„Protože jsem poznal trýzeň žízně, chtěl bych vykopat studnu, ze které by mohli pít i jiní“ - E.T. Seton
STUDÁNKA Ježíš a samařská žena „Každý, kdo pije tuto vodu, bude opět žíznit. Kdo se však napije vody, kterou mu dám já nebude žíznit navěky, a u Jakubovy studny stane se v něm pramenem vody tryskající do věčného života“. Jan 4,13-15
▌říjen - 2014 č. 140 ▌
✙ 1. 10. – Svatá Terezie z Lisieux
.panna a učitelka církve.
Žila v závěru 19. století. Titul učitelka církve dostala v roce 1997, dožila se necelých 25 let. V srdci církve, budu láskou - píše ve svém životopise a pokračuje: Když mi byly mé nesmírné touhy mučednictvím, otevřela jsem listy sv. Pavla, abych konečně nalezla odpověď. Mé oči utkvěly na dvanácté a třinácté kapitole prvního listu Korinťanům. V té první jsem četla, že všichni nemohou být zároveň apoštoly, proroky a učiteli, že se církev skládá z různých údů a oko nemůže být zároveň rukou. Odpověď byla jasná, ale mé touhy neutišila, pokoj mi nepřinesla. Neztrácela jsem odvahu a četla jsem dál, až mi přinesla úlevu tato věta: Usilujte o dary lepší. ▌Láska vede k Bohu. Chci vám ukázat ještě mnohem vzácnější cestu. Apoštol vysvětluje, že i nejlepší dary nejsou nic bez lásky, a že láska je nejlepší cesta, neboť vede bezpečně k Bohu. Konečně jsem nalezla klid. Když jsem pozorovala tajemné tělo církve, nepoznávala jsem se v žádném údu, jak je popisuje sv. Pavel, nebo spíše jsem se chtěla vidět v každém z nich. Ale láska mi poskytla stěžejní bod, mého povolání. Bylo mi jasné, že jestli je církev tajemným tělem, skládajícím se z mnoha údů, nemůže jí chybět část nejdůležitější a nejušlechtilejší. Pochopila jsem, že církev má srdce. A to srdce, že plane láskou. Pochopila jsem, že jedině láska uvádí její údiv v činnost. A kdyby tato láska uhasla, apoštolové by přestali hlásat evangelium, mučedníci by se zdráhali prolít svou krev. Pochopila jsem, že láska v sobě zahrnuje všechna povolání, že láska je všechno, že obsáhne všechny časy, všechna místa - je věčná. Tu jsem zvolala s velikou překypující radostí: Ježíši, má lásko. Konečně jsem nalezla své povolání. Mým povoláním je milovat. Ano, nalezla jsem své místo v církvi, a toto místo jsi mi dal ty, můj Bože. V srdci církve - své matky - budu láskou, a tak budu vším a můj sen se splní. ▌Někdy nám dá božský Spasitel pocítit všechny hořkosti kalicha, který podává naší duši.
Když žádá obětování všeho, co je na tomto světě nejdražší, je nemožné bez zvláštní milosti zvolat jako on v Getsemanské zahradě: Otče, chceš-li, odejmi ode mne tento kalich, avšak ne má, ale Tvá vůle ať se stane. Je zdrojem útěchy pomyslet, že Ježíš Bůh mocný a silný - poznal naše slabosti, že se chvěl při pohledu na hořký kalich, na ten
kalich, který si dříve tak horoucně přál vypít. Jeden světec říkal: Největší pocta, kterou může Bůh prokázat duši, není v tom, že ji mnoho dá, ale že od ní mnoho požaduje. Ježíš s námi tedy zachází jako s privilegovanými. Chce, abychom zahájili své poslání, svou misii, a abychom zachraňovali duše utrpením. Copak on sám nevykoupil svět utrpením a smrtí? Mučednictví srdce není méně plodné než prolití krve. A toto mučednictví je už nyní naše. Proto mohu říci, že náš úděl je krásný, že je hodný Kristových apoštolů. Pracujme společně na spáse duší, máme jen jediný den tohoto života, abychom je zachraňovali a takto podávali Pánu důkazy své lásky. Zítřkem tohoto dne bude věčnost. A pak nám Ježíš odplatí stonásobně ty příjemné a oprávněné radosti, které mu obětujeme. On všechny naše oběti dobře zná. sv. Terezie z Lisieux – z radia Proglas
✙ Říjnové zamyšlení Spoj se se mnou.
Spoj se se mnou ve všem, co máš činit a uvidíš, jak se ti věci budou mnohem lépe dařit.
▌Soustřeď se na mne. Jestliže se soustředíš na mne, mohu zúrodnit to,
co říkáš a co děláš. Doplním tvou nemohoucnost, dokončím to, co ty jen načrtneš. Opravím tvé chyby a zabráním tomu, aby měly nepříjemné následky. Jestliže myslíš na to, aby ses sjednotil se mnou, všechny věci ti usnadním, ale především, všem tvým slovům a všem tvým činům dovolím, aby účinně sloužily k vykoupení lidstva. Jsi v hloubi mého JÁ, ano jsi mojí součástí, jsi živá buňka mého mystického těla. Nikdy neříkám já, aniž bych vkládal do tohoto já, také tebe. Uzavírám tě ve mně s láskou, a jsi skutečně tím více součástí mne samého, čím více chceš být se mnou sjednocen. Je třeba, aby ses i ty dopracoval k tomu, že nebudeš říkat já, aniž bys do tohoto já, vložil mně. Zkus to, je to snazší než si myslíš. Ty žiješ! Ne, nejsi to ty, kdo žije, jsem to já, kdo žije v tobě. Ty se modlíš! Ne, nejsi to ty, kdo se modlí, jsem to já, kdo se modlí v tobě. A tak je tomu se vším bez výjimky. Ale ať v tobě není nic, co by mně nebylo hodno. ▌Sjednoť se s tím, co činím v tobě a ve světě. Nezáleží tolik na tom, co děláš ty, jako
spíše na tom, co dělám já. Nežádám nic, než aby ses připojil k mé práci, a tvá práce má cenu jen potud, pokud se včleňuje do mé. Vše, co já činím v oblasti duší, ty činíš se mnou v míře, jakou ke mně lneš. Vše, co žádáš ty, žádáš se mnou. Co já dávám, ty dáváš se mnou. Jako Otec a já jedno jsme, tak ty a já můžeme být jedno. Ať tvé vědomí, že jsem v tobě přítomen, prostoupí celý tvůj život. Ať tě naplní dík učiněním, důvěrou a láskou. Nepovažuji tě za někoho ode mne odděleného, odloučeného, všechno čiň ve spojení se mnou, a v závislosti na mně. Čím více se se mnou budeš spojovat, tím více se spojím já s tebou, a tím více budu považovat za své to, co budeš žádat nebo konat. Víc a více rozšíříš obzor svého myšlení. Budeš se dívat mým zrakem, budeš myslet v mém duchu, budeš milovat mým srdcem, budeš se modlit mou modlitbou, budeš jednat mou mocí. P. Gaston Courtois (1897–1970), záznam z Proglasu
✙ Izraelité a Filišťané
Filišťané se shromáždili, aby vedli válku proti Izraeli, a Izrael vytáhl do boje proti Filišťanům. Utábořili se u Eben-Ezeru, kdežto Filišťané se utábořili v Afeku. Filišťané se seřadili proti Izraeli, rozpoutal se boj a Izrael Filišťanům podlehl; padlo jich v boji na poli kolem čtyř tisíc. Když se lid vrátil do tábora, přední muži Izraele pravili: Proč jen nás Hospodin dal dnes porazit
od Filišťanů? Vezměme si ze Sila Hospodinovu archu, ať přijde mezi nás a vysvobodí nás z rukou našich nepřátel! Lid tedy poslal do Sila, aby odtamtud byla přinesena archa Hospodina, který trůní na cherubech; s archou byli dva Eliovi synové, Chofni a Pinchas. Jakmile přišla Hospodinova archa do tábora, celý Izrael se dal do velikého křiku, až se země třásla. Když Filišťané uslyšeli takový křik, řekli: Co znamená tenhle veliký křik v hebrejském táboře? Když Filišťané zvěděli, že do tábora přišla Hospodinova archa, polekali se a pravili: Jejich bůh přišel do tábora a volali Běda nám! Běda nám! Kdo nás zachrání z ruky tohoto mocného boha? Neboť nic takového dosud nebylo! To je ten bůh, který bil Egypt všemi ranami na poušti. Filišťané! Vzchopte se a vzmužte se, nechcete-li se stát otroky Hebrejů, jako oni byli otroky vašimi. Vzmužte se a bojujte! Filišťané se pak dali do boje a Izraelité byli poraženi, takže každý utekl do svého stanu. Porážka byla převeliká; z Izraele padlo třicet tisíc pěšáků. Hospodinova archa byla ukořistěna a oba Eliovi synové, Chofni a Pinchas, zahynuli. Z první Knihy Samuelovy
✙ Papež František: Bůh je silnější než zlé královny.
