující střevíčníky je možno odstraňovat pouze vyžínáním, bez použití herbicidů. Na lokalitě Dědkovo roste střevíčník na malé ploše v zapojené smrkové monokultuře v mýtní zralosti. Porost by mohl být poškozen nevhodným lesním hospodařením (holosečná těžba), při kalamitě (kůrovec, polom) a následném šíření buřeně, nebo by mohlo dojít k poškození trsů střevíčníku při lesních pracích, například při nešetrném přibližování dřeva. Dále by střevíčník mohlo poškodit trhání a zejména vyrýpávání na zahrádky. Kvůli okusu mohou být problematické vysoké stavy zvěře. Možným nebezpečím jsou též splachy pesticidů a hnojiv z přilehlých zemědělských pozemků a následné šíření ruderálních druhů. Rozšíření druhu do jihozápadní poloviny lokality brání silné zastínění.
2.3 Řešení konfliktů při zajišťování požadavků různých předmětů ochrany EVL Konflikt není předpokládán
2.4 Konflikt s jinými ochrannými režimy dle ZOPK Konflikt není předpokládán
2.5 Využívání EVL a zhodnocení jeho důsledků pro předměty ochrany Stručná charakteristika a vliv činnosti Dle nejstarších map vojenského mapování bylo území na konci 18. století již zalesněno, o charakteru tehdejších lesů však nemáme bližší údaje. Lze ale předpokládat, že se původně jednalo o smíšené lesy s převahou buku a jedle. V současnosti je většina plochy EVL (včetně části s výskytem střevíčníků) pokryta převážně smrkovým porostem o stáří asi 100 let s malým podílem buku, modřínu a dalších dřevin, včetně douglasky. K zajištění ochrany střevíčníku byla na území EVL Dědkovo v roce 2010 vyhlášena stejnojmenná přírodní památka. V současnosti na lokalitě lesnicky hospodaří Lesy ČR, s. p., v souladu s platným lesním hospodářským plánem (LHP), který vychází z plánu péče této přírodní památky. Současný stav lesa, především biotopu střevíčníku, je neuspokojivý. Ačkoliv nynější charakter lesního porostu populaci střevíčníku zřejmě vcelku vyhovuje (dobře vyvinuté bylinné patro na živném podkladě, přiměřený zástin a snesitelná konkurence ostatních druhů bylinného patra), ani velmi blízká budoucnost nezaručuje udržení žádoucí kontinuity těchto poměrů. Stávající kulturní smrčina bude stále více ohrožena abiotickými (vítr, sníh, námraza, přísušky) i biotickými (např. kůrovec) vlivy a současně také vstupuje do obnovní doby. Při rozsáhlejší kalamitě či konvenčním způsobu obnovy je nebezpečí vzniku rozsáhlejších holin. Holiny i ostatní prosvětlená místa zarůstají buření, zvláště ostružiníky a třtinou křovištní, a vznikají zde nevhodné podmínky pro střevíčník (konkurence, teplotní a světelný stres). Takové holiny bude navíc obtížné zalesňovat žádoucími druhy dřevin, především bukem. Proto je podle plánu péče cílem hospodaření postupná změna druhové skladby lesních porostů ze smrkových monokultur na porosty s přirozenou, pestrou druhovou skladbou, bohatě horizontálně a vertikálně strukturované. Výraznější zásahy se prozatím omezují na drobné náseky a clonné seče s podporou listnáčů mimo plochy se střevíčníky v horní části svahu. Přímo na ploše s výskytem střevíčníku dochází jen k občasným zásahům a odstraňování jednotlivých napadených stromů mimo vegetační období (naposledy v zimě 2011/2012). Zároveň jsou individuálně vysazovány odrostky (jilm, buk), s ochranou proti zvěři. K severovýchodní hranici EVL přiléhají plochy zemědělské půdy (trvalý travní porost), nyní využívaný jako extenzivní pastvina. Tento stav střevíčníku vyhovuje, protože nehrozí splachy hnojiv a agrochemikálií z polí. Přímé ohrožení střevíčníku ze strany člověka (vytrhávání, vyrýpávání) dosud nebylo zaznamenáno. Lokalita není prozatím příliš navštěvována, neboť leží mimo značené turistické trasy. Poškození střevíčníků okusem zvěří není zatím příliš významné.
