„Protože jsem poznal trýzeň žízně, chtěl bych vykopat studnu, ze které by mohli pít i jiní“ - E.T. Seton
STUDÁNKA Každý, kdo pije tuto vodu, bude opět žíznit. Kdo se však napije vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky, a stane se v něm pramenem vody tryskající do věčného života - Jan 4,13-15
▌leden- 2016 č. 155 ▌ Vychází od března 2003
18. leden - Svátek Panny Marie, Matky Jednoty křesťanů
Český církevní kalendář připojuje k římskému církevnímu kalendáři svátek Panny Marie, Matky jednoty křesťanů. Svátek byl pro naše diecéze povolen 10. září 1966. Jedná se tedy o velice mladý svátek. Sjednocující tendence je živá ve všech křesťanských denominacích. Všeobecně se uznává, že rozdělení křesťanů je mokvající rána na Kristově Těle a pohoršení světu. Výrazem ekumenismus se označuje snaha o duchovní sloučení katolíků, pravoslavných, anglikánů a protestantů do jednoho viditelného společenství, jaké bylo na počátku církve a ve starověku. Vždyť na počátku - všichni, kteří uvěřili, byli spolu a měli všechno společné Sk 2,44. Na přímluvu Panny Marie, Matky jednoty křesťanů, její Syn jistě opět sjednotí církev rozdělenou hříchem nesvornosti, závisti, nenávisti a pýchy a bude jedno stádo a jeden pastýř Jan 10,16. Společná úcta Bohorodičky zůstala trvalým poutem mezi západními a východními křesťany i po jejich rozdělení. Proto bylo úsilí pro obnovu jejich jednoty svěřeno pod její ochranu. Střediskem snah o sjednocení Slovanů ve víře učinil arcibiskup olomoucký, Antonín Cyril Stojan, kandidát na svatořečení. Roku 1891 založil Apoštolát svatého Cyrila a Metoděje pod ochranou Panny Marie, který se zaměřil na pořádání tzv. unionistických sjezdů, jež se konaly na Velehradě v letech 1907, 1909, 1911 a které se sešly po jeho smrti roku 1923 ještě čtyřikrát. Rovněž každoroční Týden modliteb za jednotu křesťanů, tzv. alianční týden na začátku každého nového občanského roku, je projevem touhy křesťanů po sjednocení. Helena Švubová ✙
✙ MODLITBA ZA JEDNOTU KŘESŤANŮ:
✙
✙
Pane Ježíši, který ses modlil, abychom byli jedno, prosíme Tě za jednotu křesťanů, tak, jak ty chceš a skrze prostředky, které Ty chceš. Ať nám Tvůj Duch dá prožívat utrpení z rozdělení, vidět naše hříchy a důvěřovat v naději, která je nad všechno očekávání. Amen. Modlitba Komunity Chemin Neuf
Očekávám tě
Autor: P. Gaston Courtois 1897–1970, záznam z Proglasu Interpret: Mgr. Kateřina Brichcínová, Th.D.
Očekávám tě, abych tě očistil, abych tě uzdravil tím, že připojím k tomu, co jsi ty, vše, co jsem já. Přicházej ke mně jako nemocný ke svému lékaři. Jako hříšník, ke svému Spasiteli. Neobávej se ukázat mi své rány, svou bídu, své poskvrny. Pán je blízko těm, kteří mají kající srdce. Uvidíš, jak jsem milosrdný k těm, kteří znají sami sebe a uznávají svou ubohost. Očekávám tě, abych tě naplnil svým světlem a svou silou, svou přítomností a svým životem, svým vzletem a svou milostí, abych v tobě rostl a byl v tobě víc a více viditelný. Ale přicházej ke mně jako chudý, který má opravdu hlad; jako nuzný, který opravdu potřebuje pomoci. Pokud si myslíš, že si stačíš sám, a jsi naplněn sám sebou, jak chceš, abych tě naplnil já? Jsi už přeplněn. V mumraji tvého srdce není pro mou přítomnost místa. Očekávám tě především, abych se ti daroval, a tak dal tvému životu plný rozmach; tvé činnosti skutečnou působivost, takovou, která je viditelná jen očím mého Otce. Jen z toho prýští plodnost, když si navzájem náležíme, kde jsem jako vyprahlá země, která žízní po vodě. 1 Sam 28, 3-25
Saul se radí s věštkyní
Samuel zemřel a celý Izrael ho oplakával. Pochovali ho v jeho městě Ramě. Saul vyhnal zaklínače a věštce ze země. Filišťané se shromáždili, přitáhli a utábořili se v Sunamu. Také Saul shromáždil všechny Izraelity a přišli do Gelboe. Když viděl Saul tábor Filišťanů, ulekl se a jeho srdce se náramně poděsilo. Dotazoval se Pána, ale neodpověděl mu ani snem, ani skrze kněze, ani skrze proroky. Řekl tedy Saul svým služebníkům: Vyhledejte mi ženu, která umí vyvolávat mrtvé. Zajdu za ní, a otážu se jí. - Služebníci mu řekli: V Endoru je žena, která umí vyvolávat duchy. Zakuklil se, přestrojil a šel tam se dvěma muži. Přišli k té ženě v noci a Saul jí řekl: Věšti mi skrze vyvolaného ducha a vyvolej mi mrtvého, kterého ti povím. Žena mu řekla: Dobře víš, že Saul vyhladil ze země zaklínače a věštce; proč mi nastražuješ léčku, abych zemřela? Tu jí Saul přísahal při Pánu a řekl: Jako že je živ Pán! Nic zlého se ti pro to nestane! Ptala se ho tedy žena: Koho ti mám vyvolat? On řekl: Vyvolej mi Samuela. Když žena spatřila Samuela, hlasitě vykřikla a řekla Saulovi: Proč jsi mě oklamal? Vždyť ty jsi Saul! Král jí řekl: Neboj se, cos viděla? Žena řekla Saulovi: Viděla jsem vystupovat ze země nadlidskou bytost. Otázal se jí: Jak vypadá? Odpověděla: Vystupuje starý muž, zahalený pláštěm. Saul porozuměl, že je to Samuel. Padl na svou tvář k zemi a poklonil se. Samuel řekl Saulovi: Proč mě znepokojuješ a necháváš mne vyvolat? Saul odpověděl: Jsem ve velké tísni, neboť Filišťané bojují proti mně a Bůh se ode mne odvrátil a nechtěl mi odpovědět ani skrze proroky ani skrze sny, proto jsem povolal tebe, abys mi oznámil, co mám dělat. Samuel mu řekl: Co se mne ptáš, když se Pán od tebe odvrátil a přešel k tvému soku? Pán ti totiž učinil, jak mluvil skrze mne: vytrhl království z tvé ruky a dal je tvému bližnímu Davidovi. Protože jsi neposlechl Pánova hlasu a neučinil zadost na Amalečanech planoucímu jeho hněvu, proto ti dnes Pán učinil to, čím trpíš. Pán vydá s tebou také Izraele do rukou Filišťanů. Ty i tvoji synové budete zítra se mnou; ano i tábor izraelský vydá Pán do rukou Filišťanů. Saul padl ihned, jak byl dlouhý, na zemi, neboť se zděsil slov Samuelových a neměl v sobě vůbec síly, protože celý ten den nejedl. Žena přistoupila k Saulovi a viděla, že je velmi polekán a řekla mu: Hleď, tvá služebnice uposlechla tvého hlasu a vydala svůj život v nebezpečí. Uposlechla jsem tvých slov, jež jsi mluvil ke mně. Nyní tedy uposlechni také ty hlasu své služebnice. Předložím ti skývu chleba, abys pojedl, posilnil
se, a mohl jít svou cestou. On však odepřel: Nebudu jíst! Naléhali na něho služebníci i ta žena, až konečné uposlechl jejich hlasu, vstal ze země a usedl si na lehátko. Žena měla doma vykrmené tele, to rychle zabila, vzala mouku, zadělala ji a napekla nekvašených chlebů; předložila to Saulovi a jeho služebníkům. Když pojedli, vstali a téže noci odešli.
Papež František: Bůh je největší krása; vše ostatní pomíjí Věřící ohrožuje dvojí nebezpečí - na jedné straně je to pokušení zbožňovat pozemské věci a dále činit si modly ze zvyků, jako by to všechno mělo mít nekonečné trvání. Avšak jediná věčná krása, které si máme hledět, je Bůh, řekl papež František. ▌Bůh
je veliká krása. Také žalmista prohlašuje: Nebesa vypravují o Boží slávě. Člověk však často padá na kolena před tím, co je pouhým odleskem této Boží nádhery, či ještě hůře uctívá rozkoše, které jsou ještě pomíjivější.
