Souhrn doporučených opatření pro evropsky významnou lokalitu
Břežanské údolí CZ0213779
1. Základní identifikační a popisné údaje 1.1 Základní údaje Název: Břežanské údolí Kód lokality: CZ0213779 Kód lokality v ÚSOP: 2517 Rozloha (ha): 496,5257 Biogeografická oblast: kontinentální Zařazení EVL na evropský seznam: 2008/25/ES Zařazení EVL na národní seznam: nařízení vlády č.132/2005 Sb., příloha 16
1.2 Způsob zajištění ochrany Zvláště chráněná území (ZCHÚ) Celková rozloha ZCHÚ (ha): 116,1872 Relativní rozloha ZCHÚ (%): 23,4 Specifikace ZCHÚ Kód ÚSOP 1108 738
Kategorie PP PR
Název U závisti Šance
Ochranné pásmo zvláště chráněného území (OP ZCHÚ) Celková rozloha OP ZCHÚ (ha): 21,6279 Relativní rozloha OP ZCHÚ (%): 4,4 Poznámkové pole ke způsobu zajištění ochrany připravuje se vyhlášení PP Smluvní ochrana dle § 39 ZOPK NENÍ Základní ochrana dle § 45c, odst. 2 ZOPK Celková rozloha území chráněného dle režimu základní ochrany (ha): 358,7106 Relativní rozloha území chráněného dle režimu základní ochrany (%): 72,2
Jiná území chráněná podle národní legislativy, evropské legislativy nebo mezinárodních úmluv v překryvu s EVL Ptačí oblasti NEJSOU
1.3 Územně správní příslušnost Hlavní město Praha Dotčené obce Praha
Dotčená katastrální území Komořany, Točná, Zbraslav
Středočeský kraj Dotčené obce Dolní Břežany, Ohrobec
Dotčená katastrální území
Dolní Břežany, Lhota u Dolních Břežan, Ohrobec
1.4 Stručná charakteristika území Ekotop Geologie: Podél výrazné tektonické linie závistského zlomu, probíhající JZ-SV směrem, jsou neoproterozoické horniny (břidlice, droby) nasunuty na souvrství letenské souvrství ordoviku (pískovce, droby, břidlice). Vulkanity davelského souvrství vytvářejí skalní výchozy v Břežanské rokli. Mimořádný význam pro diverzitu mají bazické podmořské vulkamity – spility – které vystupují v SZ části území. Význam pro vegetaci mají také neogenní a pleistocenní (štěrkopískové terasy, sprašové návěje) sedimenty. Geomorfologie: Území se vyskytuje v J části Pražské plošiny. Reliéf: Na západním okraji území spadá strmými svahy s převýšením více než 150 m k Vltavě. Celkově relativně plochý reliéf plošiny je výrazně rozčleněn třemi bočními údolími s několika vodotečemi. Pedologie: Místy se vyskytují sprašové pokryvy s vyvinutou hnědozemí, na skalních srázech mělké rankerové půdy, v mírnějších úsecích slabě až středně úživné kambizemě. Krajinná charakteristika: Zalesněná sevřená údolí na dolním toku Břežanského potoka a dalších dvou menších vodotečí orientovaná V-Z (směrem k Vltavě), s lesními porosty různého charakteru a hodnoty (jižně a severně orientovaná úbočí), převážně listnatými. Převážně zalesněné území tvořící nápadnou krajinou dominantu tohoto úseku Vltavy (zejména při pohledu od Prahy). Území je svojí flórou a vegetací typickým reprezentantem fytogeografického okresu Střední Povltaví. Vyskytovalo se zde největší české keltské oppidum (170 ha, délka opevnění 9 km); tato skutečnost řadí lokalitu mezi nejpamátnější místa Čech.
