Protože jsem poznal trýzeň žízně, chtěl bych vykopat studnu, ze které by mohli pít i jiní - E.T. Seton

„Protože jsem poznal trýzeň žízně, chtěl bych vykopat studnu, ze které by mohli pít i jiní“ - E.T. Seton

STUDÁNKA Každý, kdo pije tuto vodu, bude opět žíznit. Kdo se však napije vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky, a stane se v něm pramenem vody tryskající do věčného života - Jan 4,13-15 ▌červen- 2015  č. 148 ▌

Vychází od března 2003

Dopis od Ježíše - Drahý příteli,

✙ 12. 6. – Nejsvětější Srdce Ježíšovo

jak se ti daří? Rád bych ti napsal pár slov, abych ti řekl, jak tě miluji a jak o tebe pečuji. Včera jsem tě viděl, jak hovoříš se svými přáteli. Celý den jsem čekal a doufal, že si pohovoříš i se mnou. Když nastal večer, daroval jsem ti k zakončení dne velkolepý západ slunce a čerstvý vánek, aby sis odpočinul, a čekal jsem na tebe. Ale ty jsi nepřišel. Jakou bolest mi působí, když jsem takto opomíjen! Přesto tě však miluji!
Dnes v noci jsem tě viděl usínat, a když jsem zatoužil, abych se dotkl tvého čela, rozlil jsem po tvé tváři i polštáři měsíční paprsek a stále jsem čekal. Ty jsi však přesto ke mně nepromluvil. Probudil ses pozdě a hned jsi odešel do práce. Mé slzy se mísily s deštěm, neboť právě pršelo
Dnes vypadáš tak smutně, že mi to láme srdce, protože já rozumím
I mne přátelé tak často opouštěli a zraňovali
Kdyby ses aspoň se mnou rozdělil o svou bolest a samotu. Jsem si jist, že bych tě mohl potěšit. Miluji tě, víš, a snažím se ti to říci modří oblohy a hebkou zelení trávy, šeptám ti to listím stromů a píši ti to barvou květů. Volám k tobě horskými potůčky a do ptáků vkládám milostné písně, aby ti je zpívali. Odívám tě teplem slunce a ovzduší provoňuji parfémy přírody
Má láska k tobě je hlubší než oceán, větší než ta nejživější ze tvých žádostí
Ach, kdybys jen vůbec věděl, jak rád bych chtěl s tebou hovořit a doprovázet tě na cestě. Vím, že je to na této zemi těžké! Opravdu to vím, žil jsem na ní.
Volej mne, žádej mne, nezapomínej na mne. Mám tolik věcí,

s kterými bych se chtěl s tebou podělit!


Už tě nebudu obtěžovat. Jsi svobodný v tom, přijmeš-li mě za přítele. Rozhodnutí je na tobě. Vyvolil jsem tě však, a proto budu na tebe čekat, protože tě miluji. ✙

✙

✙


13. 6. - Svatý Antonína z Padovy. Narozen15. srpna 1195 v Lisabonu * zemřel 13.6. 1231 v Padově. Byl portugalský františkánský mnich, teolog a kazatel. Jde o jednoho z nejproslulejších svatých, který je uctíván po celém světě. Byl oblíben také i u umělců: El Greco, Francisco Goya. Katolická církev ho prohlásila roku1232 za svatého a roku 1946 za učitele církve.

Myšlenky sv. Antonína:


Každá věc, kterou stvořil Bůh, svědčí o jeho kráse a dobrotivosti.

Orel nutí své mladé, aby vzhlíželi k slunci ještě dřív, než jim narostou křídla. Pokud nemohou snést jeho zář, musí zahynout. Tudíž musíme i my pozvednout náš zrak do nevyššího Světla, pokud to nedokážeme, nejsme hodni života. Naším sluncem je Bůh Otec. Stejně jako vysílá slunce svůj paprsek, tak Otec poslal svého Syna. Podoben paprsku, jenž jakkoliv osvěcuje svět, přece se od slunce neoddělí, tak také na naše duše svítí Boží Syn, a stejně Otce nikdy neopustí, neboť je s ním jedno.


Nad katedrálou, v níž Antonín kázal, zuřila strašná bouřka. Za okny šlehaly blesky, hrom burácel, prudký vítr lomcoval dveřmi. Ale ještě více než běsnění živlů hřměl mocný hlas velkého kazatele, přehlušoval je, volal po pokání a obrácení srdce:
Boží hněv je nad vámi, kdož se napájíte slzami utlačovaných! Boží hněv je nad vámi, kteří znevažujete svátost manželství a nepřijímáte Boží požehnání, jakým je dítě do vašeho domu. Běda vám. Boží hněv je nad vámi, prostopášníci a hýřilové! Myslete na neuhasitelný oheň, kde je smrt bez smrti, konec bez konce. Budete smrt hledat, ale nenaleznete ji. Spalovat vás bude dech Božího hněvu, pokud se neodvrátíte od svých hříchů. Kolika smrtelných hříchů jste se dopustili, tolik ďábelských masek nakládáte na tvář Boží, kterou nosíte v sobě. Zažehněte světlo víry, obraťte svá srdce, abyste znovu nalezli ztracenou tvář Páně! Den Páně přijde jako zloděj uprostřed noci. Když budou lidé mluvit o pokoji a jistotě, zachvátí je záhuba. Tehdy bude hříšník zasažen bleskem z nebe a chvěním země, řáděním bouře z výšin a vlnobitím moře, což na sebe přivolal svým rouháním. Kam chceš uprchnout? Kam se chceš schovat?… Venku bouře zatím utichla. Mračno, které zakrývalo modř nebe, se rozehnalo. Antonín se ztišil, jeho mlčení však působilo na davy posluchačů drtivěji než blesky šlehající z jeho úst. Poté pokračoval změněným hlasem. Bůh mne k vám poslal, abych vám pověděl o jeho hněvu, ale také o milosrdenství pro ty, kteří budou činit pokání. Musel jsem proklít hříšníky, ale mohu utěšovat a blahoslavit ty, kteří mají zkroušená srdce. Šťasten ten, kdo oplakává své hříchy a omývá je v krvi Ježíše Vykupitele! Bůh je přísný soudce, ale před ním stojí náš Spasitel a ukazuje své probodené srdce a před Synem stojí Matka prosící o milosrdenství. K ní obraťte svá kajícná srdce! Ona vyslyší snažné prosby svých dětí a podá jim svou pomocnou ruku. V ní je náš pokoj a spása.





Antonín

si uvědomoval, že každodenní život mnohdy maří dobrou vůli, i to, jak je těžké pro člověka zachovat ducha pokání. Proto se rozhodl, že se bude kát za hříšníky a sám na sobě dožene, co hříšníci zameškali. Za cenu vlastního utrpení vyprošoval, aby Bůh daroval pokoj neklidným hříšníkům. K zázračnému obrazu Černé Madony v katedrále v Le Puy ve Francii - vlevo, zanesl žal svého srdce a tíhu, kterou mu vložili do duše ti, co nebyli s to učinit pokání. K ní přicházel prosit o sílu i útěchu v těžkých chvílích a nikdy ji neopouštěl bez světla a nové odvahy. Stal se jejím opravdovým trubadúrem, a zdravil ji jako radost svého srdce, jako růži, jako lilii, jako nejušlechtilejší poupě z Boží zahrady. Mnohem víc než o materiální blaho, pečoval Antonín o duše svých bratří, Všichni za ním přicházeli s velkou důvěrou a svěřovali se mu se svými starostmi.


