„Protože jsem poznal trýzeň žízně, chtěl bych vykopat studnu, ze které by mohli pít i jiní“ - E.T. Seton
STUDÁNKA Každý, kdo pije tuto vodu, bude opět žíznit. Kdo se však napije vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky, a stane se v něm pramenem vody tryskající do věčného života - Jan 4,13-15
▌prosinec- 2015 č. 154 ▌ Vychází od března 2003
✙ Živý betlém
Příběh českého misionáře v Africe, P. Zdeňka Čížkovského z knihy: V Africe mi říkali Sípho.
Jednou o Vánocích, nedlouho před půlnoční, najednou přiběhl zpocený a udýchaný mladý muž, padl přede mnou na kolena, což není zrovna jejich zvykem, a prosil mne o pomoc: Otče, moje žena má rodit, ale nějak to nejde, musí do nemocnice, prosím odvezte ji tam. Bude to naše první dítě.
Nebylo by to sice poprvé, co bych někoho vezl do nemocnice, vzdálené asi půldruhé hodiny jízdy od fary, ale za necelou půl hodinu měla začít slavná půlnoční mše svatá. Nastala chvilka horečného uvažování. Na pláni za kostelem je asi tak dva tisíce lidí, čekajících na obřad, vrátit se mohu nejdříve za tři, čtyři hodiny, a když už to nebude půlnoční, počkají na mne? Promluvil jsem s mými poradci, staršími jednotlivých rodů a vysvětlil jim naléhavou situaci. Jednohlasně řekli: Ano, otče, jeďte, někdo by mohl zemřít, a to se nesmí stát. Podíval jsem se po zástupech lidí, všichni už věděli, co se děje a upírali na mne své oči. Cítil jsem, že si opravdu přejí, abych jel a zachránil ohrožené životy. Bylo hrobové ticho a do tohoto ticha jsem jen řekl: Jedu zachránit životy, a Ježíšek se narodí. Tak, jak jsem byl, jsem sedl do džípu v doprovodu mladého muže a sjeli jsme dolů z kopce, kde už na nás čekala rodička, celá zkroucená bolestí, s mladou dívenkou, která ji doprovázela. Jeli jsme nejdříve velmi pomalu, protože cesta byla samý hrbol a výmol, no nic příjemného pro takové cestující. Auto místy až nesnesitelně kodrcalo a hrkalo, ale díky tomu se stalo něco, co bych ani v nejmenším nepředpokládal. Asi po půl hodině jízdy se najednou ozvalo bušení na okénko, křik a dívenka vzadu gestikulovala. Manžel ženy, která měla rodit, seděl vedle mne. Položil ruku na volant a řekl, že zjistí, co se vlastně děje.
Zastavil jsem a zbledl v tom okamžiku zároveň, protože zezadu se ozval pláč a křik novorozeněte. Neměl jsem s porody žádné zkušenosti, myslím, že ani manžel mladé maminky, či dívenka z jejího doprovodu. Mohlo se ještě leccos stát. Ale nestalo, dopadlo to s Boží pomocí dobře, a když jsme se vydali nazpátek, domorodé osazenstvo už jen samou radostí pískalo, výskalo, jeden překřikoval druhého. Její manžel mne poprosil, abych je zavezl domů, že mi dají kozu. To je na africké poměry velký dar. Vystoupil jsem z auta a řekl jim: Já jsem pomohl vám, vy teď pomůžete mně. Hleděli na mne s otevřenými ústy, bez představy, co asi tak můžu chtít. Ale nasedli znovu do džípu a společně jsme vyjeli na kopec mezi jásající a čekající davy lidí. Maminku s jejím novorozenětem jsem odvedl k dřevěné chýšce, posadil na slámu a jejího manžela k ní instaloval jako Josefa. Začala dítě kojit a v tom okamžiku jsem si myslel, že zahřmělo, protože stovky a stovky lidí zajásaly a začaly zpívat: Narodil se Kristus Pán, veselme se… Ke skutečným jesličkám jsem si oblékl roucho a začal mši svatou jednu hodinu po půlnoci. Děti a dospělí chodili před tuto rodinu a dávali jí jablíčka, banány, bonbóny. Bylo to dojemné, krásné. Jak se vydařily tyhle Vánoce, na to do smrti nezapomenu.
Beze mne nic není pevné
Autor: P. Gaston Courtois 1897–1970, záznam z Proglasu Interpret: Mgr. Kateřina Brichcínová, Th.D.
Chci pro tebe být bytostí, bez které nic nemůže být pevné, hluboké a trvalé. Jsem nejvyšší bytost a současně božský přítel, který má zájem o tebe - v podivuhodné syntéze onoho plánu lásky, který má Otec se světem. Po celý den tě očekávám, v několika minutách ti můžu dát nekonečně více než bys mohl nashromáždit jen lidským úsilím. Kolikrát mně necháváš čekat. Dobře vím, že je těžké náhle přerušit důležité zaměstnání, vysoké tempo, naléhavou práci. Je těžké vymanit se z přeplněného denního programu, přetnout řetěz schůzek a věnovat chvilku výlučně mně. Ale je to cena za svobodu tvé duše, a také za svobodu mého působení v tobě. Čas je hodnota zcela relativní, jinými slovy: těch několik minut, které mi obětuješ, a častokrát je to obtížné, to uznávám, ti získá hodiny. Volit mezi dvěma možnostmi znamená bezesporu něco obětovat. Ale zde se oběť vyplácí. Těch několik okamžiků, které mi nezištně věnuješ, ti pomůže upevnit a obohatit tvůj vnitřní život v době vnější činnosti. Učiním tě vnímavým ke znamením, která ti dávám po celý den. Naučí tě rozluštit má poselství, která ti různými způsoby stále více a více posílám do cesty. Především tě naučí, v menších či větších dávkách, a podle tvých schopností do sebe vstřebat něco z lásky mého srdce pro všechny ty, které ti svěřuji. Když s nimi mluvíš, jsou to mé myšlenky, které jim nevědomky překládáš do lidských slov. Chápeš nyní, proč mně neunavuje stále tě očekávat? Proto mé očekávání nezklamej.