Biota Území je téměř celé pokryto lesy, ty však na nejexponovanějších místech přecházejí do rozvolněných zakrslých doubrav až do xerotermního bezlesí. Nejčastěji se vyskytujícím lesním společenstvem jsou hercynské dubohabřiny. Nejlépe vyvinuté porosty s hojnou přítomností geofytů a se zachovalým stromovým patrem jsou na temeni vrchu Závist a odpovídají jednotce Melampyro-Carpinetum typicum. Nejvíce zastoupenou jednotkou jsou však kyselé dubohabřiny – Melampyro-Carpinetum luzuletosum. Vyvinuté jsou na mírnějších i prudších svazích, a to na konvexních typech terénu. Na východním okraji mapovaného území, kde se již projevuje vliv terciérních štěrkopískových teras se vyskytuje též as. Tilio-Betuletum. Druhým nejhojnějším typem vegetace jsou kyselé doubravy, které jsou velkoplošně rozšířené zejména na vrchu Šance. Na plošinách se vyskytuje as. Luzulo-Quercetum. Tyto lesní porosty mají velice chudý bylinný podrost, což je podmíněno pravěkou degradací přírodního prostředí (bikové doubravy se vyskytují zejména na místech, kde se nacházelo rozsáhlé keltské oppidum). Na kyselých svazích orientovaných k jihu se vyskytují vřesové doubravy as. Calluno-Quercetum. Na prudkých svazích jižního a západního kvadrantu jsou časté teplomilné acidofilní doubravy as. Sorbo-Quercetum. Tato ochranářsky hodnotná vegetace s výskytem řady ohrožených druhů představuje charakteristický rys údolního fenoménu Vltavy a jejích přítoků. Díky degradaci (přezvěření, automobilové emise, kyselé srážky) vykazují některé porosty dlouhodobě vývoj směrem k chudším vřesovým doubravám as. Calluno-Quercetum. Na strmých stinnějších svazích se vyskytují suťové lesy asociace Aceri-Carpinetum. Substrátem je zpravidla pohyblivá jemná suť a bylinné patro není příliš bohaté. Na dnech potočních údolí se vyskytují nepříliš typicky vyvinuté luhy s dominantní olší ve stromovém patře a s hojnou účastí druhu Ficaria bulbifera v patře bylinném. Z nelesní vegetace jsou nejvýznamnější jednotkou skalní stepi s kostřavou sivou s pestrou druhovou garniturou spadající do asociací Alysso saxatilis-Festucetum pallentis, Allio montani-Sedetum albi, Centaureo stoebes-Allietum montani a Seselio glauci-Festucetum pallentis. Na místech s poněkud hlubší půdou na horních temenech svahů se vyskytují acidofilní suché trávníky sv. Koelerio-Phleion s pravidelným výskytem ohrožených druhů Pulsatilla pratensis a Pseudolysimachion spicatum. Poměrně hojně a dobře je vyvinuta i teplomilná lemová vegetace (T4.1) s druhy Geranium sanguineum, Dictamnus albus aj. Na skalách se vyskytuje nepříliš druhově bohatá vegetace reprezentovaná zejména kapradinami (Polypodium vulgare, vzácněji i sleziníky Asplenium sp. div.). Místy se vyskytují i teplomilná vřesoviště (T8.1), zvláště na světlinách teplomilných doubrav a na některých skalnatinách. Území spadá z fytogeografického hlediska do mezofytika, výrazně se zde však projevuje fenomén Vltavského kaňonu, jímž pronikají teplomilné prvky hluboko k jihu. Lesní porosty mají převážně přírodě blízké ložení. Místy se nacházejí nepůvodní výsadby, nejvíce na severně orientovaných svazích vlastního Břežanského údolí. Lokalita se vyznačuje bohatou entomofaunou a od 19. století je proto oblíbeným cílem entomologů. V území se vyskytuje hodnotná a pestrá fauna bezobratlých vázaných na xerotermní stanoviště a listnaté lesy. Bohatá je zejména malakofauna, fauna brouků a pavouků (Atypus affinis, Zelotes aurantiacus…) Na specifický biotop teplomilných vřesovin je zde vázán např. motýl makadlovka Pleurota bicostella. Za zvláště významný lze považovat výskyt evropsky významného druhu roháče obecného. Lokalita je cenná i z hlediska obojživelníků a
plazů, recentně zde byl zaznamenán kupříkladu hojný výskyt ještěrky zelené a mloka skvrnitého. Stav biotopů v EVL místy silně ovlivňuje početná poulace muflonů a prasete divokého. Stav předmětu ochrany: Lokalita nabízí pro předmět ochrany celou řadu příhodných stanovišť, od suťových lesů a světlých doubrav s bohatým bylinným podrostem, po druhově bohatou mozaiku nelesních bylinných a křovinných společenstev. V současné době zde byl přástevník kostivalový nalézán sice opakovaně, ale většinou v nízkých početnostech. Při průzkumu pro plán péče byl v roce 2010 zaznamenán na 5 místech, v roce 2011 na 8, a to prakticky v plné škále stanovišť. Ojedinělé nálezy byly zaznamenány i při prohlídce lokality v létě 2012. Ve stejné době, v jaké byl pořizován průzkum, byly až desítky exemplářů nacházeny v sousedství EVL na antropogenních stanovištích, kupř. v zahrádkářské kolonii. Zároveň je však třeba konstatovat, že stanoviště, kde by bylo možné výskyt přástevníka očekávat se nacházejí v převážně dobrém stavu s pouze nízkou mírou degradace. Skutečný zánik přirozených populací v EVL se tedy nezdá být pravděpodobným. Za nejperspektivnější část EVL lze považovat JZ až JV orientované svahy Károvského údolí s velmi pestrou mozaikou stanovišť okolo skalních výchozů. Potenciálně velmi příhodné je též okolí akropole nebo Arcibiskupského altánu, v pražské části EVL pak zakrslé doubravy se světlinami a fragmenty stepních trávníků v PR Šance. Naopak asi nejméně příhodnou lokalitou jsou chladné severní svahy Hradiště spadající do údolí Břežanského potoka.