Bratr

Petr, mladý zapálený řeholník, se svému představenému přiznal, že je často trápen těžkými pokušeními, kterým se jen stěží brání. Antonín jej ale vzal za ramena, stáli tváří v tvář, přiblížil svá ústa téměř k jeho a dýchal na něj se slovy: Můj synu, přijmi dar Ducha Svatého! Buď statečný a vytrvalý!

Sv. Antonín je patronem za nalezení ztracených věcí; manželství; žen a dětí, chudých, seniorů, cestujících; za šťastný porod, proti neplodnosti; františkánů a mnoho dalších.

▌ Jsem

Slovo.

Autor: P. Gaston Courtois 1897–1970, záznam z radia Proglas

Jsem Slovo. Slovo, ale mlčenlivé. Mluvím bez hluku řeči. Nevyslovuji ani slovo, ani větu, a přece, milující duše, věrně pozorné, mne slyší, rozumějí mi a následují mne. Tak rád mluvím, když vím, že nasloucháš. Ve mně najdeš řešení problémů, které máš rozhodnout. Jsou věci, kterým se naučíš jen ode mne. Nikdy neztrácej snahu chtít mi naslouchat. I když se zdám mlčenlivý, toho, kdo mi naslouchá, učím a obohacuji. Mám svůj způsob, jak prostoupit lidského ducha Božími myšlenkami. Mám svůj způsob, jak jemně vnuknout člověku svoji myšlenku, aby se stala myšlenkou jeho, aby byla součástí jeho podstaty, takže už nebude schopen rozeznat, je-li to myšlenka má, či jeho. Existuje takové poznání Boha, které nemůže pocházet z lidského ducha, nýbrž jen ze spojení s Duchem mým. V několika vteřinách mohu dát více hřejivého světla, než ho lze najít mnohaletým studiem. Jistě, studium je nutné, ale ke mně lze dojít, a mně lze najít ne jen rozumem. Aby člověk některé věci pochopil, je třeba, aby se stal maličkým a milujícím. Pokorný rozum zahlédne skrze oběť lásky, tvář pravdy. Chtěl bych mluvit ke všem duším, protože pro každou mám tajemství jen jí vlastní, které jí bylo dáno k jejímu osobnímu poslání. Čekám na každou duši. Kdyby se vědělo, oč jsou duše oloupeny, když je nikdo neučí, aby mi naslouchaly! Duše se nezajímají dost o to, co si já myslím, čeho si já vážím; co si já přeji. Kdo miluje, je k milované bytosti pozorný. Posuzuji lásku jednotlivé duše podle toho, jak mi naslouchá. Buď předem dychtivý mého slova. Mé slovo, to jsem Já.

▌Saul

nenávidí Davida.

- 1 Sam

Když David zabil Filišťana a když se vrátil, vzal ho Abner a uvedl ho před Saula, jak držel ve své ruce Filišťanovu hlavu. Saul se ho tázal: Z kterého rodu jsi, mládenče? David odpověděl: Jsem syn tvého služebníka Betlémana Jessea. Když domluvil se Saulem, Jonatanova duše přilnula k duši Davidově a Jonatan ho měl rád jako sama sebe. Saul ho vzal toho dne k sobě a nedovolil mu vrátit se do domu jeho otce. Jonatan učinil s Davidem přátelskou úmluvu, neboť ho miloval jako sama sebe. Jonatan svlékl vrchní roucho, které měl na sobě, a dal ho Davidovi, též ostatní své šaty, ano i meč, svůj luk i pás. David chodil, kamkoli ho Saul posílal, a ve všem si moudře počínal. Saul ho ustanovil velitelem vojáků. Byl oblíben u všeho lidu a zvláště u Saulových služebníků. Když David zabil Filišťana a vracel se, vyšly ze všech izraelských měst ženy, zpívaly a tančily, šly naproti králi Saulovi s jásotem, s bubínky a cimbály. Ženy prozpěvovaly a při tom hrály: Saul jich pobil tisíc, ale David deset tisíc. Saul se náramně rozhněval, neboť se mu ta slova nelíbila. Řekl: Davidovi dali deset tisíc, mně však jenom tisíc. Co mu ještě schází? Už jen královská hodnost. Od toho dne Saul Davida nenáviděl.

Davida však milovala Michol, druhá Saulova dcera. Když to oznámili Saulovi, bylo mu to vhod. Saul si řekl: Dám mu ji, aby se mu stala osidlem a aby na něho dopadla ruka Filišťanů. Řekl tedy Saul Davidovi: Dnes se staneš po druhé mým zetěm. A Saul poručil svým služebníkům: Řekněte důvěrně Davidovi: Líbíš se králi a všichni jeho služebníci tě mají rádi, buď tedy zetěm krále! Služebníci Saulovi říkali Davidovi důvěrně všecka tato slova a David řekl: Vám se zdá maličkostí stát se královým zetěm? Já jsem jen chudý a nepatrný člověk. Služebníci oznámili Saulovi: To a to řekl David. Saul řekl: Toto řekněte Davidovi: Král nepotřebuje snubného, leč sto filištínských předkožek, aby byla vykonána pomsta na královských nepřátelích. Saul totiž zamýšlel takto vydat Davida do rukou Filišťanů. Když služebníci oznámili Saulova slova Davidovi, líbilo se mu stát se zetěm krále. Za několik dní David vstal a odešel s muži, kteří byli pod ním. Pobil dvě stě Filišťanů. Dal mu tedy Saul svou dceru Michol za manželku. Saul viděl a poznal, že Bůh je s Davidem. Saulova dcera Michol ho milovala. Saul se bál Davida ještě více a stal se Davidovým nepřítelem navždy. Kdykoliv vyrazila Filištínská knížata, počínal si David od počátku, jak vytáhla, moudřeji, než všichni Saulovi služebníci a jeho jméno bylo velmi proslaveno.

▌Papež

František: Nemocní jsou živým tělem Ukřižovaného Krista

Neapol. Neapolskou baziliku Gesú Nuovo od konce 16. století s

nucenými přestávkami spravuje Tovaryšstvo Ježíšovo. Petrův nástupce po vstupu do chrámu zamířil do jeho pravé lodi, aby se pomodlil u hrobu sv. Josefa Moscatiho 1880-1927, lékaře a vědce, kterého kanonizoval Jan Pavel II. roku 1987 a který svůj lékařský apoštolát mezi trpícími vnímal jako alternativu ke kněžské službě. Poté se papež dlouze zdravil s 800 přítomných nemocných lidí, objímal je a žehnal jim. Možná i tyto okamžiky přímého kontaktu s lidmi, kteří se mu v několika minutách snaží vyložit veškeré své utrpení, jej opětovně přiměly k tomu, aby odložil připravený text a spatra pronesl: ▌Není

snadné přistupovat k nemocnému člověku. Nejkrásnější a nejbídnější věci tohoto života jsou cudné, skrývají se. Největší lásku z cudnosti tajíme a to, co je lidsky nejubožejší, se také ze studu snažíme ukrývat. Proto je třeba jít za nemocným člověkem, chceme-li ho navštívit, protože jej halí životní stud. A když nás postihne celoživotní nemoc, která nás poznamenává, radši ji tajíme, protože návštěva u nemocného je také návštěva u své vlastní nemoci, té, kterou nosíme v srdci. Je to odvaha říci sám sobě: také já jsem nemocný v srdci, na duši a v duchu. Také já jsem duchovně nemocen. ▌Bůh

nás stvořil, abychom měnili svět, byli výkonní a ovládali stvoření. A to je náš úkol, pokračoval Svatý otec. Avšak zdá se, že nemoc tomu brání, popírá naše poslání měnit svět. Stojíme před tajemstvím nemoci. ▌K

nemoci se můžeme přiblížit pouze v duchu víry. Pouze on vysvětluje to, co lidsky vypadá jako krach, tedy celoživotní onemocnění. Jediné vysvětlení je v Ježíši Kristu… Prosím Pána, abyste vy, nemocní, pochopili, že jste Kristovým tělem, že jste tělem Krista Ukřižovaného, jste bratry blízcí Kristu. Je něco jiného hledět na kříž a něco jiného pohlížet na nemocného muže, ženu nebo dítě, kteří jsou ukřižováni ve své nemoci. Oni jsou živým Kristovým tělem.

