Protože jsem poznal trýzeň žízně, chtěl bych vykopat studnu, ze které by mohli pít i jiní - E.T. Seton

„Protože jsem poznal trýzeň žízně, chtěl bych vykopat studnu, ze které by mohli pít i jiní“ - E.T. Seton

STUDÁNKA Každý, kdo pije tuto vodu, bude opět žíznit. Kdo se však napije vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky, a stane se v něm pramenem vody tryskající do věčného života - Jan 4,13-15

▌říjen- 2015  č. 152 ▌ Vychází od března 2003 ✙ 1.

10. – Svatá Terezie z Lisieux

Někdy mi připadá, že to není pohodlné skládat se z těla a duše. Ten ubohý bratr osel, jak ho nazýval sv. František z Assisi, často překáží své vznešené sestře a brání jí vrhnout se tam, kam by chtěla. Nechci mu nic zazlívat, přes své nedostatky je ještě k něčemu dobrý, protože pomáhá své družce získávat nebe, a dobývá si ho i pro sebe. Vůbec si nelámu hlavu s budoucností. Jsem jistá, že Pán Bůh provede svou vůli. To je jediná milost, po které toužím. Prosím Ježíše, aby ve mně oslavil sebe, tedy aby nijak nedbal na mé touhy, ať už jde o to, abych ho milovala v utrpení, nebo abych se z něho těšila v nebi. Chtěla bych zachraňovat duše, a kvůli nim zapomínat na sebe. Chtěla bych je zachraňovat i po své smrti, proto bych byla šťastná, abyste říkali: Bože, dovol naší sestře dosáhnout, aby tě lidé milovali. Jestliže vás Ježíš vyslyší, určitě se vám odvděčím. Nemyslete, že pokora mi brání uznat Boží dary. Já vím, že ve mně udělal veliké věci, a denně o tom šťastně zpívám. Pamatuj, že více má milovat ten, komu bylo více odpuštěno. Proto se snažím ze svého života udělat úkon lásky a netrápím se už, že jsem jen malá duše. Naopak, mám z toho radost. Proto se odvažuji doufat, že mé vyhnanství bude krátké. Ale ne proto, že jsem připravena; cítím, že nebudu připravena nikdy, jestli mně Pán sám nepřetvoří. Může to udělat v jediném okamžiku, po všech Lisieux - Francie milostech, kterými mne zahrnul, čekám ještě milost jeho nekonečného milosrdenství. sv. Terezie z Lisieux, z Proglasu ✙ ✙ ✙

▌Citáty sv. Terezky: ▌ Kdyby lidé poznali význam Eucharistie, pořádková služba by musela řídit zástup u vchodu do kostela
On nevolá ty, kteří jsou toho hodni, ale ty, které sám chce
Dávejme a nepočítejme. Jednoho dne nám Pán řekne: Nyní je řada na mně!
Milovat znamená dát všecko a přidat sebe samého


Kontemplativní řády jsou srdcem církve a srdce je orgán, který rozproudí krev do celého těla.

❉

Rodiče svaté Terezky budou svatořečeni ▌ Manželé Ludvík a Zélie Martinovi budou svatořečeni během biskupské synody věnované rodině. Datum kanonizace 18. října 2015 podepsal papež František během sobotní řádní konzistoře 27. června 2015. Podle deníku La Croix se jedná o vůbec první svatořečení manželského páru jako takového.

Ve stejný říjnový den, 18. října 2015, si bude církev připomínat také Světový den modliteb za misie, jejichž patronkou je dcera Martinových, sv. Terezie z Lisieux. Manželé, jejichž relikvie byly v Římě přítomny již během loňského shromáždění biskupů, se vyznačují mimořádným svědectví manželské a rodinné spirituality, uvedl prefekt Kongregace pro svatořečení kardinál Angelo Amato. Podle postulátora procesu svatořečení P. Antonia Sangalliho vypovídá nadcházející slavnost o tom, že svatost proniká všemi fázemi života, a neexistují těžkosti, jež nemohou být překonány. Rodina Martinových, které církev svatořečí, čelila všemu pod Božím pohledem a v každé situaci stavěla Ježíše Krista na první místo, ve chvílích radostí i úzkostí. Stále si byli jisti tímto velkým Pánovým objetím a tím, že s jeho pomocí budou nakonec schopni udělat vše a překonat jakoukoliv těžkost, uvedl P. Sangalli v rozhovoru v březnu letošního roku. Ludvík Martin 1823-1894 a Marie-Azélie - Zélie Guérinová Martinová 1831-1877 měli devět dětí, z nichž čtyři zemřely v dětství. Zbývajících pět vstoupilo do řehole. Jedním z nich je i svatá Terezie z Lisieux, pozdější učitelka církve. Manželé byli blahořečeni v roce 2008, jejich přímluvě je připisováno zázračné uzdravení dítěte Carmen ve španělské Valencii. Společně s manžely Martinovými papež prohlásí za svaté také italského kněze Vincenza Grossiho a španělskou řeholnici Marii od Neposkvrněného početí. Tiskové středisko Sv. stolce. Autor: Ondřej Mléčka

Měj důvěru

Autor: P. Gaston Courtois 1897–1970, záznam z Proglasu

▌Staň

se světcem podle své povahy. Neočekávám od tebe nemožné. Například, nežádám, abys byl andělem. Co na tobě žádám je, aby ses snažil stát se světcem, podle své povahy, podle svých možností, s pomoci mé milosti, která ti nebude nikdy chybět, pokud se ty sám neoloupíš o můj vliv. ▌Utrpení

může být příležitostí k získání zásluh, a pokušení příležitostí k vítězství. Mé království se buduje zevnitř. Perspektivy nazírány zevnitř se mění. Jeden úkon lásky napravuje tisíc rouhání. Jedno pokoření, dobře přijaté, vyrovná tisíc poklesků pýchy. Jeden kříž, velkomyslně nesený, získá uzdravení pro množství duší. I když to na venek vypadá, že peklo má převahu, přesto měj důvěru v mou moc. Já budu mít poslední slovo. Zvítězil jsem nad zlem, zvítězil jsem nad světem.

▌Nevracej

se stále do minulosti, nesnaž se nad míru bedlivě zkoumat své svědomí, skončíš tím, že je zdeformuješ. Věříš opravdu, že mám moc odpouštět, a že chyby, kterých jsi upřímně litoval a které jsi pokorně vyznal, jsou pro mně jako by se nikdy nebyly staly? Nikdy více se ti o nich nezmíním. Dej mi jednou provždy své hříchy, abych ti je odpustil, a nevzpomínej na ně, ledaže bys v tom našel motiv díkůvzdání za mé milosrdenství a důvod k větší šlechetnosti ve službě mým bratřím.

▌Neboj

se žádat mnoho. Především více zapomeň na sebe a spíše se zabývej myšlením na mne než svými dojmy. Měj důvěru v hodině modlitby. V důvěrném styku se mnou můžeš tolik obdržet, a můžeš mi dovolit, abych v tobě působil, jak si přeji. Když se s důvěrou, pokorou a vroucností modlíš, jsem to já, kdo skrze tvou modlitbu sám sebe prosí. Žádej mne tedy, o cokoliv chceš. Důvěryplná duše má tolik moci. Uctíváš mně více svou důvěrou, kterou mi projevuješ než čímkoliv jiným, co bys mi dal. Dychtím tě vyslyšet víc, než ty dychtíš získat to, oč mně prosíš. Neboj se žádat mnoho a důrazně, neboj se trvat na své prosbě jak pro sebe, tak pro jiné. Nikdy v tom nebudeš neskromným.