Papež František kázal o dvojím typu modloslužebnictví, ve kterém člověk může uvíznout. První čtení Mdr 13,1-9 a žalm Žl 19, 2-3, 4-5 promlouvají o kráse stvoření, ale poukazují přitom na pomýlenost lidí, kteří při pohledu na tuto krásu nejsou schopni pohlédnout dále, je jim cizí transcendence. Papež takovýto postoj nazval idolatrií imanence. Přilnuli k tomuto modlářství. Zasáhl je úžas nad vlastní mocí a energií. Nemyslí na to, o kolik výše stojí jejich vládce. Stvořil je totiž Ten, kdo je počátkem a původcem krásy. Je to idolatrie pohledu na krásu – na mnoho různých krás – aniž bychom brali na vědomí, že jednou zapadnou, pominou. Také západ slunce je pomíjivý… Toto zbožňování pozemské krásy bez transcendence ohrožuje nás všechny. Je to idolatrie imanence. Věříme, že věci takové, jaké jsou, jsou téměř božské a nikdy nekončící. Zapomínáme na zánik. ▌Modloslužby.
▌Další
typ modloslužebnictví - týká se zvyků, které ohlušují srdce. Papež jej popsal za pomoci evangelia Lk 17,26-37, kde Ježíš mluví o mužích a ženách v dobách Noemově a Lotově: jedli, pili, ženili se, vdávali se, aniž by se zajímali o druhé, až do dne, kdy přišla potopa a kdy z nebe spadl oheň a síra. Tedy do dne naprosté zkázy a záhuby: Všechno je otázka zvyku. Žijeme, aniž bychom pomysleli na zánik života, kterému jsme uvykli. A to je také idolatrie – lneme ke zvykovosti, aniž bychom si uvědomili, že jednou skončí. Církev nás zve, abychom pohlédli na konec věcí. Také zvyky lze zbožňovat. Je to modloslužba? Ale život už je přece takový, jen pokračujme dál…, zní námitka. Avšak jako krása skončí v jiné kráse, tak zvyk nevyústí ve věčnost, ale v jiný zvyk. Je tu ale Bůh! ▌Upínejme
zrak k Bohu. Náš zrak by se měl upínat ke stálému přesahu, ke konečnému uvyknutí, k Bohu, který stojí na konci stvoření, vybízel Svatý otec. Církev nás k tomu vyzývá. Nesmíme zopakovat osudovou chybu Lotovy ženy a ohlédnout se, nýbrž mít jistotu, že pokud je život krásný, bude krásný také jeho západ: My, věřící, nejsme lidé, kteří se ohlížejí zpět či ustupují, nýbrž jdeme stále dál. Jdeme životem neustále vpřed, hledíme na krásu a máme své zvyky, ale nepovyšujeme je na bůžky, protože jednou skončí… Kéž tyto malé krásy, které zrcadlí velikou krásu, a naše zvyky napomohou, abychom přežívali ve věčném zpěvu, v nazírání Boží slávy.
Walter Nigg
Sv. František z Assisi -26 V této souvislosti nám není možné vyprávět dějiny řádu, k tomu by bylo třeba zvláštní knihy. Podle Gemelliho jsou dějiny františkánského řádu nekonečnou básní, k níž každé století připojilo svou strofu. Probíhaly jako každé dějiny ve vlnách: vzestupy se střídaly s poklesy a mezi nimi byla období bolestně stagnující. Za Františkova života byl všeobecné znám Portugalec Antonín z Padovy. Poverello měl v úctě jeho mimořádnou učenost, protože byl také strhující kazatel. Kolem Antonína vyrostlo mnoho legend, které přispěly k tomu, že se stal jedním z nejlidovějších světců. Františkovou současnicí byla také Alžběta Duryňská - vlevo. Od jednoho z prvních bratří na německé půdě uslyšela o jeho následování Krista a s ženskou intuicí přijala tento cíl za svůj. Tato vznešená paní sestupovala ze svého knížecího sídla a navštěvovala chudé, a proto ji lze označit jako první terciářku v Německu. Brzy po Františkově smrti otřásali základy řádu svou často neuváženou horlivostí bratři zvaní, spirituálové. Pohnuté rozbroje protichůdných směrů uvnitř řádu uklidnil svou vyrovnanou bytostí Bonaventura, muž stejně učený jako pokorný. Bonaventura patří mezi světce; bez jeho zralé osobnosti by k naléhavě potřebnému uklidnění nedošlo. Na příkaz generální kapituly sepsal také řádem oficiálně uznaný Františkův životopis, který po dlouhá staletí určoval světcův obraz. Ve františkánském řádu vždy vyrůstaly veliké osobnosti. Uveďme alespoň několik jmen: Alexandr z Hale, Jan Duns Scotus, Roger Bacon, Raymundus Lullus a Berthold z Řezna. Františkánské společenství se projevilo jako přímo nevyčerpatelný zdroj. Během staletí si řád získal četné dějinné zásluhy; uveďme alespoň rozsáhlou misionářskou činnost, která zasluhuje dík a uznání světa. ▌František a církev. Františkovým záměrem bylo hlásat lidu prostřednictvím bratří
radostnou zvěst, jak to Kristus přikázal svým učedníkům v řeči při jejich rozeslání. On sám nebyl strhující kazatel v tom smyslu, co se tím obvykle rozumí. Stávalo se, že tomuto prostému muži chyběla slova a že vůbec nebyl schopen mluvit. Obvykle promlouval v mocných, snadno přístupných obrazech, v duchu symbolického jazyka bible, protože se mu zdálo, že vnitřní síla váží víc než všechna vnější slova. Oheň nadšení ho jednou strhl tak, že při své promluvě pohyboval nohama jako k tanci. Vždycky se spoléhal na vnitřní působení Ducha svatého, nikdy neupadal do manýry kazatelů, své myšlenky vždy podával formou rozhovoru. Při svém veřejném vystupování projevoval mužnou odvahu a lásku k pravdě a nebál se bez milosti nazývat neřesti lidu pravým jménem. Ačkoli si kázání předem nepřipravoval, uměl říkat věci neobyčejné. František a jeho první bratři byli laici, jimž kazatelský úřad vlastně nepříslušel; proto potřebovali církevní dovolení. Odešel s několika bratřími do Říma, aby si je vyprosil od Svatého stolce. Tehdy byl na papežském trůně Inocenc III., jeden z nejmocnějších nositelů tiáry, nepochybně bystrý duch s velkým právnickým vzděláním a s impozantním panovnickým vystupováním. Inocenc III. si byl vědom bědného stavu tehdejší církve, pronásledoval ho i ve spánku. Ve snu prý viděl hroutící se církev - kostel a jakéhosi muže, který ji podpírá. Při setkání s Františkem si pak uvědomil, že to je ten muž ze snu.