V závěru své spontánní promluvy papež poděkoval lékařům, ošetřovatelům a dobrovolníkům za to, že se dotýkají Kristova těla a slouží živému Kristu Ukřižovanému. Děkuji za tuto práci, děkuji, že ze své profese neděláte obchod… Když se medicína, podobně jako kněžství, změní na trh a obchod, ztrácejí jádro svého poslání. Svět nemoci je světem bolesti. Nesmíme však mít strach z trpícího Krista, loučil se papež František s neapolskými nemocnými. jag, radiovaticana.cz 24.3 .2015

┃ Sv. František z Assisi - 19

Žít z lásky a z čerstvé vody

František považuje za svého bratra a sestru každé stvoření, protože je oslněn něžnou Otcovou láskou. A potom je tu ještě věčný Syn, který svůj osud spojil s osudem všech. Kdo, ne-li On, miloval až k smrti právě ty, kteří nebyli milováni? V době, kdy byl František sám, všemi opuštěný, sám sebou opovrhující, kdo jiný na něm u svatého Damiána spočinul pohledem něžné lásky, ne-li Kristus Ukřižovaný - Bůh, který se svou láskou stal nejzranitelnějším a nejpohrdanějším mezi lidmi? ▌Zranitelnost

Boha betlémskou slámou. Narozený v průvanu, ve špíně dobytčího chléva. Ponížení Boha na šibenici golgotského pahorku. Přibitý jako ubohá sova k vratům stodoly: Pro tebe jsem to udělal, ty máš pro mne velikou cenu, miluji tě. Odnáší-li si jednoho dne František Ježíšova stigmata, pak jen proto, že Ježíš byl poznamenán stigmaty Františkovými: Naše rány nesl na sobě… - Podívej se, vtiskl jsem si tě do svých dlaní, Františku. ▌Ježíš

se ujímá obrany. V evangeliu, kde se čte o ženě přistižené v cizoložství, nebere Ježíš v úvahu dvacátý paragraf trestního zákona, jak je pro Židy stanovila kniha Levitikus. Ježíš vidí jen zraněné srdce té ženy. Vidí všecky aféry, které přišel splatit a vykoupit, vidí všecky tvrdé zákony, které musí zlidštit svou božskou láskou. Ježíš se ujímá obrany všech, které slušná židovská společnost vylučovala ze svého společenství: pohana samaritánů, prostitutek a veřejných hříšníků, vojáků okupační armády, bludařů a posedlých, malomocných a smilníků, nevyléčitelně nemocných. Ježíš se odvážil milovat i za cenu ztráty své vážnosti a cti, i když za to zaplatil životem. ▌Ježíšova

láska pronikla Františka až do posledního vlákna jeho bytosti. Všude a ve všem se setkává se svým pokořeným Kristem. Neublíží ani červu, protože si vzpomene na slova žalmu: Já pak jsem červ a ne člověk. Zachraňuje před porážkou ovci, protože mu v mysli vyvstanou Izaiášova slova: Jako beránek vedený na porážku… Ke konci svého života prosí František svého Pána, aby mu dal pocítit, co sám cítil na kříži. Chtěl milovat tak, jako miloval Ježíš. Byl vyslyšen. Stan Rougier

┃ Zranění z dětství

Návrat do minulosti Autor: P. Elias Vella, exorcista

První den našeho semináře jsme si položili otázku: Proč se dotýkat ran, které jsou minulostí a už neexistují? Copak nestačí věnovat pozornost přítomným věcem? Má odpověď zní takto: pokud je vaše minulost minulostí, nechejte ji tak, ale jestliže vaše minulost není minulostí, pak je třeba se jí věnovat.

▌Naše

mysl je jako skladiště, kde se shromažďuje všechno možné. Jsou tam věci, které si uvědomujeme, ale i věci, kterých si nejsme vůbec vědomi. Se záležitostmi, které si uvědomujeme, které naše mysl zná, nemáme žádné problémy. Problém spočívá v tom, že v naší mysli existují podvědomé vzpomínky, které nepřímo ovlivňují náš život ještě i dnes. Mnohé naše současné postoje - že jsme agresivní, ambiciózní, že někomu závidíme, prožíváme komplexy méněcennosti - jsou podvědomé a jsou důsledkem pokoření, které stále ještě není vyléčeno. ▌Časté

otázky: Jak se dozvím, jestli jsou mé záležitosti z minulosti vyléčeny, nebo ne? Většinou odpovídám takto: Představte si, že držíte v rukou spleť elektrických drátů a postupně se jich jednoho po druhém začnete dotýkat. Některé vám při dotyku neublíží, ale je možné, že se dotknete jiného drátu a ten vám způsobí bolest. Je to jasný signál, že tento drát je i po mnoha letech živý, i když jste si to vůbec neuvědomovali. A to je nebezpečné. Je nutné s tím něco dělat. Například mi řekneš, že když jsi byl malý chlapec, matka ti před lidmi nafackovala. Když to vyprávíš, nic se s tebou neděje, mluvíš o tom jako o minulé věci, znamená to, že je tento vodič mrtvý - nemůže ti nijak ublížit. Pokud však vzpomínka na tuto příhodu v tobě vyvolá hněv, agresi, jakýkoli pocit vůči matce, znamená to, že je ta událost v tobě ještě stále živá, i když se stala v minulosti, a soustavně ovlivňuje tvou přítomnost. Stává se, že občas trpíte a nevíte proč, nedokážete zjistit příčinu, kořen svého utrpení. Je jakoby schovaný hluboko v zemi, takže musíte odstranit půdu, abyste ho našli. ▌Většina

našich ran pochází z dětství. Rodiče nás často zranili bez toho, aby si to uvědomovali. Ale realita je taková, že jsme zranění. Během modlitby za uzdravování se často musíme vracet do minulosti. Může se stát, že kořeny našeho strachu sahají až ke strachu matky, který prožívala během těhotenství. Je dokonce možné, že kořeny svých strachů nikdy neobjevíme právě proto, že jsme je získali od matky. Toto vše musíme mít na paměti dříve, než se zamyslíme nad seznamem ran, které si do života z dětství přinášíme. Jedná se o seznam, který byl sestaven na základě výzkumů vážených psychiatrů, a všichni se svorně shodují v názoru, jak velmi silné může být působení rodičů během dětství.

Jednou se jedna matka ptala řeckého filozofa Aristotela: Kdy mám začít s výchovou svého dítěte? Aristoteles se zeptal: A kolik má roků? Matka odpověděla: Pět. Řecký filozof na to řekl: Jdi a začni hned, protože už tak máš zpoždění pět let a devět měsíců.

Když se budeme snažit najít kořeny svých problémů, často se budeme muset vrátit až k okamžiku početí, protože mnohokrát už v tomto okamžiku něco důležitého chybí.