2. Stav EVL a předmětů ochrany 2.1 Předměty ochrany a jejich cílový stav Druhy Název předmětu ochrany: přástevník kostivalový * Callimorpha quadripunctaria Kód předmětu ochrany: 1078 Stav předmětu ochrany při zařazení EVL do Evropského seznamu Populace
Min
Max
Jednotka Kategorie Podíl populace
stálá populace
přítomná
15 % ≥ p > 2 %
Zachovalost Izolace dobré zachování
Celkové hodnocení populace není dobrá izolovaná, leží hodnota uvnitř rozšířeného areálu druhu
Cílový stav předmětu ochrany: zachovat stabilní populaci druhu * označuje prioritní druh
2.2 Nároky předmětů ochrany Druhy Název předmětu ochrany: přástevník kostivalový * Callimorpha quadripunctaria Kód předmětu ochrany: 1078 Popis nároků předmětu ochrany: Druh preferuje křovinaté skalní lesostepi, výslunné stráně zarostlé keři, řídké teplomilné doubravy, suťové lesy, výslunné lesní průseky a široké lemy lesních cest, především v hluboce zaříznutých údolích řek a potoků. Dospělce lze nejsnáze zastihnout na výslunných a závětrných místech s porosty nektaronosných rostlin – především sadce konopáče (Eupatorium cannabinum). Na obdobných místech se vyskytují i larvy. V Porýní osídluje i bývalé povrchové hnědouhelné doly. Larvy jsou víceméně polyfágní, žijí především na listech různých bylin jako jsou hluchavky (Lamium spp.), šalvěj (Salvia spp.), starčky (Senecio spp.), sadec konopáč (Eupatorium cannabinum), vrbovky (Epilobium spp.), kopřiva (Urtica dioica) aj., a také na některých listnatých dřevinách jako líska (Corylus), ostružiníky (Rubus spp.), zimolezy (Lonicera spp.) a další. Dospělci motýlů preferují jako zdroj nektaru vysoké, silně nektarující druhy bylin, především sadec konopáč (Eupatorium cannabinum), méně pak dobromysl obecná (Origanum vulgare), bez chebdí (Sambucus ebulus), bodláky (Carduus spp.), pcháče (Cirsium spp.) a mrkvovité rostliny (Apiaceae). Jednogenerační druh s výskytem od konce června do začátku září (vrchol doby letu spadá u nás do poslední dekády července a první dekády srpna). Imaga aktivují jak během dne (kdy obě pohlaví především sají nektar) tak i v noci; vrchol aktivity imag je v odpoledních až večerních a časných ranních hodinách. Kopulace probíhá během nočních hodin. Samice kladou vajíčka jednotlivě na živné rostliny. Žír solitérních larev probíhá od září do května následujícího roku, přezimují mladé larvy. Housenky se kuklí při povrchu země v jemném šedavém zápředku. O populační ekologii tohoto druhu neexistují relevantní zdroje. Jedná se o velmi mobilní druh, který je dokonce považován za částečného migranta, v některých letech bývá na vhodných lokalitách velmi početný, charakter výskytu v některých oblastech napovídá na metapopulační strukturu populací. Management lokalit tohoto druhu by měl kopírovat dosavadní péči o dané lokality a uchovat charakter a způsob využívání území v době, kdy byla lokalita navržena. V případě lokalit lesostepního charakteru je nutné zajistit odstraňování náletových dřevin, regulovat porost mozaikovitým sečením, popř. řízenou extenzivní pastvou. Sečení nelesních ploch provádět vždy mozaikovitě, seč pouze jedenkrát ročně (každoročně ponechávat alespoň 1/4 ploch neposečenou do další seče v následujícím roce, na plochách menších než 5 ha ponechávat 1/3 neposečenou do další seče). V komplexech listnatých lesů je optimální podpořit na vybraných lokalitách návrat k cyklickému pařezinovému způsobu obhospodařování s ponecháváním výstavků, nebo jeho simulaci. Ve vymezených územích je nutno zachovat nebo vytvořit lesní lemy a mozaiku světlin a pasek.
