„Protože jsem poznal trýzeň žízně, chtěl bych vykopat studnu, ze které by mohli pít i jiní“ - E.T. Seton
STUDÁNKA Každý, kdo pije tuto vodu, bude opět žíznit. Kdo se však napije vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky, a stane se v něm pramenem vody tryskající do věčného života - Jan 4,13-15
▌září- 2015 č. 151 ▌ Vychází od března 2003
✙ 15. 9. – Památka Panny Marie Bolestné
Tato památka souvisí s úctou k bolestem Panny Marie, která vytrpěla ve spojení se svým Synem. Mariánské modlitební knihy vypočítávají sedm bolestí:
1. Proroctví Simeonovo v jeruzalémském chrámu. 2. Útěk do Egypta. 3. Hledání dvanáctiletého Ježíše když se ztratil při zpáteční cestě z jeruzalémského chrámu. 4. Setkání s Pánem Ježíšem, nesoucím kříž. 5. Utrpení Matky, která stojí pod křížem na Golgotě. 6. Snímání z kříže a krátké spočinutí mrtvého Ježíše v náručí P. Marie. 7. Pohřeb Pána Ježíše.
Číslo sedm chápeme jako symbolické, znamenající plnost utrpení. Úcta k bolestem Panny Marie se začala šířit v církvi ve 13. století především zásluhou řádu servitů - služebníků Panny Marie. Svátek Bolestné Panny Marie nalezneme v dějinách církve poprvé v roce 1423 jako místní svátek nařízený diecézní synodou v Kolíně na Rýnem na odčinění všech svatokrádeží, k nimž došlo během husitských válek, a slavil se v pátek před Květnou nedělí. V roce 1727 bylo slavení rozšířeno na celou církev. Řád servitů však slavil od roku 1627 tento svátek jako řádový třetí neděli v září. Papež Pius VII. na poděkování za šťastný návrat ze zajetí zavedl tento svátek jako závazný pro celou církev. Po poslední úpravě církevního kalendáře za papeže Pavla VI. byly oba svátky sjednoceny a slaví se 15. Září, den po svátku Povýšení svatého Kříže. Panna Maria byla od raného mládí sirotkem. Její mládí nebylo naplněno obvyklou dětskou bezstarostností. Od dětství byla vychovávána v jeruzalémském chrámu. Později musela ve vysokém stupni těhotenství podstoupit namáhavou cestu do Betléma, kde v nuzné betlémské jeskyni, která sloužila jako stáj pro dobytek, porodila světu Spasitele. Následoval útěk do Egypta jen s ranečkem nejnutnějších věcí, aby zachránila život
svému dítěti. Brzy po návratu zemřel sv. Josef a její jediný syn Ježíš odešel ve svých třiceti letech plnit své poslání. Zůstala sama v tichu nazaretského domku. Není to záviděníhodný život. Během tříletého veřejného Ježíšova působení nalezneme o ní jen malé zmínky: V Janově evangeliu, když se přimlouvá za novomanžele v Káně Galilejské Jan 2,3-5; dále u Lukáše 11,27-28 a u Matouše 12,46-50. Žila vskrytu a nenápadně. A když nadešla Ježíšova hodina, byla Panna Maria nablízku svému synu a její srdce trpělo s ním. Byla plna strachu o něj, když pozorovala mraky zloby, které se stahovaly nad jeho hlavou. Pak sledovala průvod křížové cesty, který směřoval na Kalvárii. Evangelisté zmiňují ženy, které stály pod křížem: Marii Magdalenu, Marii Kleofášovu – matku apoštola Jakuba mladšího a Judy Tadeáše, a Salome – matku apoštolů Jakuba staršího a Jana. Jediný evangelista svatý Jan připomíná ještě Ježíšovu Matku Marii. Po tříhodinovém smrtelném zápase jí položili do klína Ježíšovo zmučené tělo. V očích světa skončil Ježíšův i Mariin život fiaskem. Až nebudeme mít sílu snášet rány osudu a naše srdce bude plné zoufalství a beznaděje, vzpomeňme si na bolestnou Matku ustavičné pomoci. Ona to bude, která nás povzbudí a dodá nám novou sílu. Ona ví, co je to bolest srdce. Helena Švubová
Je třeba, abych byl v tobě
Autor: P. Gaston Courtois 1897–1970, záznam z Proglasu
Je třeba, abych byl v tobě: tím, který myslí a modlí se tím, který mluví a který miluje tím, který pracuje a který se namáhá tím, který odpočívá a který jedná tím, který se obětuje a který se usmívá tím, který dává a který odpouští tím, který těší a který posiluje tím, který přesvědčuje a který přitahuje tím, který osvěcuje a který sjednocuje. Prožívám s tebou ustavičně vše, co jsi, co máš, a co děláš. V duchu se dívej také na všechny své lidské bratry. Jsem v tobě také pro ně, a vroucně si přeji, aby mně v tobě cítili, když k tobě přicházejí. Jsem v tobě, ale je třeba, abys byl také ty stále více ve mně. Musíš si ve mně učinit svůj příbytek, musíš se ve mně cítit doma. Abys to dokázal, musíš nejdřív zapomenout na sebe, a říci ne svému sobeckému já, které je marnivé a smyslné. Potřebuješ častěji a na můj úmysl přijímat mé tělo, jako pokračování mé ustavičné oběti k mé chvále. Musíš souhlasit, že nebudeš mít jiné zájmy než mé, jiné starosti a jiné motivy jednání, než starosti a motivy mé. Pak budeme jeden, a skrze mne budeš sjednocen se všemi, se kterými jsme spojeni. V lásce se již od sebe neodlišujeme. Jsme jeden: ty ve mně a já v tobě, kde jsou naše zájmy stmeleny a radostí slity. Vše společné chci dohromady. To je pravý život, pro který jsem tě chtěl mít, pro který jsem tě vyvolil.
David v Nobe
1 Sam 21, 2-10 1-9; 22, 1-5
V těch dnech přišel David do Nobe ke knězi Achimelechovi a Achimelech se zhrozil, že přišel David a řekl mu: Proč jsi sám a proč nikdo není s tebou? David odpověděl knězi Achimelechovi: Král mi uložil jednu věc a řekl: Ať nikdo neví o tom, proč jsem tě poslal a co jsem ti přikázal! Proto jsem mluvil se služebníky příslušného místa. Teď však, máš-li něco po ruce, dej mi asi pět chlebů nebo cokoliv najdeš. Kněz odpověděl Davidovi: Nemám po ruce obyčejné chleby, nýbrž jen posvátný
chléb. Jen nejsou-li služebníci poskvrněni, zvláště od žen! David knězi odpověděl: Pokud jde o ženy, zdrželi jsme se jich v minulých dnech; kdykoliv se vydáme na cestu, bývají těla služebníků svatá, i když to není výprava posvátná; dnes však jde o výpravu posvátnou, tím čistější jsou dnes jejich těla. Kněz mu tedy dal posvátný chléb, neboť nebyl tam jiný chléb, leč jen předkladné chleby, které byly vzaty od Pánovy tváře, aby místo nich byly položeny čerstvé chleby. Toho dne byl tam jeden ze Saulových služebníků uvnitř v Pánově stánku, jménem Doeg, Edomec, dohlížitel nad Saulovými pastýři. David řekl Achimelechovi: Máš po ruce kopí nebo meč? Nevzal jsem si totiž meč ani jinou zbraň, protože králův úkol byl naléhavý. Kněz pravil: Je zde meč Goliáše, Filišťana, kterého jsi zabil v Terebintovém údolí, je tu zavinut pláštěm za efodem. Chceš-li si jej vzít, vem si ho, neboť jiný zde není. David řekl: Dej mi ho; jiný se mu nevyrovná. David odtud odešel a utekl do jeskyně Odollam. Když to uslyšeli jeho bratři a celý dům jeho otce, přišli tam za ním. A shromáždili se k němu všichni, kteří byli utiskovaní, kteří měli dluhy, a zatrpklí v duši. David se stal jejich náčelníkem. Bylo jich s ním asi čtyři sta mužů. Odtud šel David do Masfy v Moabsku a řekl moabskému králi: Prosím, aby směl s vámi zůstat můj otec a má matka, dokud se nedozvím, co mi Bůh učiní. A nechal je u moabského krále a zůstávali u něho po dobu, kdy byl David v oné pevnosti. Prorok Gad řekl Davidovi: Nezůstávej v pevnosti. Dej se na cestu a jdi do Judska. David šel a přišel do lesa Haret.