┃ Jeden člověk měl dva syny - Lk 15,11

Máme proč se radovat - Charism. konference

Angelo Scarano, S.S.L.Th.D.- katedra biblických věd  ▌Život

s Kristem. Neotáčet se zády vůči Kristu je těžké, není to opravdu lehké. Stát tváří v tvář vůči Bohu, který zná úplně všechno - to není lehké a triviální - jednoduchost, banalita. Protože tento Bůh zná opravdu všechno o mně, může si mně zrentgenovat skrz naskrz, dokonaleji než v nemocnici, a toto trochu bolí. Stát tváří v tvář vůči tomuto Kristu znamená konfrontovat svá přání s Kristovými ideály. A někdy tato přání jdou proti sobě,

nejsou totožná. A toto bolí. Stát tváří v tvář a neotáčet se zády znamená vlastně držet krok s tímto Kristem a to je také těžké, protože on běží daleko rychleji než já. On je takový vytrvalec a maratónec nebo i sprinter, a já mu nestačím. Já jsem starší, za chvíli mi dojde dech, je někdy jednodušší prostě se zastavit anebo otočit se zády a odejít. Je to moc těžké, Kriste, žít s tebou. Je to náročné odpouštět a dávat; očekávat a důvěřovat, když vidím, že se nic neděje, když se modlím. Bývá to těžké držet s tebou krok. Raději to zkusím po svém. Odejdu, a to své štěstí, ten život v plnosti si najdu někde jinde. A budu žít podobně jako ten mladší syn – chaoticky a rozmařile. ▌

Ptát se po Božím plánu. V řeckém textu máme krásné slovo asótos - marnotratnost.

To má mnoho různých významů: bláznivě, rozmařile, pošetile, chaoticky – jedním slovem svobodně. Konkrétněji v našich životech to může znamenat vyhledat tu svoji seberealizaci podle svých plánů, a neptat se Krista: jaký je tvůj plán pro mě? Buď: protože se bojím, protože nechci, nebo protože mám jiný, daleko lepší plán, který chci realizovat. A Kristus by mi mohl překážet. Někdy takový útěk podle mladšího syna může znamenat utéci do virtuální reality. Dneska, bohužel, je to velice snadné pro kohokoliv: zapnu si počítač, internet a někdy to mohou být opravdu škodlivé stránky apod., a tím vlastně rozmařile utrácím - vyplýtvám ten čas, který bych mohl věnovat něčemu jinému, třeba vztahům s rodinou. Je to můj útěk, protože jsem třeba nervózní, nebo přetížený, mám toho dost, potřebuji si trochu oddechnout. Ale najednou z té pětiminutovky u obrazovky je hodinovka, několik hodin. Utekl jsem daleko – do cizích krajin. Někdy takový útěk může znamenat zůstat v minulosti, zabydlet se v minulosti, u toho, co se nepovedlo, a zůstat jako ten ufňukanec, uplakaný, plný hořkosti, že prostě se staly určité věci a nelze to vzít zpátky, nelze to změnit. A znovu a znovu budu utíkat do té minulosti, a znovu a znovu plakat nad tím rozlitým mlékem, a zůstat v sebelítosti. ▌Neutíkat

před životem. Někdy takový útěk znamená pak zůstat v budoucnosti a snít, co všechno bych mohl udělat, co všechno udělám třeba v tom duchovním životě, a nekonečná předsevzetí, co všechno budu dělat pro rodinu, pro farnost, a z toho pak není nic. Abychom nepokračovali do nekonečna v takovém výčtu útěků, podle mladšího syna, tak můžeme říci, že vlastně úplně všechno v tom našem životě se může stát útěkem, všechno dobré i to špatné. Naprosto všechno lze zneužít a proměnit v útěk. Ať už je to práce, život v rodině, koníček, minulost, přítomnost, budoucnost, přátelství, známosti, úplně všechno se může stát útěkem, pokud nekonfrontuji toto všechno s Kristem, nestojím tváří v tvář před Kristem a neptám se ho: Pane, ukaž mi ty sám tu správnou míru. Ty sám dej mantinely těmto vztahům, mému životu s rodinou, mé práci, mým koníčkům, internetu… ty sám buď mým opravdovým Pánem.

▌Mladší

syn odchází do daleké země, do ciziny. A možná, že si řekl něco podobného: rodina nám najednou může připadat jako cizí. Lidé, kteří nám byli jako blízcí, najednou jim nerozumíme. Zrovna tak přátelé. Nemáme si co říct. Proč jít na tu návštěvu? O čem si s nimi povídat? A proč žít tady a v této zemi? Tady si vůbec nepřipadám jako ten, který sem patří… Vůbec tomu nerozumím těm problémům a otázkám, jsem jako by z jiného světa. Nerozumím ani sám sobě. Sám sobě si připadám jako cizinec. Nerozumím svým pocitům a reakcím, proč jednám tak a tak!? Jsem sám sobě otazníkem. Nerozumím sám sobě. Ruku v ruce s tím jde jakási rozpolcenost, vnitřní rozdělenost, rozervanost, vnitřní bolest, ztráta identity, že člověk ani neví, kdo je, jaké je jeho poslání, jaký je smysl jeho života na zemi – s rodinou, s těmito lidmi… A mohu dojít

tak daleko jako Jean-Paul Sartre, že druzí lidé jsou pro mne určitým peklem: Kdyby nebyli, měl bych život mnohem lehčí, krásnější a snadnější. Možná máme i my takové myšlenky, když se díváme na politickou scénu a na ty lidi kolem nás, na černou kroniku. Ti lidé na této zemi vlastně dokážou způsobit peklo, nám slušným, věřícím. Anebo je to možná tak, že to peklo, nebo kus pekla nosím v sobě. A proto mi pak všechno ostatní připadá jako pekelné – i ostatní lidé.

┃ Setkání s řeholníkem, který se utkává s démony

- MAGAZÍN DNES

Na otázky odpovídá exorcista P. Pavel Havlát ▌Zklamání

nakonec. Za vymítání si exorcisté nenechávají platit, protože Ježíš přece řekl, zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte. Tak toho využívám. Prosím otce Pavla, ať mi přiloží kříž na čelo a pomodlí se exorcismus, abych už nechodil domů každý pátek pod parou. Ale Pavel dostává záchvat smíchu. Tome, oslovuje mě důvěrně, to neudělám. I vás stvořil Bůh ke své podobě, abyste byl krásnej, šikovnej člověk, a když chodíte v pátek domů pod obraz, tak už je opravdu ďáblovo kopyto v akci. Jenomže na exorcismus to není, je to na obrácení. Ve svém srdci musíte cítit, že se sebou chcete něco dělat. Bůh udělá to své, ale vy musíte udělat to své taky. Přinejmenším mít dobrou vůli, že se chcete změnit, a věřit, že vám Bůh může pomoct. Potom Pavel políbí kříž. Odchází se pomodlit do své cely. A já jdu pak přemýšlet o jeho slovech do hospody. ▌Medaile

sv. Benedikta. Tato medaile bývá součástí kříže, který používají vymítači ďábla. Písmena jsou zkratkami slov pro základní formuli exorcismu. V kříži uprostřed například čteme CSSML, Crux sancta sit mihi lux - Svatý kříž ať je mi světlem - a NDSMD, non draco sit mihi dux - a drak ať není mým vůdcem. Při svatém exorcismu se člověk dostává do transu a hrubým hlasem z něj najednou začíná hovořit ďábel. Jakmile se dá démon do díla, tak má i střízlík ohromnou sílu a musí nás být okolo třeba pěti, abychom ho udrželi. ▌Satanista