2.3 Řešení konfliktů při zajišťování požadavků různých předmětů ochrany EVL
Konflikt není předpokládán
2.4 Konflikt s jinými ochrannými režimy dle ZOPK Konflikt není předpokládán
2.5 Využívání EVL a zhodnocení jeho důsledků pro předměty ochrany Stručná charakteristika a vliv činnosti - Lesní hospodaření V 16. století jsou lesy velkostatku Dolní Břežany uváděny jako převážně dubové a méně borové. V 19. století jsou zmiňovány listnaté porosty výmladkového charakteru, v nichž převládá dub s habrem a z jehličnanů borovice. V trati Károv je zaznamenán též smrk, pravděpodobně vysazený či vysetý. Lesy byly v té době nejspíše trvale přetěžovány. V druhé polovině 19. století byly pařeziny převáděny na lesy vysoké, často kultury borovice nebo smrku, zaváděn byl taktéž akát. Pařeziny však v území převládaly ještě v samotném závěru arcibiskupské správy ve 40. letech minulého století. S převodem pařezin bylo počítáno i v plánovací dokumentaci 2. poloviny 20. století, plány se však nedařilo plnit, což lze z hlediska ochrany přírody považovat za jev spíše pozitivní. Recentně tedy v území stále převažují staré pařeziny, které mají často charakter nepravých kmenovin. Na nejextrémnějších místech se často vyskytují rozvolněné zakrslé doubravy s přirozenou příměsí borovice lesní a břízy bělokoré. I tyto porosty však nesou známky původního výmladkového hospodaření. Porosty na prudkých srázech v Károvském údolí a v údolí Vltavy jsou zjevně dlouhodobě ponechány bez záměrných obnovních a výchovných zásahů. Vysokokmenné porosty jsou vzácnější a jsou soustředěny především na severní svahy Závisti a Šancí, kde se hojněji vyskytuje i buk. Na některých místech se lze setkat s nepravými kmenovinami s hojnějším zastoupení starších mohutnějších košatých dubů, které mohou být reliktem tzv. středního lesa. Porosty smrku se nacházejí hlavně na severních svazích v závěru vlastního Břežanského údolí a při jižním okraji EVL a jsou na některých místech postupně odtěžovány. Obnova se provádí většinou bukem či smrkem, částečně se však na ni podílí též přirozené zmlazení stanovištně vhodných listnatých dřevin. Kromě akátu a smrku jsou místy jsou pěstovány také nepůvodní druhy douglaska tisolitá a dub červený, jedná se však pouze o zanedbatelnou část plochy lesních porostů. - Zemědělství V pravěku a starověku se v území nacházela dvě významná sídla a s nimi je tedy spojeno i zemědělské obhospodařování lokality. Po zániku osídlení naprostá většina území opět zarostla lesem. S velkou pravděpodobností se zde však zachovaly menší kontinuální pastviny, které byly nejspíše využívány až do nedávné minulosti. Jako na jiných místech ve Vltavském kaňonu se i zde drobná pastva významný podílela na zachování xerotermního bezlesí, klíčového stnoviště pro předmět ochrany. - Chov zvěře V území byla umístěna aklimatizační obůrka pro muflony. Stáda muflonů se zde pohybují i v současnosti. Do jisté míry nahrazují výpadek úmyslné pastvy a pomáhají tak udržovat plochy bezlesí, zároveň však také omezují přirozené zmlazení v lesních porostech a působí také jako významný erozní činitel. - Rekreace Území je oblíbeným výletním cílem zvláště pro obyvatele Prahy a zejména přilehlých sídlišť. Kromě běžných výletníků a lidí na kratších vycházkách se zde také pohybují jezdci na kolech, koních a čtyřkolkách. S rekreanty je typicky spojeno vnášení drobného odpadu do EVL a také poměrně intenzivní sešlap, který však může místy napomáhat udržení plošek bezlesí, významných pro předmět ochrany. - Skládky odpadu V závěru Károvského údolí jsou umístěny dvě větší skládky jak inertního, tak i nebezpečného odpadu, další velmi rozsáhlá