David ušetřil život Saulovi

1 Sam 24,3-21

Saul vzal tři tisíce mužů vybraných z celého Izraele a táhl směrem ke skalám Kamzíků hledat Davida a jeho lidi. Přišel k ovčím ohradám, které byly při cestě. Tam byla jeskyně a Saul do ní odešel na stranu. Hlouběji v jeskyni seděl David a jeho družina. Davidovi muži řekli: To je den, o kterém ti praví Hospodin: Hle, vydávám tvého nepřítele do tvých rukou, nalož s ním podle své libosti. On však mužům odpověděl: Hospodin mně chraň učinit takovou věc svému pánu, pomazanému od Hospodina. Vztáhnout proti němu ruku! On je pomazaný od Hospodina! David pak ostře pokáral své muže a nedovolil, aby se dopustili zlého proti Saulovi. Nato David povstal a potají uřezal Saulovi kraj pláště. Potom však David pocítil v srdci výčitky, že uřezal Saulovi kraj pláště. Saul pak vstal a vyšel z jeskyně a ubíral se svou cestou. I David potom vstal, vyšel z jeskyně a křičel za Saulem: Můj pane, králi! Saul se ohlédl a David padl tváří na zem a poklonil se. David pak řekl Saulovi: Proč dáš na řeči lidí, kteří říkají: David usiluje o tvé neštěstí! Hle, dnes můžeš vidět na vlastní oči, že tě Hospodin vydal v jeskyni do mých rukou. Vzepřel jsem se proti tomu, abych tě zabil, měl jsem s tebou soustrast a řekl jsem si: Nevztáhnu ruku na svého pána, protože je pomazaný od Hospodina a můj otec. Jen pohleď, podívej se na kraj svého pláště v mé ruce! Když jsem řezal konec tvého pláště a nezabil jsem tě, poznej a pochop, že v mém jednání není zloby ani zrady. Nikdy jsem se proti tobě neprovinil, ty však mně ukládáš o život, chceš mi ho vzít. Nechť rozsoudí Hospodin mezi mnou a tebou a nechť mě pomstí Hospodin na tobě, moje ruka se však proti tobě nepozvedne. Jak se říká ve starém přísloví: Od špatných lidí vychází špatnost! Moje ruka se proti tobě nepozvedne. Za kým vyšel izraelský král? Za kým se honíš? Za psí mrchou, za jednou blechou? Hospodin buď soudcem, nechť soudí mezi mnou a tebou, on vidí a ujme se mé pře a vysvobodí mě z tvé ruky! Když David skončil tyto řeči k Saulovi, řekl Saul: Není to tvůj hlas, můj syne Davide? Saul začal hlasitě plakat. Pravil pak Davidovi: Jsi spravedlivější než já, neboť tys mi prokázal dobro, a já jsem ti způsobil zlo. A dnes jsi to dobro, které jsi mi prokázal, přivedl k vrcholu, neboť jsi mě nezabil, když mně Hospodin vydal do tvé moci. Kdo také nechá odejít svého nepřítele v dobrém, když ho nalezne? Kéž ti proto Hospodin prokáže dobro oplátkou za tento den, za to, co jsi pro mě udělal! A nyní už vím, že jistě budeš kralovat a v tvých rukou natrvalo bude královská moc nad Izraelem. Buďme milosrdní, a ve svém životě se potkáme s Bohem
Kdo se modlí, učí se milovat. Sestry dominikánky

Papež František: Kde je můj poklad? Hromadění bohatství, kvůli němu samému, je příčinou válek, zničených rodin, ztráty důstojnosti. Naproti tomu spravování majetku tak, aby sloužil obecnému blahu, je každodenní boj. ▌Bohatství

není jako socha, která stojí bez pohnutí a nemá na život člověka takřka žádný vliv. Bohatství má tendenci růst, hýbat se a zaujímat místo v lidském životě a srdci. A pokud se samo hromadění bohatství stane člověku pohnutkou k jednání, zamoří a zkorumpuje mu srdce. Užívání majetku ke společnému dobru však srdce zachrání.

Papež svoji homilii rozvíjel na základě evangelia Mt 6,19-23, ve kterém Ježíš učí této pravdě: Kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce a varuje učedníky: Neshromažďujte si poklady na zemi, kde je kazí mol a rez a kam se zloději prokopávají a kradou. Shromažďujte si však poklady v nebi. Jistě, u kořene hromadění majetku je touha po bezpečí. Avšak riziko jednat tak jenom kvůli sobě a stát se tak jeho otrokem, je obrovské. ▌Bohatství

neskýtá bezpečnost navždy. Ba dokonce tě v tvojí důstojnosti stahuje dolů. Děje se to v rodině. Mnohé rodiny jsou rozděleny. Také u kořenů válek stojí tato ambice, která ničí a korumpuje. V tomto světě je mnoho válek kvůli chtivosti moci, bohatství. Pomysleme na válku v našem srdci. Chraňte se před každou chamtivostí Lk 12,15 - praví Pán. Protože chamtivost postupuje, stále jde vpřed a vpřed… Je to stupínek, otevírá dveře, potom nastupuje samolibost: myslet si, že jsme důležití, myslet si, že máme moc, a nakonec se dostaví pýcha. Odtud pak plynou všechny hříchy, všechny. Jsou to stupínky a prvním je chamtivost, chuť hromadit majetek. ▌Co

přiznává papež František? - hromadění je vlastností člověka a že vládnout světu je také posláním. A právě v tom spočívá každodenní boj. Jak ale spravovat bohatství světa dobře, aby bylo orientováno k nebi a stalo se bohatstvím v nebi? Jedno je pravda, že když Pán požehná člověka bohatstvím, činí jej správcem tohoto majetku pro společné dobro, pro dobro všech a nikoli jenom pro něho. Není snadné stát se poctivým správcem, protože stále trvá pokušení chamtivosti, touhy stát se důležitým. Tomu tě učí svět a touto cestou tě vede. Je třeba myslet na druhé a na to, že můj majetek je ke službě druhým a že nic z toho, co mám, si s sebou nevezmu. Užívám-li však to, co mi dal Pán, k obecnému blahu jako správce, posvěcuje mne to, činí mne svatým. ▌Kde

je můj poklad? Často slýcháme spoustu výmluv lidí, kteří tráví život hromaděním majetku - pokračoval papež František. Vyzval pak, aby si každý položil otázku: Kde je můj poklad? V bohatství nebo v tomto jeho spravování k obecnému dobru? - Je to těžké! Jako hra s ohněm! Mnozí uspávají svoje svědomí almužnou a dávají ze svého nadbytku. To není správné spravování. Správce si vezme pro sebe, a to, co zbude, dává druhým, všechno. Spravovat bohatství znamená neustále se zříkat svých vlastních zájmů a nedomnívat se, že nám toto bohatství poskytne spásu. Hromadit ano, dobře. Poklady ano, dobře. Avšak takové, které mají cenu na nebeské burze. Tam hromadit. mig, radiovaticana.cz

. SENECA:

Láska je jediné bohatství, které se nedá ukrást
Nevyčítej životu, co ti nedal, uč se oceňovat to, co ti dal
Když nedokážeš přemoci hněv, přemůže on tebe
Tak jako báseň, i život se hodnotí, ne podle délky, ale podle obsahu.