Davidova velkodušnost vůči Saulovi
1 Sam 26, 2-25
Saul hned sestoupil do pouště Zífu se třemi tisíci muži vybranými z Izraele, aby v poušti Zífu hledal Davida. Saul se utábořil na pahorku Chakíle, který je při cestě naproti poušti
Ješimónu. David, který se usadil v poušti, viděl, že Saul přitáhl do pouště za ním. David totiž vyslal zvědy a zjistil, že Saul opravdu přitáhl. Tajně tedy vstal a přišel na místo, kde byl Saul. Prohlédl si místo, na kterém ležel Saul a Abner, syn Nerův, velitel jeho vojska. Když viděl Saula, jak spí ve stanu, a ostatní lidi kolem něho, řekl David Heťanu Achimelechovi a Abišajovi, synu Sarvile, bratru Joabovu: Kdo sestoupí se mnou k Saulovi do ležení? Abišaj řekl: Já s tebou sestoupím. Když tedy David a Abišaj přišli k mužstvu v noci, hle, Saul ležel a spal v ohradě vozů, s kopím zabodnutým do země u své hlavy, Abner pak a lid spali kolem něho. Abišaj řekl Davidovi: Bůh dnes vydal tvého nepřítele do tvé ruky. Nuže, dovol, abych ho přibodl jeho kopím k zemi jedním bodnutím, druhého nebude zapotřebí! David však odpověděl Abišajovi: Nezabíjej ho! Kdo vztáhne beztrestně ruku na Hospodinova pomazaného? A dále pravil David: Jako že živ je Pán! Jistě ho Pán zasáhne, buď že přijde jeho čas a zemře, nebo vytáhne do boje a zahyne. Chraň Bůh, abych vztáhl ruku na pomazaného Páně! Ale vezmi nyní kopí, které má u hlavy, a džbán vody, který měl Saul u hlavy, a odejděme! David vzal kopí a džbán vody od Saulovy hlavy a odešli. Nikdo je neviděl ani nezpozoroval a nikdo se neprobudil. Všichni spali, neboť padl na ně tvrdý spánek od Hospodina. David prošel na protější stranu, zastavil se na vrcholu hory a zdaleka volal: Zde je kopí, králi! Ať sem přijde jeden ze služebníků a vezme je. Abner odpověděl: Kdo jsi ty, který křičíš a znepokojuješ krále? David řekl Abnerovi: Ty jsi přece muž, a kdo se ti vyrovná v Izraeli? Proč jsi tedy nehlídal krále, svého pána? Neboť vešel kdosi z lidu, aby zabil krále, tvého pána. To, co jsi udělal, není dobré. Jako že živ je Pán, jste synové smrti, protože jste nehlídali svého pána, pomazaného Páně! Podívej se, zde je Saulovo kopí a džbán vody, který měl u hlavy. Saul poznal Davidův hlas a řekl: Není to tvůj hlas, můj synu Davide? David řekl: Je to můj hlas, můj pane a králi! A dodal: Proč můj pán pronásleduje svého služebníka? Nebo co jsem udělal a jaká nepravost lpí na mé ruce? Proto nyní slyš, prosím, můj pane a králi, slova svého služebníka: Jestliže tě proti mně popudil Bůh, ať pocítí vůni oběti! Jestliže tě poštvali proti mně lidé, ať jsou prokleti před Boží tváří, protože mě dnes vyhnali, že nemohu bydlet v Pánově dědictví a řekli: Odejdi a služ cizím bohům! Proto ať není prolita má krev na zemi před Pánem, neboť izraelský král vyšel, aby ukládal o život jedné blechy, jako se honí koroptev na horách. Saul pak řekl: Zhřešil jsem! Vrať se, můj synu Davide! Už proto ti neudělám nic zlého, že sis dnes vážil mého života. Zřejmě jsem jednal pošetile a velmi jsem se provinil. David odpověděl: Zde je královo kopí! Ať přijde někdo z králových služebníků a vezme si je! Vždyť Pán každému odplácí podle jeho spravedlnosti a věrnosti. Pán totiž vydal dnes tebe do mé ruky, ale já jsem nechtěl svou ruku vztáhnout na pomazaného Páně. Hleď, jak jsem si dnes velice vážil tvého života, kéž je tak můj život cenný v Božích očích a kéž mě vysvobodí z každé tísně. Saul pak řekl Davidovi: Buď požehnán, můj synu Davide! Co budeš konat, úspěšně dokončíš. - David pak odešel svou cestou a Saul se vrátil domů. ** ** **
Milovat Ježíše nejde bez víry, milovat své bližní, nelze bez Ježíše Modlitba má být první dobrý skutek každého dne I když nám Bůh neodpovídá, neznamená to, že mlčí. Možná chce, abychom tolik nemluvili Svatý Dominik uměl vážit slov: buď mluvil s Bohem, anebo o Bohu Bůh nás miluje bez podmínek. Jak ho milujeme my? V našem vztahu k Bohu nejde především o to, zda Bůh splní naše prosby, ale o to, zda my, nepřestaneme věřit v život věčný. Sestry Dominikánky
Abychom byli milosrdní vůči druhým, musíme mít odvahu obviňovat sami sebe - řekl papež František. Zdůraznil také, že se musíme naučit nesoudit druhé, jinak se staneme pokrytci. Před tímto rizikem se musí mít na pozoru od papeže dolů všichni. Liturgie těchto dnů nás přivedla k zamyšlení nad křesťanskými způsoby: jemnocitem, dobrotou, mírností; a vybízela k tomu, abychom se navzájem snášeli. V souvislosti s tím mluví Pán Ježíš o odměně a říká: nesuďte a nebudete souzeni. Neodsuzujte a nebudete odsouzeni.
Papež František: umět obvinit sebe
▌Odkud a jak začít? Můžeme si říci, jak je to krásné. A každý z vás může říci: Ale otče, jak se to dělá, odkud s tím začít? Co je prvním krokem? První krok vidíme jak v prvním čtení 1 Tim 1,1-2.12-14, tak v evangeliu Lk 6,39-42. První krok je obviňovat sami sebe. Odvaha obvinit sebe před tím, než obviním druhé. Pavel chválí Pána a děkuje mu, že jej - uznal za věrného a vzal do služby, ačkoli byl dříve rouhač, pronásledovatel a násilník - Dostalo se mu milosrdenství. Svatý Pavel pokračoval papež – nás učí, abychom obviňovali sami sebe. A Pán oním porovnáním třísky v oku bratra a trámu v našem vlastním oku učí totéž. Nejprve je třeba vyjmout trám z vlastního oka, obvinit sebe. Prvním krokem je tedy obvinit sebe a necítit se soudcem vyjímajícím třísku z očí ostatních - zdůraznil papež. ▌Dvojí
tvář. Ježíš používá slovo, kterým označuje ty, kdo mají dvojí tvář, dvojí duši: Pokrytče! Muž a žena, kteří se nenaučí obviňovat sebe, stanou se pokrytci. Všichni? Všichni, počínaje papežem dolů, všichni. Pokud někdo není schopen obviňovat sebe a teprve potom, je-li třeba, říkat druhým, co se jich týká, není křesťanem. Nepodílí se na onom krásném dílu smíření, zjednávání pokoje, na jemnocitu, dobrotě, odpuštění, velkomyslnosti a milosrdenství, které nám přinesl Ježíš Kristus. ▌Prosit
o obrácení. První věcí je tedy prosit Pána o milost obrácení a přijdou-li mi na mysl nedostatky druhých, zastavit se - řekl dále papež. Když se mi chce upozorňovat druhé na jejich nedostatky, pozastavit se a říci si: a co já? Mít odvahu, kterou měl Pavel: Byl jsem rouhač, pronásledovatel a násilník… Kolik věcí bychom mohli říci o sobě? Ušetřeme si komentování druhých a komentujme sami sebe. To je první krok na cestě velkomyslnosti. Kdo totiž dovede vidět jenom třísky v oku druhého, stane se malicherným, bude mít omezenou duši plnou nicotností a klevet. Prosme Pána o milost držet se Ježíšovy rady: být velkorysí v odpouštění, velkorysí v milosrdenství. Ke kanonizaci. Je zapotřebí celý proces, pak zázrak a nakonec prohlášení církve, ale najdeli se člověk, který nikdy, ale nikdy nemluvil o druhém špatně, pak by mohl být kanonizován ihned. mig, radio vaticana
Walter Nigg
Sv. František z Assisi -25
Protože člověk musí žít, František při svém odmítání peněz bratřím přikazoval, aby žebrali. Dnešní člověk vidí v žebrotě něco neuctivého; moderní stát se snaží odstranit žebráka ze světa. Pro Františka bylo žebrání aktem pokory. Později, zejména v současné době stavějí mladí františkáni jako alternativu k žebrání práci. Ale pro Františka nebylo žebrání a práce v protikladu. Jeho bratři si
velmi často vydělávali na živobytí i prací svých rukou, pomáhali rolníkům při žních. Františkánský člověk není zahaleč, ale ani se neostýchá, když nic nemá, prosit o almužnu, aby se cvičil v pokoře a aby dal bližním příležitost osvědčit dobročinnost. ▌Poslušnost.
Je velmi povznášející sledovat život prvních bratří. Nebyla ještě žádná organizace, všechno bylo bezprostřední život. Celano ve svém životopise vypráví, že bratřím nepřišlo na mysl diskutovat o příkazech a přímo se vrhali do jejich provedení. Poslušnost nepociťovali jako něco obtížného, co by se mělo raději nahradit právem na spolurozhodování, nýbrž prožívali ji jako velikou ctnost: O ceně poslušnosti vím, že se člověk nepodrobuje druhému bez užitku. Beze slova poslechnout vyžaduje velké sebepřemáhání.