skládka se nachází podél velkého úseku silnice Zbraslav - Točná. Některé ze skládek byly po ukončení skládkování z nich přehrnuty zeminou a osázena (sazenicemi smrku) popřípadě zarostly náletem. V roce 2002 se vlivem extrémních srážek došlo k sesuvům navezené zeminy a rozvalení částí skládek, což je v terénu dodnes patrné. Jelikož i nadále dochází k uvolňování odpadu a to včetně toxických látek, představují skládky poměrně významný zdroj ohrožení pro biotu v potocích a jejich okolí (mj. se zde vyskytuje početná populace ohroženého mloka skvrnitého).
2.6 Související platné dokumenty ve vztahu k předmětům ochrany dle speciálních zákonů Plány péče Název ZCHÚ: PP Šance Autor: Kohlík V. Schválil: magistrát hl. m. Prahy Datum schválení: 2. 3. 2009 Platnost od-do: 1. 1. 2010 - 31. 12. 2019 Lesní hospodářské plány / lesní hospodářské osnovy Typ dokumentu: LHO Přírodní lesní oblast: 10 - Středočeská pahorkatina Lesní hospodářský celek / zařizovací obvod: LHC Dolní Břežany Výměra LHC / zařizovací obvod v EVL (ha): 0,9493 Období platnosti LHP (LHO): 1. 1. 2012 - 31. 12. 2021 Organizace lesního hospodářství: Nižší organizační jednotka: revír Svatý Tomáš Typ dokumentu: LHO Přírodní lesní oblast: 10 - Středočeská pahorkatina Lesní hospodářský celek / zařizovací obvod: LHC Praha západ / z.o. Zbraslav Výměra LHC / zařizovací obvod v EVL (ha): 15,5585 Období platnosti LHP (LHO): 1. 1. 2012 - 31. 12. 2021 Organizace lesního hospodářství: Nižší organizační jednotka: Typ dokumentu: LHP Přírodní lesní oblast: 10 - Středočeská pahorkatina Lesní hospodářský celek / zařizovací obvod: LHC Konopiště Výměra LHC / zařizovací obvod v EVL (ha): 406,5819 Období platnosti LHP (LHO): 1. 1. 2012 - 31. 12. 2021 Organizace lesního hospodářství: Nižší organizační jednotka: revír Okrouhlo
3. Péče o EVL 3.1 Popis optimálního způsobu péče o předměty ochrany Zásadní podmínkou prosperity předmětu ochrany je zachování pestrého bezlesí a světlých lesních porostů s bohatým bylinným patrem. V EVL se dle katastru nemovitostí prakticky nevyskytují nelesní pozemky. Z administrativního hlediska lze doporučit alespoň ty ochranářsky nejcennější a plošně nejrozsáhlejší fragmenty bezlesí převézt na vhodnější typ pozemku. Žádný z nelesních biotopů v EVL by neměl být uměle osazován dřevinami, naprosto bezpodmínečně je před zalesněním nutné chránit fragmenty stepních stanovišť a vřesovišť. Xerotermní porosty na skalních výchozech a suťoviscích jsou extrémními stanovištními podmínkami udržovány v celkem stabilním stavu. Největší ohrožení představuje zarůstání dřevinami. Jednou za několik let je tedy třeba provést prořezávku, alespoň na dostupných místech. Zvláště je třeba se zaměřit na invazní druhy a z bezlesí je důsledně odstraňovat. Na řezné plochy je možné bodově aplikovat arboricid. Smýcení je vhodné v následujícím roce (či několika letech) doplnit pastvou koz či alespoň vyřezáním výmladků. Získanou biomasu je třeba odstranit, aby nedocházelo k hromadění živin. To však bude mnohdy náročné či přímo nemožné. Tehdy je přípustné ji spálit na místě - pro ohniště by měly být vybírány plochy, kde byl zápoj před sečí nejvyšší a kde se pokud možno nevyskytují ochranářsky významné druhy rostlin. Vzhledem k tomu, že přástevníkovi jakož i dalším významným druhům fauny vyhovují mozaikovité porosty s ostrůvky křovin, je žádoucí ponechat při prořezávkách vždy alespoň přibližně 20 % plochy nesmýcených. Lze však předpokládat, že tuto podmínku zajistí sama špatná přístupnost stanovišť. V lokalitě se, většinou v mozaice s porosty dřevin, vyskytují i další travinná, keříčková či ruderální společenstva na méně extrémních, místy