Pokud nám Pán chce svěřit nějaké poslání, dobře nás na něj připravuje. Naše odpověď se pak má zakládat na modlitbě a věrnosti. Takto by se dala shrnout ústřední myšlenka papežovy homilie. ▌Jednoho dne můžeme být odvážní a ve službě Bohu odporovat
modloslužbě, jiného dne zase propadáme depresím až do té míry, že toužíme po smrti, protože nás v průběhu našeho poslání někdo vylekal. Tyto dva krajní body lidské síly a slabosti vždy uvádí a bude uvádět do rovnováhy jedině Bůh. Ovšem pod tou podmínkou, že mu zůstaneme věrní. Papež František čerpal z příběhu proroka Eliáše, který popisuje první kniha Královská: 1 Král 19,9.a 11-16 a který, jak dodal, je vzorem prožitku každého věřícího člověka. Eliáš je na hoře Choreb vyzván, aby opustil svůj úkryt v jeskyni a ukázal se Hospodinu. Vane silný vítr, nastává zemětřesení a vyšlehne oheň, avšak Bůh se neprojevuje. Poté následuje jemný vánek a právě v něm Eliáš rozpoznává Pána, který přechází, upomenul Svatý otec. Pán nebyl ve větru, v zemětřesení, v ohni, ale v tomto šepotu mírného vánku, v pokoji, či, jak říká původní verze - protože právě v originálu je pro to nádherný výraz: Pán byl v sotva slyšitelném zvučícím tichu. Zní to jako protimluv - sotva slyšitelné zvučící ticho. Eliáš však dovede rozpoznat, kde Pán je, a Pán ho připravuje darem rozlišování. A pak mu dává poslání. ▌Pomazání nového krále. Poslání, které Bůh dává Eliáši, je pomazání nového
izraelského krále a nového proroka, který je povolán jako Eliášova náhrada. Papež František upozornil zejména na jemnocit a otcovství, s jakými Bůh pověřuje muže, který byl kdysi schopen síly a horlivosti, nyní se však jeví pouze poraženecky. Pán připravuje duši i srdce a připravuje je ve zkouškách, poslušnosti, vytrvalosti, poukázal papež František. Pokud nám Pán chce svěřit nějaké poslání či práci, připravuje nás. Připravuje nás, abychom byli s to úkol dobře vykonat, tak, jako připravil Eliáše. To nejdůležitější na celém příběhu není Eliášovo setkání s Pánem, ačkoliv sem jistě náleží. Nejdůležitější
je celý vývoj, kterým došel k poslání, svěřenému Pánem. Tady spočívá rozdíl mezi apoštolským posláním, která nám dává Pán, a běžným úkolem: Máš splnit tuto úlohu, máš udělat to či ono - to jsou lidské úkoly, poctivé a dobré… Když nám ale Pán dává poslání, vždy zahajuje určitý vývoj – v procesu očišťování, rozlišování, poslušnosti, modlitby. Věrnost tomuto procesu záleží v tom, že se dáváme Pánem vést, pokračoval Svatý otec. Eliáš s Boží pomocí potlačuje strach, který v něm vyvolala královna Jezabel a její výhružky smrti. Tato královna byla zlá a vraždila své nepřátele. Eliáš se jí bojí, ale Pán je mocnější. Dává Eliášovi pocítit, že také on, velký a odvážný prorok, potřebuje Pánovu pomoc a přípravu na poslání. Vidíme tedy, jak Eliáš putuje, poslouchá, trpí, rozlišuje, modlí se a nalézá Pána. Kéž nám dává Pán milost, abychom se Jím po všechny dny naší životní jag poutě dávali připravovat a abychom tak mohli dosvědčovat spásu Ježíše Krista. ✙ Sv. František z Assisi - 11
Následování Krista
Když František hodnotil své rozmanité zážitky, kladl váhu na to, že o cestě, kterou má v životě jít, ho poučil sám Bůh, ne lidé. Ve Františkovi vytryskla Kristova síla, znovu v něm ožil pozvolna blednoucí obraz Krista. Vzal příkaz následování podle slov evangelia: Následuj mne, naprosto vážně. Šel za Kristem bez jakékoliv polovičatosti. ▌V bezradnosti poučen Bohem. Cestu jít za Kristem mu nepomohla
najít žádná vynikající osobnost ani žádná instituce. V jeho bezradnosti mu nepomohli ani zprostředkovatelé, ani pomocníci. Že byl poučen bezprostředně Bohem, František zdůrazni slovy: On sám, nejvyšší Bůh, mi ukázal. Toto přímé poučení se lidem zdálo nepochopitelné, protože něco takového nebyli při svých nedostatečných zkušenostech vůbec schopni pochopit a netušili, co se tu skutečně událo. Ve Františkovi vytryskla Kristova síla; z tohoto prožitku vzplanul veliký oheň. V něm znovu ožil pozvolna blednoucí obraz Krista. ▌Následuj mě! Jak Poverello - italsky Chudáček z Assisi - vypověděl, sám Věčný mu
přikázal, že musí žít podle slov svatého evangelia. Po pravdě lze Františka pochopit jen na základě slov evangelia: Následuj mě! Tato Kristova slova, pronesená k Matoušovi, jsou ústředním příkazem, jemuž je podřízen celý Františkův život. Chápeme-li evangelium jako bezvýhradné a důsledné následování, přivede nás téměř ke ztotožnění. František nepoužíval slov o následování Krista ani rétoricky, ani se jimi neopájel. Vzal příkaz následování naprosto vážně, tak vážně, jak to pravděpodobně neučinil žádný křesťan před ním ani po něm. Všechno podřídil tomuto Kristovu slovu, ono přebývalo v jeho duši a on šel za ním bez jakékoliv polovičatosti, takže to měšťáckému křesťanovi bralo dech. ▌Průměrní lidé - mají o takovém následování vlastní názor: To je přehnané, není v tom
míra, zachází to příliš daleko - při jejich pohodlnosti se vždycky zachází příliš daleko, zejména tehdy, když začíná planout oheň, o němž Kristus prohlásil, že přišel, aby jej uvrhl na zem, a co chce jiného, než aby se už vzňal. Františkův život není nic jiného než opravdové následování Krista. Vložil do něho všechnu svou sílu a celou svou duši. ▌ Proměnitel světa. U mnoha dobrých křesťanů František vyvolával stísněnost.
Poverello byl tvrdý a téměř až odpudivý. František nebyl měkký a poddajný. Dovedl být především na sebe dosti tvrdý. Krátce před smrtí přiznal, že hodně hřešil proti bratru oslovi - proti svému tělu. František je živý symbol Krista a nejintenzivnější připomínka Krista. Ani jednoho se křesťané nebudou moci zříci, ledaže by se z nich vytrácel život. Když světu hrozilo, že vychladne, přišla chvíle tohoto světce lásky. Jemu patří jméno Proměnitel světa.
✙ Vyprávění o strachu.
Příběh o kuřátku.