2.6 Související platné dokumenty ve vztahu k předmětům ochrany dle speciálních zákonů Plány péče Název ZCHÚ: Dědkovo Autor: Ing. Eliška Zimová, Ing. Darek Lacina Schválil: KÚ Kraje Vysočina Datum schválení: 27. 4. 2011 Platnost od-do: 1. 1. 2010 - 31. 12. 2016 Lesní hospodářské plány / lesní hospodářské osnovy Typ dokumentu: LHP Přírodní lesní oblast: 16 – Českomoravská vrchovina Lesní hospodářský celek / zařizovací obvod: LHC 61000 Nové Město na Moravě Výměra LHC / zařizovací obvod v EVL (ha): 5,35
Období platnosti LHP (LHO): 1. 1. 2007 - 31. 12. 2016 Organizace lesního hospodářství: Lesy ČR, s. p., Lesní správa Nové Město na Moravě Nižší organizační jednotka: Lesní úřad Bystřice nad Pernštejnem Další dokumenty Název: Nařízení č. 1/95 Okresního úřadu Blansko ze dne 1. září 1995, kterým se zřizuje přírodní park „Svratecká hornatina“ Platnost od: 1. 9. 1995 Poznámka:
3. Péče o EVL 3.1 Popis optimálního způsobu péče o předměty ochrany Pro udržení životaschopné populace střevíčníku je v první řadě nutné omezit nebezpečí jejího přímého poškození. Populace je sice relativně početná a počet trsů střevíčníků je momentálně stabilní, výskyt střevíčníku je ale prostorově omezen jen na velmi malou plochu, takže je druh potenciálně velmi zranitelný náhodnými disturbancemi (např. polom, pojezd techniky). Při jakýchkoli zásazích na této ploše je proto nezbytné se vyvarovat přímého poškození jedinců střevíčníku. Základním způsobem péče o předmět ochrany je především péče o jeho biotop. Vzhledem k prostorové koncentraci střevíčníku a jeho citlivosti na místní narušení je potřebná různorodá péče o území. Velmi obezřetně je třeba postupovat zejména na ploše s aktuálním výskytem střevíčníku pantoflíčku. Současně je nutno pečovat o navazující plochy v okolí, které se mohou postupně stát vhodnými stanovišti pro rozšíření střevíčníku. Na obou plochách je nezbytné zajistit postupnou přeměnu dnešního smrkového porostu na porost druhově i věkově rozrůzněný, blízký svým složením jedlovým bučinám 5. vegetačního stupně. Takový porost pak bude možno obnovovat jemnými podrostními způsoby s předsunutými obnovními prvky tak, aby byla zajištěna kontinuita stanovištních poměrů, potřebných pro udržení stabilní populace střevíčníku. Při vyhodnocování úspěšnosti péče bude problémem pomalá reakce střevíčníku. Kvůli mnohaletému vývoji semenáčků nemusí být efekt opatření brzy znatelný. I proto by měly být zásahy přímo v lokalitě výskytu opatrné a plánování všech zásahů by mělo zahrnout perspektivu péče na desetiletí. Pro zajištění dlouhodobé ochrany je vhodné vyhlásit porost za lesy zvláštního určení, subkategorie 32a – lesy v prvních zónách CHKO a lesy v přírodních rezervacích, přírodních památkách. Na území celé EVL je nežádoucí přikrmovat zvěř. K použití herbicidů a insekticidů je nutný souhlas orgánů ochrany přírody. 3.1.1 Péče o les na ploše s výskytem střevíčníku V místech s výskytem střevíčníku (viz mapa 6.3) lze provádět jen nahodilou těžbu jednotlivých stromů. Těžbu a přibližování je nutné provádět výhradně mimo vegetační období, nejlépe při zámrzu a sněhové pokrývce, aby nedocházelo k nadměrnému poškození půdního povrchu. Vyklízení koněm je možné při dodržení maximální opatrnosti, doporučené (nikoliv nezbytně nutné) je lanování. Veškeré pojezdy v tomto prostoru je třeba omezit na minimum. V případě asanace aktivních kůrovcových stromů během vegetační sezóny je vhodné jednotlivé kmeny odkornit a ponechat v porostu do doby, kdy jejich vyklizení již nebude představovat riziko. Mezery po odtěžení kůrovcových souší je třeba zalesňovat jednotlivou či skupinovou podsadbou poloodrostků a odrostků listnatých dřevin (buk, lípa, javor