Papež František: Pán nad námi pláče Ježíš pláče i dnes, když se brány našeho srdce, pastýřů a církve zavírají Jeho divům, a není rozpoznáván Ten, který přináší pokoj. ▌Uzavřenost
našeho srdce. Ježíš zaplakal nad Jeruzalémem, protože nepoznal Toho, který přináší pokoj. Tuto scénu z evangelia Lk 19,41-44 komentoval Petrův nástupce, který zdůraznil, že Pán pláče nad uzavřeností srdce vyvoleného města - vyvoleného lidu. Nenašlo si čas otevřít Mu bránu. Bylo příliš zaneprázdněné, příliš spokojené samo se sebou. Ježíš však nepřestává klepat na brány srdcí, stejně jako klepal na srdce Jeruzaléma, na brány svých bratří, svých sester, na naše brány, na brány našeho srdce. Jeruzalém pociťoval uspokojení a klid nad svým životem. Pána nepotřeboval. Nevšiml si, že potřebuje spásu a proto zůstalo jeho srdce před Pánem zavřeno. Ježíšův pláč nad Jeruzalémem je pláčem nad Jeho dnešní církví, nad námi. ▌Proč
Jeruzalém nepřijal Pána? Protože si byl jistý sebou, nechtěl problémy. Pán v evangeliu o tomto městu říká: Kéž bys v tento den poznalo i ty, co je pro tebe k pokoji!.. Nepoznalo jsi čas, kdy ti Bůh nabídl svou přízeň Lk 19,42.44. Mělo strach, že bude navštíveno Pánem, mělo strach před Jeho nezištnou štědrostí. Bylo si jisté věcmi, které mohlo ovládat. I my jsme si jistí ve věcech, které můžeme řídit. Pánovo navštívení, Jeho divy však my ovládat nemůžeme. A z toho měl Jeruzalém strach, že totiž bude spasen cestou Pánových překvapení. Měl strach z Pána, svého Ženicha, Milovaného. A Ježíš pláče. Navštívením svého lidu Pán přináší radost nám, přináší nám obrácení. A my všichni máme strach před veselím, před radostí, kterou přináší Pán, protože ji nemůžeme kontrolovat.
Máme strach z obrácení, protože obrátit se znamená, nechat se vést Pánem ▌.
▌Jeruzalém
byl v klidu a spokojen. Chrám fungoval. Kněží přinášeli oběti, lid přicházel v poutích, učitelé Zákona měli všechno uspořádané a všechno jasné. Všechna přikázání jasná… A tím vším měl Jeruzalém zavřenou bránu. Kříž, který byl cenou tohoto odmítnutí - podotkl František - nám ukazuje Ježíšovu lásku a to, co Jej nezřídka přivádí k pláči i dnes nad Jeho církví. ▌Pán
stále klepe na bránu našeho srdce. Kladu si otázku: jsme my křesťané, kteří známe víru, katechismus a chodíme každou neděli na mši, my křesťané a my pastýři, jsme se sebou spokojeni? Všechno máme srovnané a nepotřebujeme nová Pánova navštívení… A Pán nadále klepe na bránu každého z nás a svojí církve, pastýřů církve. A brána našeho srdce, církve a pastýřů se neotvírá. Pán pláče i dnes. Pomysleme na sebe. Jak si stojíme před Bohem v této chvíli? radiovaticana.cz
Sv. František z Assisi -22
Živý, skutečný, hmatatelný Stan Rougier
Kdyby tak Františkova Boha poznali ti, kdo nevěří! Jakého Boha to ateisté popírají? V jakého Boha odmítají uvěřit? Jsou alergičtí na boha - odpůrce života, nepřítele člověka, na boha — tmáře, který zhasíná světlo rozumu a uspává, který je na číhané. Sartrova boha, který slídí, aby malého Jeana-Paula přistihl při činu. ▌ Milujme
Boha všemi svými touhami, volá František: svým tělem a všemi smysly, které nám dal. Proč si jimi neposloužit, abychom ho milovali? Okuste a uvidíte. Františkův Bůh není Nietzscheův obratlovec z mlhoviny. Je živoucí, skutečný, dá se přímo nahmatat. František je obhájcem lidové zbožnosti a jejího projevu. Dnes je tak strhující svou spontánností například v Polsku a ve všech zemích Latinské Ameriky.
▌Prostí
lidé se stávají našimi učiteli - i v teologii. Děkuji ti, Otče, že jsi to skryl před učenými a zjevils to malým… Je to Jeho Srdce, které přichází v eucharistii, aby blízko blizoučko tlouklo vedle srdce našeho. Aby došel k Bohu - Lásce, otvírá evangelium Františkovi cestu naprostého, totálního odříkání. Chudoba buddhistických mnichů a odříkavých mezi hinduisty je sice radikálnější než chudoba Františkova. Ale jemu nejde o to, aby běžel nějaký maratón chudoby. Jeho chudoba je realizací Ježíšova přání: Opusť všecko a pojď za mnou! Vynecháme-li ono pojď za mnou, pak je opusť všecko něčím přímo absurdním, nesmyslným. Dívka opouští domov a vlast a jde se svým milovaným až na konec světa. Slyšíte, že by snad zdůrazňovala, že to všecko opouští atd.? Má jediný důvod: Mám ho ráda. Miluji ho. - Neponechávejte si ze sebe nic, říká František, aby vás celé celičké dostal Ten, který se dává celý." ▌Udělej
ze sebe velikou nádrž, abych ti mohl být přívalem, řekl Ježíš svaté Kateřině Sienské. Chudoba podle evangelia je zjevným znamením skryté skutečnosti. Velmi bychom se klamali, a riskovali bychom, kdybychom mluvili o Františkově chudobě a zapomínali na její pohnutku: pro čí lásku chtěl být František chudý? - Můj Bůh - mé Všecko. Okusíme-li jednou lahodnost tohoto pokladu, radosti s ničím nesrovnatelné, nebude se nám už zdát, že jsme něco ztratili, když jsme se vzdali všeho, co jsme měli. Ba naopak. Milovník dobré hudby zavírá dveře a okna, jen aby nerušeně vyslechl drahou symfonii.