Sv. František z Assisi -23

Buď chválen, Pane, za našeho bratra Františka! Stan Rougier

▌Čistota,

kterou chtěl František žít, nebyla něčím samozřejmým pro muže, který měl v žilách krev. Vypravuje se, že jednou v zimní noci zatoužil, aby si tak hezky mohl položit hlavu na něčí laskavé rameno. Takovou závrať však František vyžene exorcismem humoru. Vyběhne do chladné noci a uplácá si manželku ze sněhu. Příhoda nasvědčuje, že František věděl, jak silná je v člověku touha po přirozené lásce. Mohutná síla vášní se neuklidní, když ji popíráme, zapíráme a potlačujeme. Správnější je zacházet s ní ekonomicky. Ve vodní přehradě se shromažďuje slepá síla horských bystřin a mění se ve světlo. Vroucí něha, jakou František miloval Kláru, Anežku - je vzácným příkladem takové přeměny a sublimace. ▌Poslušnost?

Podle Františka to není ona karikatura poslušné poníženosti, na kterou dnes mladí lidé pohlížejí s odporem. Poslušnost znamená pro Františka cosi jiného než plnit něčí příkazy, řídit se něčími zákazy. Poslouchat znamená pro Františka opravdu poslouchat, jak tluče druhé srdce. Poslouchat, po čem touží, souhlasit, aby mělo přednost před námi. Poslušností míní František ochotu dávat přednost tomu, čím se poroučející od nás odlišuje. ▌Opačný

směr cesty. Podstata buddhistického učení je v opakování jisté věty: Zbav se všeho, od všeho se uvolni a osvoboď. Najdeš plnost života a jasu. Cesta, kterou navrhl Ježíš a po níž se František dal, vede právě opačným směrem: dej se najít tím, který je pramenem vší radosti, On tě zbaví všeho, co ti brání, abys ho miloval. Nejsou-li řeholní sliby takto chápány, mohou posílit pýchu, touhu po moci. Pak plodí zatrpklé duchy, kteří si svým okolím dávají draze platit svou masochistickou amputaci. František vzal evangelium za správný konec. Našel jedině správný klíč: Být šťastný. Evangelium to jmenuje blahoslavenstvím. Ježíš a František jsou šťastni tím, že milují. A že milují tak mocně. I v slzách a v pronásledování triumfuje jejich láska, noc poslouží, aby se tím jasněji projevila sláva ohně.

Zranění v životě.

Autor: P. Elias Vella, exorcista

▌Co

se s námi dělo v dětství? Doteď jsme hovořili o kořenech zranění, na které si nepamatujeme, protože jsme byli velmi malí. Ale může se stát, že si vzpomeneme z dětství na něco, co lze vyjádřit slovy: Myslím, že mě moje maminka neměla ráda. Velkou ránu je možné odhalit, když někdo řekne: Nepamatuji se, kdy mě moje milovaná matka objala, nepamatuji si na objetí svého milovaného otce. Někdo může cítit velké zábrany políbit své rodiče. Víme, že nás rodiče měli rádi, ale nikdy nám svou lásku nedali najevo. A tak zjišťujeme, že mnozí z nás po lásce hladoví, protože nepocítili od svých rodičů dostatek lásky. A začnou vůči nim pociťovat hněv. ▌Děti

jsou hladové po projevech lásky. U nás v minulosti rodiče nikdy nedávali dětem najevo lásku. Pamatuji si jedno maltské přísloví: Miluj své děti, ale neukazuj jim, že je

miluješ. To samozřejmě není v pořádku. Vzpomínám si na rodiče, jejichž děti se vrátily domů s pěknými studijními výsledky, ale rodiče jim nedali najevo radost z jediného důvodu - aby se děti snažily mít ještě lepší známky. Děti nejsou hladové po slovech typu: Dobře, dobře jsi to udělal. Jsou hladové po projevech lásky. ▌Obraz

vlastních rodičů. Někdy je velmi těžké mluvit o nebeském Otci, protože nás napadne obraz vlastního otce nebo matky. Často se na nebeského Otce díváme jako na svého pozemského otce. Když je můj pozemský otec přísný, má první představa, kterou o Bohu jako Otci mám, je, že také on je přísný. Pokud je můj otec alkoholik, zmocňuje se mě hněv, když si vzpomenu na svého Otce v nebi. Když vidím otce, jak se ustavičně dohaduje s matkou, je velmi těžké přijmout obraz dobrého nebeského Otce. Když mám otce, který se o mne vůbec nestará, velmi těžko si představím Boha, který se až do nejmenších detailů stará o můj život. Běžně přenášíme ctnosti nebo neřesti, které má pozemský otec, na našeho nebeského Otce. ▌Dětem

se má projevovat láska. Nedávno jsem měl duchovní obnovu pro skupinu mladých lidí. Když jsem mluvil o nebeském Otci, jedna dívka nazlobeně vstala a opustila místnost. Řekla mi pak: Nazývejte si ho, jak chcete, ale prosím vás, nenazývejte ho Otcem! Vidíte, jak je v životě velmi důležité projevovat dětem lásku. Nejde o to, jestli rodiče milují nebo nemilují své děti, ale jestli jim projevují lásku citlivým a srozumitelným způsobem. Vím, že v této chvíli otvírám vaše rány. Není to pro mne příjemné. Nemyslete si, že je možné je uzdravit, když je budeme přehlížet. Když půjdete hluboko do svého života, možná si opravdu vzpomenete na něco, co vás velmi rozhněvalo. Možná vás jednoho dne otec zamkl do koupelny nebo vám před vašimi kamarády nafackoval. .

Příběh o dívce s krásnými vlasy.

V Německu jsem potkal dívku, která byla v hluboké depresi a odmítala přijmout sebe sama. Když jsme si povídali, abychom odkryli kořen jejích problémů, cítil jsem, že ví, v čem kořen spočívá, jen se o tom stydí mluvit. Nakonec mi pověděla, co ji tíží. Odmítnutí ze strany rodičů začala vnímat už ve věku deseti, jedenácti let. Vedle svých kamarádů se cítila méněcenná, protože byla méně inteligentní než oni. Řekla mi: Nic mě v tom věku netěšilo, nic jsem nedokázala přijímat. Jediné, co se mi líbilo, byly mé vlasy a matka s otcem to věděli. Jednou děvče neposlechlo a tak rozzlobilo otce, že vzal nůžky a ostříhal jí vlasy. Byla to pro ni největší urážka, nejhorší skutek, jakého se vůči ní mohl otec dopustit. Nikdy mu to nedokázala odpustit. Pomalu dospívala, i vlasy dorostly, ale to, co otec udělal, v jejím srdci zůstávalo. Cítila k němu obrovský hněv a nemohla mu odpustit. Vyvolávalo to v ní hluboké deprese. S nikým o tomto problému nemluvila, ale stále se k němu vracela, znovu a znovu ho prožívala, ale neudělala nic, co by jí pomohlo tuto ránu vyléčit. ▌Stále

jsme zranění. Je možné, že i ve vašem životě je něco, co prostě ve vaší mysli uvázlo a neustále vás to ruší, jen se tím přímo nezabýváte. Velmi často porovnáváme lásku rodičů k nám s jejich láskou k bratrům a sestrám. Velké zranění může pocházet i ze situace, kdy rodiče kvůli určitým okolnostem, které se v rodině vyskytly, projevovali větší lásku našim sourozencům. Možná proto, že bratr byl mladší než já nebo že sestra byla slabší nebo byla nemocná. Z tohoto důvodu se nám zdá, že rodiče jim projevili více lásky než nám. Toto upřednostňování sourozence mohlo být opodstatněné. Navzdory tomu, že to chápeme svým rozumem, cítíme se zranění. Jistěže, může to být jen dojem, ale může to být i pravda. Ale výsledek je jeden - jsme zranění.

