Souhrn doporučených opatření pro evropsky významnou lokalitu
Bezděkovský lom CZ0213008
1. Základní identifikační a popisné údaje 1.1 Základní údaje Název: Bezděkovský lom Kód lokality: CZ0213008 Kód lokality v ÚSOP: 2513 Rozloha (ha): 1,1419 Biogeografická oblast: kontinentální Zařazení EVL na evropský seznam: 2008/25/ES Nařízení vlády o stanovení národního seznamu EVL: nařízení vlády č. 318/2013 Sb., příloha 16
1.2 Způsob zajištění ochrany Zvláště chráněná území (ZCHÚ) NENÍ Ochranné pásmo zvláště chráněného území (OP ZCHÚ) NENÍ Navrhovaná kategorie ZCHÚ podle platného nařízení vlády přírodní památka Poznámkové pole ke způsobu zajištění ochrany V době zpracování SDO ještě nebyla k dispozici data o překryvu s PP Bezděkovský lom Smluvní ochrana dle § 39 ZOPK NENÍ Základní ochrana dle § 45c, odst. 2 ZOPK Celková rozloha území chráněného dle režimu základní ochrany (ha): 1,1419 Relativní rozloha území chráněného dle režimu základní ochrany (%): 100 Jiná území chráněná podle národní legislativy, evropské legislativy nebo mezinárodních úmluv v překryvu s EVL Ptačí oblasti NEJSOU
1.3 Územně správní příslušnost Středočeský kraj Dotčené obce Bezděkov pod Třemšínem
Dotčená katastrální území Bezděkov pod Třemšínem
1.4 Stručná charakteristika území Ekotop Geologie: Biotický až amfibolicko-biotický granodiorit. Geomorfologie: Území leží v jižním výběžku Brdské vrchoviny, na hranicích s Benešovskou pahorkatinou. Reliéf: Lom v mírném svahu; zaplavený. Krajinná charakteristika: Opuštěný granodioritový lom 0,7 km východně od obce Bezděkov pod Třemšínem. Podloží okolí tvoří zvětralinový plášť zmíněné horniny. Lom je obklopen poli a náletovými porosty dřevin.
Fytogeografický okres Podbrdsko (podokres Březnické Podbrdsko). Biota EVL zahrnuje jezero s průhlednou vodou, vzniklé zatopením lomové jámy granodioritového lomu, a jeho bezprostřední okolí. Jezero je po většině obvodu obklopeno strmými skalními stěnami (v nejvyšších místech mají i více než 10 m). Má pouze fragmentárně vyvinuté litorální porosty s chrasticí rákosovitou (Phalaris arundinacea), zblochanem vzplývavým (Glyceria fluitans), sítinou rozkladitou (Juncus effusus) a orobincem širolistým (Typha latifolia) - v severovýchodní části. Dále litorál imituje zatopená suchozemská vegetace (janovec, bříza). V jezeře se nevyskytují vodní makrofyta. Současná vegetace v lomu je tvořena náhradními fytocenózami nacházejícími se v různé fázi sukcesního vývoje. Na odvalech a svazích nad jezerem se vyskytují porosty náletových dřevin, především břízy bělokoré (Betula pendula), topolu osiky (Populus tremula), vrby jívy (Salix caprea), místy i lísky obecné (Corylus avellana). Na otevřených plochách se vyskytují různě zapojené travobylinné porosty s hojnou až dominantní třtinou křovištní (Calamagrostis epigejos), živinami bohatší půdy kolonizují porosty kopřiv (Urtica sp.), na méně úživných plochách roste hojně psineček obecný (Agrostis capillaris). Protože je lomové jezírko využíváno ke koupání, vznikla na jeho severovýchodním pobřeží (obdobně jako na příjezdové cestě) vegetace ovlivněná sešlapem. Místy vede silný sešlap v kombinaci s extrémně mělkou půdou k úplné absenci vegetace a