Pane, vytrhni z mého života všecko, co by tě mohlo zakrýt mým očím!. ▌.
▌Nebezpečné
bohatství. Sama o sobě je chudoba jen neštěstím, rozhodně záporem. Svatý Pavel o tom praví: Kdybych všecko rozdal chudým a neměl lásku, ničím bych nebyl. Mohl bych si zamanout, že se stanu tulákem, vyžebrám si něco k jídlu a přespím ledaskde. Tahle chudoba nebude ovocem lásky, a tak i kdybych nic neměl, budu zavalen nejnebezpečnějším bohatstvím: sám sebou. Naše já může být totiž pěkně nadýmáno hrdostí, že jsme chudí. A v takovém případě nejsem nádrží, kterou může naplnit příval. Jsem prostě jen prázdný. Jsem reproduktor rozhlasové vysílačky, kde se rozléhá jen můj hlas. ▌Mrtvá
chudoba. Existuje totiž také mrtvá chudoba, jako může být mrtvé mlčení. Chudoba, k níž nás vábí František, to je chudoba milenců. Ti toužívají žít z lásky a z čisté vody. Říká-li svatý Pavel: Kvůli němu jsem souhlasil, abych všecko ztratil… nezaznívá z toho znepokojený vzruch. Co se týká Františka, řekl by asi toto: Odhazuji-li se smíchem sbírky svých perel, dělám to proto, že jsem našel perlu jedinečnou. A tak chci vychutnávat radost, že ji mám.
Zranění při narození.
Autor: P. Elias Vella, exorcista
▌Chvíle,
kdy jsem se narodil. To je další velmi důležitý moment v životě, kdy jsem se narodil. Pro mnohé představovalo mé narození radost. Radost, kterou rodiče prožívali, byla vylitím lásky na mne. Ale možná jsem svým příchodem narušil jejich život. Hněv, znepokojení, které mé narození vyvolalo, bylo zase vylitím odmítnutí. Přijetí ze strany matky nebo otce je vždy obrovským zdrojem lásky. Pokud mě, naneštěstí, otec nebo matka nepřijímali, odpuštěním otci nebo matce může být tato rána uzdravena. Další otázka, kterou bychom si měli položit, je tato: Když jsem se narodil, přijali oba rodiče fakt, že jsem dívka, že jsem chlapec? Protože se často potkáváme s dívkami, které se chovají jako chlapci, i s chlapci, kteří se chovají jako dívky. ▌Problém
s identitou. Můžeme se setkat s lidmi s touto psychologickou poruchou. Dívka chce být chlapcem a chlapec by byl raději děvčetem. Jedná se zde o problém přijetí vlastní identity. Je velmi běžné, že dívka nepřijímá svoje ženství a dívá se na sebe s přáním být chlapcem, nebo opačně. Je to krize identity. Kořeny mohou být odlišné, ale velmi často sahají až k okamžiku narození, kdy rodiče nebo jeden z rodičů nepřijali fakt, že se jejich dítě narodilo jako chlapec nebo jako dívka. Je to rána, kterou není možné nechat bez povšimnutí, ale je třeba ji uzdravit. Pokud u sebe vnímáme tento kořen problémů, je zapotřebí rodičům odpustit. ▌Dovedeme
odpustit rodičům? Odpustit tato hluboká zranění není vždy jednoduché. Úplně se uzdravíme teprve tehdy, když dokonale odpustíme rodičům. Tím bude vyřešena i krize naší identity. Každý člověk žije ve velmi konkrétní situaci. Rány mohou pocházet i z faktu, že jsme vyrůstali v početné rodině. Zranění vznikají i tehdy, když někdo žije jako jedináček. Existují zranění pocházející ze situace, že nemáme žádné bratry, ale samé sestry. Stejně tak vznikají zranění z toho, když máme jen bratry a žádné sestry. Z každé situace mohou vyplynout zranění, která se nás určitým způsobem dotknou. Nikdo z nás nemůže žít v ideálních poměrech. V každé situaci, v jaké jsme kdy žili, jsme prožívali jak radosti, tak i bolesti. Nejběžnějším zraněním je však
to, které pramení z neschopnosti rodičů projevit dítěti svou lásku. Je důležité nejen lásku mít, ale dokázat ji i projevit.
Jeden člověk měl dva syny
- Lk 15,11
Angelo Scarano, S.S.L. Th.D.- katedra biblických věd ▌Starší
syn chce být sám, jako ten dokonalý. I skrze mne ten starší syn vylévá ty nekonečné litanie, nekonečné nářky a ještě k tomu nachází v tom určité zalíbení. Čím víc lituji sebe sama, tím víc se ponořuji do určitých hlubin, bahna, a určité beznaděje a uzavřenosti. S takovým člověkem, ufňukancem, je těžké žít. Tento člověk musí nejprve přijmout sebe sama, svůj život, a pak bude snesitelný i pro druhé. Pak jeho nářky postupně vymizí.
▌Reakce
staršího syna. Je sice pravda, že tento starší syn je docela logicky pochopitelný a čitelný, ale na druhou stranu je jeho chování pro nás stěží pochopitelné. On měl a má vlastně všechno. Proč reaguje tímto nesmyslným způsobem? Proč vyčítá a nadává? Měl a má všechno, tak jaké pak: mně jsi nedal ani kůzle! Všechno mé je tvé, můj synu! - slyší od svého otce. Jak si připadám já jako křesťan? Připadám si občas jako ten chuďas, třeba ve srovnání s těmi, kteří žijí kolem mně a užívají si světa ve svobodě a mohou si všechno dovolit? Mám před nimi určité komplexy? Že jsem jenom hloupý, prostý věřící, který potřebuje kostel, modlitbu, jinak si sám nevystačí? Cítím se zakomplexovaný před těmito lidmi? Cítím se spíš jako ten bohatý v Bohu Kristu, anebo jako ten chudý, který vlastně nic nemá, jenom: Mši, modlitbu, Bibli, ale jinak nic víc…? ▌Všechno
mé je tvé. Ten otec vlastně prozrazuje i lék na tu základní nemoc toho staršího syna, na ten jeho syndrom zahořklosti. Otec neříká tomuto synu: Už přestaň, už nezlob, už se nehněvej, uklidni se, pojď, budeme si o tom všem povídat… Otec mu prostě a jednoduše říká: všechno mé je tvé. Tady máme vlastně základní lék na ten problém staršího syna, na jeho syndrom zahořklosti, nespokojenosti. Uvědomit si, že všechno to, co má mocný, velký, nesmírný Bůh je i mé, a že nejsem zakomplexovaný chudák, nemusím se takto tvářit, takto chodit před druhými. V tomto bohatém Kristu jsem i já bohatý. Všechno to, co má Kristus je mé.