se ďábelsky směje. Osobně se ti dva neznají. Naštěstí! Nedaleko od Vranova, přímo v Brně, žije zakladatel české Církve Satanovy, Jiří BigBoss Valter. Osmapadesátiletý zpěvák metalové skupiny Root si překvapeně vyslechne, že jenom o deset kilometrů vedle bydlí v klášteře exorcista, a pak se začne chechtat jako satanista. Jinak ten smích popsat neumím: On tady opravdu žije exorcista stanovený biskupem? Néééé! Chachachacha… Tak to by se mělo natočit jako silvestrovský pořad! To je dobrý! Dívat se na fanatika, kterej si myslí, že je někdo posedlej ďáblem, a on toho ďábla vyžene? Já bych se tam válel smíchy! BigBoss je satanistou odmalička. Základní větou satanismu je: dělej si, co chceš a dovětek k tomu, ovšem za všechno musíš nést svou odpovědnost. Takhle mě vychovali rodiče, nikdy mi nic nezakazovali. Říkali, dělej, co chceš, ale když to poděláš, tak si to taky musíš vyžrat. ▌Řídí

se heslem: Neklaň se cizím bohům, buď sám sobě bohem. Jak bych se mohl klanět někomu, koho jsem v životě neviděl a vůbec ho neznám? - burácí. Nechápu, jak může půl planety slavit narozeniny nějakého Ježíše Krista, když ho v životě neviděli a nevědí, co je zač, jestli je hodnej chlap, pokřivenec, komediant nebo jejich táta… ▌Exorcisté patří podle BigBosse do blázince, a pokračuje: Kdyby to mysleli vážně, tak

by museli vymítit celou planetu - každý máme svoje démony včetně papeže, který byl od roku 1941 členem Hitlerjugend. Z něj by museli vymítat ďábla od rána do večera! A přesto - nemůže vymítač nešťastníkovi psychicky pomoct? - ptám se. Prý nemůže. Ať se takoví nešťastníci vypořádají sami se sebou a neobracejí se na různé šarlatány, na věštce, na kartáře… A už vůbec ne na pánbíčkáře, protože ti jejich stav ještě zhorší! Jenom je utvrdí v tom, že jsou posedlí - přitom posedlost jako taková neexistuje, jsou to všechno jenom psychiatrické problémy. Při posledních větách rozhovoru už se BigBoss obléká s tím, že prý okamžitě vyrazí vymítat toho nebohého vymítače z Vranova: To on potřebuje vymítat! Je posedlý tím, že věří v ďábla, kterého musí vymítat. Tady je potřeba vymítání vymítáním, loučí se BigBoss. ▌Bůh

tedy žehnej otci Pavlovi… Šťastný život otce Pavla: Pocházím z klasické věřící rodiny z nedalekých Soběšic, takže kostel nebo blízkost kněze, to pro mne bylo normální. Po základní škole jsem šel do Brna na učení a vystudoval číšníka s maturitou. Hospoda mně nepřitahovala, nechtěl jsem se ani tahat někde s holkama, jenom mě bavilo sloužit lidem. Nicméně během těch čtyř let učení jsem prožil oživení ve víře, Bůh si mě přitáhl pevněji a já pro něj zatoužil žít líp. Dát mu celý svůj život - žít jako řeholník. Dostal jsem se na seminář v Litoměřicích, studoval tam na kněze a poznával paulány, řád Nejmenších bratří sv. Františka z Pauly. O nich většinou nikdo nevěděl, že existují, je jich málo, na světě necelých dvě stě, ale já o nich už povědomí měl, protože právě ve Vranově od poloviny 17. století žili a zdejší farář o nich občas mluvil. A tak mi vstoupili do srdce. Pauláni se roku 1992 do Vranova vrátili, obnovili tu klášter, já v té chvíli ukončil studia a mohl k nim vstoupit. Jsme mniši přísné observance, náš řád je trochu přísnější - máme třeba trvale postní způsob života, nejíme maso. Ale je to krásný život, který chci žít dobrovolně. Je to projev víry, ve kterém jsem se našel. Jsem tu šťastný. O autorovi Tomáš Poláček, [email protected]

┃ Dopis sestry Pavly .

Dopis nemocným – červen 2014 Převzato z Proglasu, vložila Magda H.

Drazí nemocní! Žijeme v 21. století, jsme pány světa a přece - bez Boha a jeho přikázání lásky je člověk stále jen otrokem sama sebe. Nedávno jsme slavili svátek sv. Jana Nepomuckého. Jeden ze spisů pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna jakoby pocházel z naší doby. Zde je výňatek: Hle, společnost hříšníků, kteří číhají na cestě spravedlivých. Hříšník hříšníkem nepohrdne, právě naopak, zloděj se rád spolčuje s lupičem a zrádce se zrádcem. I zlí lidé mají své oblíbence, takže se vzájemně milují, ale nepřátelsky napadají ty, kteří nechtějí výt s vlky, ale chtějí bečet s ovcemi. Dobrým ovcím divocí vlci nepřejí a staví proti nim svůj opačný způsob života. I lidé bývají vlky, krutostí je dokonce předčí a lstí strojí úklady duši i tělu. Jako nezůstane beránek mezi vlky nedotčený, ani spravedlivý není jistý mezi hříšníky. Nic nového pod sluncem, že? Když v postní době P. Raniero Cantalamessa mluvil o zradě Jidášově, řekl, že nejspíš byl lačný peněz. Šlo tu o boj s ďáblem. A čím nejjistěji získá ďábel člověka? Jedině penězi! Lidé jsou chtiví peněz. Pro ně nejčastěji zradí. Ale nejde tu jen o podvody, korupce, mafii, tunelování; sem patří i obrovské platy, velké odměny a důchody na jedné straně, a ubohé mzdy, vykořisťování, lichva, prostituce na straně druhé. Ale jsou i jiné zrady. Lidé chtěli být nezávislí na Bohu a stali se vězni nenávisti a smrti. Tak se ocitli

v situaci, kdy v nich nemůže přebývat Boží láska a jeho pokoj! Aby se k nim dostala, stává se Boží Syn člověkem. Právě o tomto Božím pokoji se zmiňuje i prof. Weis, když v Katolickém týdeníku píše o Janu XXIII., jako o tvůrci pokoje. Podle sv. Řehoře z Nyssy je duch pokoje vzácným ovocem křesťanského náboženství. Sv. Pavel říká, že Bůh má v pokoji takové zalíbení, že sám sebe nazývá Bohem pokoje. Tedy tam, kde je duch pokoje doma, je doma i Bůh se svými milostmi a požehnáním. Benedikt XVI. jednou řekl, že: Láska - caritas - je mimořádná síla, která lidi podněcuje, aby se odvážně a velkodušně zasazovali o spravedlnost a pokoj. Je to síla, která má svůj původ v Bohu, věčné Lásce a v absolutní Pravdě. A papež František někde varoval před zesvětštěním. Zesvětštění to je pýcha, peníze a moc! Modla dnešní doby! Evangelium je však poselství Boží spásy pro lidstvo a spásu potřebuje každý z nás. Sami se ze zla nedostaneme. Držme se proto pevně evangelia! Moc Vás zdravím! Sestra Pavla