▌Život
prvních bratří - jak probíhal? O tom se dovídáme ze zpráv mužů, kteří žili s Františkem. Nadpozemskou atmosférou je naplněna chvíle, kdy František a jeho bratři slavili v městě Greccio vánoce, postavili v lese jesle, aby mohli alespoň takto vidět Ježíška a prožívat nový Betlém. Přitom bratři nebyli ve svém jednání odkázáni na vlastní nápady, neboť např., když onou krajinou projížděl císař Oto IV., František bratřím zakázal, aby se dívali na jeho nádheru. Jenom jeden bratr musel jít a císaři důrazně říci, že jeho sláva potrvá jen krátce. Tato předpověď se potom také splnila. Tajemství prvních bratří naznačil sám František: Začněme, milí bratři, sloužit Pánu, neboť dosud jsme neudělali téměř žádný pokrok. Záleží na touze začínat stále znovu a nikdy samolibě neodpočívat na dosaženém stupni. Proto se nad první dobou františkánského hnutí vznáší tak nepopsatelný jas. ▌Počet
bratří neustále rostl, a proto jim František dal pravidla života. Při tom mu nebyla vzorem ani řehole sv. Benedikta, ani řehole sv. Augustina, protože sledovaly jiný cíl. Podle vší pravděpodobnosti se jeho první, ztracená řehole skládala z několika za sebou seřazených vět Písma. Více František nepotřeboval. Časem byla nutná přesnější ustanovení, a proto byla postupně sepsána druhá a třetí řehole. František s nimi měl velké nesnáze. Je to pochopitelné, neboť skutečně křesťanský způsob života se nikdy nedá beze zbytku vyjádřit pravidly. ▌Nebezpečí
bez pravidel. Přesto se žádné společenství nemůže obejít bez pravidel, protože by se snadno dostalo do nebezpečí, že se rozpadne. Už záhy se proti řeholi namítalo, že je pro své bezvýhradné požadavky příliš přísná a že ji všichni bratři nemohou splnit. František však nebyl ochoten měnit Kristova slova a jednou stroze prohlásil: Kdo nechce zachovávat řeholi, ať z řádu odejde. Řeholí byla vlastně jeho osoba; pro všechny bratry mělo být závazné žít podle evangelia. ▌Další
řády. Došlo také k vytvoření druhého řádu, který sdružoval ženské členky - klarisky. Třetí řád byl určen pro lidi, kteří chtějí uskutečňovat ideál františkánské spirituality ve světě. Myšlenka třetího řádu pochází od Františka, který dobře chápal, že všichni lidé nemohou opustit svou domácnost a povolání. Bratry také napomínal, že nemají nikoho soudit a že si také nemají dovolovat pohrdavý úsudek o lidech, kteří žijí v bohatství a nákladně a přepychově se oblékají.
Uzdravení zranění
Autor: P. Elias Vella, exorcista
V této chvíli vás upozorňuji jen na negativní věci. Ale to neznamená, že budeme sklíčení z toho, jak velké množství zranění potřebujeme uzdravit. Ustavičně musíme volat k Bohu, abychom své rány našli, abychom se jich
dokázali dotknout a aby je Pán uzdravil. Ale potřebujeme také provádět trénink uzdravování ran. Tento trénink spočívá v tom, že se naučíme osobě, která nás zranila, odpouštět. Potom se musíme snažit dávat lásku, protože čím více lásky projevíme, tím více ji budeme schopni přijímat. Nakonec je tu Ježíš, který nám neustále nabízí uzdravení. ▌Závěrečná
modlitba. Nyní přistoupíme ke krátké modlitbě, která se bude týkat ran z našeho dětství. Bude to velmi jednoduchá modlitba, kterou nazveme betlémskou modlitbou, a pro některé z vás může být velmi silným zážitkem. V této chvíli budeme všichni těmi, kdo uzdravují, přestože sami jsme zranění. Chci vám navrhnout, abyste tuto modlitební zkušenost prožili s tímtéž společníkem, se kterým jste už modlitbu absolvovali. Pokud váš soused potřebuje pomoc, poskytněte mu ji. Je možné, že vám během této modlitby vstoupí do očí slzy, ale nestyďte se za to. Jestli cítíte, že musíte plakat, plačte. Svatá Terezie z Avily mluví o daru slz. Já osobně jsem nikdy necítil potřebu modlit se speciálně za tento dar. Myslím si, že ho Bůh dává mnoha lidem a chvalme ho za něj. Nyní vstupme do Boží přítomnosti a zavřeme oči. V modlitbě jsme se již ztotožnili s Pánem, když se modlil v Getsemanské zahradě, prožívali jsme i Petrův strach na loďce. Nyní prožijeme další událost z Písma a bude to ta, která se odehrála v Betlémě. Pokud to tak cítíte, vezměte do rukou dlaň svého společníka nebo společnice. Představ si, že jsi malé děvčátko, malý chlapec, Ježíš tě drží za ruku a spolu jdete k betlémské jeskyni. A zatímco s ním kráčíš, stáváš se znovu dítětem a vcházíš do svého dětství. Vstupuješ do betlémské jeskyně a vidíš tam dvě osoby. Mladou, krásnou, sedmnáctiletou ženu. Je to Marie. Vedle ní je mladý, silný, asi dvacetiletý muž; je to Josef. Mezi nimi uprostřed leží dítě. To dítě není Ježíš, to dítě jsi ty. Samozřejmě, že si nepamatuješ první chvíle svého narození, ale pokus se vstoupit do nejranějšího dětství. Marie tě velmi jemně bere do náručí. Jsi na světě jen několik dní a Marie se velmi raduje, že ses narodil, že tě má v náručí a může si tě přivinout na prsa. Díváš se jí do tváře a vidíš, jak se na tebe usmívá. Ukazuje tě všem okolo. Oslovuje tě jménem, zahrnuje tě polibky a láskou. Cítíš se uvolněný a vnímáš její mateřskou péči. Marie ti dává lásku, kterou potřebuješ. Odpočívej v její náruči. Do popředí vystupuje mladá žena. Je to tvoje maminka. Marie tě velmi jemně a s láskou odevzdává do rukou tvé maminky. Buď v maminčiných rukou velmi uvolněný. Tvoje maminka je také plná radosti, že ses jí narodil. Ukazuje tě ostatním a všem říká: Toto je moje dítě, toto je moje dítě! Je velmi šťastná, že tě má, že jsi tím, čím jsi. Dívá se na tebe a jsi pro ni nejkrásnějším stvořením na světě. Dokončení příště - Lk 15,18
hříchu. P. Cantalamessa říká, že kořenem všeho hříchu je hřích bezbožnosti, bytí bez Boha, vykořenění se, odříznutí se od kmene. Ratolest uříznutá od kmene to je ten zásadní hřích. Všechny ostatní hříchy, např. různé závislosti, nenávisti z něho vyplývají. Úplný ten základ je, že se člověk odřízne od kmene, který mu dává životodárnou mízu od milujícího Božího Srdce. Takový člověk se odřízne od toho, co
Vstanu a půjdu k svému otci
▌Kořen
mu dalo život. Z této lásky jsme povstali a ona jediná nás udržuje v životě. Tam je ta nejhlubší bída člověka. ▌Motivace
a směr. Jakýsi důležitý prvek u marnotratného syna v něm je, když říká: vstanu a půjdu k svému otci. Směr je to dobrý, motivace je nedokonalá, ale směr je to velmi dobrý. On mohl také říct: tady hynu hladem, jdu si hledat nějaký lepší džob. Nebo dokonce se nám někdy stává, že na té cestě zabředáváme ještě hlouběji. Člověk pak vyráží klín klínem, rozhází majetek, zadluží se, vezme si půjčku u prominentů, zadluží se ještě víc, nebo začne krást, neplatí daně… a zabředá. Člověk se vztahovými problémy aby si dodal větší nálady, začne pít, a padá do dalšího hříchu, do závislosti, ničí si zdraví, rodinu… Lidi, kteří mají nějaké fyzické problémy, vyhledají nějaké okultní léčitele, a tím se zamoří ještě víc. Naštěstí je náš Bůh tak velkorysý, že se dovede vždycky zachytit i na maličkém krůčku našeho srdce, na drobném pochopení, náhledu, který máme, a už s tím umí pracovat. Stačí mu opravdu malý náznak naší dobré vůle, aby se tak mohl zachytit a mohl pracovat s tím, aby nás přitáhl blíž k sobě. ▌Dva