Ježíš tolik rozšířil srdce naší Maminky, že v něm připravil místo i pro tebe. Nenechávej je nikdy prázdné. Zůstaň jejím dobrým dítětem na věky. Služebníci utrpení

Jeden člověk měl dva syny

- Lk 15,11

Angelo Scarano, S.S.L. Th.D.- katedra biblických věd  ▌Neschopnost

přijímat Boží dary. Pak není divu, že chybí radost z Boha, radost z Božích darů. A není divu, že filozof Friedrich Wilhelm Nietzsche 1844 – 1900 vlevo, který byl hodně protikřesťanský, poznamenal: Na vás, křesťanech je málo vidět, že jste vykoupeni. Asi i v té době byl stejný problém, že křesťané nebyli moc schopni přijímat Boží dary a žít z toho. K tomu, abych byl nevěřící, stačí mi poslouchat vaše písně, milí křesťané. Jako by řekl: Když zpíváte, tak je málo znát, že se radujete z Boha. Někdy je těžké mít emoce naladěné podle Boží vlny, někdy se to nedaří, i když děláme maximum. Nepřibližovat se Bohu pouze slovy.

Proč nejsme schopni přijímat? Možná proto, že máme mentalitu staršího syna, že vše si můžeme a máme zasloužit. Možná proto, že máme o sobě mínění, že nejsme tak špatní a nepotřebujeme dary, jako spíš Boží odměnu za práci, za službu. Možná že Boha nepovažujeme za tak důležitého pro svůj život. ▌Hlad

po Boží přítomnosti. V modlitbě přicházíme k Bohu, do kostela ke svátostem, ale chybí tu ten sžírající hlad po Boží přítomnosti. Bůh je pro mne jakási nadstandardní výbava. Podobně jako když si kupuji auto, mohu si ho koupit v základní výbavě nebo s tou nadstandardní výbavou, třeba s koženými sedačkami. I bez Krista by vlastně ten můj život jakž takž fungoval, nebo i docela dobře, protože nejsem tak špatný. Jsem spořádaný, nemám různé úchylky a úniky jako ostatní kolem mne, starám se dobře o rodinu… Občas ale přesto potřebuji Boha mnohem víc, třeba kvůli problému v práci, jsem nemocný… ale v zásadě i bez tohoto Božího požehnání by to nějak šlo. Chybí tu právě ten hlad, který poznal ten mladší syn: bez otce nemohu žít, je to živoření. ▌Máme

proč se radovat. Několik farníků mi předložilo zajímavou myšlenku, a to, že potřebujeme někdy pořádně hřešit, abychom se pořádně obrátili, a naplno poznali sílu Božího milosrdenství, podobně jako ten mladší syn z evangelia. Ten to udělal pořádně a nakonec byla ta velkolepá hostina. Zamyslel jsem se nad slovy farníků: nemusí to tak být, abychom pořádně zhřešili, abychom poznali sílu Božího milosrdenství. Není to nutné. Bůh po nás nechce, abychom se pořádně odvázali a pak poznali tu úžasnou sílu Boží moci. Tady je nutné jedno jediné: zůstat autenticky, s obnaženým srdcem a v pravdě před Bohem a nechat na sebe dopadnout paprsky Kristovy lásky a nechat se tím proměnit. ▌Všechno

mé je tvé. Známe lék na různé projevy syndromu zahořklosti: vzít vážně a pustit až do morku kosti, až do nejhlubšího nitra svého já to otcovo, to Kristovo: všechno mé je tvé. Nejsem žádný chudák, nemusím chodit se skloněnou hlavou, patřím do Kristovy rodiny, jsem vlastně královské dítě. To ale předpokládá otevřenost žebráka. Že znovu a znovu stojím před Kristem jako žebrák, jako ten, který přijímá.

▌Být

jako žebrák, ne v postoji toho staršího syna, ten si vydobyl určitou pozici před Kristem, a ten můj život už v zásadě plyne samovolně. Mám dost dobré auto, už nepotřebuji natankovat, nepotřebuji Boží milost, už si vystačím. V zásadě nepotřebuji Boží palivo, Boží milost. Naopak, já mám stát před Kristem jako ten mladší syn, který každý den potřebuje prsten, nové šaty, slova modlitby, porozumění písmu, sílu ke službě, ochotu dávat, ochotu se dávat Bohu, bezvýhradně. ▌Závěrem.

Úplně na závěr velice krásnou zkušenost ze života svatého francouzského krále Ludvíka. Jednou si posteskl samotnému Pánu: Pane, jak rád bych se modlil opravdu hezky, jako svatí. Kristus mu odpověděl: Ty se chceš modlit jako svatý? Já chci, aby ses modlil jako žebrák. Jako ten, který se neumí modlit, který potřebuje Krista i k tomu, aby vnukl modlitbu, aby proměnil to srdce v srdce nové, oddané, srdce, které se vznáší k Bohu jako vůně kadidla.

Obludy ve vlnách moře

Lidé se často diví, jak se mohl ďábel odvážit i na samotného Mesiáše. Vzpomínám si, jak velký italský spisovatel Giovanni Pascoli v jedné diskuzi tvrdil, že:

Pokušení patří naprosto nutně k růstu každé osobnosti. Všechno velké vzniká jakousi zásadní volbou a bojem proti zlu.