◩ Být jako tužka… Bylo jednou jedno dítě, které si malovalo v pokojíčku pastelkami, vedle něj se posadil dědeček a začal psát dopis. V jednom okamžiku se ho dítě zeptalo: Dědo, co to děláš? Píšeš zase vyprávění o mně? Dědeček přestal psát, usmál se a vnoučkovi řekl: Píšu o tobě. Víš, ale důležitější než slova je tužka, kterou používám. Líbilo by se mi, kdyby ses jí podobal, až vyrosteš. Vnuk se na tužku zvědavě podíval, ale nic zvláštního na ní neviděl. Zeptal se: Co je na ní tak výjimečného? Dědeček odpověděl: Záleží na způsobu, jak se na věci díváš. Tužka má pět vlastností, které, pokud si je dokážeš v životě udržet, z tebe udělají člověka žijícího v pokoji se všemi. První vlastnost: Můžeš dělat velké věci, ale nikdy nezapomeň, že existuje ruka, která tvoje kroky řídí. Tu ruku nazýváme Bohem a On tě vždycky povede podle své vůle. Nech se jím vést… Druhá vlastnost: Občas musíš přestat psát a použít ořezávátko. Způsobí sice tužce trochu utrpení, ale nakonec bude ostřejší. Musíš být tudíž schopný vydržet bolest, protože z tebe udělá lepšího člověka. Třetí vlastnost: S tužkou máme vždycky možnost použít gumu a vymazat, co jsme napsali špatně. Čtvrtá vlastnost: Na tužce není nejvýznamnější dřevo ani tvar, ale náplň uvnitř. Pečuj neustále o to, co se děje ve tvém nitru. Pátá vlastnost: Vždycky po ní zůstane čára. Stejně i ty bys měl vědět, že všechno, co v životě uděláš, zanechá stopu. Snaž se tedy být si vědom všeho, co děláš. José Carlos Bermejo

◩ Soustřeď svou mysl. Za jasného slunečného dne si vezmi lupu a noviny, se kterými uděláš malý pokus. Podrž zvětšovací sklo nad zmuchlaným papírem a všimni si, že i kdyby ses jakkoliv usilovně snažil zachytit sklem sluneční paprsky, oheň nezažehneš, pokud budeš lupou pohybovat. Když však zvětšovací sklo podržíš v klidu, a žár slunce soustředíš do jediného bodu, zkrotíš sluneční energii a papír zažehneš. Takové soustředění funguje i ve tvém duchu. Zkus do jednoho bodu soustředit roztoulané myšlenky, a zažehneš plamen. Brian Cavanaugh z Proglasu

1.6.- sv. Justina, mučedníka * 3.6.- památka sv. Karla Lwangy a druhů, mučedníků * 4.6.- Slavnost Těla a Krve Páně, doporučený svátek * 5.6.- památka sv. Bonifáce, biskupa a mučedníka, první pátek v měsíci * 11.6.- památka sv. Barnabáše, apoštola * 12.6.- Slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova * 13.6.- památka sv. Antonína z Padovy, kněze a učitele církve * 20.6.- pouť děkanátů Vizovice a Zlín za obnovu rodin a nová kněžská povolání ve Štípě * 24.6.slavnost Narození sv. Jana Křtitele * 29.6.- slavnost sv. Petra a Pavla, apoštolů, doporučený svátek * 30.6.- svátek Výročí posvěcení katedrály. ▍z Liturgického kalendáře ▍

**

**

**


Svatý stolec potvrdil apoštolskou cestu do Jižní Ameriky. Tiskové středisko Svatého stolce oznámilo, že Svatý otec přijal pozvání státních představitelů a biskupských konferencí tří jihoamerických zemí a ve dnech 6. až 12. července vykoná apoštolskou cestu do Ekvádoru, Bolívie a Paraguaye. radiovaticana.cz **


Papež

**

**

Mše svaté St/3.6.- za† Jaroslava Janála, za† rodinu Zichovu a živou rodinu Pá/5.6.- na poděkování P. Bohu za dožité roky tří osob, ochranu a Boží požehnání do dalších let Ne/7.6.- za rodiče Sochorovy, dceru Anežku, zetě Otu, živou rodinu a duše v očistci St/10.6.- za† Antonína Janíka a živou a† rodinu Ne/14.6.- za živé a† farníky St/17.6.- na poděkování za dožité roky Ne/21.6.- za rodiče Kubáníkovy, dceru Zdeňku, syny Rostislava a Josefa, živ. rod. a duše v očistci St/24.6.- za† Josefa Tkadlece a živou rodinu Ne/28.6.- za †Augustina Tkadlece, manželku a syna

František uvažuje o návštěvě Kuby. Svatý otec vzal v úvahu, že by u příležitosti zářijové


cesty do Spojených států ✙ Pořad bohoslužeb: Neděle: 10:30 hStředa: 17 h. amerických, mohl učinit zastávku na  První pátek v měsíci: 18:00 hod.
1/2 hod. přede tomto ostrově, připustil otec mší sv. je příležitost ke svátosti smíření (zpověď). Lombardi. Tiskový mluvčí Svatého stolce, o. Federico Lombardi, potvrdil zářijovou návštěvu papeže Františka na Kubě. Svatý otec přijal pozvání kubánských státních představitelů a místních biskupů a rozhodl se k zastávce na karibském ostrově cestou do USA. Návštěva na Kubě tak rozšíří dosud plánovaný program apoštolské cesty po Spojených státech amerických, během které papež ve dnech 23.- 27. září zavítá do Washingtonu, New Yorku a Filadelfie. jag, radiovaticana.cz


Kubánská biskupská konference zveřejnila termín papežovy návštěvy. Havana. Petrův nástupce navštíví Kubu ve dnech 19. až 22. září, sdělila v pondělí večer tamní biskupská konference. Program zhruba šedesátihodinové pastorační návštěvy na karibském ostrově zahrnuje tři zastávky: hlavní město Havanu, město Holguín, kde žije asi půl milionu obyvatel a které dosud žádný papež nenavštívil, a konečně Santiago de Cuba společně s nedalekým mariánským poutím místem Cobre… jag, radiovaticana.cz **

**

**

 Prezident Castro řekl: Byl jsem udiven papežovou moudrostí a mírností. Čtu všechny jeho promluvy. Pokud bude papež nadále mluvit tak jako dosud, pak se i já vrátím do katolické církve. V každém případě však budu přítomen na všech bohoslužbách, které bude papež sloužit během chystané zářijové návštěvy na Kubě. Prezident Castro také zmínil, že on i jeho bratr Fidel studovali na škole vedené jezuity. jag, radiovaticana.cz **

**

**

Jak jsou milé tvé příbytky, Hospodine zástupů! Má duše zmírá steskem po Hospodinových nádvořích, mé srdce i mé tělo plesají vstříc živému Bohu! Vždyť i vrabec přístřeší si najde, vlaštovka si staví hnízdo u tvých oltářů, aby svá mláďata zde uložila, Hospodine zástupů, můj Králi a můj Bože. Ž 84,2-4 ✙ Novokněz Karel D. Skočovský - 10.5.2015

..

Právě přečtený žalm je na jednom z mnoha obrázků novokněze Karla, které měl pro nás připravené po skončení mše svaté, kdy uděloval své novokněžské požehnání. Na mši svatou ho pozval P. Jindřich Peřina. V pořadí to byl už šestnáctý novokněz, který navštívil náš kostel za působnosti otce Jindřicha. Otec Karel se narodil roku 1980 v Prostějově. V letech 2010-2013 studoval teologii na Papežské Lateránské univerzitě v Římě. Kněžské svěcení přijal v roce 2014. Nyní působí jako kaplan v kostele Panny Marie v Kroměříži. Mši svatou s ním koncelebroval P. Arnošt Červinka.  Po skončení mše svaté přivítala novokněze varhanice Marie. Další gratulaci přijal od Zdeňky K. otec Arnošt Červinka k 76. narozeninám, které oslavil 24. května. Dlužno připomenout i P. ThDr. Stanislava Glücka, který se dožil stejného věku 21. května. Zdraví, radost a Boží požehnání ať je provází na jejich cestách.