spíše mezofilních stanovištích. Tyto biotopy většinou též poskytují živné rostliny pro přástevníka kostivalového a je tedy vhodné zde pravidelnou údržbou v dosažitelné míře blokovat sukcesi k dřevinným ekosystémům. Především je třeba pravidelně odstraňovat náletové dřeviny, trávníky je třeba nadále kosit či pást, proti invazním druhům je možné i lokálně omezené užití herbicidů. Z hlediska ochrany přástevníka je však nevhodná plošná seč, zvláště je-li prováděna vícekrát do roka. Optimálním řešením je mozaiková seč, případně je tam, kde nehrozí expanze kompetičně silné dominanty (třtiny křovištní, ovsíku vyvýšeného) či invazních druhů (v úvahu přicházejí zejména celíky) také možné kosit celý segment v pozdním termínu. Za účelem snazšího udržení bezlesí lze doporučit, aby již tak hojně navštěvovaná plošina akropole byla kromě seče dána k dispozici různým sportovním či jiným zájmovým aktivitám (kupř. v současnosti oblíbenému oživování historie). Velký význam pro předmět ochrany mají také drobné přechodové biotopy, tedy především lesní bylinné lemy, ale také třeba okraje intravilánu. Ekotony je vhodné chránit podobně jako jiné nelesní biotopy před zarůstáním dřevinami. Při údržbě cest je třeba jejich okraje šetřit v době přítomnosti přástevníka i jeho živných rostlin a sekat je pouze v brzkém (před polovinou června) či naopak pozdním termínu (od poloviny září). Na některých velmi nadějných stanovištích - zejména na Z svahu Hradiště či v horní části Károvského údolí - či v jejich okolí se dnes rozkládají zapojené keřové formace, mnohdy i s nepůvodními či přímo invazními druhy (šerík, pámelník). Kromě toho, že husté křoviny nepředstavují vhodné prostředí pro předmět ochrany, mohou též izolovat jednotlivá stanoviště a jejich mikropopulace. Takové porosty je tedy třeba pro přástevníka zpřístupnit mozaikovitým výřezem, následovaným v dalších letech likvidací zmlazení, včetně bodové aplikace arboricidu. Jelikož se jedná o náročnější management je třeba jej přednostně užívat na místech prokazatelného výskytu přástevníka. Teplomilné či acidofilní doubravy (nejčastěji mapované na soborech lesních typů 0Z,1Z,1C, 1K,2I,2N,2K) a dubohabřiny (nejčastěji mapované na soborech lesních typů 1C,2C,2D,2S,2B,2A) by si měly nadále zachovat světlý charakter, který umožňuje rozvoj bylinného patra s živnými rostlinami. V tmavších porostech se sporadickým podrostem lze doporučit provádět prosvětlování, zároveň je však vhodné vždy ponechávat mozaiku tmavších a světlých porostů. Pro potřeby přástevníka kostivalového ale i dalších světlomilných druhů hmyzu a rostlin lze na vhodných místech doporučit i obnovení výmladkového způsobu hospodaření s krátkou dobou obmýtí. V případě hospodaření formou lesa nízkého se obvykle využívalo obmýtí okolo 30 -50 let. V případě hospodaření lesa středního se jedná o kombinaci výmladkového hospodaření s ponecháváním výstavků pro zisky cenných sortimentů. Jednotlivé výstavky by měly být ponechávány i v případě hospodaření formou lesa nízkého. Stromové patro by při hospodaření tvarem lesa vysokého mělo být udržováno ve volnějším zápoji (cca 0.7 – 0.9) – především v okolí stepních enkláv, při horních hranách slunných svahů a v okolí skalních výchozů. Prosvětlování může mít formu plošného prosvětlení, nebo může být vytvářen a udržován systém menších světlin, jejichž rozloha by nepřevýšila maximální výměru několika arů a aby na vybrané lokalitě nekleslo zakmenění pod 0,7 plného zakmenění. Při hospodaření tvarem lesa vysokého by se optimálně mělo hospodařit podrostním hospodařením s využitím výběrných způsobů hospodaření s maximálním využitím přirozeného