druhy zármutků. Marnotratný syn šel do sebe. Samo o sobě to je, nebo může to být dobrá věc, ale jít do sebe může být křižovatka v životě člověka. Jedno to sebezpytování a uvědomění si své situace toho živoření, ve kterém se ocitnul, vede k pokání a ke spáse. A jiný způsob toho sebezpytování, lítosti a náhledu, může být vlastně nemocí – sebelítostí, která je neplodná. Jsou lidé, kteří např. i v šedesáti letech oplakávají to, co jim druzí nedali nebo co jim život nedal – brečí si do kapsy. To není lítost nad hříchem, ale sebelítost. Člověk může zabřednout i do jakési Jidášovy sebelítosti: Je mu sice líto, co provedl, ale je to lítost bez pohledu na Boží lásku, bez vědomí Boží lásky a milosrdenství. Taková sebelítost člověka pak svírá jako smyčka kolem krku a táhne ho víc a víc do bažiny. Je to právě ta lítost Jidášova, který pak šel a koupil si provaz a potrestal se sám. I pro Jidáše byla spása, i pro něho Ježíš přišel. Ve 2. listě Korinťanům se píše, že jeden zármutek nad naším hříchem, vede k pokání a ke spáse, a je zármutek, který vede k zoufalství, a ten není ten Boží. Takový zármutek a zpytování svědomí nám nabízí nepřítel naší spásy: podívej, cos udělal… Dokonce známe dynamiku hříchu, že když jsme pokoušeni k něčemu zlému, máme pocit pohody, nic se neděje, stále se nic neděje, a když spadneme do té pasti, najednou se v nás svědomí vzbudí. To je lež, to jsou dynamiky pokání, jedna je Boží a jedna je od toho zlého, která s tím pravým pokáním nemá nic společného. To je ten moment jít do sebe. ▌Obrácení
potřebujeme všichni. Budeme hovořit o obrácení a dynamice obrácení v našem životě. V tom podobenství ho potřebuje i ten mladší syn, který odešel do vzdálené země a rozmařilým životem tam prohýřil svůj majetek a nevěděl si pak se sebou rady. Potřebuje obrácení, návrat k otci. To obrácení ale kupodivu potřebuje stejně tak i starší syn, který nikdy neodešel, nevzdálil se od otce. Ale pozor! Nevzdálil se fyzicky z otcova domu, ale srdcem byl hodně daleko!! V mnohých z nás bude situace více totožná s tím starším bratrem. Možná, že někteří z nás zvládli ve svém životě oba ty bratry. Mnozí z nás prožili obrácení a jsou rádi, že jsou v domě svého otce, ale není úplně řečeno, jestli se zcela obrátilo jejich srdce, jestli tam nejsou jen fyzicky. V jednom evangeliu čteme: Ctí mne svými rty, ale jejich srdce je ode mne daleko. *
*
*
V životě nejde o to, aby tě znalo hodně lidí, ale aby tě lidi, kteří tě znají, měli rádi.
Každý
člověk má jiný názor, kráčí životem jinou cestou. Respektuj volbu druhého, ale nenech ho padnout do propasti. Tolerance ke zlu není respektování druhého, ale spolupodílení se na zlu. SMS do života, Janka Procházková
Počet exorcismů se zvyšuje
Okultní aktivity vyvolaly pastorační pohotovost
Katoličtí odborníci říkají, že okultní aktivita a následná potřeba exorcismů dosáhla kritické úrovně. Těsně před zahájením vysílání All Things Supernatural se ve dnech 20.–25. října v Římě sešla Mezinárodní asociace exorcistů (AIP) na 12. výroční konferenci. Podle mluvčího AIP Dr. Valtera Cascioliho žádal o účast na konferenci kvůli zvyšující se démonické aktivitě veliký počet biskupů a kardinálů. ▌Nastává
pastorační pohotovost, řekl Cascioli agentuře CNA a pokračuje: V této době se zvyšuje počet případů způsobených mimořádnou démonickou aktivitou. Zesílení démonické aktivity lze přisoudit ochabující víře lidí spolu s rostoucí zvědavostí a účastí na okultních praktikách, jako jsou různé seance nebo používání spiritistické desky Ouija, dodal Cascioli. ▌Nevinná
zvědavost. Mnoho lidí přivádí k okultní činnosti zdánlivě nevinná zvědavost. Jedna znepokojená matka požádala Crux, katolickou přílohu listu Boston Globe, o radu ohledně její dospívající dcery, která, jak se zdá, začíná být posedlá okultismem. Čte knihy o čarodějnictví, sleduje seriál Long Island Medium a navštěvuje seance v domě přítele, který vlastní spiritistickou desku Ouija. Novinářka ve své odpovědi její obavy odmítla a napsala, že jde jen o přechodné období, podobnou posedlosti knihami, jako jsou Letopisy Narnie od C. S. Lewise či Tolkienova Středozemě, nebo My Little Pony. Pokud z toho nebudete dělat velkou aféru, bude sama muset čelit realitě. Dříve či později bude muset dospět, napsala Lisa Millerová, redaktorka přílohy Crux. ▌I
pasivní účast na okultní činnosti škodí. Jakákoliv účast, byť i pasivní, na okultních praktikách, může mít katastrofální následky. Věřící by ji měli vždy odmítnout a vyhýbat se jí, řekl Cascioli. Obvykle to začíná z nevědomosti, povrchnosti, hlouposti nebo proselytismu, aktivní účastí nebo jen sledováním. Důsledky jsou vždy katastrofální. Následky okultní činnosti ovlivňují lidi na fyzické, psychické, duchovní a morální rovině, patří k nim úzkost, záchvaty paniky, noční můry, sebepoškozování a neustálé myšlenky na smrt, abychom jmenovali alespoň některé. V závažných případech okultní činnost vede k démonické posedlosti.
▌
Spiritismus má vždy ničivý dopad. Ať už si to uvědomujeme, nebo ne, ať už to děláme
pro legraci, pro pobavení nebo z jakéhokoliv jiného důvodu, na věci to nic nemění: Lidé bývají často obelháni a věří, že jsou v kontaktu s duchy zemřelých příbuzných, ačkoli ve skutečnosti kontaktují a zvou do svého života démony - pokračoval Cascioli. Tyto duchovní bytosti nás klamou ohledně své skutečné totožnosti, říkají nám věci, které jsou jen částečně založené na pravdě; tím nás svádí a snaží se do nás vstoupit, vysvětlil. P. Stephen Doktorczyk, kněz z diecéze Orange, jenž se účastnil uzdravovacích a vysvobozovacích workshopů a mnohokrát se modlil za lidi, kteří jsou posedlí. V reakci na článek v příloze Crux uvedl, že povinností matky je modlit se růženec za svou dceru a odrazovat ji od jakékoli další účasti na okultních praktikách. ▌Zlý
duch je velice vychytralý. Ví, jak nalákat lidi na zdánlivě neškodné věci. Jak čteme v 1. listu Petrově 5,8-9: Váš protivník, ďábel, obchází jako lev řvoucí a hledá, koho by pohltil. Vzepřete se mu, zakotveni ve víře. Setkal jsem se již s příliš mnoha lidmi, kteří - možná nevinně - začali koketovat s okultismem. Nyní by si přáli vše vrátit zpět a litují svého tehdejšího rozhodnutí, dodal.
▌Všechny
formy věštění se musí odmítat. Podle Katechismu katolické církve, všechny formy věštění a vše, co zahrnuje vzývání satana a démonů, nebo snahy vyvolávat mrtvé či nahlížet do budoucnosti, mají být odmítnuty. Z Katechismu katolické církve, paragraf 2116: Je třeba odmítat všechny způsoby věštění: vzývání satana nebo zlých duchů, vyvolávání mrtvých nebo jiné praktiky, o nichž se neprávem soudí, že odhalují budoucnost. Uchylovat se o radu k horoskopům, k astrologii, k hádání z ruky, k výkladu předtuch a věšteb, k jevům jasnovidectví, ptát se věštců, médií, v tom všem se skrývá vůle mít vládu nad časem, nad dějinami a konečně nad lidmi a zároveň touha naklonit si skryté mocnosti. Je to v příkrém rozporu se ctí a úctou spojenou s láskyplnou bázní, jakou dlužíme pouze Bohu. ▌Katechismus
dále varuje před magií, čarodějnictvím nebo okultní činností, zvanou spiritismus. Další častou chybou je víra, že ďábel a duchovní sféry nejsou reálné, řekl Cascioli. Ale ďábel je skutečný a Bible jej zmiňuje 118krát pod různými jmény, například: satan, zlý a kníže tohoto světa. Mezinárodní asociace exorcistů, jejíchž 250 členů působí po celém světě, zaregistrovala zvýšenou démonickou aktivitu, jež nesouvisí s žádným konkrétním místem nebo kulturou. Víme, že v některých zemích světa nejsou žádní exorcisté a démonická aktivita a její důsledky se šíří po celém světě, řekl Cascioli. Nejedná se o společensko-kulturní fenomén, objevuje se po celém světě, a to nám říká hodně. Takže skutečně nastává období pastorační pohotovosti, a proto musíme proti této situaci bojovat. CNA, RC Monitor
. Dopis sestry Pavly
Dopis nemocným, prosinec 2013. Převzato z Proglasu Interpret: Magda H.