❁ Děkujeme rodině Jiřího Tomšů za oběd pro novokněze a jeho odvoz do Kroměříže. ✙

✙

✙

✙ Chladná studna – 17.5.2015

U Chladné studny se letos sešlo na 200 lidí. Mši svatou celebroval P. Karel Janíček, farář z Valašských Klobouk, který pronesl i homilii. Koncelebroval P. Jindřichem Peřina. Jako vždy po mši svaté nechyběl čaj a káva.

❁ Děkujeme M. Taláčkové a rod. Smetánkové za taxislužbu.

✙ Svatý rok bude zahájen 8. prosince 2015 na slavnost Neposkvrněného Početí Panny Marie

Tato liturgická slavnost ukazuje způsob, jakým Bůh jedná již od počátku našich dějin. Po hříchu Adama a Evy Bůh nechtěl ponechat lidstvo samotné a napospas zlu. Proto zamýšlel a chtěl Marii svatou a neposkvrněnou v lásce srov. Ef 1,4, aby se stala Matkou Vykupitele člověka. Na tíži hříchu odpovídá Bůh plností odpuštění. Milosrdenství bude vždycky větší než každý hřích, a nikdo nemůže klást omezení Boží lásce, která odpouští. Na slavnost Neposkvrněného Početí budu mít to potěšení otevřít Svatou bránu. V tomto případě půjde o bránu Milosrdenství, kde bude moci každý, kdo vstoupí, zakusit lásku Boha, který potěšuje, odpouští a dodává naději.  Následující, třetí adventní neděli, bude otevřena Svatá brána v římské katedrále, v bazilice sv. Jana na Lateránu. A potom Svatá brána v ostatních papežských bazilikách. Stanovuji, aby tuto neděli v každé místní církvi, v katedrále, která je mateřským chrámem pro všechny věřící, anebo v konkatedrále: Má-li biskup dva sídelní kostely, označuje se druhý jako konkatedrála - či v jiném kostele zvláštního významu byla otevřena tato brána Milosrdenství pro celý Svatý rok. Podle rozhodnutí ordináře ji bude možno otevřít také v jiných svatyních, které jsou metou mnoha poutníků, kteří jsou na těchto posvátných místech často v srdci pohnuti milostí a nacházejí cestu obrácení. Každá místní církev proto bude přímo zapojena do Svatého roku jakožto mimořádného momentu milosti a duchovní obnovy. Jubileum proto bude slaveno v Římě stejně jako v místních církvích jako viditelné znamení společenství celé církve. Česká sekce RV ✙

✙

✙

1. Ježíš Kristus je tváří Otcova milosrdenství. Tajemství křesťanské víry je patrně shrnuto v tomto slovu. Milosrdenství ožilo, stalo se viditelným a dosáhlo svého Bula vyhlašující vrcholu v Ježíši Nazaretském. Nekonečně milosrdný Ef Mimořádný Svatý rok 2,4 Otec poté, co zjevil Mojžíšovi svoje jméno Boha Milosrdenství - 25 bodů milosrdného a milostivého, shovívavého, velmi laskavého a věrného Ex 34,6, dával nadále poznávat svoji božskou přirozenost různými způsoby a v mnoha dějinných momentech. V plnosti času Gal 4,4, když bylo podle Jeho plánu spásy všechno připraveno, poslal svého Syna narozeného z Panny Marie, aby nám zjevil svoji lásku definitivně. Kdo vidí Jeho, ten vidí Otce. Ježíš Nazaretský svým slovem, svými gesty a celou svojí osobou zjevuje Boží milosrdenství. Misericordiae Vultus

2. Potřebujeme neustále rozjímat o milosrdenství. Je zdrojem radosti, vyrovnanosti a pokoje. Je podmínkou naší spásy. Milosrdenství je slovem, které zjevuje tajemství Nejsvětější Trojice. Milosrdenství je poslední a svrchovaný čin, kterým nám Bůh vychází vstříc. Milosrdenství je základním zákonem, který přebývá v srdci každého člověka hledícího upřímným zrakem na bratra, kterého v životě potká. Milosrdenství je cesta, která sjednocuje Boha a člověka, protože otevírá srdce naději, že jsme milováni navždy i přes omezení svého hříchu. 3. Jsou chvíle, kdy jsme ještě silněji voláni upřít svůj zrak k milosrdenství, abychom se

stali účinným znamením Otcova jednání. Proto jsem vyhlásil Mimořádné jubileum Milosrdenství jako dobu příhodnou pro církev, aby umožnila věřícím vydávat silnější a účinnější svědectví. Pokračován příště

❁ Svatý Alois z Gonzagy

- světec z 16. stol., patron studující mládeže. Dožil se 23 let.

Dopis sv. Aloise své matce: Navěky chci zpívat o Hospodinových milostech. Vyprošuji Vám v modlitbách, jasná paní, milost a stálou útěchu Ducha Svatého. Váš dopis mne zastihl ještě naživu, v této krajině mrtvých. Ale teď už je třeba směřovat k nebi, abychom chválili věčného Boha v zemi živých. Doufal jsem, že v tuto chvíli už budu mít onu cestu za sebou. Jestliže podle slov sv. Pavla: láska pláče s plačícími, raduje se s radujícími, pak se musíte, drahá máti, velice radovat, neboť Bůh mně z dobroty a milosti vůči Vám volá do pravé radosti, a ubezpečuje mně, že ji nikdy neztratím. Ovšem, přiznávám se Vám, jasná paní, že když se v rozjímání pohroužím do Boží dobroty, má mysl, uchvácena tou velikostí, se přímo ztrácí v tomto moři bez břehů a beze dna. Nedovedu pochopit, že mne Bůh zve za tak krátkou a nepatrnou námahu k věčnému odpočinutí, že mne volá z nebe k nejvyššímu štěstí, jež jsem hledal tak liknavě, a slibuje mi odměnu za slzy, které jsem proléval tak skoupě. Mějte to stále na mysli, jasná paní, a dejte pozor, abyste nezranila tuto Boží dobrotu, To by se jistě stalo, kdybyste oplakávala jako mrtvého toho, který žije před Boží tváří a může Vám pomáhat ve vašich záležitostech svou modlitbou mnohem víc než v tomto životě. Naše odloučení nebude trvat dlouho. Opět se shledáme v nebi, budeme spojeni s naším Spasitelem, budeme ho chválit ze všech sil, navěky zpívat o jeho milostech, a budeme požívat radosti, které nepominou. Když nám odnímá, co nám půjčil, dělá to jen proto, aby nás přeložil na jistější a bezpečnější místo, a zahrnul nás dobry, po nichž toužíme. Toto všechno jsem řekl jen proto, že jsem chtěl dát najevo své přání, abyste, jasná paní, a celá ostatní rodina, pokládali můj odchod za dobrodiní, které Vás může potěšit, a abyste mne provázela svým mateřským požehnáním, když se plavím ke břehu, k němuž se upínají všechny mé naděje. Učinil jsem to s radostí, zvláště proto, že mi už nijak nelze lépe projevit lásku a úctu, kterou jsem vám povinen jako syn matce. Záznam z radia Proglas

◩ Kolik je v Římě oken? - Jak vysvětlit nevěřícímu tajemství Eucharistie?