Autor: P. Elias Vella, exorcista
Uzdravení zranění
Když tě maminka zahrnuje objetím a polibky, a přivine si tě k
tělu, přijmi její objetí a polibky. A pokud se v jejích rukou cítíš nejistě nebo ne úplně pokojně, netrap se, blízko tebe stojí Ježíš. Ježíš na tebe pokládá své ruce. Uklidňuje tě. Přináší lásku tam, kde láska nebyla, a zaplňuje prázdnotu, kterou ti matka způsobila. Uzdravuje tvé rány a bolesti. Uzdravuje tě, činí tě celistvým, úplným. Nyní tě ve svém náručí drží Josef. Josef tě objímá jako muž a povzbuzuje tě, dává sílu a jistotu tvému charakteru. I Josef je šťastný, že tě může držet v náručí, raduje se z toho, že jsi dívka, že jsi chlapec. Také Josef tě ukazuje okolostojícím. Přenáší na tebe sílu muže. Uvolni se v jeho náručí, uvolni se v rukou tohoto muže. Blízko Josefa stojí mladý muž. Je to tvůj otec. Josef tě velmi jemně vkládá do jeho rukou. Tvůj otec je naplněn radostí, že tě drží, možná je trochu neobratný, ale má velkou radost, ukazuje tě ostatním a říká: Toto je moje dítě. Je to moje dcera. Je to můj syn. Na každého se usmívá, objímá tě a líbá. Možná se u něho cítíš trochu nejistě nebo nepokojně, ale on tě miluje. Každému říká tvoje jméno. Má tě rád. Uvolni se v jeho rukou. Pokud se v jeho náručí nedokážeš uvolnit, netrap se, blízko něho je Ježíš. Dovol Ježíšovi, aby na tebe položil ruce. Dovol mu, aby tě zahrnul svým pokojem. Dovol Ježíšovi, aby uzdravil rány, které v tvém životě způsobil tvůj otec. Ježíš tě uklidňuje a dotýká se tvých ran. Ježíš tě uzdravuje. Kdyby tě během této modlitby napadlo něco zraňujícího, pokus se otci a matce odpustit. Pokud je to matka, komu musíš odpustit, opakuj po mně v srdci tato slova: Pane Ježíši, pomoz mi odpustit matce. Pane Ježíši, chci odpustit matce. Pane Ježíši, odpouštím matce. Nyní si před sebou matku představ a řekni jí: Mami, ve jménu Pána Ježíše ti odpouštím. Pokud je to otec, který tě zranil, opakuj v srdci po mně: Pane Ježíši, pomoz mi odpustit otci. Pane Ježíši, chci odpustit otci. Pane Ježíši, odpouštím svému otci. Představ si teď před sebou otce a řekni mu: Tati, ve jménu Pána Ježíše ti odpouštím. Obrať se k Ježíšovi a poděkuj mu za to, že ti dal za matku tuto ženu. Ve chvíli ticha poděkuj Ježíšovi za svou maminku. Teď se znovu obrať k Ježíšovi a poděkuj mu, že ti dal za otce tohoto muže. - Pomalu vycházíš z betlémské jeskyně. Jak tak kráčíš spolu s Ježíšem, přestáváš být dítětem, dospíváš a stáváš se mladým mužem, mladou ženou. Ve svém srdci cítíš radost. Obracíš se k Ježíšovi a říkáš mu: Děkuji. Sláva Otci i Synu i Duchu svatému, jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. - Lk 15,18
Vstanu a půjdu k svému otci
Toto je jeden ze základních problémů v katolické církvi: Máme spoustu lidí, kteří, jakoby se nevzdálili z otcova domu, oni se jakoby narodili v domě otce, protože jako miminka je nechali pokřtít, nosili je na bohoslužby, dokud byli malí. Později se naučili vstávat, klekat, jak je potřeba, ministrovali… třeba prožít své obrácení. Nemusí nastat to, že ten člověk prožil obrácení svého srdce. Kupodivu takový člověk může být jakoby v domácnosti svého otce, pohybovat se tam jako inventář, a vůbec se
▌Je
jeho srdce nemuselo probudit. A potom nastává pastorační tragédie, že se snažíme hlásat evangelium, povzbuzovat ve víře, povzbuzovat k evangelizaci lidi, kteří vlastně sami neprožili své obrácení. Je tu těžký problém v tom, že když člověk takto léta žije v prostředí církve a zná tu hantýrku a všechno, tak má jakoby sekundární imunitu na to obrácení. Když budete brát antibiotika mockrát po sobě, tak se ty bacily na to otuží. U toho staršího syna, a to je situace většiny z nás, je to veliký problém s tou imunitou – vůbec vůči Božímu volání na to obrácení, vůči oslovení Božím slovem. Obrácení potřebují všichni, i ten, který odešel, i ten, který fyzicky neodešel, ale srdcem byl daleko od otce, od otce, který je v tomto podobenství Kristus sám, jako obraz Božího milosrdenství. ▌Třetí
syn, o kterém se v evangeliu nemluví. Byla tu zmíněna na jedné z přednášek kategorie třetího syna, který není ten starší syn v tom pohledu, který se pohoršuje nad tím, kdo se to cpe do té církve, nebo moralizuje všechny kolem, ale třetí typ, který má zrovna tak problém s tou imunitou vůči obrácení, a možná je dokonce nejrozšířenější třetí typ, o kterém se v evangeliu nemluví. A ten třetí typ jsou všichni, kteří jsme zase uvnitř zvyklí na ty formy a na všechno to církevní, ale jsme lhostejní! Psychologie říká, že lhostejnost je úplně nejhorší postoj lidského srdce. Je to něco dokonce až takového, co zavání peklem.
Když Dante znázornil ve své básni peklo, do centra pekla dal led, chlad. Ne hněv, nenávist, ale led. Při lhostejnosti, když člověka nějak Pán Bůh, církev atd. štvou, tak má šanci, že k němu Pán Bůh přece jen promluví, že se přes ten vztek dostane někam dál, že bude svůj stav nějak řešit. V tomto ohledu má starší syn větší šanci než ten, kdo je v úplné lhostejnosti, i přesto, že má v sobě hněv třeba vůči Bohu, že se nechová, jak by si představoval, hněv vůči bratru, pořád je tam nějaká šance, že bude nějak osloven a jeho stav se promění. Apoštol Pavel, který pronásledoval církev, se proměnil v největšího apoštola v křesťanství. . Dopis sestry Pavly
Dopis nemocným, leden 2014. Převzato z Proglasu Interpret: Magda H.
Drazí nemocní!
Zase stojíme na prahu nového roku. Už nejsme zvědaví, co nám přinese, jsme nesmírně vděční za nekonečnou Boží lásku a smilování, která nás až dosud provázela. O tu chceme stále prosit a vzájemně si přát pro každý nový den především opravdové světlo víry. Třeba nám pomohou myšlenky moudrých z knížky Každý den je malým světlem od Adalberta Ludwiga Ballinga: Záleží na nás, uděláme-li z našich dnů záblesk světla; obrátíme-li svou tvář k slunci tak, aby stíny padaly za nás. Záblesky světla jsou v každém lidském životě. Je na nás, abychom si jich všímali a dbali jich; abychom je proměnili v okamžiky světla. Vděční lidé spatří záblesky snáze než nevděční, optimistům se to podaří lépe než pesimistům. Kdo jasně myslí, vyzařuje jas. V našem všedním životě je mnoho symbolů světla, jen je zachytit! Řekl jsem andělovi, který stál u brány roku: Dej mi světlo, abych mohl jistými kroky jít vstříc nejistotě. Ale on mi odpověděl: Jen jdi do tmy a vlož svou ruku do ruky Boží. To je
lepší než světlo a jistější než známá cesta. - Dva tisíce let putovalo světlo a teplo od Dítěte v jeslích po celém světě. Z jeho očí září světlo, které tma nepohltila. To malé srdce, jež tluče v hrudi tohoto Dítěte, je žhavé ohnisko samotné Lásky. Jen ten, kdo je slepému okem, hluchému uchem, chromému nohou, je sám sobě jasným světlem. Ježíš, světlo světa, spása národů nám zvěstoval svého Otce jako Lásku. Láska se sdílí, vyzařuje, zapaluje jiné. Jdeme-li, jak říká evangelista, ve světle, pak jsme ve shodě s Bohem. Jestliže milujeme světlo, milujeme vše krásné, vše dobré a ušlechtilé. Kdo chodí v Božím světle, chodí v naději, v radosti, v budoucnosti. Pro jednu jedinou píseň kosa, stojí zato časně vstát. Po celý den to může člověku dělat radost, když se ráno dověděl, jak taková hrstka života, malounké hrdélko jásotem a zpěvem žalmů očekávalo a velebilo světlo, jemu děkovalo. Nenaříkej nad temnem ve světě, hleď raději rozsvítit světlo. Když krize všechno zatemní, budou děti světla rozžehovat hvězdy. To veliké a otevřené tajemství světa leží v celé své kráse a nádheře před námi ve světle právě dnešního dne! Kdo se zřekne Boha, ten zháší slunce, aby se svítilnou hledal dál. Láska, pravá láska působí jako sluneční světlo: ať nás tedy hřeje, těší, oživuje, vlévá naději… Kolik světel vděčí pouze svému svícnu za to, že nejsou přehlédnuta! Kéž bychom i my, pokud už nemáme síly být světlem, mohli ještě sloužit aspoň jako prostý svícen, že? Světlo vznešenosti svítí uprostřed noci. Kdo je může vidět? Srdce, které má oči a bdí! Jednoho dne vyjde každému z nás slunce naposled. Sestro světlo, bylo by možné, abys mě varovala, až se bude rozednívat můj poslední den? Ale nebojme se, Pán přece řekl: Já jsem přišel na svět jako světlo, aby nikdo, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě. Hodně světla, radosti a požehnání! Sestra Pavla ✙ ROZHOVOR S NOVOKNĚZEM P. MARTINEM RUMÍŠKEM Pokud zalovíte v paměti a vzpomenete si na naši společnou pouť za otcem Norbertem Nawrathem do Boršic u Blatnice a okolí koncem září před dvěma roky, možná se vám vybaví nejen skvělý oběd v Nové Lhotě, ale také návštěva tamního kostela sv. Matouše a slova otce Norberta na téma bohoslovec farnosti. Martin Rumíšek, o kterém byla řeč, byl tehdy v pátém ročníku a již sloužil jako jáhen v kněžském semináři. Po ukončení studia byl poslán na roční jáhenskou praxi do Zábřeha a 27. června 2015 byl v olomoucké katedrále společně se čtyřmi spolubratry vysvěcen na kněze. Primiční mši svatou slavil 6. července 2015, jak tomu bývá dobrým zvykem, ve své rodné farnosti. Jsem moc rád, že otec Martin přijal mé pozvání a v neděli 25. října 2015 slavil v našem kostele nejen mši svatou, ale také po ní uděloval novokněžské požehnání. Při této příležitosti mi odpověděl na několik otázek. ◩ Stále můžeme žasnout nad Boží režií situací a našich životů. Napřed jsme znali otce Norberta, nyní poznáváme i tebe. Jakým způsobem můžeš charakterizovat působení nám dobře známého otce Norberta v tvé rodné farnosti a co z jeho kněžství si chceš přenést i do svého působení?