klen a mléč, jilm) a jedle, a sazenice, popřípadě přirozené zmlazení cílových dřevin, chránit oplocením či nátěry před okusem zvěří. Při výsadbě je nezbytné respektovat rozmístění jedinců střevíčníku a nepoškodit je. Aby následný porost vykazoval co nejvyšší věkovou a prostorovou diferenciaci, doporučujeme současné v ploše vysadit poloodrostky i odrostky. V případě ohrožení střevíčníku buření je třeba ji mechanicky odstranit ožínáním. Pokud dojde k významnému okusu střevíčníků zvěří, bude nutné plochu populace oplotit. Veškeré zásahy v této části lokality lze provádět pouze po konzultaci se zástupci ochrany přírody přímo v terénu. 3.1.2
Péče o les na navazujících plochách - zásahy na podporu šíření střevíčníku
Opatřením na podporu šíření střevíčníku do dalších částí lokality je postupná přeměna navazujících, převážně smrkových porostů na les s přírodě bližší druhovou skladbou a členitější prostorovou výstavbou. Při obnově porostů je nutné vyloučit holé seče a postupovat pomocí maloplošných obnovních prvků: clonné okrajové i pruhové seče, dle podmínek i náseky (také v kombinaci). Vhodné je vkládání předsunutých obnovních prvků (kotlíků). Maloplošná holá seč je výjimečně možná pouze v dolní části svahu. Při obnově je třeba co nejvíce využít přirozeného nasemenění cílových listnatých dřevin, a následně je důrazně podporovat při výchovných zásazích. Do předsunutých prvků je vhodné v předstihu vnášet jedli, buk a vtroušené listnáče, zvláště pokud přirozená obnova chybí. Naopak případné nárosty modřínu, jedle obrovské a douglasky je nutné odstraňovat. Při výchově porostů je třeba vytvářet hluboké zapojené koruny, odolné proti větru. Probírky provádět převážně podúrovňové, přednostně odstraňovat odumírající smrky v podúrovni. Při těžbách je nutné dbát na ochranu kmenů a kořenových náběhů cílových dřevin (listnáče, jedle) a také na ochranu jejich nárostů. Dřevo je vhodné přibližovat v mimovegetačním období, když je půdní povrch promrzlý a pevný, případně za sucha, a nenarušovat přitom půdní povrch. Péče o les je podrobněji popsána v Rámcových směrnicích v příloze 6.4.
3.2 Navrhovaná opatření Opakovaná opatření Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření Vhodný interval Kalendář pro management Poznámka Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření Vhodný interval Kalendář pro management Poznámka Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření Vhodný interval Kalendář pro management Poznámka Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření
Vhodný interval Kalendář pro management Poznámka Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření
Vhodný interval Kalendář pro management Poznámka
1 Ochrana kultur proti buřeni - ožin Ochrana lesa Cypripedium calceolus (střevíčník pantoflíček) Smrčina se střevíčníkem. Cílem je zachování populace střevíčníku. V případě zarůstání trsů střevíčníku buření provést její mechanické (nikoli chemické) odstranění. Zasahovat šetrně s ohledem na střevíčník. 1 x za 1 rok VI.‒IX.
bez zákresu Budování oplocení výsadeb nebo přirozeného zmlazení Oplocení a individuální ochrana výsadeb Cypripedium calceolus (střevíčník pantoflíček) Smrčina se střevíčníkem. Cílem je zachování populace střevíčníku. Oplocení porostu střevíčníku v případě okusu zvěří. 1 x za 10 let Podle potřeby.
bez zákresu Likvidace oplocení výsadeb nebo přirozeného zmlazení Oplocení a individuální ochrana výsadeb Cypripedium calceolus (střevíčník pantoflíček) Smrčina se střevíčníkem. Cílem je zachování populace střevíčníku. Pokud pomine hrozba okusu střevíčníku zvěří, nebo pokud dojde ke snížení stavu zvěře, odstranit oplocení porostu střevíčníku. 1 x za 10 let Podle potřeby.