Starý Antonio vychází jednoho dne z kostela. Tu vidí, jak nějaký slušný pán pochybovačně kroutí hlavou. Nějaký turista, uvažuje Antonio - asi pohan. A tak zdraví zvlášť přátelsky: Pozdrav Pán Bůh! Vtom přijde pán k němu a uchopí ho za límec: Jak jen můžete věřit, že ten váš Kristus se o vás o všechny stará? - Dobrého Antonia svrběla ruka, ale ovládl se: Ježíš má rád každého jako svého bratra. Každého, kdo přijímá jeho svaté Tělo - Vidíš, teď tě mám! Jak může ten váš Kristus přijít ke všem současně? Musíš jen trochu přemýšlet a uvidíš, že to nejde! Antonio ve svém dlouhém životě nepřečetl ani jednu knížku a tolik kázání prospal. A také neměl nějak zvlášť velké osvícení. Ale tohle nemohl prominout. Chvíli přemýšlí, dívá se na slunce a náhle má odpověď: Kolik je v Římě oken? - To je hloupá otázka! Myslíš, že jsem je počítal? Stařec povídá: Nu, a kolik je v Římě sluncí? - Co je to zase za divnou

otázku? Přirozeně, že jedno - Dobrá, usměje se Antonio, jestliže jedno jediné slunce může současně svítit do tolika místností, pak může právě tak dobře přijít můj Spasitel do tolika křesťanských srdcí. Společenství čistých srdcí

┃ U hrobu Mons. Jana Kutáče

Krátce si připomeňme Mons. Jana Kutáče, jehož hrob v Lubině jsme navštívili 19. května 2015. 

P. Jan Kutáč se narodil v Lubině 28. ledna 1942.



Kněžské svěcení přijal v Brně 5. července 1971.



Blíží se den výročí jeho úmrtí. Letos 14. července tomu budou již tři roky, kdy jej Pán povolal k sobě.

Jeho sestra Anna nás po příjezdu k ní, srdečně přivítala a občerstvila. ◩ Vyznání hříchů. Každý člověk, přijde-li řeč na jeho nepravosti, se schovává pod zá-

stěrkou slov, jako první lidé pod listím. Jako do skrýše prchá se svou nepravostí před tváří Stvořitele, když nechce, aby bylo znát, čeho se dopustil. V takovém schovávání však nechce ukrýt sebe před Pánem, nýbrž Pána před sebou. Jeho cílem není to, aby nebyl viděn. On sám nechce vidět toho, který vidí vše. Vezměme si za příklad Lazara, který byl pohřben a zavalen velkým kamenem. Pán mu neříká: Vrať se do života, nýbrž vyjdi ven! V tomto vzkříšení, které se událo na jeho těle, je nám dáno znamení, jak budeme vzkříšeni ve svém srdci. Člověk je mrtev ve svém hříchu a zavalen kamenem špatných sklonů, a jemu je řečeno: vyjdi ven! Jeho nepravosti leží v úkrytu před jeho svědomím, a on sám s nimi ale vychází sám ze sebe prostřednictvím vyznání svých vin. Mrtvému je řečeno: Vyjdi ven!, aby od obviňování a skrývání hříchu, dospěl k tomu, že sám sebe obviní svými vlastními ústy. Tak učinil také David, prorok a král, když jej Nátan usvědčil ze smrtelného hříchu. Svým způsobem vyšel sám ze sebe ven a vyznal se ze svého hříchu, a tak se vrátil zpět do života. sv. Řehoř Veliký .Svatý otec Benedikt XVI... – vysvětlení ze str. 9., druhý řádek shora Po čtrnáctých narozeninách v roce 1941 byl Ratzinger zařazen do Hitlerjugend. Od prosince 1939 bylo toto členství povinné pro každého německého chlapce, který dosáhl 14 let. Ratzinger byl však neaktivním členem a odmítal se účastnit jejich setkání. Ratzingerův otec byl podle životopisce Johna L. Allena ostrým odpůrcem nacismu, který považoval za neslučitelný s katolickou vírou. Wikipedie

Dobré rady na každý den

 Kuchyň bez výparů. Snadno a rychle se nepříjemných výparů a pachů zbavíte, když na plotně ponecháte chvíli povařit vodu s octem, do které přidáte lžičku skořice.  Loupání česneku. Abyste si práci při loupání česneku usnadnili, dejte stroužky na chvíli do vařící vody. Potom už půjdou slupky dolů jedním pohybem.  Jak na cibuli. Před krájením cibule si opláchněte a navlhčete prkénko. Tak vám éterické oleje nebudou tolik stoupat do očí. Používejte zásadně ostrý nůž. Jinak na něj budete muset tlačit a tím se opět uvolňují nepříjemné štiplavé složky. Rozpůlená cibule vydrží v lednici pět dní jako čerstvá, pokud místa řezu potřete máslem a zabalíte ji do alobalu. Aby nevyklíčila, dejte do nádoby, kde se skladuje, kousek chleba. Když cibuli smažíte, rychleji zhnědne, jestliže ji předem posypete trochou hladké mouky a navíc bude hezky křupat.  Neviditelná škvíra. Po vytaženém hřebíku zůstane ve zdi nevzhledná škvíra. Když nemáte čas na rozdělávání sádry, zkuste zeď opravit za pomoci papírového kapesníku. Utrhněte malý kousek, zmačkejte přibližně do velikosti škvíry a strčte dovnitř. Přečnívající části odtrhněte. Pak papír navlhčete vodou a opatrně zatlučte kladívkem. Při běžném pohledu si porušené zdi nikdo nevšimne.  Fénem proti prachu. Starší radiátory se mezi jednotlivými žebry pravidelně zanášejí prachem, který se špatně utírá. Zkuste to pomocí fénu: nejprve položte pod radiátor noviny a fén zapněte na nejvyšší výkon i teplotu. Prach snadno odfouknete, zůstane na novinách, které vyhodíte. Mastné nečistoty se zahřejí a potom už je lehce odstraníte hadrem navlhčeným ve vodě s pracím práškem.  Tkaničky se třepí. Pokud máte tento problém, smotejte konce tkaniček k sobě a potřete je lakem na nehty. Budou se pak navlékat jako nové.

Pane doktor, po těch vašich pilulkách se mi přitížilo – A kdy to bylo? – Hned jak jsem je musel zaplatit  V novinách čtu, že egyptské pyramidy jsou staré čtyři a půl tisíce let! – Potom věř novinám. Vždyť máme teprve rok dva tisíce patnáct  Je váš muž doma? – Není, má důležitou práci. Mám ho vzbudit jen v nutných případech  Rozčiluje se obézní dáma: Napíšou si na tabuli: vstup volný a přitom se tu nedá projít dveřmi  Mami! – Co je? – Rád bych se stal kominíkem, abych se nemusel stále jen umývat  Cestující: Pane přednosto, jaká jste udělali opatření pro pasažéry kvůli meškání vlaků? – Do čekárny jsme přidali 3 nové lavice  Co říkali vaši na tvoje vysvědčení, Fanouši? – Taťka byl dost naštvaný. Být vámi, paní učitelko, raději bych se mu vyhnul!  Pane Pokorný, měl byste teď v zimě jíst více ovoce – Hned zítra pošlu ženu do hor na jahody  Náš syn bude zřejmě talentovaný. Má teprve dva roky, ale čte se po něm stejně špatně jako po našem doktorovi  Mami, teď mám těžkou práci – A co vlastně děláš? – Hledám nějakou lehkou práci.