V ohradě žila slepice a okolo ní mnoho kuřátek. Jednoho dne se mezi kuřaty octlo mládě orla. To však o sobě nevědělo, že je orlem. Myslelo si, že je kuřetem, a tak jedlo stejné jídlo jako kuřata, pohybovalo se jako kuřata a létalo také jen jako kuřata, sotva do výšky plotu. ▌ Život prožilo jako slepice. Jednou zpozorovalo, jak nad prostorem, kde žilo s kuřaty,
krouží mohutný orel. Podívalo se do výšky a zatoužilo být orlem. Přepadla ho velká sklíčenost, protože bylo jen kuřetem. Ale orel na orlí mládě pohlédl a zavolal na něj: Vzlétni! Roztáhni křídla a leť. Vždyť ty jsi orel! Ale malý orel opověděl: Ne, ne, já jsem kuře. A zůstal zarmoucený, obrátil se a odešel za kuřaty. Tak celý svůj život prožil jako slepice, s touhou být orlem. Nikdy si neuvědomil, že orlem byl. ▌Zdržuje nás strach. Přemýšlím, jestli se vás mám zeptat a vyzvat vás, aby zvedli
ruce ti, kteří si myslí, že jsou orli… Zdá se, že je vás velmi málo, všichni ostatní jsme kuřata. Ale Bůh nás nestvořil jako kuřata, stvořil nás jako orly. Vložil do nás srdce orla a dal nám všechny schopnosti k tomu, abychom létali. I když se na to podíváme z psychologického hlediska, je jasné, že je v nás mnoho schopností, které nikdy nepoužijeme. Proč? Protože máme strach. Strach, který nás zdržuje od něčeho, co bychom mohli udělat. ▌Strach jako Boží dar. I když hovoříme o strachu, musíme si v první řadě uvědomit, že
strach je Boží dar. Dal nám ho Bůh, který chce, abychom přežili a mohli žít. Strach nám brání skočit pod vlak nebo do ohně. Strach v nás vyvolává prozíravost a chrání nás, abychom nedělali věci bez rozmyslu a se zbytečným rizikem. Strach je dar od Boha. Když ztratíme kontrolu nad strachem, stává se nevyrovnanou emocí a musí být uzdraven. Tehdy přestáváme být svobodnými lidmi a stáváme se otroky strachu a musíme prosit Ježíše, aby nás uzdravil. Je v nás tedy strach dobrý a strach, který je třeba uzdravit. ▌Neboj se! V Bibli nalezneme mnoho zmínek o strachu. Neboj se, nebojte se! - jsou v
Bibli velmi častá slova. Neboj se! - říkal Bůh prorokům Izaiášovi, Jeremiášovi a Eliášovi. Neboj se! - pověděl Bůh Zachariášovi v chrámu; Neboj se! - řekl anděl Mari Nebojte se! - řekl Ježíš apoštolům, když kráčel po moři; Nebojte se! - řekl jim po vzkříšení. Je to velmi zajímavé! Víte, kolikrát se slova nebojte se v Bibli nacházejí? Tři sta šedesát pětkrát! Jen když máme přestupný rok, tedy i 29. února, tehdy se můžeme bát, jen na tento den nemáme slovo nebojte se, jen jednou za čtyři roky. Jinak nám Bůh říká neustále, den za dnem: Nebojte se! ▌Bázeň Boží a strach z Boha. V Písmu se často setkáváme s tvrzením, že bázeň Boží
je darem Ducha Svatého: Job 1,1; 28,29; Př 10,27; 15,16; 19,23; 9,10; 14,17. Jedná se o moudrost, kterou máme mít ve vztahu k Bohu. Je třeba si uvědomit jednu důležitou sku-
tečnost: je velký rozdíl mezi strachem z Boha a bázní Boží. Bázeň Boží je dar od Boha, protože je to strach pramenící z lásky. Když někoho skutečně milujeme, budeme dělat všechno pro to, abychom ho ničím neranili. Snažíme se ho milovat i v maličkostech, nejen ve velkých věcech. To je strach pocházející z lásky. Mít bázeň Boží znamená snahu vyhnout se všemu, čím bychom mohli Boha urazit. ▌Strach z Boha nepochází od Boha. Strach z Boha pochází od ďábla. Zlý duch říká:
Bůh tě potrestá, Bůh ti neodpustí tvé hříchy, Bůh nemůže zapomenout na tvou minulost, Bůh tě odsoudí do pekla. To je strach z Boha, když se na něho díváme jako na soudce, a ne jako na Otce. Tady nemůžeme hovořit o bázni, ale o strachu. Bázeň vychází z lásky, strach vychází z teroru, ze zastrašování. Potkávám lidi, kteří mi říkají: Nechodím k přijímání, protože toho nejsem hoden, nemodlím se k Bohu, protože mi stejně nerozumí, bojím se Boha, protože mě může potrestat. To je strach z Boha, který pochází od ďábla. Ďábel ví, že Boha opustíš, jen co si o něm začneš myslet, že je soudcem a ničím jiným. P. Elias Vella, exorcista
✙ Charismatická konference - Brno 2012
- Marnotratný Otec
P. Vojtěch Kodet Bože, náš nebeský Otče, prosím tě, abys rozzářil svoji tvář nad námi všemi, abys na nás vylil svého svatého Ducha a otevřel naše srdce. Pane Ježíši Kriste, prosím tě, dej nám milost pokory, aspoň trochu, abychom byli otevřeni pro to přijmout, co nám chceš říct ve svém slově. Prosíme tě Duchu Svatý, veď nás. Amen. ▌Marnotratný Otec?! - Není to omyl? Sedmiletá holčička mi odpověděla
na otázku: co je to marnotratný? To nevím! Přemýšlej, co by to mohlo být? – No, to je asi člověk, který strašně moc utrácí, odpověděla. Dva synové, jeden utrácí, jeden neutrácí. Někdy je to i v manželství, někdy i v řeholní komunitě. Kdo je utrácející, možná trochu v jiném smyslu, je nejen člověk, ale také Bůh. Bůh, který dává mnoho, je Bohem velikých výdajů - za nás, za lidi. Bůh, který z určitého pohledu rozhazuje, až nerozumně. Kolik krásy na světě Pán Bůh stvořil! Kolik je na světě květin, které nikdo neobdivuje, kolik hub, které nikdo nevysbírá, kolik je krásy, kterou Pán Bůh stvořil, jen tak. A jak je rozhazovačný, co se týká darů, odpuštění a milosrdenství. Z tohoto pohledu někteří exegeti toto podobenství nazývají podobenství o milosrdném Otci. Marnotratný Otec totiž není velkorysý jen v tom odpuštění, ale ve všem, co dělá. ▌Starší syn je i v nás. Zatímco upřednostňujeme marnotratného syna, v podobenství
jsou dvě postavy synů. Dokonce ten druhý z určitého pohledu je ještě důležitější, protože pravděpodobně kvůli němu Ježíš to podobenství vykládá. Pak je tam postava otce, který se nám zdá, že symbolizuje nebeského Otce, protože takhle nerozumně se lidi nechovají. Exegeti (vykladači písma) nás upozorňují, že v tom podobenství Ježíš na prvním místě v té postavě toho otce mluví o sobě. Když začnete číst patnáctou kapitolu Lukášova evangelia, zjistíte, že Lukáš tam shromáždil tři podobenství o ztracených. Na začátku 15cté kapitoly čteme: Do Ježíšovy blízkosti přicházeli samí celníci a hříšníci, aby ho slyšeli. Farizejové a zákoníci mezi sebou reptali: On přijímá hříšníky a jí s nimi. Pověděl jim toto podobenství… My se rádi ztotožňujeme s těmito navrácenými hříšníky a rádi přiznáme, že jsme nedělali všechno dobře. Nakonec nás Pán Bůh přijal a teď už
jsme v pořádku… Jenže Ježíš to podobenství na prvním místě neříká těmto hříšníkům, ale říká to farizejům a zákoníkům, kteří jsou zvláštním způsobem právě symbolizováni tím starším synem. Toto podobenství chce říct Pán Ježíš také nám a nejen těm šťastně obráceným. V každém z nás je něco z toho staršího syna, něco z toho člověka, který si myslí, že má ty věci srovnané, že ví jak to je, dovede i druhým poradit. Hlavně ho rozčilují ti, kteří to srovnané nemají. Pán Ježíš to podobenství neříká na prvním místě všem navráceným hříšníkům, celníkům a nevěstkám. Oni ho ani nepotřebovali tak moc slyšet, protože oni zakoušeli tu Ježíšovu blízkost a přijetí. Oni úplně nerozuměli tomu, že je může Bůh skrze Ježíše takovýmto způsobem přijmout, milovat a obejmout, a nic jim nevyčítat, ale určitě jim to bylo milé. ▌Ježíš přišel pro všechny. Člověk, který to zažije, nemá potřebu to analyzovat. To
analyzují ti druzí: jak je to možné, že ten Ježíš jí s těmi hříšníky a celníky? Že se jim nevyhýbá a nenapomene je? Když už mezi ně jde, proč jim neudělá pořádné kázání? On se s nimi dá do jídla a do pití, to je neuvěřitelné!… Tito to nepotřebovali slyšet. Naopak to potřebovali slyšet ti tzv. spravedliví. Ježíš přišel pro všechny, pro hříšníky, kteří už se obrátili i pro ty spravedlivé, kteří se ještě neobrátili, a myslí si, že obrácení nepotřebují. To podobenství je nakonec pro nás. Je důležité, abychom ho nějak uchopili zevnitř, protože to nebezpečí, že nám proteče mezi prsty, že nás nezasáhne to, co muselo být pro ty posluchače pohoršením: jak se ten otec chová? Když se nás nedotkne to, že Pán Bůh je tak bláznivý ve svém vylévání své dobroty a lásky, tak se může stát, že odejdeme domů, ať už si pomyslíme, že jsme jedni nebo druzí, a vůbec nám to nepomůže. Oba nakonec potřebovali Boží milosrdenství a Boží lásku a bez ní by se vůbec nepohnuli z místa, nestali by se sami sebou, nezažili by nic z té radosti, kterou Pán Bůh pro nás připravuje. ✙ Můj strážný anděl.