Drazí nemocní!
V tento adventní čas nás všeobecný úmysl Apoštolátu modlitby vybízí k vroucí prosbě o toto: Aby narození Vykupitele přineslo pokoj a naději všem lidem dobré vůle. V dnešní době svět snad nic nepotřebuje více, než právě pokoj a mír, aby získal novou naději v lepší budoucnost. Lidé tu nic nespraví; naopak, tím, že každý prosazuje jen to své, vše se ještě více pokazí. Jen Bůh nám může a chce opravdu pomoci. V jedné německé knížce o Vánocích: Nejlepší dar všech dob, je uváděn příběh jednoho požárníka z New York City. 26 let svého života daroval tomuto městu. A 11. září 2001 mu dal nejvíc, svého syna, který byl také požárníkem. Ač už sám důchodce, neustále pomáhal kopat s ostatními požárníky a za 3 měsíce tělo svého syna opravdu našel. Celou dobu to nevzdal, neodešel. Proč? Protože láska k jeho synu byla větší než bolest během hledání. Nedá se totéž říci i o našem Pánu? V Ježíši Kristu se stal Bůh člověkem, aby nás vykoupil. I když jeho láska narazila na lidskou nenávist, nevzdal to, protože láska k jeho dětem byla větší než bolest, která ho na té cestě provázela. Přišel, aby celý náš svět zachránil. Byli jsme mrtví, mrtví v hříchu. Proto přišel, protože nás miloval. Nenechal nás zahynout, propadnout smrti. A proto unesl tu velkou vzdálenost mezi námi - láska snese všechno. Proto také náš odpor a naši vzpouru vydržel - láska snese všechno. Proto také podstoupil i ten poslední, tak potupný úsek své cesty, kdy podle sv. Pavla: S tím, který byl úplně bez hříchů, jednal Bůh kvůli nám jako s největším hříšníkem, abychom my byli skrze něho ospravedlněni.
A tak nám advent nabízí, abychom častěji a mnohem hlouběji uvažovali, jak veliký dar jsou Vánoce! Abychom si uvědomili jejich pravý význam: Že Láska přišla k nám a uvěřili jí! Abychom všechno ostatní v našem životě nechali překrýt touto Láskou. Všechna ta tajemství, všechno, co tolik bolí. Všechny ty zlé hodiny, každou minutu utrpení a starostí. Každé těžké ráno po probdělé noci. Jeho láska vše přikryje. Všechny ty roky, kdy jsme si mysleli, že svět je náš. Jeho láska i to překryje. Každý porušený slib, každý ukradený halíř, každé nesplněné slovo, všechna ta zlá, tvrdá slova, která jsme kdy vyslovili, každou nadávku; vše nekonečná láska přikryje. Těšme se, že to tak je! Opakujme si slova žalmu: vykupuje ze zkázy tvůj život, věnčí tě svým milosrdenstvím a slitováním. Udělejme to kvůli Němu, ať tak oslavíme Jeho jméno. Udělejme to i kvůli sobě, ať máme pokoj v duši. A udělejme to i pro lidi kolem nás. Nechme se zahrnout Jeho láskou, aby naše láska mohla pak dávat pokoj a naději i ostatním. Přesně to je dar Vánoc: Pozvání ke společenství s Bohem v lásce, pokoji a naději. Opravdu Požehnané Vánoce Vám přeje sestra Pavla
▌KOLIK ČASU VĚNUJE BOHU SEDMDESÁTILETÝ ČLOVĚK ?
Jeden člověk propočítal, že u sedmdesátiletého člověka je to tak, že: 24 let prospí * 14 let pracuje * 8 let se různě baví * 6 let stráví při jídle * 5 let stráví cestováním * 4 roky vyprávěním * 3 roky obětuje výchově svých dětí * 2 roky stráví při studiích a čtením. Další 4 roky se zabývá různými koníčky. !! Z těchto čtyř let, jestli stráví týdně v kostele 45 minut, a k tomu přidá i pět minut modlitby, výsledek se rovná: za sedmdesát let, je to zhruba jen 5 měsíců, které věnuje Pánu Bohu. Kdybychom vzali do úvahy člověka, který chodí pravidelně po hodině třikrát v týdnu na mši svatou, a pak ještě i v neděli, za sedmdesát let jeho života by to bylo: jeden rok a devět měsíců. Každý z nás si může sám u sebe přibližně spočítat, kolik tohoto výjimečného času, který je nám dán, věnujeme Bohu. TV NOE ▌ROZDÍL MEZI KAMARÁDEM A PŘÍTELEM:
* Kamarád Tě nikdy neviděl plakat, ale příteli se chvějí ramena, když vidí Tvé slzy… * Kamarád nezná jména Tvých rodičů, ale přítel má jejich telefonní čísla i adresy ve svém notýsku… * Kamarád přinese lahvinku vína na Tvé narozeniny, ale přítel přijde dříve a zeptá se, s čím Ti může pomoci a po skončení oslav zůstane, aby Ti pomohl s úklidem… * Kamarád nesnáší, když mu voláš, jestliže už šel spát, ale přítel se ptá, proč jsi mu tak dlouho nezavolal… * Kamarád si s Tebou rád pokecá, ale přítel Tě vyslechne, když máš romantickou lásku i problémy… * Kamarád si myslí, že přátelství skončilo, jestliže jste se pohádali, ale přítel Ti po hádce zavolá… * Kamarád si myslí, že jsi tady vždy jen pro něho, ale přítel je zde pořád pro Tebe… * Kamarád si tento vzkaz přečte a zapomene na něj, ale přítel ho „přepošle“ a vrátí ho také TOBĚ… Z internetu
3.12.- památka sv. Františka Xaverského, kněze * 7.12.památka sv. Ambrože, biskupa a učitele církve * 8.12.Slavnost Panny Marie, počaté bez poskvrny prvotního hříchu, doporučený svátek * 14.12.- památka sv. Jana od Kříže, kněze a učitele církve * 25.12.- Slavnost Narození Páně, závazný zasvěcený svátek * 26.12.- svátek sv. Štěpána, prvomučedníka * 27.12.svátek Svaté Rodiny Ježíše, Marie a Josefa * 28.12.- svátek sv. Mláďátek, mučedníků. ▍z Liturgického kalendáře ▍
** ** **
▌Muslimové v
Německu žádají o křest. Tisíce muslimských uprchlíků po příjezdu do Německa žádají o křest, oznámil italský deník Il Giornale. V Berlíně Rev. Gottfriend Martens uvádí, že v jeho luterském kostele Nejsvětější Trojice bylo pokřtěno více než 600 muslimů. V Hannoveru jedna farnost hlásí 2000 křtů od roku 2008. Pastoři říkají, že poptávka po křtu roste s tím, jak se zvyšuje příliv uprchlíků. Někteří pozorovatelé se táží, zda se muslimové nechtějí stát křesťany v naději, že získají výhodnější postavení při žádosti o občanství. Z právního hlediska však náboženská příslušnost nemá v Německu vliv na rozhodování o 26. 10. 2015, CWN přistěhovalcích.
