„Protože jsem poznal trýzeň žízně, chtěl bych vykopat studnu, ze které by mohli pít i jiní“ - E.T. Seton
STUDÁNKA Každý, kdo pije tuto vodu, bude opět žíznit. Kdo se však napije vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky, a stane se v něm pramenem vody tryskající do věčného života - Jan 4,13-15
▌únor- 2016 č. 156 ▌ Vychází od března 2003
11. únor - Panna Maria Lurdská - Světový den nemocných Doufám, a jsem plný důvěry, že svátost pokání má budoucnost, a bude znovu objevena. Stane se to v té míře, v jaké znovu objevíme evangelium o milosrdenství. V té míře, v jaké lidi zasáhne, bude i přístup ke svátosti pokání zase otevřen.
Ke znovuobjevení svátosti pokání mohou přispět soukromá zjevení sr. Faustyny Kowalské. Soukromá zjevení nejsou předmětem víry, nejsou součástí zjevení Ježíše Krista, to je uzavřené, dokonalé a úplné. Soukromá zjevení nedoplňují zjevení Ježíše Krista. To by bylo pošetilé. Mají za úkol zjevení Kristovo aktualizovat, činit ho srozumitelnějším pro dnešek. Církví uznaná soukromá zjevení jsou důležitou pomocí pro převádění evangelia do dnešní doby. Jeden text z Deníku sestry Faustyny je zvlášť působivý. Jde o rozhovor hříšné a zoufalé duše s Bohem:
Ježíš říká: Neboj se, hříšná duše svého Spasitele. Jako první se k tobě přibližuji, protože vím, že sama o sobě nejsi schopna se ke mně povznést. Dítě, neutíkej svému Otci, začni o samotě rozhovor se svým Bohem milosrdenství, který ti sám chce říci slova odpuštění a zahrnout tě svými milostmi. Ó jak je mi tvá duše drahá. Mám tě vepsanou ve svých dlaních. A vryla ses hlubokou ranou do mého srdce. * Duše odpovídá: Pane, slyším tvůj hlas, který mně volá, abych se vrátila ze špatné cesty, ale nemám ani odvahu, ani sílu.
Ježíš na to: Já jsem tvá síla. Já ti dám sílu k boji! * Duše namítá: Pane, vidím tvou svatost a bojím se tě.
Ježíš odpovídá: Proč se bojíš Boha milosrdenství, mé dítě? Má svatost mi nebrání v tom, abych k tobě byl milosrdný. Podívej, duše, pro tebe jsem zřídil na zemi trůn milosrdenství, tím trůnem je svatostánek, a z tohoto trůnu milosrdenství toužím sestupovat do tvého srdce. Hleď, neobklopil jsem se ani družinou,
ani stráží. Jsem ti dostupný v každé chvíli, v každé denní době s tebou chci mluvit, a toužím udílet ti milosti. * Duše říká: Pane, bojím se, zda mi odpustíš tolik hříchů. Má ubohost mně naplňuje strachem.
Ježíš duši ujišťuje: Mé milosrdenství je větší než ubohost tvá i celého světa. Kdo změřil mou dobrotu? Pro tebe jsem sestoupil s nebe na zem, pro tebe jsem se nechal přibít na kříž; pro tebe jsem si nechal kopím otevřít své nejsvětější Srdce, a otevřel jsem ti zdroj milosrdenství. Přicházej a čerpej milosti z tohoto zdroje nádobou důvěry. Pokorné srdce nikdy neodmítnu. Tvá ubohost se utopila v propasti mého milosrdenství. Proč bys se mnou měla vést spor o svou ubohost? Udělej mi tu radost, že mi odevzdáš všechnu svou bídu a celou ubohost, a já tě naplním poklady milostí. * Duše říká: Zvítězil jsi, ó, Pane svou dobrotou nad mým kamenným srdcem! Hle, s důvěrou a pokorou se přibližuji k tribunálu tvého milosrdenství, sám mi dej ruku svého zástupce rozhřešení. Ó Pane, cítím, jak do mé ubohé duše vstoupila milost a pokoj. Cítím, že mně zcela zaplavilo tvé milosrdenství, Pane. Odpustil jsi mi víc, než jsem se odvážila očekávat, nebo si dokázala pomyslet. Tvá dobrota překonala všechny mé tužby. A nyní tě zvu do svého srdce, dojatá vděčností za tolik milostí. Bloudila jsem jako marnotratné dítě po mylných cestách, a tys mi nepřestával být otcem. Rozmnožuj ve mně tvé milosrdenství, vždyť vidíš, jak jsem slabá.
Ježíš odpovídá: Dítě, už nemluv o své bídě, neboť já jsem na ni už zapomněl. Poslyš, mé dítě, co ti chci říci: Přiviň se na mé rány, načerpej ze zdroje života všechno, co si tvé srdce přeje. Pij plnými doušky ze zdroje života, a pak se cestou neunavíš. Hleď na jas mého milosrdenství, a neboj se nepřátel své spásy. Oslavuj mé milosrdenství. Kardinál Christoph Schönborn, Proglas
Autor: P. Gaston Courtois 1897–1970, záznam z Proglasu
Zůstávej v mé lásce
Interpret: Mgr. Kateřina Brichcínová, Th.D.