Jak je možné, že ten starší syn, i když měl úplně všechno, nebyl schopný toto vidět? U něj máme právě ten základní problém: neschopnost přijímat, což je určitá uzavřenost do sebe. ▌Nejsme
schopni přijímat Boží lásku. Velice často se hovoří o tom, že my jako křesťané, musíme dávat, nebo že dáváme málo. To bývá pravda. Ale mluví se také o tom, že nejsme schopní přijímat, přijímat Boží lásku – až do morku kosti, žít z toho, uznat Boží milosrdenství. Zde na konferenci nebo v kostele je to docela snadné, ale když se nedaří, když vidím, že moje modlitby vycházejí naprázdno, že Bůh jakoby neslyší, pak je těžké věřit v Boží milosrdenství a žít z toho. Žít z této Boží lásky, i když se nedaří, i když fíkovník nevykvete a nevydá plody. Habakuk k tomu dodává: I když se nebude dařit, vinná réva nevydá plody, já přesto budu jásat v Hospodinu, protože věřím, že zasáhne.
Běžnou každodennost nemůžeš žít bez Ježíše, protože jenom On ti může dát sílu prožít Služebníci utrpení dobře každý den a konat vždy s radostí každou běžnou věc.
Modlitba exorcisty
Můj Pane, toto jsou tvoji synové a dcery. Oni jsou označeni skrze křest Duchem Svatým. To znamená, že nad žádným z těchto lidí nemá zlý duch žádnou moc. Možná jsme, Pane, někde nechali pootevřené okno a skrze to, vešel ďábel. Možná, Pane, prožíváme pokušení, pokušení na místě, kde jsme slabí. Možná to pokušení k tomu, abychom se vydali tou širokou cestou a vzdali se úzké cesty. Možná jsme, náš Pane, nežili podle křestních závazků. Tak tě chci nyní, můj Pane, prosit: ochraň mne, osvoboď mne a zachraň mne. Vidím Pane, že mnozí z těchto mých sester a bratří, mají zkušenost s okultismem a mají zkušenosti se spiritismem nebo s New Age, s reiky, s psychometrií, anebo s mnohými podobnými věcmi. Ty jsi nás dnes, Pane, pozval, abys nás všechny očistil. Ty, Pane, chceš každého z nás přivést k vítězství. Ty nás, Pane zveš, abychom se ti zcela odevzdali. Chceme se dnes všichni znovu zříci zlého a všech zlých duchů. Můj Pane Ježíši, ve tvém jménu, skrze tvou svatou krev, skrze Otcovu lásku ke mně, skrze moc Ducha Svatého, na přímluvu Panny Marie, svatého Josefa, svatého Michaela, a všech našich svatých patronů, v jednotě s katolickou církví se zříkám: ďábla a všech zlých duchů; odříkám se: každého zlého ducha ve mně nebo proti mně; odříkám se jakéhokoliv pouta: se satanismem, okultismem, spiritismem a hnutím New Age. Zříkám se jakéhokoliv pouta: s mágy, s psychotroniky a věštci. Zříkám se jakéhokoliv negativního pouta: s mými předky ve svém rodokmenu; zříkám se: jakékoliv kletby, jakéhokoliv prokletí, jakéhokoliv uhranutí, každé negativity ve mně, nebo proti mně, anebo proti mé rodině, nebo proti mým dětem, nebo proti mému manželství, nebo proti mé budoucnosti, či proti mému zdraví, či proti mému psychickému zdraví, nebo proti mému bydlišti, nebo proti mému zaměstnání. A já vzývám tebe, Pane Ježíši, a pouze tebe, abys byl mým jediným Spasitelem, mým jediným Vykupitelem a jediným Pánem nad mým životem. Amen. P. Elias Vella, Tv Noe Když cítíš prudkou sílu zanechat modlitby, je to satan. Sevři v náručí Ježíše a modli se dál. Pocítíš tak zároveň jeho objetí, které je ještě mocnější. Servi della Sofferenza
Nesnesu manžele, kteří se milují
- řekl ďábel exorcistovi
Mexiko. Nesnesu, když se milují - tuto strohou a vzteklou odpověď si vyslechl exorcista padovské diecéze, Mons. Sante Babolin. Italský kněz se ptal ďábla, proč trýzní manželku jednoho z přátel. Exorcista tuto epizodu ze své dlouholeté praxe vymítání zlých duchů vyprávěl v Mexiku, kde přednášel na několika konferencích, o kterých informuje katolický týdeník Desde La Fe. Mons. Babolin vysvětlil, že satanova nenávist vůči manželství pochází ze skutečnosti, že svátost manželství je blízká svátosti eucharistie. V eucharistii Pánu přinášíme chléb a víno, které se působením Ducha Svatého proměňují v Ježíšovo tělo a krev. Ve svátosti manželství se děje něco obdobného: milostí Ducha svatého se lidská láska přeměňuje v božskou lásku, takže manželé posvěcení svátostí manželství skutečně a mimořádně naplňují výrok Písma: Bůh je láska; kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh zůstává v něm 1 Jan 4,16, doplnil italský exorcista. Pro mexický katolický týdeník pak ještě připomenul, že nejmocnější duchovní zbraní, která oddaluje pokušení manželské nevěry, je každodenní modlitba růžence. Satan nahání strach, ale když jsi s Ježíšem, neboj se ho, protože on se bojí Ježíše. Vzepři Servi della Sofferenza se ďáblu a tak od tebe uteče.
Dopis sestry Pavly .
Dopis nemocným, září 2014. Převzato z Proglasu, vložila Magda H.