Mše svaté St/2.12.- za† rodiče Janíkovy a živou rodinu Pá/4.12.- za† Zdeňku a Ludvíka Strakovy, z a živou a† rodinu Ne/6.12.- za živou rodinu Krčkovu a Strakovu St/9.12.- za† Jaroslava a Anežku Kozubíkovy, rodiče a sourozence Ne/13.12.- za živé a† farníky St/16.12.- za† Vojtěcha a Jiřinu Řezníčkovy, jejich rodiče a sourozence Ne/20.12.- za rodiče Kubáníkovy, dceru Zdeňku, syny Rostislava a Josefa, živou rodinu a duše v očistci St/23.12.- za† Ladislava Šafaříka, rodiče a Sourozence Čt/24.12.- za† Cyrila Krčka, za živou a† rodinu Pá/25.12.- za zrození nových kněžských a řeholních povolání So/26.12.- za muže farnosti Ne/27.12- za rodiny farnosti St/30.12.- za osamělé a nemocné v naší farnosti *
** ** **
▌Jak se daří
*
*
✙ Pořad bohoslužeb: Neděle: 10:30 hStředa: 17 h. První pátek v měsíci: 18:00 hod. 1/2 hod. přede mší sv. je příležitost ke svátosti smíření (zpověď).
Benediktu XVI.? Vatikán. Jak se daří emeritnímu papeži? Na to se zeptal německý redaktor osobního sekretáře Benedikta XVI., arcibiskupa Georga Gänsweina: Papež Benedikt je starý, avšak bystrý pán. Kvůli slabosti v nohou používá chodítko, ale duševně se mu vede výborně, je naprosto čilý. A ve své bdělosti sleduje jak vatikánský terén, tak německou politiku. Srdcem totiž zůstal v Bavorsku, a tak je zřejmé, že sleduje také politický vývoj ve své vlasti. Zvládá obsáhlou osobní korespondenci, ale vědeckého už nic nenapíše.” Uvedl arcibiskup Gänswein. jag, radiovatticana ** ** **
▌Forbes hodnotí
papeže jako čtvrtého nejvlivnějšího muže planety. Americký magazín Forbes přinesl seznam nejvlivnějších lidí světa v roce 2015. Papeže Františka umísťuje na čtvrté místo. Na prvních třech figurují v tomto pořadí: ruský prezident Vladimír Putin, německá kancléřka Angela Merkelová a prezident Spojených států Barack Obama. Jako zdůvodnění papežovy pozice newyorský magazín píše, že papež František je duchovním vůdcem téměř jedné šestiny světové populace a provádí reformu katolické církve. V září letošního roku během své pětidenní cesty do Spojených států oslovil Kongres a Valné shromáždění OSN. Apeloval na angažovanost v řešení naléhavých problémů spojených s klimatickými změnami, migrací a pronásledováním křesťanů i jiných náboženských menšin na Blízkém východě. Navštívil vězně ve Filadelfii a setkal se rovněž s oběťmi sexuálního zneužívání. Tento první jezuita a latinoameričan na Petrově stolci hlásá soucit s chudými a chce posílit roli žen v katolické církvi - shrnuje magazín Forbes. job, radiovaticana.cz
Poté, co přejdeme na druhou stranu, uvidíme Boha tváří v tvář, poznáme krásu jeho dobrotivého činu, kterým nás volá do své milující náruče. Je to Boží čin - musí být krásný. Ano, Pane, nevím den ani hodinu, kdy mne zavoláš, ale dopřej mi, abych dobrým životem milující tebe, sebe a druhé, byl v té chvíli připraven vstoupit do Tvé šťastné náruče. Z úvahy otce Mychala o modlitbě za šťastnou smrt
1. listopadu jsme na místním hřbitově projevili vzpomínku na naše zemřelé a v modlitbách jsme jejich duše odporoučeli Pánu nebe i země. Odpočinutí Pane.
věčné,
dej
jim,
3. listopad bylo další datum, kdy se malá skupinka vydala do Lubiny, aby navštívila hrob Mons. Jana Kutáče, který zemřel 14. 7. 2012. Po následném příjezdu do jeho rodného domu nás přivítala a pohostila jeho sestra Anna. ✙
✙
✙
Velikost lásky závisí na mravní velikosti člověka a jeho vztahu k Bohu Modlitbou získáváme přístup k Bohu a k bližnímu. Musíme však i mlčet a naslouchat Boží láska ohrožuje ty, kteří myslí jenom na sebe V lásce neexistuje první a poslední, ale vždy existuje ten druhý – náš bližní Láska má moc vytrvat, a těšit se na setkání Modlitba má osvěcovat též stinné stránky naší osobnosti. Nebojme se o nich mluvit s Bohem. Sestry Dominikánky
✙ BIŘMOVÁNÍ 8.11.15 – PŘIVÍTÁNÍ BISKUPA. Milý OTČE BISKUPE, dovolte, abych Vás přivítala jménem všech našich farníků a krátce nás představila. Bratřejov je malá vesnice, v které žije cca 750 obyvatel. Fungují zde různé spolky - hasiči, sportovci (i mezi biřmovanci jsou hasiči, hasička a fotbalisti). Věřící jsou katolického, evangelického vyznání a také křesťanské sbory. Pravidelně v lednu se zde v kostele scházíme při ekumenické bohoslužbě. I náš chrámový sbor je ekumenický, máme 4 evangelíky - šikovné a spolehlivé zpěváky. V loňském roce jsme oslavili 70. výročí založení sboru - velmi si vážíme toho, že se nám podařilo jen z „bratřejovských zdrojů“ zachovat tuto tradici až do současnosti. Otec Vinklárek - jeden z posledních kněží, který v Bratřejově na faře bydlel, byl výborný kněz i praktický člověk. Naučil nás, jak se dobře starat o duši, ale i o to, aby farnost dobře fungovala. Protože zde již není sídelní farář (jsme rádi, že k nám dojíždí O.Jindřich z Vizovic i O.Arnošt), faru jsme přebudovali na krátkodobé ubytování - pro potřeby mladých i jiných zájemců. V letošním roce jsme také znovuotevřeli hospodářské budovy - tzv. maštale, kde bude dnes slavnostní oběd s Vámi a s biřmovanci. Srdečně Vás Otče biskupe v Bratřejově vítáme a těšíme se, že společně prožijeme krásnou slavnost. Marie Poláchová
▌2 snímky Adéla Výchopňová.