Místo abys žil jen pro sebe, snaž se zabývat trochu více mými starostmi. Rozšiřuj stále víc a více své obzory. Dívej se mým pohledem, mysli v mém duchu, miluj mým srdcem. Snaž se žít ve mně. Cokoliv ve světě dělám, dělej se mnou; vše, co dávám, dávej se mnou; cokoliv odpouštím, odpouštěj se mnou. Spoj se s ustavičnou chválou, kterou nechávám miliony hlasů stoupat k mému Otci. Spoj se s mým ustavičným spoluobětováním v těch, skrze něž doplňuji to, co ještě schází do plnosti mého utrpení. Odevzdej se bez odporu mým nárokům. Říkej mi, že mně miluješ, a také to dokaž. Láska roste tou měrou, jakou se projevuje skutky. Neztrácej čas jednáním bez lásky. Podle lásky budeš souzen. Podle lásky tě soudí každá hodina. Nejkrásnější hodinou tvého života je ta hodina, ve které budeš nejvíce milovat. Podle hodnoty a síly lásky, oceňuj lidi v jejich vztahu k Otci. Přebývat v mé lásce, tzn. být stále připraven k oběti. Je-li oběť zkušebním kamenem lásky, není většího důkazu lásky, než dát svůj život, nebo část svého života pro toho, koho milujeme. Jestliže na tebe někdy dopouštím tělesné nebo duševní utrpení, lehké či těžké, je to proto, že ti pomáhá uskutečnit jedno z tvých poslání, připravit sérum lásky pro četné buňky mého mystického těla. Mé zásoby tohoto séra jsou ale často vyčerpány. Je tolik duší vlažných a chudokrevných. Svatí,
kteří v nebi již nemohou přinášet oběti, to závidí svým pozemským bratřím. Jen vy můžete dobrovolně s mou milostí dělat ve spojení s ovocem vykoupení něco záslužného. 1 Sam 31, 1-13
Filišťané bojovali proti Izraelovi. Izraelité se dali před Filišťany na útěk, a pobití leželi na pohoří Gelboe. Filišťané byli také v patách Saulovi a jeho synům; zabili Jonatana, Aminadaba a Melchisuu, Saulovy syny. Boj se rozzuřil proti Saulovi: lučištníci ho zasáhli a těžce poranili. Saul řekl svému zbrojnoši: Vytas svůj meč a probodni mě, aby snad nepřišli tito neobřezanci a potupně mě nezabili. Jeho zbrojnoš však nechtěl, protože se velice bál. Saul tedy chytil meč a vrhl se na něj. Když zbrojnoš viděl, že Saul zemřel, také on nalehl na svůj meč a zemřel s ním. V téže době spolu zemřeli Saul, jeho tři synové, jeho zbrojnoš i všichni jeho mužové. Když izraelští muži na druhé straně doliny a na druhé straně Jordánu viděli, že izraelští muži utekli a že Saul a jeho synové zemřeli, opouštěli města a utíkali. Přišli Filišťané a usadili se v nich. Saulova smrt
Filišťané přišli druhého dne, aby obrali pobité, a našli přitom Saula a jeho tři syny padlé v pohoří Gelboe. Uťali mu hlavu, vzali zbroj a poslali kolovat po celé zemi jako radostné poselství pro dům svých modlářských stvůr i pro lid. Jeho zbroj uložili v Aštartině domě a jeho mrtvolu přibili na hradby Betsanu. I uslyšeli o něm obyvatelé Jabeše v Gileadu, o tom, co Filišťané se Saulem provedli. Všichni válečníci se vypravili, šli celou noc a sňali mrtvolu Saulovu i mrtvoly jeho synů z betsanských hradeb. Když došli do Jabeše, spálili je tam. Pak posbírali jejich kosti a pochovali je v Jabeši pod tamaryškem. Potom se postili sedm dní.
Papež František: Jedině Bůh pomáhá nezabřednout do zesvětštění Mějme se na pozoru před zesvětštěním, které způsobuje zabřednutí do dvojího života – varoval papež František. Stařec Eleazar se nenechal oslabit duchem zesvětštění a volil raději smrt než příklon k apostazi jednosměrného myšlení. Takto papež František komentoval liturgické čtení z druhé knihy Makabejské 2 Mak 6,18-31 a opět poukazoval na pokušení mondénního života. Téměř devadesátiletý Eleazar odmítl jíst vepřové maso, jak po něm chtěli jeho zesvětštělí přátelé, kteří se snažili mu zachránit život. On si však šlechetně zachoval svoji důstojnost, kterou měl od mládí a mučednictvím vydal svědectví - řekl František. ▌ Duchovní
zesvětštění odvádí od životní důslednosti, činí nás nekoherentními. Člověk se tváří tak, ale žije jinak. Mondénnost je zpočátku obtížně rozpoznatelná, protože je jako mol, který kazí pozvolna, rozkládá látku tak dlouho, až se stane nepoužitelnou. Člověk, který zabředne do mondénnosti, ztratí křesťanskou totožnost. Mol mondénnosti rozloží jeho křesťanskou identitu, takže je neschopen být koherentní. Říká: Já jsem katolík, otče, chodím na mši každou neděli, jsem silně věřící. - A potom pracuješ, děláš svoje řemeslo a říkáš: Něco za něco, dáš-li mi úplatek, přijdeš si na svoje. Toto není důslednost, nýbrž mondénnost. Zesvětštění vede k dvojímu životu. Jeden máš navenek a druhý je pravý; vzdaluje tě od Boha a pustoší tvoji křesťanskou
totožnost. Ježíš důrazně prosí Otce, aby chránil učedníky před duchem tohoto světa pokračoval papež. A příkladem opevnění proti tomuto duchu je právě Eleazar, který si říká, že kdyby podlehl mondénnímu duchu, mohli by jeho vinou být svedeni mnozí mladí lidé. ▌Naše
opora. Křesťanský duch, křesťanská totožnost nikdy není egoistická, vždycky usiluje o důslednost, snaží se vyhýbat pohoršení, pečovat o druhé a dávat dobrý příklad. Někdo řekne: Ale, otče, to není snadné žít v tomto světě, kde jsou tolikerá pokušení. Dvojí život nás pokouší každý den. A pro nás to nejenom není snadné, nýbrž nemožné. Jedině On je toho schopen a proto jsme se modlili v Žalmu: Hospodin mi pomáhá. Naší oporou proti mondénnosti, která pustoší naši křesťanskou totožnost a uvrhuje do dvojího života, je Pán. Je Jediným, kdo nás může zachránit – řekl dále papež – a proto se pokorně modleme: Pane, jsem opravdu hříšníkem, všichni jsme hříšníky, prosím tě však o podporu, buď mi oporou, abych se na jedné straně netvářil, že jsem křesťanem, a na druhé straně žil jako pohan a světák. ▌Vezměte
si Bibli, druhou knihu Makabejskou, šestou kapitolu, a přečtěte si tento Eleazarův příběh. Budete z toho mít užitek, dodá vám odvahu, abyste byli příkladem pro všechny, zároveň vám dá sílu a bude oporou vaší křesťanské totožnosti, abyste ji mig, radiovaticana nesli dál, bez kompromisů a bez dvojího života.