Pokušení považoval za nutný prvek duchovního růstu už svatý Antonín Poustevník. Od něho pochází známá věta: Kdo není pokoušen ke zlému, ten se ani nespasí. Zjevení nám říká, že všechno, co Bůh stvořil, je dobré. Není tedy možné, aby bylo zlo v naší podstatě v našem kořenu. Duše je hrad dobra, ve kterém má Duch Svatý své přirozené sídlo. Zlo doráží zvenčí. Útočí ve formě zlých myšlenek, přání, obrazů. Ty ale nejsou ani z nás, ani naše. Vniknou do nás a stávají se našimi teprve tehdy, až jim dobrovolně přitakáme, až jim dáme souhlas, až jim sami otevřeme brány srdce. Možná někdo namítne, že není velký rozdíl mezi obojím pojetím - ať už nepřítel přichází zvenčí nebo z nitra. Praktický důsledek je stejný. Nikdo nemůže klidně vzdorovat zlu, pokud nemá čisté svědomí. Jak by však mohl mít čisté svědomí ten, kdo je vnitřně rozdělený? Kdo je podle Pascalova výroku napůl anděl a napůl zvíře? Nebo podle Lutera: světec a démon současně? Zlo, kterému nepřivolíme a s nímž se neztotožníme, nepatří k nám. Nejsme to my. Je to zakázané ovoce v ráji duše, které je pěkné na pohled. Jsme zlí už tehdy, když po zlu zatoužíme? Konkrétně řečeno: jsem sebevrah, když mne napadne vyskočit z okna? Hřeším proti lásce k bližnímu, když mu závidím jeho úspěch? Nenávidím už tehdy, když je mi někdo krajně nesympatický? Všechna tato pokušení sice pocházejí z hříchu, jsou následkem porušení, a vedou k hříchu tehdy, když se jim neodporuje. Ale samy o sobě, ještě nejsou hříchem. Jsou to bzučící mouchy okolo hlavy, které znervózňují, ale pevného z rovnováhy nevyvedou. Proto mohl být pokoušen i Kristus. Denně jsme pokoušeni i my. A přece i tím denně rosteme ke svatosti, k dospělosti Božích dětí. Tomáš kardinál Špidlík **

**

**

Malomyslnost pochází vždy od satana. Zatemňuje víru věcmi světa, oslabuje modlitbu a bdělost a zanechává lidské já osamocené, oddělené od Boha - Služebníci utrpení

Dopis sestry Pavly .

Dopis nemocným, říjen 2012. Převzato z Proglasu, Interpret: Magda H.

Drazí nemocní! I když pro mě osobně je v tomto měsíci nejdůležitější svátek sv. Františka z Assisi, myslím, že odedávna patří říjen Panně Marii Růžencové a misiím. Snad právě proto na mě další úvahy Phila Bosmanse z knížky Ano životu působily dojmem, že jsou určeny pro Světový den modliteb za misie. Posuďte sami: Když je bída lidí vedle nás i v dalekých cizích zemích příliš veliká, pak silně pociťujeme v srdci velkou bezmocnost a hranice svých možností. Zachvátí nás bolest, která udržuje bdělým naše svědomí a pobízí nás k činům, které by napomohly nějakým způsobem mírnit tuto hroznou lidskou bídu. Je ještě naděje? - Kde se lidé bratrsky dělí, tam vždycky roste naděje! Naděje chudých se obrací ke každému člověku, který se dokáže osvobodit od moci a majetku a mlčky se chce podílet na životě chudých. Ta naděje žije v tisících lidí, kteří se vzdali svých teplých a bezpečných domovů, svého majetku, kariéry a vsadili své zdraví do obrovské hry. Aby totiž ve slumech velkoměst, ve vyprahlé stepi i v neuvěřitelně těžkých podmínkách v horách měli účast na bídě a nejistotě těch nejubožejších. To oni jsou ten chléb pro chudé, ten bratrsky sdílený chléb. Naděje chudých nespočívá ve velkých prestižních projektech, kde se už promrhalo tolik peněz určených na rozvoj. Naděje pro chudé je v malých, nepatrných oázách, v malých iniciativách, jichž se chudí sami aktivně účastní. Naděje pro chudé roste tehdy, když sami přestaneme bědovat a naříkat nad naší krizí a začneme si všímat následků opravdové krize milionů lidí, kteří mají hlad, dětí, které umírají hladem! Jestliže se lidem dostane uznání a dík za služby, které prokázali společnosti nebo jiným lidem pak je to dobré znamení. Uznání a dík se dají vyjádřit formou nějakého dárku nebo přízní. I to je dobré a lidsky pochopitelné. Jestliže se ale dárky i přízeň uplatňují nepřiměřeně delší dobu, pak už tu jde o privilegium. A vzniká třída privilegovaných! Takováto nabytá práva jsou velmi často vynucenými privilegiemi. Přednostní právo privilegium se může stát dokonce bezprávím, když druzí nedostanou, na co mají plné právo. Na nějaká privilegia nemá nárok nikdo! Po právní stránce jsou si všichni lidé rovni. Jak dlouho budou ještě privilegovaní v této době krize váhat vzdát se svých výsad dobrovolně? Kde lidé žijí nejen spolu, ale jeden pro druhého, tam je i ten nejchudší příbytek útulným domovem. Nic lepšího nenajdeme, než být dobří! A pamatuj: jestliže zůstaneš malým, budeš velkým! - Řekneš-li člověku: Jak jsi zdatný! hrdě se napřímí. Řekneš-li stromu: Jak jsi krásný! skloní se ke svým kořenům! Není to krásná výzva k velké podpoře misií? Moc vás zdravím. Sestra Pavla

Životní postoje

homilie z Proglasu

-

srpen 2015

Některé životní postoje nám brání, abychom se Bohu více přiblížili. Mohou se stát překážkou na naší duchovní cestě. V knize Soudců se Gedeón setkává s Bohem, s Božím andělem, a nevěří tomu, že by Bůh mohl člověku pomoct, že by mohl být izraelskému národu blízko, když říká: Promiň, Pane, ale jestli je Hospodin s námi, proč nás tohle

všechno potkalo, a kde jsou všechny jeho zázraky, o kterých nám vyprávěli naši otcové, když říkali: Hospodin nás přece vyvedl z Egypta - jenže teď nás Hospodin opustil a nechal nás v hrsti Midjánců! ▌Nepochybovat

o Boží věrnosti. To je postoj člověka, který si myslí, že se Bůh o člověka nezajímá, že ho nechává na pospas, nechává ho svému osudu. A přitom je to spíš naopak. Jestliže máme o něčem pochybovat, tak o sobě a svých schopnostech, a nikdy ne o Boží věrnosti a o jeho lásce. Gedeón je Bohem povolán, ale nevěří si, pochybuje o svých schopnostech, nevěří, že by mohl cokoliv vykonat: Já jsem nejnepatrnější v domě svého otce, co zmůžu? Známe to z vlastní zkušenosti, že když si Bůh k něčemu někoho povolá, pak mu samozřejmě dá i schopnosti a všechny dary, které k tomu úkolu bude potřebovat, a s jeho silou mu naopak nebude nic těžkého… ▌Nespoléhat

na své síly. Bohatý člověk se jen stěží dostane do Božího království. Spíš projde velbloud uchem jehly. Bohatý člověk spoléhá na sebe, na svoje bohatství, na svoje schopnosti, myslí si, že je to jediné, co mu v životě pomůže. Nepotřebuje Boží pomoc, obejde se bez Boha. Často známe lidské pády těch, kteří se chtěli spoléhat jen na sebe ve chvíli, kdy se v jejich plánech něco zhatilo…

▌Co

z toho budeme mít? Další postoj je nám křesťanům velice blízký: My jsme opustili všechno a šli jsme za Tebou, a co z toho budeme mít? Je to postoj člověka, který si myslí, že víra znamená ztrátu: Znamená, mnoha věcí se zříct; Bůh je někdo, kdo nám něco krade; s Bohem ztrácíme. ▌Opak

je pravdou! Každá chvíle prožitá s ním je pro nás velkým bohatstvím. Každá chvíle, kdy smíme spoléhat na něj a důvěřovat mu, je ta nejkrásnější chvíle v našem životě. Ti, kteří mu uvěřili, neztratili nic a dostanou stokrát víc. ▌ Rozhovor

s kardinálem. Jednou proběhl rozhovor s bývalým milánským kardinálem Martinim: Otče kardinále, kdybyste měl někdy příležitost se Ježíše na něco zeptat, na co byste se ho zeptal? - Ptal jsem se dříve na mnoho věcí, ptal jsem se, proč neumíme to nebo ono; proč je taková propast mezi církví a člověkem dneška; ptal jsem se proč máme tak málo kněží a řeholních sester, když je jich tolik potřeba; ptal jsem se na mnoho jiných věcí. Teď bych se ho zeptal na jednu jedinou věc: Máš mne rád? Vím dobře, že má, protože celý život jsem studoval, kázal, rozjímal, přemýšlel, žil jsem z tohoto vědomí, že Bůh mně má rád. Ale chtěl bych to jednou slyšet přímo od něj.