vzniku holých ploch. Druhově nejbohatší jsou plochy s opakovanou disturbancí a plochy s mělkou půdou a vystupujícím skalním povrchem, kde se kromě druhů ruderálních a segetálních přidávají i druhy mezofilních ovsíkových luk. Z neofytních druhů se v EVL vyskytuje hojně janovec metlatý (Cytisus scoparius), dále křídlatka česká (Reynoutria x bohemica) a lupina mnoholistá (Lupinus polyphyllus). Z obojživelníků se v nedávné minulosti vyskytovaly bohaté rozmnožující se populace čolka velkého (Triturus cristatus) (odhad početnosti - r. 2002 - desítky jedinců), čolka obecného (Triturus vulgaris) i čolka horského (Triturus alpestris), ropuchy obecné (Bufo bufo) a ropuchy zelené (Bufo viridis). V současnosti je jediným rozmnožujícím se obojživelníkem skokan zelený (Rana kl. esculenta). Tento neutěšený vývoj byl způsoben vysazením ryb do jezírka – konkrétně se jedná o kapra a především okouna říčního, jehož populace se zde velmi úspěšně rozmnožuje. Vzhledem k absenci plošně rozsáhlejších litorálních porostů a výši rybí obsádky je v současné době nemožné, aby docházelo k úspěšné reprodukci jak čolka velkého, tak i většiny dalších druhů obojživelníků. Čolci se zde proto již několik let - min. 5 let - nerozmnožují. Z plazů se vyskytuje početná rozmnožující se populace ještěrky obecné (Lacerta agilis), které vyhovují osluněná místa z řidší vegetací, kameny a nízkými trávníky. Z plazů byl zjištěn rovněž slepýš křehký (Anguis fragilis), který se zde pravděpodobně vyskytuje v hojném počtu. Z ptáků převažují běžné druhy vázáné na stromy a keře, jako např. budníček menší (Phylloscopus collybitta), pěnkava obecná (Fringilla coelebs), sýkora koňadra (Parus major), pěnice černohlavá (Sylvia atricapilla), pěnice hnědokřídlá (Sylvia communis), kos černý (Turdus merula), červenka obecná (Erithacus rubecula). V minulosti bylo zjištěno hnízdění výra velkého (Bubo bubo) a břehule říční (Riparia riparia). Z denních motýlů se vyskytují rovněž běžné druhy nenáročné na výběr prostředí jako např. bělásek řepový (Pieris rapae), bělásek řepkový (Pieris napi), modrásek jehlicový (Polyommatus icarus), babočka bodláková (Vanessa atalanta), babočka kopřivová (Aglais urticae), okáč zední (Lassiommata megera), okáč prosíčkový (Aphantopus hyperanthus), perleťovec malý (Issoria lathonia). Z méně běžných druhů byl zjištěn modrásek nejmenší (Cupido minnimus), který se vyskytuje na stepních lokalitách, výslunných stráních, okrajích cest, železničních náspech, starých lomech apod. Z vážek byly zaznamenány pouze běžné druhy vážka obecná (Sympetrum vulgatum) a šidélko kroužkované (Enallagma cyathigerum).
2. Stav EVL a předmětů ochrany 2.1 Předměty ochrany a jejich cílový stav Druhy Název předmětu ochrany: čolek velký Triturus cristatus Kód předmětu ochrany: 1166 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu Populace
Min
Max
Jednotka Kategorie Podíl populace
stálá populace
-
-
-
přítomná
2%≥p>0%
Celkové hodnocení populace není významná izolovaná, leží hodnota uvnitř areálu rozšíření druhu
Zachovalost Izolace dobré zachování
Cílový stav předmětu ochrany: Obnova stav populace čolka velkého (Triturus cristatus) alespoň na úroveň v době vyhlášení EVL.