Spěchal jsem do kostela. Míjel jsem stejné domy jako při každé jiné cestě. I tentokrát se po mé levici objevil řadový činžák, kde na mne z výklenku hleděla socha anděla strážného. Jeho gesto jakoby vyjadřovalo pokyn k zastavení. Na to však nebyl čas, za pár minut začíná mše. Vstoupil jsem do chrámu, kde akorát začala mše svatá. Dnes jsem se nemohl soustředit. Zbystřil jsem, až když kněz pronášel větu: slyšeli jsme slovo Boží. Ušlo mi evangelium, pomyslel jsem si, proč jsem nedával pozor? Vlastními silami to nenapravím, ale mám někoho, kdo mne na setkání s Kristem může připravit. Je to můj anděl. Boží posel se zjevil i trojici dětí ve Fatimě. Malé pasáčky tehdy připravoval na mimořádné setkání, zanedlouho se jim měla zjevit Panna Maria. I my můžeme prosit anděly, i své vlastní anděly strážné, aby nás připravovali na důležitá setkání našeho života. Aby vstupovali do naší komunikace s ostatními lidmi a také aby nás připravovali na setkání s Kristem. Vždyť Mariin Syn k nám přichází při četbě Písma i ve svátostech. Ježíš, kterého oslavovali andělé nad Betlémem; Ježíš, kterého andělé obsluhovali na poušti; Ježíš, kterého andělé nepřestávají chválit ani teď. Oslava živého Boha je jejich náplní práce. Vroucnost a čistota těchto duchovních profesionálů musí být ohromná. Ani jim nevadí, že my jim svou kvalitou nestačíme. Když je pozveme do svého života, můžeme společně vzdávat čest Bohu. S jejich pomocí se tedy promění i moje modlitba a slova chvály zazní jasněji i z mého života. Teď už jsem si cestou z kostela udělal čas na svého anděla ve výklenku, i na anděla, který mne provází a je mi stále na blízku. záznam z Proglasu
✙ Zpovědník Londýna: udělejte si dobrou představu o Bohu
- dokončení
Pater Daniel říkával kajícníkům: Drahý synu, jediného hříchu, který skutečně zraňuje Srdce našeho Pána, se dopouštíš tím, když si namlouváš, že ti nemůže nebo nechce odpustit. Jediným tvým těžkým hříchem je právě tato malá důvěra. Nejsou to tyhle hříchy, které opravdu urazily dobrotivého Boha? Nauč se pevně důvěřovat v jeho lásku a uvidíš!
Pater Daniel nikdy nedramatizoval určité hříchy, ani velmi těžké do té míry, aby vyslovoval obavy a pochybnosti, zda mohou být Bohem odpuštěny. ▌Boží Srdce nemůžeme posuzovat podle svého vlastního. P. Daniel se setkával s lidmi,
kteří se už smířili s tím, že nikdy nedosáhnou dokonalosti, ke které se kdysi cítili povoláni, protože hříchy, kterých se dopustili, jim k dokonalosti odřízly cestu. Takovým lidem otec Daniel kladl na srdce: Říkáte, že minulé hříchy vás činí neschopnými dospět k dokonalosti? Právě naopak.
Jsou už odpuštěny do té míry, že nekladou žádnou překážku mezi vás a Boha. Je absolutně pochybené, myslíte-li si, že se Bůh na vás stále ještě zlobí za to, co jste spáchali v minulosti. Jeho Srdce nemůžeme posuzovat podle našeho vlastního. Bůh odpouští všechno a nezáleží mu na tom, jak dlouho to potrvá, než se mu rozhodneme sloužit a zasvětit mu definitivně svou lásku. Stačí mu okamžik, aby smazal a napravil celou naši minulost. Tento jeho okamžik platí i za deset, dvacet i více let. ▌Duchovní síla a moudrost otce Daniela. S Boží milostí je možné dosáhnout v krátké
době velikého a přímo obrovského pokroku. Otec Daniel, jehož duše překypovala něžnou Boží láskou, byl zpovědníkem a duchovním rádcem, který stále všechny jen povzbuzoval. I hříšníci, kteří toho měli obzvláště mnoho na svědomí, odcházeli od jeho zpovědnice zcela změněni. Kolika předsudkům, zbytečných obav a úzkostlivých rozpaků se zbavili po setkání s ním. Měl zvláštní, nesrovnatelný dar a sílu přesvědčivosti, s níž dovedl vlévat vyrovnanost a pocit jistoty i do těch nejustrašenějších kajícníků. Kdo by neznal ďáblovy svody a triky jak uvést duši do hříchu!? Otec Daniel znal velmi dobře i různá chytráctví a lsti, kterých zlý duch používá a jimiž udržuje duši ve stavu hříchu právě tím, že zveličuje tíhu a rozměry provinění, a našeptává duši, že je nemožné, aby došla odpuštění. S tím se dovedl otec Daniel vždy rychle vypořádat. ▌Říkával: Hřích obvykle doprovází strach, že už nikdy nebude možné dosáhnout
odpuštění. Jidáš nedokázal uvěřit, že by Pán mohl být tak dobrotivý, aby mu ještě odpustil. Tak i my, když si zoufáme, se ve skutečnosti chováme pošetile a chybujeme. Dopouštíme totiž, aby prvním účinkem našich hříchů bylo odcizení se Bohu. Namlouváme si, že se dokážeme skrýt před jeho zrakem. Důvodem takového postoje zpravidla je, že si sami o sobě příliš mnoho myslíme. Jsme přesvědčeni, že při našem pádu i sami andělé oněmí úžasem: jak se mohla stát taková překvapující a neslýchaná věc? Tak ovšem nikdy nejednali skuteční světci. Ti byli naopak pokorní a jejich vlastní poklesky je nijak neudivovaly. Káli se z nich a pak byli opět ve spojení s Bohem - jako předtím. Styděli se za své hříchy, byli pro ně zarmouceni, ale neviděli v nich nic překvapujícího. Pane, mluvíme o naději a jsme plní skleslosti Mluvíme o víře a jsme plní pochybnosti. Mluvíme o budoucnosti a nedovedeme se vypořádat s minulostí Mluvíme o následování a naše cesta je jen pokulháváním Mluvíme o tvém příchodu na konci
času a ubytováváme se zde tak pevně, jako bychom neměli nikdy odejít Mluvíme o spáse a vůbec se nebráníme tomu, co spásu ohrožuje… Pane, slyš naše přiznání, odpusť nám naši malověrnost a uveď nás na novou cestu. Amen. RadioVaticana.cz
Dopis sestry Pavly.
Dopis nemocným - říjen 2011 - převzato z radia Proglas
Drazí nemocní! Zase tu máme říjen - měsíc Panny Marie Růžencové. Ale uvědomujeme si, jak důležitou pro nás je modlitba růžence se vším, co nám nabízí? A víme opravdu, co nám nabízí? Máme tu vlastně celý život našeho Pána Ježíše a jeho Matky jako na dlani. Když se jej denně modlíme, jak to, že už dávno nejsme mnohem lepší, věrnější, láskyplnější? Jednou jsem se na dovolené účastnila tamní růžencové pobožnosti, ale byla jsem z toho smutná. Jistě, modlitba není báseň, aby se s patosem deklamovala jako na stupínku, ale zase tak ji odemlet, jako by nám měl ujet vlak či autobus, to není důstojné! Nestačila jsem ani s dechem, natož abych vnímala, který desátek se právě modlíme. Je to snad také důvod, proč jsme stále stejní? Upovídaní, pomlouvační, závistiví, sobečtí, pyšní - my všechno o všem víme, všemu rozumíme. Zkrátka malicherní a ubozí, protože na Ty, k nimž se modlíme, vůbec nemyslíme? Maria však to všechno uchovávala v srdci a rozvažovala o tom. V tichu a samotě. Kam se ale toto mlčení podělo? Kdo jedná podle Marie? Všichni chtějí mluvit, avšak nikdo nenaslouchá. Učme se od Matky Boží hledět na všechno a všechny jejíma dobrotivýma očima a všude najdeme znamení Otcovy péče a lásky. Podle P. Wilfrida Stinissena zůstaneme tak i uprostřed nepokojů tohoto světa naplněni Božím bezpečím a pokojem. Lidský život je často tak malicherný a ubohý jen proto, že člověk považuje sám sebe za střed světa. Jaké by to bylo osvobození, kdybychom zvítězili nad svou závistí a přáli druhému z celého srdce úspěch. To, co bylo původně stvořeno k naší radosti - nadání druhých, jejich bystrost, štěstí a pokrok, nám naopak kazí náladu. Závist, hluboce zakořeněna v každém z nás, je jedním z nejhrubších znásilnění Božího plánu s lidským společenstvím. A přitom jen láskou rosteme! Potřebujeme se navzájem, abychom mohli růst a zrát! Bůh neměří týmž metrem jako my. Pro Boha, a také samozřejmě pro nás, by nemělo mít význam, zdali máme mnoho či málo, ale to, že Jemu a Jeho lásce dáváme všechno, co máme. Je-li toto všechno hodně nebo málo, to pro Boha není důležité. Bůh nikdy nesrovnává lidi mezi sebou jako my. Nikdo není lepší jen proto, že dostal více hřiven. Zvlášť ponižující pro věřícího je posuzování známých, mluvení o jejich chybách či svěřené bolesti. Každý jsme jistě prožili těžké chvíle a navzájem se s přáteli za sebe modlíme, ale něco svěříme jen těm nejbližším. I v rodině. Jak nás potom raní, když zjistíme, že se o tom nejen povídá dál, ale dokonce i před malými dětmi. Místo omluvy, pak mnohdy i zalžeme. A to je snad to nejhorší, když se zlé mluví, lže a pomlouvá i před dětmi. Když dítě přistihne své rodiče poprvé při nějaké lži nebo ošklivé hádce, může mu to způsobit veliký šok. Lže-li člověk, vzniká určité stresové napětí a to není zdravé ani pro tělo ani pro duši. Nedávejme tak dětem špatný příklad, naopak, učme se my od nich. Když děti žijí v prostředí, kde smí zůstat samy sebou, jsou naprosto bezstarostné a žijí v nádherné svobodě pravých dětí Božích. Nečiní rozdíl mezi hrou a vážnými věcmi. Svou hru berou nanejvýš vážně. Chyby nevidí jako nějakou katastrofu, protože počítají s odpuštěním tak samozřejmě, jako že dostanou denně najíst. Prosme, ať jim rodiče neberou jejich dětství, tím, že je vtahují do svých problémů. Život je stejně plný starostí a to tím více,
čím více člověk zapomíná, že existuje milosrdný Bůh, který nás miluje. Jen když se k Němu s důvěrou vrátíme, získáme zpět i onu nádhernou svobodu dítěte. Moji drazí, berme tento měsíc růžence jako Mariinu školu modlitby. Jako na svatbě v Káně si všimla, že jim došlo víno, tak si všímá všech našich potřeb a chyb, kterých se nemůžeme zbavit a vyprošuje nám u svého Syna sílu a pomoc. Stačí jen věrně následovat její radu: Udělejte všechno, co vám řekne! Moc Vás zdravím. Sestra Pavla
P. Michael Dismas Tomaštík z řádu kapucínů hovoří otevřeně o svém životě s Bechtěrevovou nemocí, kterou trpí od mládí. Uvažuje nad tím, co skrze nemoc získal a jak se vlivem nemoci proměnil jeho vztah k Bohu. Radost z Boha přesahuje míru bolesti. Pořad na Proglasu byl odvysílán 19. 8. 2014. Autor: Radka Rozkovcová Interpret: P. Dismas Tomaštík, OFMCap., Radka Rozkovcová, prof. MUDr. Pavel Horák, CSc Bechtěrevova nemoc - poslech jen přes internet - délka poslechu 27 min. http://www.proglas.cz/detail-poradu/2014-08-19-22-00.html
✙ 15. 10. – Svatá Terezie z Avily.