Otce Norberta znám od roku 2007, kdy přišel do naší farnosti. Znám ho jako pohodového a vstřícného kněze. Jsem rád, že stál po mém boku celou dobu mé přípravy na kněžství. Rád vzpomínám na velikonoční svátky, které jsme trávili spolu ve službě farnosti. Do své kněžské služby si chci odnést jeho přístup k dětem i k mládeži. Mše pro děti, které jsem s ním zažil, to, jak s nimi pracoval, byla pro mě dobrá škola a teď mi to moc pomáhá v mé kněžské službě.
◩ Vraťme se však k tobě. Co bys nám prozradil o sobě a o rodině, ze které pocházíš?
Jak už víte, pocházím z malé vesničky Nová Lhota z Jižní Moravy, konkrétně z regionu Horňácko. Zde jsem navštěvoval základní školu a prožil celé svoje dětství. Svoje středoškolské studium jsem v letech 2004-2008 absolvoval na Stojanově gymnáziu na Velehradě. Patřím k těm, kteří pamatují začátky a první roky tohoto obnoveného gymnázia. Mám mladšího bratra Michala a jsem zatím bez synovců a neteří. Primiční mše sv. novokněze M. Rumíška
◩ Co bylo rozhodující pro to, aby ses vydal na cestu za kněžstvím, a jaké nástrahy jsi musel na této cestě překonávat?
Především to, že si mě Bůh zavolal. Povolání není jen ke službě kněze. Já sám jsem byl povolán ve svém životě minimálně už třikrát. Poprvé to bylo 16. července 1989, kdy mě Bůh povolal k životu na tomto světě. Podruhé to bylo 27. května 2001, v den, kdy jsem byl pokřtěný, kdy si mě Bůh povolal k životu s Ním, k životu ve víře v Něho. Z těchto dvou dat vidíte, že cesta k víře pro mě nebyla úplnou samozřejmostí. Byla plná různých těžkostí, ale nakonec to Bůh zařídil tak, že dřív, než jsem našel já Jeho, tak On našel mě. No a do třetice povolání, to bylo právě povolání k bližšímu a intimnějšímu životu s Bohem. S jeho následováním ve službě kněze. Toto povolání ke mně poprvé nějak přišlo asi ve dvanácti letech a pořád se mnou „rostlo“ i přes různá období, kdy člověk vůbec o kněžství neuvažoval. Nakonec jsem si v roce 2008 podal přihlášku a byl přijat ke studiu v Teologickém konviktu. Po tomto roce jsem nastoupil do Arcibiskupského kněžského semináře v Olomouci. V sobotu 13. července 2013 jsem byl vysvěcen otcem biskupem Josefem Hrdličkou na jáhna, v následujícím roce jsem ukončil studia na CMTF UP v Olomouci a před několika měsíci jsem byl vysvěcen otcem arcibiskupem Janem Graubnerem na kněze. ◩ Ještě než jsi nastoupil do svého prvního působiště, měl jsi příležitost osobně zakusit nejen způsob života v USA, ale i praktický život kněze a věřících na tomto kontinentu.
Ano, přesně tak. V lednu 2014 jsem byl vybrán spolu se dvěma spolubratry z ročníku, abych strávil měsíc v USA ve státě Texas a seznámil se s potomky obyvatel, kteří přišli do USA z našich končin. Byla to velmi obohacující zkušenost. ◩ Jaké máš koníčky a na čem si nejvíce pochutnáš?
Mezi moje koníčky patří na prvním místě sport - fotbal, florbal (naštěstí mám s ministranty a mládeží občas příležitost k těmto radovánkám), a dokonce v semináři jsem se párkrát odvážil vlézt do hokejové branky. Mezi moje další záliby patří turistika a vůbec rád chodím po horách a také rád fotím. Mé oblíbené jídlo - mám rád všechno (kromě králíka, kachny, husy a vnitřností). ◩ Na místo, kde působíš, jsem byl poslán otcem arcibiskupem v roce 2008 i já. Bylo to místo - alespoň pro mě - náročné, ale přesto na něj vzpomínám moc rád. Jaké byly tvé pocity při „odvelení“ do Zábřeha?
Jedním slovem bylo to „překvapení“, protože v poslední době byl Zábřeh spíše místem kaplanským než jáhenským. Přiznávám, že když jsem viděl v oznámení o jáhenském působišti napsaných šest farností, tak jsem dostal docela strach, přece jen na úplného začátečníka to bylo dost a dost (ostatní spolubratři v jáhenské službě měli až na jednoho jen samostatnou farnost, další měl farnosti dvě).
◩ Naše arcidiecéze je značně rozlehlá. Ty to zakoušíš stejně jako náš rodák P. Radek Maláč na vlastní kůži. Jak daleko to máš domů, jak dlouho trvá cesta a jak často jezdíš za příbuznými?
Pravda je ta, že když jedu domů, tak projedu skoro celou Moravu, protože domů to mám cca 160 km. Cesta mi trvá zhruba dvě a půl hodiny, ale záleží na počasí. Domů jezdím jak kdy, většinou jednou za měsíc a půl. ◩ Co by sis do své kněžské služby nejvíce přál?
Být věrný a vytrvat v kněžské službě až do smrti. Také bych si přál přivádět lidi stále blíž ke Kristu a jednou s nimi dojít až do nebeského království. Díky za rozhovor, slova povzbuzení a za udělené novokněžské požehnání. P. Jindřich Peřina
✙ MODLITBA PAPEŽE FRANTIŠKA PRO SVATÝ ROK MILOSRDENSTVÍ: Pane Ježíši Kriste, učil jsi nás být milosrdnými, jako je milosrdný nebeský Otec, a řekl jsi nám, že kdo vidí tebe, vidí Otce. Ukaž nám svou tvář a budeme spaseni. Tvůj láskyplný pohled osvobodil Zachea a Matouše z otročení penězům, cizoložnici a Marii Magdalénu od hledání štěstí jen ve stvořených věcech, přiměl Petra plakat, když tě zradil, a zaručil kajícímu zločinci ráj. Dej, ať každý z nás slyší tvá slova určená samařské ženě, jako bys je říkal nám: Kdybys tak znala Boží dar! Ty jsi viditelnou tváří neviditelného Otce, Boha, který projevuje svou všemohoucnost nejvíce odpouštěním a milosrdenstvím: dej, ať je církev pro svět tvou viditelnou tváří, tváří svého Pána, vzkříšeného a oslaveného. Tys chtěl, aby také tvoji služebníci byli podrobeni slabosti, a tak mohli soucítit s těmi, kdo se potýkají s nevědomostí a omylem: dej, ať každý, kdo se s jediným z nich setká, zakusí, že ho Bůh očekává, miluje a odpouští mu. Sešli svého Ducha a posvěť nás všechny jeho pomazáním, aby se Svatý rok milosrdenství stal rokem Hospodinovy milosti, a aby tvá církev s obnoveným nadšením mohla přinášet radostnou zvěst chudým, vyhlásit svobodu zajatým a zdeptaným a navrátit zrak slepým. Na přímluvu Panny Marie, Matky milosrdenství, o to prosíme tebe, jenž žiješ a kraluješ s Otcem a Duchem Svatým na věky věků. Amen. ▌Kardinál Koch: ISLÁMSKÝ STÁT JE SATANISTICKÁ TERORISTICKÁ ORGANIZACE:
Německo. Kardinál Kurt Koch, předseda Papežské rady pro jednotu křesťanů, v nedávné době teologicky a duchovně zhodnotil útvar, vystupující pod jménem Islámský stát. Švýcarský kardinál se zúčastnil mezinárodního ekumenického kongresu o současném pronásledování křesťanů, který hostilo německé město Schwäbisch Gmünd. Před několika stovkami posluchačů kardinál Koch mluvil o satanistické teroristické organizaci a připomenul, že křesťané jsou dnes pronásledováni v pětadvaceti zemích světa. Je skutečně podivuhodné, pokračoval kard.