2.2 Nároky předmětů ochrany Druhy Název předmětu ochrany: čolek velký Triturus cristatus Kód předmětu ochrany: 1166 Popis nároků předmětu ochrany: Čolek velký se vyskytuje ve střední a severní Evropě, dále v části východní a západní Evropy. Územím České republiky a Slovenskem probíhá jižní hranice areálu druhu. Kromě menších oblastí na jižní Moravě byl čolek velký původně na území České republiky rozšířen prakticky plošně od nížin do nadmořské výšky 800 m. V současnosti je počet jeho lokalit značně redukován. Hojnější je dosud v Podkrušnohoří, Doupovských horách a jejich okolí, na Ostravsku, mezi Kladnem a Rakovníkem, místy v jižních Čechách, na střední Moravě a v okolí Chebu a Plzně. Hlavní příčinou výrazného úbytku „velkých čolků" v České republice jsou rozsáhlé změny v krajině a rybničním obhospodařování, k nimž došlo po druhé světové válce. Druhy ustoupily především v důsledku změn vodního režimu v krajině jako jsou odvodňování luk a lesů za účelem meliorací, regulace potoků a zatrubňování drobných vodotečí. Dále pak k ústupu vedla proměna luk v pole, chemizace v zemědělství, intenzivní využití každého kousku půdy v rámci náhradních rekultivací praktikovaných v 70. a 80. letech 20. století, rekultivace lomů a pískoven a podobné zásahy. V posledních letech přistupuje i nešetrné rybářské obhospodařování rybníků (vysoké rybí obsádky), zarůstání okolí vod spojené s jejich zastíněním, zarybňování jezírek v lomech a pískovnách a devastační odbahňování rybníků. Počínaje druhou polovinou 20. století se zvyšují stavy černé zvěře. Nárůst stavů je prudký, prasata mění své chování a dá se tedy hovořit o novém limitujícím faktoru či predátoru pro obojživelníky v obecné rovině. Černá zvěř likviduje nejen drobné tůňky, ale jako všežravec může být zahrnuta jako predátor čolků především v suchozemském období jejich života. Čolek velký žije v rybnících, tůních, jezírkách v lomech, hlinících a pískovnách, vzácněji i v zatopených příkopech podél cest, závlahových kanálech, požárních nádržích a ve vybetonovaných koupalištích s dostatečnou potravní nabídkou. Obecně preferují velcí čolci hlubší a větší vody než malé druhy čolků. Na jaře (v nižších polohách již od druhé dekády března) se vyskytují ve vodě, kde dochází k páření a kladení vajíček. Dospělí čolci setrvávají ve vodě (tzv. vodní fáze života) přibližně čtyři až pět měsíců (myslí se tím populace nikoli jedinci). Pak vodu opouštějí a žijí na souši pod kameny, padlým dřevem, v mechu a dalších zemních úkrytech, ať již v lese či mimo les. Jejich akční rádius (vzdálenost putování od vody) je ca do 400 m, ale ve výjimečných případech bylo zaznamenáno 900 m a v jednom případě až 1290 m. Z vajíček se zhruba po 1–2 týdnech (záleží na teplotě vody) líhnou larvy, které se živí planktonem, drobnými bezobratlými, zoobentosem atp., a přibližně po třech, čtyřech i více měsících metamorfují. Velké druhy čolků jsou více vázány na vodu než malé. I nedospělé čolky velké nalezneme jak na souši, tak i ve vodě. Část populace zimuje v zemních úkrytech: puklinách skal, sutích, opuštěných norách savců, ve sklepích a podobných úkrytech, zbylá část na dně vodních nádrží zahrabána v bahně a detritu.
Optimální vodní těleso vhodné k rozmnožování je bohatě zarostlé vodní makrofytní vegetací a bez rybí obsádky. Ukazuje se, že nejvýznamnější faktor ovlivňující úspěšné rozmnožování čolků velkých je právě přítomnost rybí obsádky. Přítomnost většího podílu vodní makrofytní vegetace není vždy zcela nutná, čolkům např. v umělých nádržích bez ryb stačí k nakladení vajíček i malý podíl vodní vegetace, resp. příbřežní měkké vegetace nakloněné nad vodní hladinu a zasahující do vody. Jako významný negativní faktor pro úspěšné rozmnožování čolků velkých se v současnosti projevuje také vysazování mysliveckých neboli polodivokých kachen. Management v nezarybněných mělkých tůňkách v opuštěných i funkčních lomech, hlinících a pískovnách Při absenci pravidelné údržby těchto lokalit dochází někdy k velmi rychlému růstu vodní vegetace a následnému zazemňování jezírek. Podle zkušeností může taková lokalita zaniknout někdy již během několika let, jindy vydrží bez zásahu i čtvrt století vcelku v dobrém stavu (obecně na oligotrofních lokalitách a ve vyšších polohách). Nutné je individuální posouzení a pravidelná kontrola stupně sukcese specialistou na obojživelníky (v nižších nadmořských výškách cca jednou za tři až čtyři roky, u ostatních lokalit stačí méně často). Obecně ohroženější zarůstáním a zazemněním jsou tůně vybudované v nivách eutrofních potoků či na okraji nížinných rybníků s velkým množstvím volných živin (přibližně do 300 m n. m.). Litorální vegetace zde roste velmi rychle a tůně prakticky zanikají už do 5 let od vytvoření. Prodloužení životnosti takových tůní by bylo dosažitelné např. pravidelnou likvidací litorálního porostu, které by zabránilo „pohlcení" tůně rákosinou, porostem orobince či jiných vysokých bylin. Tůňky je optimální udržovat částečně zarostlé ponořenou vegetací a jen částečně zastíněné dřevinami. Napadané listí zhoršuje kyslíkové podmínky (tím eliminuje nebo alespoň potlačuje ryby), je zdrojem organické hmoty jako počátku potravního řetězce pro dospělce (rozvoj bakterií a následně komářích larev jako hlavní potravy čolků) i pro larvy (rozvoj vírníků a planktonu), tvoří dobrý úkryt především pro larvy a zabraňuje rozvinutí vodní makrovegetace (především orobince), která zazemňuje tůňky podstatně rychleji než spadané listí. Pokud vegetace vodní sloupec zcela proroste nebo vrstva listí vystoupí těsně pod hladinu, přestávají být takové tůňky vhodné. Údržbou se rozumí odstraňování přebujelé vodní vegetace či listí, sedimentu a případné prohlubování tůněk nebo vytvoření tůněk nových tam, kde se změnil hydrologický režim. Rovněž je nutno průběžně odstraňovat křovinnou a stromovou vegetaci, která by tůňky příliš zastiňovala. Vhodné je ponechat strom nebo keř u tůňky na její severní straně, kde dřevina nebrání slunečnímu svitu.
Tvorba a obnova tůní Pro nastavení optimálních podmínek pro čolky je vhodné vytváření soustavy tůní. Při budování soustavy tůní se doporučuje vytvořit jednu větší (např. ovál o rozměrech 10 × 5 m, případně i více), hlubokou alespoň 1,5 m. V této tůni je vhodné podporovat růst ponořené (submersní) vegetace, aby se zde čolci mohli skrývat. Takovou nádrž může úspěšně využít část populace zimující ve vodě. Velmi problematické je zarůstání lokalit orobincem, který se snadno uchytí do hloubky 80 cm. Již z tohoto důvodu je vhodné zbudovat jednu tůň větší a hlubší, u níž je možné modelovat strmější břehy a to až 1:(2–3), případně i méně (alespoň na části břehu, nejlépe z jedné poloviny na jižním břehu tůně). Rovněž při vytváření soustavy drobných tůní je nejlepší některé zbudovat přistíněné, jiné ponechat plně osluněné, tůňky dlouhodobě monitorovat a podle výsledků, tedy obsazení tůní cílovým druhem, management dále modifikovat.
Nelesní biotopy Na lučních porostech v bezprostřední návaznosti na rozmnožovací plochy je vhodné aplikovat ruční kosení nebo extenzivní pastvu. Na kosení vzdálenějších porostů (cca do 150 m) je nutno udržet výšku pokosu alespoň 10 cm nad povrchem půdy. Nedoporučuje se používat bubnové sekačky. Na lučních a polních porostech v dosahu akčního radia druhu je nutné vyloučit užívání biocidů, velice důležité je vyhnout se chemickým postřikům v blízkosti vodotečí, které napájejí EVL.
2.3 Řešení konfliktů při zajišťování požadavků různých předmětů ochrany EVL Konflikt není předpokládán
2.4 Konflikt s jinými ochrannými režimy dle ZOPK Konflikt není předpokládán
2.5 Využívání EVL a zhodnocení jeho důsledků pro předměty ochrany Stručná charakteristika a vliv činnosti
Vytěžením místních nerostných surovin a zaplavením vytěžené etáže po ukončení těžby došlo k vytvoření ideálního prostředí pro rozmnožování čolka velkého a dalších druhů obojživelníků. Vytvořením lomu a odvalů došlo k vytvoření vhodného terestrického prostředí jak pro čolky a další druhy obojživelníků (mimo jiné i velmi vhodná zimoviště), tak i pro další druhy organismů s vazbou na bezlesí. Zásadním negativním faktorem ovlivňujícím předmět ochrany na lokalitě bylo ovšem před několika lety živelné vysazení ryb (kapra, okouna říčního) do zatopeného lomu (nejedná se ale o rybářský revír). Vzhledem k absenci litorálních porostů a vysoké rybí obsádce došlo následně ke zdecimování stabilní rozmnožující se populace čolka velkého a dalších druhů obojživelníků. Praktická opatření ve prospěch ochrany přírody zde doposud nebyla realizována. Území je během letních měsíců intenzivně využíváno ke koupání. Sešlap má vliv na vegetaci v okolí jezera, nicméně pro předmět ochrany nepředstavuje významné ohrožení.
