milost & pravda z p r a v o d a j srpen 2006
Slovo úvodem Nedávno mi proběhlo hlavou: Jaký je rozdíl mezi zamilovaností a láskou? Když dívka potká toho pravého a zamiluje se, znáte to... Má pocit, že snad uteče z práce, jen aby mohla být stále s ním. Každá její myšlenka patří jemu. Čte dokola jeho nádherné dopisy, každé to (pro ni srdcem vepsa− né) slovo ji naplňuje štěstím. Je přesvědčená, že neexistuje dostatečně velká překážka, aby jejich vztah překazila. Nikdo je nemůže rozdělit... Zamilovanost je úžasná, ale dočasná. Jestli přeroste ve stabilní láskyplný vztah se většinou ukáže až později. Někteří lidé vyhledávají právě jen ten "stav zamilo− vanosti" a nikdy neprožili pevné zázemí lásky. Jakmile euforie vyprchá, hledají si nový vztah. A to je škoda. Z vlastní zkušenosti vím, že s každým dalším rokem manželství jsme na sebe více "závislí" a jeden v druhém máme pevnou oporu. To vám žádný krátkodobí vztah nikdy nedá zakusit. Dovolte mi paralelu se vztahem k Ježíši. Když se dívka zamiluje do Ježíše... Má pocit, že snad uteče z práce, jen aby mohla být stále s Ním. Každá její myšlenka patří Jemu. Čte do− kola Jeho nádherné dopisy, každé to (pro ni srdcem vepsané) Slovo ji naplňuje štěstím. Je přesvědčená, že neexistuje dostatečně velká překážka, aby jejich vztah překazila. Nikdo je nemůže rozdělit... A pokud v tomto vztahu vytrvá, s každým dalším rokem na Něm bude více "závislá" a bude v Něm mít pevnou oporu. Je na jednom každém z nás, jaké si budujeme man− želství. Je na jednom každém z nás, jaký si vybudujeme svůj vztah s Ježíšem. A co znamená Ho milovat? "Kdo přijal má přikázání a zachovává je, ten mě miluje." (Jn 14:21) Neopouštějme to prvotní zamilování se do Ježíše (Zj.2:4), kdy jsme s Ním trávili každou chvilku, do noci hltali Jeho slovo a ráno na pátou běželi na modlitební. On netouží po nikom víc než po tobě. −x−
V tomto čísle speciální příloha o TeenStreet
čtěte na straně 4 a 5
v š e c h
j i h o č e s k ý c h
ročník 6
číslo 8
S l o v o
Podle Ježíše se v Soudný den objeví jistý svědek a přednese odsuzující svědectví proti této současné ge− neraci. Královna ze Sáby se postaví na místě pro svědky a její slova budou odsuzovat: „Královna od poledne povstane k soudu s pokolením tímto, a odsoudí je; nebo přijela od končin země, aby slyšela moudrost Šalomouno− vu, a aj, víceť jest tuto nežli Šalomoun“ (Mat. 12:42). Tato královna osloví naši generaci, nás, kteří žijeme v opravdu posledních dnech. A její odsouzení bude ná− sledující: popíše, jak se snažila ze všech sil, jakou snášela bolest, obtíže a strádání, jen aby získala moudrost od Šalomouna. Víš, po celý svůj život tato žena zoufale potřebovala pravdu, která ji osvobodí. A u Soudu bude svědčit: „Cestovala jsem z nejzazšího konce země, abych se chopila Šalomounovy moudrosti. Vy jste, na druhé straně, spokojeni s pravdou evangelia a dál nic nepodni− káte. Uprostřed vás je ten, kdo je mnohem větší než Šalomoun. Ale vy jste před ním zavřeli své oči i uši.“ Kdo přesně byla královna ze Sáby? A proč je tak důležité, že se objeví u Soudu? Učenci říkají, že to byla arabská panovnice, vládla nad územím známým dnes jako Jemen. Byla to kultura, která si po staletí libovala v hádankách. Mysl Arabů byla neustále zmatena otáz− kami, na které nedostali odpověď. Tato význačná žena se možná ve své duši trápila, že všechny velké otázky života – o Bohu, budoucnosti, smrti – zůstávají bez odpovědi. Potřebovala moudrost, která by jí pomohla vědět jak žít, vládnout a pomáhat druhým. Ale žádné množství majetku, slávy nebo pora− denství nemohlo zodpovědět volání její duše. Nejhlubší touhy její duše zůstaly neuspokojeny. Potom slyšela o králi Šalomounovi. V celém tehdy známém světě měl pověst muže s neuvěřitelnou moudrostí. Písmo říká, že královna „uslyšela pověst o Šalomounovi“ (1. Král. 10:1), možná od kupců nebo námořníků, kteří cestovali do Jeruzaléma. Podle jejich zpráv rozuměl Izraelský král lidské povaze jako nikdo jiný. Byl schopen odpovědět na každou otázku a vyřešit jakýkoliv problém, bez ohledu na to, jak byl složitý. Královna musela být zvědavá: „Kdo je tenhle muž, který mluví s takovou moudrostí a odpovídá na nesnad− né otázky o životě?“ Její vlastní bohové nemluvili, neslyšeli ani nekonverzovali. Tak se rozhodla: „Musím se dostat k Šalomounovi za každou cenu. Musím se vypořádat s těmito palčivými otázkami. Jestliže dokáže vyřešit hádanky života, potom je tím, kdo zodpoví to, po čem toužím.“
J. Lillard
náklad stává těžší, tím je Pán silnější. Nebudeme zcela sevřeni. − Toto slovo také znamená, že nám tento tlak nebude ani bránit. Budeme vlastně prospívat bez ohledu na potíže kolem sebe Když se zdá, že není cesty ven / ne zoufalí − Být bez prostředků, nezabezpečení, být v trapné situaci, v pochybách, nevědět, kam se obrátit. Vzpomeň si, kdo je Bůh. On je ten, kdo dokáže něco vytvořit i z ničeho. On je Stvořitel, může rozmnožit vše, co potřebujeme. Býváme pronásledováni / ne opuštěni − Občas na nás lidé útočí a pronásledují nás, aby nás zničili. Ale Kristus nás nikdy neopustí a neza− nechá nás samotné. Bude nám po boku v každé situaci a nenechá nás v tom. Býváme sráženi / ne zničeni − Ano, zkáza občas přichází. Slovní obraz nám tu (v angl. překladu) ukazuje budovu, která je srovnána až do základů. Ale protože naším základem je Kristus, budeme znovu stavět. Můj cíl nebude ztracen, znovu se vrátím. Skrze Krista budeme mít poslední slovo. I kdyby nás to tady na zemi stálo život, znovu povsta− neme na místě, které všichni hledáme. Ježíš se dokáže vypořádat s čímkoli. Ani smrt nás nedokáže oddělit od Jeho lásky. Nebeský Otče, díky za Ježíše. On je mojí zárukou toho, že to zvládnu. Díky za to, že bereš všechny mé starosti a problémy a obracíš je ke své slávě. Pomoz mi důvěřovat tobě a tvé síle v každé situaci, která mě obklopí. AMEN (Sheepmail 2/03)
Královna si vyžádala karavanu, aby ji dovezla do Jeruzaléma vzdáleného nějakým 1500 mil. Cesta trvala asi 75 dní – v obou směrech 150 dní – téměř půl roku. A vedla přes horkou, rozpálenou poušť. Čelila loupe− živým zlodějům a neúrodnému pouštnímu terénu bez jakéhokoliv lidského pohodlí. Snášela hořce studené noci. Ale nic nemohlo královnu zastavit od dosažení audience u Šalomouna. Museli ji doprovázet vojáci, státní úředníci, služeb− nictvo, kuchaři a tlumočníci. Velbloudi museli být naloženi jídlem, vodou a dary drahokamů a koření. Celkem vzato karavanu tvořil „počet velmi veliký“ (1. Král. 10:2). Představ si, jaký to byl pohled na tento veliký doprovod vjíždějící do Jeruzaléma po měsících písečných bouří, vysilujícího žáru, neuvěřitelných strádání. Hned jak se přiblížila k hlavnímu městu, spěchali královnu přivítat Šalomounovi sloužící se slovy: „Podnikla jste tak dalekou cestu. Prosím, osvěžte se, občerstvěte. Náš král pro vás připravil své velké lázně.“ Později byla královna uvedena na Šalomounův dvůr. A vůbec neplýtvala časem, když se ho ptala na všechny otázky, které ji kdy zmátly. „Přijela, aby ho vyzkoušela v pohádkách… přišla k Šalomounovi, a mluvila s ním o všem, co měla na srdci svém“ (1. Král. 10:1–2). Krá− lovna mu to všechno předložila. A nebyla zklamaná. Písmo říká: „Které odpověděl Šalomoun na všechna její slova. Nebylo nic skrytého před králem, nač by jí neodpověděl“ (10:3). Šalomoun jí hojně odpovídal hlubokými, mocnými, objasňujícími pravdami. Jediné téma nenechal nezodpovězené. Před− stavuji si, jak se s každou odpovědí královnina tvář rozsvěcuje, uvědomuje si: „Tak takhle to je.“ Představ si pokoj, který zaplavil její duši, když byly její celoživotní otázky jedna po druhé zodpovězené. Potom procestovala Šalomounovo království. Z první ruky poznala řád, krásu a prosperitu, kterou Šalomou− nova moudrost přinesla jeho národu. Spatřila „i dům, který vystavěl, i pokrmy na jeho stole, i sedání a stávání služebníků jemu přisluhujících, i roucha jejich, také jeho číšníky, i stupně, po kterých vystupoval k domu Hospo− dinovu“ (10:4–5). Bylo to tak ohromující, že „se zděsila náramně“ (10:5). Jednoduše řečeno, vzalo jí to dech. Když to do sebe všechno nasála, řekla Šalomounovi: „Pravdivá jsou slova, která jsem slyšela ve své zemi o věcech tvých a o tvé moudrosti, těm řečem jsem nechtě− la věřit, až jsem přijela a viděla to na vlastní oči. Ale vida, nebylo mi toho řečeno ani z poloviny; převýšil jsi
Pojďme se podívat, co Bůh Izraele konkrétně pokládá za znesvěcení svého jména a co udělal Pán Ježíš proto, aby Otcovo jméno bylo posvěceno. Přiznám se, že při studiu některých kapitol hovo− řících o znesvěcení Božího jména mi bylo až úzko. Ale právě proto stojí za to připomenout si Boží nároky na svůj lid. V osmnácté kapitole 3. Mojžíšovy stojí: Nepřiblížíš se k ženě, abys odkryl její nahotu v období jejího krvácení, kdy je nečistá. Nebudeš obcovat s ženou svého bližního a neznečistíš se s ní. Nedopustíš, aby některý z tvých potomků byl přiveden v oběť Molekovi. Neznesvětíš jméno svého Boha. Já jsem Hospodin. Oběť Molekovi byla lidská obět božstvu ve starých národech běžně prováděná. Nebudeš obcovat s mužem jako s ženou. Je to ohavnost. Nebudeš obcovat s žádným dobytčetem a neznečistíš se s ním. Ani žena se nepostaví před dobytče, aby se s ním pářila. Je to zvrhlost. (verše 19−23) Kraličtí slovo znesvětit překládají jako poškvrnit, což je našemu chápání možná ještě bližší. Hluboce ve svém srdci totiž víme, že sexuální nezřízeností se člověk poskvrňuje a toto poskvrnění může vést až k vážným, smrtelným onemocněním.
D. Wilkerson
tu pověst moudrostí a dobrotou, kterouž jsem slyšela. Blahoslavení muži tvoji, a blahoslavení služebníci tvoji, kteříž před tebou vždycky stojí, a slyší tvou moudrost. Buď Hospodin, tvůj Bůh požehnaný který si tě oblíbil, aby tě posadil na trůnu Izraelském… a ustanovil tě králem, abys soudil a byl spravedlivý.“ (10:6–9). Po své okružní cestě nabídla králi všechny dary, které ve své karavaně přivezla. Na oplátku jí král otevřel svou pokladnici a ona žasla nad jeho ohromným bohatstvím: „Král Šalomoun dal také královně ze Sáby podle přání, čeho požádala, ještě nad to, co jí Šalomoun daroval darem královským“ (10:13). Když se Ježíš zmiňoval o této královně, mluvil k zákoníkům a farizejům Náboženští vůdci za Kristových dnů královnin příběh dobře znali. Vyučovali o něm ve svých synagogách a věděli všechno o její zoufalé touze navštívit Šalo− mouna. Teď Kristus použil její příběh, aby je varoval: „Ta samá královna z jihu vás odsoudí před nebeským Otcem. Přišla z nejvzdálenější části světa, aby slyšela Šalomounovu moudrost. A hle, větší než Šalomoun teď stojí před vámi.“ Opravdu, tato královna se zeptá farizejů: „Jak jste mohli být tak slepí? Pokládali jste Králi všechny své těžké otázky, dokonce lstivé otázky, snažili jste se ho nachytat. Ale On je vševědoucí Bůh v těle, právě ten, který dal Šalomounovi jeho moudrost. Stál mezi vámi a vzbuzoval vaše dotazy, usiloval o to, abyste mu otevřeli svá srdce. On za vás dokonce zemřel. Ale vy jste ho nechtěli vidět a odmítli jste slyšet jeho pravdu. Dali jste přednost životu ve tmě, protože vaše skutky byly zlé.“ Rád bych věděl: obviní tato královna naši generaci ze stejného hříchu? Řekne: „Viděla a slyšela jsem moudrost muže, který žil v mé době, a jeho slova změnila můj život. Měla jsem u něj jen jedno slyšení a on zodpověděl všechno, co jsem měla na srdci. Věděl o všech problémech, starostech a obavách v mém životě a jeho pravda mě zbavila všech mých zmatků.“ „Ale přišel čas, kdy jsem musela tohoto muže opustit. Ale vy ne. Uprostřed vás žil Bůh a vy jste měli stále přístup k jeho moudrosti. Navíc je Král Ježíš nekonečně větší než Šalomoun. A máte Jeho Slovo, které k vám mluví o všem ve vašich životech. Chce, aby vám to Slovo přineslo úlevu, aby vám pomohlo, aby vám dodalo pokoj a radost.“
Pokračování na str. 2
Znesvěcení a posvěcení V Heslech Jednoty bratrské, vydávaných jako čtení na každý den, mne nedávno zaujaly dva verše postavené proti sobě: Neznesvětíte mé svaté jméno − je příkaz ze Starého zákona proti kterému stojí Ježíšova prosba: Otče, buď posvěceno tvé jméno...
ž i v o t a
pro vnitřní potřebu − neprodejné
Větší než Šalomoun je zde
Učit se prospívat pod tlakem 2. Kor. 4:8−9 ze všech stran býváme souženi, ale ne zcela sevřeni; býváme bezradní, ale ne zoufalí; býváme pronásledováni, ale ne opuštěni; sráženi, ale ne zničeni. Věděli jste, že Nový zákon, který čtete, byl napsán v dobách velkého tlaku? Že většina toho, co tam je, bylo napsáno z vězení nebo v časech pronásledování? Lidé byli okrádáni, zabíjeni, vyháněni z práce, do− movů a měst. Mnozí za svou víru zaplatili životem. Toto slovo, které Pavel i ostatní psali, bylo napsáno proto, aby utěšilo druhé přesto, že sami autoři trpěli. Filip. 4:6−13 O nic nemějte starost, ale za všech okolností své žádosti skrze modlitbu a prosbu s díků− činěním oznamujte Bohu. A Boží pokoj, který převyšuje všechen rozum, bude střežit vaše srdce i vaše mysli v Kristu Ježíši. Závěrem, bratři, cokoli je pravdivé, cokoli počestné, cokoli spravedlivé, cokoli čisté, cokoli milé, cokoli má dobrou pověst, je−li nějaká ctnost a nějaká chvála − o tom přemýšlejte. Čemu jste se nau− čili a přijali, co jste slyšeli a viděli na mně, to dělejte a Bůh pokoje bude s vámi. Velice jsem se v Pánu zaradoval, že nyní konečně znovu rozkvetl váš zájem o mne. Mysleli jste na to sice již dříve, ale neměli jste příležitost. Neříkám to kvůli tomu, že bych měl nedostatek; já jsem se totiž naučil být za všech okolností spokojen. Umím být pokořen, umím také mít hojnost. Jsem zasvěcen do všeho a každým způsobem: být sytý i hladový, mít nadbytek i nedostatek. Všechno mohu v Kristu, který mě posiluje. Toto jsou čtyři druhy trápení, které zažijeme. Životní problémy / ne zcela sevřeni − Když spoléháme na Pána a na jeho sílu, budeme překvapeni, kolik tlaku dokážeme vydržet. Čím se
c í r k v í
M. Frydrychová
Připouštíme si však myšlenku, že náš osobní hřích neposkvrňuje pouze nás, ale znesvěcuje také jméno našeho Boha? V devatenácté kapitole 3. Mojžíšovy však Bůh dává najevo, že ho znesvěcuje nejenom sexuální hřích. Nebudeš krást ani obelhávat a podvádět svého bližního. Nebudeš křivě přísahat v mém jménu, sice znesvětíš jméno svého Boha. Já jsem Hospodin. Nebudeš utiskovat a odírat svého druha. Výdělek dělníka, kterého si najmeš, nezůstane u tebe do rána. Nebudeš zlořečit hluchému a slepému nepoložíš do cesty překážku, ale budeš se bát svého Boha. Já jsem Hospodin. Nedopustíte se bezpráví při soudu. Nebudeš nadržovat nemajetnému, ani brát ohled na mocného, ale budeš soudit spravedlivě...Já jsem Hospodin. (3. Mojž. 19, 11−15) Skutečnost, že znesvěcujeme Boha i tím, že si vzájemně lžeme, podvádíme se a okrádáme (což se v současné době děje i v těch nejlepších kruzích) není už známa téměř vůbec. Boží požadavky však jdou ještě dál. Nebudete jíst maso s krví, nebudete se obírat hadačstvím ani věštěním... Nebudete svá těla zjizvovat pro mrtvého, ani si dělat nějaká tetování. Já jsem Hospodin. Nezneuctíš svou dceru tím, že bys ji učinil nevěstkou, aby země nepropadla smilstvu a nebyla naplněna mrzkými činy. Dbejte na mé dny odpočinku a mějte v úctě mou svatyni. Neobracejte se k duchům zemřelým a nevyhledávejte vědmy a neznečišťujte se jimi. Já jsem Hospodin, váš Bůh.