Je v našem nejvyšším zájmu najít způsob, jak se cvičit v pokoře. To je totiž opěrný bod pro modlitbu naprosto nezbytný. Jak se bude moci opravdu pokorný člověk přesvědčit, že je dostatečně ctnostný? Nelze pochybovat, že mu to Bůh může dát. Já bych mu však radila, aby se stavěl vždy na poslední místo, jak nás tomu Pán učil svými skutky. Chce-li Bůh duši povznést ke kontemplaci, ať dělá vše možné, aby se k tomu disponovala. Jestliže ne, ať se ukáže její pokora. Bude se považovat za příliš šťastnou, že může sloužit Božím služebníkům. Je důležité uvědomit si, že Bůh nevede všechny touž cestou, vždyť možná ten, jemuž se zdá, že je velmi nízko, je mnohem výš v očích Pána. Pán s ním zachází jako se silnou duší, a nedá-li mu zakoušet svou útěchu zde, pak kvůli tomu, že mu ji dá všechnu naráz v životě věčném. Ať neztrácí odvahu, ať nezanechá modlitby, nýbrž ať vše koná dál, neboť někdy Pán přijde hodně pozdě, a tehdy dá v jediném okamžiku tolik, kolik dal jiným během mnoha let. O svaté Martě se neříká, že by se věnovala rozjímání a přesto byla velkou světicí. Nestačilo by nám být jako tato šťastná žena, jež tolikrát směla hostit ve svém domě našeho Pána, připravovat mu jídlo, sloužit mu a jíst s ním u stolu? Vždy musí být mezi námi někdo, kdo připraví jídlo Mistrovi, a ať to považuje za štěstí, že mu může sloužit jako Marta. Nezapomínejme, že pravá pokora znamená ochotně a s radostí přijmout to, co po nás chce Pán. sv. Terezie z Avily
3x SMS do života: o vztazích
Laskavostí kroť hněv a každé nepřátelství. Tak můžeš změnit druhého k lepšímu a pomoci mu na jeho cestě životem. Ve všem se drž zlatého pravidla: Co nechceš, aby ti dělali druzí, nedělej ani ty jim. A jak chceš, aby se k tobě druzí chovali, tak se k nim chovej i ty. Varuj se tvrdosti. Vždy přemýšlej dopředu, co tvé slovo a čin může způsobit v druhém srdci. j.p.
1.10.- památka sv. Terezie od Dítěte Ježíše, panny a učitelky církve * 2.10.- památka svatých andělů strážných * 4.10.památka sv. Františka z Assisi * 7.10.- památka Panny Marie Růžencové * 15.10.- památka sv. Terezie od Ježíše, panny a učitelky církve * 17.10.- památka sv. Ignáce Antiochijsského, biskupa a mučedníka * 18.10.- svátek sv. Lukáše, evangelisty * 26.10.- slavnost posvěcení kostela HODY * 28.10.- svátek sv. Šimona a Mše svaté říjen 2014. Judy, apoštolů. ST/1.10.- na poděkování za společná léta života ** ** ** PÁ/3.10.- za †rodiče Olejníkovy a syna Františka Exorcista střízlivě o vyhánění NE/5.10.- za rodiče Kubáníkovy, dceru Zdeňku, ďábla. Italský řeholník a předsyny Rostislava a Josefa, živou rod. a duše v očistci seda Mezinárodního svazu exorST/8.10.- za† Ludmilu a Františka Krajčovy cistů Francesco Bamonte sdělil a živou a † rodinu vatikánskému rozhlasu, že zájem NE/12.10.- za živé a † farníky o vyhánění ďábla je stále ST/15.10.- za společenství rodáků, kteří se častější. Uvedl ale, že skutečné v Bratřejově setkají v sobotu 18.10. případy posedlosti jsou poměrně NE/19.10.- za †rodiče Hajdovy, Starustkovy, bratra vzácné ve srovnání s počtem Antonína a živou rodinu žádostí. Mnozí žadatelé se totiž ST/22.10.- na poděkování za přijaté milosti vzdálili víře, takže zaměňují NE/26.10.-za †rodinu Novosadovu, Bělíčkovu medicínské problémy s duchovnía Mališkovu mi. Přesto je podle něho důležité, ST/29.10.- za †kněze: P. Koláře, Jemelku a Gorčíka ▍z Liturgického kalendáře ▍
aby každá diecéze měla svého exorcistu. Když chybí, obracejí se ✙ Pořad bohoslužeb: Neděle: 10:30 hStředa: 17 h. lidé na kouzelníky, kartářky nebo První pátek v měsíci: 18:00 hod. 1/2 hod. přede sekty. Bamonte odmítl obavu, že mší sv. je příležitost ke svátosti smíření (zpověď). přítomnost exorcistů bude lidi svádět k tomu, aby se pokládali za posedlé ďáblem. První starostí exorcisty je, aby nevytvářel iluzi posedlosti. Vyhánění ďábla je podle Bamonta aktem lásky k bližnímu. Pro tuto službu však exorcista potřebuje podporu lékařů a psychoterapeutů. Zdroj: Kathnet **
**
**
Papež František přijal pozvání předsedy Evropského parlamentu Martina Schulze
k návštěvě Evropského parlamentu. Datum bylo stanoveno na 25. listopad 2014. Vatikán: Potvrzuji to, co sdělil ve Štrasburku předseda Evropského parlamentu Martin Schulz, totiž že papež František přijal pozvání navštívit EP a pronést k přítomným řeč u příležitosti slavnostního zasedání, uvedl 14. září 2014 vatikánský tiskový mluvčí Federico Lombardi * Podle německého kardinála Reinharda Marxe může návštěva zdůraznit roli základních hodnot EU v budoucnosti: Rozhodnutí papeže přijet do Štrasburku předtím, než navštíví jakýkoliv jednotlivý členský stát, vysílá silný signál o tom, že papež podporuje úsilí o evropskou integraci a jednotu. Papež František uznává jedinečný význam evropských institucí v životě našeho kontinentu. Oceňuje to, čeho evropský projekt dosáhl, v neposlední řadě mírový přínos, který si vysloužil Nobelovu cenu za mír. Doufáme, že Svatý otec povzbudí Evropský parlament v jejich práci a že ukáže, jak zakládající hodnoty EU – inspirované ve velké míře křesťanskou vírou – mohou formovat Evropu zítřka, uzavřel své prohlášení kardinál Reinhard Marx.
Papež František navštíví koncem listopadu Turecko. Oficiální pozvání ze strany prezidenta Recepa Erdogana bylo do nejmenšího státu světa doručeno 12. září 2014.