2.6 Související platné dokumenty ve vztahu k předmětům ochrany dle speciálních zákonů Plány péče Název ZCHÚ: Bezděkovský lom Autor: Fischer David a kol. Schválil: Krajský úřad Středočeského kraje Datum schválení: 28. 1. 2014 Platnost od-do: 1. 1. 2014 - 31. 12. 2023
3. Péče o EVL 3.1 Popis optimálního způsobu péče o předměty ochrany Navrhovaná péče o nelesní pozemky spočívá především ve vytvoření vhodných reprodukčních a terestrických stanovišť tak, aby umožnily dlouhodobý výskyt životaschopné populace čolka velkého v EVL. Vzhledem k tomu, že se ve stávající vodní ploše vyskytuje početná rybí obsádka a že se zde téměř nevyskytují litorální porosty, je v současné době úspěšná reprodukce čolka velkého na lokalitě prakticky vyloučena. Tuto neuspokojivou situaci lze řešit v podstatě třemi různými způsoby (či jejich kombinací): 1. Rozšíření lomového jezera o mělkou plochu oddělenou od zbytku jezera bariérou neumožňující vnikání ryb. 2. Úplná eliminace rybí obsádky v lomovém jezeře a následné udržení této vodní plochy bez rybí obsádky. 3. Vytvoření nových reprodukčních ploch ve kterých nebude hrozit problém s predací ze strany ryb. Toto opatření je zde zmíněno pouze okrajově, protože je vhodné pro předmět ochrany - místa vhodná pro tento management se však nacházejí již mimo území EVL. Rozšíření lomového jezera o mělkou plochu oddělenou od zbytku jezera bariérou neumožňující vnikání ryb se v současné době jeví jako velmi účinné a poměrně levné opatření, které by obnášelo odbagrování části břehu a vytvoření mělké laguny s pozvolným klesáním dna a plynulým přechodem na souš při severovýchodním cípu zaplavené lomové jámy (s max. hloubkou cca 1 – 1,5 m) a její oddělení od zbytku vodní plochy valem neprostupným pro ryby (ale propustným pro vodu – hrázka z písku nebo jemného štěrku). Otázkou je, jakou životnost by toto opatření mělo vzhledem k tomu, že v letních měsících je lokalita využívána jako přírodní koupaliště. Lze však předpokládat využití laguny i jako brouzdaliště pro děti (není v rozporu s nároky čolka velkého), což je spojeno s existencí tlaku na její zachování i ze strany veřejnosti. Vzhledem k využívání EVL veřejností je vhodné instalovat zde informační tabule, které seznámí návštěvníky s významem EVL Bezděkovský lom a objasní význam prováděných opatření (nevysazování ryb). Přítomnost rybí obsádky v lomovém jezeře představuje výrazný problém, který může být uspokojivě řešen pouze úplným odčerpáním vody a následnou eliminací veškerých ryb. Jedná se o řešení poměrně optimální z pohledu ochrany přírody (je třeba ale počítat se značnými objemy čerpané vody), které s sebou však nese několik zásadních úskalí: po znovunaplnění lomové jámy vodou nelze zabránit opětovnému živelnému zarybnění (eliminace ryb by se tak musela opakovat). Lze rovněž očekávat, že by takováto akce narazila na velmi silnou vlnu veřejného odporu (lom slouží jako jedno z mála přírodních koupališť). Ostatní možné způsoby odlovu ryb (odlov elektrickým agregátem či zátahovou sítí) nezaručují úplnou eliminaci rybích populací a jejich aplikace by tak byla neefektivní a výsledek by s největší pravděpodobností nevedl k požadovanému cíli – tedy k obnově úspěšné reprodukce zájmového druhu v této vodní ploše. Vytvoření nových ploch pro reprodukci v okolí hlavního lomového jezera by umožnilo vyřešení otázky reprodukce zájmového druhu i některých dalších druhů obojživelníků v dlouhodobějším horizontu. Problémem je, že vzhledem k propustnému podloží by bylo nutné zamezit odtoku vody z vytvořených tůní hydroizolačními fóliemi. Bylo by nutné použít folii, která je odolná proti prošlapu a slunečnímu záření. Navrženo může být např. až šest tůní, dvě v severní části ve vrchní partii odvalu, dvě pod hranou odvalu ve stávajících terénních depresích a dvě ve východní části. Velikost tůní by se pohybovala od 30 m2 po 100 m2 v závislosti na konkrétních podmínkách stanoviště. Hloubka by byla do 1 m, s dostatečným podílem mělkých ploch. Kromě speciálních opatření pro obojživelníky je vhodné udržovat mozaikovitý charakter porostů v lomu, kde se střídají otevřené plochy často téměř bez vegetačního krytu, různé typy travinobylinných společenstev a porosty stromů či křovin. Je žádoucí primárně snížit pokryvnost dřevin a křovin na cca 70 % suché plochy EVL a nadále tento charakter území udržovat – v rámci managementových opatření je tedy zapotřebí zabránit zarůstání plochy EVL náletem a dalšímu zapojování dřevin a úbytku bezlesých ploch. Souvislejší travní porosty je třeba kosit (mimo jiné z důvodu potlačování rozvoje porostů třtiny křovištní).