Pokračování na str. 2
Větší než... (Pokračování ze str. 1) „Tak vás neustále zve ke svému hodovnímu stolu. Nemusíte cestovat 1500 mil, abyste se tam dostali. On přišel k vám, a nežádá vás o dary nebo drahé kamení. Všechno, co od vás chce, je, abyste mu přinesli svá bře− mena. Chce slyšet o vašich starostech, chce o vás pečovat, odpovědět na vaše trápení. Jediné, co od vás žádá, po čem touží, je vaše modlitba a chvála.“ „Když jsem byla v Šalomounově paláci, viděla jsem, jak byli jeho služebníci šťastní. Přicházeli ke královské tabuli denně a rádi nasávali jeho moudrost. Soustředěně naslouchali každému jeho slovu s velikou úctou. A když přicházeli do chrámu uctívat, měli svatou bázeň. Byl to tak skvělý pohled, že to bralo dech. Slyšela jsem o Šalo− mounovi veliké věci, ale nic mě nepřipravilo na to, co zažiji v jeho přítomnosti.“ „Ale vaše generace, to je zcela odlišný příběh. Pokud jde o vašeho Krále, jste neuctiví, lehkomyslní a frivolní. Máte přístup k Jeho skvělé moudrosti, Jeho veškeré spravedlnosti a svatosti, ale den za dnem Ho ignorujete. Jak můžete být spokojení s takovými tesklivými, bojác− nými životy? Máte ve svém středu Zdroj svých odpovědí. On je mnohem větší než Šalomoun!“ Dovol, abych se tě zeptal: kdy jsi naposledy prožil posvátnou úctou naplněný zážitek s Ježíšem? Kdys byl tak okouzlen jeho usmiřující moudrostí, která přináší pokoj, že ti to až bralo dech? Kdy jsi naposledy řekl: „Nic, co jsem se naučil o Kristu, mě nepřipravilo na tento zážitek s Ním. Vyřešil mé pochybnosti a přinesl mi dokonalou radost“? Ježíš nám v této pasáži říká: „Jestliže vyznáváš, že jsi můj následovník, musíš sám sobě položit jistou otázku.“ My všichni dnes musíme zodpovědět jednu rozhodu− jící otázku: „Jestliže je ten, který je větší než Šalomoun, ve mně, je možné, že by mě nechal ve zmatku? Jestliže je jeho moudrost stále k dispozici, usiluji o ni tak horlivě jako královna vyhledávala Šalomounovu moudrost?“ Věřím, že se nás královna ptá: „Jestliže byl Šalomoun ochoten naslouchat všem mým dotazům, což by byl tvůj Král nějak méně ochotný slyšet ty tvé? Jestliže byl Šalomoun tak trpělivý, aby mi odpověděl na vše, co mě zajímalo, cožpak by tvůj všemohoucí Pán nepřevzal tím spíš tvá břemena? Jak by mohl být Ježíš méně ochot− ný k tobě mluvit, dát ti svou moudrost a vedení?“ Pravdou je, že Bůh dnes stále ještě mluví ke svému lidu. A mluví tak jasně, jako to činil ve Starém zákoně, nebo k apoštolům či k první církvi. Ale my si musíme uvědomit jednu věc: Bůh si vybírá mluvit jen k těm, kdo mají uši k slyšení. Dovolte, abych to vysvětlil. Mark. 4:2 nám říká, že Kristus „učil [zástupy] mno− hým věcem skrze podobenství.“ V této pasáži vypráví Ježíš podobenství o rozsévači, o muži, který rozséval semeno na poli. Ale když příběh zakončil, zástupy byly zmatené. Lidé byli zvědaví: „Kdo je ten rozsévač, kterého popisuje? A co představuje to semeno? Všechno to povídání o ptácích, ďáblech, trnité a skalnaté zemi, dobré půdě – o čem to je?“ Ježíš jim to nevysvětlil. Místo toho nám Písmo říká: „A řekl jim: Kdo má uši k slyšení, slyš“ (4:9). Jen učedníci a zbytek několika dalších hledali odpovědi. Tak přišli později k Ježíši a ptali se ho na význam podobenství: „A když byl potom sám, tázali se ho ti, kteří s ním byli, s dvanácti, na to podobenství“ (4:10). Tehdy si Kristus udělal čas, aby jim dal odpovědi na to, co je trápilo (viz 4:14–20). Vidíš, co se v této scéně děje? Ježíš zástupu zjevil pravdu, slyšeli slovo promluvené přímo z Božích úst, přesto je to zmátlo. Možná se divíš: „Proč Ježíš nevy− světlil podobenství jasněji?“ Klíč nalézáme o něco dál v té samé kapitole: „A bez podobenství k nim nemluvil“ (4:34). Věřím, že Ježíš říkal: „Chceš−li rozumět mému slovu, musíš za mnou chodit pro odpovědi, usilovat o ně. A musíš přijít jako královna ze Sáby: s hladem po pravdě, která tě osvobodí. Já ti dám všechna zjevení, která potřebuješ. Ale ty ke mně musíš přijít s pronásledují− címa, pozornýma ušima.“ Představ si, co se stalo s většinou toho zástupu poté, co šli domů. Sousedé je obklopili, toužili vědět, co Ježíš řekl: „Jaké přinesl poselství? Řekněte nám všechno, co jste se naučili.“ Ti, kdo ho slyšeli, mohli možná zopakovat jeho podobenství. Ale jejich slova byla mrtvá, bez života, bez jakéhokoliv účinku nebo život měnící moci. Věřím, že totéž se dnes děje v Kristově církvi. Slovo, které přichází z mnoha kazatelen, je mrtvou literou bez jakéhokoliv zjevení Ducha svatého nebo moci k osvo− bození z hříchu. Když jdou potom lidé domů, mnozí z nich pouze reprodukují slovo, které slyšeli, ale není v tom život Ducha. Jaký je to kontrast k hladu učedníků a ostatních, kteří zůstali v této scéně následovníky Krista. Tito lidé představují každého, kdo hladoví po Božím slově a kdo soustavně stíhá Ježíše, ať ho to stojí cokoliv. Zahrnují „společnost královny ze Sáby,“ služebníky, kteří chtějí Kristovo život měnící zjevení.
Jak Kristus odpovídá na jejich pronásledování? Říká: „Vám je dáno znát tajemství Božího království, ale těm, kteří jsou vně, je vše dáno v podobenství“ (Mk 4:11). Řecké slovo pro tajemství tady znamená tajnosti. Krátce: Kristus zjevuje své tajnosti pouze těm, kdo hladoví po pravdě, která mění život. Říká: „Chceš−li odpovědi na své těžké otázky, pronásleduj mě, stíhej mě. Trav se mnou čas. Já ti zjevím své Slovo a ukáži ti pravdu, kterou jiní nevidí.“ Kdo jsou tedy ti, „kteří jsou vně“? Ježíš mluví o zá− stupech lidí, kteří nejsou ochotní na Něj čekat. Nechtějí se vzdát svého pohodlí, aby udělali to, co je nezbytné k vytrénování svých uší, aby slyšeli Jeho hlasu. Možná chodí pravidelně do církve a hledají Pána, aby vyhověl všem jejich lidským potřebám. Ale nemají zájem poznat jeho hlas, mimo jeho schopnost je zaopatřit. Jeho osvobo− zující pravda pro ně zůstává záhadou, sérií nerozluštěných hádanek. Satanova současná válka proti Božímu lidu je zaměřená na naši víru Ďáblova hrozba dnešní církvi jde mnohem dál, než je povodeň špíny, kterou vylil na Zem. Je větší než materializmus, závislosti nebo intenzivní pokušení. Naše bitva je bitvou o víru. Čím víc přiložíš své srdce k hledání Ježíše, tím prudší budou útoky Satana na tvou víru. V nedávných měsících jsem slyšel vyznání od zbož− ných svatých, kteří mluví o strašných útocích na svou mysl. Jsou sužováni šípy pochyb a nejistoty a trvale otravováni pochybnostmi o Boží věrnosti. Říkají si, zda se zajímá o jejich stagnující služby, jejich sužovaná manželství, o jejich děti, které se ocitly na scestí. Mnozí jsou téměř zvikláni ve svém postupu vpřed, kolísají ve své víře, myslí si: „Nevím, jestli mohu pokračovat.“ Tehdy jsem četl také dopis od drahé 81−leté ženy, která nám napsala: „Můj manžel je sžírán rakovinou kostí. Můj syn umírá na AIDS. A já pomalu chřadnu na cukrovku.“ Když jsem četl o všem, co tato rodina snáší, potřásl jsem v údivu hlavou: „Je vůbec možné, aby si udržela svou radost? Je toho víc, než může kdokoliv vydržet. Jistě ji Bůh zbaví jejího nedostatku víry.“ Pak jsem četl poslední odstavec jejího dopisu: „Navzdory tomu všemu je Bůh věrný. Nikdy neselhal v žádném slově, které nám zaslíbil. Předali jsme svého syna do Ježíšových rukou. A teď čekáme na den, kdy uvidíme našeho požehnaného Pána tváří v tvář.“ Ano, tato bitva je celá o víře. Vysvětlení vidíme v 8. kapitole Marka, když Ježíš právě nakrmil 4000 lidí sedmi bochníky chleba a několika rybami. Poté nastou− pil se svými učedníky na loď a plavili se na druhý břeh: „A zapomenuli s sebou vzít chleby, a neměli víc než jeden chléb na lodi. Přikazoval jim tedy: Vizte a pilně se šetřte kvasu farizejského a kvasu Herodesova. A tak přemýšleli, říkajíce jeden druhému: Chleba nemáme.“ „Ježíš to věděl a řekl jim: Co přemýšlíte o tom, že chleba nemáte? Ještě nevíte, ani nerozumíte? Ještě máte oslepené své srdce? Oči máte, nevidíte? A uši máte, neslyšíte? A nepamatujete si, že jsem pět chlebů lámal mezi pět tisíců? A kolik plných košů drobtů jste sebrali? Řekli mu: Dvanáct. A když také sedm chlebů lámal jsem mezi čtyři tisíce, kolik plných košů drobtů jste vzali? A odpověděli mu: Sedm. Řekl jim: Jaktože tedy ještě nerozumíte?“ (Mk 8:14–21). Ježíš jim připomínal: „Copak jste zapomněli, kdo já jsem? Právě jste mě viděli, jak jsem rozmnožil několik bochníků a ryb, abych nakrmil zástupy. Jak jste mohli zapomenout na takový zázrak? Řekl jsem vám, že větší než Šalomoun je uprostřed vás. Kdy se vám rozbřeskne, že Bůh je s vámi stále, v každé krizi? Máte oči, ale nevi− díte.“ Jak to musí našeho Pána zarmucovat, když zapomí− náme na Jeho minulá vítězství v našich životech, na všechny Jeho zázraky vysvobození. Nazval nás svými přáteli (viz Jan 15:15), ale ve své krizi často na všechno, co se týká jeho věrného přátelství, zapomínáme. Proto Ježíš varoval své učedníky před kvasem farizejů. V pod− statě jim řekl: „Jestliže ke mně přicházíte se závažnými otázkami, neočekávejte, že vám odpovím, máte−li v srdci nevíru. Máte ke mně přicházet s důvěrou a vírou, věřit, že jsem větší než Šalomoun.“ V jiné scéně z Mk 4:37 učedníci opět přeplouvali jezero. Tentokrát „byla bouře veliká od větru, až se na loď valily vlny, takže se loď naplňovala.“ Příval vln zaplavil člun a zoufalí učedníci chvatně vylévali vodu z lodi. Byli to zkušení rybáři a velice brzy poznali, že jejich životy jsou v nebezpečí. Tak rychle vzbudili Ježíše, který spal na zádi lodi, a volali: „Mistře, utoneme!“
potopí. Očekávalo se snad od nás, že v této, podle všech příznaků beznadějné, situaci budeme trénovat víru?“ Odpověď je: „Ano, naprosto!“ Ježíš zkoušel jejich víru. Chtěl vědět: „Budou mi tito následovníci věřit tváří v tvář smrti? Budou se držet své víry ve mně?“ V těle Kristus možná spal. Ale On byl také Bůh a Hospo− din nikdy nespí: „Aj, nedříme, ovšem že nespí ten, kte− rý hlídá Izraele“ (Žalm 121:4). Právě teď je možná tvá loď plná vody, tvá situace je naprosto beznadějná. Bouře, která zuří kolem tebe, je možná děsivější než všechno, čemu jsi ve svém životě čelil. Ale On je stále ještě Bůh, a ten, který je větší než Šalomoun, je s tebou. Máš Jeho přítomnost. On je Pánem nad každou bouří, a On použije tuto bouři, aby tě pře− zkoušel. On dopouští tvou krizi, aby viděl, co je ve tvém srdci. Možná si myslíš: „Ale co když se má loď skutečně potopí? Co pak?“ Uvažuj o Pavlově příkladu ve Skut− cích. Jeho loď se potopila a on o svůj život nepřišel. Vlastně se držel Božího slova, které mu Bůh dal upro− střed této bouře: „Loď se potopí, ale já ti dám životy všech, kdo jsou na palubě.“ Když bouře skončila, byl Bůh oslaven pro svou věrnost. A následovaly veliké zázraky doprovázené mocným probuzením (Sk 28:1– 10). Ano, Pán možná dopustí, abys snášel něco, co vypadá naprosto katastrofálně. Ale ty přežiješ – a tvá víra také – pokud Mu budeš důvěřovat. Tvoje loď se možná potopí, ale Bůh ti dá sílu, abys doplaval na břeh, jako to udělal pro Pavla. Všechno, co můžeš ztratit, je materiální a Bůh to může snadno nahradit. On vlastní větší, lepší lodě a může ti požehnat mnohem víc než je všechno, cos možná ztratil. Musím připustit, že když jsem četl o Ježíšově kárání učedníků, myslel jsem si: „Pane, to není fér. Dostávám dnes dopisy od lidí, kteří čelí svým vlastním strašným katastrofám. Ztrácejí své domovy, svá zaměstnání, své milované. Jistě neočekáváš, že zůstanou plní víry.“ Potom mi Duch svatý připomenul některé chudobné oblasti, které jsem navštívil. Viděl jsem lidi, kteří žili v chatrčích a spali na špinavé zemi, přesto měli radost, kterou jsem nikde jinde neviděl. Radovali se z Boží každodenní věrnosti a to bylo důvodem jejich překy− pující víry navzdory všem jejich zkouškám. Dnes existuje veliké odpadání od víry a důvěry v toho, kdo je větší než Šalomoun Toto veliké odpadlictví je prorokováno v Písmu. Pavel varuje: „Nenechte se od nikoho žádným způso− bem oklamat. Ten den totiž nenastane, dokud napřed nepřijde odpadnutí“ (2. Tes. 2:3).
Znesvěcení a ... (Dokončení ze str. 1) Před šedinami povstaň, starci vzdej úctu, boj se svého Boha. Já jsem Hospodin. (3. Moj. 19, 26−32) Čteme−li kapitoly 3. Mojžíšovy nejen s poněkud cynickým nadhledem současného intelektuála, ale i s pokorou a bázní Boží, pak musíme shledat, že lid země, ve které žijeme, znesvěcuje jméno jediného Boha téměř ve všech kritériích, které Bůh zcela jasně vytýčil jako jednání znesvěcující. Někteří z vás nyní oprávněně namítnou, že nežije− me ve Starém zákoně. To je pravda. Díky Bohu za to, že už dva tisíce let nežijeme pod zákonem, ale v čase milosti z víry. Co to však znamená doopravdy? Co znamená Ježíšova prosba nebo snad dokonce příkaz, či rozhodnutí : Buď posvěceno tvé jméno! Je to jenom jakési zbožné přání muže, který žil před dvěma tisíci lety, a které zůstalo nenaplněným zbožným přání? Když se podíváme na problémy planety Země, skoro se to tak zdá. Co může dnes posvěcovat Boží jméno, když i v takzvaných křesťanských zemích vládne sexuální nezřízenost, mravní nepoctivost a dokonce obliba ve falešných náboženstvích? Jenže Ježíš při vyslovení prvního bodu modlitby, kterou nazýváme Modlitbou Páně, nepronesl jen zbožné přání. Buď posvěceno tvé jméno je v podstatě rozkaz a Pán Ježíš jím definoval jednu oblast moci, která mu byla dána a on ji naplnil svou smrtí na kříži.
Když vidím, jak se Ježíš probouzí ze spánku, mé tělo touží, aby učedníky povzbudil: „Jsem tak rád, že jste mě vzbudili. Tohle je vážné. Moji ubozí bratři, je mi líto, že jsem vás nechal snášet tuto bouři tak dlouhý čas. Odpusťte, že jsem nejednal dřív. Doufejte, snad jste si nemysleli, že se o vás ve vaší krizi nepostarám.“
Proto také trpěl venku za branou, aby posvětil lid svou vlastní krví. (Žd 13, 12) Pán Ježíš nás svou vlastní krví posvěcuje, čímž nás uschopňuje ke svatosti a náš posvěcený život způsobuje, že Boží jméno není námi lidmi znesvěceno. Svatý Bůh nabízí člověku svatost skrze očištění krví svého milovaného Syna a Ježíšova i naše svatost pak zpětně posvěcuje Otcovo jméno.