Koch, že sdělovací prostředky se touto skutečností téměř nezabývají. Většina lidí si tak utvoří názor, že mučednictví křesťanů a jejich pronásledování jsou tématem minulosti. Mučednictví je přitom nedílnou součástí následování Krista, zdůraznil kard. Koch a dodal: Mučedníci jsou pravdivé archivy, psané krví. Podle vatikánského představitele dále vyvstává otázka, jak dlouho ještě budou naši političtí představitelé přihlížet ničení starobylých kultur v Sýrii a Iráku. Předseda papežské rady ve svém vystoupení připomenul také osudy Jezídů, které tzv. Islámský stát rovněž pronásleduje. jag, radioVaticana.cz
▌BUDE V NEBI NUDA? Jednou za mnou přišli dva mladí lidé. Hledali víru v Boha.
Tápali, a chlapec říká: Otče, slyšel jsem, že jakési nebe existuje. A nebude v tom nebi nuda? - Ta kopretinka vedle tebe je kdo? – zeptal jsem se. No, to je moje snoubenka. - A miluješ ji? - Život bych za ni dal! - Tak vidíš, chlapče, tato velká láska, která tě tak oblažuje, která tě činí tak šťastným, to je jeden slabý paprsek slunce. A představ si: nebe, to je celé slunce, moře lásky. To je teda bomba! Stojí za to se o to nebe starat, snažit se… To si myslím! - A nudíš se s ní? - Otče, dovolte? - Tak to vidí, kdo miluje a je milován. Zvlášť, když budeš ponořen do moře lásky, jistě nemůže existovat nuda. Tam je tisíc roků jako jeden den. To je naše budoucnost, to je naše cesta, která nikdy neskončí. Přebývat v nekonečném moři lásky, pro tuto obrovskou hodnotu, je jistě třeba obětovat někdy i to nejcennější, třeba i život. Pán Ježíš při poslední večeři řekl apoštolům: Řekl jsem vám, že odcházím, zármutek naplnil vaše srdce, ale říkám vám pravdu: prospěje vám, abych odešel. Když neodejdu, přímluvce k vám nepřijde. Odejdu-li, pošlu ho k vám. Proto je pro vás lépe, abych odešel… Někdy se humorně dokonce říká: Když pan farář odejde z farnosti, Duch Svatý na ni sestoupil. Někdo nosí v srdci nebe, a to nemůže skrýt. I bolestné události mohou být velkým darem: to jsou ty těžké hřivny. I to je někdy nutné, ale záleží na tom, aby to vakuum, které většinou vznikne, bylo naplněno Bohem, protože lidskou duši nenaplní žádný člověk, žádný majetek, žádná věc… Jednou Bůh vyslyší naše prosby. Milujme, odpouštějme a modleme se. To vše můžeme udělat, a ti, kteří nevěří, uvidí nebe v nás. Je to možné v síle Ducha Svatého. Lidé si dneska zacpávají uši nad Božím slovem, a když vidí naše svědectví, oni časem změknou. Prosme o dary Ducha Svatého, o žízeň po Božím slově, o touhu po Bohu. Bůh nesmírně rád vyslýchá tuto prosbu. Řekneme, že jsme přece dostali Ducha Svatého při křtu a biřmování, ale otázka zní: dostal Duch Svatý nás? Nakolik jsme mu to dovolili? Možná je v našem srdci, ale tam někde na půdě v harampádí našeho srdce ho nechceme pustit. On ale chce celé naše srdce, chce poslední komůrku prozářit a naplnit svojí láskou. Proto stále máme volat: Přijď, Duchu Svatý! Pojďme k prameni Ducha Svatého – k eucharistii. Homilie na TV NOE
Nezatvrzuj se v hněvu, ale usmiř se do západu slunce. Zítra už může být pozdě na nápravu. Miluj z celého srdce každého, koho ti Bůh přivede do cesty. Nechceš-li život prožít sám a v zapomnění, hovoř s druhými a raduj se z jejich blízkosti. Dokud člověk nemá osobní zkušenost s problémem druhého člověka, nemůže ho nikdy plně pochopit. Předháněj se s Bohem v lásce. SMS do života, J.P.
1. leden 2016 - Slavnost Matky Boží, Panny Marie, závazný zasvěcený svátek * 2.1.- památka sv. Basila Velikého a Řehoře Naziánského, biskupů a učitelů církve * 6.1.Slavnost Zjevení Páně, doporučený svátek * 10.1.- svátek Křtu Páně * Od 18. do 25.1. Týden modliteb za jednotu křesťanů * 18.1.- památka Panny Marie, Matky jednoty křesťanů * 21.1.- památka sv. Anežky Římské, panny a mučednice * 25.1.- svátek Obrácení sv. Pavla, apoštola * 26.1.- památka sv. Timoteje a Tita, biskupů * 28.1.- památka sv. Tomáše Akvinského, kněze a Mše svaté učitele církve. ▍z Liturgického kalendáře ▍
** ** **
▌Irák:
Podle slov iráckých misionářů stále více muslimů opouští islám poté, co viděli brutální jednání bojovníků Islámského státu. Lidé chtějí poznat Krista, zejména když slyší o zázracích, uzdravení, milosrdenství a lásce, říká vedoucí kurdské regionální pobočky organizace Christian Aid Mission. Napomáhají tomu sami islámští extremisté, protože všechny své krutosti a vraždy páchají ve jménu Alláha a zdůvodňují je verši Koránu. 316news. org, 10.11.2015
Pá/- 1.1.- za děti a mládež farnosti Ne/3.1.- za† babičku a dědu Janíkovy, sestřenici Milenu a † rodinu Poláškovu St/6.1.- za† Jana a Blahoslavu Juráňovy, za živou rodinu, za† rodiče a sourozence Ne/10.1.- za 40 let společného života St/13.1.- za osamělé a nemocné v naší farnosti Ne/17.1.- za† Lad. Šafaříka, rodiče a duše v očistci St/20.1.- za† rodiče Čížovy a syny Ne/24.1.- za† rodiče Tkadlecovy, syna a rodinu Grančajovu St/27.1.- za rodiny: Hudečkovu, Rodovu, Adamčíkovu a Trčálkovu Ne/31.1.- za Annu a Františka Jochovy
** ** ** ✙ Pořad bohoslužeb: Neděle: 10:30 hStředa: 17 h. pro Lásku- Richard Rohr Všimli jste si, že František z Assisi, První pátek v měsíci: 18:00 hod. 1/2 hod. přede na rozdíl od svatých učitelů církve, mší sv. je příležitost ke svátosti smíření (zpověď). na obrazech většinou nedrží knihu? Že nedrží kostel ani řeholi jako třeba Basil nebo Benedikt? Obvykle je vyobrazen nadšený, tančící, ve vytržení, se zvířaty, s rukama zvednutýma k nebesům. Jeho osvobozené tělo – blízké všemu a všem – je samo o sobě jeho hlavním atributem. Všiml jsem si, že na spoustě obrazů Františkovi chybí svatozář, což u svatých není obvyklé. Zdá se, že je tak zřetelně proměněn, že ani nepotřebujeme ujištění o tom, že je svatý. Velcí světci jsou odvážní i kreativní; říkají ano, ale i, nejsou dualisty, kteří žijí v zajetí malého světa buď, anebo. Výjimkou je u nich pouze láska a odvaha, ve kterých skutečně žijí podle přístupu všechno, nebo nic.