✙ Pouť - Svatý Hostýn 2014 Letos jsme se vypravili na pouť na Svatý Hostýn trochu později, než obvykle. Náš „stálý“ řidič autobusu měl volný termín jen poslední dvě soboty v srpnu. Protože předposlední víkend bylo Trnkobraní – to by s námi nikdo z mladých nejel, padla volba na sobotu 30.8. Zprvu se zdálo, že zájemců o pouť moc nebude, ale nakonec se autobus naplnil do posledního místa. Kromě poměrně stálé „sestavy“ našich farníků, kteří na pouť jezdí a patnácti farníků pozděchovských, se přidali další - i mladí, dokonce se do autobusu vešly i dva kočárky s ročními poutníčky. Měli jsme to štěstí, že právě v termínu, který jsme pro pouť stanovili, byla na Hostýně arcidiecézní pouť rodin a učitelů, poutní mši svatou v 10 hodin celebroval na venkovním pódiu otec arcibiskup Jan Graubner, zpěvem a hudbou ji doprovodila skupina Paprsky. Počasí vyšlo skvěle, pro venkovní mši naprosto ideální – ani horko, ani zima – sluníčko příjemně hřálo, kromě posezení na lavkách bylo možno sednout klidně i do trávy. Po skončení mše byly připraveny různé přednášky pro pedagogy, pro rodiny, také zábavné hry a soutěže pro děti. Náš program pokračoval společnou křížovou cestou (tentokrát se v čtení střídaly maminky) a po obědě požehnáním v kostele. Přece jen bylo na Hostýně víc lidí, než jsme z dřívějška zvyklí, ale na poutní pohodě nám to vůbec neubralo. I tentokrát bylo velmi pěkné, když jsme potkali známé při nabírání vody u pramene, při nákupech „vítaného“ pro naše blízké u stánků, nebo když jsme šli koupit něco k snědku a mohli ochutnat, co kdo na pouť s sebou vzal – buchty, ovoce, také v „butylce“ uchovávanou valašskou rosu. V ohláškách před poutí bylo řečeno: Využijme nabídky a vydejme se na farní pouť - spojíme tak příjemné s užitečným a jistě společně prožijeme hezký den. Myslím, že tato věta se zcela naplnila a pouť byla přínosem pro duši i potěšením, že to pomyslné „volání“ na pouť vyslyšely všechny věkové kategorie – od batolat až po téměř osmdesátileté babičky. Cosi na tom zřejmě bude, že pouť autobusem na Hostýn je moc fajn! Přesvědčte se sami příští rok…vždyť za pokus to stojí;-) Marie Poláchová
70. výročí založení Chrámového sboru Bratřejov
Letos je tomu již sedmdesát let, co byl v katolickém spolku "Naše domovina" založen pěvecký sbor. Zprvu zpíval při divadelních představeních, ale hlavní jeho náplní vždy byl a i v průběhu let stále zůstal zpěv v kostele při mši svaté.
S vděčností připomeňme jména všech, kteří za ten čas ve sboru působili – jejich přičiněním tradice sboru stále pokračuje: Anežka Adamušková, Ludmila Sochorová provd. Světlíková z Chrámečného, Anastázie Pastorčáková, Antonie Štalmachová, Josef Zicha - Majdalenin, František Hejtmánek - krejčí, Petr Sochora, Alois Černý, Anastazie Zádrapová, Františka Zádrapová, Anežka Baroňová, Ludmila Baroňová, Františka Juráňová, Marie Straková, Aloisie Chromčáková, Terezie Tomšů, Lidka z fáry, Marie Černá, Ludmila Tkadlecová, Jarmila Štalmachová, Anna Krčková, Cyril Straka, Cyril Krček, Chromčák Antonín, Jan a František, Karel Galetka, varhaník Antonín Tomšů a učitel Ševeček. Dále pak Veronika Hejtmánková, Ludmila Baránková, Marie Černá, Ludmila Sochorová, Františka Králová, Jarmila Chromčáková, Karla Tomšů, Alena Komínová provd.Kadlečková, Marie Pastorčáková provd.Farníková, Jana Straková, Helena Jochová, Marcela Válková, Pavlína Slezáková, Dana Straková, Marie Kamenčáková, Jaroslav Zahradník, František Chromčák, Miroslav Adamuška, Jaromír Galetka, Jaroslav Frýželka, František Štalmach st., Josef Sochora, František Baránek, Jaroslav Slezák, Jan Starůstka. Dále pak Pavla Jandeková, Zdena Kalendová, Marie a Hana Hnilicovy z Pozděchova, Alžběta Jochová, Barbora Kozubíková, Lucie Poláchová, Marie Poláchová provd.Ponížilová,Veronika Tomšů a Anna Jochová, Marie Pastorčáková, Olga Kozubíkova, Martina Pešáková, Terezie Gilgová, Stanislav Pastorčák, Vlastimil Pešák, Antonín Joch, Jiří Kalenda, Petr Ponížil, Antonín Tomšů, Jiří Tomšů, Michal Tomšů, varhaník Pavel Sochora. Nutno vzpomenout také Stanislava Brunclíka a jeho syna Pavla z Želechovic, Antonína Klemše a syny Antonína a Petra z Březové, manžele Drábkovy ze Slušovic a velebného pána Oldřicha Vinklárka. Všem jim patří velké poděkování - obzvláště pak těm, kterým sbor přirostl k srdci na mnoho let. Díky za trpělivost a ochotu, s kterou do sboru celý ten čas chodili, díky i všem jejich rodinným příslušníkům, kteří svou tolerancí umožnili návštěvy zkoušek. Věřím, že i dál bude sbor fungovat a zpěvem chválit Boha tak, jako dosud. Ráda bych všechny farníky i příznivce zpěvu pozvala na SLAVNOSTNÍ KONCERT k 70. výročí založení Chrámového sboru Bratřejov, který se uskuteční v neděli 19. 10. 2014 v 15h u nás v kostele. Budete si moci poslechnout skladby, které sbor v posledních letech nacvičil, proloženy budou slovem o jeho historii. Také se můžete těšit na zajímavého hudebního hosta. Všichni jste srdečně zváni. Marie Poláchová
.Pastýřský list k závěru Roku rodiny.. Drazí bratři a sestry, v Roce rodiny jsme se několikrát pokusili společně se zamyslet nad důležitými otázkami rodiny. Jsem rád, že jste živě reagovali na některé podněty, že jste se také pokusili o konkrétní kroky k pozvednutí Vaší křesťanské rodiny. To je povzbuzením i pro mě. Když vidím, že se o po-zvednutí rodiny snažíme společně, věřím, že se nám společně podaří přispět k ozdravení rodin, na nichž je závislá budoucnost církve i společnosti.
Ukázali jsme si, že manželství není jen nějaká obyčejná věc, ale že je to společná cesta ke svatosti, ke společnému štěstí bez konce v nebi. Modlitba nás otevírá pro Boha a Boží láska, kterou si navzájem darujeme, umožňuje zkušenost štěstí z Boží blízkosti. Naopak k největší katastrofě lidských dějin došlo, když člověk neposlechl Boha, ba jednal, jako by Boha nebylo, jako by ho nepotřeboval. Sám si začal hrát na Boha, který rozhoduje o dobru a zlu. Život bez Boha se stal životem bez lásky a bez naděje. Přijaté Boží milosrdenství však přináší odpuštění a novou naději. Život se zmrtvýchvstalým Kristem dává účast na vítězství, jak jsme zakusili v době velikonoční. Pak jsme poznali, že kdo má Ducha Svatého, miluje, tedy zachovává přikázání lásky k Bohu a bližnímu. Svátost manželství je svátostí lásky. Jako manželé máte vlastní stavovské poslání: být zvláštními strážci lásky v církvi a ve společnosti. Život otevřený Boží lásce je náročný, protože vyžaduje zapření sebe, ale je nádherný a přináší uzdravení světa. Někdy se lidé ptají: nestačí nám lidská láska ke společnému štěstí i bez svatby? Lidé, kteří se nechtějí zavázat manželským slibem, jako by říkali: budu s tebou tak dlouho, dokud se mi budeš líbit a dokud mě budeš bavit, dělat mě šťastným. Pak tě jako nepotřebného opustím, protože mi nejde o tebe, ale o mne. O Boží požehnání k manželství nestojím, protože spoléhám jen na sebe. Dokud se takoví lidé neobrátí znovu k Bohu, nemají právo na odpuštění ve zpovědi a na svaté přijímání. Vám, kteří jste se kdysi vydali takovou cestou, nabízím Boží pomoc a požehnání Vašemu společnému životu skrze svátost manželství, kterou můžete přijmout i dodatečně. Většina lidí ví, že úmyslný potrat je těžkých hříchem vraždy nevinného člověka, který se ještě nenarodil. Je třeba však připomenout, že nezáleží na způsobu potratu, že použití dnes státem schválené „potratové pilulky“ je stejnou vraždou jako chirurgický potrat. Každý lékař, který pilulku předepíše, žena, která ji použije, ale i všichni, kteří ji k tomu nutí, jsou stejně jako při chirurgickém potratu vyloučeni z přijímání svátostí, dokud nedosáhnou zrušení trestu. Těm z vás, které stihl tento trest a chcete se smířit s Bohem, může poradit každý zpovědník. Někteří si myslí, že se ubrání potratům tak, že budou používat