1 Účelový pěstební zásah Účelový pěstební zásah Cypripedium calceolus (střevíčník pantoflíček) Smrčina se střevíčníkem. Cílem je zachování populace střevíčníku. Šetrné nahodilé těžby, opatrné vyklízení a jednotlivá či skupinová výsadba poloodrostků a odrostků listnáčů a jedle, ochrana výsadeb před okusem zvěře. 1 x za 1 rok nepřetržitě dle potřeby a zásad lesnické praxe
2 Účelový pěstební zásah Účelový pěstební zásah Cypripedium calceolus (střevíčník pantoflíček) Navazující plochy bez střevíčníku. Cílem je změna druhového složení a věkové struktury převážně smrkových porostů ve smíšený les, vhodný pro šíření střevíčníku. Pěstební zásahy ve prospěch listnáčů a jedle, vnášení předsunutých prvků, důraz na stabilitu lesa aj. 1 x za 1 rok nepřetržitě dle potřeby a zásad lesnické praxe
4. Závěrečné údaje 4.1 Použité podklady Anonymus (2004): Rámcové zásady lesního hospodaření pro typy přírodních stanovišť v územích soustavy Natura 2000 v České republice. In: Planeta XII, 3/2004. Ministerstvo životního prostředí, Praha. Beneš M., Zimová E. (2009): Průzkumy přírodních prvků v rámci projektu „Implementace a péče o území soustavy Natura 2000 v kraji Vysočina, 1. etapa“. EVL Dědkovo. ZK – BRNO s.r.o. CENIA, Česká informační agentura životního prostředí: Národním geoportál pro poskytovatele dat a služeb – mapové služby [online]. CENIA: 2010 – 2012 [únor 2012]. http://geoportal.gov.cz/web/guest/home/. Červenka M., Čech L. (2006): Plán péče o PP Dědkovo na období od 1. 1. 2007 do 31. 12. 2016. AOPK ČR, středisko Havlíčkův Brod, Havlíčkův Brod. Český úřad zeměměřičský a katastrální: Nahlížení do katastru nemovitostí [online]. Český úřad zeměměřičský a katastrální 2004 – 2012 [únor 2012]. http://nahlizenidokn.cuzk.cz/. Chytrá M., Kučera T., Kočí M., Grulich V., Lustyk P (eds) (2010): Katalog biotopů České republiky. 2. vydání. AOPK ČR, Praha. Marhoul P., Turoňová D. (eds.) (2008): Zásady managementu stanovišť druhů v evropsky významných lokalitách soustavy Natura 2000, Metodika AOPK ČR, Praha. Míchal I., Petříček V. (eds.), (1999): Péče o chráněná území II., Lesní společenstva. AOPK ČR, Praha. Zeměměřický úřad: Ústřední archiv zeměměřictví a katastru [online]. Český úřad zeměměřický a katastrální 2012 [září 2012].
. Zimová E., Lacina D. (2009): Plán péče o přírodní památku Dědkovo na období 2010‒2016. KÚ Kraje Vysočina, Odbor životního prostředí, Jihlava.
4.2 SDO zpracoval Organizace: AOPK ČR, Správa chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy a krajské středisko Havlíčkův Brod Zpracovatel: Mgr. Jana Matrková E-mail:
[email protected] Organizace: AOPK ČR, Správa chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy a krajské středisko Havlíčkův Brod Zpracovatel: Ing. Luděk Čech Datum zpracování: 13. 12. 2012
5. Seznam zkratek AOPK ČR
Agentura ochrany přírody a krajiny ČR
ES
Evropský seznam
EVL
Evropsky významná lokalita
KÚ
krajský úřad
LHC
lesní hospodářský celek
LHO
lesní hospodářská osnova
LHP
lesní hospodářský plán
OP ZCHÚ
ochranné pásmo zvláště chráněného území
PP
přírodní památka
SDO
Souhrn doporučených opatření
ÚSOP
Ústřední seznam ochrany přírody
ZCHÚ
zvláště chráněné území
ZOPK
zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších předpisů
6. Přílohy 6.1 Orientační mapa evropsky významné lokality CZ0612133_Dedkovo_orientacni_mapa.pdf
6.2 Mapa způsobu zajištění ochrany EVL CZ0612133_Dedkovo_zpusob_zajisteni_ochrany.pdf
6.3 Mapa zákresů managementových opatření na vymezených plochách CZ0612133_Dedkovo_Ochrana_lesa.pdf CZ0612133_Dedkovo_Ucelovy_pestebni_zasah.pdf
6.4 Rámcová směrnice pro lesní stanoviště CZ0612133_Dedkovo_ramcova_smernice.doc
6.2 Mapa způsobu zajištění ochrany EVL CZ0612233 Dědkovo, 2012
Evropsky významná lokalita Dědkovo Přírodní památka Dědkovo Ochranné pásmo přírodní památky Dědkovo
0
100
© AOPK ČR, Správa CHKO Žďárské vrchy a Krajské středisko Havlíčkův Brod, 2012. Kartografické zobrazení S-JTSK.