Walter Nigg Walter Nig Sv. František z Assisi -27
Skromný František předstoupil před mocného Inocence III. Byla to chvíle v dějinách církve, kdy se tají dech. Čas jako by se zastavil. František, na pohled málo působivý, Inocence nejprve zklamal, přesto se s ním dal do rozhovoru. Vládařský pán a prostý následovník Kristův se střetli v duchovním souboji a zůstává nepochopitelné, jak František plný svaté prostoty, chytrého papeže překonal, jak nad ním nakonec zvítězil, a to jedině a pouze svou nevýslovnou pokorou. Bylo to možné jen v síle nejvnitřnější podstaty evangelia. Papež mu nedal žádný písemný dokument, to učinil teprve až Inocencův nástupce - povolení kázat mu dal jen ústně, ale to Františkovi prozatím stačilo. Při jednom pozdějším pobytu v Římě se František nečekaně setkal s Dominikem, který rovněž žádal o schválení svého řádu. Památné setkání zakladatelů obou žebravých řádů je opředeno mnoha legendami. Neni však pouze legendární, opravdu k němu došlo. Celano o tom dosti podrobně referuje ve svém druhém životopise. O čem spolu oba muži hovořili, není v jednotlivostech známo; praví se jen, že spolu líbezně rozmlouvali o Pánu. Potom prý se do rozhovoru vmísil kardinál a projevil přání, že si bude v budoucnosti z jejich řad volit biskupy a preláty, protože potom dostane muže, kteří budou svou naukou a. příkladem zářit křesťanům jako vzor. Dominik i František se biskupových slov ulekli a odmítli je stejně rozhodně jako zdvořile, protože podle Františkova mínění jeho bratři vždycky mají zaujímat poslední místo. František viděl v Dominikovi jednoho z nejvýznamnějších lidí své doby. Tento Španěl
byl mlčenlivý, ale plánovitě postupující muž, který za sebou zahlazoval stopy své existence, a proto není tak bohatě obklopen legendami jako Poverello. Byl o více než deset let starší než František, tehdy už prošel mnoha zeměmi a byl rovněž naplněn horoucí láskou, jak o tom svědčí jeho výrok: Jak můžete trávit čas nad mrtvými pergameny, když vaši bratři umírají hladem! V odmítání církevní nádhery a v lásce k chudobě byl Františkovi velmi blízký. Ve zmíněném rozhovoru Dominik řekl: Chtěl bych, bratře Františku, aby se tvůj a můj řád spojily v jeden jediný a abychom žili v církvi stejným způsobem života. Dominikův návrh byl jistě míněn vážně, a přece jej František nebyl s to přijmout. Třebaže jejich cíle byly stejné, v cestě k nim se lišili. Dominik toužil shromáždit kolem sebe kněze, kteří by sice žili chudě, ale studiem se stali schopnými přesvědčovat v kázáních heretiky o pravdě víry, zatímco František byl laik a své bratry vyzýval, aby věrným následováním Ježíše Krista burcovali křesťany, kteří se stali lhostejnými. Autor: P. Elias Vella, exorcista
Umývání nohou
Dnes večer budeme mít možnost začít zkušenost, kterou nazveme umýváni nohou. Zakusíme, co je to láska a odpuštění. Večer vám samozřejmě vysvětlím, z čeho bude tato zkušenost sestávat a jak ji budeme prožívat. Nyní na to jen myslete a to je vše. Příběh o umývání nohou popisuje svatý Jan ve třinácté kapitole svého evangelia. U Židů nebylo zvykem umývat nohy jiným Židům. V té době se nikdo neodvážil jen tak jednoduše se dotknout nohou jiného člověka. Byly pro to dva důvody. Židé většinou chodili bosí a jejich cesty byly plné prachu a špíny. Nikdo se neodvážil vstoupit do domu jiného člověka bez toho, aby si předtím umyl nohy. U vchodu do každého domu stálo velké umyvadlo nebo velký džbán, nádoba s vodou, aby si návštěvník vcházející do domu mohl umýt nohy. I před vstupem do chrámu byly nádoby s vodou, v nichž si mohli návštěvníci chrámu omýt ruce a nohy. Nikdo se tedy neodvážil umývat nohy nikomu jinému. To mohl udělat pouze otrok nebo ten, kdo měl otroky na starosti, což byl také otrok. Vzpomeňme si, co řekl svatý Jan Křtitel: Jemu nejsem hoden ani opánky přinést Mt 3,11. To byl úkol hlavního otroka, který za pánem nosil jeho obuv. Další důvod, proč bylo nepříjemné dotknout se špinavých nohou jiného člověka, bylo malomocenství, jedna z nejtěžších nemocí v Ježíšově době. Kromě toho bylo malomocenství také velmi nakažlivé. Stát sám se staral o to, aby byli malomocni soustředěni v oblastech vzdálených od míst, kde lidé běžně bydleli. Chtěl tak zabránit rozšíření nemoci. Židé se velice báli, že by malomocný člověk mohl zanechat virus v prachu na cestě. Měli strach, že by se mohli chůzí po této cestě nakazit. Proto si často umývali nohy a nikdo se ani neodvážil dotknout nohou jiného člověka. To, co Ježíš udělal, bylo opravdu něco velmi neobvyklého. Byl to velký skutek pokory. Byl to takový skutek pokory, že mu Petr řekl: Pane, ty mi chceš mýt nohy? Nikdy! Ale Pán mu odpověděl: Ne, Petře, když ti neumyji nohy, nebudeš mít se mnou podíl na mém království. Ježíš tento skutek učinil proto, aby později mohl učedníkům říct: To, co jsem udělal vám, totéž dělejte i vy jiným! Takže kdo chce být učedníkem Pana Ježíše, musí jiným umývat nohy. Umývat někomu nohy znamená sloužit mu, pomáhat mu - srov. Jan 13,1-15. Co dnes budeme dělat, nebude nic symbolického, ale bude to skutečné. Tímto skutkem budeme chtít naznačit něco opravdového. Umývání nohou pro mně bude znamením, že
chci odpustit nějaké konkrétní osobě. Když někomu umýváme nohy, odpouštíme mu. Jedná se o úkon odpuštění. O co půjde prakticky? Co zde budeme dělat, je věc dobrovolná. Nikdo vám neřekne, že se umýváni nohou musíte zúčastnit. Uděláte to, když budete chtít, a udělejte to tehdy, když cítíte, že to máte udělat. Pokud nemáte pocit, že byste se tohoto úkonu měli účastnit, tak to nedělejte. To, co budeme dělat, nebude symbolika, ale něco, co bude mít skutečný význam. - Lk 15,18
Vstanu a půjdu k svému otci
▌Syndrom vyhoření… nálož hněvu. Jeden kněz v Americe se věnuje pomoci kněžím a řeholním sestrám, kteří prožili syndrom vyhoření nebo upadli do nějakých závislostí ve svém životě a potřebují řešit směřování svého života. Tento kněz měl přednášku: Obrácení od hněvu k vděčnosti. On tvrdí, že u většiny těchto kněží, kteří měli třeba problém s alkoholem nebo se závislostmi jiného typu, i řeholních sester, týkalo by se to samozřejmě i nás laiků naprosto stejně, že u většiny těchto lidí se objevilo po čase, kdy žili v určité depresi nebo pociťovali únavu…, že se objevila veliká nálož hněvu. Když se podařilo s tímto hněvem pracovat, a byl to např. hněv vůči jejich rodičům, různé nevděčnosti se strany lidí kolem apod. Když se podařilo toto ložisko nějak vyčistit, tak potom se posouvaly nesmírným způsobem dopředu, jako kdyby seděla žába na prameni jejich srdci a mohli se posunout do toho evangelijního postoje vděčnosti, vděčnosti za Boží lásku, vrátit se k tomu prameni.