▌Nadšení
Brož.,228 str. / Nakladatel: Cesta / Cena: 235.00 Kč ** ** **
to vidí - Hostem pořadu Českého rozhlasu 2 Jak to vidí, byl ThLic. Prokop Brož, Th.D., děkan katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy. Moderovala sestra Angelika boromejka. Poslech přes internet. http://www.paulinky.cz/clanky/Jak-to-vidi.html
▌Jak
** ** ** ▌100
her pro děti do tří let - Bäcker-Braun, Katharina - Malé děti pomocí hry poznávají svět, rozvíjejí své smysly a učí se základním dovednostem. Autorka v této knize představuje 100 jednoduchých her, které jsou určeny pro děti do tří let s důrazem na práci v dětských skupinách, jeslích a mateřských školách – hry však využijí i rodiče takto malých dětí. Předkládané aktivity nepotřebují složité materiály ani dlouhou přípravu a podporují u dětí vnímavost, fantazii, zvídavost a celkový vývoj. U her je uvedeno, jaké pomůcky jsou pro jejich hraní potřeba a co konkrétně se u dětí procvičuje. Katharina Bäcker-Braun je diplomovaná pedagožka, která pracuje pro Mnichovskofreisingskou arcidiecézi, kde např. vzdělává rodiny a skupinové vedoucí. Nakladatel: Portál; Cena: 155.00 Kč
▌ OHLÉDNUTÍ NA ZAČÁTEK CÍRKEVNÍHO ROKU Plamínek první svíčky na adventním věnci oznamuje začátek nového liturgického roku a také jeho prvního období: čekání na Vánoce. Každou ze čtyř adventních nedělí se na věnci zapaluje o jednu svíčku navíc. Až se rozhoří všechny čtyři, bude blízko Štědrý večer! Latinské slovo advent znamená příchod. Těšíme se totiž z toho, že Ježíš přišel na svět a narodil se v Betlémě – aby si Bůh a lidé mohli být blízko; těšíme se také, že přijde podruhé, na konci časů a s velkou silou – aby obnovil celý svět do Boží krásy. Víra.cz
V neděli 29. 11. požehnal o. Jindřich adventní věnce. Dvěma čekatelům prvního sv. přijímání: Štěpánu Hajdovi a Jakubu Slovákovi předal pak nové kancionály.
Paní katechetka Hana Radoňová se s malými dětmi pustila do výzdoby připraveného stromku. Rozdíl je patrný ze snímků.
AUTOMATICKÉ ZVONĚNÍ. Kostelní zvon opět vyzvání k poslechu. Víme ale, že zvon tady není jen k poslechu, ale především oznamuje, že nastává čas k denní modlitbě, nebo svolává věřící k bohoslužbě. K opravě automatizace zvonění předcházelo několik tzv. náhod. Někteří lidé ale tvrdí, že náhody neexistují. Co ale jsou vlastně náhody? Dalo by se to vysvětlit z pohledu laika i tak, že náhoda je jakýsi souhlas či chtění Boží vůle, mile překvapit člověka nebo mu vyhovět a splnit jeho tajné či naléhavé přání v dané situaci. Bohužel, o tomto problému vědělo více lidí, ale ze své
vůle nikdo neprojevil ochotu problém nějak odstranit. Čas k nápravě se naskytl při nečekané náhodě. Po příjezdu zlínského kněze Petra Boštíka, ke mně pro klíče od kostela, mne napadla myšlenka, zeptat se ho, zda mezi nimi není schopný elektrikář. Zrovna seděl v autě na předním sedadle. V kostele jsem mu ukázal a vysvětlil, oč se jedná. Po chvilce poruchu objevil. Druhý den jsem dával do vývěsky zprávu o úmrtí Mons. Jiřího Paďoura, českobudějovického biskupa. Při odchodu domů, jsem náhodou spatřil téhož elektrikáře, Pavla Liškutína, jak jde od spodu po cestě ke kostelu proti mně. Kde se vzal, tu se vzal, říkává se. Sám navrhl, a to se cení, že bychom mohli zajet do elektra ve Vizovicích pro nový časový spínač. Obavy, že budou mít zavřené, byly zbytečné. Pořídili jsme dobře. V elektru jsme náhodou potkali o. Jindřicha, který zakoupený spínač zaplatil. Elektrikář Pavel, automatické vyzvánění ochotně zprovoznil, a první zvonění se spustilo v sobotu 12.12. večer. Za tuto vstřícnost si zaslouží poděkování. Kolik náhod se kvůli opravě časového spínače odehrálo, si může člověk promyslet. fch ▌MIKULÁŠ S ANDĚLEM se objevili v kostele po mši svaté 6. 12. v den svátku svatého Mikuláše. Opravdový Mikuláš, který žil v letech 280/286 až 345/352, měl dobré srdce a stal se biskupem v městě Myra v maloasijské Lykii - na území dnešního Turecka. V době pronásledování, za vlády císaře Diokleciána, byl poslán do vyhnanství. Vrátil se a roku 325 se zúčastnil koncilu v Niceji. Pak navštívil v Římě papeže. Zemřel ve vysokém věku s pověstí svatosti. Je nejznámější pro ctnost milosrdné lásky. Mikuláš s andělem rozdali dětem přes 20 dárkových balíčku.
Mikuláš s andělem rozdali dětem přes 20 dárkových balíčku. Ke skupince se připojil i o. Arnošt Červinka.
❁ Děkujeme: Janu Starustkovi a Stanislavu Pastorčákovi za zateplení kostel. dveří. ❁ … Obecnímu úřadu a jeho pracovníkům, kteří přivezli stromky pro výzdobu kostela. ❁ … otci Jindřichovi za nové oblečení - kleriky pro ministranty a jejich umístnění. ❁ … všem, kteří osadili stromky do stojanů a za jejich výzdobu. ▌VZPOMEŇME NĚKTERÉ UDÁLOSTI MINULÉHO ROKU 2015
10.1. Proběhla 3K.sbírka - bylo vykoledováno 24.140Kč 11.1. setkání tří chrámových sborů ve Vizovicích 13.1. I. ekumenické setkání v Bratřejově 20.1. II. ekumenické setkání v katol. kostele v Pozděchově 27.1. III. ekumenické setkání na faře ev. církve. Kurz pro lektory ve Vizovicích: 13.12.2014 // 24.1.2015 // 14.2.2015 // 21.2.2015 27.4. svolal arcibiskup Jan Graubner pastorační a ekonomické rady vizovského děkanátu do Kašavy 10.5. sloužil mši sv. novokněz P. Karel Skočovský 17.5. pouť u Chladné studny 20.6. Děkanátní pouť ve Štípě za duch. povolání a obnovu rodin 28.6. na konci školního roku rozdala katechetka H. Radoňová 4 dětem vysvědčení z výuky náboženství 28.6. požehnal o. Jindřich auta 5.7. poutní mši sv. slavil P. Josef Červenka 9.7. misijní přednáška v kostele, přednášela sr. Olga Landrová 8.8. farní pouť na Svatý Hostýn 27.9. otevření zrekonstruovaných prostor maštalí, spojené s oslavou 40ti let o. Jindřicha a 80ti let jáhna Josefa 17.10. setkání důchodců v kulturním domě 25.10. hodovou mši sv. sloužil novokněz Martin Rumíšek 8.11. biskup Josef Hrdlička udělil svátost biřmování jedenácti biřmovancům 6.12. Mikuláš s andělem v kostele rozdávali dětem dárky 20.12. předvánoční koncert v kulturním domě s chrám. sborem. Pokračování - 14. Zvláštním znamením Svatého roku je pouť, protože je obrazem Bula vyhlašující cesty, kterou se každý člověk svým životem ubírá. Život Mimořádný Svatý rok je putováním a lidská bytost je viator, poutník, který jde Milosrdenství - 25 bodů po cestě ke kýženému cíli. Také ke Svaté bráně v Římě a kamkoli jinam bude každý muset podle svých sil vykonat pouť. Bude to znamení skutečnosti, že také milosrdenství je cílem, kterého je třeba dosáhnout a který vyžaduje závazek a oběť. Pouť je tudíž podnětem k obrácení: prostřednictvím Svaté brány se necháme obejmout Božím milosrdenstvím a zavážeme se k tomu, abychom vůči druhým byli milosrdní, jako je Otec k nám. Misericordiae Vultus