Ne, Ježíšova reakce byla právě opačná. On učedníkům vyčinil! „Proč se tak bojíte? Což ještě nemáte víry?“ (4:40). Představ si, co si tito muži v tu chvíli mysleli: „Skutečně Ježíš očekával, že budeme stát ve stoupající vodě po pás a nebudeme se bát? Tohle je nejhorší bouře, kterou jsme zažili. Vlny nás zaplavují, loď se co nevidět
„Nemylte se,“ píše apoštol Pavel křesťanům do Korintu: "Ani smilníci, ani modláři, ani cizoložníci, ani nemravní, ani zvrácení, ani zloději, ani lakomci, ani opilci, utrhači a lupiči nebudou mít účast v Božím království. A to jste někteří byli. Dali jste se však obmýt, byli jste posvěceni, byli jste ospravedlněni ve
Ve Starém zákoně nám Pán uvádí příklad toho, co se dnes děje těm, kdo odpadají od víry v Boží moc, která jedná v jejich prospěch. V 2. Par14:11 čelil Aza milio− nové armádě Etiopanů. Ale král měl velkou víru: „Volal tedy Aza k Hospodinu Bohu svému, a řekl: Hospodine, nemáš zapotřebí velikého množství, když chceš pomoci slabším. Pomož nám, Hospodine Bože náš, neboť v tebe doufáme, a ve jménu tvém jdeme proti tomuto množství. Hospodine, ty jsi náš Bůh.“ Co se stalo potom? „Ranil Hospodin Mouřeníny před Azou“ (14:12). Jak velikou víru měl Aza! Po mnoho dalších let „nebyla válka až do léta třicátého pátého kralování Azova“ (15:19). Po léta chodil Aza před Pánem ve víře a to přineslo Judsku prospěch. Veliký klid a mír byl po celé zemi a tento mír byl svědectvím pro svět. Hladoví lidé z okolních národů brzy zaplavili Judu, protože věděli, že Aza chodí s Bohem. Potom, ve třicátém šestém roce své vlády, stál Aza tváří v tvář další krizi. Izraelský král povstal proti Azovi, zajal Rama ve snaze přerušit všechny obchody s Jeru− zalémem. Plánem bylo vyhladovět Judsko k poslušnosti. Aza zůstal zcela bez ochrany, ale tentokrát se ve své kri− zi neobrátil k Hospodinu. Místo aby se modlil za Boží vedení a radu, obrátil se na Syrského krále. Výměnou za pomoc Sýrie otevřel Aza Izraelskou pokladnici a vy− prázdnil všechno národní zlato a stříbro. A tak bylo Judsko osvobozeno od svého nepřítele, ale ne Hospodinem. Slávu to přineslo cizí armádě ze Sýrie. A teď bylo svědectví Judy pro svět o Boží moci pryč. K Azovi přišel spravedlivý prorok s tímto sžíra− vým slovem: „Spolehl ses na krále Syrského, a ne na Hospodina Boha svého. Oči zajisté Hospodinovy spatřují všecku zemi, aby dokazoval síly své při těch, kteří jsou k němu srdce upřímého. Bláznivě sis počínal v té věci, proto od té chvíle povstanou proti tobě války“ (16:7,9). Jsem přesvědčen, že mnoho dnešních křesťanů má dnes trápení ze stejného důvodu, jako měl Aza. Ve svých duších bojují, protože se vzdali víry kvůli své se− bedůvěře. Ale faktem je, že není možné, aby měl následovník Ježíše víru v jakýkoliv jiný zdroj a neměl trápení. Kristovo varování je jasné: Větší než Šalomoun je mezi vámi. A my mu máme věřit, naprosto mu důvěřovat a vydat sami sebe zcela do Jeho péče. On bude bojovat naše bitvy a jednat s našimi nepřáteli. Potom tu již nebu− dou žádné války, protože On je za nás všechny vyřídí: „Přítrž činí bojům“ (Žalm 46:9). Větší než Šalomoun se ve tvůj prospěch ukáže mocný, pokud Mu budeš důvěřovat. § Copyright © 2005 by World Challenge
jménu Pána Ježíše Krista a Duchem našeho Boha. (1.Kor 6, 9−11) Čím jsme se dali obmýt? Čím jsme posvěceni? Autor listu Židům vysvětluje: Kristus nevešel do svatyně s krví kozlů a telat, ale jednou provždy dal vlastní krev a tak nám získal věčné vykoupení. Jestliže již pokropení krví kozlů a býků a popel z jalovic posvěcuje poskvrněné a zevně je očišťuje, čím víc krev Ježíše Krista očistí naše svědomí od mrtvých skutků k službě živému Bohu. Vždyť on přinesl sebe sama jako neposkvrněnou oběť Bohu mocí Ducha, který nepomíjí. (Žd 9, 13−14) Moji milí, křesťanů prý v naší zemi ubývá. Ale není to trochu tím, že církev zakopala poklad krve Ježíše Krista? Užíváme denně onu mocnou hřivnu, onen největší dar, který nám Bůh dal, Ježíšovu krev, která nás očišťuje od každého hříchu, takže už žádnému hříchu nemusíme propadnout a otročit a tím i znesvěcovat jméno svatého Boha? Nepoužíváme někdy Boží milost jako omluvu pro hřích? Nemám v úmyslu lamentovat nad stavem církve nebo národa, ale chci připomenout − ba přímo zdů− raznit: Pán Ježíš vylil na kříži svou krev proto, aby nás učinil svobodné od hříchu, abychom v jeho jménu slavně vítězili nad každým pokušením a aby nás obdařil novým lidstvím, měřeno mírou jeho plnosti. Církev Kristova by se neměla spokojit s ničím jiným než s hledáním této plnosti. Boží lid by si neměl dát pokoje, dokud posvěcení nedosáhne. Autor listu Židům se odvážil napsat: Už ten, kdo pohrdne záko− nem Mojžíšovým, nedojde slitování a propadá smrti na základě svědectví dvou nebo tří svědků. Pomyslete, oč hroznějšího trestu si zaslouží ten, kdo zneuctí Boží− ho Syna a za nic nemá krev smlouvy, jíž byl posvěcen a tak se vysmívá Duchu milosti. (Žd 10, 29−31) Pán Ježíš jak pro naši svatost, tak pro posvěcení Božího jména udělal všechno, vylil svou krev. Važme si daru, který nám zanechal k našemu posvěcení, važme si moci jeho svaté krve a usilujme o svatost. Neznesvěcujme jméno našeho Boha. §
Z textů WWW.TWR.CZ)
Pastorace 3. Otázka: Jaká by měla být osoba pastýře v církvi. Základní myšlenkou je skutečnost, že tím jediným a prvým pastýřem lidských duší je samotný Kristus. Už SZ nazývá ty, kteří nesou odpovědnost za druhé lidi, pastýři. Jedná se především o starší lidu, kněží a krále. Žel, že v několika starozákonních textech čteme tvrzení, že Izraelce nepasou pastýři, ale vlci, kteří spíš ovce likvidují.
Podobné výtky nalézáme v proroctví Ezechielově. Na tento stav Bůh reaguje zaslíbením, že jednou lidu pošle dobrého pastýře, který jej bude pást spra− vedlivě a podle práva. Text citovaného proroctví z knihy Jeremiášovy pokračuje tedy následujícími slovy: "Hle, přicházejí dny, je výrok Hospodinův, kdy Davidovi vzbudím výhonek spravedlivý. Kralovat bude jako král a bude prozíravý a bude v zemi uplatňovat právo a spravedlnost. V jeho dnech dojde Judsko spásy a Izrael bude přebývat v bezpečí. A nazvou ho tímto jménem: Hospodin − naše spravedlnost." (Jr 23,5−6). Ještě jasnější je proroctví v Ezechieli: "Ustanovím nad nimi jednoho pastýře, který je bude pást, Davi− da, svého služebníka. Ten je bude pást a ten bude jejich pastýřem. Já Hospodin jim budu Bohem a David, můj služebník, bude uprostřed nich knížetem. Já Hospodin jsem promluvil." (Ez 34,23− 24). S tímto proroctvím koresponduje Ježíšovo pro− hlášení, které je zaznamenáno v 10. kapitole Janova evangelia: "Já jsem ten dobrý pastýř. Dobrý pastýř pokládá svou duši za ovce." (J 10,11). V tom je Ježíš jedinečný a nenapodobitelný. Jen on sám položil duši za ty, nad kterými měl vládnout. A to je také podstata pastorace: obětovat se za toho, komu pomáhám, koho vedu. Obětuji mu svůj čas, svou pozornost, své emoce a mnohdy i kus svého duševního zdraví. Je zajímavé, jak se myšlenka Ježíše jako pastýře v NZ textech vyvíjí. Ještě v dopise Hebreům se objevuje takřka beze změny: "A Bůh pokoje, který vyvedl z mrtvých velkého pastýře ovcí pro krev věčné smlouvy, našeho pána Ježíše, ať vás zdokonalí ve všem dobrém..." (Heb 13,20). V Petrově epištole ale nastává zlom. Ježíš už není chápán jako pastýř ovcí, tedy nějaký politický či duchovní vůdce, ale je zde představen jako osobní pastýř duše: "Neboť jste bloudili jako ovce, ale nyní jste byli obráceni k pastýři a strážci svých duší." (1Pt 2,25). Ježíš vystupuje z role kolektivního vůdce a stává se osobním důvěrníkem, strážcem, pomocní− kem a rádcem. Petrův list však zaznamenává ještě jeden posun. Ježíš tuto svou pastýřskou roli deleguje dalším lidem, kteří se tak stávají pastýři a strážci lidských duší jakoby v zastoupení Ježíše. Čteme o tom v 5. kapitole listu: "Starší mezi vámi napomínám, já spolustarší a svědek Kristových utrpení a také účastník budoucí slávy, která bude zjevena: Paste Boží stádo, které je u vás; dohlížejte na ně ne z donucení, ale dobrovolně, podle Boha, ne z nízké zištnosti, ale ochotně, ne ja− ko páni nad svým podílem, ale jako ti, kteří se stávají vzorem svému stádu. A když se ukáže nejvyšší pastýř, dostanete nevadnoucí věnec slávy." (1Pt 5,1−4). Tento text je velmi důležitý, neboť ukazuje pravou funkci pastýřů: být na místě Kristově! To mimo jiné znamená zjevovat Kristův charakter, jeho životní styl, jeho hodnoty, ale i přístup k lidem. Ježíšova pastýřská služba nebyla záležitostí nějakého úřadu, ale jeho životním stylem. Jeho pastýřský postoj se vyznačoval zápalem pro zá− chranu ztracených. Sám o sobě prohlásil, že přišel proto, aby hledal ztracené. Ježíš se věnoval všem, ale zvláštní pozornost zaměřoval na lidi postižené, na ty, kteří byli na okraji společnosti, na ženy, celníky, nemocné a posedlé. Nebál se pobývat v jejich přítomnosti. Ježíš nikdy nikoho nenutil, aby jej ná− sledoval. Vždy dal člověku možnost volby. Věnoval se i těm, kteří zklamali a zradili. U Ježíše nelze vysledovat v jeho pastýřské službě nějakou zvláštní metodu. Přistupuje vždy ke člověku jako k jedinečné osobnosti a prostě mu poskytuje pomoc. U Ježíše je zcela zřejmé, že jeho služba vychází z intenzivního společenství s nebeským Otcem skrze modlitbu. Proto také Ježíš vždy jednal v plnosti moci. U Ježíše je nápadné to, že uměl na− slouchat.
Z několika situací, které zaznamenávají evangelia, je zřejmé, že dokázal poznat i to, co nebylo vysloveno. Nikdy člověka neodmítal pro jeho hřích, i když se od hříchu jasně distancuje. Ježíš vnímal bolest, starosti i slabosti druhých. Ztotožňuje se s nimi a pomáhá jim je nést. Cílem Ježíšovy pastýřské služby bylo spasení člověka a jeho uschopnění ke službě. To vše je inspirací pro současné pastýře v církvi. Leckdy žijí lidé v domnění, že pastýři jsou pouze placení kněží a kazatelé. Takový pohled je nebiblický, je v rozporu s tím, co Bůh zjevil v Písmech o církvi. Pastýři jsou všichni, kdo byli Bohem do pastýřské služby povoláni a kdo toto povolání neodmítli. Tak čteme v dopise Efez. 4,11−12: "A on (= Kristus) dal jedny apoštoly, jiné proroky, některé evangelisty, jiné pastýře a učitele, aby dokonale připravili svaté k dílu služby, k vybudování těla Kristova." Pastýřem v církvi může být tedy jen ten, kdo sám prožil moc působení Božího Ducha při svém obráce− ní a v životě a koho Kristus do této služby povolal. I pastýř v církvi potřebuje jako základní a ne− zbytnou podmínku k vykonávání své služby být zmocněn ke své práci Duchem Božím. Jakmile čerpá pouze z vlastních sil, snadno se vyčerpá a jeho služba nebude mít na sobě Boží pečeť. Žel, jak snadno se to stane v případě profesionálních duchovních, kteří sice absolvují příslušnou teologickou fakultu, kde získají patřičné vzdělání a kvalifikaci opravňující je k duchovní péči o lidi, kde však nezískají a ani získat nemohou právě tu tak nezbytnou pečeť Ducha svaté− ho. Pastýř vychází při své službě z Božího slova, respektuje je a sám se mu podřizuje. Těžko může být pastýřem v církvi člověk žijící neřádně, v hříchu, nebo člověk, který Boží slovo zlehčuje. Pastýř musí být trpělivý, klidný, nesmí vyvíjet na druhého nátlak. Vždyť důvěru člověka si získáváme postupně. Pastýř se musí stále osvobozovat od svých domněnek a apriorních představ. Pastýřská služba je časově neobyčejně náročná. Pastýřem by tedy měl být člověk, který je pro tuto práci v církvi oddělen. Obvykle to bývá jeden či ně− kolik starších, kteří jsou již v důchodu a mají dostatek životních zkušeností. Může to být služebník pra− cující v církvi na plný úvazek. Pastýřské službě se většinou věnují kněží, kazatelé a faráři. Ne vždy však k tomu mají příslušnou duchovní kvalifikaci. Dobrý učitel či evangelista nemusí totiž být i dobrým pastýřem. Ať už práci pastýře vykonává kdokoli, musí na ni mít dost času, aby ji neodbýval. Pro službu pastýře je velmi důležité naučit se milo− vat ty, kterým se věnuji, jinak upadnu do zákonictví, moralizování či povrchnosti. Při pastýřské péči je také neobyčejně důležité naučit se mlčet. Zde je zpovědní tajemství povinností nejen pro katolické kněží, ale pro všechny. Kdo neumí být mlčenlivý, diskrétní a spolehlivý, nemůže pastýřskou službu konat. Pastýř si vždy musí zachovat jakýsi nadhled nad případem, kterému se zrovna věnuje, aby nebyl vtažen do hříchu a nezpůsobil pohoršení. Řekl jsem, že pro pastýřskou službu je nezbytné být povolán Bohem a vystrojen Duchem svatým. To ale nevylučuje potřebu, aby pastýř studoval odbornou literaturu, aby studoval prostředí, ve kterém se pohybují jeho ovečky, aby znal jejich mentalitu jako sociálních skupin a pod. Těžko bude někdo radit studentovi střední školy, když nezná současné poměry na středních školách. Těžko mohu radit člověku závislému na drogách, když o toxikomanii nic nevím. Stejně tak je nezod− povědné radit homosexuálovi, ale nevědět nic o problému homosexuality. Žel, tato oblast bývá u nás asi nejvíc zanedbávána, jakoby odborná průprava byla nějak v rozporu s působením Ducha svatého. Stejně tak je nezbytné seznámit se s běžnými psychickými nemocemi, protože řada problémů, s nimiž se může pastýř setkat, je psychického původu. Jestliže mluvíme dnes o osobě pastýře, neměli bychom zapomenout na nutnost supervize. Tímto slovem označujeme pastýřskou péči o pastýře. Pastýři v církvi prožívají mnoho zátěžových situací, a proto potřebují, aby i o ně někdo pečoval. Je smutné, že se v církvi supervizi věnuje tak malá pozornost. Je pozdě pak hasit požáry, když pastýř nezvládne tíži, která na něm spočívá a upadá do sexuálních hříchů jako k uvolnění napětí, jež v něm je, případně se utíká k alkoholu či jiným závislostem. Potřeba supervize je zřejmá i při vědomí toho, že hlavní odbřemenění přijímá takový člověk v osobním styku přímo od Pána. § (z vysílání TWR−www.twr.cz)
E. Plchová
MARTIN KRÉDL; SŽ Č. Budějovice zaměstnání: manažer náhradních dílů manželka: Daniela; děti: Daniel 1 rok oči: hnědé až do zelena; vlasy: černé a na krátko střižené
Jsem velice rád, že mohu být součástí chvály. Být zvukařem je pro mne pocta. Ne, není to pro mě těžké. Když nehraješ, jakou hudbu rád posloucháš? Z křesťanské hudby skoro vše… Delirious?, Hillsong, Michael W.Smith atd. Na TS jsi pomáhal malovat plakáty na akce "IZ". Máš nějakou průpravu ze školy?
záliby: ze sportu vše, hlavně fot− bal aktivně i pasivně, hokej… a kytara.
Průpravu ze školy nemám. Ale často se přistihnu, že se mi něco zdaří. ☺ Danča píše pravidelně do rubriky „Kuchařka plná dobrot“, navnadí nás dobrotami a zajímavými pochoutkami. Vaří ti vše, co máš rád?
4
Tak čteme např. v Jr 23,1−2: ",Běda pastýřům, kteří hubí a rozptylují ovce mé pastvy,' je výrok Hospodinův. Proto Hospodin, Bůh Izraele, praví proti těm pastýřům, pastýřům svého lidu toto: ,Mé ovce rozptylujete, rozháníte je a nedohlížíte na ně. Hle, já vás za vaše skutky ztres−tám, je výrok Hospodinův.'"
Známe se?
P. Vaďura
Vaří mi to, co mám rád, ale ne pokaždé se do− stane na recepty, o kterých tak lahodně píše.☺
Baví tě práce, kterou děláš? Nebo do budoucna sníš o nějakém jiném zaměstnání? Práci, kterou dělám, mě baví, ale často si musím připomínat, že to dělám pro Pána. Protože, někdy je toho na mě psychicky moc. Samozřejmě, že sním o lepší práci. Ale díky Pánu za tu, kterou mám!
To znamená, že ti při čtení M&P tečou sliny? Někdy ano, ale stejně budu recepty číst dále i když je možná neochutnám. ☺☺☺ A ty sám vaříš? Někdy ano, když mě manželka k tomu pustí, ale stejně mi do toho brebtá. ☺
Jaký máš vztah ke zvířatům?