V Knize Zjevení se píše: Kéž bys byl studený nebo horký, ale protože jsi vlažný, vyplivnu tě ze svých úst. Ono to není tak, že Pán Bůh ty lhostejné chce vymést z toho domu, vůbec ne, jeho srdce se naopak svírá i nad těmito, ale je to s nimi potíž. V té lhostejnosti je totiž potíž, jak je oslovit, čeho se zachytit. ▌ Pozor
na lhostejnost. Většinou s sebou nese vypočítavost, a to takovou, že toho Pána Boha si držím daleko od těla, aby mi moc nemluvil do života. Jedna kamarádka, se kterou jsme studovaly na vysoké ekonomické škole, ona měla jednu zásadu, že je totiž potřeba s tím Pánem Bohem něco udělat, aby se propašovala nějak do nebe z co nejmenšími náklady, aby to ještě bylo aspoň na ten očistec, ale ne už na peklo. Mnoho lidí se ptá: kam až můžu zajít, aby to nebyl hřích? Kolik musím těch mší svatých absolvovat, aby to bylo platné? Kolikrát za rok musím jít ke zpovědi, aby to ještě nebylo na vyhazov z církve?…, aby jim to nějak alespoň těsně bez velkých investic a bez námahy vyšlo. To je ta lhostejnost. ▌Duchovní
impotence. Na jedné rekolekci - duch. cvičení, jsme se ptali jeden druhého, co koho přivedlo, když ne k obrácení, aspoň k přiobrácení - malému posunu k Bohu. Jeden mladý muž říkal: Jednou jsem stal v kostele na mši, a protože mne to tam nudilo, počítal jsem žárovky na velkém lustru. Najednou jsem zaslechl od kněze větu, která mne úplně vyprovokovala: náš národ je národ duchovních impotentů. To mne tak namíchlo, že od té doby jsem řekl: takhle tedy ne! A začal jsem makat na Bohu. Můžeme tomu rozumět jako první obrácení, nebo aspoň ono přiobrácení, jak to zažil ten marnotratný syn, který ze stavu, kdy ho Pán Bůh vůbec nezajímá, a to může být i některý návštěvník kostela, ale v podstatě má Pána Boha na žebříčku hodnot hodně daleko, protože se
třeba narodil někde, kde se tyto věci praktikují. Z tohoto stavu, kdy se člověk nějak vykývá, tomu říkáme první obrácení. Je to situace, kde mne začnou tyhle věci nějak aktivně zajímat, začínám svůj život nějak řešit, začínám Boha nějak hledat, což je také zajímavý termín, protože Pán Bůh se neztratil. On nás neztrácí nikdy ze svého srdce. Je kategorie prvního obrácení, potom teologie mluví o druhém obrácení, ale mezi tím je spousta těch našich přiobrácení, protože obrácení je proces, není to jednorázovka. Je to změna smýšlení, která nemůže jít jedním střihem, ale postupně jak nás proniká evangelium, jak dovolíme, aby pronikalo komůrky našeho srdce, aby nám rovnalo hodnoty, aby nám rovnalo i náhled na sebe samé, na vztah s Bohem.
. Dopis sestry Pavly
Dopis nemocným, únor 2014. Převzato z Proglasu Interpret: Magda H.
Drazí nemocní!
Mládí je ctižádostivé, ale najít své místo v dnešním hektickém světě opravdu není snadné. Jak jim tedy můžeme pomoci? Zdá se mi, že všeobecný a národní úmysl Apoštolátu modlitby na měsíc únor jsou si podobné. Všeobecný zní: Aby církev a společnost uznávaly moudrost a zkušenost starších lidí a národní: Aby dobrotivý Bůh připravil srdce lidí, kteří nepoznali jeho lásku, k přijetí poselství Kristova evangelia. V obou případech jde hlavně o vztah mezi mladou a starší generací. Všichni moc dobře víme, ale platí to i všeobecně, že mladí příliš na tu moudrost a zkušenost starších nedají. Mají teď přece mnohem širší možnosti vzdělání a poznávání. Kam se na ně hrabeme. Na druhé straně jsou to zase právě nejvíc ti mladí, kteří potřebují najít Boha a osobně poznat jeho lásku. Nabízí se jim najednou až příliš mnoho, není snadné se v té přemíře vědomostí a poznatků vždy správně orientovat a ještě těžší pak někde zakotvit. Mládí je ctižádostivé, ale najít své místo v dnešním hektickém světě opravdu není snadné. Jak jim tedy můžeme pomoci? V adventních úvahách z r. 2010 Prokop Siostrzonek uvádí pohádku o kruhu, která celý problém pěkně vystihuje. Zde je: Kruhu chyběl jeden díl. Byla z něj vyříznuta velká trojúhelníková výseč. Kruh chtěl být úplný a tak se vydal hledat chybějící část. Protože ale byl neúplný a mohl se kutálet jen pomalu, obdivoval květiny u cesty, klábosil s červy, vyhříval se na sluníčku. Našel mnoho částí, jen žádná se mu nehodila. Hledal tedy dál. Jednou našel část, která seděla dokonale. Byl celý šťastný. Konečně mohl být úplný, nic mu nechybělo. Včlenil do sebe chybějící část a začal se kutálet. Teď, když byl opět dokonalým kruhem, se mohl kutálet velmi rychle, příliš rychle, aby si stihl všimnout květin nebo si popovídat se žížalami. Náhle si uvědomil, jak odlišně teď vypadá svět, když se po něm kutálí tak rychle. Proto se zastavil, nechal nalezenou část u cesty a kutálel se pomalu dál jako dřív. Už chápete, že? Ten celý kruh - to jsou ti mladí. Většinou se řítí až šílenou rychlostí, že ani nevnímají, jak jim opravdový život uniká. Třeba mají děti, spoustu starostí, či jsou až moc ctižádostiví, stále chtějí víc, nebo jen užívají a čas prchá. Ten porouchaný kruh to jsme my. Někdy se už ani nekutálíme, jen se tak belháme, ale díky tomu máme víc času naslouchat, dívat se a hlavně - modlit se! Za ně a pro ně! Aby i oni se dokázali aspoň občas zastavit, ztišit se, zamyslit se. Boží lásku jim můžeme těžko dokazovat, tu musí poznat sami, ale jsme tu, abychom je milovali. Vždy a za všech okolností, jak jen můžeme, buďme tu pro ně! Jak jinak by mohli uvěřit v lásku Boží, kdyby se jim nedostalo té naší? I když
třeba s mnoha věcmi v jejich životě nesouhlasíme, svěřme vše Boží lásce a vytrvale se modleme. Pán je přece miluje mnohem víc, víc než my sami, čeká jen na naše modlitby. A přímluvná modlitba má velikou sílu! Moc Vás zdraví sestra Pavla
✙ O Svatém roku v dějinách církve. Vatikán. Čas milosti, obrácení, odpuštění hříchů a bratrského společenství - v tomto duchovním horizontu otevřel papež František 8.12.2015 Svatou bránu a zahájil Svatý rok milosrdenství. V dějinách se slavila Svatá léta dvojího druhu, buď řádná, odpovídající kulatým výročím Kristova narození, kterých bylo dosud 26, nebo mimořádná, při jiných příležitostech, kterých bylo více než 90. Inspirací odkazuje jubileum k židovské tradici, podle níž každých 50 let vyhlašoval Svatý rok. Během něho neobdělávala pole, vracela se zabavená půda, propouštěli otroci. Samotný výraz jubileum se odvozuje z výrazu yobel trubky z beraního rohu, která začátek Svatého roku ohlašovala.