antikoncepci. Nechápou, že je to v podstatě útok na Boží dílo, proti Božímu plánu. Žena je stvořená Bohem a v jejím těle fungují Boží zákony. Sám Stvořitel určuje, že se žena v určité chvíli může stát matkou… Jan Pavel II. říká, že je to hřích proti prvnímu přikázání Božímu, to znamená přímo proti Bohu. Antikoncepce je ještě těžší hřích než potrat.1 Velkou bolestí je pro manžely situace, kdy nemohou mít děti. Oplodnění ve zkumavce však není správným řešením, protože tak se člověk pyšně staví na místo Boha Stvořitele a navíc některé lidské plody nechá plánovaně uhynout. Dnes už existuje skutečná léčba neplodnosti. V každém církevním centru pro rodinu dostanete kontakt na odborníky, kteří léčí manželskou neplodnost, ale i na ty, kteří učí přirozeným metodám regulace porodnosti. Někteří prosazují manželství dvou mužů nebo dvou žen. Takové manželství není možné nikdy, protože nemůže být otevřeno přirozenému plození dětí. Někteří se snaží změnit pohlaví. To ve skutečnosti nejde, protože pohlaví neurčují jen pohlavní orgány, ale mužskostí nebo ženskostí je poznamenána každá buňka v těle. Kdybychom toto chtěli měnit, museli bychom se podruhé narodit. Drazí bratři a sestry, vím, že tato témata se nemusí každému líbit a každý se mnou nemusí souhlasit. Přesto je mou povinností to všem jasně říct, jinak bych nesl vinu za
neznalost některých z vás já sám. Kdybych vám zamlčel tak důležité pravdy, byl bych špatným biskupem. Pravdu musíme říkat, i když není příjemná. Toužíme přece po věčné spáse. Manželství vidíme jako společnou cestu ke svatosti. Na cestě svatosti čeká každého boj s Božím nepřítelem i s vlastní slabostí. Jestli jsem v prvním listě k Roku rodiny vyzval, abychom se v každé rodině pokusili udělat aspoň malý krůček na cestě ke společné modlitbě, dnes vás prosím, abyste poctivě přemýšleli před Boží tváří o těch zmíněných tématech, která se vás týkají. Začněte hledat cestu k pochopení a přijetí Božího pozvání na cestu ke svatosti, která se týká celého člověka a celého života, nejen našich zbožných citů. Mějte odvahu vyhledat dobrou duchovní radu a dělat postupné krůčky k nalezení harmonie vlastního života s Božím plánem. Změna bude tím těžší, čím víc nás ovlivňuje společnost, která se hrdě nazývá ateistickou, tedy odmítající Boha či nepočítající s Bohem. Do této společnosti nás Bůh poslal ne proto, abychom s ní splynuli, ale abychom v ní byli světlem a solí. Nejprve musíme důvěřovat Bohu víc než vlastním názorům přejatým ze světa. Pak můžeme být nástrojem Božího působení, praktickým příkladem člověka žijícího s Bohem v krásném a šťastném přátelství. Nic se nebojme. Mučedníci, kteří vydávali svědectví Kristu vlastní krví v dějinách i v současnosti, to měli těžší. Modleme se za sebe navzájem, abychom uměli slyšet Boží volání a také se Bohem nechali vést. Modleme se zvláště za ty, pro které je u poslechnutí Boha mimořádně těžké. Modleme se za synodu biskupů o rodině, kterou dnes zahajuje papež František. Já tam zastupuji české biskupy a denně se za vás modlím. Čím více se Vás k modlitbě přidá, tím více vyprosíme. Pán Ježíš přece slíbil: Jestliže se shodnou na zemi dva z vás na jakékoliv věci a budou o ni prosit, dostanou ji od mého nebeského Otce. Všem vyprošuje světlo a sílu Božího ducha a všem ze srdce žehná arcibiskup Jan
Farní pouť k sv. Janu Sarkandrovi spojená s návštěvou P. Antonína Baslera v Olomouci – sobota 27. 9. 2014 Jak bylo ohlášeno v ohláškách a také na plakátku, navštívili někteří naši farníci spolu s vizovskými a jasenskými farníky Olomouc. Naše výprava směřovala také za P. Antonínem a jinými pozoruhodnými zajímavostmi města Olomouce. Více se dozvíme v příštím čísle tohoto měsíčníku.
Jestliže Ježíš žádá přespříliš, tak je to proto, že chce darovat ještě mnohem více; tak jako matka, která žádá od dítěte větší a těžší nádobu, protože mu chce dát ještě více. Začni dělat to, co jsi ještě nedělal. Pokud nebudeš usilovat spolu s Kristem, nezačneš nikdy a jistotu budoucí naděje učiníš marnou. Servi della Sofferenza – Služebníci utrpení
.POSELSTVÍ SVATÉHO OTCE FRANTIŠKA KE SVĚTOVÉMU DNI MISIÍ 19. 10. 2014. Drazí bratři a sestry! Ještě i dnes je mnoho lidí, kteří neznají Ježíše Krista. Misie ad gentes, k níž jsou povoláni všichni členové církve, zůstává velmi naléhavá, neboť církev je misijní svou podstatou: zrodila se, aby „vycházela na cestu“. Světový den misií poskytuje věřícím z různých kontinentů výsadní příležitost, aby se modlili a konkrétními skutky vyjadřovali svou solidaritu s podporou mladým církvím na misijních územích. Jedná se o oslavu plnou milosti a radosti: milosti proto, že Duch Svatý, jehož poslal Otec, poskytuje moudrost a sílu těm, kdo jsou vnímaví vůči jeho působení; a radosti proto, že Ježíš Kristus, Otcův Syn, poslaný pro evangelizaci světa, podporuje a provází naše misijní dílo. Chtěl bych předložit biblický obraz z Lukášova evangelia (srov. 10, 21-23), který znázorňuje právě radost Ježíše i jeho učedníků vyslaných na misii. 1. Evangelista vypravuje, že Pán vyslal ve dvojicích dvaasedmdesát učedníků do měst a vesnic, aby hlásali, že Boží království se přiblížilo a připravovali lidi na setkání s Ježíšem. Když učedníci splnili své misijní poslání, vrátili se plní radosti; radost je převládajícím tématem této první nezapomenutelné misionářské zkušenosti. Božský Mistr jim řekl: „Radujte se ani ne tak z toho, že se vám podrobují duchové, spíše se radujte, že vaše jména jsou zapsána v nebi. V té chvíli zajásal v Duchu Svatém a řekl: ‚Velebím tě, Otče, Pane nebe a země‘, … Když byli sami, obrátil se ke svým učedníkům s těmito slovy: ‚Blahoslavené oči, které vidí, co vy vidíte‘“ (Lk 10, 20-21.23). Lukáš představuje tři obrazy. Ježíš nejprve hovořil s učedníky, poté se obrátil na Otce a pak znovu hovoří s nimi. Ježíš chce učedníkům umožnit účast na své radosti, jež je odlišná od té, jakou zakusili oni, a převyšuje ji. 2. Učedníci byli plní radosti a nadšení z toho, že mohli osvobozovat lidi od démonů. Ježíš je však napomíná, aby se neradovali ani tak z moci, které se jim dostalo, jako spíše z přijaté lásky: „že vaše jména jsou zapsána v nebi“ (Lk 10, 20). Byla jim totiž darována zkušenost Boží lásky a také možnost se o ni podělit. A tato zkušenost učedníků je pro Ježíšovo srdce důvodem radostné vděčnosti. Toto potěšení zachytil Lukáš v perspektivě trojičního společenství: „Ježíš zajásal v Duchu Svatém“, obrátil se k Otci a vzdal mu chválu. Tento okamžik intimní radosti tryská z hluboké lásky Ježíše jako Syna k jeho Otci, Pánu nebe a země, který ukryl tyto věci před moudrými a chytrými, ale odhalil je maličkým (srov. Lk 10, 21). Bůh ukrývá a odhaluje a v této modlitbě chvály vyniká především to, že odhaluje. Co Bůh odhalil a ukryl? Tajemství svého království, ustanovení Božího panství v Ježíšovi a vítězství nad satanem. To všechno Bůh ukryl před těmi, kdo jsou příliš plní sebe a předstírají, že už všechno vědí. Svou domýšlivostí bývají jako zaslepeni a Bohu nenechávají prostor. Snadno si můžeme představit některé Ježíšovy současníky, které často napomínal, ale jedná se o stále existující nebezpečí, jež se týká i nás. Naproti tomu „malými“ jsou ti pokorní, jednoduší, chudí, vydědění, lidé bez hlasu, znavení a utlačovaní, které Ježíš nazývá „blaženými“. Docela dobře můžeme jimi mít na mysli Marii a Josefa, galilejské rybáře i učedníky, které povolával cestou během svého kázání. 3. „Ano, Otče, tak se ti zalíbilo.“ (Lk 10, 21) Ježíšův výraz je třeba chápat s ohledem na jeho vnitřní radost, kde zalíbení poukazuje na spásonosný a láskyplný Otcův plán ve vztahu k lidem. Ježíš zajásal pro tuto Boží dobrotu, neboť Otec se rozhodl milovat lidi stejnou láskou, jakou má k Synovi. Ježíš kromě toho také poukazuje na Mariinu radost: „Velebí má duše Hospodina a můj duch jásá v Bohu, mém Spasiteli.“ (Lk 1, 47) Jedná se o radostnou zvěst, která vede ke spáse. Maria nosila ve svém lůně Ježíše, nejvýsostnějšího Evangelizátora, setkala se s Alžbětou, zaplesala radostí v Duchu Svatém a zazpívala Magnificat. Ježíš viděl,