Venku je krásné letní horké počasí, teplota na teploměru šplhá vysoko. Jak si užíváš toto období? Toto období nepatří k mým oblíbeným, raději mám zimu. Lépe se mi dýchá. Bydlíte v paneláku na sídlišti a koukáte Kočerům do oken. Domlouváte se po− sunky? Posunky moc nepoužíváme, ale často když vidíme pohyb, tak máváme do té doby, dokud si nás nevšimnou. ☺ A někdy je sledujeme i potajmo.☺ Spíše pozoruji jen já a tlumočím manželce − ona totiž na dálku moc nevidí.☺
Jsou to tvoji miláčci, se kterými bys sdílel i lůžko nebo svůj oběd? Zvířata mám rád, ale určitě bych se s nimi o jíd− lo ani o lůžko nedělil ☺
Máte skoro ročního syna. Dovedl by sis sebe představit jako muže ,,na mateřské“? Na nějakou krátkou dobu ano, ale jsem moc rád, že to dělá Danča a obdivuju ji, protože mateřská dovolená není žádná dovolená. Vzhledem k man− želčině početné rodině, kolik plánujete potom− ků? Tato otázka je velmi jednoduchá. Já myslím dvě, u mé ženy to zna− mená tři. Před nedávnem jsi se začal učit hrát na kytaru a dnes chválíš ve sku− pině VYJEKR.NET – hrál jsi někdy na nějaký jiný nástroj?
Jak probíhá váš modlitební život? Přes den se modlíme každý sám. Pravidelně se sejdeme vždy, když ukládáme Daníska a modlíme se krátce společně. Než jdeme spát, modlíme se s Dančou. Kdo ti řekl o Ježíši? Daniela mi četla článek, ve kterém bylo svědectví člověka, který uvěřil. Začal jsem o tom přemýšlet a tak jsem otevřel prostor Pánu pro jednání se mnou. Splnil se ti nějaký tvůj dětský sen? Zatím ne. Chtěl jsem být hasičem, kaskadérem a popelářem, jako snad každý.☺ Kdybys měl zůstat nějaký čas na pustém
Ne na žádný nástroj jsem nikdy nehrál. Hraní na kytaru jsem si párkrát vyzkoušel a pak jsem si pořídil svou, aniž bych na ni uměl, ale Pán se oslavuje a věrně se přizná− vá k mé samouce. Jak vnímáš chvály? Je to pro mě osobní kontakt s Pánem, protože toho moc není, co můžeme ze srdce dát. Chvála je pro mne modlitba k Bohu. Chváliči, které každou neděli zvučíš, tě berou jako platného člena týmu. Je těžké být zvukařem?
ostrově, co by sis s sebou vzal? 100% rodinu. Bůh by tam s námi byl… a tak ještě kytaru, akordy a chvály. §
Krátká zamyšlení M. Frydrychové 1. Tm 2:4 Bůh chce, aby všichni lidé došli spásy a po− znali pravdu. Jeden mladý muž nedávno řekl: „Ve středověku se mezi sebou hádali o to, kdo má pravdu. Naši generaci tohle nezajímá. Nás zajímá to, co funguje.“ Jak riskantní. Dočasně totiž funguje mnohé. Nacismus jistou dobu fungoval, komunismus fungoval, okultismus mnohdy funguje, ale ty následky.
Bůh chce, aby všichni lidé došli spásy. A to ne nějakým zmanipulovaným způsobem, ale skrze poznání pravdy. Tou pravdou je, že je jen jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, který sám sebe dal jako výkupné za všechny, jako svědectví v určený čas. A tato pravda sama tvoří mravní zákon, který nám pomáhá rozlišit, jak co funguje. Budou−li ti dnes nabízet něco, co funguje, nezapomeň to postavit do světla pravdy Božího slova. §
(z vysílání TWR−www.twr.cz)
sušenky) potom velmi těžko za− padá do dalšího ozubeného kola "přítomnosti". Je třeba nechat Pána uzdravit minulé rány, odpustit těm, kdo je způsobili a zoubky kol opět zapadnou a fungují. Je velmi těžké jít dopředu, když
proužek v dlaních a přikládá na mladí− kovu pravou holeň. Tuší chlapec něco, když sál odpočítává? ššškub! zoubky mají zapadnout "Škub..." na mladí− kově zarostlé holeni se díváme stále do září bělounký proužek právě teens chválí minulosti. Zkuste si depilované kůže, za kterou by se přejít po tenkém nemusela stydět kterákoli žena. prkně a přitom mít Držel se statečně, ale to ještě není A tady máme hlavu otočenou do− vše. Debs se sklání a svou něžnou důkaz zádu. Nejde to. Ne− ručkou strhává druhý pruh. Jsou−li dívejme se zpět. reklamy alespoň z půlky pravdivé, kapela válí Minulost je za ná− bude si mladík své „dočasné“ mi. Ovšem když se utrpení pamatovat minimálně tři díváme příliš dale− týdny, než se na hladké kůži objeví První program TS 06 se po− ko do budoucnosti, první známky nově rašících chloup− zdržel. Čeká se na teens z Ruska. uniká nám přítomnost. Soustřeďme se na ků☺ . A čeká se rádo. Vždyť podstoupit tak to, co je teď a spěj− dívej se Zážitků, vzpomínek, legrace... dlouhatánskou cestu zaslouží několik me k budoucnosti. dopředu... „textaři“ klikají Rány z minulosti bylo opravdu mnoho. Není možné Těsně před minut naší trpělivosti. ☺ uveřejnit na dvou stránkách novin Na přípravných shromážděních 29.−30.6.2006 Program dne ať uzdraví Pán. všechny postřehy (ptejte se osobně jsme se seznámili, a modlili za následující dny, protože Vstává se po osmé. Respektive v 8:02 (letošní TS Naděje a Boží oheň v nás: účastníků) ani všechny fotky v pů− už za pár hodin to vy− je v pořadí druhé, proto všechny stanovené časy končí Mnoho lidí nemá žádnou na− vodních velikostech (fotili: Máťa pukne naostro. Náctiletí číslovkou "dvě".) ději. Žijí v chudobě, všechno a Michal Kočerovi, Danča a Martin (nebo teens) se sjedou Pak je snídaně a v 9:22 začíná (doslova akční) ztratili. Ale mi tu naději máme. Krédlovi), ale mnohé bude po− z nejrůznějších končin vyučování "Time machine". Můžeme ji předat dál. I když má− stupně uveřejněno na stránkách země s očekáváním, že Od 10:52 do 11:22 nastává "Shhh" čas (pro nás šššš) me těžké dny, ta naděje v nás musí hořet, nesmí vyhas− www.teenstreet.cz (sledujte TS 2006). si odtud odvezou maxi− a chápete správně, že v této době si teens někam zale− nout. Říkáš si, že je to tak těžké? Jeremiáš (Jer. 20) byl v si− Odpovídá Fallu, vedoucí chlapecké skupiny: mum Božího požehnání. zou a ztišššší se. Nečtou, nemodlí se, nechválí... jen tuaci, kdy mu šlo o život. Přesto nemohl než říkat dál to, Je náročné TeenStreet (TS) oběh− se ztiší a relaxují. Podle příručky se mohou kochat co mu řekl Bůh. Znal Boha, důvěřoval Mu. Proto v něm Fallu sloužit jako ve− ne celý svět na různých pohledem na Boží stvoření (pozorovat oblaka, trávu příprava oheň stále silně hořel. doucí? místech. Hlavní téma anebo stormy, jako by to bylo poprvé ☺) a přemýšlet. David se lišil od všech dosavadních králů. Jak to? Ani neee, roku 2006 je všude stejné "stroj času", ale na každém A pokud je napadne něco, čemu zcela nerozumějí, Byl přece obyčejný "nikdo", nejmladší syn obyčej− mám sqělou místě je TS speciální pro to konkrétní místo. mají šanci v 11:22 doběhnout na svou skupinu a vy− ného "nikdo". Pásl ovce... Ale David od mládí budo− bandu. Josh a Debs (hlavní mluvčí na TS u nás v ČR) říkají: zpovídat svého ve− val svůj vztah k Bohu. Ve Co tě na TS V logu jsou tři ozubená kola. Jedno značí "minulost", doucího. všem stvoření viděl Boží 06 pobavilo? Ve 13:02 začíná charakter a to proměňova− Balóny a Iti oběd. Teens se posilní lo jeho charakter. Nebyl (Ester z Urba− na zajímavé worksho− válečník, byl pastýř. Když nova, byla s ní py. Mnohé z nás (jako šel bratrům předat jídlo obídek ☺ sranda ☺ ) minulý rok) uchvá− a zjistil, jaká je výzva Goliá− nám sedl Jak na tebe tilo lepení balónů. Jiní še, něco se v něm hnulo. působil pro− se věnovali výrobě náu− Projevil se Boží charkter, gram? šnic, drama... Každý si to, co se v něm střádalo Výborný. mohl vybrat náplň po− celou dobu. A v této důvěře v Boha Měl jsi čas dle svých zálib. zabil Goliáše. i na workshopy? Fallu druhé "přítomnost" a třetí "budoucnost". V minulosti Večeře probíhá od David sloužil Saulovi, ale ten se Měl, ale moc jsem se nezúčastnil. jsi něco udělal, kolo se pohnulo a ovlivnilo budoucnost, 17:52 do 18:52 a pak proti němu postavil. David tedy Co s tebou udělalo speciální shromáždění, kam která je tvým dneškem. A přítomnost ovlivní kolo už se mládež tlačí za znal, jaké to je, když se proti tobě neměla přístup žádná dívka ani žena? budoucnosti. dveřmi hlavního sálu, postaví blízký člověk. Saul ho 40 Celý ten den mě Bůh měnil a toto shromáždění Chceme, aby teens z této konference odešli jako kde v 19:02 začne tzv. let pronásledoval. Ten oheň mohl bylo jedním z dalších kroků, dostal jsem svobodu být bojovníci, kteří budou chtít ničit hřích. "Throne room", tedy v Davidovi kdykoli uhasnout. Mů− sám sebou, a uvědomovat si svoje hodnoty. Těžko se to Žalm 18:28−34 "Ty lid ponížený zachraňuješ, ale čas chval a modliteb. žeš se v problémech obracet kam− vypráví, to člověk musí prožít. povýšené nutíš sklopit oči. Ty mi rozsvěcuješ světlo, Čas, kdy se všichni přibližují Bohu na dosah. Kdo je koli, ale David se obracel k Bohu. Nevyhasl. Bůh je Láká tě TS 07? Hospodine. Můj Bůh září do mých temnot. S tebou šťastný – chválí, kdo je smutný – přijímá modlitby naše útočiště. A ten samý oheň (co měli Jeremiáš Samo ☺ . proběhnu i nepřátelskou vřavou, se svým Bohem zdolám od druhých. A právě v tento čas se dějí možná ty nej− a David) může hořet i v nás ať se děje cokoli, protože A co říká Eliška (maminka účastnících se teens)? hradbu, s Bohem, jehož cesta je tak dokonalá! To, co intimnější změny v srdcích. Pravda je tu stále, pevně a nemění se. O TS vím už přes 4 roky, Eliška-mamka řekne Hospodin, je protříbené. On je štítem všech, kteří Pokud si nechcete číst, ještě nepadáte únavou nebo Svatost, čistota: mnoho jsem slyšela, četla, se k němu utíkají. Kdo je Bůh krom Hospodina, kdo je mňam ☺ Všem se nám po− nejdete za svým vedoucím pro radu, pak je tu ve 20:32 vypravovala jsem dcery skála, ne−li Bůh náš! Bůh, který mě opásává statečností hly žaludky, když čas pro "Interaction zone", tedy místo pro večerní zábavu a mou cestu činí dokonalou, ten dává mým nohám do Německa i do Č. Budě− programový tým (Hillsong&Delirious? na DVD; DJ LOwFIre + Image hbitost laně, na mých posvátných návrších mi dopřává jovic. Po návratu jsem si prakticky ukazo− 33; Vyjekr.net; Jiný Rytmus; Wessani; TWB − Trinity stanout..." nechávala vyprávět vše, na val, jak důležité je Worship Band). Michael, vysoký basketbalista a člen programo− co byl čas. Sledovala jsem to, co si do sebe Ve 21:42 ještě setkání skupin a pak už do hajan. vého týmu povzbudil i nás, kterým −náct už není: přípravy a modlila se za vpouštíš. Biblicky Ve 23:02 musí být každý v postýlce. Pokud "Bůh má něco pro celou akci. Ptala jsem se samozřejmě míníme to, co posloucháš, světlo i poté svítí, můžete si být jisti, že security účastníků, co je zasáhlo sleduješ a o čem přemýšlíš. Ale jak ji− se o zhasnutí velmi rychle postará ☺. a proč by chtěli jet znovu. nak to prakticky ukázat, než že dobrovolníci baští Vyučování Myslela jsem si, že o této akci vím vše. Jenže letos opravdové "lahůdky" (které nakonec – až na výjimku Celý týden se točí kolem epištol Petra a teens jsem mohla být přítomná alespoň jednoho večera. – vrátí zpět). mají ve své příručce nastíněna témata dne, Nestačila jsem se divit. Předčilo to moje očekávání. Zahraj si hru "Co se změnilo?", postavte se dva vyznání, a verš – který když se naučí zpaměti, Zažít TeenStreet na „vlastní kůži“ nenahradí něko− proti sobě. Jeden se bude měnit a druhý bude hádat. mohou se účastnit zmrzlinové párty. likahodinová vyprávění. To se musí prožít. Děkuji Užijete si legraci a navíc tak možná lépe pochopíte Vyznání první: Držím se Živé Naděje, Ježíšův Bohu za všechny slu− verš z Jakuba 1:23−25 „Vždyť kdo slovo jen slyší a ne− život je ve mně stále. Zuzka žebníky i za milost, že jedná podle něho, ten se podobá muži, který v zrcadle Vyznání druhé: Roz− tuto akci máme „za pozoruje svůj vzhled; podívá se na sebe, odejde a hned hodl jsem se být svatý, chalupou“ v Českých zapomene, jak vypadá...“ Boží slovo směruje můj Budějovicích. Příprava na boj s mocnostmi: život. Odpovídá Zuzka, ve− Z videa nám basketbalista Michael (potící se v posi− Vyznání třetí: Miluji doucí dívčí skupiny lovně vysokoškolských kolejí) doporučil, že stejně tak, každého, skutečná svobo− Je náročné starat se jako on se na zápas musí připravit, i my se musíme na da se projevuje úctou. o bandu děvčat? duchovní boj patřičně ...51...52... Vyznání čtvrté: Za− příprava dekorace je v plném proudu Minulý rok jsem se připravit, abychom ob− měřuji se na svůj cha− toho hodně bála, ale stáli. rakter, kým jsem? nakonec jsem Boha po− Utrpení: Vyznání páté: Sto− slechla a pustila se do Kdo by si chtěl vy− jím ve svém utrpení, toho. Od té doby jsem zkoušet na vlastní kůži život je více, než jen to. mohla pozorovat, že mi Pán ve všem nadpřirozeně dočasné utrpení? Je vy− Vyznání šesté: Vstu− pomáhá a vede. A platí to i pro tento rok ☺ brán mladík, s poměrně puji do svého povolání, Na druhou stranu cítí člověk velkou zodpovědnost hustým porostem Jauvajs! "cokoli, kdekoli, kdykoli". nejen vůči nohou. Možná ještě čas skupin Vyznání sedmé: Jed− Bohu, ale ta− netuší, co se bude dít, nám v Boží síle, Duch ké vůči všem když Debs zahřívá svatý mění můj život. děvčatům v dlaních průhledný Boží slovo je programo− ve skupině, plastový proužek. vým týmem opět předáváno která ho ne− Snad jen holkám se netradičně, mnohdy praktic− nechá chvíli ježí kůže a cítí s obětí teens a Bůh má něco pro nás. kou a vizuální pomůckou. vydechnout na židličce. Giorgio Stroj času: Bůh bude nově mluvit i k nám. Každý si bude pamatovat, že když je ozu− (myslím, že teď hovořím za všechny vedoucí☺). Je (italský zpěvák z chvá− Nyní si nás používá pro službu bené kolečko "minulosti" porušené (vybraný třeba si za tak krátkou dobu, jako je týden, vytvořit lící kapely) po vzoru teens, ale nezapomínejme, že účastník si mohl kousnout do "ozubené" Debs třením zahřívá Bůh chce mluvit i k nám." Pokračování >>> A je to tu Chválící kapela je téměř ve stejném složení jako mi− nulý rok. Také v programovém týmu jsou známé tváře. Mnoho teens, i starších služebníků, známe z minulého roku. Je príma vědět, že se rádi přijeli znovu zúčastnit TS. Letos přijíždí více lidí než minulý rok. Sláva a díky Bohu.
>> >
1.−8. červenec 2006 v ČR
TeenStreet 2006 vztah založený na důvěře s každým ve skupině a být citlivý na jejich potřeby. Po zkušenosti z minulého roku, vidíš letos nějaký rozdíl? Letos jsem byla klidnější, věděla jsem už trochu "jak na to."☺ Faktem je, že bych uvítala spíše menší skupinky (měla jsem 7 děvčat), kde by bylo jednodušší se více sdílet a ote− vřít se. Bohužel bylo málo služebníků...
Dívkám vstup zakázán!