Prosme, abychom tato slova, z různých čteních, jak je slyšíme a posloucháme, abychom tam uslyšeli Ježíšův hlas: Mám tě rád a neboj se. Když tě povolávám, dávám ti sílu; když mi věříš, nic neztrácíš; když zrovna nejsem v tvém životě přítomen, neznamená to, že tu nejsem, ale že jsem skrytý a nedokážeš mne vidět. Když budeš spoléhat na sebe, nedokážeš nic a často padneš hlouběji.
Prosme, abychom ze všech těch postojů se poučili, abychom více spoléhali na Pána, těšili se na jeho slova, na jeho vyznání lásky. Amen. 2x SMS do života: o vztazích



V životě nejde o to, aby tě znalo hodně lidí, ale aby tě lidi, kteří tě znají, měli rádi.



Každý člověk má jiný názor, kráčí životem jinou cestou. Respektuj volbu druhého, ale nenech ho padnout do propasti. Tolerance ke zlu není respektování druhého, ale spolupodílení se na zlu.

1.10.- památka sv. Terezie od Dítěte Ježíše, panny a učitelky církve * 2.10.- památka svatých andělů strážných * 7.10.- památka Panny Marie Růžencové * 15.10.- památka sv. Terezie od Ježíše, panny a učitelky církve * 17.10.- památka sv. Ignáce Antiochijského, biskupa a mučedníka * 25.10.- Slavnost Výročí posvěcení kostela * 28.10.- svátek sv. Šimona a Judy, apoštolů. ▍z Liturgického kalendáře ▍

** ** **


Kardinál Angelo Amato, prefekt

Mše svaté Pá/2.10.- na poděkování za dožité roky Ne/4.10.- za Františku Lutonskou, rodiče a Sourozence St/7.10.- za Karla Machů a rodinu Ne/11.10.- za živé a† farníky St/14.10.- za† rodiče Zádrapovy, jejich syna Josefa, vnuka Jeníka a živou rodinu Ne/18.10.- za† rodiče Hajdovy, Starustkovy, bratra a živou rodinu St/21.10.- za† manžela, rodiče Čížovy a živ. rodinu Ne/25.10.- za rodinu Novosadovu, Mališkovu a Bělíčkovu St/28.10.- za† rodiče Tomšů a živou rodinu

Kongregace pro svatořečení, blahořečil z pověření Svatého otce Františka 5. 9.2015 tři Španělské řeholní sestry z institutu sv. Josefa z Girony v Katalánii, zabité z nenávisti k víře roku 1936. Při beatifikaci mj. řekl: I v těchto dnech jsou křesťané nejvíce pronás- ledovanou menšinou na světě, ačkoliv média o nich mluví    nejméně. Některé statistiky uvádějí, ✙ Pořad bohoslužeb: Neděle: 10:30 hStředa: 18 h. že křesťanů zabitých v přímém či ne
První pátek v měsíci: 18:00 hod.
1/2 hod. přede přímém důsledku k jejich víře, je přimší sv. je příležitost ke svátosti smíření (zpověď). bližně sto tisíc za rok. Jeden každých pět minut. Z toho plyne, že křespodle Vat. rozhlasu ťané jsou v každé době povoláni dosvědčovat věrnost a odvahu. ** ** **


Betánie: UNESCO vyhlásilo Betánii v Zajordání území na východním břehu řeky Jordán, kde působil Jan Křtitel, za světové dědictví a jako místo Ježíšova křtu. Po celá léta se Izrael a Jordánsko přely o to, která strana řeky Jordán je skutečným místem Ježíšova křtu, i s ohledem na to, že výsledek značně ovlivní míru cestovního ruchu. Františkán Eugenio Alliata, profesor křesťanské archeologie na Studium Biblicum Franciscanum v Jeruzalémě, k tomu řekl: Rozhodnutí je logické. Tato východní část řeky je místem, kde se nachází všechny byzantské památky a kostely. Ale pro nás je střed řeky tím nejsvatějším místem. Dodal, že i starověké ikonografie ukazují Ježíše křtěného spíše uprostřed řeky, než na kterémkoliv z obou břehů. Ani odborníci nedokáží s jistotou určit přesnou polohu Ježíšova křtu. Jodi Magness, archeolog působící na Universitě Severní Karolíny v Chapel Hill, totiž prohlásil, že rozhodnutí UNESCO nemá nic společného s archeologickou realitou. Zuzana Lášková, Tisk. Středisko Čbk ** ** **


Když na rozum útočí myšlenky, které ti působí bolest, vůbec na ně nemysli, je-li to možné, protože by ti ještě víc ublížily. Pros Ježíše a doufej, ponechej jeho božské moudrosti stanovení doby zkoušky, která je určitě pro tvé dobro
Vyvýšení toho, kdo je pokorný, se odehrává na kříži, jenž je jediným místem, kde se pokora spolu s ponížením a bolestí snižuje do hlubin ducha, které se stanou odrazovým můstkem do stále vyšších výšin
Naše víra je v dnešní době vystavena tvrdé zkoušce, proto je třeba hodně se modlit, jinak zlý duch nás může o víru snadno připravit a uvést v nebezpečí naši spásu; jak říkal otec Pio: „Spasí se ten, kdo se dnes hodně modlí“. Služebníci utrpení

Příloha Studánky říjen 2015

▌Přátelské posezení v maštalích.