že misie jeho učedníků skončila úspěšně a že mají radost, zaplesal v Duchu Svatém a obrátil se k Otci s modlitbou. V obou případech se jedná o radost z účinkující spásy, protože láska, jíž Otec miluje Syna, se dostává až k nám a působením Ducha Svatého nás zahaluje a umožňuje nám vstoupit do trojičního života. Otec je zdrojem radosti, Syn je jejím projevem a Duch Svatý jejím oživovatelem. Hned poté, co vzdal chválu Otci, nás Ježíš slovy evangelisty Matouše vyzývá: „Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem a naleznete pro své duše odpočinek. Vždyť mé jho netlačí a mé břemeno netíží.“ (11, 28-30) „Radost evangelia naplňuje srdce i život těch, kdo se setkávají s Ježíšem. Ti, kdo přijímají spásu od něj, jsou vysvobozeni z hříchu, ze smutku, z vnitřní prázdnoty a z osamění. S Ježíšem se vždycky rodí a obnovuje radost.“ (apoštol. exhortace Evangelii gaudium, 1) Takovéto setkání s Ježíšem bylo naprosto jedinečnou zkušeností pro Pannu Marii, jež se stala „příčinou naší radosti“. Učedníci zase přijali povolání být s Ježíšem, který je poslal, aby evangelizovali (srov. Mk 3, 14), a oni tak byli naplněni radostí. Proč do této řeky radosti nevstoupíme i my? 4. „Velké nebezpečí, které hrozí současnému světu s jeho rozmanitou, leč zatěžující konzumní nabídkou, je individualistický smutek, který prýští ze zpohodlnělého a lakomého srdce, z chorobného vyhledávání povrchních rozkoší a otupělého svědomí.“ (apoštol.exhortace Evangelii gaudium, 2) Proto lidstvo velmi potřebuje čerpat ze spásy, kterou přinesl Kristus. Učedníci jsou ti, kdo se nechávají stále více uchvacovat Ježíšovou láskou a poznamenávat ohněm náruživosti pro Boží království, aby byli nositeli evangelní radosti. Všichni Pánovi učedníci jsou povoláni k tomu, aby živili radost z evangelizace. Biskupové coby první mezi zodpovědnými za hlásání mají za úlohu napomáhat jednotě místní církve v jejím misijním nasazení. Mají mít na paměti, že radost ze zvěstování Ježíše Krista se vyjadřuje jak starostí o hlásání na těch nejvzdálenějších místech, tak i v neustálém vycházení na periferie jejich vlastního území, kde čeká především mnoho chudých lidí. V mnohých oblastech se nedostává povolání ke kněžství a k zasvěcenému životu. Často je to způsobeno tím, že společenství, kde chybí nakažlivé apoštolské nadšení, přinášejí málo nadšení a nevzbuzují přitažlivost. Evangelní radost tryská ze setkání s Kristem a se sdílení s chudými. Proto povzbuzuji farní společenství, sdružení a skupiny, aby žily intenzivním bratrským životem, založeným na lásce k Ježíšovi a pozorným vůči potřebám těch nejvíce strádajících. Kde je radost, horlivost a touha přinášet druhým Krista, tam vznikají ryzí povolání. Mezi nimi nelze zapomínat na laická povolání k misii. Vědomí věřících laiků o jejich misijní totožnosti již dorostlo, stejně jako povědomí o tom, že jsou povoláni k přebírání stále významnější úlohy při šíření evangelia. Proto je zapotřebí jejich náležité formace s ohledem na účinné apoštolské působení. 5. „Bůh miluje radostného dárce.“ (2 Kor 9, 7) Světový den misií je rovněž možností pro oživení touhy a morální povinnosti radostně se zúčastnit na misii ad gentes Osobní finanční příspěvek je znamením toho, že se sami obětujeme, především pro Pána a pak i pro bratry, aby se náš materiální dar stával nástrojem pro evangelizaci lidstva, jež se utváří na lásce. Drazí bratři a sestry, o tomto Světovém dni misií se moje myšlenky ubírají ke všem místním církvím. Nenechme si vzít radost z evangelizace! Vyzývám vás, abyste se ponořili do radosti z evangelia a udržovali lásku, která je schopna přinášet světlo vašemu povolání a misijnímu poslání. Povzbuzuji vás, abyste se při své vnitřní pouti nezapomínali vracet k „první lásce“, s níž Pán Ježíš Kristus rozehřál srdce každého. Není to z nějakého nostalgického citu, ale proto, abyste setrvali v radosti. Pánův učedník setrvává v radosti, když přebývá s ním, když koná jeho vůli a když sdílí víru, naději a evangelní lásku. K Panně Marii, vzoru pokorné a radostné evangelizace, se obracejme se svou modlitbou za to, aby se církev stávala domem pro mnohé, matkou pro všechny národy a umožňovala vznik nového světa. Ve Vatikánu 8. června 2014, na slavnost Seslání Ducha Svatého. FRANTIŠEK
.Poranění oka. Mechanické poranění:
Mechanické poranění oka vždy potřebuje lékařské ošetření. Drobné předměty se snaž odstranit výplachem čistou vodou. Nikdy z oka nevytahujeme předměty, které do něj vnikly! První pomoc při mechanickém poranění oka: K první pomoci patří jen sterilní překrytí a
to obou očí a dopravení postiženého k lékaři, nejlépe zavolej záchrannou službu na čísle 155. Při čekání na převoz k lékaři či do nemocnice ulož poraněného s lehce zvýšenou horní polovinou těla. Při dopravních nehodách s rozbitím skel vozidla, vždy mysli na možnost poranění očí skleněnými střepy. Poleptání oka: Poranění oka poleptáním je většinou způsobeno působením chemikálií -
např. čistícími prostředky, vápnem… Příznaky: Příznaky poleptání oka jsou poruchy vidění, bolesti v oku, otok oka a oční spojivky, popřípadě očních víček. Oko může více slzet. První pomoc při poleptání oka: Zasažené oko vypláchni čistou vodou. Při vyplachování nech vodu téct od vnitřního koutku oka k vnějšímu, aby nedocházelo k poškození i druhého oka. Při vyplachování musí oko mrkat a je-li třeba, musíš udržet oko otevřené třeba i za použití mírného násilí. Jednoduchou metodou pro vypláchnutí očí je obrátit víčka. Nedovol postiženému, aby si poleptané oko mnul. Na vypláchnuté oko přilož sterilní krytí. Mysli i na skutečnost, že člověk s poškozením jednoho oka má větší šanci si poranit i oko druhé. Ke všemu dění se totiž postižený natáčí hlavně okem zdravým. Ihned zavolej zdravotnickou pomoc na čísle 155.
zachrannykruh.cz
.Pokousání zvířetem. Pokousání může potkat každého z nás, dospělého i dítě. Může být povrchní i hluboké. V některých případech může dojít i k ukousnutí prstů např. zvířaty v zoologické zahradě, třeba opicí při nedovoleném krmení. Pokousání zvířetem, ale i člověkem se velice špatně hojí a je zdrojem častých hnisavých komplikací. Rizikem je i možnost nakažení vzteklinou u neočkovaného zvířete. Prevence: Prevence proti pokousání je velmi jednoduchá. Nikdy nehlaď cizí zvířata, neprovokuj a nedráždi ani ta, která s tebou žijí. Nestrkej ruce ke zvířatům v zoo a nekrm je. Vyhýbej se lesní zvěři, pokud není lesní zvěř plachá, nepřibližuj se k ní ani na ni nesahej, hrozí nebezpečí vztekliny. První pomoc: Při kousnutí zvířetem ránu a její okolí nejprve vydesinfikuj, např. jodem, septonexem apod. Pak poraněné místo překryj čistým kouskem látky a vyhledej lékaře. Rychlé ošetření rány omezí případné budoucí komplikace. Ošetření u lékaře nenechávej na druhý den! U pokousání psem zjisti totožnost majitele zvířete tak, aby mohl předložit očkovací průkaz zvířete, nebo nechat psa v pozorování veterináře. Jinak by ses musel podrobit očkování proti vzteklině. U vážnějších poranění ihned volej na číslo 155 lékařskou pomoc. zachrannykruh.cz Pane vrchní, to jídlo bylo hrozné, obsluha mizerná a ještě mně chcete ošidit? Tak už to tady chodí. Doufám, že nás doporučíte svým nepřátelům * Pracovat je radost, milý synu - Já vím, tati, ale nemohu se přece radovat osm hodin denně * Spíte paciente při otevřeném okně, jak jsem vám doporučil? - Ano, pane doktore, ale kolegové mi nadávají, že je v kanceláři průvan. Děda slaví sto let: na zdraví, dědo – Na zdraví už mi tak nezáleží, hlavně abych nebyl nemocný.