200 m
6.3 Mapa zákresů jednotlivých managementových opatření na vymezených plochách - ochrana lesa CZ0612133 Dědkovo, 2012
1
Evropsky významná lokalita Dědkovo
0
100
200 m
Ochrana lesa Podrobný popis navrhovaných managementových opatření na jednotlivých plochách, označených v mapě číslicí, naleznete v textu v kapitole 3.2 Navrhovaná opatření.
© AOPK ČR, Správa CHKO Žďárské vrchy a Krajské středisko Havlíčkův Brod, 2012. Mapový podklad: Ortofoto © ČÚZK, 2011.
6.3 Mapa zákresů jednotlivých managementových opatření na vymezených plochách - účelový pěstební zásah CZ0612133 Dědkovo, 2012
1 2
Evropsky významná lokalita Dědkovo
0
100
200 m
Účelový pěstební zásah Podrobný popis navrhovaných managementových opatření na jednotlivých plochách, označených v mapě číslicí, naleznete v textu v kapitole 3.2 Navrhovaná opatření.
© AOPK ČR, Správa CHKO Žďárské vrchy a Krajské středisko Havlíčkův Brod, 2012. Mapový podklad: Ortofoto © ČÚZK, 2011.
Příloha č. 6.4
Rámcová směrnice hospodaření pro lesní stanoviště Kód lokality CZ0612133 Kód typu přírodního stanoviště/ druhu 1902
Název EVL Dědkovo Přírodní stanoviště/ druh
Kategorie ochrany: PP Biotop
Střevíčník pantoflíček Lesní kultury s nepůvodními jehličnatými Cypripedium calceolus dřevinami (X9A) Soubory lesních typů
Rozloha
ha 3,27
% 58,04
Kategorie lesa Les hospodářský 5S – svěží jedlová bučina Les zvláštního určení - návrh Cílová druhová skladba dřevin (%) podle souborů lesních typů (SLT) SLT Dřeviny přirozené druhové skladby 5S BK 65, KL 10, JD 10, SM 10, LP 5, JL, JV Minimální podíl listnatých dřevin přirozené druhové skladby a jedle bělokoré (v %) pro lesní biotop při obnově a výchově porostních skupin a) = součtu hodnot současného zastoupení listnatých dřevin PDS a JD až do výše součtu hodnot přirozeného zastoupení těchto druhů dřevin v plošně převažujícím SLT (pokud je současné zastoupení listnatých dřevin PDS a jedle bělokoré v porostní skupině větší nebo rovno minimálnímu podílu melioračních a zpevňujících dřevin) b) = minimálnímu podílu MZD v plošně převažujícím SLT (pokud je současné zastoupení listnatých dřevin PDS a JD v porostní skupině menší než minimální podíl MZD). Porostní typy 551 – Smrkový (výchozí)
556 – Bukový (cílový)
Základní hospodářská doporučení Hospodářský Hospodářský tvar Hospodářský Hospodářský tvar způsob způsob N, pN, nP (H) vysoký P vysoký Obmýtí Obnovní doba Obmýtí Obnovní doba 110 30-40 150 40-nepřetržitá Dlouhodobý cíl péče o lesní porosty Postupná přeměna nestabilních a stanovištně nepůvodních smrkových monokultur na les s přírodě blízkou druhovou skladbou jedlových bučin s vtroušenými dalšími listnáči (především KL, JL, LP) a postupně i s členitější prostorovou výstavbou. Dosáhnout stavu přirozené obnovy všech základních druhů dřevin a zajištění náležité kontinuity stálých podmínek lesního prostředí, potřebné pro zachování populace střevíčníku.