Drazí nemocní! Léto je pryč, už tu zase máme září, začíná škola. Není proto divu, že nás naši biskupové v Apoštolátu modlitby na tento měsíc vybízejí k prosbám Za moudrost a Ducha Svatého pro všechny děti a studenty, jejich rodiče a učitele. Pokud ještě aspoň trochu sledujeme dění u nás, vidíme, že našemu školství něco podstatného chybí. Přes různé změny a novoty, nic se nemění, maturity dopadají stále hůř. Je vina v neschopnosti učitelů nebo v tom, že se přijímají i slabší žáci, kvůli kterým se nutně snižují nároky na znalosti, jinak by snad třetina propadla? Přitom mnohá řemesla nemají vůbec dorost! Vloni vyšla kniha rozhovorů dvou přátel - Jorge Maria Bergoglia, nynějšího papeže Františka a rabína Abrahama Skorka, rektora Rabínského semináře v Buenos Aires. Z mnoha témat mě zvláště zaujal dialog o výchově. Myslím, že by tato kniha měla být ve školství povinná. Náboženství je světonázor. A vychovávat znamená předávat světonázor. Proto spolu obojí těsně souvisí. Kultura je ve své podstatě odpovědí na tři otázky: Co je člověk? Co je příroda? Co je Bůh? Je tedy nezbytné, aby výchova dětí zahrnovala studium těchto otázek a odpovědí, jež na ně dává náboženství… Náboženství má být součástí vzdělávání ve školách jako další prvek v širokém spektru toho, co výuka poskytuje. Zdá se mi diskriminační o náboženství nemluvit, neučit o náboženském pohledu na život a o historických událostech, jako je tomu u jiných předmětů… Význam náboženství pro výchovu spočívá v tom, že utvrzuje výsostné postavení člověka, každého jedince jako takového. Ve státním školství by měl existovat nějaký druh náboženské výchovy, protože její hlavní úlohou je předávat hodnoty… Povinností věřícího je dát svým dětem vyrůst a vychovat je podle svých náboženských hodnot… Totalitarismy mají tendenci obsáhnout veškerou výchovu, aby mohly hnát vodu na svůj mlýn. Náboženství je řeč k člověku hledajícímu smysl své existence. Toto poselství se musí sdílet se všemi: kdo chce, ať je přijme, kdo nechce, ať nepřijme; ale informace ať je podána. Náboženství není pouze věc kultu, není to jen modlit se v chrámu k Bohu a dost. K Bohu může člověk dospět jedině prostřednictvím vztahů k bližnímu. Škola vychovává k transcendentnu stejně jako náboženství. Ale neotevřít ve školním prostředí dveře náboženskému světonázoru znamená oklestit harmonický rozvoj dítěte. Protože utváří jeho identitu, předává škola tytéž hodnoty jako rodič, hodnoty, které se do dítěte promítají. Učitel se má angažovat, má přinášet skutečné svědectví. Jeho vedení má být v souladu s jeho životem. Je třeba jim pomáhat, aby byli učiteli, svědky, to je ve výchově klíčové. Moji drazí, není to opravdu návod, jak zlepšit naše školství? Měli bychom se na tento úmysl opravdu hodně modlit, už kvůli těm dětem! Moc Vás zdravím. Sestra Pavla
Poznatky z Liptála
V jednu letní neděli jsem se vypravil asi po dvou letech na mši svatou do Liptála. U dveří, před vstupem do kostela, jsme se střetli s tamní kostelnicí, navzájem jsme se pozdravili a prohodili několik vět. Vzpomenul jsem před ní dávné doby, kdy byl v Liptálu klášter a domov pro postižené děti, o které pečovaly sestry dominikánky. Poukázal jsem na tamní školu, která je nedaleko kostela. Dříve na stejném místě stávala robustní fara, kde se chovaly i koně. V době školních let, jsem o prázdninách se svým otcem, který měl v Liptálu nějaké poslání,
navštěvoval ona tři vzpomenutá místa. V těch dobách byl pak můj otec uvězněn za to, že pomáhal mj. ukrývat salesiánského kněze P. Václava Filipce - vpravo, před Stb, právě v Liptálu a okolí. Pater Filipec tam během asi pětiletého pobytu měl psát, podle Rudého práva, pod titulkem Černá síť z 18. a 19. září 1957, řadu štvavých brožur, dopisů, instrukcí aj. Stalo se to za doby, na kterou většinou neradi vzpomínáme. Jenom díky amnestii, vyhlášené po úmrtí prezidenta Antonína Zápotockého †1957, byl trest mému otci snížen. Po ukončení rozhovoru s paní kostelnicí, jsem vstoupil do kostela, kde se dvě starší ženy modlily růženec. Přidal jsem se k nim. Modlitba růžence je jednou z nejúčinnějších modliteb, která krotí satanovu moc, je obranou a bičem na zlého ducha. Přesto se této modlitbě lidé raději vyhýbají. Když už se blížil konec modlitby růžence a blížil se začátek mše svaté, modlitba mírně získávala na síle. Lidí pomalu přibývalo, přední lavice však byly obsazovány jen tak nějak opatrně, poskrovnu. Školní mládež vidět nebylo, jen několik předškolních dětí, které však mši svatou prožily někde vzadu s rodiči. Vlastně nic nového. Když jsou děti už od malička navykány usedat s rodiči, co nejdál od oltáře, kde vidí ze své pozice jen záda dospělých, kteří jim navíc zakrývají výhled na kněze, na oltář a vše, co se děje kolem oltáře, pak ani časem motivaci k ministrování, nebo i k odpovědnější službě ve farnosti, jen stěží objeví. Jestli je později pošlou rodiče, aby se zapojily do služby ministranta, je otázka. Bude to především na rodičích. Stojí za to, zavzpomínat alespoň v duchu, na dávné doby, kdy v našem kostele bývalo 10 i více ministrantů. Situaci dneška netřeba popisovat. Liptálská kostelnice, kromě kostelnické práce, je zároveň v jedné osobě i lektorkou, pradlenou, uklízí…, jak mi prozradila. Chybí ochotní lidé, říkala. Také kněz, který tam dojíždí ze Všeminy, P. František Kuběna, nezůstal bez další služby navíc. Že bude chybět ministrant, bylo zřejmé už přede mší svatou, a tak se otec Kuběna stal sám sobě zároveň i ministrantem. Příklad zmíněné kostelnice stojí za povšimnutí. Přestože není ještě v letech, dalo by se říci, že pro jednu osobu je to služba mimořádně obětavá, nepočítaje její domácí práce. Pro některé schopné jedince to může zase být naopak i dobrá zpráva: mohou si promnout ruce, že se mezi nimi nachází obětní beránek. Smutné ale je, že často se takový beránek cítí mezi některými lidmi - bohužel, spíš osamělý. Koho se to netýká, ten to ani nepostřehne. Podobných jedinců je, i v jiném postavení, jistě více, a určitě by bylo o nich zajímavé čtení, jen se o nich možná neví? nebo žijí v utajení… Vzpomněl jsem si na jednu zajímavou větu, kterou jsem před mnoha lety zaslechl, nejspíš v rádiu při nějaké hře. Hodí se jak na muže, tak na ženy a možná i k této mé úvaze. Ona věta zní: Všichni ho mají rádi, váží si ho, ale nikdo se s ním/s ní nebaví… Nakonec i beránka může jednou navštívit nemoc, rezignace nebo časem nebude stíhat. Následky se pak brzy dostaví. Týká se to i jiných pracovních aktivit ve farnosti… frch **
**
**
. Z internetu . Nemá cenu nenávidět lidi, kteří ti závidí. Respektuj jejich závist, protože
si myslí, že jsi lepší než oni ▌To, co si o vás myslí druzí lidi, není ani váš problém, ani vaše starost ▌ Neočekávej, že všichni porozumí tvojí cestě, hlavně pokud nikdy nekráčeli tvým směrem ▌ Směj se, když můžeš, omluv se, když bys měl, a nech být to, co nemůžeš změnit ▌Pokud má někdo s tebou problém, pamatuj, že je to jeho problém.
. Proměna . Prostředkem proměny je láska, kterou Bůh vlil do mé bytosti. Láska mně
doslova přetváří v Boha. Hřích spočívá především v tom, že se člověk této proměně brání, že dokáže lásku odmítnout. Žít ve vlastním egoismu znamená, zůstávat v tomto stavu člověka, a zakázat Boží lásce, aby ho proměnila. Budete souzeni podle lásky! Je výkřikem toho kousku pouště mezi Titem a Siletem. Budete souzeni podle lásky! To mi připomíná skála, pod kterou jsem strávil svůj očistec v očekávání, že ve mně vyzraje dokonalá láska, ta, kterou na zem přinesl Ježíš, a daroval mi ji za cenu své vlastní krve. Při svém obětování s nadějí volal: Vzkřísím vás v poslední den! Kéž by ten den už byl blízko. Carlo Carretto, z Proglasu, zkráceno . Starý vagón .