Pouze ses "vydávala" děvčatům, nebo jsi i něco nového od své skupiny přijímala? Zase jsem se hodně naučila − holky jsou úžasně spontánní − to už jsem trochu zapo− mněla − a dokážou se nadchnout pro věc. Jak na tebe působil program? Myslím, že byl dobře navržený tak, aby náctileté zaujmul, občas se mi zdál příliš dlouhý. Měla jsi čas i na workshopy? Ano, byly jsme s holkama na několika. Je něco, co se tě opravdu hluboce dotklo během TS 06? Znovu jsem poznala jak Bůh jedná pokud stojíme v jeho vůli a jsme ochotni jít, pokud nás někam pošle. Co ti přineslo speciální shromáždění, kam neměl přístup žádný muž? Mě osobně se hodně dotklo slovo o sebepřijetí a o tom, že nás každou Bůh miluje speciálně (tzn. jednotlivě). Většinou se obecně říká, že nás Bůh miluje, ale myslím, že ženy potřebují cítit lásku osobně − ať už je to od Boha nebo od manžela, dětí, přátel atd. Prostě potřebují být milovány ☺ . Taky jsme mohly mezi "námi děvčaty" narovinu hovořit o tom, jaké to je když máme špatnou náladu − jak s tím jednat, že je normální, když se občas cítíme unavené nebo smutné (někdy i bez příčiny☺). Myslím, že bylo fajn vědět, že ostatní prožívají podobné pocity, problémy, stavy...☺ Možná to zní zvláštně, ale pro mne to bylo povzbuzením. Hanki Odpovídá Hanki a Klárka, vedoucí dívčí skupiny (těch úplně nejmladších): Je náročné sloužit jako vedoucí dívčí skupiny? H: Když jsou menší, jako jsme měly s Klárkou, tak docela jo, protože je to dělané pro starší a musely jsme to předělávat tak aby to pochopily a něco se z toho naučily. K: Těžší by to asi bylo u chlapecké skupinky :−)). Samozřejmě, že to není jednoduché, ale Bůh mě ještě před TS povzbudil veršem ze Zacharijáše 4,6: "Ne mocí, ani silou, nýbrž mým duchem, praví Hospodin zástupů." Klárka Tím pádem s námi byl Duch svatý, který nás vedl a v mnohém inspiroval, byl to príma parťák :−). „Vydávala“ ses nebo jsi od děvčat i přijímala něco nového? H: Myslím si že jsem se hodně "vydávala", ale přijímala jsem i od své skupinky. Od začátku až dokonce se to úžasně měnilo a bylo vidět pokroky a taky to, jak s holkami Bůh jedná, a to bylo úžasné. K: Nejde se pouze "vydávat". Navíc já si pod pojmem "vydávat" představuji to, že si s dotyčným jedincem člověk může dělat, co chce. K takovému absolutnímu "vydání" u nás na skupinkách nedocházelo. Je moc důležité být přítelem teens, nejinak to dělá Bůh. Zároveň ale vedoucí nesou zodpovědnost a mají autoritu, takže když je třeba, je nutné jim vynadat ☺. Ale určitě jsem i přijímala a získala hodně zkušeností. Naše holky byly úžasné a každá jinak originální, a když se spojily dohromady, neměly konkurenci ☺. Jak na tebe působil program? Měla jsi čas na workshopy? H: Pro mě byl program velkým přínosem, byl oslovující. Času bylo docela málo, ale na nějakém workshopu jsem byla. K: Program působil a zapůsobil dobře. Slovo většinou doplňovaly scénky, "hry" apod., takže i těžší biblické téma bylo pro teens (a nejen pro ně☺) lépe stravitelné. Snažily jsme se s holkama trávit společný čas i na worshopech, ale párkrát jsme se s Hanki od skupinky oddělily. Holky měly volno a my šly na workshop, seminář a nebo taky na kafe☺. Je něco co se tě opravdu hluboce dotklo během TS 06? H: Mě se Bůh na TS dotýkal každý den, tak nemohu říct co bylo nejhlubší, protože to pro mě všechno bylo moc hluboký a dotýkalo se mě mnoho věcí přes skupinku až po večerní chvály a rozhovory s lidmi. A taky to, že jsem tam viděla velkou naději, tam kde si lidé už myslí že žádná není ☺a to bylo velké povzbuzení. K: Wow, ještě teď jsem plná zážitků a věcí, za které jsem Bohu moc vděčná a nedokážu vymezit pouze tu jednu "nej". TNT, Teens Need Teens (náctiletí potřebují náctileté): Jde o projekt, který je součástí konference TS. Cílem je motivovat náctileté k tomu, aby nebyli lhostej− ní k potřebám lidí, kteří žijí v horší
B p r o Dě h A L I TY
naruby...
životní situaci než oni ...překážky nás neodradí, ať už sami. Svůj osobní vztah jdem vodou či křovím... s Ježíšem tak mohou promítnout také do praktické služby. Tento rok je TNT za− měřeno na pomoc vzdě− lávacím centrům dalitů v Indii (Hinduismus rozděluje lidi do jedno− tlivých skupin tzv. kast. Dalité jsou velmi počet− nou skupinou (2,500,000 lidí) žijící v Indii. Přesto, že jsou nejpočetnější skupinou, již 3,000 let jsou zároveň nejutlačovanější skupinou. Jsou považováni za tak špatné lidi, že jim není dovoleno se ani kastou nazývat. Příslušníci této skupiny nesmí nic vlastnit a ne− mají žádná práva. Lidé z kast se jich nesmí dotknout, jinak by se zne− čistili a na ulici smí vycházet pouze v noci. Nesmí navštěvovat veřejné parky, obchody, restaurace a jiná veřejná místa. 70% lidí z této skupiny žije v chudobě. Pouze 2−3% Dalitských žen umí číst a psát.) Asi nejatraktivnější a nejzábavnější součástí TNT je "Běh pro dality". Teens se převlékají, barví, různě netradičně připravují a se− skupují, aby poté proběhli určenou trasou. Přestože pravidla TS zakazují chlapcům chodit bez trička, jeden z týmů toto pravidlo
Odpovídá Eliss, účastník: Naplnilo TS 06 tvoje představy (s přihlédnutím ke zkušenostem z TS 05)? Eliss Představy? Nevím jestli se vyplnily, ale chtěla jsem si to co možno nejvíc užít jako ú− častník. Každé TeenStreet je úplně jiné... nová skupinka, přátelé, program, zážitky ...a tak ☺ Co tě nejvíc nadchlo? Asi ta atmosféra a prima semináře a workshopy. Příští rok už překročíš hranici "účastníka", chtěla bys přesto znovu na TS třeba jako vedoucí? Ketka Na TS se chystám určitě. Snad mi to vyjde ☺ Určitě přemýšlím co bych chtěla dělat na TS příští rok. Modlím se za to a nechávám to na Bohu... uvidíme kde mě bude Pán chtít ☺ Odpovídá Ketka, dobrovolný pomocník: Letos jsi měla svůj vlastní workshop. Příjemná zkušenost? Jo jo. Byl to workshop o výrobě šperků z korálků. Musím říct, že jsem čekala, že přijdou jenom holky a o to víc jsem byla překvapená, že přišli i někteří kluci. První den jsem byla straště nervózní a klepali se mi ruce, když jsem vysvětlovala, jak to dělat, ale brzo to ze mě spadlo a užívala jsem si to. Co tě nejvíc překvapilo na TS 06? Nejvíc? to nevím... Nejspíš to, že ta přátelství, která jsem na TS navázala minulý rok pokračovala dál. Co se tě nejhlouběji dotklo v srdci? Asi to, jak Bůh začal měnit moje pohledy na určité věci. Hlavně ohledně mojí služby. Začal mi ukazovat nový rozměry toho, co chce, abych dělala.
ovšem nešlo pouze o nějaké zpívání, tanec a podobně. Mnohdy se v teens děly možná ty nejdůležitější proměny. Slovo, které po celý den slýchali na programech, seminářích a od svých vedoucích, mohlo nyní pod přímým Pánovým dotykem klíčit a kořenit. Hluboké niterné prožitky teens často „zpracovávali“ ještě po ukončení hlavního programu. A to byl pravý účel "Throne room", chválit živého Boha a sestkat se s Ním, jako s osobním Pánem a ztělesněnou Láskou. (Ef. 3:17 ...aby Kristus přebýval skrze víru ve vašich srdcích a abyste, zakořeněni a založeni v lásce, mohli se všemi svatými postihnout, jaká je šířka a délka, výška i hloubka, a poznat Kristovu lásku, přesahující chápání, abyste byli naplněni do veškeré Boží plnosti.) Velmi zajímavé bylo sledovat chování různých zúčastněných kultur. Především pak bezprostřednost jiný rytmus „půjčovacích miminek“ (chváličů a program týmu), která šla z náruče do náruče, aniž by zaplakala ☺, že jsou ohnivá v cizích rukou.
zahalené...
světlonošky...
v ruském stylu...
Mezinárodní chválící sku− pina: hrála ve stylu funky, reggae a občas i soul. Dalo by se říci, že šlo o projev „pro náročného posluchače“. Avšak po dvou dnech, kdy si i ti poslední teens zvykli na nelehký rytmus, byla chvála v sále o poznání spontán− nější a uctívání hlubší. Při modlitebně− chvalitebních podvečerech
kapela v celé své kráse
„ I Z “ čili interaction zone: je místo večerní zábavy pro teens. O h n i v á s h o w , sekání ci− hel holou rukou, rap a hip−hop, b r e a k dance, ale povětšinou h u d b a
směrovaná do chval a uctívání. A to bylo Te e n S t r e e t 2006 v ČR. Takže už teď se těšíme nashledanou na TeenStreet 2007 s Vámi všemi. ☺
show
vyjekr.net
8 cihel: sekání rukou
vyjekr.net
<<
Klukům vstup zakázán!
mistrně obešel. Místo trička si totiž hoši navlékli kraťasy. Ne, nelekejte se! Místo kraťasů si pro změnu na nohy natáhli trička ☺. A zatímco boty kvalitně kryly jejich dlaně, nožky musely běhat bosky. Mimo veselého běhu je ovšem ještě připravena kasička a povídání o daném tématu, a kdo má zájem se podílet i postně a modlitebně, s radostí je vítán. Workshopy: měly zabavit, ale především prohloubit a rozvíjet kreativitu teens. Ať už jste vyráběli náušnice, nebo se učili pohybem vyjádřit různé pocity na workshopu „drama“. K dispozici bylo i povídání o „morální čistotě“, což je u teens velmi diskutované téma. Mnozí (a nejen teens) se jako minulý rok těšili na lepení balónů a jejich následné pouštění. A že to tedy stálo zato ☺.
Balónování mělo opět úspěch
Kdo asi je ten nejlepší přítel TWB? Zvukař!
„IZ“ čili interaction zone
nové knihy >>> vám nesou Wessani a
[email protected] ☺
Jedno tělo Co znamená „Být jedno tělo“ „Milovat – to znamená dívat se jedním směrem.“ Asi jste tento citát také četli na mnoha svatebních oznámeních. Nedávno, když jsem jedno takové drže− la v rukou, jsem se přistihla, jak se v duchu ptám: „No jo, ale jak dlouho?“ Nene, nemyslela jsem to cynicky, ani v nejmen− ším, ale jak mi určitě potvrdí mnoho ženatých a vdaných, úhly pohledu se mění, lidé se mění, situace se mění, prostě všechno podléhá změně… Jak dlou− ho nám tedy v manželství vydrží ten pohled stejným směrem? Jak dlouho vydrží odhodlání „být jedno“ v man− želství? Myslím, že tu jde často o nesprávné chápání jednoty. Když apoštol Pavel psal svým spolubratřím o manželství, použil ho jako příklad vztahu Krista ke své Církvi. Ef 5,31 : ´Proto opustí muž otce i matku a připojí se k své manželce, a budou ti dva jedno tělo ´. Je to velké tajemství, které vztahuji na Krista a na církev. Pojem „jedno tělo“ v církvi zlidověl – žel, dost často se s ním setkávám ve smyslu „stejnost“. Názor, že manželé si myslí o věci to stejné, mají rádi to stejné a usilují o stejné, je poměrně dost rozšířený. Ale ruku na srdce – najdou se takto stejní lidé? Stejně tak přece tvrdíme, že Pán Bůh stvořil kaž− dého člověka jako originál, tedy ani dva lidé na celém světě nejsou stejní. Možná podobní, možná hodně podobní, ale v žádném případě ne stejní. A tak tedy není možné, aby měli manželé stejné názory na všechno – pokud vyloučíme možnost, že se jeden z páru vždycky zapře a odkývá tomu druhému vše. Nepřestává mě fascinovat Ježíšův příklad, kdy Církev přirovnal k tělu – a to je neuvěřitelně roz− manité. A právě taková církev, rozmanitá, avšak jednotná, má být obrazem nejen tomuto světu, ale i nebeským vládám a mocnostem, jak je opět psáno v listu Efezským. Jsme−li tedy různí, je jediná možnost, jak vybu− dovat a zachovat jednotu v doplňování se. Tam, kde
K. Hodecová je jeden silný, nemusí o totéž usilovat druhý, protože bude určitě jiná oblast, ve které zase může doplnit toho prvního. Problémem bývají představy. Představy, že věci či lidé mají fungovat tak a tak, tehdy a tehdy. Každý takové představy máme – dílem ze své přirozenosti, dílem jsme si je nasbírali během života – lidé i okolí nás ovlivňují. A tak se často setkávám s argumenty typu, že něco „se přece tak dělá“ a něco jiného „tak přece má být“! Když se zeptám, proč by TO mělo být TAK, anebo proč SE to či ono TAK dělá, vět− šinou se toho moc nedovím. Když jsem se vdala, snažila jsem se dělat všechno to, co má dělat správná novomanželka. A samo− zřejmě jsem čekala, že totéž bude dělat můj muž. Což o to, snažil se, ale po čase to začalo jaksi skřípat. Začínala jsem být naštvaná, že dokud neřeknu, tak se spolu nemodlíme, dokud nenaplánuji návštěvu u rodičů, nikam se nejede a o penězích ani nemluvě. Sice měl manžel vždycky přehled o tom, kolik máme a kde, ale nemluvil o tom a žádné finanční výhledy jsem taky neměla – pokud jsem se tedy nedoptávala. Zato se mi – často a rád – motal v kuchyni, vždycky hlídal, co je třeba nakoupit a taky do obchodu rád jezdil a velmi ochotně se stavěl k domácím pracem. Byla jsem zmatená, přece má dělat něco úplně jiného – tohle je moje zodpovědnost! Pak nastala doba, kdy jsme si tím ale opravdu lezli na nervy a podrážděnost nabývala vrchu. A v té době jsem si četla zmíněný list Efezským – oddíl o manželství jako obrazu vztahu Církve a Krista, o Těle Kristově a také o Boží mnohotvaré moudrosti, která má být zjevena na Církvi. A došlo mi, že můj muž nikdy nebude odpovídat mým představám (mimochodem – posbíraných v církvi), i když jsou samy o sobě docela dobré. Rozhodně je příjemné, když je muž aktivní v duchovní oblasti, když hlídá rozpočet rodiny, když… jánevímco ještě. A stejně tak je příjemné, když ženu baví trávit čas vařením a pečením, když je jí dobře a je spokojená doma, když…
Pokračuje V E L K Á S O U T Ě Ž pro všechny, kdo rádi fotí, kreslí, malují, črtají, kolážují... Téma: Nejoriginálnější reklama na noviny "milost&pravda" Pravidla soutěže: Výtvor musí být dvojrozměrný (ne − sochy, busty, plastiky...☺) o maximální velikosti papíru A4. Zúčastnit se může kdokoli. Svůj výtvor pošlete e−mailem na adresu
[email protected], nebo osobně předejte ve sboru Slovo života, J. Čarka 7, Suché Vrbné, Č. Budějovice. Vaše dílka přijmeme až do konce listopadu. Každý měsíc zveřejníme jeden nebo dva obrázky (podle množství účastníků). Hlasování: Každý čtenář milosti&pravdy může posléze hlasovat (každý má pouze jeden hlas) pro dílo jemu nejbližší. Výherce: Na Vánočním Banketu 2006 bude autor nejpopulárnějšího díla odměněn. Soutěžní díla: Číslo 1 autor: Máťa Kočerová; „Na výlet k pyramidám jedině s méďou a novinami M&P“ Číslo 2 autor: Michal Kočer; „Ani muslimský svět neodolá přečíst si nové číslo M&P“ Číslo 3 autor: Eliss Plchová; „S.O.S. zpráva“
Číslo 3 „S.O.S zpráva“
Možná to někde funguje, u nás ne. A tak jsme začali hledat, v čem jsme silní a slabí a dnes, po ně− kolika letech mohu říct, že jsme o kus dál v chápání darů sama sebe i toho druhého. Můj muž pravdě− podobně nikdy nebude silný v plánování čehokoli, ale mně to nedělá problém. Na druhé straně, já mám plány, kdežto on je umí dotáhnout do detailu. A máme na výběr – buď budeme plnit představy lidí v okolí (a křesťané umí být velmi nepříjemní, když jde o nabourávání toho, co SE přece dělá…), anebo využijeme našich rozličných darů a budeme fun− govat jako to jedno tělo – tedy doplňovat se. Je ovšem jasné, že tohoto, stejně jako každé jiné věci, lze zneužívat. Ideální by bylo, kdyby mě ten druhý doplňoval tam, kde jsem slabá, jenomže občas se stane, že se naše slabosti či silné stránky sejdou… anebo ten druhý má pocit, že bych na sobě měla víc pracovat, protože stejná věc může být problémem i jinde, nejenom v manželství. Anebo… takových anebo může být spousta. Co s tím, když se naše přednosti i slabosti přesně nedoplňují? Inu, rada je jednoduchá: smiřme se s nedokonalostí svých protějšků i s nedokonalostí vlastní. To nevy− lučuje (ba právě naopak!) práci na sobě sama, není to pasivita. Naopak, je to aktivní přijetí skutečnosti takové, jaká je. Můj muž má spousty chyb – poté, co jsem se zlobila, vztekala, stěžovala si jemu, ka− marádkám i Pánu Bohu, se stalo něco pro mě překvapivého. Pán Bůh mi ukázal, kde se mám změnit já. Vůbec to nesouviselo s věcmi, na které jsem nadá− vala, týkalo se to úplně jiné oblasti, ale skutečnost byla jednoduše čitelná: Sama mám co dělat se svými mínusy. Máte pravdu – problémy, které mi vadily, se tím nevyřešily, ale já jsem trochu změnila úhel pohledu. Co mě zlobilo, tu bylo (a je) pořád. Jenomže to, co zlobí mého muže, tu je taky pořád. A měnit okolnosti, či lépe řečeno působit na lidi kolem tak, aby se měnili, můžete několikerým způsobem: Buď budete poukazovat na jejich chyby a možná ve velmi malém procentu něco ovlivníte. Nebo lidem kolem nebudete říkat nic a necháte si své poznání pro sebe – ovšem dlouho to určitě nevydržíte a buď začnete pomlouvat nebo se dříve či později rozčílíte a vybuchnete jako papiňák. Navrhuji třetí možnost: navzdory tomu, co se vám nelíbí na druhých, začnete (začněME) pracovat na svých vlastních chybách.