Pán Ježíš nám ukazuje etapy této pouti, kterými lze tohoto cíle dosáhnout: Nesuďte, a nebudete souzeni, nezavrhujte, a nebudete zavrženi. Odpouštějte, a bude vám odpuštěno. Dávejte, a dostanete: míru dobrou, natlačenou, natřesenou a vrchovatou vám dají do klína. Neboť jakou mírou měříte, takovou se naměří vám - Lk 6,37-38. Především říká nesoudit a nezavrhovat. Kdo nechce být souzen Bohem, nesmí se stát soudcem vlastního bratra. Lidé totiž svým soudem ulpívají na povrchu, zatímco Otec hledí do nitra. Kolik jen škodí slova pronášená se žárlivostí a závistí! Mluvit špatně o bratru v jeho nepřítomnosti, znamená stavět jej do špatného světla, poškozovat jeho pověst a vydávat jej napospas řečem. Nesoudit a nezavrhovat má pozitivní význam, totiž umět chápat to, co je v každém člověku dobré, a nedovolit, aby trpěl naším stranickým soudem a naším předsudkem, že víme všechno. To však ještě k vyjádření milosrdenství nestačí. Ježíš žádá také odpouštění a dávání. Máme být nástroji odpuštění, protože se
nám od Boha jako prvním dostalo odpuštění. Být velkodušní ke všem a vědět, že Bůh nás také zahrnuje obrovskou velkorysostí. Milosrdní jako Otec - takové bude motto Svatého roku. V milosrdenství máme důkaz toho, jak miluje Bůh. Dává se cele, navždy, nezištně, a aniž by něco žádal výměnou. Přichází nám na pomoc, když jej vzýváme. Krásná je denní modlitba církve, která začíná slovy: Bože, shlédni a pomoz. Pane, pospěš mi pomáhat - Žl 70,2. Pomoc, kterou vzýváme, je prvním krokem Božího milosrdenství směrem k nám. On nás přichází vyprostit ze slabosti, v níž žijeme. A Jeho pomoc spočívá v tom, že nám umožní vnímat Jeho přítomnost a Jeho blízkost. Den po dni, zasaženi Jeho soucitem, se můžeme stát také my soucitnými vůči všem. ▌Modlitba za osamělé: Prosím tě, Pane za ty, kteří žijí sami, kteří nežijí v manželství, na které doléhá tíha samoty, kteří se trápí tím, že vedle nich nesedí nikdo, kdo by je pohladil, obejmul nebo jim řekl vlídné slovo ve chvíli, kdy to tak strašně potřebují.
Prosme za všechny, kteří zůstali sami, protože si nedokázali najít životního partnera. Prosme za všechny, kteří do manželství vstoupit nemohou. Prosme i za všechny, kteří jsou zasvěcení tobě, Pane, ale na které někdy doléhá tíseň samoty, kteří někdy prožívají podobná trápení, jako ty, Pane v Getsemanské zahradě: Ježíš přišel na místo, zvané Getsemany, a řekl učedníkům: počkejte zde, já půjdu dál, abych se modlil. Vzal s sebou Petra a dva syny Zebedeovy. Tu na něho padl zármutek a úzkost. Tehdy jim řekl: Má duše je smutná až k smrti, zůstaňte zde a bděte se mnou. Poodešel od nich, padl tváří k zemi a modlil se: Otče můj, je-li to možné, ať mne mine tento kalich, avšak ne jak já chci, ale jak ty chceš. Pane, ty dobře víš, že chvíle samoty někdy vypadají jako chvíle v Getsemanech. Také jsi měl na blízku své nejbližší přátele, a přesto nějak usnuli. Přesto jsi byl sám, a přestože ses modlil, tak na tebe dopadala tíha samoty. / Prosíme tě, Pane, za všechny, kteří žijí ve světě pod podobnou tíhou: Dej, aby dokázali se samotou bojovat hlubokým vztahem k tobě, cestou k moudrosti. Ale zároveň tě prosíme: pošli jim do cesty dostatek přátel a lidí, kteří jim budou oporou, kteří dokáží povzbudit, potěšit, kteří v pravou chvíli řeknou to pravé slovo, a do bolesti samoty vnesou život, teplo a radost. Dej Pane, ať jsme všímaví k těm, kteří jsou sami, ať jim dokážeme pomáhat. Amen. Adorace TV NOE ✙ SVATÝ ROK MILOSRDENSTVÍ. Papež František zahájil ve Věčném městě 8. prosince 2015 za přítomnosti Benedikta XVI. Svatý rok milosrdenství. Je to jubileum, které má vyvolat revoluci něhy. Svatý rok potrvá do 20. listopadu 2016. … Bůh najednou vylévá prameny svého milosrdenství, aby je znovu vylil na svět, na každého z nás. Boží milosrdenství je mohutnou řekou nového života, která hojí každou lidskou ránu, zavlažuje rodinu, společenství, každého jednotlivce. Milosrdenství je cesta Boha k člověku, k jeho spáse. Myslím, že tento mimořádný jubilejní svatý rok přinese velké požehnání, uzná-li člověk, že je hříšník a že má zapotřebí Boží lásky a Božího milosrdenství. Biskup Jan Vokál, Hradec Králové
✙
Vánoč Vánoční pastý pastýřský ský list olomoucké olomouckého arcibiskupa
Drazí bratři a sestry, zvěstuji vám velikou radost. Sám Bůh se stal člověkem, stal se jedním z nás. Nepřestal při tom být Bohem, který přebývá v nedostupném světle. Přišel ve svém Synu, který se před léty narodil v Betlémě a který k nám přichází stále pod způsobou chleba ve svatém přijímání, který k nám promlouvá v Božím slově, protože sám je vtělené Slovo, který je uprostřed nás, když přebýváme v jeho jménu, který k nám přichází v našich bližních, zvláště v potřebných lidech, protože on řekl: Co jste udělali pro jednoho z mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali. (Mt 25,40) Dnes se radujeme, že Bůh je nám tak blízko. Boží dobrota a jeho láska k lidem se projevila ne proto, že my jsme vykonali něco dobrého, ale Bůh nás spasil ze svého milosrdenství. (Srov. Tit 3,4-5) A milosrdenství zavazuje nejen k vděčnosti, ale komu se prokázalo milosrdenství, ten má prokazovat milosrdenství druhým. Jen vzpomeňte na Ježíšovo podobenství o člověku, kterému král odpustil mnoho, ale on sám nedokázal odpustit malou částku svému spoluslužebníkovi. (Mt 18,23-35) Bůh od nás nežádá jen ledajaké milosrdenství, ale dává našemu milosrdenství vysokou míru: Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec! (Lk 6,36) O Vánocích myslíme na své blízké a snažíme se jim udělat radost, obdarovat je jako Bůh obdaroval nás. Radujeme se nejen z toho, co jsme dostali, ale i z toho, že jsme druhé potěšili. Jejich radost tu naši násobí. Rozdáváme-li z upřímné lásky, zakoušíme i blízkost Boha, který je láska. Vánoce však nejsou jen o narození Ježíška a dárcích. Ty jsou i o Josefovi a Marii, kteří hledali v Betlémě nocleh. Vánoce připomínají mudrce z východu i krutého krále Heroda, před nímž musí rodiče s malým Dítětem utíkat do Egypta, aby zachránili jeho život. Vánoce jsou i o našem pohledu, který dokáže poznat Boha v potřebných, a o našem srdci, které umí nezištně milovat, o našich rukou, které umějí rozdávat a pomáhat. Vánoce jsou o vítězství Boží lásky. Spasitel nepřišel na svět v ideální době míru a blahobytu, ale přišel do světa, v němž vládla zloba a strach, kdy mnozí ztráceli naději. I dnes mají mnozí odůvodněný strach, který ochromuje řadu národů. Záleží na nás, jestli se spolehneme na vlastní síly a rozum, nebo na Mesiáše, který chce i do dnešních napětí vstoupit se svou láskou, která je silnější než smrt. Záleží na nás, jestli mu uvěříme a necháme se jím vést, necháme si od něho poradit a staneme se nástroji jeho vítězné lásky. Možná jste slyšeli o jedenáctileté dívce, která žije v utečeneckém táboře v Kurdistánu. Když se jí ptali, co přeje lidem, kteří jí všechno vzali a ji vyhnali z domova, odpověděla: Aby poznali Pána Ježíše. V jejím srdci už láska zvítězila. Dokážeme se modlit podobně za teroristy a šiřitele zla? Současná situace v Evropě není jen ohrožením, ale i příležitostí obnovit se, vrátit se nejen k mluvení o křesťanských kořenech, ale ke skutečnému životu z víry. Bude-li evropská společnost žít z evangelia, bude silná a přitažlivá. Zůstanou-li přistěhovalci nepřijatí, naši společnost ještě více oslabí. Najdou-li mezi námi přátele, budou jedni z nás. Jestli je osloví krása našeho křesťanského života, přijmou snad i naši kulturu. Obávám se, že zatím na to nejsme dost připraveni, protože kolem nás přibývá osamělých lidí všeho věku, sirotků či dětí žijících jen s jedním rodičem, šikanovaných