se se se od
Křesťanský svatý rok nese hluboce duchovní významy. Má upevňovat víru, vést k bratrské solidaritě a společenství uvnitř církve i ve společnosti. Volá a vybízí věřící k upřímnějšímu a důslednějšímu vyznávání víry v Krista. První Svatý rok v církevních dějinách vyhlásil roku 1300 papež Bonifác VIII. bulou Antiquorum habet digna fide relatio datovanou 22. února na svátek Stolce sv. Petra. V roce 1350 pak Klement VI. vyhlásil další jubileum a rozhodl, že se milostivá léta napříště budou slavit každých 50 let. Posléze papež Pavel II. v roce 1470 ustanovil, že se jubilea mají slavit každých 25 let. Pokud se tedy jubileum váže na stanovené periody, označuje se za řádné, pokud je spojeno s jinou událostí, mluví se o něm jako o mimořádném. Poslední mimořádná Svatá léta vyhlásil Pius XI. v roce 1933 a Jan Pavel II. v roce 1983 jako výročí Vykoupení. V nedávných dějinách pak papež Lev XIII. vyhlásil jubileum, které zahájilo 20. století, a v roce 1950 papež Pius XII. otevíral jubileum s odkazem na nedávno skončenou světovou válku v duchu velké modlitby za mír: Mír v duších, mír v rodinách, mír ve vlasti, mír mezi národy… Při jubileu 1975, vyhlášeném jako Svatý rok obnovy a smíření, připomínal papež Pavel VI. že pro křesťana představuje novou životní etapu. Jubilejní rok 2000 zahájil nové tisíciletí. Svatou bránu baziliky sv. Petra otevíral Jan Pavel II. Naší branou je Kristus, zdůrazňoval: Buď pro nás Branou, která nás přivádí k tajemství Otce. Učiň, aby nikdo nezůstával vyloučen z Jeho objetí plného milosrdenství a pokoje. A právě milosrdenství má vyznačovat tento nový mimořádný Svatý rok vyhlášený papežem Františkem: Bude to Svatý rok milosrdenství. Buďte milosrdní jako Otec. job, radiovaticana.cz, 7.12.2015 Svatý rok, ve kterém Pán opět ukazuje lidem cesty smíření.
✙ Pane, ať vidím! Jistě jsme rádi, že máme oči a vidíme, můžeme děkovat Bohu, že nejsme slepí jako slepec u Jericha. Je to dar, a Bůh má eminentní zájem na tom, aby člověk správně viděl v životě. Jde o to, aby člověk měl nejen správný pohled, ale často také vhled do různých věcí, který nám často chybí, a to je nesmírně důležité. Vidíme spoustu dobrých i zlých věcí, ale někdy se k nim stavíme, jako kdyby vůbec nebyly, jako bychom je vůbec neviděli. Tak se nakonec podobáme i tomu slepému žebráku, který sedí u brány Jericha. Žebrá, dělá, co může, neví, co si má o tom světě myslet, kudy se má odebrat. Sympatické na tom slepém žebrákovi je, že on si to nejen vykřičel, ale doslova vyřval. Nedal totiž na společenské konvence a ohledy: co si o tom druzí budou myslet? Nevěděl, co se děje, a tak reagoval. Slyšel, díky určité gradualitě hlasů, že se něco děje. Proto se ptá, co se tady děje? Odpověděli: Ježíš zde prochází. Slepec okamžitě volá, využije té příležitosti, protože ví, že je to pro něho šance. Vykašle se na všechny lidské ohledy a křičí, volá. Jsou tam ale takoví ti tzv. hodní a slušní, kteří k němu přišli a říkají mu, aby nedělal povyk, ostudu, aby mlčel a byl potichu. Naštěstí ale na ně nedá, protože kdyby na ně dal, zůstal by slepým až do smrti… My jsme někdy také plní takových zdvořilostních ohledů, příliš bedliví na společenské konvence: co na to řeknou lidi, co si o mně pomyslí ten nebo onen, nebo ona. Hlavně se chovat tak, jako ti druzí, abych nebyl nějakou záminkou nějakých klepů a posuzování. Každý máme se sebou co dělat. Jsou okamžiky, kdy člověk má právo, a dokonce je to pud sebezáchovy: zavolat, zakřičet. Někdy to může být i němý výkřik o pomoc. Ten se může projevovat mnohými určitými způsoby nebo možnostmi, dokonce i verbálními. A Pán je na to velmi citlivý a vnímavý. Dokonce i pozná z doteků jeho šatu, že je tu někdo, kdo křičí a volá o pomoc, potřebuje jeho milost. Kolikrát i my jsme plní němých výkřiků, voláme o pomoc a máme pocit, že svět kolem nás je hluchý, že nevnímá, nereaguje, neslyší. A proto ten slepý u té brány Jericha je sympatický, že se na různé lidské ohledy vykašle, a jde si za svým. Svatost jako taková není o tom, jestli je člověk hodný nebo není. Máme zafixovanou představu, že být svatý, znamená být hodným, miláčkem, být jakousi Terinkou, která toho příliš nenamluví, moc toho nepokazí, nikde nějak nevyčnívá z davu a nedělá potíže a problémy… Bůh nám dal život k tomu, abychom byli svatí. Potřebujeme svátosti, potřebujeme setkat se s Pánem, potřebujeme žít svátostný život k tomu, abychom byli svatí. Nemohu dosáhnout svatosti, když se zády otočím k Božím věcem. Všichni jsme nějakým způsobem slepí, a to v tom slova smyslu, že jsme Boha jako takového nikdy neviděli, nemůžeme se divit. Už svatý Jan to říká v prologu evangelia: Boha nikdo nikdy neviděl. K tomu jsme nebyli uschopněni. I sám Mojžíš musel skrýt svoji tvář. Kdyby zahlédl tvář Hospodinovu, zemřel by. Neunesl by jako člověk, pohled na Boží velikost a Boží krásu. To ještě ale neznamená, že když Boha nikdo nikdy neviděl, že Bůh nedělá nic pro to, aby se nám dával poznat: Jednorozený Syn, který spočívá v náručí Otcově, ten nám o něm vypověděl všechno, co o něm potřebujeme vědět. Příběh nastávající nevěsty: Mladá dívka přišla do obchodu s látkami pro svatební šaty. Sledovala veliký výběr drahých a nádherných látek. Paní vedoucí se ptá, v čem jí může pomoct? - Já se budu vdávat a potřebuju si nechat ušít šaty a hledám nějakou vhodnou látku. Paní vedoucí začala vytahovat drahé satény, jedna látka dražší než druhá. Když si budoucí nevěsta nemohla vybrat vhodnou látku, vedoucí prodejny se zeptala: Tak co vlastně chcete, já vám už nemohu nic nabídnout. Dívka odpoví: Potřebuji nějakou látku, která šustí. Nejde mi o to, jak to vypadá, ale hlavně to musí šustit. – My tady máme jen nějaký taft za 55kč. To se vůbec na svatební šaty nehodí. – Ukažte mi
to… To je to, co hledám. – To není přece na svatební šaty, to se hodí leda na nějaký maškarní ples. Co vás k tomu vede, že z této látky chcete šaty? – Mám k tomu prostý důvod. Můj snoubenec je totiž od narození slepý. On mne neuvidí jako krásnou nevěstu. Ale chci, až se budu blížit k oltáři, a půjdu k němu, aby mně slyšel, aby věděl, že jsem mu nablízku, že jsem vedle něho. – Tak v tom případě tuto látku od nás přijměte jako dar. Protože v tom případě, má hodnotu nevyčíslitelnou. A tak nějak podobně s námi jedná Bůh. On ví, že my ho zatím, dokud jsme na světě, nejsme schopni očima vidět. Zůstaneme slepí, ale dělá všechno pro to, aby to z jeho strany šustilo, abychom jasně vnímali: On je tady, on se blíží, on je vedle mě, on je se mnou. Jsou to věci, které si člověk musí vyprosit, díky té dobrotě Boží, doteku Božímu, kdy člověk, i když nevidí, přesto má hluboký vhled, a nepochybuje o tom, že Pán je zde. Pane, dej, ať vidím, dej, ať prohlédnu! Homilie na TV NOE