Při této příležitosti vzpomeňme svátosti všech biřmování, které byly uděleny v naší farnosti. V brožurce, vydané v roce 2014 jsou vzpomenuta, avšak bez tří, které nebyly ve farnosti zaznamenány, nebo zpráva nebyla nalezena: ✙ Svátost biřmování ve farnosti
Poprvé byla ve farnosti udělena svátost biřmování z rukou brněnského biskupa Františka Saleského Bauera 23.10.1890 ✙ Druhé biřmování bylo z rukou olomouckého arcibiskupa ThDr. Theodora Kohna 11.4.1901 ✙ Třetí biřmování udělil biskup Jan Stavěl 9.6.1936 ✙ Čtvrté a páté biřmování zde udělil biskup Josef Vrana ve dnech: 13.9.1975 a 25.10.1981 ✙ Šesté, sedmé a osmé zde uděloval arcibiskup Jan Graubner ve dnech: 8.5.1994; 23.11.2003; 28.10.2007 ✙ Deváté biřmování udělil biskup Josef Hrdlička 8.11.2015. Svátost biřmování je jakýmsi dovršením křtu a nazývá se proto svátostí křesťanské dospělosti. Biřmování uděluje zpravidla biskup, mimořádně kněz. Po modlitbě o dar Ducha Svatého položí udělovatel ruku na hlavu biřmovaného, maže ho na čele křižmem olej, do něhož je přidán balzám a říká: Přijmi pečeť daru Ducha Svatého. *
*
*
✙ Homilie otce biskupa Josefa Hrdličky v den biřmování. Drahé a milované Boží děti, z nichž zejména tito mladí, vyvolení, očekávají velký Boží dotek, který jim chce otevřít jejich životy do té plné míry jejich možností, které do nich Bůh vložil… Vaše jména, která zde láskyplně otec Jindřich důvěrně vyslovoval při představování, mi byla důvěrně známá z vašich dopisů, které mi předal otec arcibiskup, který je četl a děkuje vám za vaši odhodlanost, a vzkazuje vám, že opravdu dnešní doba je tak náročná, má takové výzvy, že si my křesťané nemůžeme dovolit být povrchními. Nemáme si dovolit být průměrnými křesťany, říká papež František. Takoví by Krista spíš zaclonili nebo zpochybnili u lidí kolem nás. Chceme se dívat vysoko, kam nás Duch Svatý chce pozvednout. Zatímco venku je docela krásný podzimní den, tady je, řekl bych jaro církve. Jsou to tito naši mladí, kteří ve svých dopisech, nad kterými jsem se modlil opakovaně, protože jsem opravdu bez nadsázky nad některými vašimi větami zatajil dech. Říkal jsem si, jestli toto napíše mladý člověk, ještě před sesláním Ducha Svatého, co se teprve může začít dít, až on opravdu na něho sestoupí? V celosvětovém měřítku je svět plný stínů a závažných hrozeb. Nebudeme popírat, že nás znepokojují různé zprávy o možných otřesech v celé naší civilizaci. Na druhé straně vidíme, že Bůh posílá do této doby paprsky velké naděje. A to jsou mladí křesťané, připraveni a toužící po přijetí Ducha Svatého. Bůh ví, co dělá. Pokud je on s námi, kdo proti nám? - říká Písmo svaté… Řekl bych, že zde v Bratřejově tento krásný kostel svatých Cyrila a Metoděje, který zde stojí vlastně jedno a čtvrt století, se mohl zrodit z velké víry vašich předků, z velkých obětí, z velkého pracovního nasazení, z velkého finančního, velkorysého darování. V té době chudoba nebo skromnost života byla běžným jevem. Naši předkové měli krásná srdce, cílevědomá a věděli, že pravé bohatství je ono dědictví evangelia, dědictví otců, dodal bych i dědictví matek, protože když jsem četl dopisy těchto mladých, jasně jsem z nich vycítil, že v rodinách probíhá jasná a cílevědomá a velmi účinná předávka evangelia a víry. Tito mladí jsou výslednicí vaší víry, modliteb, obětí, a třeba, že jsme hříšní a slabí lidé, to požehnání přichází a otevírá se nám i v této chvíli. Takže dědictví otců a matek, zachovej nám, Pane, i v těchto vašich, a především Božích dětech, které mají život před sebou, a na které vstoupí dnes s velikou pečetí dary Ducha Svatého…
První nezaměnitelná hodnota a nejvyšší láska našeho srdce je zakotvena v Bohu. Kdo miluje cokoliv víc než Boha, jak říká Ježíš, není mne hoden. My ho chceme milovat na prvním místě. Kdo dá Boha na první místo ve svém životě, tak se mu ten život v ostatních hodnotách harmonicky jakoby srovná do jakéhosi akordu, který je harmonický, a život je požehnaný, ať už je to láska v manželství, pevná rodina, láska rodičovská, vztah k dětem, ať je to zaměstnání, povolání. Bůh to všechno harmonizuje do takového akordu. V momentě, kdy na to první místo se začne tlačit něco jiného, třeba nějaká osobní záliba, která dává přednost před kostelem, nebo peníze, nebo majetek, nebo kariéra, nebo sobectví, tak tam najednou vzniká určitá disharmonie, a my cítíme, že ten náš život se kamsi ztrácí, kdesi se propadá do nějaké prázdnoty. Stačí ale krok do Boží náruče, a jsme pevně obejmuti naším Spasitelem, a všechno se rozjasní a my jdeme dál. I mládí má své boje. Už i mládí vašeho věku má svá vážná rozhodování. Před deseti patnácti lety jste byli ještě drobečkové. Za deset let možná už budete sami mít dítě… Přeji těmto mladým, aby měli jasný směr k cíli, kterým je Bůh, a vše ostatní vám bude přidáno. Ježíš říká: nejprve hledejte Boží království, a všechno ostatní: šťastná láska, schopnost přinášet oběti, radost z dětí, radost v práci, síla po životním kříži, to všechno vám bude dáno navíc, a budete šťastní lidé. To je úžasný příslib Kdosi řekl zajímavou myšlenku, že člověk je buď bezdomovec či tulák na tomto světě, anebo je poutník. Tulák je ten, který jde odnikud nikam. Poutník je ten který směřuje k jasnému cíli, a těší se na něj… Ježíš řekl: jsi neopakovatelný originál v mém díle; jsi ten, kterého nosím v srdci; jsi ten, kterého jsem vybavil různými dary, takže je vlastně neopakovatelný originál každý z vás. Už v matčině lůně jsem tě nazval jménem. Už v lůně matky jsem o tobě věděl. Co se týče budoucnosti, říká: Nesměřujete do prázdnoty a nicoty smrti, naopak, tam, za tím prahem se vám otvírá plnost všeho dobra, veškeré lásky, poznání. Ani oko nevidělo, ani ucho neslyšelo, ani na mysl lidskou nevstoupilo, co Bůh připravil svým dětem, které ho milují. Když uvážíme a zvolíme, že budeme těmi tuláky a bezdomovci, kteří jdou z náhody do nicoty, anebo jestli jsme poutníky, o kterých platí: na každém kroku jsi, Pane se mnou, a veď mne do plnosti. Ať je tedy jasné, pro co se rozhodujeme. Kromě sedmi darů Ducha Svatého dostanete dary dobrých přátelství. Ježíš Kristus nazval ve Večeřadle své apoštoly svými přáteli. Řekl: už vás nenazývám služebníky. Ježíš chce mít přátele v každém z vás. Potom dostanete v nebi nové své přátele v patronech, které jste si sami zvolili. Vy jste si sami zvolili své přátele v nebi, kteří vás hluboce oslovili svým heroickým příkladem víry, a které chcete následovat. Oni vás vidí pohledem takové síly a jasnozřivosti a lásky, že s vámi doslova dýchají. Přeji vám, abyste s těmito svými patrony opravdu pěstovali osobní přátelství. Oni vám rozumí. Pak dostanete jedno přátelství zde na zemi ve vašem kmotru, kmotře. I zde Duch Svatý pečetí vztah, který má přinést mnohé inspirace, nový prvek odpovědnosti, a zároveň výzva k dobru. Říká se, že kmotr má být na své cestě za Kristem aspoň o krok před biřmovancem, aby ho mohl v pravou chvíli zachytit, podat mu pomocnou ruku, povzbudit ho. Platí také, že se mohou ti dva i předbíhat na cestě za Ježíšem. Dostáváte za přítele samotného Ducha Svatého, o kterém jsme zpívali v hymnu: božský utěšiteli; něžný příteli duší. Ježíš říká: Pošlu vám Přímluvce. Duch Svatý není nějaké vanutí, nějaká energie nebo nějaká síla. Duch Svatý není něco, on je NĚKDO, je to božská osoba. Je to ON, Přímluvce. Není to ten, kdo tě chce soudit, trestat, ne. On se za tebe laskavě přimlouvá. Písmo říká: vzdechy, které nelze vyslovit. Je to něžný přítel duše. Slovo něha, jak říká papež František, je nedoceněno a neobjeveno v církvi. Bůh je neskonale něžný… Předávám slovo tobě, Duchu Svatý, který se přimlouváš vzdechy, které nelze vyslovit. Prosím tě, abys navázal na všechny modlitby, oběti rodičů, zde
přítomných, kteří přejí, abys těmto Božím dětem daroval to nejlepší, co jim chceš dát. Kéž se jim otevře perspektiva nekonečné lásky dobra a všeho, co ty nám nabízíš. Amen. ❁ Děkujeme rod. Černé, Poláchové a H. Jochové aj. za připravení oběda a posezení pro biskupa, kněze a jáhna, biřmovance a jejich kmotry. ❁ Dlužno připomenout poděkování rod. Kalendové za oběd pro novokněze P. Martina Rumíška a jiné pozvané hosty v neděli 25. října. ✙ ✙ ✙
▌16. 11. 2015 jsme se rozloučili se Svaťou Olejníkem.