Mám zkušenost, že mě to většinou vytíží natolik, že pak nemám tolik času sčítat provinění jiných. A také jsem k nim milosrdnější. A co víc – když ostatní vidí, že se měním já, chtějí se měnit taky. Asi potře− bujeme vidět, že to jde… a ono to skutečně jde − díky Bohu a Jeho úžasné lásce, síle a moci. Být s manželem či manželkou „jedno“, tedy nést se navzájem tam, kde je to nutné a doplňovat se tam, kde je to nutné a doplňovat se tam, kde je to možné – to je velká a hlavně dlouhodobá práce. Nepodlé− hejme klamu šťastných televizních párů, kterým to klape ve všech oblastech. Když jim to neklape, tak se totiž rozejdou. Ale manželství, tak jak ho zamýšlel Bůh, je smlouva navždycky. Nepodléhejme tedy iluzi, že to půjde lehce. Niko− mu to nejde lehce – ani těm, kteří se tak tváří. Co za něco stojí, taky něco stojí. Když jsme si na začátku citovali známé „milovat znamená dívat se jedním směrem“, dodávala jsem trochu kyselé: Jak dlouho? Dříve nebo později se totiž vždycky stane, že se začneme dívat jeden na druhého a pak někdy ještě taky na někoho třetího… Ale o správném úhlu pohledu se zmiňuje i Bible – určitě znáte příběh o tom, jak se učedníci plavili po rozbouřeném moři a k ránu k nim šel Ježíš po vodě. Když zvládli své prvotní zděšení, chtěl to Petr zkusit taky a řekl Ježíši: „Pane, jsi−li to Ty, poruč mi, ať přijdu k tobě po vodách!“ Světe div se – stalo se… a Petr skutečně šel po vodě k Ježíši. Ale pak se rozhlédl kolem, ucítil prudký vítr a uviděl vlny – a v tom okamžiku se začal topit… I v tomto příběhu šlo o to, kam a na koho se Petr díval a tím je tento příběh velmi současný. Když se rozhlédnete okolo, není moc důvodů, doufat, věřit, radovat se… Přesto to po nás Bůh chce. A tak to zkusme – aspoň dnes. Nesčítejme chyby svých partnerů, dětí, rodičů, přátel i nepřátel. Dívejme se na Boha a buďme vděčni za to, že za nás dal svého Syna, že nám stále dokola chce odpouštět a vodit nás po svých cestách. A ještě douška pro skeptiky: Tohle není popírání problémů. Problémy tu byly, jsou a budou. Jde o to, čemu dáme v životě přednost – skepsi nebo naději? Lásce nebo nenávisti? Vděčnosti nebo reptání…? § (texty z www.twr.cz)
Tisíc způsobů Mám ráda své děti. To není příliš objevné prohlášení. Taková skutečnost se nějak samozřejmě od rodiče očekává. Je přece normální milovat vlastní děti. Tak proč okolo toho dělat nějaké řeči? To není jako s tím manželem, co při svatbě své ženě slíbil, že ji bude milovat, a od té doby to neopakoval. Však kdyby se něco v té věci změnilo, informoval by ji. Děti to snad denně slyšet nepotřebují. Nebo ano? Vracely jsme s holkama z nějakého cvičení, venku pršelo, a tak jsme byly celé promoklé a zmrzlé. Cítily jsme se bídně. Únava, hlad, zima a jakási vnitřní vyčerpanost. Mladší dcera pofňukávala, že ji bolí nožičky, ručičky a dokonce i hlavička. Starší do toho moc nechybělo a přiznám se, mně taky ne. Nějak jsme se doštrachaly domů a co teď? Absolutně nic se mi nechtělo dělat. Jako by mě opustily všechny síly. Zmohla jsem se jenom na povel: „Všechny ke mně do postele!“ Za chviličku jsme se tam tulily všechny tři. Přikryly jsme se teplou dekou a jen jsme se navzájem hřály. Měla jsem dojem, že to je nějak důležitá chvíle, ale nevěděla jsem, co s ní. Tak jsme se jen chvíli k sobě tiskly a já jsem čekala, jestli mě napadne ještě něco. Nic mě nenapadalo, ale zato Adélka sebou zavrtěla a pípla: „Mami, máš mě ráda?“ „Co to je za otázku? Přece víš, že tě mám ráda,“ odpovídám překvapeně. „No jo, ale jak mě máš ráda?“ Na tohle nevím, co odpovědět. Starší Anička musí zasáhnout: „Ona myslí, jestli ji máš ráda jako zlato a drahé kamení nebo jako sůl. Víš přece, jak to bylo v té pohádce.“ „Aha, tak o tom jsem ještě nikdy nepřemýšlela.“
H. Pinknerová
„Ne? Tak to pojďme zkusit!“ jásají dcery, že vymyslely něco skvě− lého, nového, zábav− ného, co se dá navíc dělat v posteli. „Pojďme si říkat, jak se máme rády. Mami, já začnu!“ Adélka se vzrušeně posadí, soustředí se a začne: „Maminko, já tě mám ráda jako pohodlnou velkou postel s měkkýma polštářkama a teplou peřinkou.“ „A já,“ hlásí se ke slovu Anička, „já tě mám ráda, jako plnou vanu teplé vody s voňavou pěnou a k to− mu talíř ovoce a sklenici ovocného čaje a zapálenou svíčku.“ Oběma jim září oči, jsou nadšené, jak to dobře vymyslely a čekají, co já na to. Já jsem úplně přemožená, honem nevím, co říct (a to se mi nestává často). Nevím, co se mi zračí ve tváři, ale holčičky se ke mně najednou zase tisknou a naléhají: „Tak teď ty, maminko.“ Už nevím, co jsem si tenkrát vymyslela. Od té doby tu hru hrajeme často. Už jsme ji zdokonalily. Neříkáme, jako co se máme rády, ale než co se máme raději. A tak vím, že mě mají raději než velké křeslo u krbu s teplou dekou, zábavnou knížkou a voňavou kávou. Dokonce než krásné šaty s vlečkou z hedvábí vyšívané korálky a se závojem a kytkou růží. Vyznání lásky na tisíc způsobů. Vím, že děti to taky potřebují slyšet. Mám potvrzeno, že očekávají slova lásky vyjadřovaná tisíci způsoby. Asi nejvíc to potřebují slyšet, když se něčeho bojí nebo když něco nezvládly. Stejně jako my velcí.
§
(z vysílání TWR−www.twr.cz)
Krátká zamyšlení M. Frydrychové Luk. 21, 36 Buďte bdělí a proste v každý čas, abyste měli sílu uniknout všemu tomu, co se bude dít, a mohli stanout před Synem člověka. Většina z nás, pokud nejsme zemědělci, léto milujeme proto, že je to čas prázdnin, čas odpočinku. Ale je zajímavé, že právě v čase
odpočinku má člověk tendenci si udělat pauzičku i od modliteb i od samotného Pána Boha. A tak právě v létě mohou do našeho života vklouznout různá pokušení a právě v létě se mohou odehrát i velké lidské tragedie. Ježíš chce, abychom byli bdělí stále. Abychom měli sílu uniknout tomu, co se bude dít. Buďme bdělí, buďme na stráži i letos v létě. § (z vysílání TWR−www.twr.cz)
Umělecké dílo „Michaeli, mohl bys mi přinést sklenici vody?“ poprosil Malíř svého služebníka a dál soustředěně sledoval veliké bílé plátno. „Jistěže, Pane, k Vašim službám,“ odpověděl Michael úslužně a za okamžik zmizel v obrovské vile. Malíř se rozhlédl po nádherné zahradě. Sám si ji vypěstoval a přinášela mu radost. Měl téměř všechno, po čem toužil. Mnoho oddaných služebníků, nádherný prostorný dům, pestroba− revnou zahradu. Téměř všechno, až na přátele. Někoho, kdo by měl podobné zájmy jako on. Někoho, kdo by ho měl rád a trávil s ním příjemná odpoledne na zahradě. Vzal paletu a připravil si nejroztodivnější barvy. „Vaše voda, Pane,“ řekl Michael a položil podnos na stolek vedle malířského stojanu. Malíř přikývl a dál míchal různé barvy. Chtěl se co možná nejvíc soustředit na svou práci, ale náhle ho přepadl zvláštní pocit. Něco nebylo v pořádku. Měl dokonalý přehled o svém domě a služeb− nictvu, a byl si jistý, že něco prostě není v pořádku. Michael sledoval svého pána, jak zamyšleně pokládá paletu a poněkud zasmušile míří do domu. Malíř vyběhl do patra a otevřel dveře svého soukromého pokoje. Jeho podezření se potvrdilo. Lumír, jeho oblíbený služebník, seděl v jeho velmi drahém křesle s nohama na mahagonovém stole a nechal se obsluhovat služebnictvem jako pán. Předpokládal, že Malíř je právě teď na zahradě a nemůže ho vidět. Příslibem bohatství a slávy si naklonil několik služebníků, které měl pod palcem, a ti mu rádi posloužili na úkor Malíře. Když se dveře otevřely, Lumír s hrůzou hleděl do zklamaných očí svého pána. Ani jeho rychlý výskok z pánova křesla už nemohl změnit neod− vratný vyhazov. Miloval svého pána a velmi rád pro něho pracoval. Miloval ta hudební odpoledne, kdy pro Malíře hrál na nejrůznější nástroje. Chtěl prostě jenom vyzkoušet, jaké to je, být na pánově úrovni. Na moment zapomněl, kde je jeho místo. Zneužil jeho pohostinnosti, a to se mu stalo osudným. Když za ním zaklaply těžké kované dveře Malí− řova sídla, naplnila Lumíra zlost. Bývalá úcta k Malíři rázem vyprchala. Najednou pocítil velikou chuť na pomstu. Kolem něj stálo několik schlíplých služebníků, které vyhazov samozřejmě také neminul. Malíř se vrátil ke své práci. Mistrnými tahy na− maloval svou zahradu. Stromy, květiny, jezírko... prostě na plátno přenesl všechnu tu nádheru. Chtěl obraz oživit, a tak namaloval mnoho zvláštních zvířat. Obraz žil svým životem. Malíř do něho čas od času vstoupil a hrál si se lvy, psy, koni... stále ale necítil dostatečné uspokojení. Bylo roztomilé pomazlit se se psem, ale ten nikdy nemohl dosta− tečně opětovat Malířovy city. Jednoho dne vzal Malíř svou paletu a namaloval lidi. Přestože jeho skutečná zahrada byla mnohem krásnější než ta namalovaná, rád trávil mnoho času s lidmi na obraze. Stal se jejich přítelem. Konečně cítil ve svém nitru hluboké naplnění. Chtěl být k lidem na obraze férový. Nechtěl, aby se cítili být jen figurkami pro jeho potěšení, a udělal v pravém rohu obrazu díru. „Můžete navštívit jakékoli nádherné místo na obraze a všude budete v bezpečí. Pokud ale půjdete támhle,“ ukázal Malíř do pravého rohu, „bude s vámi moc zle. Ztratíte se z dosahu mojí ochrany.“ Lidé pochopili a k pravému rohu nikdy necho− dili. Užívali si každou Malířovu návštěvu a těšili se z jeho přátelství. Nepřestávali mu děkovat za všechno, co pro ně namaloval. Jednoho odpoledne se právě chystal svým milovaným domalovat pár nových stromů, když si všiml, že do obrazu pronikl Lumír a rozmlouvá s lidmi. Rád by zasáhl, ale chtěl své přátele nechat rozhodnout se samotné. S úzkostí sledoval, jak Lumír mluví k dívce: „Vy nesmíte chodit po obraze, jak se vám zlíbí? No, to je tedy pech.“ Dívka kroutila nesouhlasně hlavou: „Můžeme chodit po celém obrazu, jen k pravému rohu chodit nemáme. Je tam nebezpečná díra.“ „A víš, proč vás tam Malíř nepustí? Ví, že jakmi− le skočíte do tý díry, budete chytřejší, budete znát pravdu a budete jako on,“ nalhával jí lstivě.
Z. Sedláčková
Dívka chvíli přemýšlela. Lumír toho využil a dál ji lákal do pravého rohu. Malíř se slzami v očích sledoval, jak lidé jeden po druhém následují Lumíra a skáčou do temné díry. Otvorem propadli na druhou stranu obrazu. Malíř tedy otočil plátno na stojanu. Jakmile sám vstoupil do obrazu, Lumír se okamžitě vypařil. Zmizel pryč, ale se zadostiučiněním, že pomsta Malíři se mu skutečně vyvedla. „Kde jste?“ volal Malíř a hledal lidi, kteří si najed− nou uvědomili, že něco není v pořádku. Chtěli se dírou znovu dostat zpátky na správnou stranu obrazu, ale nemohli. Díra zmizela, vchod do nádherného obrazu byl neodvratně pryč. Všechno bylo jiné. Temnější, smutnější a těžší. Přátelství s Malířem bylo tak nějak rozbité. Nero− zuměli mu. Ten vřelý přátelský cit jako by se nějak narušil. Chtěli to všechno zpátky. Snažili se ze sebe setřít špínu, která na této straně obrazu byla úplně všude a tak snadno na nich ulpívala. Malíř viděl jejich marnou snahu o očištění. Navíc toužil získat zpět své přátele. Jenže oni se rozhodli jít s Lumírem, a ten se jich hned tak nezřekne. Bude to chtít vysoké výkupné, aby lidi získal zpátky. Malíř tedy znovu vstoupil do zadní strany obrazu. Lidé si ho hned všimli. Byl sice stejný jako oni, ale na rozdíl od nich byl poněkud nepřehlédnutelně čistý. Někteří lidé šli za Malířem, chtěli být čistí jako on a chtěli s ním být. Jiní už si na svou špínu zvykli a Malířova čistota je naopak provokovala. Lumír si svou zlobu na Malíři kompenzoval právě přes tyto lidi. Stalo se, že jednoho dne Malíře zajali, zbili a ne− spravedlivě odsoudili k smrti. Společně s Lumírem předpokládali, že se tak Malíře nadobro zbaví. Aby toho nebylo málo, zostudili Malíře, čím jen mohli. Trápili ho do poslední minuty před popravou. Nadešla chvíle, kdy Lumír se svými posluhovači, kteří kdysi museli opustit Malířovo panství, se vší svou silou zaútočili. Nechtěli ponechat nic náhodě, takže na Malíře naházeli všechnu špínu, strach, nenávist, bolest a nakonec i smrt. Ti, kteří Malíře milovali, odnesli jeho mrtvé tělo, aby ho s úctou pochovali, když už nemohli zabránit jeho potupné smrti. Nikdo netušil, že jakmile se veškerá špína setkala s Malířovou ryzí čistotou, rozsypala se na prach. Nic, dokonce ani smrt nemohla nad čistotou Malíře zvítězit. S úžasem pozorovali ti, kdo ho milovali, že Malíř nadpřirozeně vstává z mrtvých. Jeho oběť byla to jediné dostatečně vysoké výkupné, aby získal své přátele zpět z Lumírových spárů. Začal mluvit o své nádherné zahradě, kde rád maluje obrazy a kam se lze dostat jen s ním. Ten, kdo se stal Malířovým přítelem, získal dekret jako spolumajitel Malířova pozemku a vily. Nikdo si to neuměl tak úplně představit, když Malíř vyprávěl o třetím rozměru. Pro ně na obraze bylo odjakživa všechno dvourozměrné. Znali šířku, výšku nebo délku. Ale co je to hloubka, kvádr, koule nebo krychle? I když se Malíř snažil prostor na obraze načrtnout, bylo velmi těžké si to představit. Někteří lidé prostě přijali Malířova fakta jako pravdu a víc se tím netrápili. Jiní zapomněli na Ma− líře, co a proč jim to vlastně maloval, ale se zaujetím se pustili do vědeckého zkoumání náčrtků, přestože jejich měřící vybavení třetí rozměr změřit prostě nedokázala. Byli tu i ti, které nezajímal ani Malíř ani jeho náčrtky, zato byli zadobře s Lumírem, který po své zdrcující porážce vzteky pěnil. Když Malíř z obrazu odešel, zanechal lidem kus sama sebe. Díky tomu se často stávalo, že lidé vztáhli ruce, a i když to bylo neskutečně zázračné, částečně pronikli obrazem do třetího rozměru k Malíři. Jejich hlava a zkušenost, zvyklá na pouhé dva rozměry, nic z toho nechápala, ale uvnitř sebe věděli, že se dotýkají samotného Malířova bytí. Mluvili o Malíři s těmi, kdo o něm neslyšeli, ale ne každý rozuměl a ne každý porozumět chtěl. Velmi často se Malíř dotýkal dlaněmi obrazu. Lidé ho tak mohli zčásti poznávat. Chápali jeho otisky. Ale teprve když někteří jeho přátelé zestárli a zemřeli, prošli se svým dekretem do třetího rozměru a poprvé pochopili, jak Malíř opravdu vypadá. Po− chopili, jaké to je nebýt placatý, ale prostorový. Najednou porozuměli, co je to krychle nebo koule. Pobíhali po trávě sem a tam všemi směry, dotýkali se stromů a jejich plodů. Ani v nejbujnějších před− stavách jim nikdy na mysl nevstoupilo, jak úžasné je to u Malíře. Jak úžasný je Malíř sám. §
Kuchařka plná dobrot D. Krédlová Dnes pro vás nemám žádné povídání, ale zato pár receptů a nějaké rady do kuchyně :o) Přeji vám nadále − krásnou a pohodovou druhou půli letních prázdnin. A hlavně zábavné vaření :o))) Tady je pár rad do vaší kuchyně. Banán vždy jako dezert: Po ostrém a kořeně− ném jídle je vhodné servírovat jako dezert banán. Ten dokáže vyrovnat ostrou chuť jídla a neutra− lizuje. Pálení v ústech po něm okamžitě přejde. Citron dokáže zázraky: Nejen oloupaná jabl− ka, hrušky nebo banány neztratí barvu, když je zakapeme citronovou šťávou, ale i žampiony a květák, pokud do vody, ve které se vaří přidáme trochu citronové šťávy. Čerstvé žampiony: Čerstvé žampiony můžeme naložit na 1−2 dny do okurkového nálevu. Získají pikantní chuť a skvěle pak doplní saláty. Česnek nevyschne: Česnek nám nevyschne a dá se dobře loupat, když ho doma rozebereme na jednotlivé stroužky, uložíme do sklenice se šroubovacím uzávěrem a vložíme do lednice. Lednice nechytí pach česneku a my si bereme potřebné množství. Chutný slepičí vývar: Slepičí vývar získá vy− nikající chuť, pokud v něm povaříme červenou feferonku Jak na poslední kapku oleje: Chceme−li dostat z lahve poslední kapku oleje, stačí lahev na chvil− ku ponořit do horké vody a potom nechat vykapat. Jak poznáme zralý ananas: Zralý ananas po− známe podle listu − když jej utrhneme snadno, plod je zralý a sladce voní. Tmavě měkké skvrny znamenají, že plod je otlučený Krájení cibule: Aby nám při krájení cibule nesl− zely oči, namáčíme nůž při krájení do studené vody. Pozor na čerstvý ananas: Čerstvý ananas nikdy nekrájíme stejným nožem, kterým jsme jej zbavovali slupky. Slupka čerstvého ananasu totiž obsahuje kyselinu, která může u citlivějších lidí způsobit zánět úst nebo rtů. Vaření masa a luštěnin: Během vaření masa a luštěnin nikdy nepřiléváme studenou vodu! Chladem sražené bílkoviny totiž vytvoří kůrku a maso i luštěniny se pomaleji vaří. Voňavý cukr: Cukr bude vonět, když do něj na 3 dny dáme tence seříznutou kůru citronu nebo limetky. Pokud s ním osladíme čaj, umocníme jeho chuť.