✙ Otevřena cesta ke kanonizaci bl. Matky Terezy z Kalkaty. Papež František přijal na soukromé audienci prefekta Kongregace pro svatořečení, kardinála Angela Amata, a schválil promulgaci čtyř dekretů. První se týkal zázraku na přímluvu bl. Matky Terezy z Kalkaty 19101997, zakladatelky sester misionářek lásky a bratří misionářů lásky. Uznání zázraku otevírá bezprostředně cestu ke kanonizaci. Jak informoval postulátor kanonizačního procesu matky Terezy, Kanaďan o. Brian Kolodiejchuk z kongregace misionářů lásky, k uznanému zázraku došlo před sedmi lety v brazilském Santos. Šlo o uzdravení pacienta trpícího zánětem mozku virového původu. Jeho žena jej svěřovala přímluvě bl. Terezy z Kalkaty, a když jeho choroba dosáhla kritického stádia, modlila se za něho ve farnosti spolu s místním knězem. V téže době se její manžel, tehdy už hospitalizovaný, náhle cítil lépe a ranní vizita na druhý den potvrdila zmizení symptomů choroby. Uzdravený muž, který je technickým inženýrem, se mohl vrátit do práce, kterou nadále vykonává. Navíc, přestože jeho choroba a testy prováděné v průběhu léčby vykazovaly jeho neplodnost, je dnes otcem dvou zdravých dětí… job, 18.12.2015
Copak záleží na tom, že nic nechápeš z duchovního života? Na cestě Páně je to láska, která dává do pohybu kroky. Je to jako když dítě jí z lásky k mamince všechno, co mu předloží, aniž by se jí na cokoliv ptalo. Servi della Sofferenza – Služebníci utrpení
Nikdy
nepřestávej Bohu děkovat. Tvůj život je velkým darem - pro tebe i pro tvé blízké. Dokonce i pro tobě zcela neznámé lidi.
Bůh
má vše ve své režii. Nepředělávej mu scénář.
Bůh
vidí vše z věčnosti a v jiných souvislostech a perspektivách. Zkus si vzít jeho dalekohled a lupu.
Než
se pro něco rozhodneš, promluv si nejdříve s Bohem.
Neboj
se budoucnosti. Učiň, co je v tvých silách, aby vše dobře probíhalo – a jak to nakonec dopadne, přenech Bohu. SMS do života, J.P.
2.2.- svátek Uvedení Páně do chrámu * 5.2.- památka sv. Agáty, panny a mučednice, první pátek v měsíci * 6.2.památka sv. Pavla Mikiho a druhů, mučedníků * 10.2.Popeleční středa, den přísného postu * 22.2.- svátek Stolce sv. Petra, apoštola * ▍z Liturgického kalendáře ▍
** ** ** ▌ Skupina
Mše svaté St/3.2.- za nemocné osoby a za dar zdraví
muslimů hlídala kostel Pá/5.2.- za dožité roky a ochranu Boží pro celou při půlnoční. Francie. Skupina rodinu dvanácti muslimů se rozhodla držet Ne/7.2.- na poděkování P. Bohu za dar zdraví, stráž před kostelem během půlnoční dožité roky, živou rodinu a duše v očistci mše svaté. Stalo se to v Lens na seSt/10.2.- za Ludmilu Machů, dceru, rodiče, veru Francie, v kostele sv. Františka sourozence a živou rodinu z Assisi. Idea vzešla od členů FedeNe/14.2.- za živé a† farníky race muslimských sdružením regioSt/17.2.- za Cyrila Tkadlece, manželku a rodiče nu Nord-Pas-de-Calais a stala se syz obou stran mbolickým gestem, které místní křeNe/21.2.- za rodiče Sochorovy, dceru Anežku, zetě sťané s vděčností přijali. V závěru Otu, vnučku Milenu, živou rodinu a duše v očistci bohoslužby místní farář muslimské St/24.2.- za† rodiče a sourozence a duše v očistci hlídce poděkoval a věnoval jí betNe/28.2.- za rodiče Kubáníkovy, dceru Zdeňku, lémské světlo. Záznam události. syny Rostislava a Josefa, živ. rod. a duše v očistc Sekretář Jednoty muslimských občanů v tomto regionu v televizním ✙ Pořad bohoslužeb: Neděle: 10:30 hStředa: 17 h. prohlášení dodal, že tímto gestem chtěli vyjádřit svou jednotu. Jsme na První pátek v měsíci: 18:00 hod. 1/2 hod. přede jedné lodi. Pokud se tato loď potopí, mší sv. je příležitost ke svátosti smíření (zpověď). potopíme se všichni. Pokud nás chtějí vyšinutí lidé zabít, budou nás muset zabít všechny společně. (job) radiovaticana.cz ** ** ** ▌Král
Abdalláh: Křesťané jsou podstatnými partnery naší kultury a civilizace. Jordánsko. Křesťané jsou integrální součástí naší minulosti, přítomnosti i budoucnosti – prohlásil jordánský král Abdalláh II. Jsou od počátku podstatnými partnery pro naši kulturu, pro budování naší civilizace a při obraně islámu, řekl mimo jiné jordánský panovník ve své promluvě 23. prosince v předvečer islámského svátku Mohamedova narození, který letos připadl na 24. prosince, tedy do blízkosti křesťanského svátku Narození Spasitele. Podobné přiblížení těchto dat nastalo roku 1852 (25. prosince) a před tím v roce 1558 (24. prosince). Jordánský král Abdalláh ve své promluvě zmínil symbolickou hodnotu tohoto souběhu dat v dnešní době, kdy mnohé země sužuje extremismus a násilí, které je živeno těmi, kdo zradili pravé principy islámu a křesťanství. Jordánský král Abdalláh prohlásil, že islám je náboženstvím milosrdenství. (mig) radiovaticana.cz ** ** **
Dobrý den, děkuji za návštěvu
Vašeho krásného chrámu při tak pěkné příležitosti. Z celého srdce přeji všem, kteří přijali Ježíšovo poselství při biřmování, ať na tento svůj krok nikdy nezapomenou a po celý život jej odvážně naplňují. Rodičům biřmovanců pak blahopřeji k takové výchově svých potomků. Ne každému se to takto povede, i když se upřímně snaží... Mgr. Jana Zehnalová, diecézní ředitelka PMD pro brněnskou diecézi
❉ Tříkrálová sbírka – 9.1.2016 Kde se vzala tradice Tříkrálové sbírky? Česká Tříkrálová sbírka navázala na sbírku, kterou začala po 2. světové válce pro potřebné pořádat německá a rakouská charita. Arcibiskupa Jana Graubnera tato aktivita velmi oslovila, a na konci 90. let se obrátil na tehdejšího ředitele Arcidiecézní charity Olomouc, zda by bylo možné zkusit uspořádat podobnou sbírku i u nás. KT č.2/ 2011 Letos bylo vykoledováno 24 251Kč
Poprvé se tato sbírka uskutečnila v olomoucké arcidiecézi r. 2000. Tenkrát se vybralo 4 621 119Kč. Ostatní diecéze se připojily o rok později. Také v naší vesnici se začalo koledovat v roce 2000. Výsledek této sbírky není známý. Evidence výtěžku sbírky se eviduje od roku 2001. Tehdy se vybralo 19 660Kč. Vloni se vybralo 24 140Kč.