Jako gymnazista jsme s partou kluků ve volnou chvíli chodívali přes železniční trať do jednoho parku. Denně jsem tam vídával na slepé koleji jeden odstavený vagón… Přemýšlel jsem nad tímto starým vagonem, jak je mu asi dobře. Nikam si nejezdí, nikdo ho neotravuje, není do něj nebo na něj nic naloženo. Lidé se do něj také netlačí. Uměl bych si představit takový parádní život. Všiml jsem si, že vagón skutečně nějak chátrá, ztrácí na své kráse. Začíná zarůstat travou, a stává se celkem zbytečným. Tehdy jsem přestal vnímat jeho krásu, přestal jsem mu závidět jeho klid a svobodu a pomyslel jsem si: Ten vagón může představovat dva způsoby života. Buď se dáš někam zapojit, otevřeš se pro něco, otevřeš se pro lidi a budeš nosit radosti a bolesti těch lidí, nebo si zvolíš klid ode všech, ale tím se vlastně odstavíš na slepou kolej. A je na tobě, jakou si vybereš možnost.
Jsem rád, že znám Krista, a že si mohu vybrat tu první možnost: žít pro druhé, možná vozit ty, kteří to potřebují, a neuzavírat se před nimi. Ale přesto si uvědomuji, že s tím je spojená určitá ztráta, která je pro nás často takovou velikou devizí, je to svoboda. A často na té svobodě máme postavený svůj život a říkáme si: jsem svobodný, můžu si dělat, co chci. V tom přemýšlení se najednou dostávám k paradoxu křesťanství: Můžu si vybrat, jak prožiju svůj život, ale pokud ho chci prožít dobře s Kristem, tak musím být zapojen na jeho lokomotivu. Člověk se může rozhodnout, na které koleji prožije svůj život. Ale pokud se už jednou rozhodne, tak kéž by vytrval. Jsem svobodný ve svém rozhodnutí, a proto můžu. A kde dozrává ono důležité svědectví pro můj život? Dozrává v setkání s Kristem. Ježíš nám to připomíná i v evangeliu: Já jsem Světlo světa. Kdo mne následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života… Bůh mi dává čas, abych skrze pokání, skrze eucharistii, skrze jeho slovo opět v sobě očistil to Světlo. A to je to, k čemu nás volá Bůh: abychom poznali Otce skrze Syna, abychom poznali pravé Světlo, které mi může zářit na cestu. Onen vagón mne naučil důležitosti života, a učí mne pořád. Učí mne dívat se, zda chodím ve světle nebo jinudy. Homilie na TV Noe **
4x SMS do života: o vztazích
**
**
Dívej se na druhého člověka Božíma očima.
Modli se za dar empatie a snaž se druhému člověku více porozumět nasloucháním.
Ať je ti vzdálená každá myšlenka na pomstu. Pomsta není nikdy sladká - přináší jen trpké ovoce.
Schopnost
oběti a soucit jsou vlastnosti nutné k přežití lidstva.
3.9.- památka sv. Řehoře Velikého, papeže a učitele církve * 4.9.- první pátek v měsíci * 8.9.- Svátek Narození Panny Marie * 14.9.- Svátek Povýšení svatého kříže * 16.9.- památka sv. Ludmily, mučednice * 21.9.- Svátek sv. Matouše, apoštola a evangelisty * 23.9.- památka sv. Pia z Pietrelciny, kněze * 28.9.- Slavnost sv. Václava, hl. patrona českého národa, hl. patrona ol. arcidiecéze * 29.9.- svátek sv. Michaela, Gabriela a Rafaela, archandělů * 30.9.- památka sv. Jeronýma, kněze a učitele církve. ▍z Liturgického kalendáře ▍
**
**
**
Známý filmový herec černé pleti Denzel Washington *1954, dvojnásobný držitel Oskara, vyznal u příležitosti udělení čestného doktorátu na univerzitě v New Orleans svou víru v Boha a v Ježíše Krista. Ve svém projevu vzkázal mladým lidem mimo jiné: Postavte v životě Boha na první místo! … Vše, co mám, je Boží milost, chápu to jako dar… Prosím vás, až půjdete spát, zasuňte papuče hluboko pod postel, abyste, až ráno budete vstávat a chtít si je nasadit, museli pokleknout. A až budete klečet, poděkujte Bohu za dar nového Katholisches.info dne…
Mše svaté St/2.9.- za† Jeníka Starustku, živou rodinu a duše v očistci Pá/4.9.- za živou a† rodinu Tomšů a duše v očistci Ne/6.9.- za† Ludmilu Šírovu a dva manžely St/9.9.- za† Ludmilu a Karla Sochorovy, za† Františku Surovcovu a živou rodinu Ne/13.9.- za živé a† farníky St/16.9.- za† Aloisii a Josefa Tkadlecovy a rodiče Ne/20.9.- za† staříčky Bečicovy a Tkadlecovy St/23.9.- za† rodiny Františka Adamušky a† Tomáše Zavadila Ne/27.9.- za rodiče Sochorovy, dceru Anežku, zetě Otu, živou rodinu a duše v očistci Po/28.9.-za manžela, živou rodinu a duše v očistc St/30.9.- za rodiče Sochorovy, za Radka Juřičku, duše v očistci a živou rodinu
✙ Pořad bohoslužeb: Neděle: 10:30 hStředa: 18 h. První pátek v měsíci: 18:00 hod. 1/2 hod. přede mší sv. je příležitost ke svátosti smíření (zpověď).
** ** **
Evangelia ušima - inspirace do deště i do horka http://www.paulinky.cz/clanky/Evangelia-usima.html ** ** **
Velká Británie: Katolický biskup Marc Davies se vyjádřil pro média, že civilizace současných západních zemí s jejich potratovou kulturou smrti se silně podobá dnes zaniklé pohanské civilizaci indiánských Aztéků v Mexiku 15. a 16. století. Aztékové byli známí svými krvavými drastickými oběťmi dětí pohanským bohům. Biskup Davies řekl, že dnešní masové vraždy nenarozených jsou s tím srovnatelné. Nemůžeme pokládat žádný život za horší než náš vlastní…, prohlásil dále biskup Davies. Fronda ** ** **
Naučit se odpočívat. Kniha španělského psychiatra Fernanda Sarráise řeší aktuální problém moderní doby: Chronickou, psychickou a fyzickou únavu dnešního člověka. Chceme pracovat stále efektivněji, hledáme způsoby, jak být výkonnější, jak toho stihnout stále více a více. Nicméně zapomínáme na to, že jsme na světě, abychom byli šťastní a pomáhali ke štěstí ostatním. K tomu nám mnohdy pomáhá také odpočinek. A právě téma odpočinku dnes hrozivě zanedbává stále více lidí. Tak jako je třeba se naučit pracovat, je třeba se také naučit odpočívat. Kolikrát se vám stalo, že jste nic nedělali, a přitom si vůbec neodpočinuli? Právě kvůli tomu je třeba číst tuto knihu. Brož.,136 str. Nakladatel: AXIS Cena: 149.00 Kč
▌
Farní pouť na Svatý Hostýn – 8. 8. 2015 ▌ Jako každoročně, tak i letos jsme se vypravili pod vedením paní varhanice Marie na farní pouť na Svatý Hostýn. Program byl obvyklý: Mše svatá, případně svátost smíření, křížová cesta, program podle vlastního uvážení. Odpoledne požehnání a žehnání zakoupených památek,
Nechybělo ani focení, kterého se zúčastnila většina poutníků.