3.2 Navrhovaná opatření
Opakovaná opatření Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření
bez zákresu Ruční kosení Kosení Triturus cristatus (čolek velký) 1166
Vhodný interval Kalendář pro management
2 x za 1 rok V ideálním případě kosit 2x ročně za účelem potlačení rozvoje porostů třtiny křovištní, první seč 1.-14.6., druhá seč 1.-31.8.
Poznámka Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření Vhodný interval Kalendář pro management Poznámka
bez zákresu Výřez skupin či jednotlivých náletových dřevin Výřez náletu Triturus cristatus (čolek velký) 1166 Odstranění náletů - na ploše zhruba 30 % ze suché plochy EVL - a udržování tohoto stavu. Cílem je zachování mozaikovitého charakteru lokality. 1 x za 1 rok 1.11.-31.3.
Jednorázová opatření Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření Kalendář pro management Poznámka Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření
Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření Kalendář pro management Poznámka
1 Obnova a vytváření tůní a mokřadů Péče o mokřady a rašeliniště Triturus cristatus (čolek velký) 1166 Rozšíření lomového jezera o mělkou plochu oddělenou od zbytku jezera bariérou neumožňující vnikání ryb. celoročně
2 Likvidace invazních druhů ryb na vodních plochách pro udržení žádoucí druhové skladby nebo prostorové struktury chráněných ekosystémů nebo stanovišť ZCHD (výlov a likvidace) Péče o vodní plochu Triturus cristatus (čolek velký) 1166 Eliminace rybí obsádky v jezeře býv. lomu. 1.9.-31.3.
4. Závěrečné údaje 4.1 Použité podklady FISCHER, D. (2011). Plán péče o přírodní památku Bezděkovský lom. Návrh na vyhlášení. 18 s. Manuskript. MARHOUL, P.; TUROŇOVÁ, D. (eds.) (2008). Zásady managementu stanovišť druhů v evropsky významných lokalitách soustavy Natura 2000: metodika AOPK ČR. 1. vyd. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. 161 s. ISBN 978-80-87051-38-2.
4.2 SDO zpracoval Organizace: AOPK ČR, Krajské středisko Praha a střední Čechy Zpracovatel: Mgr. Linda Trunečková E-mail:
[email protected] Datum zpracování:
5. Seznam zkratek AOPK ČR
Agentura ochrany přírody a krajiny ČR
ES
Evropský seznam
EVL
Evropsky významná lokalita
OP ZCHÚ
ochranné pásmo zvláště chráněného území
SDO
Souhrn doporučených opatření
ÚSOP
Ústřední seznam ochrany přírody
ZCHD
zvláště chráněný druh
ZCHÚ
zvláště chráněné území
ZOPK
zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších předpisů
6. Přílohy 6.1 Orientační mapa evropsky významné lokality CZ0213008_Bezdekovsky_lom_orientacni_mapa.pdf
6.2 Mapa způsobu zajištění ochrany EVL NENÍ
6.3 Mapa zákresů managementových opatření na vymezených plochách CZ0213008_Bezdekovsky_lom_Pece_o_mokrady_a_raseliniste.pdf CZ0213008_Bezdekovsky_lom_Pece_o_vodni_plochu.pdf
6.4 Rámcová směrnice pro lesní stanoviště NENÍ
6.5 Doplňující dokumenty NEJSOU