Snímek prozrazuje koledníky, kteří procházeli naší vesnicí. Všichni pocházejí z naší vesnice, včetně těch, které pomalovala Lucka Poláchova mírumilovnými barvami téměř k nepoznání, kteří vystrkují na nás bradu, v tomto případě ne vzadu, ale vpředu. Nejedná se tedy o imigranty z rovníkové oblasti. Na snímku chybí Petr Tomšů, který sólově obcházel Chrámečné a Marcela se Staňou Válkovými, kteří koledovali na východní straně - na Václaváku. frch *
*
*
Chrámové sbory Bratřejov, Vizovice a Študlov se letos sešly v neděli 10.1.2016 ve Študlově, kde nás v kostele sv. Matouše přivítala paní starostka Ladislava Šerá – vlevo nahoře. Na závěr jsme přijali požehnání od o. Jindřicha Peřiny a o. Františka Ponížila. Poté všichni zúčastnění přijali občerstvení v tamním kulturním domě.
✙ Ekumenická setkání. setkání. - Ekumenismus je sbližování nebo sjednocování křesťanských církví. První proběhlo v Bratřejově v kostele 12.1.2016. Kázání přednesla paní farářka evangelické církve Jiřina Kovářová. Při bohoslužbě se vybralo od přítomných na Nadační fond Generace 21 – pro křesťany z Iráku a Sýrie, 2500Kč.
*
*
* II. ekumenické setkání bylo v Pozděchově v modlitebně ČCE 19.1.2016. Homilii přednesl Petr Húšť. Také při této bohoslužbě byla sbírka, která bude použita na dům pro seniory na Vsetíně.
*
*
* III. ekumenické setkání proběhlo 26.1.2016 v Pr-
lově v kulturním domě. Zde svou promluvu přednesl P. Jindřich Peřina. Sbírka na tomto setkání bude použita jako v Bratřejově, na pomoc uprchlíkům z Iráku a Sýrie.
*
*
*
Starosta Prlova
❁ ❁ ❁ ❁
Všem patnácti koledníkům, a všem dárcům upřímné Pán Bůh zaplať!! Pán Bůh zaplať i rod. M. Poláchové za vyprání ministrantských rochetek. Děkuji i Adélce Geržové za aktivní pomoc při hledání malých králů a královen. Díky naší mládeži za odstrojení vánoční výzdobu a úklid kostela. *
.Krátce
*
*
ze statistiky:: V uplynulém roce byly v naší farnosti pokřtěny 4 děti:
Rafael Gilg Ema Dorota Ponížilová Nikola Anna Slováková Kryštof Šrubař Své celoživotní ANO si v naší farnosti řekly 2 snoubenecké páry: Vítězslav Válek a Monika Hlobilová Mgr. Pavel Sochora a Alžběta Jochová
V uplynulém roce jsme se v našem kostele rozloučili při pohřební mši svaté s pěti farníky: Jiřina Černá 1930 ✙ Stanislav Světlík 1944 ✙ Josef Číž 1946 ✙ Milena Jančíková 1964 ✙ Svatopluk Olejník 1944.
K prvnímu svatému přijímání přistoupil společně s dětmi z Vizovic Vašek Tomšů. Svátost biřmování přijalo od biskupa Josefa Hrdličky 11 mladých biřmovanců
Pokračování - 15. V tomto Svatém roce můžeme učinit zkušenost otevření srdce Bula vyhlašující vůči těm, kdo žijí v těch nejvíce beznadějných Mimořádný Svatý rok existenciálních periferiích, jež moderní svět často Milosrdenství - 25 bodů dramatickým způsobem vytváří. Kolik je ošidných a bolestných situací v dnešním světě! Kolik zranění na těle nese množství těch, kdo nemají hlas, protože jejich křik zeslábl či zanikl v důsledku lhostejnosti bohatých národů. V tomto Jubileu bude církev ještě více volána hojit tato zranění, poskytovat úlevu olejem útěchy, obvazovat milosrdenstvím a léčit nezbytnou solidaritou a pozorností. Neupadejme do lhostejnosti, která ubíjí, do zvykovosti, která uspává duši a brání objevovat novost, do cynismu, který ničí. Otevřme své oči a pohleďme na bídu světa, na rány tolika bratří a sester zbavených důstojnosti a nechme se vyprovokovat jejich voláním o pomoc. Naše ruce ať stisknou jejich ruce. Přitáhněme je k sobě, aby pocítili vroucnost naší přítomnosti, našeho přátelství a bratrství. Jejich křik ať je i náš, abychom tak společně mohli prolomit bariéru lhostejnosti, která často suverénně kraluje, aby zakrývala pokrytectví a egoismus. Misericordiae Vultus
Vroucně si přeji, aby křesťanský lid během Jubilea přemýšlel o skutcích tělesného a duchovního milosrdenství. To bude způsob, jak probouzet naše svědomí často ukolébané pohledem na dramata chudoby a jak hlouběji pronikat k jádru evangelia, ve kterém jsou chudí božským milosrdenstvím upřednostňováni. Ježíšovo kázání nám tyto skutky milosrdenství prezentuje, abychom mohli chápat, zda žijeme jako Jeho učedníci či nikoli. Objevme znovu skutky tělesného milosrdenství: dávat najíst tomu, kdo má hlad, a napít žíznivým; odívat toho, kdo nemá, co na sebe; přijímat cizince, pomáhat nemocným, navštěvovat vězněné, pohřbívat mrtvé. A nezapomínejme na skutky duchovního milosrdenství: radit pochybujícím, učit neznalé, napomínat hříšníky, těšit sklíčené, odpouštět urážky, trpělivě snášet protivné lidi, modlit se k Bohu za živé i mrtvé. Nemůžeme utéci před Pánovými slovy, podle nichž budeme souzeni: zda dáme najíst hladovému a napít žíznivému; přijmeme cizince a oblečeme toho, kdo nemá, co na sebe;
zda budeme mít čas být s tím, kdo je nemocný a ve vězení srov. Mt 25,31-45. Stejně tak budeme tázáni, zda jsme pomáhali vyvádět z pochybností, které stahují do strachu a často jsou zdrojem osamocení; zda jsme uměli přemáhat neznalost, v níž žijí miliony lidí, zejména děti, kterým se nedostává pomoci, aby mohly vyváznout z chudoby; zda jsme byli nablízku tomu, kdo je osamocen a sklíčen; zda jsme odpustili tomu, kdo nás uráží, a odmítli každou formu zášti a nenávisti vedoucí k násilí; zda jsme byli trpěliví podle příkladu Boha, který má trpělivost s námi; a nakonec zda jsme Pánu v modlitbě svěřovali svoje bratry a sestry. V každém z těchto nejmenších je přítomen sám Kristus. Jeho tělo se stává znovu viditelným jako tělo, které je zmučené, bolavé, bité, podvyživené a na útěku…, abychom jej rozpoznali, dotýkali se jej a poskytovali mu péči. Nezapomeňme na slova svatého Jana od Kříže: Na sklonku života budeme souzeni podle lásky. Papež František
/ Lidské Lidské slovo slovo - nejmocnější zbraň světa..