▌Reportáž z pouti na Svatý Hostýn 2015 ▌
Počasí má velký vliv na to, jak se pouť na Hostýn vydaří. Už jsme za dobu, co jezdíme na poutě, zažili všelicos: sychravo, vítr, déšť ale i příjemné klima. Letos slibovala předpověď téměř čtyřicetistupňová vedra. Jet v takovém horku klasickým linkovým autobusem více než hodinu cestu tam, pobýt půl dne a pak odpoledne v ještě větším horku rozpáleným autobusem zpět, to s přibývajícím věkem člověku vrtá hlavou….zvládnu to vůbec? Odpověď některých zpočátku váhavých zájemců o pouť byla nakonec jasná – Panna Maria nás ochrání. S tímto odhodláním jsem se i já na cestu vydala a především řádně připravila. Do chladící tašky jsem naskládala „petky“ s vodou, aby byly pro každého v autobuse k dispozici, bude-li třeba se občerstvit. Velkou neznámou bylo pro nás také to, že autobusem pojede úplně cizí řidič. Co od něho očekávat? Bude shovívavý nebo bude nadávat, že ho při řízení rušíme
modlitbou růžence do „hlásné trouby“? Už při prvním desátku jsme ve zpětném zrcátku viděli, že pan řidič nemá nic proti, ba naopak - „louská zdrávasy“ s námi a slova mariánských písniček zná nazpaměť. Ten, kdo má v oblibě poklidnou pouť, si letos přišel na své. V kostele bylo dostatek místa, kdo si chtěl sednout, našel volnou židli či lavici. U zpovědnic také nebyly příliš velké řady. Po mši svaté jsme se krátce občerstvili, společně se vyfotili na schodech před hlavním vchodem kostela a vydali se na kratší křížovou cestu, která byla příjemnou procházkou ve stínu vzrostlých stromů. U každého zastavení četl text někdo jiný, abychom se vystřídali a křížová cesta tak byla poutavější. Potěšilo nás, že ani řidič autobusu neodmítl a u jednoho ze zastavení jsme uslyšeli jeho hlas. Přes poledne bylo možno poobědvat v útulném prostředí jídelny poutního domu. Kdo chtěl posedět venku, mohl ochutnat z nabídky stánků a přisednout na lavičku k někomu známému - vždyť i to k pouti patří. Ani na „vítané“ se nesmí zapomenout… A hlavně nabrat do nějaké prázdné láhve hostýnskou vodu! Už se pro ni naštěstí nemusí běžet po schodech až dolů k Vodní kapli. Kostel si „drží“ svůj chlad, i při požehnání v něm bylo opravdu velmi příjemně. Odpoledne jsme se už na Hostýně příliš nezdržovali, ve 14h jsme odjížděli domů. Z linkového autobusu jsme velmi jednoduše udělali komfortní „zájezďák. Aby do oken tolik nepražilo slunko, zastínili jsme je pomocí „kramlíků“ klasickými bílými prostěradly. Jako náhrada klimatizace posloužila obyčejná láhev s rozprašovačem - nevěřili byste, jak drobounká vodní mlha dokáže v parnu osvěžit. Podávala se i stále ještě studená voda z chladící tašky, abychom si tu hostýnskou pošetřili na doma. Všichni z Bratřejova, Pozděchova či Jasenné, kteří se na letošní pouť vydali, ani v nejmenším nelitovali a pochvalovali si, jak tam bylo dobře. I v těchto vedrech byla pouť příjemným osvěžením jak pro duši, tak i pro tělo - na Hostýně nebylo zdaleka takové horko jako u nás. Vyplnilo se naše zbožné přání, že nás P. Maria ochrání …všichni pouť ve zdraví zvládli, od mimina v kočárku až po nejstarší poutníky. Těším se, že napřesrok pojedeme zase. M. Poláchová ✙ ✙ ✙
▌Jméno Panny Marie.▌
Když se podíváme do slovníku, zjistíme, že jméno Panny Marie, která se jmenovala Miriam, znamená vzpouru. Možná nás to překvapí, když je to v souvislosti s Pannou Marií, kterou vidíme jako vzor lásky. Ale právě to spolu souvisí. Aby Panna Maria mohla být tímto vzorem lásky, musela se vzepřít ďáblovi. Když čteme knihu Zjevení, a tam je obraz Ženy, která zvítězila nad ďáblem, právem je také mnohdy tento obraz aplikován na Pannu Marii. Je to ta, která rozdrtí ďáblovi hlavu jak o ní praví proroctví z knihy Geneze. Tedy stojí na počátku těch, kteří se dokáží ďáblovi vzepřít. Ona se dokázala ďáblovi vzepřít v síle, kterou dostala od Boha. Ona dokázala obdivovat ty veliké věci, které se jí od Boha dostaly, ty veliké věci, které Bůh dělá v jejím životě, a dokázala s Bohem na těchto velikých věcech spolupracovat. I její Magnifikat vyjadřuje právě tyto nádherné myšlenky, které byly náplní jejího života. My jsme povoláni k tomu, abychom ji v tomto následovali, abychom tak jako ona se do-
kázali vzepřít ďáblovi a postavit se na stranu Boží, a tak umožnili Bohu, aby i v našem životě konal ty veliké věci. A také neváhejme mít otevřené oči, abychom dokázali vidět nejenom ty veliké věci, které Bůh vykonal na Panně Marii, které vykonal na svatých, ale i ty, které vykonává i v našem vlastním životě. Když toto dokážeme, pak budeme žít tou radostí, kterou žila Panna Maria, a jednou se s ní sejdeme v nebi, mezi těmi, kteří se dokázali vzepřít ďáblovi. P. Libor Botek, Proglas ** ** ** ✙ Pouť
sv. Vavřince ve Vizovicích
Na poutní mši svatou 9. 8. připutoval na pozvání o. Jindřicha vzácný host z Českých Budějovic, Mons. Pavel Posád, biskup, aby s dalšími kněžími slavili poutní mši svatou v kostele sv. Vavřince. Ve stejný den oslavil o. Jindřich čtyřicáté narozeniny. Mezi jinými dary dostal i klobáskový náhrdelník - vpravo. Po mši svaté bylo připraveno pro přítomné, bohaté pohoštění za orlovnou.
✙ ✙ ✙
V sobotu 15. srpna 2015 jsme se v kostele rozloučili s panem Josefem Čížem /68 let, který zemřel neočekávaně v sobotu 8. srpna 2015. Odpočinutí věčné, dej mu Pane. Světlo věčné, ať mu svítí, ať odpočívá ve tvém pokoji! ✙ ✙ ✙
V pondělí 24. srpna 2015 slavil Mons. Josef Hrdlička s mnoha kněžími pohřební mši svatou, při které jsme se rozloučili s emeritním farářem v Trnavě, P. Janem Kristem /95 let. Bože, uveď ho mezi své vyvolené do svého věčného království. Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána. Amen.