V neděli 27.9. odpoledne proběhlo přátelské posezení v prostorách fary. Hlavním důvodem setkání byly dvě životní jubilea: 80. narozeniny našeho jáhna Josefa Zádrapy a 40. narozeniny O. Jindřicha. Oba jubilanti dostali oslavu od farníků jako narozeninový dárek. Kromě toho na ně v neděli čekalo ještě další překvapení. Díky příspěvkům farníků, které byly vybrány potají, aby o tom oslavenci nevěděli, obdržel Josef jáhenskou dalmatiku a O. Jindřich štolu – každá s výšivkou sv. Cyrila a Metoděje v originálním provedení podle obrázku „Pozdrav z Bratřejova“, který kdysi nakreslila řádová sestřička. Oba církevní oděvy byly vytvořeny ve firmě Tradice Slovácka v Blatničce, kde cyrilometodějský motiv graficky zpracovali a strojově vyšili. (Pozn.u této firmy necháme zhotovit i novou oltářní plachtu, neboť díky pomoci mnoha ochotných lidí, kteří se zapojili do příprav oslavy, zbudou ze sbírky peníze, jenž částečně pokryjí náklady na její pořízení.) Další významnou událostí, kterou jsme s oslavami spojili, bylo znovuotevření zrekonstruovaných prostor farní hospodářské budovy tzv. maštalí. I v tomto případě se naskytl důvod ke gratulaci, neboť hlavní iniciátor rekonstrukce pan Antonín Tomšů bude mít v říjnu polokulatiny. Maštale jsou takové jeho „dítě“, kterému věnoval kus svého života. Patří mu velké poděkování za to, že se do oprav hospodářské budovy pustil, že přišel s myšlenkou využití těchto prostor, že díky jeho vedení - ale velkým dílem jeho vlastnoruční práci a strávenému času, jsou nyní připraveny k užívání. Málokdo ví, kolik starostí mu nadělala vlhkost zdiva stále se objevující na již opravených stěnách a spousta jiných dalších problémů, které provázely rekonstrukci. Velký aplaus následoval poté, co jsme Tondovi popřáli k narozeninám především pevné zdraví, Boží pomoc a požehnání, i slzičku dojetí bylo možno u některých spatřit…a potlesk byl uznáním za to, kolik úsilí ho maštale stály. O. Jindřich pak požehnal a svěcenou vodou pokropil nové prostory. Všichni společně zazpívali sloku „Aby nás Pán Bůh miloval“ a pozvedli štamprli slivovice nebo jen sklenku vody k oslavnému „živijooo“ na počest všech jubilantů. Mezi hosty, kteří přijali pozvání na přátelské posezení, byli také P. Arnošt Červinka, slušovský P. Emil Matušů, vsetínský kaplan P. Josef Mikulášek a zlínský děkan P. Ivan Fišar. Ostatní kněží vizovického děkanátu se omluvili kvůli svým povinnostem ve farnostech. Přijeli také příbuzní jáhna Josefa - udělali mu tím velkou radost. Ke zpěvu (a

chvílemi i k tanci) hrála na harmoniku Hanka Hnillicová z Pozděchova. Svou „harmošku“ půjčila i Františku Chromčákovi, což se O. Jindřichovi líbilo natolik, že s elánem zpíval, div o hlas nepřišel. V pauze mezi zpěvem bylo možné popovídat si, prohlédnout tablo s fotkami našeho jáhna, ochutnat něco dobrého z rautu nebo si dát kávu. Přátelskému posezení samozřejmě předcházely důkladné přípravy pohoštění. Přes dvě desítky ochotných pomocníků se sešlo už v úterý, aby udělalo „pařbu“ 30ks živých vykrmených brojlerů, které nám daroval sponzor. Kuřecí maso se rozporcovalo a naložilo, aby se v neděli po obědě mohlo začít se smažením řízků, pečením křídel a grilováním steaků. Šikovné maminky a babičky napekly cukroví a vdolky, pánové zase sáhli do zásob z loňské úrody a vzali s sebou vzorek z trnek, jablek, dokonce i meruněk. Zajištěno bylo i dobře vychlazené pivo. Všem, kteří se podíleli na přípravách a starali se o příjemný průběh posezení i následný úklid, patří velké poděkování. Celá akce byla úspěšná také díky dobrému vybavení prostor. O úklid a o vybavení se postarala Pavla Jandeková a Marie Starustková. Zakoupil se použitý stylový selský nábytek. Renovaci stolů a židlí provedli ve volném čase naši mládežníci pod vedením Pavla Straky. Nákupem tohoto vybavení, které je naprosto zachovalé, sladěné, od nového skoro k nerozeznání (a přitom za výbornou cenu), se hodně peněz ušetřilo. Také všem jim patří velké díky. Je třeba poděkovat také všem farníkům za pomoc při opravách hospodářské budovy, za finanční pomoc a dary. Díky rovněž OÚ Bratřejov za příspěvek, který byl použit na zakoupení nábytku a profi myčky. Prostory maštalí budou k dispozici všem obyvatelům Bratřejova i ostatním zájemcům. Milí oslavenci i farníci, velké díky vám všem za příjemnou atmosféru a dobrou náladu, která provázela nedělní posezení, oslava byla veselá a opravdu se velmi vydařila. Marie Poláchová

▌Přání k 80. narozeninám jáhna - neděle 6.9.2015 Správně bych měla říct – bratře jáhne, ale já mám jiné oslovení milý strýčku Jožko. Možná už jste někdy viděli soutěž, ve které se hádají osobnosti. Jako nápověda se vždy dává indicie. Začnu první indicií. Když má někdo velký svazek klíčů – od domu, od garáže, od auta, od skříňky z

práce a podobně, říkáme….ty máš klíčů jak kostelník. Zajímavé je, že se nevžilo úsloví – ty chodíš první jak kostelník, nebo ty vždycky odcházíš poslední, jak kostelník ☺ Zdá se nám to jako samozřejmost, že léta přicházíte jako první do tohoto kostela a chystáte všechno potřebné pro mši. I když už teď mnohé povinnosti přebral František Chromčák, přece jste byl řadu, řadu let ten první, na kterého všechny problémy kolem kostela dopadly. Byly a jsou to desítky, a za ta léta možná tisíce drobností, o které bylo a je díky vám postaráno a za které Vám z celého srdce děkujeme. Další indicie. Když přijdeme na pouť nebo jinou významnou událost, kde slouží mši svatou arcibiskup, stojí obvykle hned vedle něho člověk v bílé albě a nás se v lavici někdo zeptá: „Kdo to je, šak faráři mají místo jinde.“ Při odpovědi pocítíme takovou tu zdravou hrdost: „To je trvalý jáhen z Bratřejova.“ A to je Vaše další poslání. Jiný by řekl - nač si budu lámat hlavu študováním, není mi to třeba. Ale Vy jste si dal tu práci a stal jste se prvním v naší farnosti, kdo studoval bohosloví. Díky své píli jste se stal ve zralém věku trvalým jáhnem. Bohoslužby slova nebo podávání svatého přijímání nemocným, to je jen nepatrný nástin toho, co jako jáhen zvládnete. I za to Vám chceme vyslovit upřímné Pán Bůh zaplať. A poslední indicie. Ohnivá čára, někdo letí na kole – ááá to je strýček Jožka. Na bicyklu můžete rychleji profrčet se svatým přijímáním nebo kolo vytlačíte do kopce a od kostela už to jede samo. Víme, že spěcháte domů opatřit svoje hospodářství – pole, sad a včelky, jejímiž plody častujete své známé. Musíte zvládnout péči o dům svůj i dům Boží. Jste totiž sic tichý a nepatrný človíček, zato duše šlechetná, která toho pro náš kostel a farnost mnoho vykonala. Pán Bůh Vám dal dostatek zdraví těla i ducha, abyste mezi námi - a s námi - oslavil krásné 80. narozeniny. Přejeme Vám hodně zdraví, Božího požehnání, darů Ducha Svatého a ochrany Panny Marie. A jak se říká - kéž by Vás Pán Bůh při zdravém rozumu zachovati ráčil. Marie Poláchová