Příloha č. 6.4 Obnovní postup a způsob obnovy Plocha s výskytem střevíčníku: Při obnově postupovat maloplošnými clonnými sečemi Obnovu stávajících SM porostů s výskytem (kotlíky). Maximálně využít přirozené obnovy všech střevíčníku je vzhledem k podmínkám a předmětu listnatých dřevin. Zbytky horní etáže v podobě ochrany nutné provádět především umělou formou doupných stromů dle možností nedomycovat, předržet v podobě skupinových výsadeb odrostků do až do úplného rozpadu a hmotu ponechat v porostu. uvolněných porostních světlin. Složení dřevin volit dle cílové druhové skladby, upřednostňovat JD a listnáče (BK, KL, JL, LP, JV). Využívat eventuálního přirozeného zmlazení těchto dřevin. Využít celou obnovní dobu, jednotlivé zásahy provádět postupně s časovým i prostorovým odstupem. Navazující plochy: K obnově porostů mimo plochu s výskytem střevíčníku využít clonné okrajové i pruhové seče, dle podmínek i náseky (také v kombinaci). Vhodné je vkládání předsunutých obnovních prvků (kotlíků). Maloplošná holá seč je výjimečně možná pouze v dolní části svahu. V maximálním rozsahu využít přirozeného nasemenění listnatých dřevin. Do předsunutých prvků v předstihu vnášet JD, BK a vtroušené listnáče, zvláště při absenci přirozené obnovy. Eliminovat případné nárosty MD, JDO a DG. Péče o nálety, nárosty a kultury Kultury a nárosty je nutné chránit před poškozováním zvěří. Sazenice (poloodrostky) vysazovat podle možností v hloučcích až skupinách chráněné před poškozováním zvěří oplůtkem (dřevěný, popř. drátěný), jinak chránit individuálně. Na zabuřeňujících plochách je možné provádět ožínání - používání herbicidů je vyloučeno. Výchova porostů Mladé: Mladé: Nárosty a kultury od počátku intenzivně vychovávat. Využívat vlastní autoredukce porostu. Případné Pěstovat hluboce nasazené koruny odolné vůči zásahy v mlazinách provádět jen s minimální bořivým větrům. Veškeré listnaté dřeviny a jedli v intenzitou výběru. Vyřezat je možné zejména nárostech šetřit, v maximální míře podporovat a předrostlíky a obrostlíky BK v nadúrovni. Kladným uvolňovat. výběrem je možné podpořit ve vývoji žádoucí jedince Dospívající: či dřeviny. Zastoupení pionýrských dřevin v Převážně podúrovňové probírky, negativním prořezávkách je možné redukovat jen částečně, výběrem odstraňovat odumírající smrky v podúrovni, částečně je v porostech zachovat. Bukovou buk i ostatní dřeviny přirozené druhové skladby v podúroveň ponechat zcela bez zásahu. Vytěženou porostech ponechávat a maximálně podporovat v hmotu nejlépe ponechat nakrácenou v porostu. růstu. Hroubí je možné šetrně vyklízet z porostu. Veškeré zásahy provádět jen s minimální intenzitou výběru, porosty neprořeďovat, vždy je nutné šetřit jedince v podúrovni. Dospívající: Od stadia tyčovin postupovat výhradně kladným výběrem, kdy podporujeme žádoucí jedince BK a vtroušené dřeviny. V posledních výchovných zásazích je vhodné užít tvarového výběru a přednostně těžit jedince se širokou korunou, kteří by mohli při obnovních těžbách poškodit mladé nárosty. Po celou dobu výchovy je nutné šetřit jedince v podúrovni. Opatření ochrany lesa Významné ohrožení větrem a sněhem. Udržovat příznivý štíhlostní koeficient a zápoj korun. Vytvářet a udržovat porostní pláště. Provádění nahodilých těžeb Těžbu soustředit do mimovegetačního období, dle možností (bezpečnost!) je vhodné přibližovat na sněhové pokrývce a zámrzu. Hmotu ze špatně přístupných míst je možno ponechat v porostu (SM nutno odkornit), stejně postupovat při těžbě ve vegetační době (kůrovec), pokud by hrozilo při vyklízení poškození střevíčníků. Zabránit poškození kmenů i kořenů cílových dřevin a poškození nárostů. Na ploše se střevíčníky zásah předem přímo v terénu konzultovat s orgánem ochrany přírody.
Příloha č. 6.4 Doporučené technologie Na plochách s výskytem střevíčníku přednostně vyklizovat koněm či lanováním, v navazujících plochách možno použít i UKT nebo vyvážecí soupravu. Poznámky V případě vzniku hustých nárostů dřevin na ploše s výskytem střevíčníků (např. při náhlém prosvětlení) je nutno provádět intenzívní prostřihávku nárostů za účelem uvolnění jedinců střevíčníků. Kód a název biotopu vychází z Chytrý M. et. al, (2010): Katalogu biotopů České republiky. Ed. 2. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. Praha. Zkratky souborů lesních typů vychází z vyhlášky č. 83/1996 Sb. příloha č.2. Přehled souborů lesních typů ČR. Zkratky dřevin vycházejí z vyhlášky č. 84/1996 Sb. příloha č.4. Číselné označení, názvy a zkratky dřevin.