Bohoslužbu, kterou celebroval P. Jindřich Peřina, provázel náš pěvecký sbor. ✙ ✙ ✙
Pokračování – 12. Církev má poslání zvěstovat Boží mi-
losrdenství, které je tepajícím srdcem evangelia, skrze něž má dosáhnout srdce a mysl každého člověka. Kristova nevěsta si osvojuje jednání Božího Syna, který vychází vstříc všem a nikoho nevylučuje. V naší době, kdy je církev zapojena do nové evangelizace, si téma milosrdenství žádá, aby bylo podáváno s novým nadšením a novým pastoračním přístupem. Pro církev a věrohodnost jejího zvěstování je určující, aby žila a dosvědčovala milosrdenství v první osobě. Její jazyk a její gesta mají předávat milosrdenství, pronikat do lidských srdcí a vybízet lidi, aby hledali cestu zpět k Otci. První pravdou církve je Kristova láska. Této lásce, která se projevuje odpuštěním a sebedarováním, církev slouží a zprostředkovává ji lidem. Proto, tam kde je církev, musí být zřetelné Otcovo milosrdenství. V našich farnostech, společenstvích, ve sdruženích, hnutích a vůbec všude, kde jsou křesťané, by každý měl mít možnost najít oázu milosrdenství. Misericordiae Vultus
Bula vyhlašující Mimořádný Svatý rok Milosrdenství - 25 bodů
10. Chceme tento Jubilejní rok prožít ve světle Pánova slova: Milosrdní jako Otec.
Evangelista přináší Ježíšovo učení: Buďte milosrdní jako je milosrdný váš Otec Lk 6,36. Je to životní program, který je náročný a stejně tak plný radosti a pokoje. Ježíšův pokyn je určen těm, kdo slyší Jeho hlas srov. Lk 6,27. Abychom byli schopni milosrdenství, musíme tudíž nejprve naslouchat Božímu Slovu. To znamená obnovit hodnotu mlčení při rozjímání Slova, které nám je určeno. Takto lze rozjímat Boží milosrdenství a osvojovat si je jako vlastní životní styl.
▌KŘESŤAN MÁ BÝT FONTÁNOU. Ježíšova slova mohou jako nůž zařezávat do našich
srdcí… Ti, kteří nevěří, a jejich skutky jsou zlé, nedostanou tolik ran jako ti, kteří věří a dělají přitom zlé skutky. Kdo mnoho dostal, od toho se mnoho očekává. Komu se více svěřilo, od toho se bude více žádat. Jsou to přísná slova, která se nás dotýkají. Nemůžeme se ale povyšovat nad ty, kteří různé dary nemají. Umíme ale dar, který máme, využít? Umíme ho předávat druhým? Křesťan by měl být fontánou, která je krásná tím, že stále přetéká vodou. Neměl by být studnou, do které se musí člověk dívat, jestli je v ní voda nebo ne. Měl by mít v sobě tolik lásky a vody, že přetéká. Každý má nějaké dary, hřivny, schopnosti. Pán nás vybavil k tomu, abychom uměli tyto svěřené dary rozdávat, abychom si ten poklad víry vážili a uměli z něho žít a rozdávat… Tento poklad máme v nádobě hliněné, tzn., že je to něco křehkého, a víru tak můžeme snadno ztratit. Do života člověka může někdy zasáhnout něco tak těžkého, že se ptáme, jak je to možné. Kdyby Pán Bůh byl, tak se to nemohlo stát. Místo toho, aby nás ta událost více přivedla k Bohu, tak nás od Boha vzdálí. Pán říká, že nevíme dne ani hodinu, kdy přijde. Jeden příběh se stal před desítky let: V jedné rodině chystali štědrovečerní večeři, a pak se rozhodli, že navštíví babičku s dědečkem. Nachystali nějaké jídlo a dárky a otec se dvěma dětmi se vydal na nedalekou cestu, aby popřál krásné a požehnané vánoční svátky. Na cestě se stala velká tragédie. Neukázněný řidič nákladního auta vjel do protisměru a všichni v osobním autě zahynuli. Maminka čekala, otec se neozýval. Nakonec se zjistilo, co se stalo. Paní nevyčítala nic Pánu Bohu, proč se stalo něco tak strašného v tak posvátný vánoční čas. S pokorou přijala ztrátu svých milovaných. Nezahořkla, ale naopak, začala víc žít pro Boha. Nakonec založila jedno krásné dílo, které dodnes žije, a rozdává mnoho radosti lidem, kteří potřebují pomoc. Neznáme dne ani hodinu, ale je důležité být připraven. Tzn. žít naplno přítomný okamžik, radovat se z toho, co nám Bůh dává, že s ním můžeme komunikovat, můžeme se k němu modlit, že máme naději, která sahá až za smrt. Radujme se z věcí, které nám Bůh dává, a radujme se ze setkání Pána v eucharistii. Tv Noe
✙
✙
✙
Dobré rady na každý den
Poznejte vařené vejce.
Pokud si pomícháte vařená a syrová vejce, není nutné je rozbíjet. Stačí vzít mělký talíř a jedno vejce po druhém na něm roztočit. Pokud se vejce točí dlouho a rychle, znamená to, že je vejce vařené. Je to proto, že celý vnitřek je kompaktní a má pevné těžiště. Jestliže se točí křivě a krátce, bude syrové. Skvrny od krve. Skvrny vyperte co možná nejdříve ve studené vodě s mýdlem nebo pracím práškem. Dokud není skvrna pryč, tak teplota vody nesmí překročit 35 °C, jinak se bílkovina srazí a skvrna se stane neodstranitelnou. Zaschlou skvrnu nechte 24 hodin odmočit ve studené vodě a pak jí vyperte v chladném roztoku z přídavkem enzymatického pracího prostředku nebo jádrového mýdla. Taky docela pomáhá skvrnu posolit, lehce promnout, nechat chvíli působit a pak teprve vyprat ve studené vodě. Jak zjistit pevnost nátěru. Ať už natíráte zeď nebo lakujete nábytek, nejprve si zjistěte, jestli jako podklad může zůstat starý nátěr. Pokud si nejste jisti, zda budete muset původní barvu odstranit, nařízněte nejprve ostrým nožem do povrchu mřížku, která vytvoří několik čtverečků o velikosti 1-2 mm. Přes mřížku přilepte lepící pásku a odtrhněte. Pokud většina čtverečků zůstane na pásce, je vhodné původní nátěr odstranit. Jestliže barva pevně drží, může zůstat. Jen ji před tím, než nanesete novou vrstvu, očistěte a nerovnosti obruste smirkem. Voňavá mikrovlnka. Mikrovlnou troubu po každém použití vytřete vlhkým hadříkem. Nežádoucích pachů uvnitř se zbavíte tím, když do přístroje postavíte mísu (talíř) s horkou vodou a plátkem citrónu. Troubu zapněte a ohřívejte do té doby, než se utvoří pára. Pak vnitřek vytřete do sucha. Čištění odpadu ve dřezu. Do dřezu nasypat jedlou sodu (nebo kypřící prášek do pečiva) a zalít octem. Chvíli to bublá a krásně to rozpustí mastnotu v odpadu.
Pane vrchní, za co mi počítáte padesát korun navíc? – To je za hudbu, pane – Já jsem ale žádnou neslyšel – No, to buďte jenom rád, pane, takovou byste jistě nerad slyšel Novák, můžeš mi říct, kolik je patnáct děleno pěti? – Rád bych vám to řekl, pane učitel, ale já to také nevím Novák, už jste u nás pracoval? – Ne, pane řediteli, byl jsem u vás jenom zaměstnán Instruktor poučuje: Vojáčci, jestli se vám neotevře padák, dostanete nový, a navíc budete mít zdarma i vyhlídkový let Já mám asi nejvěrnější manželku – Podle čeho si to myslíš? – Už mi třikrát utekla za jiným, ale pokaždé se mi vrátila Chci si koupit na cestu do hospody a zpátky malé, levné auto, protože z kola skoro pokaždé spadnu Můj chlap mne pozval podívat se na Kanáry – No vidíš, a ten můj jenom na andulky Pane vrchní, dočkám se konečně toho oběda? – Ano, pane čekám jen, až se uvolní nějaký příbor Mazánek, povězte, kdy se narodil Jan Ámos Komenský? – Prosím, pane učitel, na den učitelů.