▌Kdo je jáhen? Jáhen či diakon z řeckého diakonos, služebník nebo také číšník je v křesťanských církvích označení pro pověřeného člověka, který vykonává službu charitativního a administrativního charakteru, aktivně se podílí na bohoslužbách, předčítá posvátné texty, vyučuje náboženství a podobně. Pro svůj úřad musí být vysvěcen. V katolické, pravoslavné a anglikánské církvi je jáhenství prvním stupněm kněžského svěcení. Trvalé jáhenství je poměrně málo známá, nicméně ne nová služba. Byla ustanovena již v prvotním křesťanském společenství v Jeruzalémě, jak to dokumentuje novozákonní kniha Skutky apoštolů. Tradice trvalého jáhenství byla obnovena II. Vatikánským koncilem. Od té doby v církevních obcích slouží také trvalí jáhni, kteří mohou být ženatí. Úkolem jáhna v katolické církvi je především hlásat boží slovo, to znamená například předčítat z evangelia při liturgii, křtít, oddávat, pohřbívat a vyučovat. Může mít na starosti charitativní službu, návštěvy nemocných, nebo administrativu - správu farnosti. Za období od roku 1978 do roku 2004 se ve světě počet trvalých jáhnů zvýšil téměř šestkrát a dnes jich napočítáme okolo třiceti dvou tisíc. V Čechách a na Moravě od roku 1990 Naše rodina, číslo 11 2008 - ročník 40 - více působí odhadem 150 trvalých jáhnů. viz www.jahni.cz

▌Svatba varhaníka.

V sobotu 19.9.2015 si v našem kostele před Bohem slíbili lásku, úctu a věrnost bratřejovský varhaník Pavel Sochora a Alžběta Jochová. Do manželství jim přejeme hodně štěstí, zdraví, radosti a vzájemného porozumění, ať slib, který vyslovili, provází celý jejich společný život. Ať děti, které budou vychovávat, rozšíří řady našich farníků ….členové chrámového sboru jim svou písní doporučili, kolik by jich měli mít: „Mějte jich dvanáct, jak těch apoštolů, ve sboru všichni zpívat budem spolu.“ ☺ M.P. Dříve než k tomu došlo  ✙ ✙ ✙

 30. srpna požehnal otec Jindřich naše školáky a také jejich školní aktovky.

 Požehnání přijali také starší žáci – studenti.

✙ ✙ ✙

▌INFORMACE: Během července a srpna 2015 se na faře v Bratřejově vystřídalo při

většinou týdenních turnusech, 265 osob. Při víkendových pobytech od ledna do konce září to bylo 87 osob. Účtujeme stále 80,-Kč za os. a noc, plus spotřebované energie. V červenci se dala k dispozici 1 místnost - ta s krbem- v maštalích, protože na půdě fary se při tropických teplotách nedalo spát. V prázdniny byla zprovozněna průmyslová myčka nádobí, kterou hojně využívaly hlavně velké skupiny ubytovaných. Letos tu trávily prázdniny děti z Rousínova, Lačnova, Slavičína, Velehradu, Boršic, Poteče a naše Spolčo. Jeden týden v srpnu zůstal volný! Karla Tomšů

Představujeme Vám nové využití zrekonstruovaných prostor farní hospodářské budovy – maštalí. MOŽNOST PRONÁJMU KRBOVNA – stylové posezení při krbu pro 40-50 osob za účelem různých setkání a rodinných akcí.

DĚTSKÝ KOUTEK S HRAČKAMI – místnost se využívá pro pravidelné setkání maminek s dětmi. Při akcích lze využít jako hrací koutek.

KUCHYŇKA – je plně vybavená, vč. jídelního servisu a skla pro 50 osob. K dispozici je plynový sporák s troubou, lednice, mv. trouba, myčka a rychlovarná konvice.

SOCIÁLNÍ ZAŘÍZENÍ včetně sprch. Do budoucna plánujeme připravit v půdních prostorách několik míst pro možné přenocování v letních měsících.

kontakt pro zamluvení: 731 626 538 / cena 1000,- Kč

Dobré rady na každý den


Ocet na sporák, na zápach v bytě.

Pokud jste něco připálili nebo byla na návštěvě parta kuřáků, nejrychleji se zbavíte zápachu v bytě tak, že namočíte hadr do octa. Potom s ním budete intenzivně mávat a přitom projděte celý prostor. Za chvíli po nepříjemném odéru nebude ani stopy.
Nádobí opět zazáří. Připečené a zašlé nerezové nádobí se bude opět lesknout jako nové, když ho přečistíte sodou bicarbonou. Stačí trochu nasypat na vlhký hadřík a připáleniny otírat. Za chvilku bude vyleštěné.
Univerzální čistič. Vyrobte si domácí přípravek, který vyčistí každou špínu a zároveň provoní váš byt. Do lahve s rozprašovačem nalijte jedno víčko od PET lahve čpavku, jedno víčko běžného saponátu a přidejte dvě lžíce jedlé sody. Přidejte pár kapek vašeho oblíbeného esenciálního oleje a dobře protřepejte a můžete použít. Vyčistí a navíc pohltí nepříjemné pachy.
Odstranění popisků. Nápisy provedené fixou či zvýrazňovačem jdou špatně odstranit jak z krabiček na potraviny do mrazáku, tak třeba z omylem popsaného stolu. Na všechny materiály jako linolea, keramika, porcelán, plasty, sklo i kov vám pomůže deodorant ve spreji. Stačí nastříkat na skvrnu a ta se sama po chvíli rozpustí. Potom stačí umýt proudem vody nebo otřít navlhčeným hadříkem do sucha. Tento způsob funguje i na CD a DVD disky, když si je třeba chybně popíšete. Datová vrstva zůstane nepoškozena.
Poškrábané DVD a CD. Pokud jsou vaše CD nebo DVD ze spodu poškrábané, nenačítají se nebo přeskakují, zkuste nanést na jemný vlhký hadřík malé množství zubní pasty asi o velikosti malého hrášku. Tím CD nebo DVD vyleštěte, opatrně utřete čistým vlhkým hadrem a nechte usušit, pak teprve zkuste vložit do přehrávače.

Jak ti chutná řízek, miláčku? – Zatím nevím, protože nevím, jestli je tak tvrdý, nebo mají tak tupý nůž
Fery, já jsem začal rekreačně sportovat – A jak to děláš? – Vrhám stín, dívám se do dálky, skáču do řeči a lezu na nervy
Náš život se podobá království. Je to neustálý boj o korunu
Doktor: Paní Nová, otevřete ústa a vyplázněte jazyk, ať vám můžu konečně v klidu napsat recept
U pokladny: Prosím, můžete mi dát za stovku desetikoruny? – Jistě. A kolik jich chcete?
Kamarád hodnotí: To je od tebe pěkné, žes poslal manželku do lázní – Ani nevíš, jak jsem to moc potřeboval
Tys také opisoval ve škole? – Jistě, proč myslíš, že šilhám?
Můj chlap je veliká citlivka, není schopen ani pokárat vlastní děti – To znám. Můj zase není schopen ani vyhodit smetí
Jak si přejete oholit? – V duchu pohody a bez krveprolití
Když jsme se vzali, můj mne vždycky budil polibkem – No a teď? – Za dva měsíce mi pořídil budík
V masně: Tady máte kilo na polévku, paninko, a mám Vám přerazit i kosti?
Přišij mi knoflík – A který? Chybí ti tam dva
Bezdomovci: Nevím, kdo vynalezl peníze, ale určitě jich vynalezl málo.