Zavadlá mrkev: Za− vadlou mrkev před čištěním namočíme do ledové vody. Mrkev se zpevní a snad− no ji očistíme
Tvarohová bublanina Ingredience: 250g měkkého tvarohu, 200g Hery; 200g moučkového cukru; 4 žloutky; sníh ze 4 bílků; 200g polohrubé mouky; 1 prášek do pečiva; ovoce na posypání (třešně, višně, rybíz, meruňky…apod.); tuk a strouhanku na formu; skořicový cukr na posypání Postup přípravy: Cukr, Heru, tvaroh a žlout− ky utřeme ve šlehači, potom přidáme mouku s práškem do pečiva střídavě se sněhem z bílků. Lehce promícháme. Pekáč vymažeme tukem, vysypeme strouhankou a nalijeme do něho těsto. posypeme ovocem a zvolna upečeme. Hotové sypeme skořicovým cukrem.
Brokolicový salát s vejci Na 4−6 porcí potřebujeme: 2 větší brokolice, 4 vejce, 2 cibule, ocet, olej, sójová omáčka, sarde− lová pasta, sůl, pepř. Postup: Růžičky brokolice krátce povaříme v osolené vodě. Vejce uvaříme natvrdo, oloupe− me a nakrájíme na dílky. Cibuli nakrájíme také nadrobno a lehce promícháme s brokolicí a vejci. Nakrájenou cibuli můžeme spařit a vychladlou přidat k brokolici. Dvě lžíce sardelové pasty roz− šleháme s olejem a octem, přidáme sójovou omáčku a zálivkou salát přelijeme. Necháme asi půl hodiny v chladu odležet.
Tzatziki Potřebujeme: 250g bílého jogurtu, 1 česnek, 1 menší salátovou okurku, sůl, pepř Postup: Do misky vlijeme jogurt, prolisovaný česnek, oloupanou nastrouhanou okurku, sůl a pepř a vše dobře promícháme. PS: Většina čtenářů si myslí, že veškeré recepty, které vám předávám jsem ve skutečnosti dělala. Ráda bych to uvedla na pravou míru. Já vlastním spoustu receptů (kuchařky, z časopisů, z inter− netu…) Jsem takový sběrač. Ano, ráda vařím, ale ne všechny recepty, které jste četli a budete číst, jsem už vařila :o))) Ale mám je v plánu jistě vyzkoušet. Děkuji za pochopení :o)
☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺ ☺ Malá holčička sedí na klíně dědečkovi, který jí čte pohádku na dobrou ☺ ☺ noc. Čas od času vzhlédne od knížky a natáhne ruku, aby se dotkla jeho ☺ tváří. Potom si sáhne na svojí tvář a pak zas na dědečkovu. ☺ vrásčitých ☺ řekne: "Dědo, stvořil tě Bůh?" ☺ Nakonec ☺ "Ano, zlatíčko," odpoví děda. "Bůh mě stvořil už před dlouhými lety." ☺ "Aha," řekne holčička a pak dodá: "Dědo, mě taky stvořil Bůh?" ☺ "Ano, samozřejmě." odpoví děda. "Bůh tě ☺ ☺ stvořil docela nedávno." ☺ ☺ Holčička se znovu dotkne obou tváří a poznamená: "Bohu to jde čím dál ☺ ☺ tím líp, že jo?" ☺ ☺ ☺ Jeden židovský otec si dělal starosti o svého syna, kterému už zbýval ☺ ☺ jen jediný rok, aby dosáhl dospělosti, ale měl vážné nedostatky ohledně ☺ židovské víry. Aby to otec napravil, poslal svého syna do Izraele, aby ☺ ☺ se tam blíže seznámil s dědictvím svých otců. ☺ ☺ O rok později se mladík vrátil domů. "Otče, díky, že jsi mě poslal do země ☺ našich otců," řekl syn. "Bylo to nádherné a poučné, ale musím se přiznat, že v Izraeli konvertoval ke křesťanství." ☺ jsem "Oj oj," odpověděl otec, "co jsem to udělal?" A tak podle tradice otců ☺ šel za svým nejlepším přítelem, aby u něj našel radu a útěchu. ☺ "To je zajímavé, že jdeš zrovna za mnou," prohlásil jeho přítel. "Také já ☺ jsem poslal svého syna do Izraele a on se mi vrátil jako křesťan." ☺ A tak podle tradice otců navštívili rabbiho. "To je zajímavé, že jdete zrovna za mnou," ☺ prohlásil rabbi. "Také já jsem poslal svého syna do Izraele a on se mi vrátil jako křesťan. Co ☺ ☺ se to děje s našimi syny? Bratři, tohle musíme přednést před Hospodina," řekl rabbi. Padli na ☺ ☺ kolena a začali naříkat a vylévat svá srdce před Všemohoucím. Zatímco se modlili, ☺ mraky nad nimi se rozestoupily a mocný hlas řekl: "Zajímavé, že jste přišli ☺ ☺ zrovna za mnou. Také já jsem poslal svého syna do Izraele..." ☺ ☺ ☺ S manželem jsme vzali dvouletou dceru nakupovat. Malá se brzy unavila ☺ ☺ a tak ji táta vzal na ramena. Jak se tak procházel, Madison ☺ ☺ ho začala tahat za vlasy. Ačkoli jí už několikrát požádal, ☺ ☺ aby toho nechala, Madison ho tahala za vlasy dál. Po chvíli ☺ ☺ ho to už skutečně rozzlobilo a zakřičel: „Madison! Nech toho!“ Malá ☺ dotčeně odpověděla: „Ale tati, já chci jenom vyndat tu žvýkačku.“ ☺ ☺ ☺ Rabín si vykračuje po chodníku, když tu ho srazí cyklista. Odnese to rabínova ☺ ☺ noha a tak ho cyklista dopraví k nejbližší nemocnici, U milosrdných sester. ☺ ☺ Sestry ho uloží na pokoj do pohodlné postele a odejdou za dalšími pacienty. Rabín se rozhlíží ☺ pokoji. Vysouká se z postele, dopajdá ke zdi a sundá z ní velký krucifix. Strčí ho do šuplíku ☺ po nemocničního stolku a znovu si spokojeně lehne do postele. V poledne mu sestra přinese oběd. ☺ ☺ „Rabbi, pročpak jste to udělal?“ ptá se ho, když se dívá na prázdnou zeď. ☺ ☺ Rabín jí okamžitě duchapřítomně odpoví: „Já myslím, sestřičko, že jeden trpící Žid na tomhle ☺ ☺ pokoji zcela postačí.“ ☺ ☺ ☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺☺ ☺
Egypt 3.část středa 29.3.2006 "Brrr, je tu jak v lednici. Jestli chceš na noc pouštět tu klimatizaci, tak já se budu muset pěkně nabalit." "Ale jinak se tu nedá dejchat horkem." "Tak ji aspoň teď vypni nebo zmrznu. Jak to, že ten ovladač nefunguje, vždyť to ten kluk včera měl opravit?" "On to opravil, jenže tak, že kleštěma promačkal ty baterie v ovladači. To mu fungovalo, jenže jen chvíli." "Aha, no super." Tohle místo funguje tak jako my a to je příjemné, zvláště o dovolené. Dlouho do noci jsme se courali městem, čelili nabídkám všeho možného, sezna− movali se s každým obchodníkem, abychom se následně dozvěděli, že jsme jeho přátelé, že miluje Čechy, že jen pro nás má zvláštní cenovou nabídku a že nemůžeme váhat, protože to platí jen pro tento okamžik. Několikrát se nám podařilo přiblížit se k vystavenému zboží až na dosah, prohlédnout si
ho a přesto vůbec nic nekoupit. Pozorovali jsme lidi v kavárnách, užívali si teplé noci a sledovali zářivý srpek měsíce na tmavé obloze, který ležel tak, jak má v těchto končinách. Snídaně je podávána od 7:00 do 10:30 hodin a tak jsme ráno mohli dlouho spát. "Pomodlíš se?" "Já? Ale já se modlila minule." "OK. Tak já." "Ale nezapomeň odmítat cokoli špatného z toho jídla." "Já vím." Ve všech průvodcích psali o střevních problémech, které má téměř každý, kdo navštíví Egypt. Ahmed nás upozornil na to samé a preventivně nám ukázal, kde je lékárna, kde je možné koupit nějaký přípravek, který by měl pomoci při takových potížích. Ale my se rozhodli, že naše zdraví dáme do Božích rukou a nebudem spoléhat na něco, co je značně nespo− lehlivé. Modlili jsme se před každým jídlem, aby ho Bůh požehnal, aby se stalo posilou pro naše těla a odmítali jsme cokoli špatného. To samé jsem dělala při čištění zubů. Bůh nám tento čas na dovolené tak zázračně dal a postará se o nás i teď, abychom si dovolenou mohli opravdu užít. "Amen." "A co po snídani?" "No nejdříve schováme pasy a letenky do sejfu a pak bych šel na pláž. Co ty?"
Exit 316: nový pořad pro mládež od září na ČT1. Chcete−li slyšet čísla a udělat si představu, jedná se o oslovení téměř půl miliónu mladých lidí, kteří pravděpo− dobně ještě neznají Boha osobně a ve svých 17 letech stojí před bránou života s rukou na klice. Je tady vskutku „nebeská“ šance, že právě těchto půl miliónu lidí dostane dobrou odpověď na životní otázky včas − před tím , než se rozeběhne závod pod názvem „Život“, kde už nebude lehké jen
M. Kočerová V ulicích Sharmu už pěkně pálilo slunce, bylo kolem poledne a my byli chvíli po snídani a směřovali jsme na pláž. Každý hotel tu má svou vlastní pláž. Menší hotely mají pak pláž společnou s nějakým dalším hotelem. Každý turista dostane ve svém hotelu plážovou kartu a proti ní mu pak na pláži zapůjčí velikou osušku a může použít některé z plážových lehátek, které na každé pláži jsou. Je možné jít i na jiné pláže, ale není možné tam použít lehátko. Hotel Naama Inn, ve kterém bydlíme, je malý hotel a tak máme pláž společnou ještě s jiným hotelem a vzhledem k tomu, že na pláži je mnoho Rusů, je to hotel, který ubytovává Rusy. Naama Inn je hotel, který nepodává k jídlu alkohol a také tam není možné alkohol koupit. To může Čechovi připadat zvláštní a může si myslet, že tím hotel přichází o klientelu a to i v restauracích, které hotelu patří. Ale tady v Egyptě to není problém, protože Islám nedovoluje muslimům pít alkohol a tak tato kultura s alkoholem prostě nepočítá. Pro místní Araby to není problém a nevnímají to jakoby jim jejich víra něco brala. Žijí tak už stovky let a je to pro ně normální. Naopak jim přijde hodně divné, když turisté, kteří do Egypta přijíždějí, nemohou bez alkoholu být. Arabští muži chodí hodně a rádi do svých kaváren, rádi se setkávají, diskutují, pokuřují vodní dýmku (tabák používají ochucený jahodovou esencí a tato jahodová vůně dodává večernímu vzduchu příjem− nou jahodovou vůni), dívají se na televizi (milují fotbal a hudbu), hrají stolní hry (domino a tuffl) a pijí čaj (černý se snítky čerstvé máty, karkade nebo salep) někdy arabskou kávu připravovanou v džezvě ochucenou kardamomem a hodně sladkou. Proto také arabští turisté vyhledávají hotel Naama Inn, kde se kromě evropských jídel vaří také jídla egyptská a kde se nepodává alkohol. Dále se v tomto hotelu ubytovávají turisté přede− vším z České republiky a Polska, protože tento hotel patří mezi ty levnější. Některé hotely se specializují především na turisty z Ruska, kterých tu je převlá− dající množství. V některých částech Sharmu na vás arabští obchodníci nezačnou mluvit anglicky, ale rovnou rusky. Chvíli jsme dnes poslouchali konverzaci v ruštině a vzhledem k tomu, že rusky rozumíme, nebylo to mnohdy moc příjemné. Zvláště pak v kombinaci s některými nevhodnými projevy a chováním. Zároveň jsme byli obklopeni Čechy, kteří velmi často reptají na cokoli: "To jídlo je moc po jejich. Ta pláž je málo písčitá a viděls toho tlustýho Araba jak se tam rozvaloval a to za naše prachy. Ten Arab se mi pomstil, koukni jak velkej kus dortu mi dal, chce určitě aby mi bylo špatně. Nandej si víc, vždyť sis to zaplatil, přece jim to tu nenecháš..." "Asi půjdem, co říkáš?" "Asi jo a zkusíme najít nějaký korálový útes na šnorchlování." "Vidíš?" Zpoza plaňkových dveří nás sledují oči místních a postupně se několik z nich přesouvá na vyhlídkové místo nad přístavištěm.
tak zastavit a už vůbec ne se vrátit nebo něco spravovat. Na počátku tohoto krásného snu asi nikdo netušil, že se rozeběhne jeden z opravdových megaprojektů. Dovolte mi další číslo – 17 dílů. Česká televize souhla− sila s odvysíláním 17 dílů, které spatříme na obrazovce České televize od září do prosince 2006. 17 dílů také znamená 17 žhavých témat, 17 špičkových moderních klipů, více než 17 V.I.P. rozhovorů, 17 kvalitních od− povědí a to, co se odehraje snad vůbec poprvé, je 17 živých svědectví o tom, jak se řeší věci s Bohem prá− vě z úst skoro 17−letých. Toto je však až podzim roku 2006… …od počátku roku se totiž na projektu pilně pracuje. Nejde pouze o vysílání 17 dílů, ale máme na mysli, aby se tento pořad opravdu stal pořadem komunikovaným, a aby slova, která v něm padnou, byla diskutována a žila
"No alespoň máme jistotu, že kdyby se nám něco stalo, tak nás vyloví. Navíc nám hlídají věci a tak se nemusíme bát, že nám je někdo vezme a to se přece vyplatí." Maličká dost neudržovaná veřejná pláž, kam turisté asi moc nechodí, nám vyhovuje. Na vyschlá korálová skaliska odkládáme věci a znovu pozorujeme slun− ce v napětí, kdy konečně začne to zatmění. "Zatím pořád nic. Tak já jdu zkusit pozorovat." "Kdyby to začalo, tak tě zavolám, neboj." Do vody se mi moc nechce, vypadá studeně a jako vždy tak nějak nevím, co od ní můžu čekat. Plavání mi sice už takové problémy nedělá, ale strčit hlavu pod vodu... brrr...mít v uších vodu...to ne!...a co ty medúzy? Jenže co mám dělat, když chci s Michalem sdílet to objevování a bez toho šnorchlování to nepůjde. Pozoruji slunce a zkouším sama sebe přesvědčit o přednostech šnorchlování. "To je nádhera, to musíš zkusit. Těch ryb a ty barevný korály." No nazdar, teď tam asi fakt budu muset. "Jo, jo, jen si to užívej, já budu ještě chvíli pozo− rovat to slunce." "A už se něco dě− je?" "No právě, že ne a tak, ať to nepro− pásnem." Snažím se oddálit ten moment, kdy budu muset překonat sama sebe a vlézt do té vody. "Už to začíná, pojď se honem podí− vat." Sledujeme, jak stín měsíce pomalu ukrajuje ze slunce. "Can you see it?" "Hm, asi nerozumí anglicky." "To je paráda. Jak dlouho to asi tak bude trvat?" "Asi tak hodinu, to klidně můžeš jít do vody." "Hm, já bych to možná ještě chvíli sledovala." "Ok, tak já ještě na chvíli jdu sledovat ty úžasný ryby." Tak, ještě chvíli na souši. Postupně půjčuji naše pozorovací brýle několika turistům i místním a společně sledujeme stále se zvětšující stín, který zakrývá slunce. "Ok, takže takhle si to nasadím a takhle to dám. Dobře, tak já to tedy zkusím. Ale sleduj mě a kdyby něco, tak mě zachráníš, jo?" "A nezapomeň, že do té vody musíš pozadu." No těpic, je to studený... brrr...a ještě pozadu. "A nemůže se mi nic stát?" "Ne, jen se moc nedotýkej toho útesu, aby ses nepíchla o ježka." No nazdar, ten útes je ještě ke všemu nebezpečnej. No co, jdu na to. Konečně se nořím do vody a zkouším se uklidnit...tak a teď ponořit tu hlavu...ne, to nedoká− žu. Tak znova...hele, ta voda mi fakt nenatekla ani do očí ani do nosu, haleluja! Jenže teď se mě začíná zmocňovat děsný vnitřní pocit hrůzy...sice to, co vidím je nádherné, ale ta voda...mám pocit, že se udusím, mohu dýchat a stejně mám pocit, že se nemůžu nadechnout. Klid, klid, zkus dýchat pomalu a pohybovat se pomalu, vždyť ta voda krásně nese... jenže já musím ven a to hned teď. Ufff, jsem nad hladinou a šlo to se vynořit. Ok, zkusím to znovu, přece to hned nevzdám. Znovu se nořím pod vodu, zkouším pravidelně pomalu dýchat a sledovat ty nádherný ryby kolem...néééé, vždyť k tomu útesu se nesmím přiblížit. Honem se snažím odplavat, ale co ta medúza...to snad ne. Michal sice říkal, že na ní šahal a nežahá, ale co když mě žahne, dostanu křeč, začnu se topit, napíchnu se při tom na některého z těch ježků...už zase ten pocit hrůzy a dušení. Jdu ven, ale jak, když jsou tu všude ti ježci...že já se do toho pouštěla. "Tak co? Jak sis to užila? Už jdeš ven?" "Musím pomalu, nějak mi nedělá dobře ta voda nade mnou, ale já si zvyknu, jen to chce trochu času.