žáků, bezdomovců, či dokonce opuštěných starců, kteří ve svých bytech umírají hladem pro nedostatek pomoci a zájmu. Vánoce jsou příležitostí k obnovení a rozšíření domova. Přijměme mezi své přátele naše příbuzné a sousedy, s kterými jsme přerušili vztahy, dívejme se kolem sebe očima lásky a nebuďme k nikomu lhostejní, všimněme si spolužáků, kteří nemají kamarády, a postavme se za ty, kteří jsou posmívaní, vezměme mezi sebe při hře či sportu i toho, kdo není dost šikovný, pozdravme i cizí lidi a zajímejme se o osamělé v našich sídlištích, seznamme se, nabídněme pomoc, pozvěme a něco hezkého spolu prožijme. Přeji vám k tomu hodně odvahy a pak mnoho vánoční radosti ze setkání s Kristem v lidech, v nichž jsme ho snad už přestali hledat, hodně radosti z blízkosti Boha, kterému půjčíte vlastní srdce, aby v něm miloval. Přeji vám Vánoce, v nichž znovu zvítězí Boží láska! arcibiskup Jan ✙
✙
✙
▌Poděkování. Poděkování. Koncem listopadu loňského roku se rozhodl ukončit své působení v chrámovém sboru basista s výborným hlasem - Tonda Tomšů. Ve sboru zpíval mnoho let, věnoval mu spoustu svého drahocenného času. Není vůbec jednoduché udělat si pokaždé čas, všeho nechat a jít na dohodnutou zkoušku, trápit se s notami a správně poskládat slova do melodie. A potom při mši zazpívat bez chyb, poprat se s trémou, správně nastoupit svůj part – a co nejdůležitější – starat se o svůj hlas tak, aby byl schopen zazpívat i v době, kdy všichni kolem jsou nachlazení. Tondův hlas byl jistý a perfektně basově zabarvený, jeho hluboké basové tóny byly obdivuhodné. Kromě zpěvu Tonda v jubilejním roce sboru dokázal od pamětníků sesbírat všechny informace o založení i pokračování sboru, a také jména všech bratřejovských farníků, kteří kdy v chrámovém sboru zpívali. Vytvořil tak první ucelenou písemnou historii bratřejovského chrámového sboru. Chtěla bych mu poděkovat za píli, trpělivost, pečlivost, spolehlivost, ochotu, vytrvalost a za všechno, co pro sbor vykonal. Přeji mu pevné zdraví, hodně radosti a spokojenosti. Marie Poláchová – regenschori
▌Vánoční zpěvy zpěvy. ěvy. V průběhu roku, kdy jsme se rozmýšleli, co budeme o Vánocích s naším sborem zpívat, jsem zcela náhodně narazila na zajímavou a pro výběr rozhodující informaci - rok 2015 byl jubilejní rok J. J. Ryby, neboť uplynulo 250 let od jeho narození a 200 let od jeho smrti. Na internetových stránkách Společnosti J.J. Ryby bylo uvedeno: Vyzýváme všechny hudebníky a zpěváky z amatérské i profesionální sféry, chrámové sbory a orchestry, aby podle svých sil a možností zařadili do svého repertoáru některé skladby J.J. Ryby a realizovali je pod názvem „Pocta Jakubu Janu Rybovi“. A právě tato skutečnost nás přivedla k rozhodnutí, že o Vánocích budeme zpívat 6 částí z jeho nejznámější vánoční mše začínající slovy: „Hej mistře“. Kromě výtečného varhanního doprovodu Pavla Sochory jste mohli slyšet i druhý hudební nástroj - všechny části na housle perfektně zahrála Veronika Tomšů. Ve sboru poprvé zpívala altistka Kateřina Čížová a basisté Jan Straka, Michal Straka a Petr Polách. Zpívali jsme na Půlnoční, na Boží narození v Bratřejově, a také na svátek sv. Štěpána v Pozděchově. Ještě jednou můžete slyšet zpěv v bratřejovském kostele poslední vánoční neděli (10.1.) při mši svaté. Stalo se již tradicí, že se v lednu setkávají 3 sbory – z Bratřejova, Študlova a Vizovic. Tentokrát se setkání uskuteční ve Študlově v neděli 10. 1. 2016 v 15h. M.P.
Dobré rady na každý den
Banán na nespavost. Jestliže trpíte nespavostí, tak zkuste asi půl hodiny před spaním sníst 1-2 banány a zapít to vlažným mlékem. Obě ingredience můžete společně i rozmixovat. Tento koktejl, má osvědčený účinek. Pozor, fungovat bude ale jen v tom případě, když do něj nebudete přidávat cukr! Mouka čistí chrom. Chromované přístroje, jako například opékač topinek se špatně čistí, zvláště když je na nich špína připečená. Budou se opět lesknout jako nové, když je vyčistíte hadříkem, který nejprve navlhčíte a potom poprášíte hladkou moukou. Koště opřené o zeď. Stává se vám, stejně jako většině z nás, že při úklidu potřebujete opřít koště či smeták o zeď a ono se skácí na zem? Zabráníte tomu velmi jednoduše. Použijte prst ze staré gumové rukavice a z něho odstřihněte asi třícentimetrový proužek. Ten navlékněte na násadu a pak už smeták vydrží u každé stěny. Vrzající panty.
Čas od času se všechny panty na dveřích i skříních mají promazávat. Když právě nemáte po ruce příslušné mazivo ani vazelínu ve spreji, použijte obyčejný lak na vlasy. Závěsné panty lehce nastříkejte, stačí velmi slabě. A je po problému. Mléko pro rostliny. Všechny naše pokojové rostliny dostanou nádherný zdravý lesk, pokud je ošetříte svařeným mlékem. Do něj namočte měkký hadřík, kterým každý list jednotlivě otřete. Zároveň se tím samozřejmě zbavíte prachu, který se pak na rostliny bude usazovat v menší míře. Jestli mohu poradit co na listy od rostlin také funguje: Až sníte banán, tak slupkou od banánu přetřít listy rostlin - doopravdy funguje. Ještě jedna rada s banánovou slupkou: Pokud vám dojde doma leštidlo na boty, zkuste opět banánovou slupku. Lesk je zaručen.
Velká finanční kontrola ve věhlasném hotelu: Je přítomen pan ředitel? – Přijde coby dup, šel se předem rozloučit s rodinou Cos dělal, že máš na čele bouli? – Nic, doktor kázal, abych udělal čelem vzad a šel tři kroky dopředu a zrovna tam byla zeď Co je s tím vlakem? Má zpoždění už víc jak hodinu! - Buďte klidný, pane cestovateli, jízdenka vám platí dva dny Fanouši, je na tobě hned poznat, kolik jsi toho vypil - To se, bohužel, po tvém návratu ze salonu krásy říct nedá, má drahá Pane doktore, můj chlap stále mluví ze spaní. Co to znamená? - Pusťte ho přes den ke slovu Zbožný arabský muslim nastoupil v Londýně do taxíku. Důrazně požádal taxikáře, aby vypnul rádio, protože to přikazuje učení jeho náboženství, že on nesmí poslouchat hudbu, protože v Prorokově věku nebyla žádná hudba, obzvlášť ne západní – Taxikář zdvořile vypnul rádio a otevřel dveře, řka: Za časů Proroka nebyly žádné taxíky. Vystupte a počkejte si na velblouda! U východu ze salonu krásy: Copak, paní sousedko, už zase vás nevzali? Mami, dnes mi nabídl jeden mladík sňatek. Co mám dělat? – Přijmi ho dřív, než tě pozná.