zmlazení. Menší holoseče a náseky je možné využívat při nezdaru přirozené obnovy a při obnovách porostů s převahou stanovištně nevhodných dřevin. Na špatně přístupných místech lze les ponechat i nadále zcela bez zásahu, což by časem mělo vést k jeho samovolnému proředění a tedy k podobnému výsledku, jakého by se dosáhlo cíleným prořezáváním. Na některých místech již vlivem extrémních půdních a klimatických podmínek, vlivem zvěře i vzhledem ke stáří porostů dochází k jejich k samovolnému plošnému prosvětlování a k vytváření přirozených světlin. Umělé prosvětlování by se mělo, zvláště na severních svazích vrcholu Hradiště, omezovat na jednotlivý
výběr a vytváření světlin, nemělo by docházet ke vzniku větších smýcených ploch. Plošné odlesnění stinných stanovišť a s ním spojené jevy by se mohly negativně projevit na složení dosud dochované reliktní malakofauny, která patří k místním ochranářsky cenným specifikům. Ve světlých lesích je třeba korigovat přílišný rozvoj keřového patra, zvláště v přirozeně rozvolněných teplomilných doubravách, kde k expanzi keřů dochází spíše v souvislosti se zvýšeným spadem atmosférického dusíku. Vytěžené dřevo je možné skládkovat pouze na místech, která nejsou významná pro předmět ochrany, především je tedy třeba šetřit druhově bohaté nelesní biotopy a ekotony. Pro přibližování dřeva mimo stávající zpevněné cesty by neměla být využívána těžká mechanizace. Pro obnovu lesa by měly být v co největší dostupné míře užívány dřeviny přirozené dřevinné skladby, optimálně původem z přirozeného zmlazení. Jehličnaté porosty je žádoucí postupně převádět na přírodě bližší typ. Zde je také možné využívat k obnově i holosečný způsob. V přírodě blízkých porostech je třeba potlačovat zmlazení jehličnanů, v doubravách je vhodné omezovat také šíření habru. Ze všech lesních typů a stejně tak křovinných formací je třeba postupně odstraňovat introdukované (resp. invazní) druhy dřevin. V případě výskytu akátu je třeba likvidovat především mladé jedince a zmlazení, staré, prosychající či jinak oslabené jedince je spíše vhodné nechat dožít. Likvidace by měla být přednostně prováděna tam, kde probíhá či hrozí expanze akátu do sousedních skalních stepí. Aby se předešlo plošnému zmlazení je vyloučeno eliminovat akátiny naráz. Výřez by měl být prováděn na konci vegetační sezóny, tak aby poražené akáty stačily znovu zmladit ale nové výmladky by zároveň již nebyly schopny zdřevnatět před příchodem mrazů a staly se tak zranitelnými. Vzhledem k vydatnému zmlazování akátu je třeba tato místa v dalších letech důsledně kontrolovat a minimálně v následujícím roce ošetřit pastvou, popřípadě výřezem výmladků spojeným s aplikací arboricidu. Pro ochranu dalších druhů organizmů, především ptáků a saproxylického hmyzu je žádoucí ponechávat v lesích dostatek odumřelého dřeva, včetně stojících souší poškozených stromů. Vzniklé pařezy by neměly být frézovány. V rámci péče o EVL doporučujeme také provést asanaci problematických skládek v území.
3.2 Navrhovaná opatření Opakovaná opatření Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření
Vhodný interval Kalendář pro management Poznámka
7, 8, 9, 10 Ruční kosení podmáčených lokalit, svažitých lokalit a lokalit se zhoršenou dostupností Kosení Callimorpha quadripunctaria (přástevník kostivalový) mozaikovitá seč - 2/3 v časném, 1/3 v pozdním termínu; na snáze přístupných místech lze použít i lehkou mechanizaci; možno alternovat s pastvou; při seči třeba zohlednit fenologii významných druhů rostlin; místa výskytu invazních druhů možno kosit s vyšší frekvencí 1 x za 1 rok / let 1. termín 15.6.-30.7.; 2. termín 15.9.-15.10.
Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření Vhodný interval Kalendář pro management Poznámka
7, 9, 10 Extenzívní pastva ovcemi či kozami Pastva Callimorpha quadripunctaria (přástevník kostivalový) pastva xerotermních trávníků, optimálně kozami 1 x za 1 rok / let 1.5.-30.6. možno využít i na jiných místech v EVL, budou-li shledána dostupnými; koordinovat s výřezem; možno alternovat s kosením
Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření
1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10 Výřez skupin či jednotlivých náletových dřevin Výřez náletu Callimorpha quadripunctaria (přástevník kostivalový) mozaikovitá výřez křovin, v hustých porostech možná i plošná likvidace; prioritu mají invazní druhy; na řezné plochy možno aplikovat herbicid; kombinovat s pastvou či výřezem výmladků v následujícím roce 1 x za 5 rok / let
Vhodný interval
Kalendář pro management Poznámka
1.11.-31.3. v případě výskytu akátu provádět výřez již v době od 1.8. do 1.10.
Jednorázová opatření Číslo zákresu managementového opatření Název managementového opatření Kategorie opatření Cílový předmět ochrany Popis opatření Kalendář pro management Poznámka
bez zákresu (vymezeno plochou EVL) Odstranění odpadků či skládky Odstranění odpadu Callimorpha quadripunctaria (přástevník kostivalový) dvě rozsáhlé deponie komunálního i nebezpečného odpadu (závěr Károvkého údolí; svah pod silnicí Zbraslav-Točná) a několik menších skládek v celém území kdykoliv přesné umístění i rozsah opatření třeba zjistit v rámci zásahu
4. Závěrečné údaje 4.1 Použité podklady Karlík P. (2011) Plán péče o přírodní památku Břežanské údolí na období 2012-2021 - Návrh přírodní památky Břežanské údolí, ms. depon. in.: KÚ Středočeského kraje Kohlík V. (2009): Plán péče o PR Šance na období 2010 - 2019, ms. depon. in.: AOPK ČR Kubíková J, Ložek V, Špryňar P. a kol., (2005): Praha, in Mackovčin P. a Sedláček M. (eds.), Chráněná území ČR, sv. XII, AOPK ČR a EkoCentrum Brno. Papoušek Z. (2011) Entomologický průzkum EVL Břežanské údolí, ms. depon. in.: KÚ Středočeského kraje
4.2 SDO zpracoval Organizace: AOPK ČR, Krajské středisko Praha a střední Čechy Zpracovatel: Mgr. Josef Spilka E-mail:
[email protected] Organizace: AOPK ČR Zpracovatel: Ing. Jaroslav Pipek E-mail:
[email protected] Poznámka: lesnická část Organizace: AOPK ČR Zpracovatel: Mgr, Pavel Špryňar E-mail:
[email protected] Poznámka: titulní fotografie Datum zpracování:
5. Seznam zkratek AOPK ČR
Agentura ochrany přírody a krajiny ČR
ES
Evropský seznam
EVL
Evropsky významná lokalita
OP ZCHÚ
ochranné pásmo zvláště chráněného území
SDO
Souhrn doporučených opatření
ÚSOP
Ústřední seznam ochrany přírody
ZCHÚ
zvláště chráněné území
ZOPK
zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších předpisů
6. Přílohy 6.1 Orientační mapa evropsky významné lokality CZ0213779_Brezanske_udoli_orientacni_mapa.pdf
6.2 Mapa způsobu zajištění ochrany EVL CZ0213779_Brezanske_udoli_zpusob_zajisteni_ochrany.pdf
6.3 Mapa zákresů managementových opatření na vymezených plochách CZ0213779_Brezanske_udoli_Koseni.pdf CZ0213779_Brezanske_udoli_Pastva.pdf CZ0213779_Brezanske_udoli_Vyrez_naletu.pdf
6.4 Rámcová směrnice pro lesní stanoviště CZ0213779_Brezanske_udoli_ramcova_smernice.doc