Brrr, mě je ale zima, asi zmrznu." Balím se do osušky a sleduji slunce, které začíná ztrácet na intenzitě. "Vidíš? Přes ty mraky se to dá pozorovat i bez těch brejlí." "Pojď ještě do vody. Za chvilku bude už moc chladno. Půjdu s tebou." Ufff, znova se nořím pod vodu, ale co to? Tento− krát je to mnohem lepší. Sice to ještě pořád není úplná pohoda, ale už nemám ten děsnej pocit dušení. "Ummm, uhhmmm...hmmm," snažím se upozornit Michala na nádhernou žlutě pruhovanou rybu plující kolem útesu. Je to paráda, ty ryby různých tvarů a barev...malé, větší, dlouhé, velké, tenké, placaté, pruhované, duhové...a ty korály...jééé a támhle je Nemo...super, tak tohle mě fakt baví. A zítra se pod tou vodou budu cítit určitě už úplně v pohodě...až na ty ježky. Brrr, je mi už zima, musím ven. Je kolem 16. hodiny a do přístavu začínají připlouvat lodě. Kontrolujem slunce a stále ještě není zatmění ve vrcholu. Tady u vody začíná být dost chladno. Balíme věci a jdeme do hotelu, kde na lehátku u ba− zénu sledujeme další průběh zatmění slunce. Zatmění vrcholí a jak stín ustupuje, slunce nabývá na intenzitě. "Ještě potřebujeme dojít koupit vodu než bude večeře." Balíme se a pomalu jdeme k McDonald do supermarketu s pevnými cenami. Večeře je podávána od 19:00 do 21:00 hodin. K večeři je tradičně několik příloh: rýže (tradiční egyptská příloha), těstoviny a opečené nebo grilova− né brambory, místo těstovin jsou někdy lazagne. Maso bývá hovězí dušené s nějakou omáčkou nebo mleté osmažené ve tvaru malých šišek nebo kuliček s rajčatovou omáčkou. Zároveň kuřecí maso pečené nebo obalované a obalovaná pečená ryba. Každý den je také polévka, pečivo, několik druhů zelenino− vých salátů (s vařenou cizrnou, s čočkou, s vařeným vajíčkem, se zálivkou) a zeleniny. Jako dezert je několik druhů sladkého pečiva, koláčků, dortů a pudingů. My jsme si nejvíce oblíbili OmAli, tradič− ní egyptský dezert vyrobený z arabského chleba a mléka. "A co teď? Já bych si dala kafe." "Wow, taková nabídka se neodmítá." Dneska už naše kroky míří s jistotou tam, kde víme, že mají tu skutečnou arabskou kávu. "Tak to jsme se netrefili, budem muset projít koridorem těch krámků." "Ale včera jsem odtud odešli takovou zkratkou. Musíme si zapamatovat, kde odbočit." Před námi se otevírá teď už známé prostranství s kavárnou. Dnes tu není moc lidí a tak si můžeme vybrat, kam si sednem. "Pojď třeba sem." "Hello, my friend." Vítá nás obsluha a zdá se, že si nás pamatuje. "Arabic café with sugar?" No tedy, tak to je bomba, fakt si nás pamatuje a dokonce ví, co jsme pili. "Twice?" Odchází a během chvilky je zpátky s výborně vonící kávou. V TV běží hitparáda arab− ského světa a my sledujeme titulky v arabštině, které běží opačně než jsme zvyklí, z prava do leva. Občas běží současně s anglickými a to pak běží naproti sobě, je to psina. Arabská hudba je velmi melodická a arabové ji mají velmi rádi. Někdo to přepnul na zpravodajství, ale asi nic zajímavého, protože během chviličky už opět někdo přepnul na hitparádu. Sedíme, užíváme si to a sledujeme lidi a dění kolem nás. "Támhle je Mohamed a mává na nás, podívej." Odpovídáme na pozdrav. "Ty už jsi to vypila?" "Vždyť je toho maličko a mám to ráda horký." "A dala by sis ještě karkadé?" "Že váháš." Znovu mě udivuje, jak může tohle pití z ibišku chutnat tak výtečně. "Tak pojď, půjdem, ať si před odjezdem ještě trochu odpočinem." "A v kolik odjíždíme?" "Ve 22:15, ale před tím si ještě musíme vyzved− nout balíček na cestu. A nesmíme zapomenout vzít pasy ze sejfu."
dlouze po odvysílání. To nejde jinak, než že blíže poznáme lidi, pro něž je pořad určen, a připravíme a povzbudíme církev k tomu, aby se opět podívala na své poslání a vize a zkusila Exit 316 použít jako užitečný nástroj k jejich naplňování. Tomuto se věnuje celý tým lidí s názvem Turbo316. „Co po Exitu?“ Byli bychom rádi, kdybychom mohli v Exitu pokračovat, pokud si podržíme nastavenou laťku kvality a televize o to bude mít zájem. Chtěli bychom vysílat pořady alespoň do konce školního roku. Nicméně, je na co se těšit, protože připravujeme knižní koncentrát z natáčení, hlavních myšlenek a toho, co se do první série nedostalo a počítáme, že dá−li Pán, tak tato kniha vyjde před Vánoci. Paralelně se v září rozeběhne www portál www.exit316.cz, který je navržen jako ko− munikační portál a doufáme, že bude mít vysokou
návštěvnost a že to, co nestihneme v televizi a na skupinkách, se odehraje právě tady.
Pokračování příště
NEJŽHAVĚJŠÍ MODLITEBNÍ TÉMATA: Za křes− ťany, kteří se chtějí do návazné kampaně zapojit přímo v terénu − s lidmi, které pořad zaujme (např. skrze sku− pinky, web, ve školách,...) − Především za diváky, za připravené srdce a za touhu hledat a za místo, kde by mohli najít. − Za English campy, kde probíhají prezentace a propa− gace mezi nevěřícími. Právě oni mohou tvořit diváckou základnu a říci o pořadu dalším lidem. − Za tvůřčí tým, který samozřejmě i přes léto pokračuje v natáčení nových dílů. − Za ohlasy na pořad, za postoj církve a křesťanů vůbec. Za připravenost na negativní ohlasy. − Za finance na pokrytí nákladů spojených s natáčením i s paralelní kampaní.
(z textů www.kam.cz)
Pojďme si hrát na detektiva. Amram již dlouho pokukoval po Jochebed. Měl ji rád, a proto se osmělil a požádal ji o ruku. Často si ji dobíral a roztomile ji nazýval svou „milovanou tetinkou“. Žili si spokojeně do chvíle, kdy vladař jejich země dostal prazvláštní nápad, že žádný chlapec z jejich rodu už nesmí přijít na svět. Vlastně vyšel přímý příkaz pro porodní báby, že žádný hoch se prostě nesmí narodit živý. Bylo to velmi hrůzné nařízení. Maminky byly zoufalé. Porodní báby Šifra a Pua lhaly panovníkovi, že za nic nemohou. Prý jsou tyto ženy tak silné, že porodí dříve, než k nim doběhnou. Bály se Hospodina, a tím zachrá− nily mnoho malých chlapců. Panovník tedy vydal ještě hrůznější nařízení: narození chlapci budou bez milosti vhazováni do řeky. Jochebed právě poklízela po malém synkovi, který si v rohu hrál s barevným hadříkem, a náhle ucítila prudkou bolest v zádech. Vykřikla, když se bodavá bolest opakovala. Poslala dcerku, aby doběhla pro Amrama, který šel něco vyřídit k sousedům. Ten přiběhl a chytil svou milovanou ženu za ruku. Ta se už hodnou chvíli svíjela v porodních bolestech. „Amrame… musíš dojít… pro Šifru…,“ dýchala přerývaně. Muž se vyděsil: „Ale víš přece, že…,“ nedořekl, jen zasýpal bolestí, když mu žena nebývalou silou stiskla ruku v nových přívalech bolesti. „Tak dobře…,“ vstal a chtěl jít pro porodní bábu, když jej žena strhla zpět. „Néééé…je pozdě, už chce na svět! Musíš mi pomoct!!!“
„Plaváček“
Amram se vyděsil o to víc. Co bude dělat? Nikdy nepomáhal u po− rodu. Vystrčil dcerku ven, do rukou jí vrazil chlapce, aby jej odvedla k sousedům, a řekl jí, kam má utíkat pro porodní bábu. Sám se vrátil a dělal vše, co mu mezi výkřiky v bolestech Jochebed radila. Bába doběhla, když bylo mimin− ko na světě. Poradila rodičům, ať dítě skrývají, pokud mu chtějí zachránit život. A tak se snažili jej skrývat plné tři měsíce. Ale když byly prohlídky poblíž jejich domova neúnosné a stále blíž, dostala Jochebed nápad: Už ví, jak zachrání svého nejmenšího chlapečka. Pořídila pro něj třtinovou ošatku, vymazala ji dehtem a smolou a vložila dítě do ní. Ošatku pak položila do rákosí u břehu řeky a chlapcova sestra si stoupla opodál, aby zjistila, co se s ním bude dít. Vtom se k tomu místu přišla koupat panovníkova dcera a její služebné zatím kráčely podél řeky. Když mezi rákosím uviděla ošatku, poslala děvečku, ať ji vytáhne. Otevřela ji a uviděla tam děťátko. Pohnuta soucitem řekla: „To musí být jedno z hebrejských dětí.“ V ten moment k panovníkově dceři přistoupila jeho sestra s otázkou: „Mám ti z hebrejských žen přivést chůvu, aby ti to děťátko odkojila?“ Vladařova dcera jí odpověděla: „Ano, přiveď!“ Dívka tedy přivedla matku dítěte, ale nic neprozradila. Vladařova dcera tedy ženě řekla: „Vezmi si to děťátko, odkoj mi je a já ti zaplatím.“ Jochebed tedy vzala dítě k sobě a pomyslela si: Jsem první ženou, která pobírá plat za to, že se stará o vlastní mi− minko. § Jak se jmenuje to miminko? Jak jeho bratříček a jak jeho sestra?
-zdes-
miminko............................... bratříček............................... sestra.....................................
5%ML2f☺VCL9DjM0BV%%L2DOBV9
5%Mf9☺VCLg☺VCL%0☺2 jM0BV%%L2
%x5%Mf9D☺VCL%0☺2jM0BV%LfDO9xO05☺jOf
%x5%Mf9D☺VCO0☺2 jM0BV%%LfDO9xO05☺jOf
5D☺V%Mf9x5f9D☺VfC
%x5%Mf9D☺VCL%O0☺2 jM0B%%fDO9xO05☺jOf
E
%;
K 92
Co jste si naplánovali na tyto prázdniny? Výlety? Tak to jste měli stejný nápad jako Honza. Svázal si svačinu do ranečku a vyrazil někam k lesu. Vezmi si pastelky a 1−vybrvi oranžovou, 2−hnědou, 3−zelenou, 4−červenou, 5−bílou, 6−žlutou, 7−modrou, 8−jakou barvu chceš.
ALE JAK ČETL DÁL, ZJISTIL, ŽE ZÁLEŽÍ VÍC NA NEŽ NA NÁSTROJI. Vybarvi si dům
Každý chce mít svůj domček pěkný a barevný. Tento domeček je postavený z různých kousků skládačky. Poznáš ze kterých a jak se jim říká? Vezmi si červenou pastelku a vybarvi všechny TROJÚHELNÍKY, pak si vezmi žlutou pastelku a vy− barvi to, co je KULATÉ, modrou pastelkou vybarvi všechny ČTVERCE, a nakonec namaluj kolem domečku zelenou trávu a na obloze několik obláčků, jako je třeba tenhle, nebo tyhle dva. 5
5
5x5f9D☺VCLO02 D☺Vj
)
Hurá, prázdniny!
JIŘÍK SI V O TOM, JAK CHVÁLIT PÁNA. PŘEČETL SI O RŮZNÝCH HU− DEBNÍCH NÁSTROJÍCH. ČETL O , A . NEBO , A TAKÉ O ,
%x5%Mf9D☺VCL%O0☺2jM0BV%%LfDO9xO05☺jOf 5
"Pohleď, voda. Co mi brání, abych byl pokřtěn?" Skutky apoštolské 8:35−39 Filip tedy otevřel ústa a počínaje tímto místem Písma mu začal
Na břehu Vltavy jsme „rozbili“ stan 1+kk ☺ kde se mohl kdokoli převléknout do „křestního roucha“☺. (A později samozřejmě do suchého.) Fanda a Evička drželi čestnou stráž, aby měl návštěvník uvnitř zajištěno plné soukromí. Vše je tedy připraveno. Ještě několik slov před samotným slavnostním aktem, a pak už jde do vody první "odhodlanec", Michal. Veřejně vyznává před Bohem, námi, i všemi duchovními mocnostmi, že on patří pouze Ježíši a souhlasí s touto veřejnou demonstrací svého nejniternějšího přesvědčení.
Chválíme... kázat Ježíše. A jak jeli, přijeli cestou k jakési vodě a ten komorník řekl: "Pohleď, voda. Co mi brání, abych byl pokřtěn?" Filip tedy řekl: "Jestliže věříš z celého srdce, je to možné." A on
...a Michal Petra? Ne to jen Petr zkouší teplotu vody ☺ A to jsou oni (těsně před)
Petr křtí Michala... odpověděl: "Věřím, že Ježíš Kristus je Boží Syn!" Poručil, aby vůz zastavil, a oba sestoupili do té vody, Filip i komorník, a pokřtil ho. Když pak vystoupili z vody, Pánův Duch uchvátil Filipa a komorník ho už nespatřil; jel tedy svou cestou a radoval se... Stejně tak jsme se radovali my 13. července 2006 s těmi, kdo se rozhodli pokřtít (pohřbít) svou starou přirozenost a vystoupit z vody jako vzkříšení k novému životu. Římanům 6:4−6 Jsme s ním tedy skrze Terka křest pohřbeni do smrti, abychom tak jako byl Kristus vzkříšen z mrtvých Otcovou slávou, i my mohli začít chodit
v novotě života. Jsme−li s ním tedy ztotožněni podobou ve smrti, jistě budeme ztotožněni i podobou vzkříšení. Víme přece, že náš starý člověk byl ukřižován s ním, aby bylo umlčeno hříšné tělo,
Iva
-x-
Pavel
Kája
Simča
Sváťa
Po něm už ná− sledují další... Za zvuku jemných tónů kytary, a srdečného potlesku každému vycházejícímu z vody, bylo biblicky pokřtěno deset Božích dětí 1 Petrův 3:21 "...podobným způsobem také nás nyní zachraňuje křest − n i k o l i odstranění tělesné Eva Martina špíny, ale odvolání dobrého svědomí k Bohu − skrze vzkříšení Ježíše Krista..." Matouš 28:19 "Proto jděte, dělejte učedníky ze všech národů; křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha Sva− tého..." Ano a amen!
...a další Kája
abychom již dále nesloužili hříchu. Jihočeské křty započaly před sedmou hodinou odpolední, a jak jinak, než chvá− lou našeho Pána. A bylo zač chválit. Nejen za tento slavný den, ale i za počasí, které (ač tomu mraky nenasvědčovaly) vydr− želo celou dobu bez dešťových slziček.
Vi z e j i h o č e s k ý c h s b o r ů S L O V O Ž I V OTA : Kol.1:28−29 Jeho zvěstujeme, když se vší moudro− stí napomínáme a učíme všechny lidi, abychom je mohli přivést před Boha jako dokonalé v Kristu. O to se snažím a zápasím tak, jak on ve mně působí svou silou. (ČEP)
Kol.1:28−29 Kteréhož my zvěstujeme, napomínajíce všelikého člověka a učíce všelikého člověka ve vší mou− drosti, abychom postavili každého člověka dokonalého v Kristu Ježíši. O čež i pracuji, bojuje podle té jeho mocnosti, kteráž dělá ve mně dílo své mocně. (BK 1613)
2. Paral. 7:14 a můj lid, který se nazývá mým jmé− nem, se pokoří a bude se modlit a vyhledávat mě a odvrátí se od svých zlých cest, tehdy je vyslyším z nebes, odpustím jim jejich hřích a uzdravím jejich zemi. (ČEP)
2. Paral. 7:14 A ponižujíce se lid můj, nad nímž jest vzýváno jméno mé, modlili by se, a hledali by tváři mé, a odvrátili by se od cest svých zlých: i já také vyslyším je s nebe, a odpustím hřích jejich, a uzdravím zemi jejich. (BK 1613)
Izajáš 54:2 Rozšiř místo ve svém stanu, ať na− pnou stanové houně tvých příbytků. Nerozpakuj se! Natáhni svá stanová lana a upevni kolíky. (ČEP)
Izajáš 54:2 Rozšiř místo stanu svého, a čalounů příbytků svých roztáhnouti nezbraňuj; natáhni i provazů svých, a kolíky své utvrď. (BK 1613)
Rozpis shromáždění sborů: Prachatice
České Budějovice
Agitační středisko Pod Hradbami neděle od 15:30
Jana Čarka 7, Suché Vrbné modlit. procházky − St 18:00 modlitební ve sboru − St 18:00
Český Krumlov,
budova Ambit neděle od 9:00 modlitební − čtvrtek od 18:30
Vimperk,
Čelakovského 345 neděle od 15:00
(+dopolední půst za partnery)
neděle 15:00
Setkání mládeže v Č. Krumlově − sobota 16:00 v Č. Budějovicích − pátek 17:30
Tento zpravodaj si vyhrazuje právo nezodpovídat za případné chyby dodané s příspěvky jednotlivých autorů. Děkujeme za pochopení.