Pokračování - 9. V podobenstvích o milosrdenství Ježíš zjevuje přirozenost Boha, kupříkladu v tom, kde se Otec nevzdá, dokud soucitem a Bula vyhlašující milosrdenstvím neodstraní hřích a nepřemůže odpor. Mimořádný Svatý rok Tato podobenství známe, zvláště tři: o ztracené ovci, Milosrdenství - 25 bodů ztracené minci a podobenství o otci a dvou synech srov. Lk 15,1-32. V těchto podobenstvích je Bůh vždycky představován jako plný radosti, zvláště když odpouští. Nacházíme v nich jádro evangelia i naší víry, protože milosrdenství je prezentováno jako moc, která vše přemáhá, naplňuje srdce láskou a utěšuje odpuštěním. Misericordiae Vultus
Jiné podobenství nás zase učí křesťanskému životnímu stylu. Na Petrovu otázku kolikrát je třeba odpustit, Ježíš odpovídá: Neříkám ti nejvíc sedmkrát, ale sedmdesátsedmkrát Mt 18,22, a vypráví podobenství o nelítostném služebníkovi. Toho si zavolá pán, aby splatil velkou sumu, prosí jej tedy na kolenou, a pán mu dluh odpustí. Hned po té však potká jiného služebníka, který jemu dluží pár denárů a na kolenou jej prosí o slitování. Odmítne jej však a nechá uvěznit. Jeho pán se to dozví, velmi se rozhněvá, zavolá si tohoto služebníka a říká mu: Neměl ses i ty smilovat nad svým druhem, jako jsem se smiloval já nad tebou? Mt 18,33. A Ježíš uzavírá: Tak bude jednat s vámi i můj nebeský Otec, jestliže každý svému bratru ze srdce neodpustíte Mt 18,35. Podobenství obsahuje hluboké ponaučení pro každého z nás. Ježíš prohlašuje, že milosrdenství není pouze Otcovo jednání, ale stává se kritériem k pochopení, kdo jsou jeho pravé děti. Jsme zkrátka povoláni žít milosrdenství, protože nejprve bylo prokázáno nám. Odpuštění urážek se stává nejzřetelnějším výrazem milosrdné lásky a pro nás křesťany je imperativem, od kterého nemůžeme odhlédnout. Zdá se to obtížné tolikrát odpouštět! A přece je odpuštění nástrojem, který je nám dán do rukou, abychom dosáhli vyrovnanosti srdce. Zanechat zášť, hněv, násilí a pomstu je nezbytná podmínka šťastného života. Přijměme proto apoštolovu pobídku: Slunce ať nezapadá nad vaším hněvem Ef 4,26. A zejména naslouchejme Ježíšovým slovům, jimiž učinil milosrdenství ideálem života a kritériem věrohodnosti naší víry: Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství Mt 5,7. Tímto blahoslavenstvím se v tomto Svatém roce necháme obzvláště inspirovat. Je jasné, že milosrdenství je v Písmu svatém klíčové slovo, označující Boží jednání vůči nám. Bůh se neomezuje pouze na prohlášení o svojí lásce, ale činí ji viditelnou a hmatatelnou. Ostatně, láska by nikdy nemohla být abstraktním slovem. Pro svou povahu je konkrétním životem: úmysly, postoje a chování se ověřují v každodenních činech. Boží milosrdenství je Jeho odpovědnost za nás. Bůh se cítí odpovědný, přeje si tudíž naše dobro a chce nás vidět šťastnými, plnými radosti a vyrovnanosti. Milosrdná láska křesťanů musí mít stejnou vlnovou délku. Jako miluje Otec, tak milují děti. Jako je pokračování milosrdný On, tak jsme i my povoláni být milosrdní jedni vůči druhým. ** ** **
Děkujeme paní L. Štalmachové za opravu potrhaných všitých krajek na ministrantských rochetkách, a H. Krčkové za jejich vyprání.
Dobré rady na každý den
Ocet na sporák. Pokud máte na sporáku skvrny, které už nejdou vydrhnout ani tekutým pískem, zkuste na ně nalít ocet. Ten nechte působit několik hodin. Kyselina octová změkčí zuhelnatělé části a ty pak už setřete pouhou houbičkou. Aby olej nezhnědl. Při smažení pokrmů olej na pánvi rychle ztrácí svou průzračnou barvu a tmavne působením vysokých teplot potravin. Proto ihned, jakmile zapnete ohřev, dejte do pánve pár dřevěných párátek. Olej zůstane krásně čirý po celou dobu smažení. Boty nebudou barvit. Nové boty někdy pouští barvu. Zabraňte tomu tak, že je zevnitř před nošením vystříkáte nelepivým lakem na vlasy. Je potřeba ale vyzkoušet, který lak opravdu nelepí. Stejný systém můžete použít i tehdy, když vám třeba nové džíny zabarví nohy. Zrubu je nalakujte, nechte zaschnout a můžete se bez obav obléct. Na připálenou rýži platí chléb. Pokud se vám stalo, že jste připálili rýži, zkuste to napravit. To, co je spálené vyhoďte, to dobré přesypte do čistého hrnce a celý povrch pokryjte krajíci chleba. Nepříjemná chuť i vůně spáleného po chvíli zmizí. Chleba pak musíte vyhodit. Na trochu připálenou rýži též jedna finta: ihned odebrat rýži z připáleného hrnce, v novém hrnci opražit na tuku cibuli, přidat rýži a krátce opražit. Pachuť zmizne. Jak usušit mokrou obuv. Rozhodně je nedávejte přímo na zdroj tepla, nebo do jeho bezprostřední blízkosti, mohly by ztvrdnout a popraskat. Připravte si noviny a pomačkejte je. Jimi boty důkladně vycpěte a nechte sušit při pokojové teplotě. Po pár hodinách papír vyměňte, nasaje všechnu vlhkost. Pokud jsou boty ještě mokré, zopakujte to. Ještě než budou úplně suché, namažte je pořádně krémem.
Řidička v servisu: Helou, opraváři, chtěla bych ucpat díry na kapotě. Při silném větru mi zhasínají svíčky Kde pracujete? - V oděvním průmyslu jako kapsář Kde jste byli, že jsem vás tak dlouho neviděla? - Na Štrbském plese - To ten ples trval celý týden? Moje peněženka je jak cibule. Když ji otevřu, chce se mi brečet Po víkendu je kritických prvních pět dní. Pak už je to v pohodě Důchodce ve Švédsku vstane, posnídá ze švédského stolu, vezme raketu a odejde hrát tenis – Francouzský důchodce vstane, posnídá francouzskou bagetu, sýr camembert, a odejde hrát golf - Český důchodce vstane, vezme si švédské kapky, francouzské hole a jde do práce Mami, co je to manželství? To je stav, kdy si adoptuješ dospělého muže, o kterého se jeho vlastní máti už nechce starat Pokud pijeme na zdraví, měla by to hradit zdravotní pojišťovna U soudu: Vy tvrdíte, že po vás žena hází už pět let talíře, proč to řešíte až teď? - No, protože až teď se začala trefovat Pane Brousku, už k nám chodíte na oběd sedm let a ještě jste se nezmínil ani slovem, že byste si chtěl vzít naši Jarmilku – To máte těžké, panimámo, nechci, abyste si o mně myslela, že jsem sňatkový podvodník.