Dnes častěji, než kdy jindy, slyšíme o míru a děsíme se válečných konfliktů. Jaká je nejsilnější zbraň, kterou člověk vlastní? Jak účinné zbraně byly použity ve světových válkách? A co všechno člověk dokáže ještě vymyslet, aby uškodil druhému? Mnozí odborníci na válečnictví říkají, že nejnebezpečnější zbraň je ta, o níž nevíme, že ji nepřítel vlastní. A já si dovolím tvrdit, že ještě horší je zbraň, o níž ani její držitel neví, že ji má k dispozici. Zbraní, jíž jsme si i my lidé vědomi, a přesto ji tak hojně využíváme, je lidské slovo. Osobně jsem přesvědčen, že slovo je nejmocnější zbraní světa. V dějinách to byla právě nevhodná slova, nebo slova, která nebyla pochopena či nedostatečně vyslyšena, která stála u zrodu válek. Zbraň slova je vždy u počátku lidských bojů. Jak je tento arzenál nebezpečný a jak málo s ním umíme zacházet, prozrazujeme vždy, když na svou omluvu říkáme: já jsem to tak nechtěl říci, za jiných okolností bych toto nikdy neřekl, promiň, vím, že se to nedá vzít zpět. Pokud Kristus v evangeliu říká, že rozsévač vyšel rozsévat slovo, které padlo na různé druhy půdy, měli bychom si uvědomit, že půdou je v evangeliu právě lidské srdce. Je polem, do něhož zapadá nejen slovo Boží, ale všechna slova, která denně slyšíme. A ač si to neuvědomujeme, je jeho úrodnost a členitost nejvíce utvářena slovy, která my sami směrem k druhým vyslovujeme. Z evangelia můžeme snadno vyčíst, že množství dalších slov znemožní slovu Božímu přinést v lidském srdci plody. Ano, mohou to být slova našich bližních, která nás od Boha zrazují, ale častěji to jsou naše vlastní slova, vyřčená na adresu ostatních, a to nejen ústy, ale pouhou myšlenkou. Tak se kupříkladu myšlenka povýšenosti nad druhého nebo myšlenka neupřímnosti v mé mysli, nebo myšlenka plná vzteku, stává přípravkem, který hubí rostlinu Božího života v srdci již v zárodku. Tak velkou zbraní je lidské slovo. Stačí, aby bylo přítomno pouze v myšlence, a již dokáže odloučit od zdroje života, kterým je Bůh. Tak velkou zbraní je lidské slovo, že častěji než protivníka, zasahuje toho, od koho pochází, a bere Boží život jemu samému. Pane, nauč nás správně používat tuto mocnou zbraň, a oslav se ty sám v našich slovech. Myšlenka na radiu Proglas
◩ Neklesej na mysli, pokud někdy bolest vyvstane na paměti a v duchu neobyčejně překvapivě. S pokorou a mírností srdce bolest bez diskutování obejmi a dej ji s láskou Ježíši, přestože je neodbytná. Tvá víra ti bude oporou v utrpení, naděje jistotou řešení a Servi della Sofferenza láska radostí z vítězství.
Dobré rady na každý den
Noviny do dřezu. Zašlé a špinavé nerezové dřezy lze dobře vyčistit i bez chemických prostředků. Pokud je ještě vlhké vydrhnete zmačkaným novinovým papírem, nezůstane na nich ani skvrnka. Sůl na botách. Mapy od soli na botách snadno a rychle odstraníte, když je otřete hadříkem namočeným do octa. Nezapomeňte obuv potom nakrémovat. Zápach octa za chvíli zmizí. Doporučuji tuhle radu do zimy nezapomenout! Chrom vyčistí alobal. Chromované části nábytku v domácnosti, jako třeba koupelnové stojany, nohy židlí, stolů atd. můžete vyčistit pomocí alobalu. Z role si vždy utrhněte kousek a otírejte chrom tou matnější stranou alobalu. Velmi rychle získá chrom zpět svůj původní lesk. Věšák s přísavkou. Praktické věšáky s přísavkou se dají umístit kamkoliv bez nutnosti vrtat nebo zatloukat hřebíky. Aby dobře držely, postříkejte nejprve čistý podklad lakem na vlasy, počkejte přibližně tři vteřiny a pak věšáček přitlačte. Už by neměl upadnout. Bezpečně na hřebík. Pokud máte obavy, že se při zatloukání hřebíku zraníte, použijte obyčejný hřeben. Hřebík zasuňte mezi zoubky a držte za rukojeť. Pak už přitloukejte bez obav o svůj palec či ukazováček.
Vízku, proč jsi nebyl včera ve škole? – Protože jsme měli doma rodinnou oslavu, pane řídící – A co jste slavili? – Táta dostal natvrdo dva roky – A to je důvod k oslavě? – Ano, protože nejdříve mu hrozili pěti roky Autoškola: Tak co, už to máš taky za sebou? – Nemám, vyhodili mně – A proč? – No, přijeli jsme na kruhový objezd a tam byla nějaká značka 30, tak jsem to třicetkrát objela a zato mně vyhodili – A počítala jsi správně? Policista: Dědo, proč nepoužíváte přechod? – A kde to je, synku? – Tam, co jsou ty pruhy na silnici, co tam před hodinou auto srazilo chodce Když mám pravdu, tak můj chlap to uzná – A když ji nemáš? – To se ještě za těch třicet let našeho manželství nestalo Mám tolik práce, že bych potřeboval, aby měl den 25 hodin – Tak proč nevstaneš o hodinu dříve, jelimánku? Pamatuj si, že už dávno před tebou jsem poznala mnohem větší chytráky, než jsi ty! – To rád věřím. Proto si tě žádný z nich nevzal Moje tchyně k nám přijela jen jednou po svatbě – Tak to máš teda štěstí – Nemám, ona ještě neodjela Tati, paní učitelka je nespokojená s tvojí výchovou – Něco ti o mně říkala? – Ne, ale dala mi trojku z chování Hrával jsem v první lize útočníka. Když jsem se oženil, musel jsem přejít do obrany Ty jsi hrozný chlap, všecko děláš obráceně – To je pravda, nejdřív jsem si tě vzal, a teprve potom jsem tě poznal Tati, já už umím psát – No to je výborné. A cos napsal? – To nevím, já ještě neumím číst.
